Filip Drybčák

Dvě hudební superhvězdy, přístavní doky a nulová příprava. Tato kombinace zplodila před více než čtyřiceti lety nejhorší hudební klip všech dob. Nebo je to trochu jinak?

Příběh čtvrtého alba Led Zeppelin by nebyl kompletní bez zmínky o jeho kontroverzní vizuální stránce – od podivného obalu po tajemstvím opředené „vnitřnosti“.

Bezejmenné elpíčko Led Zeppelin dodnes ukazuje jejich široký žánrový záběr, nespoutané nápady a svědomitý přístup k věci. Je libo Zeppeliny v jejich nejdokonalejší podobě?

Málokteré jméno kapely je tak jednoduše srozumitelné jako AC/DC. Blesk v logu je více než výmluvný. Nebylo to tak ale vždy, v sedmdesátých letech se i kapela divila, jak si jejich název může někdo vykládat.

Má pověst jedné z nejhorších rockových desek všech dob a jeden z jejích autorů ji označil za koňský hnůj. Jak špatné ale Mardi Gras ve skutečnosti je?

„Co to sakra je?“ divil se Andy Summers, když poprvé slyšel demo písně Every Little Thing She Does Is Magic. Její autor Sting musel tvrdě bojovat o to, aby vůbec spatřila světlo světa.

Před pětapadesáti lety se teprve začínalo mluvit o ochraně životního prostředí. Svůj díl do této debaty přidal také Ian Gillan a Deep Purple.

Americká umělkyně se ve své nejnovější knize postavila velké výzvě – rekapitulaci vlastního života. Musela se přitom vypořádat s bolestivými vzpomínkami i nečekanými zjištěními.

Když se objevil punk, svezli se účelově na jeho popularitě. Všichni to o nich věděli a mnozí jim to nezapomněli. Přišel už čas vzít Vibrators na milost?

Nepatří k nejznámějším v rámci žánru, přesto tahle skotská skupina produkovala muziku, která stojí za pozornost. Od klasikou ovlivněné hudby až po řízný blues rock. Obojí se jí dařilo znamenitě.

Když páté studiové album Billy Talent před necelými deseti lety vyšlo, bylo kritizováno za malou odvahu dělat věci jinak. Bylo to ale skutečně potřeba?

Říkat druhé studiovce Janis Joplin posmrtné album je vlastně nejhorší antireklama. Ve skutečnosti je to nádherná oslava zpěvaččina života a unikátního hlasu.

Zpěvák AC/DC dojemně pějící o lásce nebo roztleskávající dav při nadupaných glam rockových hymnech? I takto vypadal začátek kariéry legendárního Briana Johnsona.

Staré známé klišé praví, že pro umění se musí trpět. A výjimkou v tomto ohledu nejsou ani některé obaly hudebních alb.

„Bylo produktem příliš mnoha lidí, kteří chtěli příliš mnoho různých věcí,“ řekl zpěvák Rob Halford o albu Point Of Entry, které málem zastavilo slibně se rozjíždějící kariéru Judas Priest.

Při uvedení svého prvního (a posledního) hraného filmu Kiss poprvé poznali, že nedokážou prodat úplně všechno. Jejich snímek produkovaný tvůrci Toma a Jerryho skončil naprostou fraškou.

Poslech páté studiové desky Roryho Gallaghera se podobá road tripu. Nevíte, co na vás všechno čeká, ale víte, že to bude nezapomenutelná jízda.

Deep Sabbath, Black Purple, Purple Sabbath… tak titulují nadšení fanoušci krátké působení zpěváka Deep Purple v Black Sabbath. Jiní se naopak nad tímto obdobím ušklíbají. Kde je pravda?

Rubber Soul nejspíš není první album, na které si fanoušek Beatles vzpomene. Ale z toho, jak změnilo svět populární hudby, vyrostla celá jedna generace. A těžíme z toho dodnes.

„Chci s tím přestat,“ sliboval nesčetněkrát frontman rockové formace Thin Lizzy. Hrál, skládal, vystupoval, ale jeho neřest se s ním táhla jako stín. Věděl, že prohrává. Věděl i proč prohrává. Ale nedokázal se tomu postavit.

Svými neotřelými nápady a ikonickými melodiemi se podílel na vzniku a slávě Led Zeppelin, třebaže respektu se od svých spoluhráčů vždycky nedočkal… a občas na něj i zapomněli.

Eliška Junková, James Hunt, Jacques Villeneuve a řada dalších. Ti všichni to uměli nejen s volantem a pedály, ale i s hudebními nástroji. Hráli klasickou hudbu, zpívali operu nebo vydávali alba. Příběh každého z nich je jedinečný.

„Ty jsi takový tlučhuba, že bys mohl být starostou.“ Tahle věta ponoukla frontmana kapely Dead Kennedys, aby se na poslední chvíli přihlásil do voleb starosty v San Francisku.

Kdybyste umělé inteligenci zadali vygenerovat typické album klasické sestavy Deep Purple, výsledek by s největší pravděpodobností připomínal jejich desku Who Do We Think We Are.

Něco starého, něco nového, něco půjčeného. I tak lze popsat debutové album Led Zeppelin. Výbušný mix inovativního přístupu, hudební virtuozity a pochybností o jeho legitimitě, zůstává stejně přitažlivý jako před lety.

„Jste vytočení, protože stojíte v dešti. Doufám, že zmoknete tak, že tady zapadnete,“ provokovali Green Day podrážděné publikum ve Woodstocku. A pak začaly létat kusy bahna…

Když před čtyřiceti lety Clash vydali své poslední album, bylo to bídné rozloučení. Na nepovedenou desku by mnozí raději zapomněli. Ne však jeden fanoušek, který se jí rozhodl vdechnout nový život.

Roger Daltrey, Brian May, Carlos Santana, Ritchie Blackmore…to je malý výběr interpretů, jimž k úspěchu v hitparádě pomohly písně Russe Ballarda. Úspěšný skladatel oslavil minulý týden osmdesátiny.

Hádka před vystoupením, metaforické znásilnění, rozbitá hlava, přípitek s Brianem Mayem – tak lze ve zkratce popsat buď absurdní grotesku… nebo účast Nirvany na hudebních cenách MTV v roce 1992.

Rockový svět v minulém týdnu zasáhla zpráva o nečekané smrti Ace Frehleyho. Hudebníka, který možná nezměnil pohled na to, jak hrát na kytaru, ale dokázal k tomuto nástroji přivést tisíce nadšenců.

Malý vzrůstem, ohromný svým charismatem. Poutal pozornost, kamkoliv přišel. Bylo těžké jej nemilovat a stejně těžké bylo s ním žít. Jeho život byl jako splašený rychlík.

Naložíme partu lidí do autobusu, pošleme je do absurdních scén, nějak se to sestříhá a bude to zábava. Taková byla představa Beatles o jejich třetím filmu. Výsledné dílo se dočkalo tvrdé kritiky. Bylo to oprávněné?

Kariéra ve své době nejhlasitější kapely na světě neměla hladký start. V roce 1968 ještě zdaleka nepřipomínala titány hard rocku, ale spíš partu, která vlastně ještě neví, čím by chtěla být.

Je to známá scénka. Michelle Phillips ze skupiny The Mamas & The Papas si v televizním vystoupení oloupala banán a jedla ho ve chvíli, kdy zněl její zpěv. Podle legendy se jednalo o protest proti playbacku. Skutečnost byla trochu jiná.

Album Mondo Bizarro obvykle není řazeno do zlatého fondu Ramones, přestože by tam rozhodně mělo patřit. Ukázalo, že ještě nepatří do šrotu a stále mohou oslovit. Jen kdyby je někdo poslouchal…

Detektivka v písni? I to je možné a přesně tak lze definovat skladbu Continental Op, v níž Rory Gallagher složil hold kultovní literární postavě z dob americké prohibice.

Patříte-li mezi fanoušky dunivého rocku a exaltovaných vokálů à la Led Zeppelin, vaší pozornosti by neměl ujít jejich méně známý ekvivalent – britská teenagerská skupina Humble Pie.

Na vrcholu slávy to byl dívčí idol s mohutným hlasem. Následkem brutálního napadení přišel nejprve o něj a zbytek jeho talentu odplavily litry alkoholu. Ke sklonku krátkého života už jen živořil.

„Děs a běs“ hlásal titulek Daily Mirror den po skandálním televizním vystoupení Sex Pistols. Smršť nadávek, jež v něm zazněla, katapultovala skupinu vstříc celonárodnímu zájmu… a nenávisti.

Pink Floyd, Yes, Led Zeppelin, Wishbone Ash, Black Sabbath, Scorpions…to je jen stručný výčet z bohatého seznamu kapel, jimž vytvořilo obal desky proslulé duo Hipgnosis.

V souvislosti s volbou nového papeže Lva XIV. se nabízí osobitá vzpomínka Patti Smith na jednoho z jeho předchůdců, po níž bylo dokonce pojmenováno celé album známé zpěvačky.

Je to známý příběh – mladík jedoucí na koncert Kiss havaroval a jeho smrt se stala námětem jednoho z největších hitů této kapely. Co ale stálo za jeho vznikem? A kdo byl onen mrtvý fanoušek?

Historie zná pár případů, kdy byla deska zaříznuta před vydáním a nahrazena novou. Ale natočit špatné album, vyměnit skupinu a natočit majstrštyk – to se povedlo asi jen Rorymu Gallagherovi.

I Should Have Known Better, Tell Me Why, Can’t Buy Me Love nebo samotná titulní skladba. Všechny tyto písně fanoušci Beatles milují. Proč ale nemilují samotné album a dávají přednost jiným?

„To je umělecký dílo!“ prohlásil nadšeně Roger Glover po prvním poslechu legendárního Stargazeru. Není divu, moc podobných písní v dějinách rocku nevzniklo.

Žil bez ohledu na zítřek. Přitahoval a způsoboval problémy. Jeho náhlý konec obklopují nejasnosti. Legendu o Bonu Scottovi všichni znají. Jaký byl ale zpěvák AC/DC jako člověk?

Generační zpovědi patří mezi vůbec nejzajímavější skladby. Tak je tomu i v případě portrétu thatcherovské Británie očima Smiths, který za skandálním názvem ukrýval neméně provokativní myšlenky.

Spojení šlechty a rockové hudby nikdy nešlo dohromady. Setkání noblesních intelektuálů a bezprostředních vlasatých muzikantů vždy hrozilo průšvihem. Jen taktak mu unikli Led Zeppelin.

„A víš, že si svý písničky sami nepíšou?“ ptá se kamarádka malé Marge Bouvierové v seriálu Simpsonovi. Narážela na ve své době velmi oblíbené The Monkees, jeden z prvních boy bandů populární hudby.

„Jaký to mělo smysl? Byla to recese, nenáročný vedlejší projekt, nebo přešlap?“ jsou otázky, které si nejspíš položí každý, kdo se seznámí s krátkou existencí kapely Network.

Sedmdesátá léta byla zlatým věkem hudebních pořadů. Svým konceptem mezi nimi vyčníval projekt Rock Goes To College, jenž v sobě vzácným způsobem spojil princip veřejnoprávnosti a rockovou hudbu.

Rychlé, jednoduché, strohé, barvité. To je hodnocení a zároveň nejlepší pozvánka k poslechu debutového alba kapely Ramones. Definovalo jejich hudbu a stvořilo stále živý koncept punkových kapel.

Pokud se fanouška zeptáte na jeho nejoblíbenější desku Sweet, často řekne: Sweet Fanny Adams. Album přitom vznikalo v těžkých porodních bolestech a je výsledkem mnoha kompromisů. Jak se to na něm podepsalo?

Nesuď knihu podle obalu, říká se. V případě Patti Smith se sluší dodat: ani podle žánru. Známá americká umělkyně zde dokázala přetvořit memoáry v živý příběh.

Že byli Beatles významnými hudebními inovátory a vzory pro nastupující generace, o tom snad nikdo nepochybuje. Vyrostl však z jednoho jejich náhodného pokusu také žánr tvrdé hudby?

George Harrison, Michelle Phillips nebo Carole King se sešli v jednom studiu, aby se podíleli… na bláznivé parodii, která pak v hitparádě překonala originální nahrávku!

Zůstaly po něm skvělé písně i zdemolované hotely. Proslulý bubeník The Who byl pravým ztělesněním tvořivé i destruktivní síly rockové hudby.

Oba zásadním způsobem přispěli ke zvuku Deep Purple – jeden ikonickými kytarovými riffy, druhý okázalými hlasovými výkony. Jejich vzájemné spory však v minulosti kapelu opakovaně potápěly.

John Lennon byl génius… když chtěl. Dokázal svůj talent utápět v neproduktivním zíráním na televizi, stejně jako vystřihnout nezapomenutelnou píseň. A Day in the Life je toho nejlepším důkazem.

O peníze šlo vždycky až na prvním místě a rock’n‘roll není výjimkou. Sehrály rozhodující úlohu i na posledním koncertě klasické sestavy Clash na megalomanském festivalu.