Eva Turnová

Napadlo mě, že plánované zrušení koncesionářských poplatků je vlastně skvělá zpráva. Konečně se veřejnoprávní média zbaví nepříjemné závislosti na divácích a posluchačích a přejdou na závislost přehlednější.

Během čtyřicetidenního turné Plastiků po USA jsme si při hraní všimli dvojice fanoušků, kteří nevynechali jediný koncert.

Velikonoční bábovka s marihuanou mi umožnila pohled shůry. Bohužel zrovna při nákupu v Tescu.

Před časem mi zavolal kamarád, herec z Divadla pod Palmovkou: „Nechceš přijít na premiéru hry Encyklopedie akčního filmu? Je to o Havlovi a Plasticích.“ „A jak souvisí underground s akčním filmem?“ ptám se.

Když jsem byla malá, Vánoce se skládaly z nekonečně dlouhých epizod. Epizoda lov dárků, epizoda koukání na Mrazíka, epizoda stahování kapra, prostírání, stolování, rozbalování…

Když jsem byla malá, přepadala mě dlouhá období zádumčivosti, a i v pubertě by mě spíš okolí šacovalo na introverta.

Kamarádka mi chtěla ukázat louku, kde by se chtěla jednou vdávat. Byla právě čerstvě rozešlá, navíc darovala krev, a tak zatoužila vyrazit na nějaké klidné místo.

Mám napsat krátký elaborát na téma ideálního muže.

K vykládání karet mám ambivalentní vztah, moje zkušenosti jsou v tomto směru různé – od podvodníků až po nadané osoby, kterým se nedá upřít jistý vhled.

Náš dům byl klidným místem, plným naprosto vážných lidí.

Místo opery Richarda Wagnera jsem vyslechla symfonický rock a pasovala se do role přísné výčepní.

Díky psycholožce jsem si uvědomila, že mám problémy s vizualizací. Přináší to nečekané problémy.

Když jsem letos před Silvestrem procházela vylidněným Václavákem, vzpomněla jsem si na svou oslavu Nového roku, když mi bylo osmnáct let.

Těsně před Štědrým dnem si jdu do Alzy vyzvednout několik dárků: křovinořez, karetní hru Shit happens a lyofilizované ovoce pro dceru, která je tu se mnou a nesmí se dozvědět, co je v krabici.

Vždycky před Vánoci si vzpomenu na svého strýce, který se často a rád nořil do světa metafyziky.

Každý den jsem ráno dceři dala pětikorunu. Stovka měsíčně mi nijak nechyběla, ale vlastně mne nikdy nezajímalo, za co ji utratí.Až jednou…

Pořád se cítím nějaká přibitá, schopná jen mentálně nenáročných činností, jako je údržba bytu nebo údržba těla. A tak cídím okna nebo obcházím fitka.

V létě roku 1989 se našemu anglickému lektorovi na filozofické fakultě povedlo zorganizovat výměnný zájezd se studenty z Británie.

Můj přítel byl bezhraniční vegetarián. Což znamenalo, že hranice jeho vegetariánství byly jasně dané, ale mohly se kdykoli překročit.

Nedávno jsem dostala nabídku napsat článek na dané téma pro firemní časopis.

Minulý týden mě přepadlo bušení srdce, arytmie, slabost a úzkost. Můj domácí tlakoměr ukazoval 70/50, a tak jsem z posledních sil došla o blok dál na kardiologii.

Dostala jsem od kamarádky k narozeninám poukaz s názvem „speed dating“. Zaradovala jsem se v domnění, že jde o soutěž v rychlé konzumaci datlí.

Kamarádka mi na dálku kupovala jízdenku do pendolina na cestu z Tater do Prahy. „Buď budeš sedět na dvousedadle nebo sama, ale je tam nějaká budka.“

Chystám se s kamarádkou na Sicílii. Chceme ostrov projet na vlastní pěst půjčeným fiátkem, prozkoumat města podél pobřeží a zjistit, jak funguje agroturismus.

Někteří lidé mají potřebu vše, co zažijí, zdokumentovat. Nestačí jim vyjít na nejvyšší horu v okolí, musí zjistit, jak vysoká je přesně na metr, za kolik jsme na ni vyšli my a kolik je průměr.

Letos v únoru mě chytly klouby. Nic na tom nezměnila informace, že to asi nebude z lezení po skalách, ale že klouby mohla zdevastovat nedávná borelióza.

Chystám se pomalu na křest své knihy. Pořídila jsem si nové šaty, zbývá jen dokoupit pár drobností, trochu si zacvičit a zpevnit svaly.

Když jsem včera v rádiu mluvila o šelakových vinylech s rychlostí 78ot/min, napadlo mě, že jsem už vlastně pamětník.

S Jardou Duškem jsem se seznámila v době, kdy jsem udělala jistou ukvapenost ve snaze zbavit se dávných traumat z dětství. Místo toho jsem ale na pár měsíců ztratila půdu pod nohama.

Před cestou mne zvala. „Pojeď taky, aspoň zjistíš, jak jsi na tom. Léčitel prý používá jako médium nějakou paní, která na dálku určí diagnózu, a on pak léčí.“ To jsem teda zvědavá.

Nevzpomínám si, že by v době mého dospívání bylo slovo „alergie“ tak frekventované jako dnes. Z mého okolí nikdo nic z jídelníčku nevynechával, pokud právě nechtěl shodit pár kil.

Když míjím billboardy s reklamami na potraviny, často si vzpomenu na propagaci stravy z období mého dětství, kdy cílem reklamy nebylo konkurovat jinému výrobku, ale anoncovat jediný dostupný.

Čas se trochu vleče, a tak projíždím Seznam a ze zvědavosti klikám na odkaz pořadu Výměna manželek. Třeba pochopím, proč je u nás tak populární. Tak schválně…

Mám pocit, že téma pohlavní identity často nesouvisí se svobodou, ale že v rámci hájení práv menšiny jde, v mnohých případech, o byznys.

Před pár lety se k nám na chalupu nastěhovala kočka. Přivedla na svět koťata a pak si ze mne udělaly otroka. Když nedostaly jídlo, zlověstně na mne syčely.

Telefonní operátorky umí být neodbytné. Vymyslela jsem ale způsob, jak otočit jejich styl komunikace proti nim.

Opiáty před lékařským zákrokem mohou mít zajímavý dojezd…

Představme si člověka jako cibuli. Každý tuší, že by byl nejšťastnější, kdyby se dostal ke své nejspodnější slupce. Místo toho ale řeší ostatní cibule nebo se stará o image svých nejsvrchnějších vrstev, což mu vystačí na celoživotní full time job.

Jak efektivně pracovat s výsledkem uvolnění klientova potenciálu.

Pár let po sametové revoluci zvoní telefon.

O vánočních svátcích nám na chalupě praskl závit u přívodního kohoutku k pračce, a za naší nepřítomnosti domem proteklo tři sta šedesát kubíků vody.

Moje předsevzetí do nového roku: Není reality nezávislé na tom, co se odehrává v naší hlavě, proto je bláhové chtít měnit obsah cizích hlav a zbytečně se u toho vytáčet.

Strýc Eda, otcův bratr, byl vždycky podivín, ale jeho přítomnost ve mně vyvolávala pocit, že život má přece jen nějaký, i když trochu srandovní smysl.