Barbora Postránecká

Česko už dlouho čelí kritice, že neumí podpořit potenciál dětí, kterým život naložil. Příběh Vaška, který čtyři roky sleduji, ukazuje, kde všude náš stát selhává. Naposledy u přijímaček na střední.

Vaška jsem poznala před dvěma lety. Bylo mu dvanáct, chystal se do nové školy, jenže tam nejásali. Šel tam s tím, že má Aspergerův syndrom. Můj plán byl být tam s ním.

Víc jak patnáct let jsme vedli debatu, co dětem v kojeneckých ústavech způsobuje samota, bezmoc a strach. Tu samou debatu teď vedeme znovu – tentokrát v kulisách nemocnic. Někde rodiče s jeho hospitalizovaným dítětem nechají, jinde ho vykážou pryč.