CestoMichal

Ještě v minulosti bylo v Japonsku přes 5 milionů automatů a země měla nejvyšší počet na obyvatele na světě (jeden automat na každých 20–25 lidí). V posledních letech ale jejich počet klesá a trend se zrychluje.

Taková opuštěná místa dnes přitahují fotografy a dobrodruhy z celého světa. Fenomén průzkumu opuštěných budov, známý jako urbex, se v Japonsku rozšířil především mezi zahraničními cestovateli.

Na kopci Ikoma, jen kousek mezi Narou a Ósakou, se ukrývá lunapark, který působí jako milý návrat do časů, kdy atrakce nebyly o extrémním adrenalinu, ale o radosti a výhledech.

Ama se tradičně potápějí pouze na nádech, bez kyslíkových lahví. V minulosti nosily jednoduchý bílý oděv symbolizující čistotu a ochranu před zlými silami, dnes často používají neopren, ale princip zůstává stejný.

Příběh japonských perel je příběhem vytrvalosti, odvahy a posedlosti dokonalostí. Kōkichi Mikimoto se narodil roku 1858 v době, kdy byly perly vzácným luxusem dostupným jen elitám.

Rozhodl jsem se využít nabídky na internetu, která v odlehlé části Japonska, kam turisté skoro nejezdí, nabízí den se zdejšími správci svatyně, kteří s pomocí najaté překladatelky vysvětlují zdejší zvyky a činnosti s tím spojené.

Spousta lidí si často plete Shinkansen s maglevem a má pocit, že jde jen o dva názvy pro stejný extrémně rychlý japonský vlak. Ve skutečnosti jsou to ale dvě zcela rozdílné technologie.

Japonsko je známé svou láskou k technologiím, ale robot Lovot ukazuje, že technologie nemusí být jen o výkonu a efektivitě.

Svět železniční dopravy se stále zrychluje. Každý rok přicházejí nové rekordy a rekordmani – vlaky, které dokážou spojit města stovky kilometrů daleko v časech, které by ještě před pár dekádami byly nemyslitelné.

Právě tento symbol – mohutný, asi dva metry dlouhý a několik set kilogramů vážící dřevěný falus – je často důvodem, proč si návštěvníci festivalu odnášejí silné a někdy šokující vzpomínky.

Sushiro patří mezi nejznámější a zároveň nejnavštěvovanější sushi řetězce v Japonsku. Přestože jde o masový podnik s desítkami poboček po celé zemi, dlouhodobě si drží pověst místa, kde se klade důraz na kvalitu surovin, čerstvost a efektivní provoz.

Japonsko patří mezi země, které na první pohled působí přívětivě, exoticky a „instagramově“, ale právě tato zdánlivá srozumitelnost často vede k nepochopení.

Japonské a české hotelové pokoje se liší už na první pohled, a to nejen velikostí, ale hlavně filozofií, se kterou jsou navržené.

Hrad Gifu patří k těm japonským hradům, které si člověk okamžitě spojí s dramatickou polohou a silným příběhem.

Typický ryokan poznáte okamžitě: tatami na podlaze, posuvné papírové stěny, minimum nábytku a futon, který se večer rozkládá přímo v pokoji. Interiér působí jednoduchým dojmem, ale každý detail má své místo a funkci.

Městečko má také hromadu veřejných nožních onseneů (ashiyu), kam si můžeš jen tak sednout a ponořit nohy do teplé pramenité vody, zatímco se procházíte městem a užíváte si atmosféru.

Izakaya je v Japonsku něco mezi hospodou, barem a malou restaurací. Pro místní je to místo po práci, kde se jí, pije a hlavně debatuje.

Takayama na mě od prvního rána působila klidně a přívětivě, jako by si jela vlastním tempem. Den jsem začal na ranních trzích u řeky Miyagawa, kde se mísí vůně jídla, dřeva a čerstvého vzduchu z hor.

Hida Takayama Retro Museum patří mezi nejzajímavější muzea ve městě Takayama a nabízí jedinečný návrat do Japonska éry Shōwa, tedy přibližně do 50.–70. let 20. století.

Původně je šily maminky a babičky pro své dcery a vnučky jako ochranné amulety pro štěstí, zdraví a spokojený rodinný život. Dodnes mají silný symbolický význam a nejsou jen obyčejným suvenýrem.

Takaoka pro mě byla jedním z těch měst, která nejsou na první pohled turistickým tahákem, ale o to víc mě překvapila tím, kolik toho nabízí.

To, co však Muzeum skla Toyama skutečně odlišuje od jiných světových institucí, je silná česká stopa ve sbírce a v historii tvůrčích vazeb.

Hrad Kanazawa patří mezi nejvýznamnější historické památky severního Japonska a po staletí tvořil srdce celého regionu.

Kanazawa je neobyčejné město, které si hrdě drží pověst jednoho z nejdůležitějších center výroby zlata v Japonsku. Historie práce se zlatem je zde živá, ať už jde o jemné umění, tradiční dekorace nebo každodenní předměty s nádechem luxusu.

Město Kacujama v prefektuře Fukui je známé pro jedno z největších dinosauřích muzeí v Japonsku. Už z dálky na vás působí obrovská kulovitá budova, která skrývá mezinárodní expozici zaměřenou na dinosaury, jejich historii, nálezy a fosílie.

Když jsem dorazil k proslulému Oshima Bridge, hned mi došlo, že tenhle most není jen dopravní spojení, ale brána k úplně jinému světu. Jméno nese podle malého ostrova Ošima, který je od pevniny vzdálený jen pár minut chůze.

Kjótská čtvrť Gion je jedním z posledních míst v Japonsku, kde můžete spatřit skutečné dědičky tradičního umění – Geiko a Maiko.

Už samotný vstup návštěvníky ohromí. Přes překrásnou bránu Karamon, vyřezávanou do detailů a zdobenou zlatem, se vstupuje do dvou hlavních obranných prstenců obklopených příkopem.

Kdykoliv jsem v Kjótu, jedno místo mě fascinuje úplně pokaždé – Fushimi Inari Taisha. Možná to zní jako klišé, ale tahle slavná šintoistická svatyně je úplně jiný svět. Není to jen turistický spot, kde si vyfotíte první dvě brány a jdete dál.

Kdykoliv jsem v Ósace, vždycky mě fascinuje, jak se tohle město dokáže neustále měnit. A jednou z věcí, která mě pokaždé úplně odzbrojí, je Umeda Sky Building.

Když jsem se připravoval na cestu do Japonska, jasně jsem věděl, že rozpočet je téma číslo jedna. Všude slyšíte „Japonsko je drahé“, ve skutečnosti je mnohem levnější, než si lidé představují. Bohužel to však neplatí o cestování po něm.