Dobrou chuť?

Povidla sice pocházejí z Balkánu, ale v Čechách mají velmi dlouhou tradici, stejně tak jako pěstování švestek. Povidla se na našem území dělala už za Karla IV. Specifická jsou v tom, že se vyrábějí bez cukru za dlouhého vaření, čímž se odpaří veškerá šťáva. Jenže tuhle českou klasiku zazdila jedna zapeklitá vyhláška. Průmyslově vyráběná povidla teď mohou vypadat úplně jinak. Zpracovávat lze i nezralé švestky a švestkové polotovary, a hlavně: vyhláška dovoluje používat cukr.

Povidla jsou český národní poklad a tradiční recepturu zná snad každý. Švestky, švestky, švestky... není to ale trochu málo surovin? Když se postupuje podle vyhlášky, může to být zcela jinak. A stále to může být tradiční a hezky české. Alespoň to tvrdí výrobce.

Kdo se v tom má vyznat? Málokdo čte etikety opravdu pozorně a z kysaného zelí se mezitím stala úplně jiná věc. Že na přední etiketě čtete: tradiční výroba, regionální potravina, český výrobek? Jak už víme, přední etiketa o výrobku nevypovídá vůbec nic.

Kyselé zelí je skvělým zdrojem vitaminu C, vlákniny a především probiotických bakterií. Tedy pokud je čerstvé. Výrobcům se však čerstvá potravina do krámu nehodí, a tak z něj dělají všechno možné... Ale nebojte, máme pro vás návod na vlastní domácí zelí!

Na pohled tři stejně velká balení, ale s jinou hmotností. Které je levnější? Aby si mohli spotřebitelé vybrat ten nejvýhodnější produkt, musí u něj prodejce uvádět i jednotkovou cenu: cenu přepočítanou na kilo, litr nebo kus. Jenže obchodníci zrovna nemají zájem na tom, abychom produkty porovnávali...

Dnešní průmyslová cukrařina je něco jako stavebnictví. Sladkosti, zákusky a dorty se skládají dohromady z předem koupených, hotových prefabrikátů. Bohužel někdy se v těchto „součástkách“ najdou i azobarviva, která mají na naše zdraví nežádoucí účinky.

Lákavý a barevný dort složený ze 115 ingrediencí. Ano, čtete dobře. A dvě barviva z této skládanky jsou opravdu problematická. Co se na ně zeptat přímo výrobce? Další nebezpečná barviva totiž používají i v jiných dortech...

Není maso jako maso. Pokud si kupujete mleté maso v plastových vaničkách v obchodě, nemusí jít vůbec o maso, ale třeba o masný výrobek nebo masný produkt. Že jste si toho nikdy nevšimli? Hanka Večerková vysvětlí, v čem je rozdíl a proč je důležité číst etikety i u masa.

Úkol od výrobců potravin pro reklamní agentury zní jasně: Potlačit všechny znaky průmyslové výroby a zdůraznit ty, na které momentálně spotřebitelé slyší. Tedy vytvořit dojem, že výrobky pocházejí z malé české firmy, kde konkrétní člověk dohlíží na to, aby byly kvalitní a přesně podle osvědčeného staročeského receptu.

Slova „babička“ nebo „babiččin“ jsou u potravinářských marketingových stratégů oblíbeným pojmem. Bohužel, podle výrobků nesoucích toto označení to vypadá, že dnešní babičky jsou spíše kouzelné laborantky než poctivé kuchařky. Dalším oblíbeným pojmem je nostalgii vyvolávající slovo „staročeský“. Staročeské brambůrky zní opravdu hodně vypečeně! Dočkáme se i staročeské pizzy nebo staročeského sushi?!

Kolik cukru a éček obsahují instantní kávy a jak jsou vůbec silně? Běžně by se měl instantní nápoj připravovat ze 2 g kávy. Najdeme produkt, u kterého se můžeme spolehnout na dostatečné množství kávy a minimum cukru?

Co obsahují produkty, které se nazývají špekáček, kuřecí špekáček nebo buřt? Rozdíl je velký. V prvním případě musí výrobek obsahovat minimálně 40 % masa a žádný separát. Jenže pokud se před špekáčekem objeví přívlastek „kuřecí“ nebo „vepřový“, je to už jiná písnička. Tady maso být nemusí, stačí separát, kůže, sádlo. A pokud se výrobek jmenuje buřt, je to všem předpisům buřt. Podobné je to u vídeňských párků nebo kuřecího salámu Junior.

Klasické ingredience pro výrobu piva i samotný postup výroby piva se už desítky let nemění. Jenže v 21. století je možné téměř všechno: Jak se dá na výrobě piva ušetřit prostor, čas, lidi a peníze?

Doporučená denní dávka soli je 5–6 g. Jenomže my jí spotřebováváme mnohem víc. Sůl je totiž všude. I tam, kde byste ji nečekali.

Poctivá gulášovka nám chce zřejmě oznámit, že je připravená z pořádného množství masa, kvalitních produktů a samozřejmě bez glutamátů, přídavných látek, éček a konzervantů. Jak to ale dopadne, když ji srovnáme s jiným výrobkem, který se tímto označením nepyšní? Jak výrobci dokazují poctivost svých produktů?

Jaký je rozdíl mezi tradiční sójovou omáčkou a sójovou tradiční omáčkou? Hra se slovy, která vás má přesvědčit o tom, že si kupujete ten správný, kvalitní produkt. Hanka Večerková vysvětlí, v čem nás výrobce klame, aniž by zároveň lhal.

Hanka Večerková už dlouhá léta testuje potraviny. Teď vám ukáže skutečnou „lahůdku“: Neuvěřitelné složení průmyslově vyrobeného řízku Cordon Bleu, ve kterém však nezazní jediné éčko. Sice je to seznam dlouhý jako týden a zlámali byste si na něm jazyk, ale je bez éček. Nebo snad ne?

Čas jsou peníze. Proto se ty olivy, které najdete dokonale černé a stejně velké v plechovce nebo sáčku, sklízí ještě zelené a pak se něžně koupou za přítomnosti kyslíku v hydroxidu sodném. A aby černá opravdu černá byla, doplní se lázeň glukonátem železnatým, chemickým stabilizátorem E 579.