Diagnóza F

Zuzana S. zažila v dětství sexuální zneužívání otčímem, matkou i dětský pornoprůmysl. O svém životě napsala knihu Hra na pavoučka a v roce 2021 byla hostem speciálu Diagnózy F. Letos jí vyšla druhá kniha Pavučina minulosti, ve které popisuje své postupné zotavování z prožitých traumat.

Denně si život v Česku vezmou přibližně tři lidé, častěji osoby ve vyšším věku. Mezi mladými je sebevražda příčinou více než čtvrtiny všech úmrtí. Pozůstalí se potýkají se vztekem, smutkem i bezmocí.

Dlouhodobé odloučení od rodiny, komplexy spojené s výškou, depresivní propady, návykové látky a vážné zranění, které mohlo ukončit jeho kariéru – to jsou některé z příčin, pro které se mohl mladý tanečník rozhodnout ukončit svůj život. Jeho partnerka ho našla mrtvého jen pár hodin po premiéře.

Seznamování a hledání partnerského vztahu může být pro někoho složitá disciplína. V době, kdy se velká část seznamování přenesla do on-line prostředí, může být pro lidi s hendikepem ještě obtížnější najít partnera – když na sebe prozradí, že jsou na vozíku nebo mají nějaké duševní obtíže, často už jim ten, s nímž jsou v kontaktu, neodepíše.

Covidová doba přinesla více duševních obtíží nejen dospělým, ale i dětem. Častěji se potýkají se sebepoškozováním, poruchami příjmu potravy, sebevražednými myšlenkami i pokusy. Psychiatrická léčba dětí je nejen možná, ale i účinná, kapacita péče ale potřebám v Česku příliš neodpovídá.

V souvislosti s dospívající a čerstvě dospělou generací se mnohdy mluví o vyšším výskytu úzkostných a depresivních symptomů. Podle terapeuta Honzy Vojtka se ale podobné jevy vyskytují ve vyšší míře napříč všemi generacemi, tu současnou jen podrobujeme mnohem většímu zkoumání.

Zatímco být šťastný a radostný je trendy, o smutku se tak často nemluví. Někdy se může smutek mísit s úlevou a někdy nás dovede i k radosti. Každý potřebuje pro smutek a truchlení jinak dlouhý čas.

Vyrůstal jen s mámou, která pila. Sám začal pravidelně pít alkohol ve třinácti letech. Jak dnes s nadsázkou říká, měl v životě spoustu „príma“ nápadů. Třeba to, že ho pervitin vyléčí ze závislosti na alkoholu nebo že drogy nestačí jen šňupat.

Říká se o nich, že mají ukradené dětství. Nikdy neví, do jakého prostředí přijdou, když se vrací ze školy domů. Snaží se nepřekážet. V dospělosti mívají problematický vztah k sobě, k druhým lidem a někdy i k alkoholu. Takový je život dospělých dětí alkoholiků.

Terapie tmou se provádí ve speciálně upraveném prostředí, kde není jediný foton. Nejen bez světla, ale většinou i v tichu a o samotě, bývají lidé nejčastěji sedm dní a nocí. Bez kontaktu s blízkými a bez běžných zabavovačů, jako jsou telefony a internet, tráví čas se svými myšlenkami, čelí strachům a rekapitulují vlastní život.

Představa o tom, co jsou drogy a jaké jsou důsledky jejich užívání, se mění v závislosti na historické etapě i společenských a kulturních okolnostech, seznam zakázaných látek v minulosti ovlivňovaly i politické objednávky. Dekriminalizace a legalizace návykových látek je jednou z logických cest, říká psycholog.

Do terapie ho přivedly úzkosti a deprese, až časem se dozvěděl, že mu život komplikuje mj. narcistická porucha osobnosti. Potíže měl v práci i ve vztazích. Když je v úzkých, bývá arogantní, dospělejší reakce na podobné situace se stále učí.

Počátky psychických potíží, ze kterých se postupem času rozvinula schizoafektivní porucha, byly v životě Markéty Vítkové patrné už přibližně ve dvaceti letech. Tehdy se potýkala s poruchou příjmu potravy a klinickou depresí. Později se její stav zhoršil natolik, že musela být hospitalizována.