Devatenácté století na Vysočině nebylo časem romantických představ o venkově. Byla to doba tvrdé práce, pomalých kroků a krajiny, která člověka přijímala jen tehdy, když se jí podvolil.
Dvacet let po tom, co Miranda Priestly definovala pojem „tichá destrukce lidské duše“, se vrací — a svět se tváří, že je připraven. Ďábel nosí Pradu 2 nás zavádí do nové éry.
Natáčení Spasitele nebylo jen dalším velkým sci-fi projektem. Byl to experiment na hraně možností, posedlost realistickými kulisami, boj s fyzikou, herecké limity i nečekané technické průšvihy.
V první polovině 19. století, kdy se Krkonoše halily do mlh a ticho lesů skrývalo víc než jen zvěř, se v Rýchorách odehrál příběh, který se stal součástí horské paměti.
Ticho. Jen vzdálené kroky na dlažbě Malé Strany a tlumené světlo lampy, která kreslí stíny na víko otevřeného klavíru. Vzduch je těžký, jako by se v něm mísila historie s napětím. Stroj z budoucnosti.