Dominika Jandorová

Vlasatice třásnitá… to není zrovna typické jméno pro žábu, že? Jenže tato žába není typická ani trochu. Jednak si nechává narůst „chlupy“, jednak si úmyslně láme kosti. Zkrátka tvor jako stvořený pro roli v hororu.

Na koho ukáže, toho zamrazí, doslova. V angličtině se mu říká Finger of Death („prst smrti“), vy se ho však bát nemusíte (pokud zrovna nejste pod antarktickým ledem).

Příběh o odhalování tajemství vzácné odrůdy kukuřice, která se díky získávání dusíku ze vzduchu obejde bez člověkem dodávaných hnojiv, není jen o hranicích vědeckého poznání, ale také o vykořisťování původních obyvatel.

Ve světě, kde umělá inteligence píše texty, řídí auta a analyzuje naše chování, je načase sáhnout i po jiné literatuře, než je R.U.R. Isaac Asimov se rychle stal jedním z mých nejoblíbenějších autorů, a to i díky svému postoji k umělé inteligenci.

Někomu připadají odporní, někdo se jich bojí. Já patřím mezi ty, kterým se krampusové i se svým někdy drsnějším vystupováním líbí. I když…, dobře že už upustili od pojídání dětí.

Když jsem si prohlížela atlas papoušků, narazila jsem na zvláštně vypadajícího ptáka. Moje první myšlenka byla: To je sup! Samozřejmě, že to sup nebyl, co by také dělal v atlase papoušků, ale jistá podoba tam je, co myslíte?

Tabon lesní nepřitahuje pozornost svým vzhledem ani těžkopádným letem, i když tím možná trochu ano. Jeho hlavním majstrštykem je stavba přírodního inkubátoru vajec, protože sedět na nich umí každý… pták.

V současnosti nejpřijímanější teorie vysvětlující vznik vesmíru, tzv. teorie velkého třesku, se opírá o několik klíčových důkazů a jeden z nich si můžete dokonce i poslechnout. Než si však prozradíme jak na to, řekneme si něco málo o vzniku vesmíru.

Není to tak dávno, kdy nám jeden virus převrátil životy naruby. Jak by se nám tehdy hodila schopnost viry ochočovat. Zatímco však my si o domestikaci virů můžeme nechat zdát, lumčíkovi se to povedlo.

Tak dlouho se jí dařilo skrývat před zrakem člověka, a přesto jeho ničivému vlivu neunikla. Když se svět nedávno dozvěděl o její existenci, patřila už mezi nejohroženější tvory planety. Také proto si saola vysloužila přezdívku „asijský jednorožec“.

Neohromí vás velikostí, ani bizarním vzhledem. Pokud byste se však za ním vydali do mořských hlubin, možná by vám okouník aleutský prozradil klíč k dlouhověkosti. Nebo také ne, nemá s člověkem zrovna nejlepší zkušenosti.

Víte, že motýli žijí i pod vodou? Pravda, běláska svou ulitou moc nepřipomínají. Ani ta „křídla“ vlastně nejsou žádnými křídly. Lidé však mají tendenci neznámé přirovnávat k již poznanému. A tak si při sledování trnovky arktické řekli: Hele, motýl!

Chiméra dělá čest svému jménu. Vypadá totiž jako uprchlík z laboratoře šíleného vědce, který se snažil zkřížit rybu s králíkem a krysou. Ve skutečnosti však chiméra nepatří ani do jednoho z těchto druhů.

Kdybyste na základní škole na otázku „jak se pohybují ryby“ odpověděli „chůzí“, asi by vás vyučující nepochválil. Ryby přece plavou. Žaboškleb pestrý však na školní osnovy nebere ohled a klidně si to po mořském dně šine pěšky.

O lidském těle, o nesmrtelnosti, o buňkách a o atomech. A také o tom, kolik toho máte společného nejen s ostatními lidmi, ale i s dinosaury a hvězdami.

Hildegarda z Bingenu věřila, že s ní v jejích viděních komunikuje Bůh. Významní lékaři tipují migrénu. S obhajobou to však mají těžké obě strany.

Říká se jí „happy germ“, šťastná bakterie. Ne snad, že by hýřila úsměvy a nadšením z každého setkání s člověkem, i když kdo ví. Dokáže však pozitivně působit na lidskou psychiku.

Na ostrovech se často vyskytují druhy, které nikde jinde nenajdeme, tzv. endemité. Výjimkou není ani Madagaskar, který jako jediný hostí třeba lemury, fosy a bodlíny.

Zatímco člověku někdy dělá problém spolupráce v rámci svého vlastního druhu, v přírodě najdeme spoustu případů mezidruhové spolupráce. Jedním z těch nejzajímavějších je spojenectví mezi krevetami a hlaváči.

Ledovcové myši nejsou hlodavci, nýbrž mechové koule. Tedy něco, co by se nemělo pohybovat a už vůbec ne v synchronizovaných stádech. Jenže právě to se děje.

Rozdávat dárky milionům dětem po celém světě není žádná legrace. Zatímco Ježíškovi pomáhají andělé, Santu Clause táhnou po noční obloze sobi. Kde se toto spojenectví vzalo?

Pokud se pod vodou také slaví Vánoce, roli vánočního stromečku by mohl skvěle zahrát malý červík žijící na korálových útesech. Pohled je na něj opravdu krásný.

Pokud hledáte inspiraci pro mimozemšťany do nového sci-fi filmu, nemusíte navštěvovat cizí planety, stačí se podívat na mořské dno. Třeba takový batynomus obrovský by byl skvělým mimozemským souputníkem.

Někdo touží prozkoumávat vesmír, přitom naše vlastní planeta ještě zdaleka neodkryla všechna svá tajemství. Neprobádané mořské hlubiny skrývají takové podoby života, které bychom čekali spíše ve filmech o mimozemšťanech.

Roztomilý malý ptáček, že? Ovšem jen do doby než zjistíte, co ťuhýk provádí se svou ulovenou kořistí. Na rozdíl od známého panovníka však ťuhýka k napichování na kůly nežene krutost, ale starost o mláďata. Možná.

Rohy jako pakůň, nos jako los, ocas jako medvěd a tělo jako bizon. Ale jako první vás pravděpodobně upoutá zlatá srst jako z mýtu o zlatém rounu. Představuje se vám takin zlatý.

Před nedávnem zemřel potkan jménem Bolek, který se mnou strávil dva roky jeho velmi krátkého života. Nemám však v plánu psát epitaf, raději bych tento článek věnovala všem potkanům, kteří slouží v „zájmu lidstva“, a přesto se jim dostává opovržení.

Poušť není tak pustá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mezi tvory, kteří v tomto extrémním prostředí dokáží přežít, se řadí i brouk připomínající obrněné vozidlo.

Odnepaměti pátrá lidstvo po elixíru nesmrtelnosti. Skutečný odborník na dlouhý život přitom končil maximálně na talíři. Až v poslední době začínají vyplouvat na povrch jedinečné schopnosti žraloka grónského.

Vypadá to, že přepisování historie dorazilo už i mezi biology. Na rozdíl od jiných odvětví zde lze nalézt i rozumné důvody, proč některá taxonomická jména změnit.

Ryby žijí ve vodě a dýchají žábrami, učí se již malé děti ve školce. A bahníci se v koutě tiše smějí.

I pod mořskou hladinou to umí rozbalit. Pokud by ryby chtěly uspořádat diskotéku, mezi pozvanými by určitě nechyběl mlž, který svítí podobně jako disco koule.

Otylka krátkohlavá na nějaký kult štíhlosti z vysoka… kváká. A i když jí objemné tělo komplikuje sexuální život, ráda se pro vás ještě více nafoukne.

Můžete se jich štítit, můžete se jich bát, ale jedno jim upřít nemůžete. Krysy obrovské mají zatraceně dobrý čich, čehož využívají i lidé.

Na první pohled nezajímaví zelení „červíci“ představují zářný příklad toho, jak moc je pro přežití důležitá spolupráce. Jednoho společníka mají dokonce i uvnitř svého těla.

Poměrně malý brouk puchýřník lékařský zanechal velkou stopu v historii. Který jiný tvor může říct, že sloužil jako jed, afrodiziakum, lék a podílel se i na výrobě bomby?

Pestře zbarvené pipulky kopinaté mají velmi netradiční reprodukční systém. Dělení na alfa a beta samce jako by vypadlo z přednášky „profesionálního“ baliče žen. Tito ptáci se však stávají betami dobrovolně, i když se zatím neví proč.

Superman je fiktivní postavou, superžába však skutečně existuje. Nemá sice nadžabí sílu, ani neumí skenovat okolí rentgenovýma očima, ale dokáže měnit tvar svého těla, respektive povrch své kůže. Jde jí to tak dobře, že skoro oklamala i vědce.

Příběh klokánka Gilbertova připomíná osud muže Lazara, kterého údajně Ježíš vzkřísil z mrtvých. I klokánek byl téměř sto let považován za mrtvého (vyhynulého), dokud nebyla objevena ještě jedna skrytá populace.

Vodušky velké, antilopy původem z Afriky, provází charakteristický zápach sekretu, který jim umožňuje pobývat delší dobu ve vodě. Jak se navíc ukázalo, tento nevábný odér mohou využít i lidé v boji proti jedné závažné nemoci.

Kdyby vám pakudlanka přistála na ruce, možná byste chvíli přemýšleli nad tím, co to je za „zmutovanou“ kudlanku. Navzdory trochu matoucímu vzhledu a českému názvu však nejde o kudlanky, ale nelítostné pavoučí parazity.

Je to zajímavý životní styl. Přisát se na žraloka, žrát zbytky, co mu vypadnou z tlamy, nechat se vozit napříč oceánem a zapsat se do historie jako ničitel lodí. Ryba jménem štítovec lodivod si to zkrátka umí zařídit.

Navzdory výraznému zbarvení byl stepník moravský objeven poměrně nedávno. Přesto už si mezi českými pavouky vydobyl výsadní postavení. Ať už nebezpečným jedem nebo brutálním obětováváním samic.

Ploskorep fantastický, po právu přezdívaný satan, patří mezi nejlépe maskující se tvory. Zároveň má však velmi unikátní vzhled.

Většinu času tráví cokoři zahrabaní pod zemí, čímž biologům, snažícím se zkoumat jejich životní cyklus, práci zrovna nezlehčují. Možná jste doteď ani nevěděli o jejich existenci, natož o tom, že si cokoři staví podzemní labyrinty.

Možná jste někdy v dokumentu, či dokonce na vlastní oči viděli scénu, jak se malí ptáčci „vozí“ na zádech nosorožců (nebo jiného velkého savce). Na oplátku za taxi služby je zbavují parazitů. Zdánlivě mírumilovný výjev má však temné pozadí.

Nejtěžší létající pták a dřívější symbol Znojemska. Drop velký po zemědělských změnách vyklidil pole (doslova), občas k nám však zamíří alespoň na návštěvu. A že jde o nepřehlédnutelného hosta.

Slyšeli jste někdy o binturongovi? Přiznám se, že já jsem na něj poprvé narazila před pár dny a hned se stal mým oblíbencem. Jednak prý voní jako popcorn a jednak fascinujícím způsobem kombinuje vlastnosti kočky a medvěda.

V přírodě se skrývá celá řada druhů s fascinujícími vzorci chování. Najdeme mezi nimi i simulanty, kteří neváhají předstírat zranění, jen aby ochránili svá mláďata.

Páchají živočichové sebevraždy? Samozřejmě, podívejte se na druh Homo sapiens. Pokud však necháme stranou člověka a zaměříme se pouze na zvířata, stává se otázka mnohem komplikovanější.

Každý rok dojde k objevu desítek doposud neznámých druhů živočichů. Čím větší nově objevený druh je, tím větší je i překvapení, že se dokázal tak dlouho skrývat lidským očím. Osmikilogramový langur ovšem představuje trochu jiný případ.

Jsou pomalé, bezbranné a plné proteinů. Takové plazící se reklamy na svačinu. Jenže housenky chtějí také přežít, a tak některé přišly s originálními nápady, jak predátory odradit. Jedním z těch nejrafinovanějších je proměna v hada.

Bandikut vypadá jako kříženec klokana a krysy, nejde však o žádnou hříčku přírody, na Zemi se vyskytuje již více než dvě desítky miliónů let. A jeho výraznou povahovou vlastností je, že nemá rád společnost.

Snese extrémně nízké teploty, nevadí mu přijít o většinu vody v těle, má nejmenší genom ze všech živočichů a zároveň je to nejjižněji žijící hmyzí zástupce. Pakomár Belgica antarctica působí nenápadně, ale výdrž má obrovskou.

Jedno se sociálním sítím upřít nedá. Umí vyvolávat emoce a někdy vás svým šíleným obsahem donutí nastudovat si dané téma. Tak jako mě motivovaly k prozkoumání humřích emocí.

Nejen lidé, ale i zvířata trpí psychickými problémy, zvláště jsou-li vystavena pro ně nepřirozeným situacím. Psi se ve válkách využívají po dlouhá staletí, ale až nyní se lidé začali zajímat o to, jak naše společníky válka poznamenává.

Rejskovec pancéřový je navzdory své velikosti překvapivě odolný. Jeho páteř s neobvyklou stavbou nepraskne ani pod váhou dospělého člověka. Záhadou ovšem zůstává, k čemu je taková výbava malému hmyzožravci dobrá.

Tato ještěrka má mnoho unikátních schopností, které jí umožňují přežít v extrémních podmínkách pouští. Moloch ostnitý mění barvu, žere mravence po tisících a nasává vodu celým tělem. To však zdaleka není všechno.

Člunozobec africký je řazen kvůli svému zobáku mezi nejbizarněji vypadající ptáky, tím se ale naštěstí moc netrápí. Zobák mu totiž mimo jiné umožňuje skolit i krokodýla.

Někdo říká, že ryby nemají výraz, že se tváří všechny stejně. To ale rozhodně neplatí pro vlkouše obecného. Jeho pohled a hlavně výrazné zuby umí vzbudit strach.