Dvorana slámy

Jana Bobošíková je věčnou tváří naší politické scény a je nepochybně velmi ambiciozní. A i když se jí mnohokrtá nedařilo, zkouší to neúnavně dál.

Říká se, že učený z nebe nespadl. To platí hned pro několik našich předních politických představitelů, kteří se perou s angličtinou. Že jim tento jazyk rozhodně neříká pane, je zřejmé také z kritických reakcí různých mediálních domů a běžných smrtelníků. Ale ruku na srdce, kdo z nás hovoří plynně anglicky?

Jsou určitá gesta, která by rozumní lidé vzhledem k historickému kontextu neměli nikdy používat. Přesto se tak děje a to dokonce ve chvílích, kdy to vidí celý svět.

Listopadovou okurkovou sezónu na naší politické scéně spolehlivě narušila kauza přední primácké reportérky Sabiny Dračkové. Vedení televize zřejmě nemohlo vystát její domnělé propojení s kontroverzním politikem Ferim a některými ministry a tak se uchýlilo k radikálnímu kroku. Ten ovšem nezůstal utajen a tak se mají diskuzechtiví Češi zase nějakou dobu o čem handrkovat.

Když se dva hádají, třetí se směje. A když se v politické debatě nesejdou priority dvou politických představitelů, může z toho vzniknout pěkná mediální polízanice.

Kauza nálezu zbytků kokainu na toaletě v poslanecké sněmovně vyvolala skutečně pořádný rozruch. Dodnes není jasné, kdo tuto amorální činnost páchal. Jedno ale jisté je - máme z ostudy kabát i v zahraničí.

Jméno Kateřina Konečná se v médiích objevuje čím dál častěji. Bohužel však v poměrně nelichotivých konsekvencích. Europoslankyně vzbuzuje velké vášně ve vodách laické i odborné veřejnosti.

V rámci občansko-politického aktivismu se fantazii meze nekladou. A že je někdy ta fantazie daleko za hranicí běžného chápání? Na to si v tom našem malém českém rybníčku bohužel pomalu začínáme zvykat.

Martina Šimkovičová nepochybně reprezentuje svým vzhledem. Na prestižní konferenci OSN se jí bohužel post ministryně kultury příliš obhájit nepodařio.

Zdrhej, kam se dá. Tímto heslem se zřejmě řídil náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav, který místo aktivní účasti na rozhovoru vzal spravedlnost do vlastních nohou a po vzoru akčních hrdinů se raději vypařil. Zvolil k tomu opravdu spektakulární místnost, díky čemuž se jeho toaletní úprk stal legendárním napříč republikou.

Není třeba si připomínat, že jste-li politický představitel, stačí jeden krok vedle a nenechají na vás nit suchou. Bývalá ministryně financí Alena Schillerová to zná doslova jako své boty a zdá se, že být pod drobnohledem médií a veřejnosti ji vyhovuje. Své příznivce i odpůrce totiž nepřestává překvapovat.

Divoké devadesátky se nenesly jen v duchu sametové revoluce, ale i té „smyslné“. Důkazem toho byla i politická strana NEI, za kterou stál Radim Uzel. Její bizarní plátek pak vycházel ještě nedávno.

Kanadský poslanec William Amos čelil hned dvěma skandálům během jednoho měsíce. Nejdříve se mu povedlo zapomenout vypnout kameru během jednom z jednání a být u toho nahý. Následně byl přistižen s intimní partií v kelímku.

Předseda vlády České republiky Petr Fiala byl donedávna jedním z posledních politiků, kteří se dokázali úspěšně vyhýbat masovému parodování. I na něj ale nakonec přece jen došlo. Mirek Dušín naší politické scény si svým dobromyslným počinem nechtěně vykoledoval notnou dávku sarkastických fotomontáží, videí a komentářů a to nejen u nás, ale i daleko za hranicemi.

Předsedkyni poslanecké sněmovny ještě nebylo čtyřicet a už dokázala rozdělit Česko na dva tábory. Jedni ji obdivují a respektují, druzí ji nemohou přijít na jméno a neodpustí jí sebemenší přešlap. Legendární výrok o nošení svetru by se dal nazvat evergreenem. Vygeneroval parodie a také dezinformace, které bohužel v rámci informačního chaosu dokázali rozlišit pouze bystřejší jedinci.

Kauza, která vypadá jak z lidové taškařice se před časem udála v naší poslanecké sněmovně. Ještě komičtější bylo však následné předhánění se v bizarních vysvětleních, jak se kompromitující materiál tam vůbec objevil. Kdo a proč nahrál velmi choulostivá videa, se asi už nedozvíme, neboť, jak je u nás nechvalným zvykem, vše vyšumělo do ztracena.

Dva političtí rivalové - bývalý slovenský premiér Igor Matovovič a bývalý ministr vnitra Josef Kaliňák se v září roku 2023 postarali o humbuk, který na Slovensku i v Čechách překoná nejspíš málokdo. Na mítinku strany Smer se do sebe pustili jako malí kluci. Kdo při výměně názorů těchto dvou pánů čekal sofistikované vystupování, ten se šeredně zmýlil.

Bývala jednou z nejvýraznějších tváří "zelených" politků. Charismatická Kateřina Jacques působila vždy spíš stydlivě, když se ale březnu roku 2019 v rámci Mezinárodního dne vody pustila do naturistické exhibice, spadla všem brada. Zda se jí snaha upozornit na vzácnost vody jako takové vyplatila, je diskutabilní. Diváci se soutředili spíše na její sošné křivky.

Jsou lidé, kteří chtějí být vidět a slyšet za každou cenu. Pro japonského bijce za češství, politika Tomia Okamuru, to platí dvojnásob. Když světlo světa spatřil jeho extravagantní domov na pražském Břevnově, otřásly se architektonické základy hned na několika kontinentech.

Říkali jí Paroubek v sukních a za své krátké působení v českém politickém rybníčku stihla jeho stojaté vody rozvířit ve velkém stylu.Předsedkyně olomoucké organizace Mladých sociálních demokratů na sebe spíše než filosofickými postoji strhla pozornost svými outfity a touhou se v rámci bohulibých záměrů odhalovat. Než ale došlo na necudné, stihla pod tlakem nenechavých novinářů a nechápavých kolegů z politiky prchnout.

V roce 2010 se na české politické scéně objevila mladá žena, která více než svými názory a přesvědčeními upoutala zálibou ve focení odvážných snímků. Novináři lační po senzaci z dívky, kterou doposud nikdo neznal, udělali nakrátko celebritu až mezinárodních rozměrů.

Bývalá poslankyně, aktuálně senátorka ve městě Kroměříž a nositelka netradičního jména Jana Zwyrtek Hamplová se nejen z tohoto důvodu zapsala do neveselých dějin české politicko-sociální působnosti. Dopustila se totiž několika přešlapů, které ji v očích veřejnosti katapultovaly mezi lháře a šiřitele nesmyslů v mnoha společenských oblastech.

Pár dobře mířených facek jako výchovná lekce drzounovi. Takto komentoval svůj počin někdejší ministr financí Miroslav Kalousek. Potyčku s mladíkem pokřikujícím u sněmovny kolegové hodnotili jako neprofesionální reakci. Objevily se nejasnosti i po matematické stránce. Tak či onak, některé tváře naší politické scény mají svůj práh snášenlivosti proklatě nízko.

Kauza odhalených snímků někdejší minystryně školství Petry Buzkové se zařadila mezi historické milníky v otázce novinářské eitky a šovinismu v české politice. Bezskrupulozní vydavatelé ji tehdy víceméně beztrestně poškodili a přisadili si i její kolegové z poslanecké sněmovny, jejichž nevybíravé výroky by dnes už z pusy nejspíše raději nevypustili.

Jste-li známý a vlivný politik, musíte počítat s tím, že se kolem vás začne rojit množství všelikých svodů, kterým je třeba odolávat. Tím nejnebezpečnějším a zároveň nejoblíbenějším mediálním soustem byly odjakživa milenky slavných. Své o tom ví Jiří Paroubek, který si v tomto pohledu svůj kalich hořkosti vypil až do dna.

Není pochyb o tom, že politika je náročná a vyčerpávající disciplína. A když se jedná o zdlouhavou konferenci s monotónními projevy, přímo to vybízí k tomu, aby člověk na chvíli zavřel oči. Na to je specialista Karel Schwarzenberg, který si takto chrání své duševní zdraví už dlouhé roky. Nikoho proto nepřekvapilo, když si dal několikrát šlofíka v poslanecké sněmovně. Na bezpečnostní konferenci v Bělehradu, kde na něj mířily kamery a desítky očí předních světových politiků, to už ovšem bylo pro některé pozorovatele více než překvapivé.

Jeden by si mohl myslet, že funkce prezidenta je zárukou okázalosti a distingovaného chování. Miloš Zeman tuhle domněnku během své politické působnosti rozprášil doslova na molekuly. V historii politických skandálů snad není nikdo, kdo by s takovým gustem vypouštěl do médií jeden vulgarismus za druhým.

I na okrajové politické scéně se sporadicky zrodí zjevení, která vyvolají doslova mediální poprask. Když se řekne Rudá Vendula, puritánům dodnes vstávají vlasy na hlavě hrůzou. Svérázná zastupitelka za KSČM, jistá Vendula Kroupová, spojila politické ambice a exhibicionismus a podařil se jí skutečně husarský kousek. Poprvé v historii se v předních britských denících psalo o Jindřichově Hradci.

Móda focení sebe sama v různých situacích zasáhla před lety většinu z nás, Zdeňka Škromacha nevyjímaje. Ten se do focení takzvaných selfíček pustil s takovou vervou, že se z toho někteří dodnes nevzpamatovali a přezdívku "Pan Selfie" už mu nejspíš nikdo neodpáře.

Když se proti sobě postaví dvě temperamentní ženy, exploze emocí na sebe nemůže nechat dlouho čekat. V diskusním pořadu Michaely Jílkové se sama moderátorka pustila do křížku s pozvanou senátorkou Danielou Kovářovou. V přímém přenosu došlo k ostré výměně názorů na institut manželství. Roztržka zaznamenala nevídaný ohlas v médiích a na sociálních sítích a rozdělila Česko na dva tábory. Ani jeden z nich si v hodnocení přítomných dam nebral servítky, vulgaritami všeho druhu se to v diskusích jen hemžilo.

Videoportál Stream plný stovek originálních pořadů, seriálů a filmů dostupných online i offline.

Politika je tvrdý chleba. Nejste-li dostatečně výraznou osobností, upadnou v zapomnění i sebelepší úmysly. V tom horším případě si vašich apelů na vylepšení poměrů ve společnosti nikdo ani nevšimne. Ester Kaplánková na to šla chytře. Jako tahák pro svoji kampaň využila zbraně nejsilnější - svlékla se do roucha Evina a trefila se přímo do černého. Psala o ní média až ve Velké Británii. Větší zásah, než krátkodobý virální humbuk, její svlékací medailonek ale bohužel pro nás, daňové poplatníky, nezaznamenal.

Chlapi se občas poperou, stane se. Jste-li poslanec Věcí veřejných, pravděpodobně se to nepodaří ututlat. A to člen Věcí veřejných Michal Babák zjevně ani neplánoval. Jeho více než strašidelně vypadající selfíčko pořízené těsně po noční rvačce v baru, totiž obletělo celé Česko i okolní státy včetně vzdálené Velké Británie. Jeho dva vyražené přední zuby byly svého času nejsledovanějším chrupem ve střední Evropě.

Jak se jednou objevíte v politice a jste trochu výraznější typ, nenechají na vás i v případě drobných přešlapů nit suchou. Hladová čtenářská obec a po čtenosti lačná média skočí po každém takovém faux-pas jako hladový lev po kořisti. Své o tom ví Kateřina Jacques, která měla v minulosti jeden drobný výpadek a na talíři to má dodnes.

Když se Jiří Paroubek v rámci své předvolební road-show před lety rozhodl vystupovat společně s Jiřím Krampolem, věřil, že si získá mnoho nových voličů. Bohužel se ale přepočítal. Část publika se některými vtipy Jiřího Krampola královsky bavila, většina národa ale reagovala spíš negativně. Nevybíravý humor na téma Romská komunita byl totiž vyhodnocen jako natolik nevhodný, že o tom psali dokonce na britském prestižním webu BBC.

Vstoupit do politických kruhů, udržet se tam a ještě jít zářným příkladem svému okolí nemůže úplně každý. Vyžaduje to opravdu specifickou náturu a ve většině případů i hroší kůži. Dokonce natolik hroší, že nasekáte jeden přešlap za druhým a tváříte se, že o tom nemáte ani tušení.

Ne každý je zdatný rétor a už vůbec ne zdatný politik. O tom jsme se mohli přesvědčit v době, kdy se ve vodách českého politického rybníčku snažil plavat jistý Miloslav Rozner. Dle některých úspěšný promotér kulturních akcí, dle většiny zjevení, které snad přišlo z jiné planety. Satirické Česko mělo za jeho specifického působení skutečně o zábavu postaráno, z některých jeho výroků se však ježily chlupy lidem i daleko za našimi hranicemi.

Někdo jde do politiky proto, aby spasil svět, někdo se tam octne z jiného důvodu - aby na sebe strhl veškerou pozornost. Po tornádu jménem Kristýna Kočí nezůstal v poslanecké sněmovně kámen na kameni. Za pár let svého působení stihla způsobit několik mediálních pozdvižení i skandálů, které měly zejména v případě Věcí Veřejných fatální dopad.

Pokud zastáváte ministerský post, očekává se, že budete za všech okolností vystupovat s grácií. To se ale někdy tak úplně nepovede. Karle Šlechtové se poštěstilo neovládnout vášně ve chvíli, kdy byla poblíž svého sportovního idolu. A bylo z toho takové haló, že si o tom holubi na italských střechách štěbetají dodnes.

Vítejte v Kocourkově. Útok na prezidenta Václava Klause v roce 2012 se právem řadí mezi nejbizarnější politické skandály u nás a možná i v Evropě. Nad fatálním selháním ochranky a následným přístupem soudu zůstává rozum zdravě uvažujícího jedince stát. Zodpovědní se od počátku tváří téměř jako by se nechumelilo a útočník si "odpykal" nejnižší možný trest.

Ministryně spravedlnosti, která opisuje jako na základní škole? O poněkud bizarní politické okénko se postarala Taťána Malá, jíž si novináři v době výkonu funkce vzali řádně na paškál. Kdo by byl tušil, že v tratolišti dějin zapomenuté vysokoškolské tituly začnou nenechaví publicisté i odborníci zpochybňovat? Není divu, že mediální tlak vydržela pouhých třináct dní.

Když se na jednom pódiu potkají dva sebestřední kohouti, nemůže to dopadnout dobře. O tom se na vlastní zuby svého času přesvědčili Miroslav Macek a David Rath. Jejich legendární potyčku si po více než patnácti letech pamatujje nejen našinec, ale i novináři daleko za hranicemi.

Říká se, že se dotyčný opil jako Dán. Lépe by ale možná sedělo přirovnání, že se opil jako Čech. Konkrétně tedy mluvčí české hlavy státu, který do té doby platil za jakéhosi Mirka Dušína naší politické scény. Představte si, že nachytáte papeže při návštěvě veřejného domu. Tak zhruba takový skandál vyvolala noční opice nebohého, do té doby slušně se tvářícího Jiřího Ovčáčka. Kál se posléze tak, že se otřásaly okenní tabulky až ve Vatikánu. Co naplat, bulvární hladovci si na něm stejně s gustem smsli.

Omilostnění odsouzených pachatelů je většinou vnímáno jako morální gesto pomoci a důvěry v nápravu dotyčných osob. "Omiloštnění" Jiřího Kajínka ale doslova rozseklo společnost na dva tábory. Ten početnější burácel vzteky a ten méně početný vynesl prezidentovo gesto téměř do síně slávy.

Každý z nás v něčem vyniká a v něčem má naopak rezervy. V případě politických představitelů by tomu tak být nemělo, zejména v některých vědomostních disciplínách. Sem patří například znalost anglického jazyka a finanční gramotnost. Podle kritiků exministryně Alena Schillerová v obou těchto "předmětech" selhala na celé čáře.

Že se i na zdánlivě "akademické" půdě mohou odehrávat scénáře hodící se spíše do almanachu rvaček fotbalových fanoušků, potvrdil svého času muž jménem Lubomír Volný. Svým neomalených výstupem upoutal pozornost i daleko za hranicemi. Lepší reklamu jsme si opravdu nemohli přát.

Mladí, rozdovádění a neklidní. Takoví jsme byli skoro všichni. Být potomkem vysoce postaveného státníka je v tomto případě vyloženě kontraproduktivní. Zvláště pak, když se rozhodneme navštívit večírek, kde alkohol teče proudem a zábrany padají podobnou rychlostí. O tom, že i stěny mají oči a uši a že škodolibých jedinců není nikdy dost, se na vlastní kůži přesvědčila i Kateřina Zemanová. Její hříšnou kauzu řešila drahnou dobu média napříč kontinenty.

Říká se, že pod svícnem bývá tma. Pro někdejšího českého prezidenta to svého času bohužel neplatilo dvojnásob. Exces Václava Klause s protokolárním perem dosáhl u nás i za hranicemi nevídané popularity. Na hlavu státu se tenkrát sesypalo množství nelichotivých pojmenování chmatákem počínaje a deviantem trpícím podivnou úchylkou konče. Ačkoli v tom byl chudák zjevně nevinně, jeho kousek je dodnes jedním z pilířů archivu českých politických trapasů, které zaujaly polovinu planety.

Největší skandál v novodobé politické historii. I tak by se dalo nazvat působení ambiciozní dračice Jany Nagyové, která si okolo prstu omotala tehdejšího premiéra Petra Nečase tak razantně, že kvůil ní padla vláda. Skandální milostné machinace se staly nechvalně proslulými daleko za našimi hranicemi a na konto hlavních aktérů se sypala jedna parodie za druhou.

Jste-li veřejně činnou osobností, nenechají na vás novináři nit suchou. A to zejména v případech, kdy se ocitnete v nesprávný čas na nesprávném místě. A pokud jste ještě navíc v rouše adamově, je o mediání pozornost zaručeně postaráno. O tom by mohl vyprávět zejména Miroslav Topolánek, který, ač nevinně, se před lety stal hlavním podezřelým v kauze divokých radovánek na nechvalně proslulé půdě vily proutníka Silvia Berlusconiho.

Naši politici někdy předvádí zajímavé kousky. Rvačky, hanbaté exhibice i alkoholové eskapády. Pojďte se s námi podívat na kauzy, které byly hodně tučným soustem pro novináře i napříč kontinenty. Sem patří například dnes už kultovní prezidentská viróza, která se stala insporací pro různé vtípky i parodie. Každý z nás někdy šlápnul vedle, veřejně známým osobnostem to ale škodolibá veřejnost ani senzacechtivá média jaksi neodpouští.