Apolena Tůmová

„Obraťte zadání testu, teď!“ Na promítacím plátně září obří žluté hodiny, které odpočítávají minuty.

Cesta po severním Norsku linkovým autobusem: Jela jsem za zimou, přišly tropy. Mým kamarádem se stal krkavec a přišla jsem na nové životní moudro.

Cesta po severním Norsku linkovým autobusem. Potkávám seveřanku, co zabíjí ryby a medúzy v moři odhrnuji smetáčkem.

Cesta po severním Norsku linkovým autobusem. První dny. Jak jsem si nepůjčila auto za 60.000 korun, stopla si Teslu, bojovala s QR kódy a halucinovala z nočního světla.

Obvodní lékař je nedostupný a mně je špatně. Klidně si zaplatím i těch 300 korun na pohotovosti, i když je to zoufalá volba.

„Mami, ty už si fakt nepamatuješ?“ ptám se, když zasněně vzdychne nad starými dobrými časy. Ruzyně, fízlové, zákaz studia, to všechno jí nějak vyšumělo.

Kam se hrabou parky. Na Lanzarote jsem potkala Marca. Důchodce, který kouří trávu, vypadá jako filmová hvězda a umí dělat sochy z písku.

Plán je seznam věcí, které se nestanou. Můj plán byl, že přes Vánoce odjedeme s dcerou do tepla, abychom se vyhnuly nudlím a chrchlání, které k svátkům patří podobně jako vyostření rodinných vztahů u rodinného oběda.

Český Bachelor je kombinace umělých řas, strojených úsměvů a střihů na dokonalé břišáky hlavního hrdiny. Přesto je to můj malý hřích, kterému nemohu odolat.

Druhá část cestopisu po Madeiře. Proč není dobré stát na parkovišti? Protože vás to může zabít. A dále o turismu v hlavním městě Funchal a myšlence, proč se kočky nezadýchají, ale já ano.

Lázně i uranový koncentrák. Jáchymov je městem protikladů. Malebná krajina okolo, ale hluboko pod zemí nese svědectví o hrůzách totalitního režimu.

Škoda každé rány, která padne vedle, a jedna výchovná nic není? To si jenom myslíte. I pár mírných plácnutí dítěte přes zadek ho může poznamenat na celý život. Výprask potomka je selháním rodiče.

Milenu Dvorskou známe všichni jako Marušku s těma nejkrásnějšíma očima v pohádce Byl jednou jeden král. A mediálně propíraný byl i její krutý osud, kdy se k ní dcera obrátila zády. Nicméně hereččin život měl mnohem více vrstev.

„Co tady stojíte?“ Vrchní sestra, která bývá v nemocnici po uklízečce tou nejdůležitější osobou, na mě povýšeně houká a já se rázem měním v malou školačku, co se klepe před tabulí.

Pičín, Kozodírky nebo Bobr. Když člověk projíždí Českem, občas se neubrání potutelnému úsměvu. Alespoň já tedy ne.

Za clonou luxusních hotelů a restaurací skrývá Špindlerův Mlýn dávný příběh. Touhu po pomstě a násilí, kdy Češi pozabíjeli desítky Němců.

Zažila jsem nemocnici v Indii, kde jsem ležela na podlaze na kapačkách, ale pořád to bylo méně děsivé než seznamka Tinder.

V Česku i na Slovensku politici využívají nostalgie po „starých dobrých časech“ a strachu z války k získání podpory. A bohužel se jim to daří.

Orwellův román 1984 mrazivě předpovídá dnešní dobu. Ani nemusíme žít v totalitě, abychom měli za zády Velkého bratra a nechali se svazovat plíživými omezeními. Co se stalo s naší svobodnou společností?

Nejmladší děti jsou přisáté na tablet víc než byly k matčinu prsu. Až vyrostou, mají být těmi nejchytřejšími a nejbohatšími. Zajímá je Bůh i Andrej Babiš a jejich jazyku asi nebudeme rozumět.

Hlásí se k Policii ČR agresivní typy, co si tak kompenzují vlastní nedostatky? Mám s tím vlastní zkušenost. A co můžete dělat, když vás zaklekne policista opilý namol?

Důchodci mají málo, důchodci mají dost. Nekonečná diskuse o tom, jak se mají dnešní důchodci. Byť zrovna jim nejvíce hrozí chudoba, opravdu se nedá vyjít s 31 000 čistého měsíčně pro jednoho člověka?

„Holky, potřebuju, abyste napsaly něco o hubnutí pro ženský po přechodu. Máme nízký čísla a tohle to vždycky vytočí nahoru,“ významně se na nás dívá šéfová přes kameru na online poradě.

Ženy se v určitém věku stávají pro své okolí neviditelnými. Já jsem se do téhle zóny přiblížila a sleduji, jak mi ujíždí poslední vlak.

Téma společných toalet je bouří ve sklenici vody. Politici rádi využívají kulturních válek a úplně zbytečně přetvářejí ryze praktické téma v ideologii.

Umělý sníh, kácení lesů kvůli novým sjezdovkám, rozšiřování lyžařských areálů. To všechno v době, kdy nám klima říká, že lyže bychom měli nechat doma.

Toužila po lásce a harmonické rodině. Více než po kariéře a slávě. Zpěvačka a herečka Naďa Urbánková byla hvězdou pódií, ale v osobním životě zažívala dramata. A její poslední muž ji finančně i duševně téměř zničil.

Umíme jako moderní společnost truchlit? Nebo se schováváme za pozitivitu, protože se bojíme bolesti. A k čemu vede zastavené truchlení? A nevěřte tomu, že truchlení má pět fází.

Třetí říše redukovala ženy na hloupoučká stvoření s omezenými právy. Měly jediný úkol, být továrnou na děti a poskytnout zemi nové vojáky. Za trvání na své propagandě nakonec Německo zaplatilo.

Soukromá zařízení pro seniory jsou výnosný byznys. Zlatý důl je to jen pro někoho. Pečovatelky tady podstupují fyzickou a psychickou dřinu za pár korun, aby po pár letech vyhořely.

Matka čtyř dětí se vyšvihla v drogovém odvětví, kde dominovali muži, odstranila všechny své manžely, zabila stovky lidí a nashromáždila ohromující osobní bohatství.

Každý komunistický pohlavár nosil symbol odporu proti režimu ve své peněžence. Sochařce Marii Uchytilové se podařil nevídaný kousek, vězněná skautka byla vyobrazená na jednokorunové minci.

Rádi bychom žili v jistém a bezpečném světě, ale je to ideál, který neexistuje. Záleží na naší psychické odolnosti, jak se umíme srovnat s riziky, která realita přináší.

Jsou vztahy, kde se partneři vzájemně drží v hádkách a utrpení. Sice se hádají o peníze, výchovu dětí nebo o to, kdo půjde s košem, ale to jsou jenom zástupné problémy, o které ve skutečnosti nejde.

Smrt je v dnešní tabuizovaná, neumíme pořádně truchlit a ztratili jsme i dovednost, jak se k pozůstalým chovat a co říkat. „Mrzí mě to“ je většinou maximum, co ze sebe dostaneme.

Soutěže krásy jsou bizarním světem. Dojaté dívky s korunkou na hlavě jsou jen nástrojem lukrativního byznysu. Přečtěte si mou zkušenost, jak vypadá zákulisí takového pozlátka.

Špindlerův Mlýn se stal obětí nenasytných finančníků. Dávám sbohem místu svého dětství a vydávám se do tajemných Krušných hor, kde se ještě chodí s batohem, a ne se značkovou kabelkou.

Tchýně, která do všeho mluví, a muži, co se nikdy neotevřou. Předchozí generace se silně ozývají v našich životech a mezigenerační přenos vysvětluje, proč se tak děje.

Vánoce, jako rej přejídání, mají hlubokou tradici, takže v ní můžeme bez obav pokračovat. A víte, že se Ježíšek nenarodil 25. prosince? Závěrem o tom, že mám doma hnusné cukroví a čekám ex manžela.

Zápisky pražské kavárny o životě na vesnici: Závěrem o tom, že dostat se k lékaři je velká výzva. Pražácích, kteří si hrají na otužilce, a o předčasném konci mé poutě.

Zápisky pražské kavárny o životě na venkově: Jak jsem zůstala bez auta a zjistila, že bez něj si na venkově ani neškrtnu. A dále se dozvíte, že sněhová fréza je stejně důležitá jako holiny.

Zápisky pražské kavárny o životě na vesnici: O slimácích, setkání s vlkem a tom, proč emancipace na venkově úplně nefunguje.

Zápisky pražské kavárny o životě na vesnici: První dny. Jak jsem se divila, že na vsi není latté a místo zahálky všichni o víkendu dřou. Také o kuse sekačky v noze a vlastní naivitě.

Otcové, kteří zůstali sami s dětmi jsou hrdinové. Matky samoživitelky naopak jen zneužívají dávky a za svoji situaci si mohou samy. To je dvojí metr, kterým dnes měříme složitou situaci osamělých rodičů.

Z léku na průjem se stal svatý grál. Původně měl mít výpadek na pár měsíců, ale nově nebude až do konce roku 2025. Kdo nemá zásoby, těžko si bude hledat náhradu. O tom jsem se sama přesvědčila.

Někteří moderní rodiče odmítají s dětmi rozvíjet magické světy a od batolecího věku je vedou k tomu, že Ježíšek ani další imaginární bytosti neexistují. Činí tak v dobré víře, ale je to víra mylná.

Za každým úspěšným mužem stojí silná žena. Nikdy to snad neplatilo víc, než pro spojení zapálené nacistky Liny von Otis a Reinharda Heydricha.

„Skutečně úspěšná žena. Má šest dětí a vydělává miliony, to je harmonie mezi rodinou a prací.“ Článek novinářky, který je ponižující pro všechny ženy, co to nedokázaly.

Ztráta bolí a truchlící člověk prochází emocionálním koktejlem. A když se smutkem nepodaří projít, čeká nás na konci místo smíření, deprese.

Židé zabili Ježíše, touží po moci a ovládnutí světa. Mýty o Židech, které mají svůj původ v antijudaismu, jsou stále živé. Věříte některým?

Láska je pro někoho jenom chemie v mozku, pro jiného smysl života. Ale když se obětujeme pro druhého, značí to problém.

Socialismus může v někom vyvolávat nostalgické vzpomínky. Ale rozhodně to není život, kam bychom se chtěli vracet.

Slovensko má po volbách a jejich vítěz, Robert Fico, je pro Slovensko nebezpečný. Pokud se mu podaří sestavit vládu a stane se premiérem, legalizují se nekalé a mafiánské praktiky v politice.

Alena Schillerová (ANO) se nebojí překročit jakékoliv principy mravní a využívá tragédii nemocného dítěte k získání politických bodů. Její krok nepřekvapil, bohužel.

Jak napsal Jean- Paul Sartre: „Jsme otroky svých vlastních lží“. Odkazuje na život v sebeklamech, kterými obhajujeme svoje činy nebo naopak nečinnost.

Muži jsou od přírody promiskuitní, ženy by naopak chtěly jednoho věrného partnera. A pak přišli Židé s experimentem zvaný manželství.

„Důchodci obtěžují.“ Kritika starších lidí se valí internetem a rezonuje společností. Opravdu mají nějaký problém, nebo ho máme spíš my mladí?

Vyrůstali jste za socialismu? Tak si asi vzpomínáte na céčka, házení smradlavou houbou a poklady, jako byly erotické plakáty. Vzpomínkový optimismus pak halí všudypřítomnou propagandu.

Opulentní oslavy pro děti jsou výstavní skříní konzumu a také soutěže rodičů. Novodobý spektákl se vymyká kontrole a já ho upřímně nenávidím.

Partneři nejsou odpovědní za to, jak se ve vztahu cítíme. Pokud si myslíte že ano, tak jste v roli oběti. A už vůbec si nemyslete, že můžete někoho změnit.