V knize s jednoduchou, křiklavou a nápaditě vyvedenou grafikou se kolektiv autorů a autorek věnuje době, od níž nás příliš mnoho času nedělí: době, jíž souhrnně, trochu nepřesně říkáme devadesátky.
Castrovi i Prigožinovi se podařilo málem totéž: s hrstkou hůře vyzbrojených bojovníků svrhnout režim. Prvý uspěl, druhý své úsilí nakonec vzdal a s režimem se dohodl na ukončení vzpoury.
Tak si konečně dělám fajfku. Po několikaměsíčním horečným, ale pozdním shánění Tutáče (S. d. Ch., 2018) se mi ho podařilo ukořistit, několikrát přečíst a namouduši si intenzivně vysosat z textu tu poctivou něžnou dávku nejlaskavějšího zla!
… tedy alespoň historicky a teritoriálně. Pokusím se, milý čtenáři, v tomto příspěvku vyvrátit na první pohled neochvějná dogmata „ruského“ státu jako starobylé mocnosti…