Blondýna z Londýna

Devadesátky byly plné šusťákovek, gelu na vlasy, digitálních hodinek a vizuálního teroru, který přežil jen díky tomu, že se tehdy ještě nefotilo na každém rohu. A teď? Jsou zpět. Vrací se ledvinky, mullet účesy, ponožky do sandálů,…

Léto klepe na dveře a stovky tisíc Čechů už balí plavky, repelenty, nafukovací krokodýly a staré autoatlasové mapy. Cíl? Pochopitelně Chorvatsko. Ale proč se tam rok co rok tak rádi vracíme? A co vlastně dělá českou dovolenou u Jadranu tak typickou?

Žijeme ve světě propojeném jako nikdy dřív. Máme kontakty, skupiny, chaty, notifikace. A přesto si večer leháme do postele s pocitem, že nám něco zásadního chybí. Odkud se bere pocit osamění, když jsme podle všeho obklopeni lidmi?

Máte doma zásuvku, kterou se bojíte otevřít? Plnou starých kabelů, klíčů od ničeho a další zbytečnosti? Nejste sami. V každé domácnosti existuje zóna, kde vládne chaos, vzpomínky a „co kdyby“. Proč to všechno schováváme? A co to o nás vypovídá?

Toxický člověk vás neunaví křikem, ale vyčerpá mlčením. Neublíží nahlas, ale dlouhodobě a plíživě. Jak rozpoznat, že vás někdo vysává, manipuluje nebo znejišťuje? A hlavně jak se z toho dostat bez zbytečného dramatu?

Štěstí není náhoda, ale návyk. Psychologie, výzkumy i zkušenosti ukazují, že šťastní lidé se nechovají náhodně. Mají vzorce, které jim pomáhají udržet nadhled, radost i duševní pohodu. Co dělají jinak než většina?