Divoká matka

Byli byste schopní spočítat, jak často se zasníte nad lepší verzí vašeho života? Kolik předsevzetí jste si dali a jak to s nimi dopadlo? Šťastný život přece znamená vývoj a pokrok kupředu. Co když však onen pokrok znamená cestu dovnitř a nikoliv ven?

Již v dětských obrázkových knížkách jsou pod slovem rodina zobrazeny rodiče, jejich dvě rozesmáté děti, následované laskavě vypadajícími prarodiči. Obstojí tato představa i v 21.století, nebo je na čase chápání a pojem rodiny poněkud posunout?

Jsem stejná jako matka. Nemůžu být jiná. Ačkoliv si mnoho vzorců a principů uvědomuji, opět mě překvapilo, jak moc jsou zažité až do morku kostí.

Žijeme v demokratické společnosti, za kterou jsme před několika desetiletími bojovali, a přesto se zdá, že některé prvky demokracie nejsme schopni unést. Patří sem především svoboda slova.

Máma, táta a dvě děti. Babičky. A taky někdy dědové, tetičky a strýčkové. Rodina. Tak jak ji všichni známe. Jistota a nejcennější věc na světě, což je nám vštěpováno již od útlého věku.

Zkusme si upřímně odpovědět na otázku: Kolikrát jsem chtěl řešit či komentovat nějakou situaci se skrytým cílem z ní vyjít jako vítěz? Vyhrát pomyslnou cenu domnělé pravdy?

Někdy nevědomky chodíme v kruhu, který nám byl v dětství nakreslen. Pohybujeme se ve stejných vzorcích chování, setkáváme se stejným výsledkem a stejnou nespokojeností. Existuje cesta ven?

Odmala je nám vštěpováno, co bychom měli chtít, jak bychom se měli chovat, a především to, jak se bychom se měli cítit. Naplnění našich potřeb se zdá být mnohem méně důležité než naplnění očekávání ostatních.

Proč v nás pár písmen na papíře dokáže vyvolat emoční bouři, z jejíhož víru v zoufalé touze ubránit vlastní důležitost střílíme hlava nehlava?

Možná je na čase uvědomit si některé vzorce svého chování, nevyčítat je sobě ani ostatním, ale jen je už konečně přestat následovat. Není viníků ani obětí jen více či méně spokojených.

„Vlastní realitu si tvoříme sami.“ Tolik oblíbené zaklínadlo nejen všelijakých ezoblábolek a seberozvojových knih. Není pochyb o tom, že je to pravda, ale…

Příchod nového života na svět. Porod a kojení. Dvě nejpřirozenější věci na světě, které dávají základ našemu pozdějšímu životu, ale také témata vzbuzující vášnivé emoce nejen na sociálních sítích.

Máma, táta a minimálně dvě děti. Je zažitá definice ideální rodiny jediným možným krokem ke spokojenosti nebo je konečně čas na změnu?

Co vlastně slovo vychovat znamená ? Nespletli jsme se v jeho skutečném provedení? Láskou nerozmazlíš.