Před 1 měsícem
Letos je to 25 let, co v Děčíně funguje Městský útulek pro toulavá a opuštěná zvířata. V jeho čele stojí od začátku Evelina Jahelková. Vzpomenete si, jaké byly začátky? Útulek se otevíral 20. prosince 2000 a prakticky vše se vybavovalo a stěhovalo za pochodu, což bylo náročné. Přestěhovala jsem se ze starého působiště asi s 20 psy, výstrojí a agendou. Náročné to bylo zpočátku i proto, že jsme tu začínaly pracovat jen dvě na desetihodinový směnný provoz. Takže jeden člověk ráno začínal úklidem všech kotců psů, pak koček, k tomu vyřizoval telefony, přijímal návštěvníky, přijímal i vydával zvířata, ošetřoval je, půjčoval na venčení, udržoval areál, a ještě jezdil odchytávat pobíhající zvířata. K tomu se zařizovalo zázemí, upravovaly podmínky provozu. Zpočátku se zde vystřídalo hodně lidí, protože si každý představoval, že je to jen o mazlení se štěňátky a koťátky, ale bylo to o tvrdé práci za každého počasí se zvířaty, o kterých většinou nevěděl člověk nic z jejich minulosti. K tomu navíc musel znát a dodržovat aktuální platnou legislativu, zákon na ochranu zvířat, veterinární zákon, a hlavně mít kynologické a další znalosti o jiných zvířatech, podmínkách chovu a dodržovat bezpečnost práce, protože každá chyba, kterou při kontaktu se zvířetem uděláte, může bolet. Co vše se od té doby v útulku změnilo? Za 25 let provozu se útulek rozrostl a zvelebil. Vzhledem k množství přijímaných zvířat se musely hned zpočátku přistavět zděné sklady a dva velké výběhy pro psy. Časem přibyla menší budova infocentra, protože jsme pořádali různé akce a školení, rozrůstala se spolupráce s ostatními obcemi a městy v regionu, takže se přistavěly i nové kotce a další dřevěný sklad. Protože jsme odchytávali i hospodářská zvířata, došlo na stavbu dvou stájí a oplocených pastvin pro ně, a protože se snažíme se zvířaty pracovat, došlo i na vlastní výcvikový prostor se zázemím. Díky tomu se rozšířily i aktivity našeho útulku. Mezi ně patří informační a poradenská služba – od otevření útulku pro půjčování psů na venčení, besedy pro školy i v domovech důchodců přes pořádání akcí, program virtuálních adopcí, nebo také výcvikové a výchovné kurzy. Kolik zvířat ročně přes útulek projde? V roce 2001 jsme přijali 523 zvířat a postupně toto číslo narůstalo i díky požadavkům na umístění zvířat z okolních obcí a měst. Nejvíce zvířat bylo v roce 2010, to jsme jich za celý rok přijali 943. Mimo psy a kočky také dravce, želvy, ovce, koně, kozy, hady, potkany, králíky a morčata. Většinou se jedná o zraněné nebo mláďata v nouzi. Uprchlíci se většinou vrátili majitelům, ostatní zvířata jsme předali do zařízení, která přímo o tyto druhy pečují, a některým jsme našli nový domov. Vzpomenete si na nějaký kuriózní případ? Za těch 25 let jich bylo… Jeden třeba na Vánoce, kdy volala naléhavě paní, že ze zoo utekla šelma, kterou mají u domu. S vidinou adrenalinu jsme s městskou policií dojeli na místo a zjistili, že na potoce sedí nutrie a myje si kožíšek. Další z jiné obce, do které jsme jeli kvůli hadovi. Na plotě měla být kobra. Na dotaz, jestli je to opravdu tento had, jsme dostali informaci, že je to ověřené na internetu a je to stoprocentně kobra. Když jsme dorazili na inkriminované místo, had nikde, prý vylezl na garáž. Kolegovi, který chová hady, jsem pomohla vylézt na střechu, jinudy se nedalo. Načež se ozval smích, protože krvelačná kobra byla obyčejná užovka červená. Jaký je postup, když přijímáte nové zvíře? Každé zvíře má svůj přijímací protokol, na kterém je zaevidováno místo nálezu, nálezce dle dokladu totožnosti, kdo zvíře odchytil, přivezl, kontroluje se i označení čipem či tetování. Určí se plemeno, pohlaví a v jakém stavu bylo přijato,
