Ekonomické jednohubky

Euro, tedy jednotná evropská měna, je oficiální měna 20 z 27 zemí Evropské unie. Těchto 20 zemí platících eurem se nazývá eurozónou a díky jednotné měně mají i jednotnou měnovou politiku, kterou provádí Evropská centrální banka (ECB) sídlící ve Frankfurtu nad Mohanem. A měnová politika se pro 20 zemí najednou nenastavuje právě lehce.

Státní dluh je a bude asi nejvíce skloňovaným ekonomickým termínem v české politice. Vzniká ve chvíli, kdy vláda ve svém rozpočtu více utratí, než kolik vybere na příjmové straně rozpočtu. V takovém případě vzniká ve státním rozpočtu schodek, který je zapotřebí něčím zafinancovat.

Nezaměstnanost ukazuje určitou nerovnováhu na trhu práce, tedy stav, kdy je poptávka firem po zaměstnancích nižší než nabídka práce, což v praxi znamená, že na trhu zůstávají lidé, kteří pracovat chtějí, ale nemohou práci najít. Ve skutečnosti ale nepracuje v ekonomice samozřejmě mnohem víc lidí. Ti ale ani pracovat nechtějí, říká ekonom Michal Skořepa.

Měnová politika je nástroj, který centrální banka používá k tomu, aby zajišťovala nízkou, stabilní, a tím i předvídatelnou inflaci. U nás se Česká národní banka snaží udržovat inflaci blízko svého dvouprocentního cíle, což se jí někdy daří více a někdy méně, a k tomu používá úrokové sazby. Ty úmyslně zvyšuje, snižuje nebo je drží na stabilní úrovni, a tím mění tržní sazby a následně i vývoj ekonomiky a inflace.

Státní rozpočet – v médiích tisíckrát skloňované slovo, které v sobě neobsahuje nic jiného než plán a důkaz toho, jak stát hospodaří se všemi našimi společnými penězi.