Určitě bude nyní uveřejněno mnoho vzpomínek na Milana Knížáka. Byl osobnost, která přinášela rozporuplné názory a nebylo možné mít k němu lhostejný vztah.
Dnes je Malín ukrajinský. Jen pár obyvatel ze současné obce má český původ a kořeny v Čechách. Většinou zde po válce zůstaly ženy, provdané za ukrajinské či polské muže či muži kvůli svým ukrajinským nebo polským manželkám.
Na místech malínských Golgot pozůstalí vztyčili kříže. Němci se zde, ba ani v okolí dlouhou dobu neukázali. Okres po jejich odchodu ovládli banderovci…
Proč byl Malín vypálen, vyvražděn a zničen? Na tyto otázky lze velmi těžko odpovědět a do dnes nemáme odpověď. Máme jen spekulace, dohady historiků i pseudohistoriků.
V polovině devatenáctého století stál hektar zemědělské půdy na Volyni (území dnešní Ukrajiny) míň než koza. Půdu prodával car Alexandr II. (car osvoboditel 1855-1881) a zavázal se k určitým výhodám, například, že příchozí nebudou odváděni na vojnu.
(Luštěnice 1868 před velikonocemi - rozhodnutí, rozloučení…odchod, emigrace na Volyň) Těžké smutné chvíle a loučení starého faráře s prvními rodinami, které odcházely za vidinou lepšího života.