Antonín Šlajch

Společně dokážeme i nemyslitelné. Přesto se ale v poslední době nemůžeme přestat hádat a dostáváme se do situace, kdy k násilí chybí zřejmě už jen malý krůček. Čím to je a co s tím můžeme dělat?

Jistě to také znáte. Chcete vést seriózní debatu ale najednou zjistíte, že se účastníte soutěže o nejhrubší urážku, kterou může jeden člověk počastovat druhého.

O kritickém myšlení dnes mluví kdekdo. Ale co to vlastně je?

V otevřených diskusích i v blízké komunitě kolem mě mluví lidé o demonstrujících spoluobčanech jako o „dezolátech“. Dělají tak něco, co může přímo pomáhat těm, kteří nad těmito lidmi mají moc.

Výrobci homeopatik často prezentují homeopatika jako přírodní medicínu a tím se je snaží povýšit z pseudovědeckých hlubin, do kterých právem patří.

Často se setkávám s argumentem, že víra v konspirační teorie nikomu neškodí, a proto je zbytečné je řešit. Opak je ale pravdou.

Zdroje lidí, se kterými argumentujeme, bychom neměli kategoricky zamítat jen proto, že je „neuznáváme“ a nemáme rádi. Zničí to spolehlivě každou diskusi.

Jsou lidé, kteří sdílejí konspirační teorie, zlí? Rozhodně ne vždy a je třeba na to myslet, když s takovými lidmi mluvíme.

Mezi lidmi panuje mylná představa, že konspirační teorie jsou doménou méně inteligentních lidí. Skutečnost je ale krapet složitější.

Když řeším dezinformace a pokouším se o osvětu na poli mediální gramotnosti, často se setkávám s kritikou, že jsem jako „cenzor“, který upírá lidem „právo na názor“. Právo na názor. Téma, které rezonuje naší společností.