Dělníci chtíče

Jedna z nejzávažnějších diagnóz, kdy sadista dosahuje vzrušení a uspokojení totální kontrolou nad svou obětí. K tomu používá jak fyzické násilí, tak psychické trýznění a nátlak. K agresivním sadistům patří většina sériových vrahů.

Kastrace – akt, který vyvolá vášně, a to jak u veřejnosti, tak u odborníků. Někteří ji považují za naprosto nepřijatelnou nebo za vyjadřující terapeutickou zoufalost, jiní ji pokládají za normální, racionální metodu. Jak se dnes kastraci provádí a jaký má vliv na recidivu? To si ukážeme na příběhu Václava. Svou deviaci – patologickou-sexuální agresivitu – kombinovanou s poruchou osobnosti nezvládal. Na svědomí má spoustu nepěkných skutků, od sledování souložících párů přes osahávání žen v dopravních prostředcích až po to nejhorší – znásilňování žen. Musel být izolovaný od společnosti a pro kastraci se rozhodl sám (jinak to ani nelze). „Každý by měl mít právo dostat šanci a dokázat, že je schopen svou problematiku zvládnout", říká Václav.

Patologičtí sexuální agresoři potřebují pro své vzrušení a uspokojení překonávat odpor. Často přepadávají ženy na opuštěných místech. Na rozdíl od sadistů však své oběti dlouhodobě netrýzní a neprodlužují jejich utrpení.

Sexuální deviace vyléčit neumíme, říká Zuzana Řeřichová, vedoucí lékařka oddělení 5 v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Cílem je udržet deviaci v mezích zákona a poté může následovat propuštění devianta. K tomu vede několik fází, a jak je to složité, potvrzuje i příběh Richarda.

Tisíc ročně. Na tolik se odhaduje počet zneužívaných dětí. Čísla budou ale ve skutečnosti mnohem více alarmující. Přes 70 % zneužitých osob totiž nikdy nic neoznámí, nesvěří se, mlčí... Jak tedy poznat, že je dítě zneužívané a jak mu pomoci?

I ženy mohou být pachatelkami sexuálního zneužívání. Samozřejmě v mnohem menší míře než muži – u mužských obětí je podíl pachatelek 13 %, u ženských obětí 2 %. Na rozdíl od mužů netrpí pachatelky deviacemi, ale příčinou jsou spíše závislosti na alkoholu, drogách, poruchy osobnosti, nebo zneužívání vlastní moci. Častokrát se také dostanou do role spolupachatelek – tady je však na ně pohlíženo spíše jako na oběti...

Následky sexuálního zneužití si oběti často nesou až do konce života. Patří sem děsivé noční můry, neschopnost navázat vlastní partnerský vztah, úzkosti, deprese, promiskuita, neustálý pocit ohrožení, sebevražedné sklony... Dá se s takovým traumatem vůbec nějak vyrovnat? Základním předpokladem je svěřit se důvěryhodné osobě.