Bára Janurová

Jít do rozhovoru o politice s někým, kdo má opačný názor než vy, je jako když si sednete k cizímu stolu v hospodě. Může to být obohacující rozhovor, nebo taky malá jatka. Jak v takové situaci jít naproti rozumné debatě?

Bez soustředění a hluboké práce těžko budeme produktivní a kreativní, jak s tím ale pracovat v záplavě vyrušení?

To, jakým způsobem reagujeme na chyby rozhoduje o tom, jestli chyba zůstane pouze negativní zkušeností, nebo zda se stane příležitostí k růstu. Jak k chybám přistupovat, aby byly přínosem?

Jak druhému říct, že vám něco vadí, a jak správně chválit? Zpětná vazba je důležitá nejen v práci, ale i ve vztazích. Často ji nedáváme kvůli obavám z negativní reakce a ztráty přízně. Předání kvalitní zpětné vazby vyžaduje odhodlání a přípravu.

Seberozvoj je pro někoho skoro jako fetiš a pořád se potřebuje posouvat. Jiní to vidí jako dočasný a zbytečný trend. Seberozvoj není jen čtení knih a chození na kurzy, je to především dřina. A taky nezbytnost.

Něco se vám nepovedlo? Vyrobili jste průšvih jako blázen? To se stane každému. Otázka je, jak se svým malérem naložíte? Můžete se litovat, nebo ho využít ve svůj prospěch a být díky němu lepší.

Neustále utíkáme z přítomného okamžiku ke svým chytrým telefonům, sociálním sítím, nebo se necháváme unášet do minulosti či budoucnosti. Obnovte svoji schopnost být v přítomném okamžiku díky mindfulness.

Přišla na vás řada na poradě s představením vašeho projektu, s proslovem na kamarádově svatbě, nebo vás čeká prezentace před plným sálem? Nervozita je něco, co vás trápí i několik dní dopředu? Nebojte, děje se to všem a dá se s tím pracovat.

Často řešíme věci, které nemáme možnost nijak ovlivnit. Nadáváme na ně a probíráme je pořád dokola. Pomáhá to ale něčemu? Pravdou je, že nám to ubírá energii a motivaci. Přestaňte s tím a budete spokojenější.

Každý z nás zažil situaci, ve které se nezachoval úplně podle svých představ, a zpětně si to vyčítá. Možná si říkáte, že jste prostě takoví, a tak to necháváte být. Změna je ovšem možná a někdy stáčí jen ta správná otázka.

Proč byste měli odložit mobilní telefon do jiné místnosti, když se potřebujete hluboce soustředit? Přítomnost mobilu ovlivňuje vaši kognitivní kapacitu a schopnost soustředění. Zvyšte svojí produktivitu i kreativitu jednoduchým krokem.

Kolikrát už se stalo, že jste začali 30 denní výzvu v čemkoli, jednou vynechali a pak už znovu nezačali? Podejte pomocnou ruku sami sobě, vytvořte si dopředu plán, co budete dělat, když po cestě odpadnete. Vytvořte si své záchranné lano.

Dnešní svět je stvořen ke srovnávání se. Otevřete Facebook, Instragram, LinkedIn a vždycky je tam někdo, kdo je lepší než vy, štíhlejší než vy, bohatší než vy, úspěšnější než vy. Je to k něčemu dobré?

Vytrvat u jedné činnosti, něčeho dosáhnout, nevzdat se, překonávat překážky. Tohle všechno a možná víc vás může napadnout, když se řekne houževnatost. Jak tuto dovednost pěstovat a dosahovat úspěchů?

Přijali jste někdy úkol a zpětně si pak vyčítali, že tohle jste určitě brát neměli? Nebo se úkol při zadávání tvářil jako „easy-peasy“ a nakonec se z něj vyklubala neskutečná složitost? Je načase naučit se přijímat úkoly správně.

Jsou věci, které byste nikdy neměli odkládat. Jsou to velmi důležité věci, které když odložíte, jejich důležitost se zvýší a naberou na naléhavosti. Paradoxně je odkládáme až moc často, a přitom by měly vždy patřit mezi top priority.

Důležitá schůzka za hodinu, tři zmeškané hovory, kupa e-mailů a ještě se musíte připravit na odpolední poradu. Do toho všeho za vámi přichází kolega s dalším úkolem. Co teď? Čím začít?

Pokud si své priority nestanovíte sami, může se stát, že se budete řídit prioritami někoho jiného. Naplňujte své životní poslání, ne cizí, a stanovte si své dlouhodobé priority.

Možná je to velmi nepříjemná až děsivá představa. Rozjímání o smrtelnosti je deprimující pouze tehdy, pokud vám uniká smysl. Proč přemýšlení o smrti přináší klid, více přítomnosti a kvalitnější život?

Možná máte teď, když tohle čtete, dělat něco úplně jiného, ale nikam nechoďte. Tahle prokrastinační chvilka se vám vyplatí, protože v článku najdete recept, jak s prokrastinací zatočit.

Pokud říkáte nahlas ano tam, kde v duchu doslova křičíte ne, říkáte to ne hlavně sobě. Staňte se ochráncem svých vlastních hranic a zájmů.

Plánujte jako diví, ale dodržení plánu už je jiná písnička? Nebojte, nejste v tom sami. Prvním krokem k nápravě je zjistit, kde je problém. A jak víme, na každý problém někde čeká řešení.

Jak teď určujete, co a kdy budete dělat? Spoustu lidí bere úkoly, jak jim přijdou pod ruku, nebo podle toho, na jaký úkol mají zrovna náladu. Asi tušíte, že to není úplně dobrá strategie.

Pokud nevykročíte směrem k naplňování své vize, zůstanete jen u snění. Další logický krok je pustit se do realizace dílčích milníků a cílů. Skočit do akce po hlavě se ale taky nemusí zrovna vyplatit.

Vytvoření osobní vize není jen o tom, že si sednete, hluboce se zamyslíte a najednou vás zasáhne ta pravá myšlenka. Definování osobní vize je proces, kde je potřeba se o sobě mnoho dozvědět a spoustu věcí si ujasnit.

Mít vizi znamená rozhodovat se a tvořit svůj život vědomě, nejen jako reakci na události zvenčí. Mít vizi znamená přejít do nastavení radikální odpovědnosti za svůj život. A to nejen na začátku roku.

Drtivá většina úkonů během dne je návyk a jedeme na autopilota. Některé návyky nám pomáhají, jiné nám škodí. Jak se zbavit zlozvyku, nebo vybudovat úplně nový návyk? A proč je důležité, kdy začneme?

Času máme k dispozici všichni stejné množství. Čas je relativní a tak není hodina jako hodina. Je rozdíl, pokud svou hodinu strávím produktivně, nebo ji věnuji nekonečnému scrollování feedu na sítích.

Deník vděčnosti, gratitude log podle Rydera Carrolla, flow lístek podle Petra Ludwiga nebo tři dobré věci podle Martina Seligmana. Je jedno, jak tomu budeme říkat, důležité je, že to funguje.

Váš TO DO list přetéká a jakmile jeden úkol odškrtnete, další dva se vyloupnou, jako když useknete hlavu Hydře. Večer končíte s tím, že jste více úkolů přijali, než vyřešili. Kde se všechny ty úkoly sakra berou?