Dopady nehody

Martin sám zažil úraz, který mu změnil celý život. Nyní je instruktorem soběstačnosti a pomáhá lidem s podobným osudem.

Krevní oběh – 100 000 km pružného potrubí v jednom průměrném lidském těle, které pomocí krve transportuje kyslík, oxid uhličitý, živiny, složky imunitního systému, hormony a řadu dalších pro chod organismu nezbytných látek. Kdyby se všechny cévy z jednoho lidského organismu seřadily za sebou, obtočily by zeměkouli dva a půl krát.

Radek v momentu nepozornosti zavinil dopravní nehodu, při které přišel o nohu a také o velmi blízkého člověka – svou manželku.

Opatrná jízda po prázdné silnici, respekt k povětrnostním podmínkám, vlastním řidičským schopnostem i pravidlům. Řádně zapnutý bezpečnostní pás. Někdy zkrátka můžete vše udělat dobře, a přesto se náhle ocitnete v situaci, kdy dobře není vůbec nic.

Nervová soustava představuje systém pro sběr, přenos, zpracování a uchování informací. Dělí se na centrální a periferní část. Centrální nervová soustava zahrnuje mozek a míchu a je řídícím centrem celého organismu. Periferní nervová soustava je pak tvořena nejrůznějšími typy nervových vláken, která přenášejí nervové vzruchy mezi centrální nervovou soustavou a doslova každou částí lidského těla.

Regulace tělesné teploty u vážně zraněného člověka v bezvědomí funguje o poznání hůře než u zdravé osoby. V danou chvíli se lehké podchlazení mohlo zdát jako nepodstatná drobnost, ale i drobnosti mohou mít v konečném důsledku dalekosáhlé dopady.

Nezvládla zatáčku a stupátko od motorky jí způsobilo tříštivou zlomeninu lýtka. Pro Sáru bylo nejtěžší se vzdát toho, co jí nejvíce bavilo.

Život s hendikepem po tragické dopravní nehodě je cestou plnou výzev a důležitých změn. Srovnat se s takovými následky se zdá až nemožné.

Nepřiměřená rychlost jízdy je nejčastější příčinou dopravních nehod. Jet nepřiměřeně rychle ale nutně neznamená porušovat předpisy. Kromě nejvyšší povolené rychlosti totiž existují i další parametry, které musí řidič vzít v úvahu.

Dítě má jiné tělesné proporce než dospělý. Protože je menší, hrozí zvláště při srážce s vozy s vysokou přední maskou vážnější poranění – takový vůz totiž dítě nenabere na kapotu, což by náraz zmírnilo. Oproti zbytku těla má dítě také těžší a větší hlavu než dospělý, což vede při nárazech a pádech k jejímu častějšímu poranění.

Děti žijí v jiném světě než my. Vypadají jako malí dospělí, někdy se tak i chovají, ale způsob, jakým svět vidí, je úplně jedinečný. Když umím jezdit na kole, helmu přece nepotřebuju. Jako máma. Když mám na kole nový zvonek, musím ho přece pořádně prozkoumat. Máma počká. Svět počká. A když se zvonek náhodou rozbije, musím ho opravit. Hned. Nic není v tu chvíli důležitější.

„Jezdím pomalu, opatrně, nelepím se na auta před sebou. Tak co by se mi mohlo stát? A přestaň to furt řešit, mladej vzadu taky nemá pás.“ To byla jeho poslední slova před osudnou zatáčkou. Byl jedním z osmi procent řidičů a spolujezdců, kteří se v autě zásadně nepoutají. Měl pro to „dobré“ důvody – jezdil přece vždy opatrně. Jenže tyhle dobré důvody by mohly být dostačující jen v případě, kdyby měl na silnici všechno pod kontrolou. Úplně všechno.

Požár vozidla po nehodě je celkem vzácný úkaz, a protože nejsme v akčním filmu, výbuch při něm nehrozí, ale času přesto není nazbyt. Posádce vozu při něm hrozí popáleniny, udušení při spotřebování kyslíku v kabině vozidla, intoxikace zplodinami hoření či popálení dýchacích cest rozžhaveným vzduchem. A v případě vážnějších zranění nemusí být posádka schopná se z vozu dostat sama – okamžitá pomoc svědků nehody proto může rozhodovat o životě a smrti.

V případě ohrožení, například při dopravní nehodě, uvolňuje naše autonomní nervová soustava energii, která je potřebná k zajištění obranných reakcí – útoku, útěku nebo zamrznutí. Když je člověk schopen tuto energii vybít, dochází k nastolení rovnováhy v nervové soustavě – naše zkušenosti a osvědčené strategie nám pomáhají zpracovat většinu stresových událostí a časem vymizí i nepříjemné projevy s nimi spojené.

Petr byl 12 dní v umělém spánku a další následky nehody, při které se čelně srazil s autem v protisměru, si ponese do konce života.

Síla vůle lidí, kteří se po těžké dopravní nehodě postupně vrací do normálního života. Mnohdy ale s trvalými následky.

Na stres či ohrožení spojené s dopravní nehodou můžeme reagovat různými způsoby. Jedná se o strategie, které jsou prověřené miliony let evoluce, po které nám zajišťovaly přežití. Na biologické úrovni je přitom jedno, zda se jedná o ohrožení skutečné nebo domnělé.

Ačkoli představují drogy za volantem extrémní riziko, setkávají se s nimi policisté stále častěji. Vedle marihuany se častěji objevují také amfetaminy, zvláště pervitin. Přitom právě tato skupina drog zvyšuje riziko nehody až třicetkrát. Není divu – po jejich užití vzrůstá agresivita i ochota riskovat. Což může vyústit až ve scény jako z akčního filmu.

Nervovou soustavu si často spojujeme především s mozkem a míchou. Jejich poranění je často fatální a přirozeně jim proto přikládáme největší důležitost. Ale bez nervových spojení se zbytkem těla by mozek nemohl komunikovat se svaly a orgány. I jejich poškození je proto obzvláště nebezpečné – nervy navíc nejsou schopné regenerace v takové míře jako svaly a kosti.

Za životně nejdůležitější smysly jsou považovány zrak a sluch. Poškození či dokonce ztráta kteréhokoli z nich citelně změní kvalitu našeho života. Díky zraku vnímáme až tři čtvrtiny podnětů z našeho okolí. Zrakem vnímáme světlo, umožňuje nám rozeznávat tvary, velikost, prostorové uspořádání, vzdálenost a také jakýkoli pohyb a s ním spojená možná rizika.

Více činností najednou dokáže člověk vykonávat jen v případě, že jde o činnosti automatické, podvědomé, vyžadující jen minimální pozornost. Řízení je ale vědomá činnost vyžadující plnou pozornost, zvláště v momentech, ze kterých může vzejít nebezpečná situace. A na sto procent vykonávat současně více vědomých činností nejde, pozornost se při nich nevyhnutelně dělí a tedy snižuje. A někdy to má tragické následky.

Náš nervový systém se vyvíjel po miliony let. Jeho reakce na ohrožení jsou proto velmi podobné reakcím mnoha jiných živočichů. Ale jen u člověka se mohou rozvíjet dlouhodobé reakce na stres či trauma. Když zvířata prožívají situace, ve kterých se cítí ohrožení na životě, rychle překonávají prvotní šok a zotavují se. Jejich reakce, na rozdíl od lidí, nejsou dlouhodobé.

Zážitek, který se podepsal i na psychickém zdraví. Kristýna Pešková má za sebou nehodu na motorce, při které do ní najel opilý řidič.

„Dodržuju rychlost, jezdím opatrně, nikoho neohrožuju, dávám přednost, kde mám. A to samé pochopitelně čekám i od ostatních.“ Přístup, který v zásadě nemá slabé stránky. Když přece budou všichni dodržovat předpisy a chovat se na silnicích ohleduplně, budou také všichni spokojení a nebezpeční ze silnic zmizí. Jenže za volantem každého automobilu sedí člověk. Každý řidič tak má vlastní hlavu a někdy se může zachovat nepředvídatelně.

Dopravní nehoda představuje pro většinu z nás stresovou situaci. Při ní se v našem těle spustí stresové reakce, jejichž prvořadým cílem je zajistit naše přežití. Tyto procesy jsou z velké části nevědomé – řídí je autonomní nervová soustava, na níž naše vědomí nemá vliv.

Je spousta věcí, které si můžeme naplánovat do posledního detailu. Jsou ale i situace, kdy ve svých plánech musíme spoléhat na jiné. Třeba že přijedou včas, abychom stihli naplánovanou schůzku. A pak jsou momenty, které do našeho života vtrhnou bez ohlášení, a zanechají v něm dlouhodobé následky.

Zhruba dva tisíce požárů dopravních prostředků, k nimž u nás ročně dojde, způsobují nejčastěji závady na elektroinstalaci nebo palivovém systému. Ke vzniku požáru ale může dojít i při dopravní nehodě.

Radka prožila dopravní nehodu během těhotenství. Naštěstí má tento příběh šťastný konec.

Člověk na motocyklu je jako král – energie, svoboda, obrovská síla. A ten adrenalin. Ale jako každý adrenalinový sport, i tento má své oběti. V roce 2021 jich bylo 82. Sami motocyklisté zavinili smrt 48 osob – prostě přecenili své schopnosti nebo udělali chybu, kterou už napravit nedokázali. V případě kolizí motocyklu s automobilem si ve většině případů řidič auta všiml motocyklu až v okamžiku srážky.

Adriana byla vášnivou motorkářkou. Každou jízdu si užívala co to jen šlo, než se stala nehoda, která jí změnila celý život.

Rehabilitace v nemocnici po těžké nehodě má významný vliv na pacienta. Pomáhá obnovit fyzickou pohyblivost, zlepšuje emocionální stav a poskytuje podporu v procesu psychického zotavení. Tato péče hraje klíčovou roli při přípravě pacienta na návrat do běžného života a podporuje jeho schopnost samostatně fungovat po traumatu.

Ruka je jedním z nejdokonalejších nástrojů, které máme k dispozici. Díky přesné spolupráci šlach, svalů, cév a nervů dokáže provést fyzicky náročné nebo naopak ty nejjemnější úkony, obsluhovat těžké stroje, hudební nástroje i komplikovanou techniku. Lehkým pohybem prstů můžeme mít pod kontrolou takřka cokoli – od vidličky po desítky koní v motoru.

Mít 100 koní pod kapotou automobilu nebo přímo pod sedadlem motocyklu... To je rozdíl, který se jen těžko popisuje.

Moderní vozidla toho umí stále víc - sama zaparkují, ohlásí závadu a kontrolují, jestli není řidič unavený. I ty nejbezpečnější vozy ale mají vždy jeden slabý článek, kterým je samotný řidič.

Každý rok zemře na celém světě při dopravních nehodách asi 1 350 000 lidí. Úmrtí následkem dopravní nehody je osmou nejčastější příčinou smrti. Dalších 50 milionů lidí ročně je při dopravních nehodách zraněno. Pochopitelně ne každá nehoda je závažná či dokonce smrtelná, ale každá si vybírá svou daň. Fyzickou, psychickou a také materiální.

K motocyklistovi po dopravní nehodě musíme vždy přistupovat s vědomím, že může mít poraněnou páteř nebo nejrůznější vnitřní zranění. Proto je třeba omezit manipulaci s ním na minimum.

Stanete-li se svědkem dopravní nehody, myslete v první řadě na vlastní bezpečnost. Zaparkujte tak, abyste nepřilévali olej do ohně a nezvyšovali riziko další nehody. Zapněte varovná světla, oblékněte si reflexní vestu a teprve pak se vydejte pomáhat.

Poklidná cesta na dovolenou či výlet se může změnit doslova v peklo. A vůbec k tomu není potřeba zásah zvenčí. Někdy zcela stačí nespokojené děti na zadním sedadle.

Těhotenství je přirozený proces. Pokud nemají zdravotní komplikace, věnují se ženy běžným aktivitám – pracují, starají se o domácnost a o své již narozené děti, cestují, sportují. S tím pochopitelně souvisí i přesuny do práce, školy či školky, za koníčky či blízkými. Pěšky, hromadnou dopravou, na kole či autem. Výrobci zabezpečovacích prostředků v automobilech pochopitelně myslí i na ně.

Pánevní kruh představuje jednu z mechanicky nejodolnějších částí lidského těla, vychází z něho páteř a napojují se na něj oba kyčelní klouby.

Někdy se jim říká „dárci orgánů“. I když v případě vážné nehody jsou jejich orgány prakticky nepoužitelné. Většinou jsou to muži, kteří milují rychlou jízdu na silných strojích. Motorkáři.

Stanete-li se svědkem dopravní nehody, myslete v první řadě na vlastní bezpečnost. Zaparkujte tak, abyste nepřilévali olej do ohně a nezvyšovali riziko další nehody. Zapněte varovná světla, oblékněte si reflexní vestu a teprve pak se vydejte pomáhat.

Intenzita dopravy se zvyšuje po celém světě a s tím roste i počet dopravních nehod. 95 procent z nich mají přitom na svědomí sami lidé, nikoli technika. Ta jim naopak často pomáhá – prvky aktivní bezpečnosti se snaží nehodám předcházet, systémy pasivní bezpečnosti pak zmírňovat následky tam, kde se nehodě zabránit nepodaří. Jejich plošné zavedení by v Evropě ročně zachránilo tisíce životů.

Moderní vozidla toho umí stále víc – sama zaparkují, ohlásí závadu a kontrolují, jestli není řidič unavený. I ty nejbezpečnější vozy ale mají vždy jeden slabý článek, kterým je samotný řidič.

Prázdná přehledná silnice je splněným snem každého řidiče. Pro některé to ale může být doslova výzva. Výzva šlápnout na plyn a vyzkoušet, co auto dokáže. Jenže pokud člověk testuje limity vozu, snadno se dostane i k hranicím vlastních schopností. A stačí malinká chyba nebo třeba jen ne zcela uschlá vozovka a člověk tvrdě narazí na hranici svých možností.

V jednu chvíli se to může zdát jako dobrý nápad, nic se přece nemůže stát. Člověk pak ale takového rozhodnutí může litovat do konce života.

Plíce jsou uzavřeny v hrudním koši tvořeném hrudní páteří, dvanácti páry žeber a hrudní kostí. Pravidelná činnost plic zajišťuje neustálý přísun kyslíku do organismu a vylučování oxidu uhličitého. Při nádechu dochází k roztažení hrudního koše zapojením bránice a mezižeberních svalů, při uvolnění těchto svalů se hrudní koš vrací do původní polohy vlivem pružnosti svých stěn, čímž dojde k výdechu.

Patříme sice k největším výrobcům aut v Evropě, přesto často jezdíme ve vozech, které mají blíže k veteránům než moderním automobilům –průměrné stáří českých aut je více než 15 let. Dalo by se říct – no co, dokud jezdí, tak to využijme, nepotřebujeme přece nutně hezčí a nablýskanější auto. Ale moderní vozy se od svých předchůdců neliší zdaleka jen designem.

Živé organismy potřebují pro svou existenci energii – při jejím získávání a ukládání je naprosto nezbytná přítomnost kyslíku. Nejdůležitějším procesem v lidském těle je proto přesun kyslíku k buňkám a jeho získávání z okolního prostředí dýcháním. Při něm tělo opouští odpadní oxid uhličitý a do těla se dostává nepostradatelný kyslík.

Následky dopravních nehod mohou být tragické. Podívejte se na příběh Petra Hubalovského, který si následky z takové události ponese do konce života.

Mozek je nejsložitější a nejnáročnější orgán v lidském těle. Pro svou funkci potřebuje prakticky nepřetržitý přísun značného množství glukózy a kyslíku – putuje sem téměř čtvrtina energie, kterou spotřebuje tělo, a pětina kyslíku. Což ovšem přináší velká rizika.

Když se řekne bezpečí v autě, napadnou většinu lidí bezpečnostní pásy. Právem – v Evropské unii každoročně zachrání 12 tisíc životů a kdyby se poutali skutečně všichni, i na zadních sedadlech, zachránily by ještě o dva půl tisíce lidí více. Ale bezpečná příprava před jízdou, to nejsou jen bezpečnostní pásy. Těmi to totiž končí.

Ochrana mozku – lebka – pod nepřirozeně velkým tlakem praská. Často přitom dojde k vpáčeným nebo tříštivým zlomeninám lebky. Ale tím celý destruktivní řetězec teprve začíná.