Elvira Diggory

Asistované umírání přestává být tabu. Zatímco se společnost pře o morální podstatu, moderní medicína mění povahu smrti. Je právo na důstojný odchod logickým vyústěním lidské svobody, nebo nebezpečnou šikmou plochou pro ty nejzranitelnější?

Černí baroni. Nesměli se dotknout pušky, zato tvrdě dřeli v dolech, kde mnozí i zemřeli. Šedesát tisíc mužů prošlo v 50. letech útvarem Pomocných technických praporů. Jaká byla jejich skutečná realita, kterou Švandrlíkova legenda spíše zakryla?

MikeRoweSoft.com. Web s pár ukázkami grafických prací středoškoláka z Kanady, který generoval sotva 30 návštěv měsíčně. A přesto se kvůli němu jeden z nejmocnějších technologických gigantů světa ocitl v centru mezinárodního mediálního skandálu.

Měl to být příběh o triumfu vůle nad osudem. Muž bez nohou, který se na umělých protézách probojoval až na olympiádu. Potkal krásnou, chytrou ženu a svět mu tleskal. Dokonalá pohádka, dalo by se říct. Jenže pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec.

Šestnáctiletá Romka, umístěná do ústavu, kde nepatřila, zapálila budovu, ve které přišlo o život šestadvacet chovanek. Potom se stala mužem, přijala jméno svého jediného dobrodince a nakonec skočila pod vlak. Tenhle příběh nemá vítěze.

Vlasovci byli jednou z nejpodivnějších formací II. světové války. Legie sovětských válečných zajatců, kteří se přidali k nacistům, aby bojovali proti Stalinovi. Část z nich nakonec pomohla osvobodit Prahu. A téměř všichni za to zaplatili životem.

Říkali mu El Padrino - Kmotr. Měl tvář filmové hvězdy, charisma vůdce a chladnokrevnost, která mrazila i ostřílené detektivy. Jmenoval se Adolfo Constanzo a byl stvořitelem zvrácené víry, v jejímž středu stál litinový kotel plný lidských ostatků.

Stárnutí nepovažujeme za sbírání zkušeností, ale za ztrátu hodnoty. Zatímco ženy bojují s mizející krásou a hrozbou neviditelnosti, muži se často uzavírají do mrzutosti a křečovité snahy udržet si dřívější sílu. Máme ještě odvahu stárnout autenticky?

Aron Ralston věřil, že ho v přírodě nic nepřekvapí. Stačil však jeden balvan a pět dní v odlehlém kaňonu, aby pochopil, jak tenká je hranice mezi dobrodružstvím a bojem o holý život, ve kterém nůž za pár dolarů představoval jedinou cestu ven.

Ostravsko-opavská operace byla nejrozsáhlejší vojenskou akcí 2. světové války na území dnešní České republiky. Šlo o promyšlenou, byť nesmírně krvavou ofenzívu, jejímž cílem bylo eliminovat poslední funkční zbrojní základnu Třetí říše.

24. března 2015 narazilo letadlo Airbus A320 do úbočí francouzských Alp. Při nehodě zemřelo všech 150 lidí na palubě. Letadlo bylo technicky bezchybné, posádka zkušená, počasí dobré. Závěry vyšetřování byly šokující. Žádná nehoda to totiž nebyla.

Maďarsko stojí před zlomem. Viktor Orbán po 16 letech v čele země čelí reálné hrozbě porážky, která může rozbít jeho mocenský systém propojený s oligarchy, Ruskem i Čínou a otřást celou střední Evropou.

Zatímco u nás končily oběti na dně Orlíku a „podnikatelé“ v barevných sáčcích se učili tunelovat banky, za hřebeny Bílých Karpat se začala psát sága ještě temnější než ta v Česku.

„Jedinou věcí, která stojí mezi vámi a vaším cílem, jsou blbé výmluvy o tom, proč to nejde.“- Jordan Belfort

V dubnu 1996 skončil v zapadlém koutě Montany jeden z nejdelších honů na člověka v dějinách FBI. Když agenti vyrazili dveře malé dřevěné chaty, našli uvnitř vyhublého, zapáchajícího muže s plnovousem, který terorizoval USA celých 17 let.

25. ledna 2006 po osmé večer vyšel ze dveří usedlosti Nový Dvůr na pražské Lhotce muž. Z protilehlého křoví se ozvala jediná rána z kulovnice. František Mrázek, nekorunovaný král českého podsvětí, padl mrtvý k zemi.

Stíny hradních věží halí místa, kde čeká zakopaný poklad. Jsou pověsti o vlaku plném zlata a podzemních skřítcích opravdu jen pohádky? A kde je ukrytá jantarová komnata? Vydejte se se mnou na cestu plnou záhad, ze které se vám nebude chtít vrátit.

Víte, co je v Japonsku považováno za nevhodné a proč se v Řecku nevyhazuje toaletní papír do záchodu? Nebo proč by vás v Singapuru mohli pokutovat za něco, co u nás děláme bez přemýšlení?

19letá Priyanka přijela z Indie studovat do Melbourne. Přivítalo ji sluníčko, možnost vzdělání a postel sdílená s cizím mužem. On spal přes den, ona v noci. Kam až sahá bytová krize? Mnohem dál, než si u nás dokážeme představit.

Tokijský bar, který nechce hosty nad čtyřicet, je jen špičkou ledovce. Restaurace a bary po celém světě zavádějí pravidla vstupu, která by ještě před deseti lety nikdo nepovažoval za možná. A někdy zachází dál než je zdrávo. A to doslova.

14. března 1953 dopoledne si umírající prezident Klement Gottwald poručil sklenku piva, talíř vývaru a jablečné pyré. Pak dostal injekci morfia. V jedenáct hodin dopoledne zemřel. Bylo mu 56 let.

Posíláme rakety na do vesmíru, v kapse nosíme malý superpočítač a přesto stačí jedna přeběhlá černá kočka nebo nešťastně rozbité zrcadlo, a naše racionální já na okamžik zaváhá. Proč? A odkud se ty podivné pověry vůbec vzaly?

Představte si, že se jednoho rána probudíte. Strop nad vámi je stejný jako vždy. Z ulice doléhá známý šum. Káva chutná tak, jak má. Všechno je na svém místě. A přesto je něco jinak…

Středověká postel nebyla jen místem odpočinku. Byla i bojištěm, kde spolu zápasili hřích a povinnost, pudy a teologie i touha a strach z Božího trestu. A dozorce tohoto bojiště - katolická církev - neponechávala nic náhodě.

Umělá inteligence tiše mění pracovní svět – od kanceláří po řemesla a umění. Rozdíl mezi těmi, kdo ji ovládají, a těmi, kdo zůstávají bezradní, roste každým dnem. Kdo se přizpůsobí, má budoucnost.

Seattle, 8. dubna 1994. Do rozlehlého domu na Lake Washington Boulevard přijíždí elektrikář, aby zde nainstaloval zabezpečovací systém. V přístavku nad garáží nachází nehybné tělo Kurta Cobaina…

„Učit se rozhodnout, je těžké. Učit se rozhodnout dobře, je ještě těžší. A učit se rozhodnout dobře ve světě neomezených možností, je těžké možná až příliš“ Barry Schwartz – The Paradox of Choice

V Jižní Koreji není vzhled jen otázkou estetiky – je to klíč k úspěchu, zaměstnání a sociálnímu postavení. V zemi, kde je konkurence na pracovním trhu nemilosrdná, se fyzická přitažlivost stala téměř povinností.

Během napjatého období studené války na počátku 80. let, kdy se jaderná zkáza mnohým zdála reálnou možností, se obyčejná desetiletá dívka z malého městečka v Maine stala celosvětově známou díky prostému činu odvahy a zvědavosti.

Představte si Prahu dvacátých a třicátých let: jazzové melodie se linou z tanečních sálů, charleston se tančí na plovoucích ostrovech v Lázních Riviéra, v proslulých kavárnách hrají orchestry a v luxusních bytech na Barrandově teče koňak proudem.

„Smrt mě pozvala na večeři. Oblékla jsem si své oblíbené černé šaty, které jsem si šetřila na zvláštní příležitost, a nechala ji, aby mě doprovodila na naše setkání při svíčkách.“

„Vždy když jsem potkal takovou malou rozedranou, špinavou, hladovou a vychrtlou dětskou postavičku, zapsal jsem si její číslo a nechal ji přeložit k sobě…“ - Antonín Kalina.

27. března 1973 se v losangeleském Dorothy Chandler Pavilion konal 45. ročník udílení cen Oscar. Večer plný hvězd, blyštivých rób a blesků fotoaparátů se v jeden moment navždy zapsal do dějin filmové akademie jako jeden z nejkontroverznějších.

Na severozápadním pobřeží Skotska leží malý ostrov Gruinard. Je dlouhý přibližně 2 kilometry, neobydlený a na první pohled nenápadný. Po většinu 20. století však patřil k nejnebezpečnějším místům ve Spojeném království.

Představte si, že jdete po ulici a potkáte někoho, kdo vypadá úplně jinak než vy. Mluví cizím jazykem, má jinou barvu pleti, obléká se „divně“. V hlavě se objeví lehké napětí. Možná si ho ani neuvědomíte, ale je tam. To je xenofobie v praxi.

Někteří lidé přežijí válku tak, že se drží stranou. Ne tak Witold Pilecki. Když po světě začínaly kolovat první zvěsti o tom, co nacisté dělají s vězni v koncentračních táborech, rozhodl se ukázat pravdu způsobem, který se zapsal do historie.