Film Brief

KVIFF 2025: Petra Vočadlová o festivalovém filmu Co nám zbylo z lásky. Kopce, oceán a nekonečné cesty vinoucí se islandskou krajinou tvoří kulisu i pro čtvrtý celovečerní film Hlynura Pálmasona – tentokrát o tichém mizení lásky a rozpadu manželství. Melancholické hygge se tu prolíná s prvky magického realismu, které dodávají známému rukopisu novou vrstvu – humor. Juxtapozice bolesti a absurdna skládá obraz, který je zároveň odlehčený i hluboce dojemný. Autentické výkony manželské dvojice i jejich dětí – ztvárněných vlastními potomky režiséra – potom přinášejí srdečnost a sympatii. Důležitou roli sehrála i věrná border kolie Panda, oceněná v Cannes neoficiální Zlatou palmou za nejlepší psí výkon.

KVIFF 2025: Anna Kořínek o festivalovém filmu Stíny Teheránu. Setkají se na svatbě společných přátel a od chvíle, kdy se pozdraví, je jasné, že to jsou „staří známí“. Lejli a Paša tvořili pár, něco je však rozdělilo. Přichází čas vzpomínek. Začátek vztahu byl doslova výbušný a zdálo se, že ho Paša nemá šanci přežít. Vzájemná přitažlivost se ale nenechala odradit popáleninami a lehkým otřesem mozku a dvojice se z fáze zamilovanosti pomalu dostala do vážnějšího období, kdy bylo třeba dělat těžší rozhodnutí než to, kam jít na večeři. A tam přišel okamžik odloučení… Druhý celovečerní snímek íránského režiséra Aliho Behrada je okouzlující směsicí žánrů, živoucím portrétem Teheránu a jeho obyvatel, kteří neztrácejí hravost ani tváří v tvář neradostné politické situaci.

KVIFF 2025: Sandra Hezinová o festivalovém filmu Sirât. Do dunících soundsystémů se opírá ostré slunce, hlasité beaty se odráží od marockých skal a zpocená těla se oddávají extatickému tanci. Sem, na nelegální rave party, Luise zavedlo pátrání po dceři. Je ale opět neúspěšný. Nová stopa ho vede hlouběji do pouště, kde se má konat další rave. Cesta tam je ale jak pro něho a jeho syna, tak pro pětici nomádů, k nimž se přidají, životu nebezpečná. Transcendentální podobenství Olivera Laxe testuje zvukovou aparaturu v kině i diváka a míru napětí, kterou je ochotný unést. Nejvýbušnější film letošního Cannes nabízí hypnoticky sugestivní audiovizuální zážitek i mrazivou vizi světa na hraně kolapsu, kde je svoboda jen iluzí, dočasným stavem bez záruky.

KVIFF 2025: Petra Vočadlová o festivalovém filmu Citová hodnota. Po veleúspěchu Nejhoršího člověka na světě (2021) se režisér Joachim Trier vrátil do soutěže festivalu v Cannes s neméně ambiciózním, citlivým, humorným i posmutnělým snímkem Citová hodnota. Ve vyprávění o jednom domě, který je zarostlý vzpomínkami, radostmi i těžkostmi jedné rodiny, doplňuje přední herečku Renate Reinsve ansámbl etablovaných jmen včetně Stellana Skarsgårda a Elle Fanning. Mozaika charismatických postav zde protkává chladná zákoutí a spletité životní osudy zaplňují zarostlou zahradu. Otázka, zda jsme schopni odpustit svým blízkým, a především sami sobě, se nese jako ozvěna ode zdi ke zdi. Lyrický audiovizuální román si z Cannes odvezl Velkou cenu.

KVIFF 2025: Natalia Kozáková o festivalovém filmu Mé nežádoucí přítelkyně: Část I – Poslední moskevské vysílání. Pět nezávislých médií. Sedm novinářek prohlášených Putinovým režimem za zahraniční agentky. Americká režisérka ruského původu Julia Loktev se vydává v roce 2021 do Moskvy, aby s pomocí své kamarádky Anny Nemzer, moderátorky poslední fungující ruské nezávislé televizní stanice Dožď, zdokumentovala jejich každodenní realitu, která je jakákoliv, jen ne všední. Komplexní snímek uvedený v sekci Berlinale Special mapuje v pěti kapitolách osudy bystrých, vtipných a odvážných žen, jejichž boj za pravdu je se začátkem ruské invaze na Ukrajinu stále složitější a nebezpečnější, a přináší tak unikátní, nadmíru silné svědectví o stupňující se ruské totalitě hraničící s fašismem, ale především o jejích mnohdy opomíjených odpůrcích.

KVIFF 2025: Vojtěch Kočárník o festivalovém filmu Stíny mého otce. Nigérie, 1993. Otec vyráží z vesnice do Lagosu, kde si potřebuje vyřídit pracovní záležitosti. Poprvé s sebou bere své dva malé syny, kteří ho příliš často nevídají. Na pozadí se ale zhmotňují klíčové volby a třeskutá politická krize. Co se zprvu zdá jako rutinní den, postupně přerůstá ve formativní momenty, které si oba chlapci budou pamatovat celý život. Historicky první nigerijský film uvedený v Cannes je částečně autobiografickou, impresionistickou vzpomínkou s dotekem transcendence, v níž se prolínají obrazy cituplného rodičovství, pulzující barvitost nigerijské metropole i kapky krve uroněné za lepší buducnost, která možná nikdy nepřijde.

KVIFF 2025: Natalia Kozáková o festivalovém filmu Princezna kosmolesba. S nesmělou Sairou, dcerou královen planety Clitopolis, se právě rozešla charismatická nájemná lovkyně Kiki. Jakmile zdrcená princezna zjistí, že její expřítelkyni unesli bílí heterosexuální mimomužšťané a požadují za ni nejmocnější lesbickou zbraň, královskou labrydu, vydává se na inter-gay-laktickou záchrannou misi, aby Kiki vytrhla ze spárů zlých incelů. Cesta mimo bezpečný domov, na které potká optimistickou písničkářku Willow či pochybně machistickou vesmírnou loď, se pro Sairu stává poutí k nalezení svého pravého já. Animovaná sci-fi komedie tvůrčí dvojice Leely Varghese a Emmy Hough Hobbs, jež získala ocenění Teddy Award na letošním Berlinale, je barvitou, chytlavými melodiemi a sympatickou ironií nasycenou odyseou prozkoumávající nejrůznější kouty queer vesmíru.

KVIFF 2025: Sandra Hezinová o festivalovém filmu Záhadný pohled plameňáka. Jedenáctiletá Lidia vyrůstá v milující komunitě trans žen na okraji hornického městečka na severu Chile. Píše se rok 1982 a okolím se šíří záhadná smrtelná nemoc; místní věří, že se přenáší pohledem mezi dvěma muži, kteří se do sebe zamilují. Navzdory pomluvám a nepřátelství se Lidia nebojí postavit ostatním čelem, zvlášť když se věci začnou vymykat kontrole. Režijní debut Diega Céspedese, oceněný hlavní cenou cannské sekce Un Certain Regard, je moderním westernem o boji s předsudky, o přežití v nepřátelském prostředí i o složitosti lásky, která může být pro jednoho útočištěm, pro druhého však nebezpečím. Je také příběhem o queer pospolitosti z doby, kdy byla společnost jinakosti otevřena méně než dnes.

KVIFF 2025: Sandra Hezinová o festivalovém filmu Žokej. Remo Manfredini je legendární, avšak zoufale zadlužený žokej, který je konstantně pod vlivem alkoholu a drog. Zachránit ho může ještě jeden důležitý závod. Ten ale končí tragédií a Manfredini se octne na smrtelném lůžku. Dostane ještě jednu šanci? Žánrově široce rozkročený snímek sleduje cestu sebedestruktivního mlčenlivého hrdiny, který má v patách gangsterského kápa s jeho kumpány i těhotnou přítelkyni. Absurdní tragikomedie Luise Ortegy se přitom v něčem podobá svému charismatickému protagonistovi – odmítá se vydat po striktně vymezené cestě, stále mění směr a uniká těm, kteří ji chtějí zaškatulkovat.

KVIFF 2025: Anna Kořínek o festivalovém filmu Hellraiser. Jemné háčky se zakusují do masa a trhají lidské tělo na kousky. Krev teče proudem, jedno oko nezůstane ve svém důlku. A za to všechno může jedna zdobná kostka, která by snadno mohla být stolním těžítkem. A jak to bylo dál? Dům, kde se tato tragédie odehrála, je samozřejmě plný zla a jedna kapka náhodně prolité krve zlé síly opět přikrmí. Spisovatel Clive Barker přivedl ve své nízkorozpočtové režijní prvotině na svět kultovní postavu přezdívanou Pinhead, vůdce suity „průzkumníků mezních oblastí prožitků“, stručně řečeno těch, kteří nejsou schopni rozlišit mezi bolestí a rozkoší. Hellraiser se nyní vrací v restaurované podobě, ale nebojte se, krev stále nápadně připomíná kečup a trhající se kůže pudink, který až příliš dlouho stál na kuchyňské lince.

KVIFF 2025: Natalia Kozáková o filmu Fucktoys. Mladá růžolící AP se od jasnovidců dozví, že je na ni uvalena kletba. Aby se jí zbavila, musí sehnat tisíc dolarů a obětovat jehně. Tím začíná její elektrizující noční jízda napříč snovým městem Trashtown, v jehož industriálních zákoutích dochází k osudovým i nepravděpodobným setkáním, absurdním situacím a hrátkám všeho druhu. Lechtivý režijní debut americké herečky Annapurny Sriram, jehož struktura odkazuje k tarotovému výkladu Bláznova cesta, se nese v duchu brakových bijáků a klame svým cukrkandlovým tělem, aby odhalil intimní, feministické a v mnoha ohledech progresivní nitro.

KVIFF 2025: Karel Och o festivalovém filmu Navzdory. „Vyprávět milostný příběh je možná těžší než jej prožít,“ svěřuje se Valerio Mastandrea, populární italský herec, který se už podruhé staví za kameru. Jím samotným ztělesněný hrdina On tráví dny bezstarostně v nemocnici. Sice je už nějakou dobu hospitalizován, ale rozhodně si nestěžuje na specifický stav zcela bez odpovědnosti. Někteří jeho spolupacienti tak spokojení nejsou, On se na rozdíl od nich ale v pasti necítí. Avšak jen do okamžiku, kdy se na oddělení objeví mladá temperamentní žena, která nepsaná pravidla mimořádné situace neakceptuje. Neobyčejná, melancholicky laděná romance balancuje na hranici dělící život plný hmatatelné krásy a zároveň možného trápení od stavu, z něhož už není návratu.

KVIFF 2025: Anna Kořínek o festivalovém filmu Duchoň. Čardáš dvoch srdc, V slovenských dolinách či Mám ťa rád patří mezi hity, které před více než čtyřmi desítkami let proslavily popového zpěváka Karola Duchoně. V době, kdy mladá generace znovu objevuje odkaz „československého Toma Jonese“ mimo kontext doby jeho působení, přichází Peter Bebjak (Čára, Devadesátky) se strhujícím portrétem, dokazujícím, že pojmy autorský film a velké publikum mohou koexistovat v jednom mimořádně atraktivním počinu. Filmová verze Duchoňova dramatického osudu se opírá o divadelní hru Jiřího Havelky a Roberta Mankoveckého Zem pamätá a uchovává si její unáhlených soudů prosté, zároveň i mírně ironické ohlédnutí za dobou normalizační.

KVIFF 2025: Petra Vočadlová o festivalovém filmu O žralocích a lidech. Člověk by měl být kámoš, a ne žrádlo. Masitý psychopat Tucker si ale myslí něco jiného. Žraloky posedlý chlapík totiž láká na svoji loď mladé dívky, aby je posléze předhodil mořským predátorům. Vzpurná Zephyr se ale nehodlá vzdát bez boje a tak trochu doufá, že ji stihne zachránit pohledný Moses, se kterým se seznámila na břehu. Zatímco žraločí čelisti koušou, ty divácké padají. Sean Byrne surfuje na vlně filmů jako Mlčení jehňátek nebo Saw, přesto si jeho film uchovává svoji vlastní, pečlivě seřízenou mechaniku akce, napětí a výživných gagů. Zároveň napravuje reputaci žraloků ze Spielbergova filmu, protože správně tuší, že sadismus není výsadou zvířat, ale člověka.

KVIFF 2025: Karel Och o filmu Času je málo a voda stoupá. „On byl ten kámen ve vodě. Voda přes něj tekla a on se nehýbal. Všechno tak nějak přeteklo a on tam stál,“ řekl o svém dlouholetém hudebním kumpánovi klávesista Jaro Filip. Letos uplynulo třicet let od předčasné smrti výjimečné figury slovenské kultury, bigbítového a artrockového hudebníka a filmaře Dezidera Ursinyho. Nikoli rozsáhlou, přesto nepřehlédnutelnou kariéru dokumentaristy završil Ursiny filmovou esejí zkoumající základní otázky lidské existence a kontroverzní témata, jako je svoboda, smrt, láska, utrpení, důstojnost, eutanazie či sebevražda. S pokorou i citem pro kultivovaný audiovizuální komentář dává spolu s Ivo Brachtlem prostor mysliteli Eduardu Tomášovi, rabínovi Karlu Sidonovi či spisovatelkám Daniele Hodrové a Daniele Fischerové.

KVIFF 2025: Karel Och o festivalovém filmu Vše, co z tebe zbylo. 1988, Západní břeh Jordánu. Palestinský teenager se horlivě přidává k protestům proti izraelským vojákům. Najednou však vše strne. Chlapcova matka se obrací na nás, svědky temných kapitol minulého století, aby vyprávěla. Vroucně a s bolestí vepsanou do tváře přibližuje sedm dekád v životě jedné vykořeněné rodiny. Začíná v roce 1948. Sionistické paramilitární organizace tehdy vyhnaly více než sedm set tisíc palestinských Arabů z jejich domovů. Strhující epická kronika o nezměrném úsilí zachovat celistvost rodiny i osobní důstojnost navzdory ztrátě svobod a šikaně ze strany mocnějších však nesoudí ani neobviňuje. Neobyčejně poutavě a s moudrostí se dělí o zkušenost, a o to intenzivněji proniká k našim srdcím.

KVIFF 2025: Vojtěch Kočárník o festivalovém filmu Barry Lyndon. V době svého vzniku často kritizovaný, s odstupem času brilantní, nadčasový příběh pobudy, vojáka, dezertéra, sukničkáře, špiona i falešného karetního hráče je situován do 18. století. Marnivá cesta za bohatstvím a slávou, lemovaná několika mírnými vzestupy a jedním střemhlavým pádem, vyniká kousavou ironií a magnetickými obrazy, evokujícími plátna starých mistrů. Výstavní kousek Kubrickova puntičkářství, nasvícený přirozeným světlem a natočený speciálně sestavenou kamerou s citlivými čočkami, které používala NASA, vynesl jeho tvůrcům čtyři Oscary. Od té doby si Barry Lyndon uchovává pověst obávaného duelisty v soubojích o nejlepší film všech dob. Karlovarský festival uvede zbrusu novou restaurovanou kopii.

Každý velký autor má svůj nezaměnitelný rukopis. Čínský mág Gan Bi točí filmy na pomezí snu a skutečnosti, cinefilní přízraky z útrob lidského podvědomí, navracející filmovému médiu jeho zapomenuté, transcendentální kouzlo. Ve svém novém opusu cestuje dějinami kinematografie a nabízí pět zastávek: opiem nasáklý expresionismus, deštivý film noir, orientální anekdotu, metafyzický heist, a především halucinogenní upírské karaoke na sklonku milénia. Každá kapitola vybízí k aktivaci jiného smyslu, všemi ale prostupuje strhující imaginace šestého umění, přežívajícího v potemnělých kinosálech, kde se zhmotňuje neviděné – něco, co je třeba prožít, a nikoliv chápat.