FOCUS ON

Zatímco průměrný Čech navštíví lékaře osmkrát za rok, Švýcar o polovinu méně. Rozdíl není v kvalitě péče, která je v obou zemích na špičkové úrovni, ale v nastavení systému spoluúčasti a osobní odpovědnosti. Adam Janek, ředitel Očního centra Praha, a František Vlček, vrchní ředitel pro strategii a inovace v AKESO Holdingu, v pořadu Czech Swiss Connect popsali, proč české zdravotnictví podle nich naráží na problém „morálního hazardu“, proč si tuzemské pojišťovny nekonkurují jako ve Švýcarsku a proč je téma oficiálních nadstandardů stále politicky citlivé.Zásadním rozdílem mezi oběma zeměmi je míra spoluúčasti, která ovlivňuje chování lidí. Ve Švýcarsku si každý hradí pojištění sám a část nákladů na zdravotní péči musí do určité výše zaplatit z vlastních peněz. Spoluúčast pacientů v České republice se pohybuje kolem 15 % celkových nákladů, ale v přímých platbách u lékaře ji většina lidí výrazně nepociťuje. To vede i k rozdílům v návštěvnosti ordinací.„Jakákoliv dlouhodobá absence spoluúčasti není udržitelná. Myslím si, že je nutné nastavit určitou osobní odpovědnost za péči, protože pokud mají pacienti pocit, že je zdravotní péče zdarma, vede to k nezodpovědnému chování. A to je krásně vidět i na datech, kdy český pacient navštíví lékaře v průměru osmkrát ročně, zatímco ve Švýcarsku třikrát až čtyřikrát,“ vysvětlil Adam Janek. Zároveň ale zdůraznil, že spoluúčast nesmí mít vylučovací funkci a bránit lidem v přístupu k péči.František Vlček dodal, že s vyšší mírou solidarity roste i riziko takzvaného morálního hazardu. „S vyšší mírou spoluúčasti stoupá osobní odpovědnost a důraz na prevenci. Je to stejné jako u pojištění auta. Snažíte se vyvarovat nehodám, jinak by vám zvýšili pojistné. Naopak s vyšší mírou solidarity roste riziko morálního hazardu, tedy toho, že důsledky našeho nezodpovědného chování ponese někdo jiný nebo se o ně podělíme s ostatními,“ uvedl Vlček.Konkurence pojišťoven jako chybějící motor inovacíDalším tématem byla role zdravotních pojišťoven. Ve Švýcarsku si podle hostů pojišťovny konkurují cenou i různými balíčky služeb. V Česku podle nich spíše jen alokují finanční prostředky. „Naše pojišťovny si nekonkurují cenou ani produkty zdravotní péče. Ve chvíli, kdy fungují jako přerozdělovač financí, tak ten systém zkrátka není uchopitelný,“ uvedl Janek. Vlček upozornil i na to, že čeští pacienti mají sice přístup ke svým zdravotním účtům, ale aktivně je sleduje jen malé procento lidí. „Statistika toho, kdo se skutečně o tyto informace zajímá, je poměrně nízká. Je to do deseti procent lidí, kteří opravdu průběžně kontrolují výdaje, které generovali péčí, protože stejně nakonec péči neplatí,“ doplnil.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru se také dozvíte:Proč podle odborníků současný systém zdravotních pojišťoven v Česku nefunguje jako skutečná konkurence a v čem se zásadně liší od švýcarského modelu, kde si pojišťovny soupeří cenou i nabídkou služeb?Jak funguje takzvaný „gatekeeping“ ve zdravotnictví, proč je role praktického lékaře podle expertů klíčová pro kvalitu péče i úsporu nákladů a proč může absence praktických lékařů systém výrazně prodražovat?Proč si méně než deset procent českých pacientů pravidelně kontroluje svůj zdravotní účet u pojišťovny a jak by větší přehled o skutečných nákladech zdravotní péče mohl změnit chování pacientů?Jaké výhody přinášejí ve Švýcarsku konkurenční zdravotní pojišťovny, proč nabízejí balíčky zaměřené na prevenci, fitness či další benefity a proč podle hostů podobný model v současném českém systému prakticky nemůže fungovat?Proč je téma nadstandardů a možnosti připlácet si

Říká si důchodce. Sedm let už prý nepracuje – alespoň v tom tradičním slova smyslu. Bývalý premiér Mirek Topolánek v rozhovoru pro platformu FocusOn.cz v pořadu Deep State analyzuje strategické kroky současné vlády, plánovaný prodej výrobce Semtexu i hrozby, kterým čelí tuzemský průmysl. Varuje před bezbřehým populismem a chybějící dlouhodobou vizí, která by zemi posunula mezi evropskou elitu.Explosia: dobrý nápad, špatný člověkTéma číslo jedna – prodej pardubické Explosie, výrobce Semtexu a jedné z nejziskovějších státních firem. Babiš chce prodat, Havlíček říká ještě letos, opozice křičí. Topolánek je, překvapivě, klidný – ale ne bez výhrad.„Mě na tom vadí ta celá evidentní účelovost. Když to byl podnik, který nezapadal Babišovi do portfolia, prodal ho. Dneska, kdy to je strategický podnik s hodnotou, se rozhodne to prodat."Zároveň ale odmítá jednoduché odsouzení. Pokud Explosii koupí silný český zbrojař – zmiňuje Michala Strnada z CSG, Reného Holečka nebo Colt CZ – a podnik zůstane v českých rukou, nevidí zásadní problém. Komplikaci vidí jinde: v tendru podle evropských pravidel, kde nemáte jistotu, kdo to přeplatí a komu to pak přeprodá.Spekulace o tom, že prodejem Babiš řeší svůj problém s francouzskou prokuraturou a zájem Macrona o francouzské zbrojovky, označuje za „trochu mimo mísu." Ale vzápětí dodává s charakteristickou věcností: „Babiš to má blbé – ať řekne cokoliv, hledá se střet zájmu. I kdyby náhodou udělal něco dobře, stejně to bude páchnout."Vláda ANO, SPD a Motoristů: souručenství, které drží pohromadě strachemTopolánek nepotřebuje dlouho přemýšlet, co mu na současné vládě vadí nejvíc. Za nejhorší označuje rozvolnění dluhové brzdy v době, kdy ekonomika ještě relativně roste.„V situaci, kdy se ještě neprojevila setrvačnost německé ekonomiky a kdy ta naše relativně dobře roste, úplně odbrzdili dluhovou brzdu a vytvořili podmínky pro ještě větší zadlužování. To jim odpustit nemohu."Vedle toho vidí nebezpečný vzorec v tom, čemu říká „vrtění psem" – za zástupnými tématy jako poplatky za televizi nebo útoky na neziskový sektor se podle něj skrývají průlomy do advokátního tajemství nebo zákon o cenách bez možnosti soudního přezkumu. „To jsou věci, které musí každého děsit," říká bez okolků.A koaliční partneři? „SPD dnes představuje podnikatelský projekt, který si našel díru na trhu a nahrazuje dělnické strany. Motoristé jsou zastydlá, personálně vyprahlá formace, která na svůj program rezignovala vstupem do vlády. A ANO? Sociálně determinovaná, národovecká, patrioticko-konzervativní formace – upřímně nevím jaká."O tom, co vládu drží pohromadě, nemá iluze: „Je to postaveno na vzájemném nevydání. Babiš ty partnery pořád potřebuje – hrozí mu nejrůznější postihy ze strany EU. A oni ho pěkně vydírají. Drží pohromadě, jak se u nás říká, jako hluchý dveře."Topolánek ale neodpouští ani opozici. Populismus podle něj prostupuje celou českou politiku bez ohledu na to, kdo právě vládne: „Nikdo z rozumných a zodpovědných není schopen tolik slíbit, co je schopen Babiš dát. S tím se soutěží velmi špatně."Pravice? Problém není u stran, problém je u voličůTopolánek odmítá nostalgii po tradiční pravici. Kyvadlo se podle něj nevrátí – aspoň ne samo od sebe.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč Mirek Topolánek považuje ztrátu dlouhodobé vize za jeden z největších problémů České republiky?Kteří čeští investoři by podle něj mohli mít zájem o převzetí společnosti Explosia?Proč se podle něj česká politika proměnila v soutěž o plnění okamžitých požadavků voličů?Jaké konkrétní faktory podle něj nejvíce ohrožují konkurenceschopnost českého průmyslu?Proč považuje pracovní migraci za nezbytnou pro budoucí fungován

Z Arménie přes Ukrajinu až na Slovensko. Z nuly k firmě, o které dnes píšou zahraniční média. V pořadu Jiřího Jemelky Krotitel ředitelů, natáčeném na Slovensku, popisuje podnikatel Artur Gevorkyan, majitel rodinné průmyslové firmy, jak vybudoval byznys, který roste, i když počet zaměstnanců zůstává stejný. Za posledních 12 let firma zvýšila objemy i tržby pětinásobně, přitom si drží extrémně přísný výběr lidí a disciplínu, která podle něj rozhoduje o přežití. Na první pohled by člověk čekal klasickou průmyslovou firmu. Gevorkyan ji ale popisuje jinak. „Jsme taková michelinská restaurace. Pečeme různé koláče, ale všechno ze železa,“ vysvětluje. Za tímto přirovnáním stojí prášková metalurgie, tedy obor, kde firma nevyrábí z hotových materiálů, ale sama je kombinuje, formuje a „peče“ do finální podoby. Kvůli náročnosti vývoje a investicím do technologií pracuje výhradně pro velké průmyslové firmy. „Naši zákazníci nikdy nejsou malé firmy,“ říká Gevorkyan. Od začátku tak staví byznys na vysoké přidané hodnotě a unikátnosti, nikoliv na objemu. Podnikání není únik, ale závazekPodle Artura Gevorkyana je kolem podnikání dodnes řada iluzí. Často se podle něj tváří jako cesta k větší svobodě a menším povinnostem, realita je ale úplně jiná. „Když někdo říká, že nechce pro nikoho pracovat, tak je mi ho líto. Zakládat firmu proto, abyste pracovali méně, je absurdní,“ říká Gevorkyan. Podle něj musí podnikatel pracovat víc než jeho zaměstnanci. A v rodinném byznysu to platí dvojnásob. „Člověk z rodiny musí dělat víc než ostatní,“ dodává. Podnikání tak v jeho pojetí není únikem od odpovědnosti, ale naopak jejím každodenním přijetím. Z dvanácti lidí projde jeden. A to je záměrZatímco většina firem dnes řeší nedostatek lidí, Gevorkyan jde opačnou cestou. „Z deseti až dvanácti lidí vezmeme jednoho,“ říká. U cizinců je úspěšnost vyšší – přibližně jeden z pěti. Výběrový proces je záměrně náročný. Uchazeči procházejí testy, pohovory a dostávají možnost zažít firmu na vlastní kůži. „Nejraději je zveme v pondělí, kdy je nejvíc stresu. Ať vidí, jak to opravdu funguje,“ popisuje. Výsledkem je přirozená selekce místo fluktuace. „Tvrdí se, že máme velkou fluktuaci. Já říkám, že máme dobrou selekci,“ dodává. Pětinásobný růst bez navyšování týmuJedním z nejvýraznějších čísel je růst firmy v posledních letech. „Vyrostli jsme pětinásobně a máme prakticky stejný počet lidí,“ říká Gevorkyan. Firma tak roste bez výrazného navyšování zaměstnanců. Klíčem je kombinace automatizace, efektivity a tlaku na výkon. „Všechnu práci, kterou mohou dělat roboti nebo software, je potřeba odstranit,“ vysvětluje. Jde o model, který stojí na produktivitě, nikoliv na růstu počtu lidí. Krize jako test: kdo zůstane na paluběFirma prošla finanční krizí, covidem i dalšími turbulencemi. Podle Gevorkyana rozhodla vždy disciplína. „Disciplína, disciplína. A čestnost k lidem,“ říká. Během první velké krize svolal zaměstnance a otevřeně popsal situaci. Firma není o produktu, ale o lidechGevorkyan se během rozhovoru opakovaně vrací k jednomu tématu – lidem. „Kašlete na práškovou metalurgii. To je jen nástroj,“ říká. Podle něj by firma mohla fungovat v jakémkoli oboru. Klíčové je být nenahraditelný a zároveň čestný. Firemní kultura stojí na logice a otevřené komunikaci. „Nemusí to být po mém. Přesvědčte mě logicky,“ vysvětluje. Zároveň ale dodává: „Loď musí mít kapitána.“ Celý rozhovor, který moderuje Jiří Jemelka z JPF Czech, si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhá výběrové řízení, kde projde jen jeden z dvanácti kandidátů?Co se děje uvnitř firmy během krizí a jak probíhá přeškolování zaměstnanců?Jak vypadá každodenní

Olomouc patří mezi místa, kde vzniká špičkový výzkum s potenciálem pro globální využití. Michal Otyepka, vedoucí materiálové divize vysokoškolského ústavu CATRIN, získal prestižní granty Evropské výzkumné rady, podílel se na vzniku spin-off společnosti Atomiver a se svým týmem rozvíjí výzkum dvourozměrných materiálů. V rozhovoru proFocusOn, který bylje mediálním partnerem festivalu AFO, hovořil o komerčním potenciálu grafenu, českém vědeckém prostředí i o tom, jak se výsledky základního výzkumu dostávají do praxe.Michal Otyepka má za sebou kariéru, kterou by mu mohla závidět řada světových vědců. Je držitelem prestižních grantů ERC, autorem více než 400 vědeckých publikací a podílel se na založení úspěšné spin-off společnosti Atomiver. Přesto zůstává věrný Olomouci.„Vždycky, když se člověk rozhoduje, jestli zůstane, nebo odejde, musí na misku vah dát dvě věci. Na jedné straně je benefit zahraničního pracoviště – plat, podmínky, prestiž instituce a networking. Na druhé straně jsou rodina, přátelé, zázemí a jistota prostředí, které člověk dobře zná,“ vysvětluje Otyepka.Právě osobní a rodinné důvody pro něj nakonec opakovaně převážily nad případným odchodem do zahraničí. „Když jsme to řešili naposledy, syn chtěl dokončit střední školu v České republice a manželka nechtěla opustit své přátele. Nabídky přicházejí, ale rozbití těchto vazeb není jednoduché rozhodnutí,“ dodává Otyepka.Grafen patří mezi materiály, které v posledních dvou desetiletích výrazně ovlivnily výzkum nových technologií. Jeho příběh přitom začíná u obyčejného grafitu, známého například z tužek. Grafit je tvořen vrstvami atomů uhlíku a právě jedna jediná vrstva představuje grafen. Materiál, který byl poprvé izolován v roce 2004, zaujal vědce mimořádnou kombinací vlastností – je mimořádně pevný, pružný a zároveň velmi dobře vede teplo i elektrický proud.Tým Michala Otyepky se však nesoustředí pouze na jeho studium. V Olomouci rozvíjí oblast takzvané dvourozměrné chemie, která umožňuje grafen a další podobné materiály chemicky upravovat a vytvářet pro ně nové praktické využití.Výzkum dvourozměrných materiálů není jen akademickou disciplínou. Podle Michala Otyepky nacházejí grafenové materiály uplatnění v celé řadě perspektivních oblastí: od baterií a superkondenzátorů až po biosenzory. Právě ty by v budoucnu mohly pomáhat s průběžným monitorováním zdravotního stavu.„Dnes existují nositelné technologie, které mohou průběžně monitorovat stav organismu. Můžeme uvažovat o krevní plazmě, potu, moči nebo třeba chytrých kontaktních čočkách. To jsou oblasti, kterým se dnes věnují velmi pokročilé aplikace směřující do praxe,“ říká Michal Otyepka.Převést vědecký objev z laboratoře do byznysu není podle Michala Otyepky samozřejmostí. „Celý život jsem strávil v laboratoři a u počítače. Neměl jsem zkušenosti s komerčním prostředím ani s tím, jak funguje trh,“ přiznává.Právě proto vznikla spin-off společnost Atomiver spojením vědců, odborníků na transfer technologií a lidí s byznysovými zkušenostmi. Firma dnes vyvíjí pokročilé grafenové materiály pro energetické aplikace a dodává je dalším společnostem, které je využívají při výrobě elektrod nebo superkondenzátorů.Vedle úspěchů české vědy upozorňuje Otyepka i na její slabiny. Za problém považuje zejména nízkou dynamiku akademického prostředí a takzvaný akademický inbreeding.„Vychovávat si přímé nástupce je to nejhorší, co může být. Když vedoucí odejde, laboratoř by se měla ideálně rozpustit a postavit znovu,“ říká. Kritický je také vůči školství, které podle něj stále klade příliš velký důraz na memorování faktů a málo podporuje kreativitu a odvahu zkoušet nové věci.Do budoucna by si přál pře

Státní podnik LOM PRAHA, který v loňském roce oslavil 110 let existence, prochází výraznou transformací. Firma historicky spojovaná především se servisem sovětských a ruských vrtulníků dnes přechází na západní technologie, buduje simulační centra pro výcvik pilotů a zapojuje se do mezinárodních obranných projektů. V pořadu Export na platformě FocusOn ředitel Jiří Protiva popisuje, jak podnik reaguje na přezbrojení Armády České republiky, válku na Ukrajině i rychlý technologický vývoj v oblasti dronů, prediktivní údržby a vojenských simulací. LOM PRAHA byl po desítky let úzce spojen především s opravami a servisem vrtulníků sovětské a ruské konstrukce. Situace po roce 2022 a ruská agrese na Ukrajině však znamenaly zásadní změnu. Firma musela reagovat na komplikace v dodavatelských řetězcích i omezení spolupráce s ruskými konstrukčními kancelářemi. Podniku se přesto podařilo zachovat servis vrtulníků řady Mi díky takzvané „národní cestě“, kterou certifikoval vojenský dozorový orgán. LOM PRAHA zároveň začal více využívat západní přístup k údržbě metodou „on condition“, kdy se technika neopravuje pouze podle pevně stanovených intervalů, ale podle skutečného technického stavu. Současná strategie podniku už ale směřuje především k západním technologiím. Klíčovým projektem je zapojení do přezbrojení Armády České republiky na americkou vrtulníkovou platformu H-1 zahrnující stroje Viper a Venom. LOM PRAHA kvůli tomu vybudoval servisní středisko přímo na vojenské základně v Náměšti nad Oslavou, kde zajišťuje logistiku i simulační výcvik pilotů. „Já si myslím, že tohle je přesně ta přidaná hodnota, kdy transferujete technologie a schopnost v té největší možné míře do České republiky,“ říká Protiva. Výcvik pilotů mění simulace i nové technologie Významnou část investic dnes podnik směřuje také do rozvoje výcvikových kapacit. V Pardubicích modernizuje své výcvikové centrum a rozšiřuje simulační infrastrukturu. Součástí transformace je i průmyslová dohoda s americkým Lockheed Martin navázaná na pořízení letounů F-35 pro českou armádu. LOM PRAHA zároveň zajišťuje logistickou podporu a buduje servisní centrum pro letadla Embraer. Ve výcviku dochází také k přechodu na nové české stroje, například L-39NG z Aero Vodochody, letouny L-410 nebo Zlín Z-242L. Velkou roli dnes hrají právě simulace a virtuální výcvik. „Simulace se nám významně promítají do výcviku, protože výcvik pilota v současné době tvoří ze 40 % právě simulovaný výcvik na různých simulátorech,“ popisuje Protiva. Podle něj bude budoucnost letectví stále více ovlivňovat také prediktivní údržba, autonomní systémy a drony. Vývoj technologií navíc výrazně urychluje válka na Ukrajině. „Tam vývoj technologií není o měsících nebo letech, tam je to opravdu v týdnech,“ upozorňuje. Celý rozhovor, který moderuje Marek Atanasčev, si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se:Která ukrajinská firma i během války stále dodává náhradní díly pro vrtulníky řady Mi?Jak funguje nová „národní cesta“ servisu sovětské techniky bez ruských konstrukčních kanceláří?Jaké nové projekty podnik připravuje na vojenských letištích Přerov-Bochoř a Líně?Proč chce LOM PRAHA prosadit letectví mezi strategické sektory české ekonomiky?Jaké synergie mezi státním a soukromým sektorem chce podnik rozvíjet v příštích letech?

Začalo to antropologickým výzkumem v kambodžských vesnicích. Postupně z něj ale vznikl projekt, který dětem v odlehlých částech země pomáhá získat přístup ke vzdělání. Antropoložka Veronika Žďárský Pospíšilová v pořadu Next Stop popsala, proč je rozvojová pomoc v jihovýchodní Asii často složitější, než se zdá, i jak se organizaci Hvězdice podařilo v roce 2014 postavit první školu za 25 tisíc dolarů. Dnes připravuje další školu pro starší děti a někteří z prvních žáků už studují medicínu na univerzitách.

V rozhovoru pro Byznys DNA expert na energetiku ze společnosti BDO Zdeněk Kaplan vysvětluje, jak firmy mohou začít s energetickým managementem, proč je klíčové detailní měření spotřeby a jakou roli budou hrát automatizace, bateriová úložiště nebo fotovoltaické systémy.Největší ztráty vznikají bez povšimnutíPodle Kaplana firmy dlouhé roky energetiku příliš neřešily. Ceny energií byly relativně stabilní, náklady předvídatelné a tlak na optimalizaci minimální. Situace se však zásadně změnila po energetické krizi spojené s válkou na Ukrajině a výraznou volatilitou cen.„Největší náklad firmám často způsobuje nevědomost. Výrobní ředitelé dokonale rozumí výrobním procesům, ale energetika bývala dlouho vnímána jako samozřejmost. A právě tam vznikají největší ztráty,“ říká Kaplan.Typickým příkladem jsou takzvaná hluchá období. Firma sice vyrábí pouze v pracovních dnech, ale část technologií zůstává v provozu nepřetržitě. Energetický audit jedné společnosti například odhalil, že během víkendů dochází ke zbytečné spotřebě elektřiny v kompresorovně a zároveň se vytápí prázdná výrobní hala.Bez měření není řízeníZáklad moderního energetického managementu dnes podle Kaplana tvoří podružná měření. Zatímco dříve firmám stačil jeden elektroměr a jedna měsíční faktura, dnes je potřeba sledovat spotřebu jednotlivých provozů samostatně.Měření na úrovni výrobních linek, kompresoroven, osvětlení nebo vytápění umožňuje vytvářet průběhové diagramy spotřeby a přesně identifikovat, kdy a kde energie vzniká nebo se zbytečně ztrácí.„Z průběhových křivek lze velmi rychle poznat, jak se areál chová. Stejně jako doma vidíte, kdy vaříte nebo používáte spotřebiče, lze i v průmyslovém provozu přesně identifikovat jednotlivé odběry,“ vysvětluje Kaplan.Investice do monitorovacího systému se podle něj zpravidla vrací během čtyř až pěti let. Návratnost navíc nezahrnuje pouze přímé úspory spotřeby, ale také lepší vyjednávací pozici při nákupu energií, optimalizaci rezervovaného příkonu nebo možnost reagovat na vývoj spotových cen.Spotové ceny přinášejí příležitosti i rizikaEnergetický trh se v posledních letech výrazně proměnil. Zatímco dříve firmy běžně fixovaly ceny energií na delší období, dnes část podniků využívá nákup elektřiny na spotovém trhu.V letních měsících, zejména v době vysoké výroby ze solárních elektráren, dochází pravidelně k poklesu cen elektřiny až do záporných hodnot. Firmy, které nakupují na spotu, tak mohou krátkodobě výrazně ušetřit.Kaplan však upozorňuje, že tato strategie s sebou nese i významná rizika.„V krizových situacích, například během začátku války na Ukrajině nebo při geopolitickém napětí, mohou ceny energií velmi rychle růst. Firmy pak nakupují za extrémně vysoké ceny a ztráty mohou být značné,“ upozorňuje.Optimální strategií je podle něj kombinace dlouhodobě zajištěných kontraktů a části otevřené pozice reagující na aktuální vývoj trhu. Klíčovým předpokladem je ale znalost vlastního odběrového profilu.Automatizace a umělá inteligenceJakmile firma získá dostatek dat o spotřebě, může přejít k automatizaci energetického řízení. Moderní systémy dnes dokážou regulovat osvětlení, vytápění nebo provoz kompresorů podle aktuální potřeby výroby.Kaplan doporučuje postupovat postupně. „Nejdříve je potřeba systému porozumět a ověřit si fungování jednotlivých opatření v praxi. Teprve poté dává smysl zavádět automatizované algoritmy,“ říká.Umělá inteligence podle něj bude stále více využívána především pro prediktivní řízení energetiky. Systémy dokážou předvídat vývoj počasí, výrobu z fotovoltaiky nebo potřebu vytápění a podle toho optimalizovat provoz areálu.Celý rozhovor se Zdeňkem Kaplanem si můž

Globální trh s hardwarem zažívá šok, který dopadá i na české firmy. Ještě před rokem trvalo objednat a zprovoznit server přibližně tři týdny. Dnes se situace dramaticky změnila. Václav Svátek, majitel a generální ředitel IT firmy ČMIS provozující vlastní datové centrum, má aktuálně předběžný termín dodání objednaných serverů až za 4 měsíce. Cena navíc meziročně vzrostla šestinásobně. V pořadu FaceIT na platformě FocusOn o tom mluvili Václav Svátek a Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital. Společně rozebrali, co brutální zdražení znamená pro české firmy i cloudové poskytovatele a zda se digitalizace stává luxusem.AI boom jako spouštěč historického cykluZa masivním cenovým skokem stojí bezprecedentní hlad po technologiích. Hyperscaleři jako Amazon, Meta nebo Google plánují letos investovat do rozvoje umělé inteligence odhadem 830 miliard dolarů. Tyto americké technologické společnosti si pro sebe zablokovaly výrobní kapacity operačních pamětí a diskových úložišť až na 18 měsíců dopředu.„Víme, že velké firmy mají zarezervováno na 6 až 18 měsíců dopředu. A zbývá jen to, co neurvou oni,“ popisuje realitu na trhu Svátek. Klíčovým problémem přitom nejsou servery jako takové, ale paměťové moduly. Globální výrobu těchto čipů ovládají v zásadě jen tři společnosti - Samsung, SK Hynix a Micron.Podle Míška nejde o chvilkový výkyv. „Jsme stále v rostoucí fázi polovodičového cyklu, který je pravděpodobně největší v historii. Byl silný ještě před příchodem AI, ta ho pak mohutně vyšponovala. Minimálně ve střednědobém horizontu bude poptávka vysoká,“ vysvětluje ekonom s tím, že výrobní kapacity dodavatelů jsou vyprodány až do roku 2028. Z říjnové ceny na šestinásobekPrvní varovné signály se objevily již v srpnu loňského roku. Provozovatelé datových center jim zpočátku nevěnovali zásadní pozornost, protože mírné cenové výkyvy jsou běžné. Skutečný šok ale přišel na začátku roku.„V lednu a únoru to bylo třikrát, čtyřikrát víc proti loňským cenám. Zákazníci, kteří poptávali kapacity v říjnu, dostali v únoru nabídku na trojnásobek. Nyní jsou ceny šestinásobné ve srovnání s říjnem. To jsou skutečné nabídkové šoky,“ říká Svátek. Trh se navíc potýkal s fyzickým nedostatkem komponent, které nebyly k dispozici vůbec, a dodací lhůty se protáhly na měsíce.Sázka na jistotu za 60 milionůSpolečnost ČMIS proto musela investovat 60 milionů korun do předzásobení paměťovými moduly na příštích 12 až 24 měsíců. Svátek přiznává, že s rozhodnutím otálel déle, než bylo výhodné, což firmu stálo přibližně 200 procent v nákladech navíc.„Teď bych poradil: pokud kapacitu potřebujete, nečekejte. Těch 12 až 18 měsíců cena dolů nejde,“ doporučuje Svátek. Pro cloudové poskytovatele je dostatek hardwaru existenční záležitostí. ČMIS provozuje datové centrum pro velké e-commerce a výrobní firmy, kde by jakýkoli výpadek dostupnosti přímo ohrozil klientské smlouvy.Starý hardware v provozu a velká šance pro cloudKrize mění i zavedené standardy v provozu datacenter. Zatímco běžně se servery mění po 5 letech kvůli efektivitě a spotřebě, nyní firmy zvažují prodloužení jejich životnosti na 6 až 7 let. Pořizovat nový hardware za současných podmínek totiž ekonomicky nedává smysl.Celý rozhovor s Václavem Svátkem a Kryštofem Míškem si poslechněte v podcastu FaceIT na FocusOn.cz. V epizodě se dozvíte také:· Proč AI modely vyžadují specifické paměti a jak to zatěžuje jediné tři výrobce na světě.· Jak se zdražení serverů promítne do cen běžné elektroniky a digitálních služeb.· Zda hrozí reálný digitální blackout pro e-shopy a výrobní podniky.· Jak Čína využívá kontrolu nad vzácnými minerály jako páku v obchodní válce s USA.

Roční náklady na provoz budov ve veřejném sektoru dosahují v Česku 30 až 40 miliard korun — a to ještě před geopolitickou krizí, která opět zdvihla ceny plynu i elektřiny. Řešení existuje: jmenuje se EPC, Energy Performance Contracting, a v Břeclavě ho vyzkoušeli hned třikrát, u tří na sobě nezávislých zadavatelů. Radek Vrána, generální ředitel Amper Savings, a Václav Mikulica, náměstek nemocnice Břeclav, v podcastu Amper Jana Palaščáka vysvětlují, jak se spotřeba plynu v nemocnici snížila na polovinu bez jediného metrů čtverečního zateplení, proč je EPC v první řadě služba a nikoliv zboží — a co čeká projekty v době dotační nejistoty.Břeclav: hlavní město energetických úsporMálokteré město v Česku může říct, že na svém území realizovalo projekty garantovaných energetických úspor ve třech odlišných typech subjektů naráz. Břeclav to říct může. Jako první přišel Gumotex — tradiční výrobce gumových výrobků, jehož EPC projekt odstartoval v roce 2014 a jehož energetiku Amper Savings provozuje dodnes, nepřetržitě, 24 hodin denně. Jako druhý nastoupil Jihomoravský kraj, pro nějž se nemocnice Břeclav stala pilotním EPC projektem. A jako třetí přišlo město samotné, které si všimlo, že metoda funguje i pro komunální budovy.„Podařil se nám takový krásný trojboj a myslím si, že to dosvědčuje, že EPC lze uplatnit v průmyslu, ve zdravotnictví i v municipalitě. V jiném městě bych to asi nenašel,“ říká Vrána.Mikulica přidává kontext: nemocnice Břeclav zahájila provoz v roce 1992, výstavba přitom probíhala od roku 1989. Na první pohled jde o jednu z nejmladších nemocnic v kraji — v praxi to ale znamená, že první generace technologického vybavení stárla spolu s nemocnicí a do roku 2015 dospěla na technický limit.Kotelna z roku 1990 a otázka: co dál?Impulzem pro první EPC projekt nebyla ambice ušetřit — byl to technický stav. Kotelna postavená v roce 1990 přestala být bezpečnou a provozuschopnou základnou pro nemocnici, jež jede non-stop. Kraj stál před otázkou: kdo to zaplatí, kdo to provede a za jak dlouho.„Nás k tomu donutily okolnosti. Kotelna z roku 1990 — a v roce 2015 tomu odpovídal i její technický stav. Tehdejší hospodářsko-technický náměstek přesvědčil vedení kraje, že EPC dává smysl, vybrala se poradní firma a začalo se definovat, co všechno do projektu zařadit. A položek bylo překvapivě hodně,“ popisuje Mikulica.Nemocnice Jihomoravského kraje je příspěvková organizace — každé investiční rozhodnutí musí projít schválením kraje, každý výběr dodavatele podléhá zadávacímu řízení. A ještě jedna specifičnost: zatímco soukromé firmy pracují s cenami bez DPH, příspěvkové organizace počítají vždy s daní. Strop zakázky ve výši 200 milionů korun proto skutečně znamená 200 milionů — nikoliv o 20 procent méně.EPC není zboží, je to službaNež se dostaneme k číslům, je důležité pochopit, co EPC vlastně je. Zkratka stojí za pojmem Energy Performance Contracting — investice splácené z garantovaných úspor. Investor, v tomto případě nemocnice, neplatí nic předem: veškeré stavební práce, technologie i jejich provoz hradí dodavatel, který je postupně refunduje z prokázaných úspor na energiích.Celý rozhovor s Radkem Vránou a Václavem Mikulicou si poslechněte v podcastu Amper Jana Palaščáka na FocusOn.cz. V epizodě se dozvíte mimo jiné:Jak fungoval EPC projekt v Gumotexu — výrobním závodě s non-stop provozem — a kde se tam podařilo využít odpadní teplo a spodní voduJak Amper Savings stíhal výměnu osvětlení na zimním stadionu v Břeclavě tak, aby byl hotov před příjezdem světových týmů juniorského hokejového turnajeProč stát po příspěvkových organizacích vybírá DPH z investic do energetických úspor — a co to v praxi znamená pro výši zakázkyJak se budou EPC projekty ve veřejném sektoru

Před lety firmy brzdil tisk, šanony a zdlouhavé předávání papírových smluv. Dnes chtějí mít vše vyřízené během několika minut. Elektronický podpis se tak z technologické novinky proměnil v běžný nástroj, který firmám šetří čas, peníze i administrativu. Petr Dolejší ze společnosti SEFIRA v pořadu Echo digitalizace na platformě FocusOn popisuje, proč digitalizaci výrazně urychlila pandemie, jak bankovní identita změnila přístup lidí k online podepisování a proč jsou dnes elektronické procesy pro firmy levnější, rychlejší a méně chybové.Petr Dolejší se ke kryptografii a elektronickým podpisům dostal už během studií v druhé polovině devadesátých let. Tehdy se podle něj technologie začaly posouvat od čistě akademických experimentů k reálnému zpracování a bezpečné výměně dat.,,Kryptografie je nástroj, jak bezpečně schovat informaci nebo naopak prokázat, že jsem něco udělal já. A právě na tom elektronický podpis stojí,'' vysvětlil Dolejší. První velký projekt společnosti souvisel s digitalizací komunikace mezi pojišťovnami a Českou kanceláří pojistitelů v době nástupu povinného ručení. Systém měl umožnit bezpečný přenos velkých objemů dat o milionech vozidel a škodních událostech mezi jednotlivými institucemi.Podle Dolejšího šlo na přelomu tisíciletí o technologicky náročný projekt, protože elektronická výměna dat v takovém rozsahu tehdy nebyla běžná. Přenosy se navíc musely zabezpečit pomocí kryptografie a šifrovaných kanálů.Česko bylo mezi průkopníkyČeská republika patřila mezi první státy na světě, které přijaly zákon o elektronickém podpisu. Dolejší připomněl, že Česko bylo podle něj dokonce třetí zemí na světě s podobnou legislativou. Přesto se elektronické podepisování dokumentů začalo ve větším měřítku prosazovat až s nástupem datových schránek v roce 2009.Právě datové schránky podle něj přinesly první masivní kontakt běžných lidí s elektronickými dokumenty. Lidé najednou potřebovali elektronicky komunikovat se stavebními úřady nebo jinými institucemi veřejné správy.Významným milníkem pak bylo evropské nařízení eIDAS, které bylo schváleno v roce 2014 a postupně začalo platit od roku 2016. To zásadně změnilo právní postavení elektronických dokumentů v celé Evropské unii.,,Nařízení eIDAS zrovnoprávnilo elektronický a papírový dokument. Pokud je dokument správně podepsaný a splňuje právní náležitosti, úřad ho nemůže odmítnout,'' uvedl Dolejší.Největší překážkou nebyla technologie, ale lidéPřestože technologie byly podle Dolejšího schopné fungovat už dávno, největší bariérou zůstávala nedůvěra uživatelů a firem. Lidé podle něj často nerozuměli tomu, jak elektronický podpis funguje, a nechtěli měnit své zavedené návyky.Další problém představovala komplikovanost prvních řešení. Certifikáty mají omezenou platnost a uživatelé je museli pravidelně obnovovat nebo navíc pracovat s externími médii.,,Lidé proto museli něco aktivně udělat, něco změnit a naučit se nový způsob práce. A právě to byla největší překážka,'' popsal Dolejší. Výrazně skeptická byla podle něj také právní oddělení firem. ,,Právníci rozhodně nebyli velkými propagátory elektronických podpisů,'' poznamenal.Bankovní identita změnila pravidla hryZásadní změnu přineslo až zjednodušení celého procesu. Velkou roli v soukromoprávní sféře sehrála bankovní identita, díky které už uživatelé nemusí řešit technické detaily, certifikáty ani správu klíčů.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se například: Jak konkrétně funguje kryptografie na pozadí elektronického podpisu?Proč byly první elektronické podpisy pro běžné uživatele tak komplikované?Jaké problémy řešily pojišťovny při digitalizaci milionů dat o vozidlech?Jak covid změnil přístup firem k elektron

Al Capone je nejznámějším mafiánem americké historie. Lucky Luciano je ale tím největším — a to je zásadní rozdíl. Tak to vidí Jan Nápravník, nadšený badatel a znalec italsko-americké mafie a host podcastu Wiseguy, ve druhé epizodě věnované muži, který na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století změnil organizovaný zločin natrvalo. Ze sicilského imigranta bez vzdělání se stal architekt systému, který přežil jeho samého i všechny jeho nástupce. Příběh člověka, jenž si říkal Charlie, posléze díky štěstěně Lucky.Charlie, který se stal LuckymSalvatore Lucania se narodil na Sicílii a do Ameriky dorazil jako devítiletý chlapec. Zanedlouho se z něj stal Charlie Luciano — americké jméno, americký styl, americké ambice. A pak Lucky. Přezdívku šťastný si vysloužil víckrát než jednou: při přepadeních mafiánských rivalů ho nechali ležet jako mrtvého, ale on vždy přežil. Jizvy na obličeji byly viditelným dokladem toho, co přestál.„Byl rváč s vizí a se strategickým uvažováním,“ shrnuje Jan Nápravník jeho osobnost do jedné věty.Ve čtrnácti letech ho vyhodili ze školy — předtím si ale stihl vybudovat první byznys. Spolužákům nabízel ochranu: deset centů týdně, jinak výprask. Mezi jeho klienty byl i Meyer Lansky, chlapec, který se s ním přes všechny rány a roky stal celoživotním partnerem a přítelem. Lucianovo zázemí bylo typické pro tehdejší italskou přistěhovaleckou čtvrť: chudá rodina, Little Italy, ulice. Brzy se připletl do slavného Five Points Gangu, kde se potkal například s Johnnym Torriem a mladým Al Caponem — a začala jeho skutečná kariéra.Prohibice: trampolína, která mafii vystřelilaRok 1920 přinesl prohibici a s ní zlatou éru organizovaného zločinu. Alkohol byl zakázán, ale lidé pili dál. New York byl velkým přístavem, námořníků bylo v ulicích plno a poptávka po nelegálním alkoholu převyšovala cokoliv, co trh znal předtím. Luciano a jeho síť — postavená na kontaktech napříč etniky a rasami, nikoliv jen na sicilských vazbách — dokázala zásobovat celé město.„Prohibice byla trampolína, která mafii vystřelila nahoru a ještě jim naplnila kapsy penězi. Díky penězům si pak upevňovali pozici — a to nejen v podsvětí, ale v politice a byznysu.“ říká Nápravník.Stovky milionů dolarů v dnešní hodnotě — to byl objem tehdejšího podnikání. Peníze šly do legálních byznysů a do kapes politiků. Luciano chápal, že skutečná moc neznamená jen umět střílet, ale umět si koupit klid. Prohibice skončila v roce 1933. Mafie ne.Castellamarská válka a dva odchody na záchodKoncem dvacátých let ovládali newyorské podsvětí dva mocní bossové. Joe Masseria kontroloval část Manhattanu: klobouk, doutník, stará škola — Sicilián se baví jen se Siciliánem. Na druhém břehu, v Brooklynu, stál Salvatore Maranzano, čerstvě připlulý ze Sicílie, odeslaný tam, aby upevnil vztahy v místní mafii. Mezi oběma tábory doutnalo napětí, střídaly se přestřelky a vraždy. Přibližně sto až dvě stě členů každé strany. Stovky přidružených. Castellamarská válka, pojmenovaná podle sicilského přístavu, odkud Maranzano pocházel, si vyžádala životy stovek lidí.Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte: Jak vznikla každá z pěti rodin, kteří byli jejich zakladatelé a jak se v čase proměňovalyProč rodina Colombo (původně Profaci) měla vždy nejméně členů — a přesto dělala největší problémyJak se z rodiny Mangano přes Anastasii stala Gambino family — a co s ní udělal John GottiProč byla rodina Lucchese (Gagliano) nejstabilnější — a co se stalo na začátku devadesátých letCo dělal Joe Bonanno v době, kdy byl klan Bonanno vyloučen z Komise po případu Donnie Brasco — a jak se vrátil

Přes 55 % českých dětí ve věku 13–17 let zažilo online nadávky a urážky. Třetina šíření ponižujících fotek. A každé desáté dítě ve věku 11–14 let vykazuje příznaky závislosti na digitálních médiích. Přesto české děti ke svým prvním telefonům přicházejí dříve a jejich rodiče jsou k digitálním rizikům benevolentnější než rodičovská populace v západní Evropě. Výzkumnice nových médií Michaela Slussareff a mediální kouč a tvůrce obsahu David Vaníček se v podcastu Rušičky shodli na jednom: problém není v technologii samotné, ale v tom, že ji děti dostávají do rukou dřív, než jim někdo vysvětlí, co to obnáší. A zákaz sám o sobě to nevyřeší.Digitální džungle: vyrůstáme v ní, ale neznáme jiČeská republika má ve srovnání se západoevropskými zeměmi horší ukazatele v oblasti dětské online bezpečnosti. Děti se setkávají s pornografií v nižším věku a ve větším množství, rodiče jsou k digitálním rizikům tolerantnější a edukace v oblasti digitálního rodičovství systematicky chybí. Michaela Slussareff, výzkumnice nových médií a zakladatelka Slowtech Institute, přirovnává dnešní online prostředí k džungli.„Ta digitální džungle tak vyrostla okolo nás během našeho života a my bychom měli být průvodci svých dětí — ale neumíme to, protože jsme v ní sami nevyrůstali,“ říká Slussareff.Podobně situaci vidí David Vaníček, bývalý televizní reportér a jeden z tvůrců obsahu zaměřeného na rodičovství. Podle něj je klíčový problém právě v tom, že generace dnešních rodičů ve věku 30–40 let vyrůstala v době, kdy digitální tlak byl jen zlomkem toho současného.„Alkohol s námi vyrůstal, drogy se okolo nás pohybovaly, dostávali jsme preventivní programy ve školách. Ale tohle vzdělání k digitálním technologiím jednoduše nemáme. A zároveň se nám automaticky nerozsvítí alarm stejně jako u alkoholu — přitom jde o stejný typ závislosti,“ říká Vaníček.Společensky je přitom zcela nepřijatelné, aby desetileté dítě šlo do obchodu pro cigarety. Že si ale prostřednictvím telefonu sáhne na jiný typ závislosti — a rodič to mávnutím ruky přejde — to se stále považuje za normu.Dívky, chlapci a různá rizika stejného prostoruDigitální prostředí nepůsobí na všechny děti stejně. Výzkumy opakovaně ukazují, že dívky jsou v době dospívání ohroženy především důsledky srovnávání se s ostatními — konzumují obsah o dokonalých tělech a make-upech a jsou vystaveny sociálním tlakům, které mohou vést ke snížené sebedůvěře nebo poruchám příjmu potravy.„Kluci jsou zase mnohem více atakovaní politickým a radikalizačním obsahem na sociálních sítích a výrazněji upadají do závislosti na videohrách. Pornografie pak má dost podobné dopady bez ohledu na pohlaví, i když i tam existují rizikové skupiny,“ vysvětluje Slussareff.Specificky ohrožené jsou podle ní také děti s ADHD nebo na autistickém spektru, u nichž je riziko digitální závislosti výrazně vyšší. Právě pro tyto skupiny by měla existovat cílená preventivní opatření — v praxi ale zatím chybí.Veronika Víchová, jedna z moderátorek podcastu, upozorňuje, že téma dětí v online prostoru přesáhlo rámec rodinné výchovy: Bezpečnostní informační služba (BIS) poprvé zařadila online radikalizaci dětí jako samostatnou kapitolu své výroční zprávy. Příklad toho, jak rychle algoritmus eskaluje, popsal Vaníček:Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Rušičky na FocusOn.cz nebo na YouTube a Spotify. V epizodě zaznělo ještě:Proč Slussareff spolupracuje s pediatry — a jak mohou být první linií prevence dříve, než dítě dostane telefon do rukyCo říká studie MUNI o zákazech telefonů ve školách a proč jsou výsledky překvapivě nejednoznačnéJak Vaníček jako rodič řeší situaci, kdy kamarádky jeho dcer mají WhatsApp — a jaký m

Metabolické onemocnění jater spojené s metabolickou dysfunkcí – zkráceně MASLD – postihuje přibližně třetinu dospělé české populace. Přitom si to většina z nás vůbec neuvědomuje: nemoc se dlouho nijak neprojevuje a čeká, až bude pozdě. Jiří Slíva, přednosta Ústavu farmakologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, v rozhovoru pro FocusOn vysvětluje, proč jsou játra tak zákeřná, co je k jejich onemocnění dožene a proč nás jarní detox nezachrání.Tichý nepřítel jménem ztučnění jaterJátra patří mezi nejdůležitější orgány v těle. Jenže právě proto, že zastávají desítky funkcí najednou, jsou také náchylná k celé řadě onemocnění. Mezi těmi, která dnes odborníky nejvíce znepokojují, vyčnívá MASLD – metabolické onemocnění jater. Podle nejnovějších průzkumů jím trpí zhruba třetina dospělé populace; slovenský projekt Sirius naznačuje, že reálné číslo může být blíže čtyřiceti procentům.Záludnost tohoto onemocnění spočívá v jeho tichosti. Dokud játra alespoň základně fungují, člověk zpravidla nic zvláštního nepocítí. „Mohou se objevit nespecifické příznaky jako únava nebo horší koncentrace – ale to má má příčin. Jarní únava, nedostatek železa, prodělané infekce... V počátečních fázích je to zákeřný nepřítel, který o sobě nedává vědět,“ říká Slíva. Teprve v pozdějších stadiích, kdy se v pravém podžebří začíná rozvíjet zánět, přichází první varování – jenže tehdy je léčba podstatně náročnější.Obezita, cukrovka a játra: trojúhelník, který nechceteJednou z hlavních příčin MASLD je obezita – a ta se v Česku i ve světě šíří alarmujícím tempem. Přibližně polovina dospělé české populace má nadváhu nebo obezitu. Kombinace obezity a diabetu 2. typu pak riziko jaterního onemocnění násobí: zatímco u člověka bez cukrovky se MASLD vyskytuje ve dvaceti až třiceti procentech případů, u diabetika 2. typu je to až šedesát procent.Slíva hovoří o provázaném systému civilizačních chorob: „Obezita, cukrovka a jaterní onemocnění se navzájem živí a posilují. Hovoří se o diabezitě, o kardiabetesu – jsou to všechno tváře téhož problému.“ K tomu přidává znepokojivý globální trend: poprvé v historii je na světě více dětí s nadváhou nebo obezitou než dětí trpících podvýživou. Ještě v devadesátých letech byl poměr opačný. A s dětskou obezitou přicházejí i jaterní diagnózy tam, kde bychom je dříve nečekali.Alkohol: jed v každé dávceZtučnění jater způsobené alkoholem je sice odlišná diagnóza od MASLD, ale výsledek je stejný – játra to odnáší. A Česká republika si v konzumaci alkoholu nezadá se světovou špičkou. „Na hlavu a rok připadá dvanáct až čtrnáct litrů čistého alkoholu – a to číslo zahrnuje i kojence, děti, těhotné ženy a seniory v léčebnách. Půl litru dvanáctistupňového piva obsahuje pětadvacet mililitrů čistého alkoholu. Snadno si to přepočítejte na svůj týden,“ připomíná Slíva. Alkohol je přitom podle něj jedem v jakékoliv dávce – to dnes odborníci považují za dostatečně ověřený fakt.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast.Proč jsou MASLD a obezita největší hrozbou pro jaterní zdraví a jak tato čísla vypadají v Česku.Jakým způsobem obezita, cukrovka a jaterní onemocnění tvoří provázaný systém a co to znamená pro léčbu.Co se skutečně skrývá za pojmem detox a proč jsou játra svým vlastním filtrem, který žádný čaj nedokáže nahradit.Jak na játra působí alkohol a proč jsou čísla jeho spotřeby v České republice tak alarmující.Kdy a jak často chodit na preventivní prohlídky – a proč je čekání na příznaky ta nejhorší strategie.

Projekt Vlny vstupoval na trh s velkou ambicí vybudovat prémiovou audio platformu, za kterou si lidé rádi zaplatí. Jenže už po několika měsících přišlo vystřízlivění. Zakladatelé rychle zjistili, že český trh na podobný model zatím není připravený. Místo boje o předplatitele proto otočili strategii a začali budovat platformu postavenou na obsahu pro značky a firmy. V pořadu Brand Date na platformě FocusOn Martin Kermes a Martin Jedlička popisují, proč původní model nefungoval a jakou novou vizi pro projekt Vlny dnes mají.Když mediální projekt Vlny vstupoval na trh, jeho ambice byla jasná: vybudovat platformu, která by fungovala podobně jako streamovací služby. Uživatel by platil za obsah a získával přístup k exkluzivním podcastům a formátům.Realita českého trhu se ale ukázala velmi rychle. „Předplatné v České republice není úplně populární. Aby si za obsah mohl někdo říkat o peníze, musí být stoprocentní,“ popisuje jeden z ředitelů projektu Martin Jedlička.K tomu se přidává strukturální problém v podobě přebytku obsahu. Podcasty dnes vznikají ve velkém množství a uživatel si vybírá velmi selektivně. „Podcastů je extrémní množství a loajalita předplatitelů je extrémně nízká,“ doplňuje Martin Kermes. Výsledkem bylo strategické rozhodnutí, protože původní model nedával ekonomický smysl. „Vyhodnotili jsme, že koncept nestojí na dobrém byznysovém základu,“ říká Kermes.Obsah zdarma jako investiceMísto monetizace obsahu se projekt Vlny rozhodl pro opačný směr. Majitelé nechali obsah zdarma a rozhodli se soustředit na budování značky. Tento krok má jasnou logiku. V prostředí přesyceném obsahem je nejdůležitější získat pozornost. „Všechny podcasty jsme uvolnili zdarma, protože potřebujeme říct publiku: jsme tady,“ dodávají.Jde o klasickou strategii „growth first, monetization later“. Platforma nejprve buduje publikum a až následně hledá způsoby, jak ho monetizovat. To ale neznamená definitivní konec paywallu. Ten se má vrátit u vybraných formátů. „Předplatné bude jen u speciálních a prémiových obsahů,“ potvrzuje Kermes.Na stejném principu vyrostl před 5 lety web FocusOn.cz, který má všechny pořady pro diváky zdarma a je monetizován prostřednictvím firemních partnerů, kteří mají na platformě vlastní pořad. „FocusOn se stará o veškerou produkci, editorskou činnost, obsah a publikaci. Partner pořadu pak dodává odbornost,“ říká k modelu multimediální platformy FocusOn.cz Jiří Böhm, šéfredaktor. Peníze neleží u uživatelů, ale u firemZásadní posun ale nastal v samotném chápání celého byznys modelu. Vlny dnes nestaví příjmy na předplatitelích, ale na firmách. Jak říká Martin Kermes: „Peníze leží na účtech našich současných nebo budoucích klientů, kteří hledají strategii a prostor, ve kterém se mohou dobře odprezentovat.“V praxi to znamená, že značky si u Vln nekupují klasickou reklamu, ale vlastní obsah. Platforma pro ně vytváří podcasty, články nebo celé série, které řeší témata blízká jejich byznysu a zároveň přinášejí hodnotu publiku.Právě v tom spočívá rozdíl oproti tradiční reklamě. „Klasická reklama nefunguje, máme vůči ní slepotu až alergii,“ zaznívá v rozhovoru.Média na míruNový model se opírá o tvorbu obsahu na míru. Firmy už nechtějí jen reklamní prostor, ale vlastní mediální platformu. Typickým příkladem je developer, který místo tiskových zpráv dostane vlastní pořad.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč konkrétně nefunguje předplatné na českém trhu a jaké chyby v něm média dělají?Jak vypadá proces tvorby obsahu na míru pro klienty? Jaké konkrétní projekty Vlny připravují a jak na nich vydělají?Jak chtějí využít umělou inteligenci v médiích a co to změní pro uživatele?Jak se mění role médií a proč se z nich stávají platformy pro zn

Evropský finanční trh je podle Jiřího Patáka, zakladatele konceptu NUDA, rozbitý na desítky izolovaných ostrovů. Zatímco americké technologické giganty mají infrastrukturu, která sahá přes celý kontinent, v Evropě se každá fintech firma musí trubky pro přenos dat a financí stavět znovu od začátku — na každém trhu zvlášť. NUDA chce být ropovod, který to změní. S týmem 60 lidí, fundraisingem 10 milionů eur a technologiemi pokrývajícími přes 80 % českého trhu míří Paták na celou Evropu — a nechce čekat roky. Slibuje týdny.Evropa jako roztříštěný kontinentJiří Paták není typ podnikatele, který by přeháněl. Za sebou má Chytrého Honzu — jeden z prvních českých finančních srovnávačů, z nějž exitoval v roce 2012 — a šest let práce na Patron Go, fintech platformě s půl milionem zákazníků v Česku a na Slovensku. A právě při budování Patrona narazil na to, co ho přivedlo ke vzniku NUDA.„Pokaždé, když jsme chtěli vstoupit na nový trh, museli jsme si tu infrastrukturu stavět sami, protože neexistovala. To nám trvalo strašně dlouho. Tak jsme si řekli: když ji stavíme pro sebe, pojďme ji nabídnout celému trhu.“ vysvětluje Paták.NUDA — název vychází z italského spojení La Verita Nuda, tedy čistá pravda, ale lze jej číst i jako zkratku new data — je infrastrukturní platforma, která propojuje banky, pojišťovny, fondy a fintechové firmy napříč Evropou. Cílem není stavět vlastní finanční produkty, ale vybudovat tu dálnici, po níž mohou data a finance volně téct od jednoho hráče ke druhému.Ropovod, do nějž se všichni napojíPaták používá metaforu ropovodu: infrastruktura, která existuje pod povrchem, a o níž koncoví uživatelé ani nevědí — ale bez níž nic nefunguje. Příkladem pro něj je Revolut, který má 50 milionů uživatelů a přesto z velké části funguje na cizích modulech.„Když byste šel do detailů jednotlivých řešení Revolutu, zjistíte, že jsou to téměř všechno plug-iny. Vy jako uživatel to ani nepoznáte. A přesně o to se snažíme — aby ani velký hráč, jako je Revolut, nemusel řešení vyrábět na zelené louce, když si ho může vzít od nás.“ říká Paták.Zákazníci NUDA jsou tedy primárně B2B: banky, pojišťovny, zprostředkovatelé a fintechové startupy, kteří se nechtějí zabývat infrastrukturou a chtějí se soustředit na vrstvu směrem k zákazníkovi. Technologie firem zapojených do NUDA dnes pokrývají přes 80 % českého trhu — a to je pro Patáka klíčový argument: distribuce a kredit, nikoliv software sám o sobě, rozhoduje o úspěchu.Týdny místo tří letKonkrétní příklad, který Paták uvádí, mluví za vše. Nejmenovaná řecká pojišťovna se třetím rokem pokouší vstoupit na český trh — a stále to nedokázala. Důvod je prostý: nemá přístup k datům, nevyznala se v lokálních produktech, segmentech ani distribučních kanálech.„To není raketová věda. Je to jenom poskládání kostiček dohromady. Právě proto, aby i taková velká digitální pojišťovna mohla vstoupit na nový trh za tři týdny místo tří let — to je ten cíl.“ říká Paták.NUDA přitom nestaví na žádné experimentální technologii — žádné AGI, žádné spekulativní vrstvy. Jde o integraci existujících řešení do jedné krabičky, která je pak dostupná jako služba. Díky AI lze navíc dnes jazykově lokalizovat téměř cokoliv, takže podpora z Prahy může reálně obsluhovat zákazníky v Řecku, Portugalsku nebo Finsku.Celý rozhovor s Jiřím Patákem si poslechněte v podcastu eMoney na FocusOn.cz. Dozvíte se v něm mimo jiné:Jak Paták přišel na název NUDA — a proč italská filozofie suroviny přímo vystihuje, co finančním trhům chybíProč Patron Go, jeho platforma s půl milionem zákazníků, potřeboval stavět infrastrukturu sám — a jak to vedlo ke vzniku NUDACo ho překvapilo na srovnání ČR se Saúdskou Arábií — a proč i tam je fin

Ekonomický úspěch s sebou nese i společenskou odpovědnost. Petra Savino, zakladatelka společnosti S1 ve Švýcarsku, společně s Michalem Caletkou, organizátorem Československého dobročinného výstupu na Pilatus, a Kateřinou Nazarej z Nadačního fondu dětské onkologie Krtek v rozhovoru na platformě FocusOn v pořadu Czech Swiss Connect popsali, jak se ze spontánního výletu stala tradiční charitativní akce podporující dětskou onkologii v Brně a Banské Bystrici. Nad švýcarským Lucernem se tyčí hora Pilatus vysoká 2 128 metrů, která se během posledních 15 let stala symbolem solidarity a pomoci dětem s onkologickým onemocněním.Historie Československého dobročinného výstupu na horu Pilatus se začala psát v roce 2011. Zakladatel Michal Caletka, který tehdy žil v kantonu Lucern, chtěl původně propojit komunitu Čechů a Slováků žijících ve Švýcarsku. První ročník byl v podstatě turistický výšlap party přátel. Už o rok později ale akce získala charitativní rozměr. Od roku 2012 se výtěžek ze sbírky pravidelně rozděluje mezi dětskou onkologii v Brně a Banské Bystrici.Výstup na Pilatus je dnes akcí, které se účastní opakovaně lidé z různých zemí, například z Nového Zélandu, Mexika nebo Dominikánské republiky. Většina účastníků jsou však Češi a Slováci žijící přímo ve Švýcarsku. Michal Caletka sleduje rostoucí zájem s nadšením. Zároveň zdůrazňuje význam partnerů, kteří projekt podporují: ,,Bez sponzorů by byl výstup stále o deset let pozadu oproti tomu, kde je dnes.“Jednou z účastnic je i Petra Savino, moderátorka pořadu a zároveň zakladatelka společnosti S1 Solutions. V rozhovoru popisuje, proč projekt osobně podporuje: ,,Když se firmě daří, měla by společnosti něco vracet.“Krtek: Více než čtvrtstoletí podpory rodinámNadační fond dětské onkologie Krtek, kterému putuje část finančního výtěžku, funguje více než 25 let při Klinice dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno. Kateřina Nazarej, sociální koordinátorka fondu, v rozhovoru popsala, že organizace pomáhá nejen samotné klinice, ale především rodinám a dětem během celé léčby i po jejím skončení.Fond organizuje rekondiční pobyty, tábory pro děti po léčbě nebo zahraniční výjezdy. Rodinám, které jsou zdaleka, také poskytuje, bezplatné ubytování během léčby či následných kontrolních vyšetřeních. Děti tak mohou být v těžkých chvílích se svou rodinou. Pomoc je dostupná také bývalým pacientům, kteří často řeší dlouhodobé následky léčby.Kateřina Nazarej zároveň upozorňuje na proměnu dárcovství v době sociálních sítí. ,,Lidé jsou dnes otevřenější pomáhat, zároveň jsou ale opatrnější, protože pomoc může být zneužita.“ Dodává také: ,,Když člověk zjistí, že dobro bylo zneužito, bolí to dvojnásob.“ Důvěryhodnost fondu podle ní potvrzuje i fakt, že se k organizaci vracejí rodiče vyléčených dětí a sami organizují další pomoc. Ještě silnější jsou příběhy rodin, které o dítě přišly, přesto na fond nezanevřely.Příběh Tomáškova tričkaJedním z nejsilnějších momentů historie výstupu byl 13. ročník věnovaný malému Tomáškovi, který se akce nedožil. Pro tento ročník vznikla speciální trička s autentickými otisky rukou dětských pacientů, včetně otisku ruky chlapce z bombardovaného Kyjeva.Kateřina Nazarej k tomu říká: ,,Ta trička jsou autentická právě tím, že už nikdy nevzniknou stejná.“Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vznikla myšlenka československého dobročinného výstupu na Pilatus a proč začal právě ve Švýcarsku?Jakou roli hrají bývalí pacienti dětské onkologie při organizaci akcí Nadačního fondu Krtek?Proč byl 13. ročník výstupu jedním z nejsilnějších momentů celé historie projektu?Jak konkrétně pomáhá Nadační fond Krtek dětem i po ukončení léčby?Jak Pilatus změnil život Mi

Zatímco zlato si udržuje status stabilního uchovatele hodnoty, trh s drahými kovy v posledních měsících rozvířil nečekaný skok stříbra. Geopolitická nestabilita a hlad průmyslu po surovinách pro zelenou energii vyhnaly ceny nahoru o desítky procent. Expert na numismatiku Vít Karasiewicz v rozhovoru pro FocusOn vysvětluje, proč se dnes vyplatí investovat spíše do vzácných mincí než do anonymních slitků a na co se musí připravit kupující v souvislosti s novou evropskou regulací.Investiční stříbro bylo dlouho vnímáno jako konzervativní a poměrně stabilní kov, který v portfoliích hrál spíše doplňkovou roli. Situace se však radikálně změnila v období mezi dubnem a prosincem minulého roku, kdy trh zaznamenal masivní nárůst poptávky. Podle Víta Karasiewicze byl tento růst skutečně markantní a v jednu chvíli dosahoval až 70 %. Aktuálně se cena ryzího stříbra pohybuje okolo 1 750 Kč za trojskou unci, což odpovídá zhruba 56 Kč za gram.Důvody tohoto „skoku“ nejsou pouze spekulativní. Klíčovou roli hraje moderní průmysl, zejména solární byznys a elektrotechnika, kde je stříbro nezastupitelnou složkou. „Dříve se říkalo, že stříbro je zlato chudých, ale to dnes již neplatí. I velcí investoři dnes nakupují stříbro do svých portfolií v ne úplně malém měřítku,“ uvádí Karasiewicz s tím, že zájem je tak enormní, že z trhu starožitností prakticky zmizely i dříve běžné předměty, jako jsou stříbrné příbory či nádobí.Mince versus slitky: Proč chtít přidanou hodnotuPři rozhodování, do jaké formy drahého kovu uložit úspory, naráží mnoho investorů na dilema mezi investičními slitky (cihlami) a mincemi. Karasiewicz se přiklání k mincím, a to zejména kvůli jejich likviditě a numismatické hodnotě. U slitků je cena kovu vždy navýšena o marži obchodníka a náklady na zpracování, zatímco u mincí České národní banky může být pořizovací cena v době emise srovnatelná s cenou kovu, ale s potenciálem budoucího zhodnocení díky sběratelskému zájmu.Jako příklad uvádí 200 Kč a 100 Kč mince ze šterlingového stříbra, které byly dříve přehlíženy, ale s růstem ceny kovu se staly vyhledávaným artiklem. „Cena mince se pohybuje kolem 850 korun, zatímco hodnota samotného kovu je zhruba 800 korun. Navýšení je tedy minimální, ale máte v ruce něco s přidanou numismatickou hodnotou pro budoucí prodej sběratelům,“ vysvětluje expert. U zlata pak doporučuje historické ražby, jako jsou rakousko-uherské dukáty nebo československé svatováclavské dukáty, které kombinují váhu kovu s historií.Certifikace jako pojistka proti padělkůmS rostoucí cenou drahých kovů se na trhu objevuje i zvýšené množství padělků nebo neodborně upravovaných mincí. Pro seriózní investici je proto klíčové ověření pravosti a stavu zachovalosti. K tomuto účelu slouží mezinárodní certifikační agentury, jako jsou NGC (pro mince) nebo PMG (pro bankovky). Certifikovaná mince je uzavřena v ochranném pouzdře s přesným stanovením stupně zachovalosti, což může výrazně ovlivnit její tržní cenu.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní bezpečnostní prvky na historických bankovkách hledají experti, aby odhalili i ty nejdokonalejší padělky?Proč museli zájemci o svatováclavské dukáty za první republiky odevzdávat státu vlastní zlato a ještě doplácet ražebné?Jak přesně vypadá proces „gradingu“ v amerických laboratořích a co se stane s mincí, která v testu neobstojí?Které konkrétní emise bankovek z období Polské lidové republiky jsou dnes považovány za „nulovou investici“ s vysokým rizikem?Jaký je rozdíl v pocitu držet v ruce kilogramovou stříbrnou „čokoládu“ oproti sáčku s historickými mincemi a co se v praxi lépe prodává v krizových situacích?

Průměrný uživatel zkontroluje svůj chytrý telefon až 96krát denně, což v praxi znamená každých patnáct až dvacet minut. Psycholožka Michaela Pacáková v rozhovoru pro pořad iMedical upozorňuje, že moderní technologie zneužívají naše evoluční mechanismy a vytvářejí návykové chování podobné hazardu. Fenomén „smombie“ navíc nepředstavuje jen psychologické riziko, ale stává se i reálnou hrozbou v dopravním provozu.Termín „smombie“ (smartphone zombie) označuje jedince natolik pohlcené obrazovkou telefonu, že přestávají vnímat okolní svět. Podle psycholožky Michaely Pacákové jde o přirozené vyústění závislosti na obrazovkách, o kterém se začalo výrazněji mluvit například v Rakousku.„Lidé jsou natolik soustředění na telefon, že přestávají vnímat, co se děje kolem nich,“ popisuje Pacáková. „Termín vzniká ze spojení smartphone a zombie, protože ti lidé vypadají, jako kdyby byli bez duše,“ dodává.Problém podle ní nesouvisí pouze s mladou generací. Výzkumy ukazují, že fenomén se týká i seniorů, kteří si osvojí používání chytrých zařízení a podlehnou jejich mechanismům. U dětí je však dopad výraznější, zejména pokud s technologiemi nepracují pod dohledem.Mechanismy závislosti a dopaminová pastEkonomický i psychologický dopad digitální závislosti je zásadní. Aplikace jsou navržené tak, aby maximalizovaly čas strávený uživatelem na obrazovce. „Telefon kontrolujeme zhruba každých 15 až 20 minut. Může to být znak kompulzivního jednání, které už není plně pod vědomou kontrolou,“ vysvětluje Pacáková.Klíčovou roli hraje dopamin – neurotransmiter, který motivuje naše chování.„Dopamin fixuje chování, které vedlo k odměně. Pokud zjistíme, že jsme na sociální síti získali uznání, mozek to vyhodnotí jako výhodné chování, které je potřeba zopakovat,“ popisuje. Tento mechanismus je podle ní velmi podobný hazardu:„Je to nelátková závislost, principem velmi blízká například hraní na automatech.“Efekt FOMO a hrozba v silničním provozuZávislost na obrazovkách má i reálné fyzické důsledky, například rostoucí nehodovost. Klíčovou roli zde hraje tzv. FOMO (fear of missing out). „Strach z toho, že nám něco unikne, nás nutí být neustále online a kontrolovat telefon,“ říká Pacáková. To vede k rizikovému chování: „V momentě, kdy lidé řídí nebo přecházejí ulici, může je obrazovka natolik strhnout, že přestanou vnímat okolí.“ Mozek totiž digitální prostředí interpretuje jako reálné sociální interakce, i když jde pouze o jejich simulaci.Cesta z digitálního zajetíŘešení podle odbornice nezačíná u technologií, ale u sebereflexe. „Je potřeba si začít všímat, jak to máme s používáním obrazovek, kdy po nich saháme a v jakých situacích,“ říká Pacáková. Závislost se může projevit i fyzicky: „Jedním ze znaků je, že v užívání pokračujeme, i když nám to přináší negativní důsledky – třeba bolesti.“Pomoci mohou konkrétní kroky:nastavení časových limitů (např. 20 minut denně),vypnutí notifikací,zavedení „bezdigitálních zón“ - například u večeře,přepnutí telefonu do černobílého režimu.„Jakmile odstraníme barevné podněty, telefon ztratí na atraktivitě a může to snížit čas strávený na obrazovce,“ doporučuje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:Jak digitální prostředí ovlivňuje dopaminový systém a psychické prožíváníProč jsou mladší generace vůči obrazovkám zranitelnějšíV jakých situacích nejčastěji saháme po telefonu automatickyJak mohou rodiče fungovat jako vzor při práci s technologiemiV čem se závislost na obrazovkách podobá hazardu a liší od látkových závislostí

Napětí v oblasti Hormuzského průlivu znovu ukazuje, jak křehká je globální energetická infrastruktura. Stačí omezení jednoho klíčového uzlu a dopady se řetězí napříč kontinenty, od cen pohonných hmot přes výrobu hnojiv až po geopolitickou rovnováhu sil. Na FocusOn.cz to v pořadu Amper Jana Palaščáka popisuje expert na energetickou bezpečnost z Masarykovy univerzity Martin Jirušek, podle kterého současná situace připomíná ropný šok 70. let, jen v modernější a komplexnější podobě.Hormuzský průliv patří mezi nejkritičtější body světového obchodu. Jak vysvětluje Martin Jirušek, jde o tzv. „úzké hrdlo“, kterým proudí zásadní část globální produkce ropy. Průliv je přitom extrémně úzký. Navigační koridory mají místy jen několik kilometrů, což při provozu tankerů dlouhých až 400 metrů představuje logisticky i bezpečnostně velmi citlivé prostředí.Význam regionu vychází především z koncentrace těžby v oblasti Perského zálivu. Jakmile dojde k omezení průjezdu, okamžitě se to promítá do globálních toků surovin. „Je to tepna světového obchodu,“ vysvětluje Jirušek a dodává, že právě tato kombinace významu a zranitelnosti činí z Hormuzu strategickou páku v mezinárodních vztazích.Asymetrická síla v praxiNavzdory slabší ekonomické i vojenské pozici dokázal Írán situaci otočit ve svůj prospěch. Klíčem je právě kontrola nad průlivem, kde není potřeba masivní vojenské síly. „Stačí už jen ta hrozba, že by mohl přijít útok. Írán dnes drží prst na spoušti,“ popisuje Jirušek.Tento asymetrický efekt znamená, že i relativně slabý aktér může zásadně ovlivňovat globální trhy. Situace podle něj připomíná ropný šok z roku 1973, kdy producenti poprvé naplno využili energetiku jako geopolitickou zbraň.Politicky tak Írán paradoxně posiluje. Režim přežil očekávaný tlak a dokázal mobilizovat nejen domácí scénu, ale i regionální spojence, kteří tlačí na uklidnění situace kvůli vlastním ekonomickým zájmům.Dominový efekt: ropa, plyn i hnojivaDopady konfliktu se neomezují pouze na ropu. Výpadky zasahují širší spektrum komodit. Jde o:zkapalněný zemní plyn, zejména z Katarusuroviny pro výrobu hnojiv, například síruinertní plyny, jako je helium pro výrobu čipů„Méně hnojiv znamená menší úrodu. To může spustit celou kaskádu od růstu cen až po migrační vlny,“ upozorňuje Jirušek.Zásadní je i časové zpoždění dopadů. Zatímco ceny pohonných hmot reagují téměř okamžitě, průmyslové a potravinové efekty se mohou projevit až s odstupem měsíců.Globální trh je navíc natolik propojený, že i regiony, které nejsou přímo závislé na dodávkách z Perského zálivu, pocítí sekundární efekt v podobě růstu cen.Náhradní trasy nestačíAlternativy k Hormuzskému průlivu sice existují, jde například o ropovody přes Saúdskou Arábii nebo Spojené arabské emiráty. Jejich kapacita je však omezená. „Ani při využití veškeré infrastruktury se nedostaneme na původní objemy. Budou chybět miliony barelů denně,“ říká Jirušek.To vytváří tlak na ceny a nutí odběratele hledat nové dodavatele. Výsledkem je přeplácení na globálním trhu a další destabilizace cenových hladin. Nejvíce zasažená je Asie, která byla hlavním odběratelem ropy z regionu. Evropa a USA dopady pocítí především nepřímo, prostřednictvím cenových šoků.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně funguje „vyděračský potenciál“ Íránu v praxi a jak na něj reagují velmoci?Co se děje v zákulisí obchodování s ropou a plynem a jak funguje stínová flotila a „přebarvování“ komodit?Jak konkrétně reagují jednotlivé ekonomiky na výpadky dodávek a jak rychle hledají alternativy?Jaká opatření na řešení této krize jsme přijali v Evropě, potažmo v Česku??Proč je česká i evropská debata o energetice stále provinční a

Zatímco evropský průmysl bojuje s dravou asijskou konkurencí a byrokratickou zátěží, v nenápadné české firmě safetec medical engineering vznikají unikátní stroje, které posouvají hranice moderní medicíny. V pořadu Tech Talk na platformě FocusOn to popisuje její ředitel Václav Kuchta. Společnost, která začínala jako interní dceřiná společnost pro potřeby automatizace vlastního koncernu se stovkami zeměstnanců, se během třinácti let vypracovala v elitního systémového integrátora a dnes realizuje zakázky v hodnotě milionů eur.Historie společnosti je příkladem organického růstu postaveného na hlubokém technickém know-how. Firma vznikla jako cílená reakce na potřeby automatizace v rámci koncernu SFM a safemed, který dnes zaměstnává přibližně 650 až 700 lidí. Původním a jediným úkolem týmu bylo pokrýt potřeby mateřských společností vyrábějících pro farmaceutický a medicínský sektor, kde bylo pole automatizace, minimálně v České republice, dosud vnímáno jako „neorané“.Václav Kuchta, ředitel společnosti, v rozhovoru popisuje, že firma prvních šest až sedm let nemusela řešit obchodní stránku věci, protože byla plně vytížena interními požadavky. ,,Společnost safetec byla založena právě z důvodu pokrytí potřeb těchto společností, co se týče automatizace. Naším hlavním a jediným cílem bylo opravdu automatizovat výrobu v rámci koncernu,“ vysvětluje Kuchta. Postupem času se však ukázalo, že interní zakázky nestačí k plnému vytížení týmu, což vedlo k založení obchodního oddělení a expanzi na volný trh.Český triumf nad německou skepsíJedním z nejvýraznějších milníků je projekt v oblasti urologie, konkrétně výroba linky na speciální kanyly používané v urologii při zavádění katetrů. Tato technologie, založená na formování trubičky z pásoviny, byla pro německé partnery neřešitelným oříškem po dobu více než deseti let. Kvůli neschopnosti sestrojit funkční stroj přišli němečtí inženýři o několik zákazníků a projekt byl téměř definitivně zastaven.,,Naši partneři v Německu s tímto projektem operovali asi 10 nebo 11 let a nemohli přijít na to, jak ten stroj vyrobit. Projekt se málem úplně odpískal s tím, že se nebude realizovat. Pak jsme se toho ujali spolu s naším partnerem a za rok a půl jsme projekt dovedli do zdárného konce,“ popisuje Kuchta zásadní úspěch, který firmě vybudoval obrovské renomé.Ekonomika unikátních řešení a digitalizaceSpolečnost se neorientuje na sériovou výrobu, každý jejich stroj je unikátní řešení šité na míru potřebám zákazníka. Za 13 let existence firma v interní databázi napočítala přibližně 2 500 projektů. Ty nejvýznamnější zakázky se v jejich segmentu pohybují v cenovém rozpětí od 300 000 EUR do 2 000 000 EUR. Podle Kuchty není rozdíl v přístupu k malému či velkému projektu, klíčová je vždy přidaná hodnota pro zákazníka.Vnitřní chod firmy je přitom ukázkou digitální transformace v praxi. Kuchta prosazuje vizi bezpapírové výroby – na dílnách nenajdete tištěné výkresy, ale obří monitory s 3D modely a montážními postupy. ,,Snažíme se, aby člověk nemusel mít u sebe žádné papíry, aby vše bylo digitální, dostupné na jedno kliknutí a aby měl vždy přehled i jasnou představu,“ říká Kuchta.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně funguje technologie tváření urologické jehly z pásoviny a proč je pro lékaře klíčový speciální vryp na její protistraně?Proč musí mít každý farmaceutický výrobek svůj digitální „rodný list“ a jaká data se o něm ukládají do SQL databází pro případnou kontrolu?Podle jakých osobnostních rysů si Václav Kuchta vybírá zaměstnance do týmu, aby v práci „táhli za jeden provaz“ i 12 hodin denně?V čem konkrétně je americká certifikace FDA pro výrobce systémů příjemnější než naří

Válka na Ukrajině odhalila novou realitu bojiště: před drony s termokamerami se téměř nelze schovat. Česká společnost InfraHex však vyvinula unikátní devítivrstvý kompozit, který dokáže lidské teplo pro senzory nepřítele zcela zneviditelnit. S technologií, která stíní i signály 5G či GPS, nyní expanduje do USA a cílí na armádní elity i civilní sektor.Příběh firmy InfraHex se začal psát v roce 2022 jako přímá reakce na vypuknutí konfliktu na Ukrajině. Zakladatel mateřské společnosti Respilon, Roman Zima, tehdy inicioval vývoj materiálu, který by chránil životy vojáků před levnými, ale účinnými termovizemi. InfraHex není pouze prodejcem výstroje, ale především majitelem technologického know-how a patentů. Výrobu finálních produktů, jako jsou speciální maskovací obleky, realizuje ve spolupráci s holdingem Colt CZ Group, konkrétně s dceřinou společností 4M Systems. Právě spojení špičkového výzkumu a silného průmyslového partnera dává českému start-upu ambice uspět na nejnáročnějším trhu světa, tedy ve Spojených státech, kde se soustředí největší komunita tzv. prepperů a vyznavačů survivalu.Devět vrstev neviditelnosti Základem produktu je devítivrstvý laminát, jehož klíčovou složkou je speciální nanomembrána. Tato skladba materiálu zajišťuje nejen tepelnou izolaci, ale i vysokou funkčnost. Podle Ondřeje Procházky z InfraHexu vykazuje materiál extrémní prodyšnost. ,,Náš materiál je šestkrát prodyšnější než Gore-Tex a výška vodního sloupce se pohybuje kolem 11 až 12 metrů, což je naprosto vynikající,'' vysvětluje Procházka.Unikátnost technologie spočívá v tom, že na rozdíl od konkurenčních řešení nemá InfraHex stanovenou limitní životnost, po které by přestal fungovat. Materiál lze navíc běžně udržovat. ,,Lze jej normálně prát v pračce, samozřejmě bez aviváže, podobně jako klasické sportovní oblečení,'' potvrzuje Procházka. Na bojišti pak tato „druhá kůže“ umožňuje operátorům splynout s okolím tak efektivně, že na termovizi jsou prakticky nerozeznatelní od okolního terénu.Data a bezpečnost: Stínění s účinností 99,9 %Kromě maskování v infračerveném spektru objevili vývojáři i další zásadní vlastnost materiálu – schopnost blokovat rádiové signály. Tato verze materiálu funguje jako dokonalá Faradayova klec. ,,Dosahujeme efektivity stínění mezi 99,8 a 99,9 procenta. Skrz materiál nepronikne 3G, 4G, 5G, NFC, Bluetooth ani GPS signál,'' uvádí Procházka s tím, že produkty jako stíněné vaky (dry bagy) využívá policie i armáda při zabavování elektroniky, aby zabránila dálkovému smazání dat.Tato vlastnost má obrovský potenciál i v civilní sféře, zejména v boji proti průmyslové špionáži. Stíněná pouzdra mohou chránit bezkontaktní platební karty, kryptopeněženky nebo klíče od aut před načtením na dálku. ,,Dnes vám nikdo klíč od auta nenamoduluje, pokud ho máte v tomto obalu, protože signál naprosto neprochází ani ven, ani dovnitř,'' dodává Procházka. Bezpečnostní rizika jsou však i důvodem, proč je technologie v evropském právu klasifikována jako vojenský materiál.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dále se dozvíte:Jaké bizarní milostné vzplanutí zažil jeden z hostů během návštěvy ukrajinské delegace v Las Vegas?Proč museli vědci v laboratořích paradoxně snižovat účinnost materiálu, aby nebyl v termovizi „podezřele studený“?Jakým způsobem dokáže tento materiál oklamat rentgeny na evropských letištích a proč je to problém?Která slavná módní návrhářka z Londýna chtěla z vojenského materiálu šít kolekce a proč ji musela firma odmítnout?Jaký trik s AirPody odhalil v praxi na Ukrajině, že materiál skutečně nepropustí vůbec nic?

Pražský kancelářský trh zažívá výrazný tlak. Nových kancelářských ploch vzniká minimum, neobsazenost klesla na 5,9 % a firmy stále častěji řeší, jak pracovat s prostorem, který už jim nemusí vyhovovat. V pořadu Big Deal na platformě FocusOn o tom mluvili Martin Holý ze Scott.Weber Workspace a Radek Oslizlo ze společnosti Novatop. Podle nich se kanceláře mění z pevně daného prostoru na službu, ve které rozhoduje flexibilita, wellbeing, náklady i udržitelnost.Současná situace na pražském trhu, kde neobsazenost kanceláří klesla na pouhých 5,9 %, nutí firmy k radikální změně chování. Podle Martina Holého, komerčního ředitele společnosti Scott.Weber Workspace, již podniky nemohou plánovat své potřeby na roky dopředu, jak bylo zvykem. Flexibilita se tak stává jedinou možnou cestou, jak držet krok s trhem a efektivně reagovat na měnící se počet zaměstnanců i podíl práce z domova.Trend potvrzují i čísla: přestože flexibilní kanceláře tvoří zatím zhruba 3,6 % celkového trhu, jejich obsazenost dosahuje vysokých 91,8 %. „V dnešní době skutečně firmy, ať už jsou to střední nebo větší podniky, nahlížejí na flexibilní kanceláře jako na moderní a racionální řešení. Dříve to bylo stále vnímáno tak, že je to prostředí spíše pro digitální nomády nebo začínající firmy a startupy, ale to už je úplně jinak,“ vysvětluje Martin Holý. Moderní poskytovatelé dnes nabízejí tzv. Managed Office Solution, kdy firma získá to nejlepší z obou světů, tedy vlastní plně přizpůsobený prostor se všemi výhodami prémiového servisu s nulovými počátečními investicemi a flexibilní délkou smlouvy.Paralelně s proměnou využívání prostor se mění i samotná technologie výstavby. Radek Oslizlo, technický ředitel společnosti Novatop, vidí budoucnost v masivním dřevě. Přestože je podíl dřevostaveb na trhu administrativních budov v Česku zatím minimální, potenciál pro růst je obrovský, zejména v porovnání se západními metropolemi, kde podíl flexibilních a ekologických ploch přesahuje 10 %.„Nejefektivnější jsou z pohledu české legislativy čtyři podlaží. Tato výška ještě nevyžaduje instalaci sprinklerových systémů a umožňuje architektům více pracovat s pohledovým dřevem v interiéru, jelikož požárně bezpečnostní pravidla jsou v tomto režimu mírnější,“ uvádí Oslizlo. Ačkoliv je možné stavět i do výšky sedmi pater, dřevo v takovém případě musí ustupovat přísným technickým podmínkám a ekonomická výhodnost se vytrácí.Ekonomika udržitelnosti: ESG jako nutnost pro financováníInvestice do ekologických budov již nejsou jen otázkou image, ale čistě ekonomickým kalkulem. Pro banky a investory je klíčový energetický standard budovy. Podle dostupných dat je 32 % investorů ochotno zaplatit za budovy splňující standardy ESG vyšší cenu. Radek Oslizlo zdůrazňuje, že energetická třída zásadně ovlivňuje zástavní hodnotu nemovitosti, protože banky dnes odmítají financovat objekty v energetických třídách D, F nebo G.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč je pro firmy výhodnější „outsourcovat“ život v budově profesionálnímu operátorovi místo vlastní správy?Jaké konkrétní akustické vrstvy musí dřevostavba mít, aby se vyrovnala zvukové izolaci betonu?V čem spočívá největší riziko rekonstrukce u klasických staveb oproti montovaným dřevostavbám?Jakým způsobem dokážou flexibilní operátoři „aktivovat“ i prázdné bankovní paláce?Proč se u dřevostaveb musí jinak navrhovat rozvody vzduchotechniky a chlazení, aby nebyla narušena estetika stropu?

Česká energetika stojí na prahu zásadní proměny. Zatímco se stát obává nedostatku elektřiny a nutnosti jejího masivního dovozu, projekt společnosti EnVys nabízí cestu přímého vlastnictví zdrojů. Ondřej Doležal v rozhovoru pro Green Spin vysvětluje, jak mohou obce, firmy i domácnosti skrze PPA kontrakty získat kontrolu nad cenami energie na desítky let dopředu a proč je spoléhání se na burzovní trh „čistou ekonomickou sebevraždou“.Základem ambiciózního plánu společnosti EnVys je využití takzvaných PPA kontraktů (Power Purchase Agreement). Jde o dlouhodobé smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené přímo mezi výrobcem a konečným zákazníkem. V tomto modelu se zcela vynechává energetická burza, což umožňuje stabilizovat cenu bez ohledu na výkyvy globálního trhu. Podle Ondřeje Doležala je EnVys unikátní svou strukturou. Společnost je spoluvlastněna samotnými zákazníky, především obcemi ze sedmi krajů České republiky.„Zákazníci si koupí výkon té elektrárny a ta potom nevyrábí pro burzu, ale dodává elektřinu napřímo do jejich odběrných míst,“ vysvětluje princip fungování Doležal. Tento přístup podle něj řeší i sociální rozměr energetiky, podobně jako obce spravují dodávky vody. „Naše vize je vytvořit platformu, kterou budou spoluvlastnit její zákazníci. Kdokoliv, kdo se chce vydat podobnou cestou, je v České republice vítán,“ doplňuje s tím, že cílem je ochránit spotřebitele před cenami, které by mohly bez vlastních zdrojů šplhat k osmi tisícům korun za megawatthodinu.Ekonomika větruPro průměrného spotřebitele jsou klíčová především čísla a reálná úspora. EnVys pracuje s modelem rezervace výkonu, kdy zákazník zaplatí svůj podíl na začátku a následně odebírá elektřinu z vlastní výroby; pokud elektrárna vyrobí méně, rozdíl se dokupuje na trhu. Pro byt o dispozici 2+1 se spotřebou kolem 2,3 MWh ročně vychází potřebný podíl na výkonu větrníku na 0,9 kW, což představuje jednorázovou investici 90 000 Kč bez DPH. U rodinného domu se spotřebou 10 MWh ročně se investice pohybuje kolem 450 000 Kč bez DPH za 4,5 kW výkonu.„Při započtení moderní životnosti elektráren, která dosahuje až 35 let, se dostáváme na cenu silové elektřiny zhruba jednu korunu za kilowatthodinu bez DPH,“ vypočítává Doležal. Výhodou větru oproti fotovoltaice je navíc jeho časová efektivita. Zatímco solární panely nevyrábějí zhruba 50 % času, moderní větrné elektrárny stojí pouze 20 % času. Pokud elektrárna vyrobí více, než zákazník spotřebuje, přebytek je prodán a připsán klientovi ve formě přeplatku.Odolnost vůči krizi a desetileté lhůtyČeská republika se v následujících pěti letech pravděpodobně stane čistým dovozcem elektřiny, přičemž predikce hovoří o importu až 30 % celkové spotřeby. Doležal varuje, že nedostatek komodity nikdy nevede k jejímu zlevnění, a proto je „vyvázání se z burzovního šílenství“ jedinou logickou obranou. „Spoléhat se na burzu a makroekonomické jevy je čistá ekonomická sebevražda,“ říká rezolutně Doležal s odkazem na zkušenosti z uplynulých energetických krizí.Ačkoliv schvalovací procesy pro větrné parky v Česku trvají často i 10 let, EnVysu se daří lhůty zkracovat. Společnost již odevzdala první studii EIA a očekává získání prvních stavebních povolení ještě v letošním roce. Aktuálně rozvíjí 10 lokalit současně, přičemž celkový plán počítá s výstavbou 30 až 50 větrných elektráren. Náklady na jednu moderní větrnou věž se přitom pohybují kolem 270 milionů korun.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně vypadá kalkulačka, která počítá spotřebu domácnosti v 15minutových intervalech podle diagramů ERÚ?Jakým způsobem probíhá financování v prvních 18 měsících projektu a proč Ondřej Doležal investoval vlastní prostředky?Jaké jsou detaily

Účetnictví není o daních, ale zejména o řízení firmy. Jak v pořadu Byznys DNA na platformě FocusOn upozorňuje Michal Daňsa z BDO pouze čtvrtina má k dispozici čísla v reálném čase. A to může být pro byznys zásadní problém.Většina podnikatelů vnímá účetnictví jako administrativní zátěž spojenou s placením daní. Tato optika je však chybná. Podstata oboru netkví v pouhém vyplnění daňového přiznání, ale v poskytování zpětné vazby o kondici firmy. Správně vedené účetnictví by mělo majiteli jasně říkat, kde jsou jeho silná a slabá místa a na co se má v rámci strategie zaměřit.„Bohužel v Česku je účetnictví pořád hodně spjato s daněmi, což se promítá i do účinnosti nového zákona o účetnictví, která se pravděpodobně posune až na rok 2029, a to zejména z důvodu chybějící provázanosti s daňovou legislativou,“ vysvětluje Daňsa.Pokud firma nevyužívá účetní data k řízení, často se o problémech dozví až ve chvíli, kdy je pozdě, typicky při problémech s likviditou nebo insolvencí.Propast v datechZásadním tématem moderního finančního řízení je dostupnost a aktuálnost informací. Aktuální průzkumy ukazují na varovný nepoměr mezi tím, co manažeři dostávají, a tím, co by skutečně potřebovali k efektivnímu rozhodování.,,S živými daty, se kterými lze skutečně pracovat, operuje pouze asi 24 % firem. Zbylých 76 % pracuje s daty ex post – v lepším případě po DPH, v horším případě jednou za rok po závěrce. To je pro řízení firmy obrovský problém,'' uvádí Michal Daňsa. V dnešní digitální době je přitom online přístup k číslům klíčový pro sledování cash flow, návratnosti investic i celkové výkonnosti firmy.Paretovo pravidlo a slepá místa digitalizaceOptimalizace procesů ve firmách často naráží na nepochopení tzv. Paretova pravidla. Podle Daňsy totiž v praxi platí, že menší část procesů generuje většinu nákladů, firmy se ale často soustředí na opačný konec.,,Společnosti investují např. do automatizace reportingu, aby se majiteli s daty dobře pracovalo, což je samozřejmě správně, avšak velmi často nemají zoptimalizovaný / zautomatizovaný proces sběru dat a zaměstnávají davy účetních, kteří ručně přepisují doklady. Právě tam lze procesy velmi rychle zefektivnit,'' podotýká. Výsledkem jsou sice moderní dashboardy, ale postavené na neefektivně získaných datech.Nejčastější chyby: odpisy, zásoby a skrytá rizikaV praxi se podle Daňsy opakují stejné chyby, které výrazně zkreslují ekonomickou realitu firmy. Jednou z nich je odepisování majetku čistě podle daňových pravidel, nikoliv podle jeho skutečné životnosti.Další častou chybou je podcenění práce se zásobami nebo rezervami. Firmy například nepočítají s náklady na budoucí reklamace nebo soudní spory.,,Firmy vykazují vysoké tržby i marže, ale netvoří odpovídající rezervy. Další rok pak tyto náklady výrazně ovlivní výsledek hospodaření a jednotlivá období jsou nesrovnatelná,'' upozorňuje Daňsa. Účetní jako vymírající druh? AI mění pravidla hryDebaty o tom, že umělá inteligence nahradí účetní, se objevují už několik let. Realita je ale jiná – profese se spíše transformuje. ,,Nebudeme zapisovat data ani dělat rutinní činnosti, ale účetní bude dál nastavovat systémy a bude pravou rukou podnikatele,'' říká Daňsa. Podle něj AI už dnes zvládne generovat reporty nebo automaticky pracovat s daty z ERP systémů. Úplné nahrazení lidského faktoru ale neočekává dříve než za 20 až 30 let.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se:Jaké KPI by měl sledovat startup oproti zavedené firmě?Proč může být interní účetní pro malou firmu náklad přes 2 miliony ročně?Jak vybrat správný ERP/CRM systém a nespálit rozpočet?Jak pomocí účetnictví simulovat budoucí vývoj firmy? Proč by digitalizaci neměli řídit

Před sedmnácti lety začínal jako řidič dodávky s hračkami, který po nocích ručně spravoval e-shop v Excelu. Dnes Tomáš Nývlt, vedoucí týmu ve společnosti Coalios, pomáhá firmám nasazovat umělou inteligenci a automatizovat procesy. V rozhovoru pro Focuson.cz popisuje vlastní profesní cestu i to, proč je pro moderní firmy klíčové přestat „datlovat“ a začít část práce delegovat technologiím. Tomáš Nývlt zahájil svou podnikatelskou dráhu před sedmnácti lety. Jeho motivace byla čistě praktická. Jako řidič rozvážející hračky po celé republice se denně pohyboval v tomto sortimentu, a když se mu narodila dcera, rozhodl se založit vlastní e-shop Hračkoviště. Tehdejší realita správy dat však byla na hony vzdálená dnešním standardům. Veškeré procesy, od nahrávání obrázků po párování produktů, probíhaly ručně. V začátcích podnikání Nývlt kombinoval hlavní pracovní poměr řidiče s administrativou vlastního byznysu, která často končila až ve dvě nebo ve tři hodiny ráno. Logistickým symbolem jeho tehdejšího podnikání byla modrá Škoda Felicia, která v polorozpadlém stavu denně rozvážela po Praze až 500 kilogramů kávy a dalšího zboží. ,,Dřív nebyly takzvané krabice. Kdo si chtěl založit vlastní e-shop, musel ho řešit mnohem složitěji a často si na to sám nestačil,“ vzpomíná Tomáš Nývlt.Automatizace jako lék na nedostatek lidíDnešní trh nabízí radikálně odlišné možnosti. Zatímco dříve bylo spuštění e-shopu výrazně složitější, dnes jej lze podle Nývlta rozjet během několika desítek minut, a to v základní verzi i zdarma. Hlavním benefitem digitalizace však podle něj není jen rychlost startu, ale především schopnost reagovat na nedostatek lidí na trhu. Automatizace fakturace a dalších rutinních procesů uvolňuje ruce zaměstnancům, kteří bývají přetíženi i dvanáctihodinovými směnami. Podle zkušeností z praxe je právě automatizace rutinních úkonů klíčem k růstu. Nývlt popisuje příklad firmy, kde zavádějí automatickou fakturaci: zaměstnanci pouze vykazují práci a systém sám vystavuje faktury. Majitel tak může lidský potenciál přesunout na smysluplnější činnosti. V ekonomickém kontextu se proto investice do softwaru stává přímou odpovědí na nedostatek pracovní síly. AI agenti a personalizace: další fáze digitálního vývojeDalším stupněm digitální proměny je nasazování umělé inteligence. Nývlt vidí velký potenciál v AI agentech, kteří za uživatele dokážou provádět nákupy nebo přizpůsobit webové rozhraní konkrétním potřebám návštěvníka v reálném čase. Jako příklad uvádí web, který se jinak zobrazí rodině hledající pobyt na horách a jinak jednotlivci či páru. Navzdory technologickému pokroku jsou však firmy podle něj na adaptaci AI stále málo připravené. Překážkou je nedůvěra části starší generace i obava, že lidé kvůli technologiím zhloupnou. „Pojďme AI brát jako pomocníka, jako dalšího zaměstnance, který nám pomůže s procesy, abychom nemuseli hodiny čekat a všechno datlovat,“ dodává. Cílem podle něj není nahrazení lidí, ale omezení byrokracie a rutiny. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se:Jaké konkrétní chyby dělal Tomáš Nývlt při ruční správě dat a skladů v začátcích podnikání?Proč by dnes místo vlastního řešení zvolil standardizovaný systém a reporting hned od začátku?Jak může automatická fakturace a další automatizace ulevit lidem, kteří dnes pracují i dvanáct hodin denně?Jak si představuje budoucnost AI agentů a personalizovaných webů?Proč je podle něj digitalizace důležitá nejen pro růst firmy, ale i pro rodinu a osobní život podnikatele?

Státní aparát prochází tichou, ale zásadní restrukturalizací. V pořadu Rušičky na platformě FocusOn upozorňuje bývalý vedoucí Krizového informačního týmu (KRIT) na Ministerstvu vnitra Jan Paťawa, že tým, který koordinoval komunikaci během povodní i migračních vln, končí ve své dosavadní podobě a jeho agenda se rozpouští v běžném PR oddělení. Podle něj jde o riskantní krok, který může v době budoucích environmentálních či bezpečnostních hrozeb vést k nejednotnosti státních institucí a oslabení důvěry občanů. Zatímco v Británii na podobných agendách pracují tisíce lidí, české jádro o osmi expertech nyní ztrácí autonomii.Situace na Ministerstvu vnitra není izolovaným incidentem, ale součástí širšího trendu v rámci státní správy. Jak v rozhovoru upozornila moderátorka Veronika Víchová, podobný osud potkal i odbor strategické komunikace na Úřadu vlády, který byl rozpuštěn, a agendu na Ministerstvu zahraničních věcí, jež se přesunula přímo pod gesci ministra. Tato fragmentace odborných pracovišť vzbuzuje otázky o dlouhodobé stabilitě informační bezpečnosti státu.Jan Paťawa potvrzuje, že krizová komunikace se nyní přesouvá pod oddělení PR. Podle něj je však mezi těmito pojmy zásadní rozdíl. ,,PR dělá opravdu public relations ministrovi, popřípadě úřadu, kdežto krizová komunikace se snaží mít ve středu občana, tak, aby byly veškeré výstupy podřízeny jeho potřebám,“ vysvětluje Paťawa. Upozorňuje, že bez autonomního týmu hrozí, že v momentě krize převáží politické zájmy nad čistě informativní službou veřejnosti.Pět lidí proti tisícům v zahraničíPři pohledu na personální zajištění strategické komunikace působí český tým ve srovnání se západními spojenci skromně. Jan Paťawa v rozhovoru upřesnil, že jeho tým tvořilo pouhých 5 kmenových zaměstnanců a 3 externí spolupracovníci. Přestože šlo o malou skupinu, jejich ambicí bylo vytvořit metodické zázemí, které by umožnilo státu mluvit „jednou řečí“. Pro srovnání Paťawa uvedl, že například ve Velké Británii disponují obdobné útvary kapacitami čítajícími až tisíce členů.Důvodem pro zrušení těchto týmů mohou být i politické sliby. Paťawa připouští, že řada vládních stran měla zrušení této agendy přímo ve svých předvolebních programech. Zároveň však vidí chybu i na straně expertů: ,,Nebyli jsme schopni srozumitelně vysvětlit a přesvědčit představitele státu o naší potřebnosti,“ dodává. Ekonomický dopad rozpuštění osmičlenného týmu na státní rozpočet bude minimální, avšak ztráta know-how a vybudovaných kontaktů může být v budoucnu vyčíslena mnohem dráže.Lekce z povodní a riziko informačního vakuaVýznam koordinované komunikace se v praxi ukázal během povodní v roce 2024. Stát tehdy začal s varováním tři dny dopředu a veškeré aktivity členů vlády byly koordinovány tak, aby občan dostával ucelené informace na jednom místě. Podle Paťawy je právě toto moment, kdy se investice do strategické komunikace vrací. Bez centrálního koordinačního prvku hrozí chaos, kdy různé úřady vydávají protichůdná sdělení a občan neví, čím se řídit.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč přesun krizové komunikace pod PR může v praxi znamenat chaos v informování veřejnosti?Jak fungovala koordinace státu během povodní a proč bylo klíčové, aby všechny instituce „mluvily jednou řečí“?Jaké know-how, metodiky a kontakty tým KRIT budoval – a co hrozí, že jeho zánikem zmizí?Proč se stát a firmy míjejí ve vzájemných očekáváních během krizí a co to znamená pro fungování infrastruktury?Jak stát pracuje s informacemi v krizových situacích a proč je klíčové zaplnit informační prostor dřív než dezinformace?

Organizovaný zločin není jen o střelbě v ulicích, ale především o precizně nastaveném byznys modelu, který dokázal přežít celé století. Ve speciální sérii pořadu Wiseguy rozkrývá odborník na italsko-americkou mafii Jan Nápravník ekonomické pozadí organizace. Ta se z ochránce chudých přistěhovalců transformovala v miliardový konglomerát ovládající odbory, hazard i stavebnictví.Pojem „Wiseguy“ v americké angličtině označuje člověka, který je zasvěcený do světa mafie jako takové a “ví”. Podle Jana Nápravníka se takto členové italsko-americké mafie začali titulovat zhruba od 70. let minulého století, přičemž samotné slovo se v USA používá již přes dvě století. Jde o lidi, kteří prošli iniciačním rituálem (byli tzv. made) a jsou pevnou součástí mafiánské rodiny.Mafie, respektive její v Americe nejpočetnější představitel, Cosa Nostra (v překladu „Naše věc“), je organizace s kořeny na Sicílii z počátku 19. století. „Cosa Nostra byla vytvořena obyčejnými lidmi, kteří se Na Sicílii buď přímo živili zločinem, nebo naopak za úplatu bránili chudé lidi, kteří nemohli jít za policií,“ vysvětluje Nápravník. Tento model se plynule přesunul do USA, kde italská mafie postupně porazila tu irskou, židovskou ale i konkurenční Camorru.Ekonomika ghetta Masivní vlna imigrace souvisela se sjednocením Itálie v roce 1860, kdy se na Sicílii změnil režim a lidé přicházeli o práci. První lodě s migranty překvapivě nemířily do New Yorku, ale od začátku 60. let 19. století do New Orleans. Italové zde přijímali práci v močálech a bažinách, kterou dominantní irské obyvatelstvo odmítalo vykonávat. Italové se do oblasti východního pobřeží začali přesouvat až později.S tím související newyorská “ghetta”, jako Little Italy, East Harlem nebo Bronx, fungovala jako uzavřené komunity plné italských přistěhovalců. Mafie zde působila jako nezákonná prodloužená ruka státu, která imigrantům pomáhala získat byt či práci, protože Italové tehdy neuměli jazyk a úřady byly většinově pod kontrolou etnických Irů. První zisky pro vznikající organizovaný zločin generovalo vybírání výpalného a kontrola přístavů. Již koncem 80. let 19. století se v New Orleans poprvé oficiálně v policejním záznamu objevilo slovo „mafie“, když zločinci blokovali vykládku lodí, dokud kapitáni nezaplatili výpalné.Prohibice: Zlatý věk?Postupem času se mafie začala přetvářet a z přístavů se posouvala dále do měst a do vnitrozemí. Rapidní vzestup sledujeme od roku 1920, kdy vešel v platnost 18. dodatek ústavy Spojených států, známý jako Volstead Act nebo zjednodušeně prohibice. Prodej nelegálního alkoholu během této doby znamenal pro mafii zlatou éru. Vnitřní napětí mezi starou školou a novými progresivními mafiány vyvrcholilo v letech 1930 a hlavně 1931 tzv. Castellammarskou válkou. Strategický obrat provedl mafiánský vizionář Lucky Luciano, který nechal odstranit tehdejší lídry Masseriu i Maranzana.„Luciano poté ustanovil takzvanou Komisi, což je organizace, kde pět nejdůležitějších rodin z New Yorku, které vzešly z války a měly v ní svého zástupce. Komise sloužila jako vrcholný orgán mafie v případech, kdy Rodiny potřebovaly probrat strategii nebo klíčové kroky pro organizovaný zločin. Jako příklad můžeme uvést schvalování nových členů,“ popisuje Nápravník. Tento systém časem umožnil mafii ovládnout legální byznysy, jako jsou stavebnictví, odbory či odvoz odpadu.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhá iniciační rituál, při kterém kape krev na fotku svatého a pálí se v ruce? Proč ředitel FBI J. Edgar Hoover až do 70. let tvrdil, že mafie neexistuje, a jaké teorie vysvětlují jeho nečinnost? Proč staří donové oficiálně zakazovali obchod s drogami, ale zároveň od svých vojáků přijímali peníz

Přechod z klidného prostředí advokátní kanceláře do hlučného světa betonáren nemusí být pro každého. Petra Čopová, jednatelka společnosti CS-Beton, však tento krok udělala před deseti lety a dnes spoluřídí rodinný podnik, který atakuje dvoumiliardový obrat. V rozhovoru pro Focuson.cz popisuje, jaké výzvy přináší krize stavebnictví, proč je beton stále nenahraditelný a jak do ryze mužského prostředí vnáší ženský element.Společnost CS-Beton patří mezi klíčové hráče na českém trhu se stavebními materiály. S ročním obratem pohybujícím se těsně pod hranicí 2 miliard korun představuje stabilní pilíř českého průmyslu. Přestože se jedná o rozsáhlý kolos, uvnitř stále funguje jako semknutá rodinná firma, kde má každý své jasně definované místo. Zatímco otec zakladatel si drží supervizi nad technickými investicemi a výstavbou, bratr Petry Čopové se stará o nákup a prodej.Petra Čopová, která do firmy přišla z prostředí advokacie, má dnes na starosti zejména personální agendu, kontrolu smluv a dohled nad efektivitou výroby. „Advokacie mě velmi bavila, ale věděla jsem, že v určitý moment zdědím část firmy. Jako právnička jsem chápala, jak těžké by to mohlo být, kdybych oboru nerozuměla,“ vysvětluje své rozhodnutí opustit právní praxi a nastoupit do rodinného podniku.Krizový management a akviziční výzvyZlomovým obdobím pro firmu i Petru Čopovou byl rok 2019, kdy společnost koupila dva nové závody v zanedbaném stavu. Následný příchod pandemie covidu-19 v roce 2020 přinesl bezprecedentní problémy: od narušených dodavatelských řetězců až po účetní nesrovnalosti v koupených firmách. Čopová musela osobně převzít řízení jednoho ze závodů, aby udržela morálku zaměstnanců a zajistila chod výroby v extrémních podmínkách.Tato zkušenost byla pro ni zrychlenou školou podnikání. „Během jednoho roku jsem se naučila tolik, co jindy za deset let. Bylo to šílené období, kdy jsme lidem dávali potvrzení, aby vůbec mohli dojet do práce, a seděli jsme v rouškách ve dvanácti lidech u stolu,“ vzpomíná na krizové řízení. Právě tyto zkušenosti nyní firmě pomáhají čelit současné nejistotě na trhu s energiemi a kolísajícím cenám vstupních materiálů.Trh s nemovitostmi v útlumu: spásou jsou dálniceSoučasná situace na stavebním trhu vykazuje značné výkyvy. CS-Beton v posledním roce zaznamenal citelný pokles poptávky v segmentu drobné zahradní architektury, tedy dlažeb a plotů pro rodinné domy. Podle Čopové za tím stojí nejen nepodařená digitalizace stavebního řízení a novela zákona, ale především vysoké ceny nemovitostí a kritický nedostatek pracovních sil, které by materiál zpracovaly.Výpadek v soukromém sektoru se však firmě daří kompenzovat díky velkým státním zakázkám. CS-Beton dodává komponenty pro výstavbu dálnic a kanalizací nejen v České republice, ale také na Slovensku a v Německu. „To, co jsme ztratili na menších stavbách, jsme dohnali na těch velkých. Státní zakázky nám nyní velmi pomáhají, protože rozestavěnost infrastruktury je v těchto letech vysoká,“ podotýká jednatelka k aktuální strategii.Pracovní síla z Filipín a budoucnost betonuJedním z nejpalčivějších problémů, kterým CS-Beton čelí, je nedostatek lidí ochotných pracovat v náročném provozu. Firma proto začala využívat vládní programy pro nábor zahraničních pracovníků. Kromě Ukrajinců se v provozech osvědčili zejména pracovníci z Filipín, které si vedení pochvaluje pro jejich pracovitost a spolehlivost. Bez těchto externích zdrojů by bylo udržení současného tempa výroby prakticky nemožné.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak probíhalo „krizové řízení“ v roce 2020? Proč jsou filipínští pracovníci pro CS-Beton klíčoví? Jak vypadá „mír“ v rodinném byznysu po deseti letech? Proč otec zakladatel o

Praha získává po desetiletích nový most přes Vltavu. Dvorecký most, jehož návrh vzešel z mezinárodní soutěže se 47 návrhy, má ambici stát se nejen dopravní tepnou pro MHD, ale i katalyzátorem proměny veřejného prostoru. Architekt Radek Šíma z Ateliéru 6 v pořadu Next Stop na platformě FocusOn popisuje, jak vznikal projekt, který propojuje techniku, urbanismus i umění.Dvorecký most vznikl na základě mezinárodní dvoukolové soutěže, která patřila k největším architektonickým kláním v Praze posledních let. V prvním kole se představilo celkem 47 návrhů, do finále postoupilo pouze sedm týmů.Konkurence byla přitom anonymní: architekti nevěděli, proti komu stojí. Až zpětně se ukázalo, že mezi účastníky byl i světově uznávaný architekt Santiago Calatrava. Radek Šíma přiznává, že právě tato anonymita sehrála klíčovou roli: „Soutěž byla anonymní, takže jsme nevěděli, kdo tam je. Člověk se tím vlastně nezabývá a soustředí se jen na samotný návrh.“Výsledek pak přišel překvapivě rychle. „Jeden den jsme se z médií dozvěděli, že jsme vyhráli, šli jsme to oslavit. A druhý den jsme zjistili, kdo skončil druhý, a šli jsme to oslavit znovu.“Most jako součást města, ne dominantaZásadní rozhodnutí padlo už na začátku návrhu: most neměl být ikonickou dominantou, ale přirozenou součástí městského celku. Tento přístup vychází z analýzy historických pražských mostů, které – navzdory různým epochám – sdílejí společné rysy: obloukové konstrukce, absenci horní mostovky a masivní pilíře přes celou šířku.Podle Šímy právě respekt k tomuto kontextu rozhodl: „Uvažovali jsme o Praze a o tom místě jako takovém. O plastičnosti města a o tom, co z něj dělá Vltava.“ Výsledkem je most, který se nesnaží konkurovat Vyšehradu ani vytvářet novou dominantu, ale zapadá do panoramatu.Kubismus jako důsledek techniky, ne styluVýsledná podoba mostu, která evokuje český architektonický kubismus, nebyla podle Šímy primárním estetickým záměrem, ale vyplynula z extrémně náročných technických parametrů. Most musí překonávat dvě zásadní šikmosti: půdorysnou, kdy osa mostu svírá s tokem řeky ostrý úhel, a výškovou, neboť most stoupá o téměř 10 metrů, aby překonal Strakonickou ulici a napojil se na Zlíchovskou estakádu.Tato geometrická hra s prostorem vedla k vytvoření unikátního tvarosloví. Šíma vysvětluje, že při skloubení požadavků na plnou šířku pilířů, obloukový motiv a šikmé vedení mostu se v návrhu postupně začal objevovat fenomén šikmosti. Když pak tým převedl návrh do 3D modelu, ukázalo se, že se v něm zrodil kubismus. Most tak reaguje na blízkou Podolskou vodárnu i kubistické domy pod Vyšehradem, čímž organicky zapadá do historického kontextu Prahy.Aktivace vnitřní periferie skrze umění a landartEkonomický a společenský přínos stavby nespočívá pouze v dopravě, ale také v kultivaci zanedbaných území na obou březích. V Podolí i na Zlíchově vznikají díky spolupráci s výtvarníkem Kryštofem Kinterou multifunkční prostory, které mají přilákat veřejnost. V Podolí vzniká pod mostem, jenž je široký 16 metrů a zastřešuje plochu o délce 40 metrů, zóna pro volnočasové aktivity včetně arény pro divadlo či autorská čtení nebo schodů do vody pro otužilce.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké kompromisy musel architekt dělat během stavby a kde naopak odmítl ustoupit?Proč měl Dvorecký most během realizace mezi stavbaři i „hanlivé přezdívky“?Jak probíhala komunikace s Kryštofem Kinterou a proč se nakonec rozhodl „nezasahovat“ do samotného mostu?Jaké konkrétní situace vedly architekta k pochybnostem o správnosti návrhu?Jak dnes Ateliér 6 pracuje s umělou inteligencí a jak ovlivňuje návrhový proces?

Současné krize nejsou podle geologa a popularizátora vědy Václava Cílka izolovanými událostmi, ale součástí hlubší proměny světového řádu. V pořadu Přežít na platformě FocusOn upozorňuje, že Evropa vstoupila do období zvýšené nestability, v němž se mohou kumulovat geopolitické konflikty, výpadky infrastruktury i společenské napětí. Podle něj by stát, firmy i domácnosti měly počítat s tím, že krizové situace budou v příštích letech častější.Podle Václava Cílka dnes svět prochází obdobím zásadní přeměny mocenského uspořádání. Přirovnává jej k historickým momentům, kdy se měnily dominantní světové velmoci a vznikal nový geopolitický řád.„Něco v nás si uvědomuje, že svět, tak jak jsme ho znali, se bortí,“ říká Cílek. Právě období, kdy staré struktury slábnou a nové ještě nejsou pevně etablované, bývá podle něj historicky spojeno s vyšší mírou nestability a nejistoty.Konflikt s Čínou může Evropu zasáhnout přes infrastrukturuJedním z nejrizikovějších scénářů je podle Cílka případný konflikt mezi Spojenými státy a Čínou. Česká republika by podle něj nemusela být zasažena přímo, dopady by se však mohly projevit skrze infrastrukturu. „V okamžiku konfliktu s Čínou si myslím, že první věc, která nám hrozí, je blackout,“ upozorňuje.Vedle energetiky zmiňuje také ohrožení logistických a dodavatelských řetězců, na nichž je evropská ekonomika silně závislá.Další pandemie může přijít kolem roku 2030Dalším rizikem je podle Cílka možnost nové pandemie. Odkazuje přitom na odborné odhady, podle nichž se větší pandemické vlny mohou opakovat přibližně v desetiletých cyklech.„Typicky to chodí po deseti letech, takže okolo roku 2030 může dojít k nějaké další vlně,“ říká. Zároveň upozorňuje, že přesné načasování ani sílu další pandemie nelze předvídat.Potraviny a voda jako bezpečnostní faktorVýznamným tématem budoucnosti bude podle Cílka i potravinová a vodní bezpečnost. Rostoucí klimatická nestabilita může ovlivnit produkci potravin i dostupnost základních zdrojů.„Nevíme, co udělá abnormálně studená zima nebo extrémně teplé léto s potravinami,“ upozorňuje. Domácnosti by proto měly být připravenější než dnes.Íránský konflikt může trvat dekádyNapětí na Blízkém východě nevnímá Cílek jako krátkodobou epizodu. Situaci v Íránu podle něj čeká dlouhodobá destabilizace.„Nějaký typ konfliktu se v Íránu potáhne dalších deset nebo dvacet let,“ odhaduje. Za významný faktor označuje zejména boj o zdroje a nedostatek vody v regionu.Strategie „Zero Trust“: Nevěřte ničemu, ověřujte všeV moři dezinformací a agenturních zpráv, které tvoří 80 % toho, co vidíme v televizi, je těžké se zorientovat. Cílek doporučuje metodu hackerů: Zero Trust (nulová důvěra). Sám sleduje protichůdná média jako Fox News a CNN nebo Jerusalem Post a Al Arabiya, aby si udělal obrázek o tom, jak je realita ohýbána z obou stran.Cílek upozorňuje také na vyšší křehkost moderního finančního systému. Digitalizace podle něj výrazně zrychlila schopnost lidí reagovat na finanční paniku. „Stačí elektronické bankovnictví a během minuty může zareagovat půl milionu lidí,“ říká. To zvyšuje pravděpodobnost, že se lokální problém může velmi rychle změnit v širší systémovou krizi.Největší výhoda? Lidé, kteří spolupracujíPřesto nevidí budoucnost pouze negativně. Za klíčovou konkurenční výhodu společnosti považuje schopnost lidí spolupracovat, vytvářet funkční komunity a vzájemně si pomáhat.Podle něj právě malé skupiny, rodiny, firmy a lokální komunity historicky nejlépe zvládají krizová období a tvoří základ společenské odolnosti.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč Václav Cílek očekává, že konflikt v Íránu může trvat ještě 10 až 20 let?Jak přesně b

Verbální útoky, výhrůžky, manipulace i fyzická agrese. To, co se ještě nedávno bralo jako „součást práce“, dnes podle Lindy Štucbartové z projektu Sebeobrana pro všechny přerůstá ve vážný problém pracovního trhu i firemní ekonomiky. V některých profesích se s klientským násilím setkává až 80 procent pracovníků. Důsledkem je vyhoření, odchody zkušených zaměstnanců i vyšší náklady organizací, které často ustupují agresorům tam, kde by neměly. Klientské násilí se v české debatě stále podceňuje. Nejde přitom jen o hrubé chování v ordinacích, školách, na úřadech nebo v call centrech, ale o širší fenomén, který dopadá na kvalitu služeb i stabilitu pracovního trhu. Linda Štucbartová v rozhovoru popisuje, že agresivita veřejnosti roste a stále častěji míří na ty, kteří lidem pomáhají nebo jim poskytují servis. Nejvíc zasažené jsou profese, bez nichž se společnost neobejdeNejtvrdší data zaznívají ve zdravotnictví. Podle Štucbartové se s klientským násilím setkává 60 až 80 procent lékařů a zdravotníků, u sociálních pracovníků přibližně 50 procent a podobně i u učitelů. ,,Klientské násilí je jev, který je hodně častý v pomáhajících profesích,“ říká. Dopady jsou přitom mnohem širší než jen psychologické. V celé Evropské unii podle ní chybí 1,2 milionu zdravotníků, lékařů a sester. Alarmující je také fakt, že 40 procent sester by si svou profesi znovu nevybralo, a to právě kvůli tomu, jak se k nim lidé chovají. ,,Ne proto, že je práce těžká nebo špatně placená, ale právě proto, jak se k nim lidé chovají,“ upozorňuje Štucbartová. Slepá skvrna trhu práce: call centra a zákaznické službyVedle nemocnic, škol a sociálních služeb upozorňuje Štucbartová i na klientské služby. Česká republika je podle ní „zemí call center“ a v tomto segmentu pracuje přibližně 200 tisíc lidí. Právě tady se ale o agresi ze strany klientů mluví překvapivě málo, přestože jde o prostředí s vysokou fluktuací i psychickou zátěží. Ekonomický dopad je zřejmý. ,,Firmy tak přicházejí nejen o své nejlepší lidi, ale velmi často i o spoustu peněz tím, že ustupují lidem tam, kde by se jim ustupovat nemělo,“ říká Štucbartová. Nejde jen o křik. Agrese přechází i do výhrůžek a fyzických útokůKlientské násilí podle ní nekončí u zvýšeného hlasu. Vedle verbální agrese zahrnuje i psychologický nátlak, ekonomické vydírání nebo zastrašování. ,,Já vás budu žalovat. Já vím, kam chodí do školy vaše děti. Já vím, kde pracuje váš manžel,“ popisuje výroky, které už dalece překračují hranici běžné nespokojenosti. V krajních případech navíc přerůstá i do fyzického násilí. Štucbartová připomíná případ z Karviné, kde byla jedna sociální pracovnice škrcena a jiné pachatel zapálil dům, ve kterém spala s rodinou. Takové situace podle ní ukazují, že nejde o přecitlivělost zaměstnanců, ale o reálné bezpečnostní riziko. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně vypadá klientské násilí v ordinacích, na úřadech nebo v call centrech v reálných situacích?Proč věta „uklidněte se“ konflikt téměř vždy ještě zhorší?Jakých pět pravidel by měl znát každý svědek agresivního incidentu?Proč jsou některé zákaznické skripty a interní procesy samy o sobě spouštěčem eskalace?Jak mají firmy a instituce měřit, zda se jim investice do prevence násilí skutečně vrací?

Založit firmu ve Švýcarsku zní lákavě — nízké daně, stabilní právo, prestižní adresa. Ale kdo nezná místní pravidla, hodně za své chyby zaplatí. Henrik Telepski, zkušený podnikový poradce s více než čtrnáctiletou praxí, byl hostem Petry Savino v pořadu Czech-Swiss Connect na FocusOn.cz. Prozradil, na co si dát pozor od prvního dne.Švýcarsko dlouhodobě patří mezi nejatraktivnější destinace pro zakladatele firem. Nízké daně, právní jistota a mezinárodní reputace — to jsou argumenty, které mluví samy za sebe. Jenže realita je složitější, než jak ji prezentují motivační příspěvky na sociálních sítích.„Digitalizace zásadně změnila roli účetního a poradce," říká Henrik Telepski. „Dřív někdo třídil složky s doklady. Dnes rutinní úkony zvládne technika a poradce má prostor skutečně strategicky podporovat klienta." Komunikace probíhá přes videohovory nebo messenger, fyzické šanony jsou minulostí.E-commerce přes hranice? Připravte se na administrativuKdo plánuje prodávat zboží nebo služby ze Švýcarska do EU, narazí na zásadní komplikaci — Švýcarsko není členem Evropské unie. „Musíte se vypořádat s různými daňovými systémy a registrací k DPH v zahraničí," upozorňuje Telepski. „Nastavte procesy správně od prvního dne. Čistá struktura vám ušetří obrovské problémy s celními a finančními úřady."Krypto ve Švýcarsku: kdy je zisk osvobozen od daněŠvýcarsko patří k nejpřívětivějším zemím pro soukromé investory do kryptoměn. Pokud někdo koupí bitcoin za 80 000 franků a prodá ho za 100 000, zisk je zpravidla osvobozen od daně jako kapitálový výnos. „Hranice mezi soukromým investorem a podnikatelem je ale tenká," varuje Telepski. „Jakmile těžíte kryptoměny nebo obchodujete intenzivně, hrozí, že vás finanční úřad posoudí jako osobu samostatně výdělečně činnou — a přijdou daň z příjmu i odvody na sociální pojištění."Proč Švýcarsko? Nejde jen o číslaČísla jsou skutečně působivá. Firemní daně se pohybují průměrně kolem 15 %, tedy zhruba poloviny německé sazby. V kantonech jako Zug dosahuje maximální sazba daně z příjmu přibližně 22 %. „Ale vedle nízkých daní je to především právní jistota, která chrání vaše podnikání dlouhodobě," zdůrazňuje Telepski.Tři nejčastější chyby nových zakladatelůTelepski za léta praxe identifikoval tři opakující se chyby. První je podcenění požadavku na bydliště: švýcarská kapitálová společnost — AG nebo GmbH — musí být ze zákona zastoupena osobou s bydlištěm ve Švýcarsku. Druhá chyba je finanční: „Systém sociálního pojištění — AHV, penzijní fond, úrazové pojištění — se zásadně liší od zahraničí. Zakalkulujte tyto náklady od začátku." Třetí chyba je kulturní. „Švýcarský byznys funguje na důvěře a diskrétnosti. Kdo ignoruje místní kulturu, obtížně navazuje kontakty."Účetnictví sám, nebo s odborníkem?Telepski má jednoduché pravidlo. Pokud provozujete malou vedlejší činnost s přímočarými procesy, zvládnete účetnictví sami. Jakmile ale chcete škálovat, vstupujete do e-commerce nebo přibírají investoři, je čas přivolat odborníka. „Jedna chyba v přiznání k DPH vás může vyjít mnohem dráž než honorář poradce."Mentor jako zkratka k úspěchuNa závěr Telepski sdílí radu, kterou by dal sám sobě na začátku kariéry. „Kdybych začínal znovu, okamžitě bych si našel mentora. Někoho, kdo je o pár kroků napřed, dá vám upřímnou zpětnou vazbu a ochrání vás před chybami, které už sám udělal."

Luxusní nemovitosti už dávno nejsou jen o adrese. Investoři i developeři dnes kombinují kapitál, design a zážitek, aby vytvořili produkt, který obstojí v globální konkurenci. Podle Lucie Karlové, generální ředitelky Preciosa Lighting, a Michala Šrubaře, výkonného ředitele Julius Meinl Living, rozhoduje o úspěchu kombinace investičního modelu a emocí. Realitní trh se podle investorů posouvá od tradičního vlastnictví směrem ke komplexnějším investičním modelům. Typickým příkladem je fond kvalifikovaných investorů The Julius Fund, který kombinuje Private Equity s real estate segmentem. Investor zde nekupuje pouze nemovitost, ale podíl na celém byznysu, tedy jak na fyzickém assetu, tak na jeho provozu.„Investor kupuje akcie skupiny, ve kterých jsou obsažené konkrétní nemovitosti i jejich provoz. Je to kombinace dvou světů,“ vysvětluje Šrubař. Model umožňuje diverzifikaci i vyšší výnosový potenciál. V případě Julius Meinl Living se podle něj provozní marže dostává nad 50 %, což je v segmentu nemovitostí nadstandardní.Luxusní rezidence: nový segment s velkým potenciálemZatímco klasický hotelový trh je v Evropě relativně saturovaný, segment servisovaných luxusních rezidencí je stále na začátku. Jde o kombinaci pětihvězdičkového hotelového servisu a plně vybavených apartmánů. Tento model reaguje na změnu chování klientů – ti dnes cestují nejen za turistikou, ale i za byznysem a očekávají vyšší flexibilitu.„Trh není tímto produktem saturovaný. Je tam obrovský potenciál,“ říká Šrubař. Skupina plánuje expanzi tempem dvě až tři nemovitosti ročně s cílem dosáhnout 15 projektů během deseti let. Už po prvním roce fond spravuje přibližně 350 milionů korun a cílí na miliardu. Značka jako investiční argumentV investičním rozhodování hraje zásadní roli i brand. V případě Julius Meinl má značka podle interních dat více než 85% znalost mezi cílovou skupinou investorů. To vytváří důvěru, která je v Private Equity segmentu klíčová.„Investor jde do podnikání po boku rodiny, která má v projektu vlastní kapitál v desítkách milionů eur,“ popisuje Šrubař. Silná značka navíc usnadňuje expanzi i vstup na nové trhy.Design jako faktor hodnotyVedle investičních parametrů roste význam designu a celkového zážitku. Osvětlení, architektura nebo materiály už nejsou jen estetickým doplňkem, ale nástrojem, jak zvýšit hodnotu nemovitosti.„Lidé už nehledají jen místo, kde bydlet. Hledají místo, kde budou rádi bydlet,“ říká Karlová. Podle ní právě atmosféra často rozhoduje v situaci, kdy jsou technické parametry projektů srovnatelné.To je patrné zejména v prémiovém segmentu, kde se developeři snaží odlišit v prostředí silné konkurence.Hospitality jako inspirace pro rezidenční trhZkušenosti z hotelového segmentu ukazují, že práce s emocí a zážitkem má přímý dopad na ekonomiku projektu. Hotely dlouhodobě pracují s cílovou skupinou, brandem a atmosférou. Tento přístup se postupně přenáší i do rezidenčního developmentu.„V hospitality přesně víte, pro koho prostor vytváříte. To je rozdíl oproti univerzálním developerským projektům,“ vysvětluje Karlová. Výsledkem je vyšší ochota zákazníků zaplatit za nemovitost, která nabízí nejen funkci, ale i zážitek.Middle East jako klíčový trhVýznamnou roli v segmentu luxusních projektů hraje Blízký východ. Pro Preciosa Lighting představuje přibližně 30 % realizací.Region ale čelí geopolitické nejistotě, která může ovlivnit tempo developmentu. „Je to důležitý trh. Hodně záleží na tom, jak dlouho bude trvat nejistota v regionu,“ říká Karlová. Zároveň ale věří, že dlouhodobě zůstane stabilní a atraktivní pro investory.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč kombinace hotelu a rezidence vytváří nový investiční model?Jaké konkrétní výnosy může př

Péče o stárnoucí rodiče se dnes týká zhruba 2,5 milionu Čechů, přesto zůstává společenským tabu, kterému se většina z nás v kalendáři vyhýbá. Hosté pořadu Science Lab na portálu Focuson.cz, Karolína Tucker Šťastný a Jiří Doležal z projektu O stáří nahlas, varují, že tato nepřipravenost může v jediném okamžiku rozmetat kariéru i rodinné finance. Jejich iniciativa přináší racionální návod, jak zvládnout roli tzv. sendvičové generace, která se v jeden moment stará o malé děti i nemohoucí předky, a proč je klíčové požádat o státní příspěvky dříve, než nastane skutečná krize.Stárnutí populace už není jen abstraktní hrozbou z učebnic sociologie, ale realitou, která přímo ovlivňuje produktivní část obyvatelstva. Podle dat, která v rozhovoru zazněla, se péče o rodiče či prarodiče v České republice aktuálně dotýká zhruba 2,5 milionu lidí. Tento obrovský segment populace se často nachází v pozici tzv. „sendvičové generace“, tedy lidí, kteří mají děti v pozdějším věku a zároveň se již musí starat o své stárnoucí rodiče.Jiří Doležal upozorňuje, že tento nápor na systém i jednotlivce bude jen gradovat. ,,Stav v rodině se může změnit z ničeho nic. Přestože téma známe, nejsme na něj v rodinách připraveni. Nevíme, jak řešit majetek ani co si senior vlastně přeje, dokud nenastane krizová situace,'' popisuje.Ekonomika domácí péče a „hrdinský mód“Většina péče o seniory v Česku, konkrétně 60 až 70 %, stále leží na bedrech rodinných příslušníků. Pro ekonomiku to znamená miliony hodin neformální, často neplacené práce, která vyčerpává pracovní sílu. Karolína Tucker zdůrazňuje, že rodiny často upadají do tzv. „hrdinského módu“, kdy se snaží vše zvládnout samy, což vede k rychlému vyhoření. Přitom český systém nabízí nástroje, o kterých mnozí nevědí.,,Důležitým krokem je včas si zažádat o příspěvek na péči. Finance jsou velké téma a v České republice proces schválení bohužel netrvá týden ani měsíc, ale mnohem déle. Každý kraj má jinou kapacitu, a proto je nutné začít jednat s předstihem,'' radí Tucker. Dodává, že domácí zdravotní péče je plně hrazená z pojištění, což je informace, která mnoha rodinám uniká a zbytečně zatěžuje jejich rozpočty.Pečující jako nový standardS rostoucím počtem pečujících osob se mění i nároky na zaměstnavatele. Systém již dnes umožňuje využít instituty jako ošetřovné člena rodiny (OČR) nebo úpravu pracovní doby. Jiří Doležal v rozhovoru podotýká, že pro udržení zaměstnanců bude pro firmy klíčové tyto potřeby reflektovat. Péče o seniora totiž není krátkodobý projekt; například herečka Bára Munzarová se o své rodiče starala 10 let.,,Musíme si uvědomit, že péče o seniora je vytrvalostní běh. Nastavit si hranice, kdy už je toho na pečovatele moc, je klíčové pro zachování zdravých rodinných vztahů i pracovního výkonu. Je dobré mít plán pro případ, že situace přesáhne naše možnosti,'' vysvětluje Doležal. Efektivní řešení často spočívá v kombinaci asistenčních služeb, kdy odborníci zajistí hygienu či rehabilitaci, zatímco rodina poskytuje emocionální zázemí.Kdy začít mluvit o konci?Psychologická bariéra je často větší překážkou než nedostatek financí. Mnozí z nás si kladou otázku, zda není trapné bavit se s rodiči o jejich sklonku života, aby to nepůsobilo, že nad nimi už lámeme hůl. Podle hostů je ale ideální čas ve chvíli, kdy senior ještě zvládá běžné úkony, ale rodinu napadne první pochybnost: „Jak dlouho to babička v tom třetím patře bez výtahu ještě zvládne?“.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč se u péče o seniora traduje, že je na ni potřeba pět dospělých lidí, zatímco na dítě stačí dva?Jaké konkrétní legislativní chyby v dokumentu „Předběžné

Evropská iniciativa Chat Control může zásadně proměnit způsob, jakým dnes funguje digitální komunikace. Podle Adama Paclta ze společnosti IceWarp ale hrozí, že místo ochrany otevře prostor pro plošnou kontrolu zpráv a oslabí samotné základy šifrované komunikace. „Ve chvíli, kdy do komunikace vstoupí třetí strana, končí princip soukromí, jak ho známe,“ upozorňuje. Chat Control stojí na relativně jednoduchém principu. Umí analyzovat komunikaci ještě předtím, než se dostane k příjemci. Cílem je identifikovat nelegální materiály, zejména ty spojené se zneužíváním dětí.V praxi se diskutuje především tzv. on-device scanning, tedy kontrola přímo v zařízení uživatele. Alternativně připadá v úvahu i analýza na straně poskytovatelů služeb nebo v prohlížeči. Právě tato nejasnost ale podle expertů ukazuje, že návrh zatím nemá pevné technologické ukotvení.„Na řadu zásadních otázek dnes neexistuje odpověď. Není jasné, kde se bude obsah analyzovat ani kdo ponese odpovědnost za jeho vyhodnocení,“ říká Paclt. Technologie naráží na své limityZásadní slabinou návrhu je samotná spolehlivost technologie. Automatizované systémy pro detekci obsahu nejsou bezchybné a generují tzv. falešně pozitivní výsledky. To znamená, že systém může označit jako problematický i obsah, který ve skutečnosti žádný zákon neporušuje. V takovém případě musí rozhodnout člověk. „Ty systémy nejsou přesné. Vznikají chyby a pak je otázka, kdo bude rozhodovat, co je závadný obsah,“ upozorňuje Paclt. To v praxi otevírá scénář, kdy by část komunikace mohla být manuálně kontrolována. Z technologického řešení se tak stává zásadní společenské téma.Šifrování pod tlakemJedním z nejzásadnějších dopadů Chat Control může být narušení end-to-end šifrování, které dnes chrání komunikaci miliard uživatelů i firem. „Ve chvíli, kdy do komunikace vstupuje třetí strana, která obsah čte, přestává dávat smysl šifrování mezi zařízeními,“ říká Paclt. To má přímé dopady na byznys i státní správu. Bezpečná komunikace je klíčová například pro finanční sektor, právní služby nebo mezinárodní obchod. Jakékoliv oslabení tohoto principu tak může mít i ekonomické důsledky.Regulace vs. realita: systém lze obejítDalším problémem je samotná vymahatelnost. Podle expertů existuje celá řada způsobů, jak podobné regulace obejít.„Kdo chce pravidla porušovat, má k dispozici nástroje: VPN, šifrované aplikace nebo dark web,“ říká Paclt. To znamená, že regulace může dopadat především na běžné uživatele a firmy, zatímco cílové skupiny si najdou alternativní cesty.Data jako nová ekonomická hodnotaDebata o Chat Control zároveň ukazuje širší trend. Poukazuje především na rostoucí význam dat v ekonomice. „Data jsou to nejcennější, co máme. Pro další generace budou absolutním základem fungování společnosti,“ říká Paclt. Data dnes představují nejen technický, ale i strategický kapitál. Firmy na nich staví své byznys modely, státy je vnímají jako otázku bezpečnosti i suverenity. Z toho vychází i rostoucí tlak na to, kde jsou data ukládána a kdo nad nimi má kontrolu.Umělá inteligence jako ekonomický game changerVýznamnou roli v celé debatě hraje i umělá inteligence. Ta dnes pomáhá s analýzou dat a automatizací procesů, ale její potenciál je výrazně širší. „Zlom přijde ve chvíli, kdy bude možné AI vytrénovat jako zaměstnance. To může být otázka jednoho až dvou let,“ odhaduje Paclt. Takový vývoj by mohl zásadně proměnit pracovní trh. Firmy by mohly automatizovat rutinní činnosti, snížit náklady a zvýšit efektivitu. Zároveň by ale vznikl tlak na změnu kvalifikační struktury zaměstnanců.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně má fungovat kontrola zpráv v rámci Chat Control?Proč může tento návrh narušit

Ve třiceti letech řídit celý region východní Evropy v nadnárodní firmě – to není běžné. Pavel Lískovec, ředitel české, slovenské a polské pobočky rakouského Loxone, se propracoval z technické podpory až do ředitelského křesla. V rozhovoru pro FocusOn popisuje, proč dnešní boom automatizace táhnou hlavně rostoucí ceny energií a jak chytrý dům přestal být výsadou bohatých.Kariérní vzestup Pavla Lískovce je unikátním příkladem růstu uvnitř jedné organizace. Svou cestu v Loxone započal na pozici technické podpory, kde byl přímo u zdroje všech technických problémů, které trh v té době trápily. Právě detailní znalost produktu a potřeb instalačních firem se stala jeho největší devízou při postupu na vedoucí pozice. Podle jeho slov za úspěchem nestojí jen ambice, ale přirozený vývoj a mentorství Milana Randla, dnešního viceprezidenta firmy, který mu byl nablízku a od kterého se spoustu věcí naučil. ,,Nastoupil jsem s tím, že jsem šel konečně za nějakým produktem, který se mi strašně líbil, a těšil jsem se, že budu moct dělat něco, co jsem i studoval,“ vzpomíná Lískovec na své začátky. Přestože mu je dnes čerstvých 30 let, respekt u seniorních obchodních partnerů si vybudoval právě díky svému technickému pozadí ze střední školy a zkušenostem z obchodu, které získal hned po studiu ve vzdělávací firmě. ,,V prvním zaměstnání mi nevadilo se pohybovat v oblasti lidí v managementu a byl jsem zodpovědný za obchod, získat od velkých firem možnosti, jak prodat náš produkt,“ vysvětluje, jak propojil techniku s obchodní praxí už v raném věku. Miliardový potenciálPod vedením Lískovce se česká pobočka Loxone dnes dostává na hranici ročního obratu 500 milionů korun. Firma si od svého vstupu na český trh udržuje stabilní tempo růstu minimálně 50 % ročně, což Lískovec považuje při současné velikosti firmy za skvělý výsledek. Zatímco český trh je technologicky vyspělý a komplexní, Polsko představuje pro region zcela jinou ligu z hlediska objemu a rychlosti výstavby. Rozdíl v potenciálu mezi Českem a Polskem jasně ilustrují data z bytové výstavby. ,,Na českém trhu se minulý rok rozestavělo 36 000 domácností, na tom polském je to víc jak 240 000,“ uvádí Lískovec konkrétní čísla, která dělají z Polska klíčovou prioritu. Polsko je pro firmu díky své velikosti obrovskou výzvou, přestože je tamní trh specifický velkým tlakem na cenu. Cílem však není pouze obrat, ale vize být součástí každé moderní elektroinstalace. Automatizace není hračka, ale nástroj k úsporámLískovec se ostře vymezuje proti vnímání chytrého domu jako souboru izolovaných "hraček" ovládaných aplikací. Skutečná automatizace podle něj spočívá v komplexním propojení technologií, jako je stínění a vytápění, do jednoho funkčního celku, který funguje samostatně bez zásahu člověka, podobně jako moderní automobil. V komerčním sektoru, například u fastfoodových řetězců nebo drogerií, je hlavním motivem eliminace lidských chyb a energetických nákladů. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní metody využil Pavel Lískovec k tomu, aby si už v prvním zaměstnání po škole získal respekt u vrcholového managementu velkých firem? Proč se Loxone rozhodlo pro model vzdělávání vlastního "kmene odborníků" místo přímého prodeje koncovým zákazníkům? Jaké jsou největší bolesti a rizika spojená s akvizicí malých softwarových firem, které pouze přeprodávají cizí hardware? Jakým způsobem probíhá tvrdá kontrola kvality partnerů a v jakých případech firma okamžitě ukončuje spolupráci? Proč může být pro majitele domu v budoucnu výhodné dostávat peníze za to, že v určitou chvíli spotřebovává energii?

Více než 6400 seskoků, zkušenosti od roku 1985 a extrémní disciplíny, kde chyba znamená smrt. Instruktor parašutismu Pavel Blahout v pořadu Přežít na platformě FocusOn popisuje ekonomiku i rizika tohoto oboru. Jeden seskok může stát přes 2000 korun, padák vyjde na více než 200 tisíc a největší hrozbou dnes nejsou technologie, ale nezkušenost lidí. „Nejvíc úrazů je při přistání na rychlých padácích,“ říká. Moderátor v úvodu připomíná Blahoutovy zkušenosti, které jsou v českém prostředí nadstandardní. „Mám za sebou 6421 seskoků,“ říká instruktor, který skáče od roku 1985. S tím souvisí i finanční náročnost celého oboru. Moderní vybavení není levné a vstupní investice může být pro začátečníky překážkou. „Armádní padák stál 210 tisíc korun i s DPH,“ popisuje. Samotný seskok pak stojí další tisíce korun. „Jen letenka na seskok stála 2300 korun,“ dodává. Parašutismus tak podle něj patří mezi finančně náročné koníčky, kde se náklady kumulují s každým dalším skokem.Kolik vydrží padák a jak funguje „technická“Vedle ceny vybavení hraje roli i jeho životnost a pravidelná kontrola. Padák podle Blahouta vydrží při správném zacházení výrazně déle, než uvádějí oficiální normy.„Když se s ním zachází slušně, vydrží klidně 1000 seskoků,“ říká. Zároveň ale musí pravidelně procházet kontrolou.„Každé dva roky musí projít technickou kontrolou,“ dodává. Rozdíly jsou také mezi typy padáků – moderní „křídla“ jsou rychlá a dobře řiditelná, zatímco starší kulaté padáky jsou stabilnější, ale hůře ovladatelné.Největší riziko: rychlé padáky a nezkušenostZásadním tématem rozhovoru jsou rizika. Podle Blahouta dnes neplynou primárně z techniky, ale z chování lidí. „Nejvíc úrazů je při přistání na rychlých padácích,“ upozorňuje. Problémem je především nedostatek zkušeností. „Do 300 seskoků se parašutista pořád učí,“ říká. Mnoho začátečníků ale podle něj přechází příliš brzy na menší a rychlejší padáky, které mají výrazně vyšší přistávací rychlost. „Když to nezvládneš, je to jako vyskočit z auta v osmdesátce,“ popisuje. Extrémní disciplíny: chyba znamená smrtRozhovor se dotýká i extrémních disciplín, jako je například tzv. swooping. Ten spočívá v tom, že parašutista ve vysoké rychlosti prolétává těsně nad zemí nebo vodní hladinou. „Když nevyplaveš včas, zapíchneš se do země. V 95 % případů jsi mrtvý,“ říká Blahout. Podle něj jde o disciplínu, která vyžaduje tisíce seskoků zkušeností, přesto ji zkoušejí i méně zkušení skokani.Tandem není bez rizika: problémem může být klientSpecifickou kapitolou jsou tandemové seskoky, které jsou pro veřejnost nejdostupnější. Zatímco technicky jde o relativně bezpečnou aktivitu, riziko představuje samotný pasažér. „Když dostane panický strach, má neuvěřitelnou sílu,“ říká. Instruktor pak musí situaci zvládnout ve vzduchu během několika sekund. „Musel jsem pasažéra i udeřit, aby se uklidnil,“ popisuje extrémní zkušenost. Kolik je parašutistů a jak funguje výcvikV Česku se parašutismu věnuje relativně malá komunita. „Registrovaných parašutistů je zhruba 1200 až 1300,“ uvádí. Výcvik má jasně danou strukturu a postupné úrovně.Například:kategorie A: 25 seskokůkategorie B: 50 seskokůkategorie C: samostatný parašutistaRegulace, ceny a dostupnost: parašutismus jako službaParašutismus je dnes zároveň službou, kterou si může koupit prakticky kdokoliv. Stačí splnit základní podmínky a podepsat prohlášení o zdravotním stavu. Zároveň ale roste regulace – například seskoky mimo letiště vyžadují povolení úřadů. „Musíš požádat zhruba 14 dní dopředu,“ popisuje. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhá výcvik parašutisty od prvn

Vlastní bydlení je pro mladé čím dál hůře dosažitelné. Situaci zkomplikovala válka na Blízkém východě, která přinesla skokové zdražení hypoték o 0,5 %. Od dubna navíc platí nové podmínky hypoték pro rok 2026, které přinášejí výrazné zpřísnění pro investiční nemovitosti. Michal Filičko, hypoteční specialista společnosti Bidli, v rozhovoru pro pořad Avokádo odhaluje, jak v této době uspět.Současná legislativa sice mladým žadatelům do 36 let vychází vstříc a ke schválení hypotéky jim teoreticky stačí vlastnit 10 % z kupní ceny nemovitosti, v realitě je však i tato částka pro mnohé nedosažitelná. Při průměrné ceně pražského bytu 2+kk, která se pohybuje kolem 8 milionů korun, musí mít pětadvacetiletý žadatel připraveno minimálně 800 000 korun. Michal Filičko upozorňuje, že bez pomoci rodiny se dnes mladí lidé neobejdou, přičemž existují i jiné cesty než přímý dar hotovosti.Jednou z efektivních metod je krátkodobé využití nemovitosti rodičů jako dodatečné zástavy. ,,V podstatě dáte bance do zástavy dvě nemovitosti – tu, kterou kupujete, a na přechodnou dobu, například na dva až tři roky, i nemovitost rodičů. Tím pádem můžete financovat sto procent kupní ceny čistě z hypotéky,'' vysvětluje Filičko. Jakmile hodnota koupeného bytu v čase stoupne, může se nemovitost rodičů ze zástavy vyvázat.Investiční fond místo stavebního spořeníPokud chtějí rodiče své děti na start do života připravit s předstihem, měli by se podle experta poohlédnout po výnosnějších produktech, než je klasické stavební spoření. Aby potomek v 18 letech disponoval potřebnými 700 až 800 tisíci korunami, je nutné začít spořit včas a s rozmyslem. Stavební spoření je v dnešní době považováno za méně výnosný nástroj, který v dlouhém horizontu nemusí efektivně pokrýt inflaci a růst cen realit.Filičko doporučuje spíše pravidelné investování do akciových fondů, které mají v horizontu 18 let potenciál zajímavějšího zhodnocení. ,,Domnívám se, že pokud by člověk odkládal přibližně dvě až tři tisícovky měsíčně, je schopen dosáhnout částky sedmi set tisíc korun v průběhu osmnácti let,'' vypočítává specialista. Zdůrazňuje však, že každý klient má jiný rizikový profil a investiční strategii je nutné šít na míru konkrétním možnostem rodinného rozpočtu. Kupujte dřív, než si vybereteRevoluční změnou v přístupu k hypotékám je možnost nechat si schválit úvěrový rámec ještě předtím, než má žadatel vyhlédnutý konkrétní byt. Aktuálně existují na trhu čtyři banky, které tento produkt nabízejí. Klient tak získá jistotu financování až do výše například 7 či 8 milionů korun a má následně 3 až 4 roky na to, aby našel ideální nemovitost. Tento postup výrazně posiluje pozici kupujícího při vyjednávání o ceně, protože se v očích realitních makléřů stává v podstatě „hotovostním“ kupcem.Včasná rezervace úrokové sazby je klíčová zejména v období ekonomických turbulencí. Banky si peníze na trhu půjčují s předstihem a specialisté dokážou predikovat zvýšení sazeb zhruba s týdenním předstihem. ,,Sazbu, která je na trhu dnes, si můžete zarezervovat na třicet dní. Máte pak měsíc na to, abyste doložili veškeré podklady, jako jsou výpisy z účtů či potvrzení o příjmech, a hypotéku definitivně schválili,'' popisuje proces Filičko. Tímto způsobem lze předejít skokovému zdražení úvěru, které může nastat i v řádu dnů. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní „vtipné“ poznámky v platebních příkazech mohou zablokovat vaši cestu k hypotéce?Proč je schvalovatel banky schopen kontrolovat váš profil na Facebooku a hledat tam fotografie dětí?V čem spočívá největší riziko financování družstevního bytu a proč na něj banky chtějí potvrzení o převodu do 12 mě

Českou žurnalistiku nečeká drastický konec, prochází ale hlubokou proměnou. V pořadu Brand Date na platformě FocusOn to říká mediální socioložka Marína Urbániková, předsedkyně správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Tradiční ekonomický model médií se podle ní rozpadl, za zpravodajství platí jen přibližně 13 % lidí a veřejnoprávní média mohou přijít až o třetinu rozpočtu. Zároveň se zásadně mění i to, kdo dnes informace vytváří a komu lidé věří.Celý rozhovor: https://www.focuson.cz/ceska-televize-a-cesky-rozhlas-muze-prijit-az-o-tretinu-prijmu-prijde-kolaps/Podle Urbánikové stojí za proměnou médií především ekonomika. Dlouhodobě fungující model založený na reklamě se rozpadl a redakce přišly o zásadní část příjmů. „Rozpadl se ekonomický model postavený na reklamě. Peníze se přesunuly do digitálu a lidé se zatím nenaučili platit za obsah,“ říká.Za zpravodajství dnes podle ní platí přibližně 13 % lidí, což nestačí ke stabilnímu financování médií. Situaci navíc v posledních letech zhoršily další krize – od covidu po válku na Ukrajině.Novinářem může být každýTechnologie zásadně proměnily i samotnou profesi. Vstupní bariéry pro tvorbu obsahu se výrazně snížily a publikovat dnes může prakticky kdokoli.„Dnes může být tvůrcem obsahu každý, kdo má smartphone,“ popisuje Urbániková. Zásadní rozdíl podle ní spočívá v dodržování pravidel. Skutečný novinář se orientuje na službu veřejnosti, ověřuje informace a snaží se o vyváženost. „Novinář je ten, kdo se hlásí k profesním pravidlům a snaží se je dodržovat,“ vysvětluje.Důvěru dnes ovlivňují emoce, nejen faktaModerátor upozorňuje na pokles důvěry v tradiční média. Podle Urbánikové se mění samotný princip důvěry. Rostoucí roli hrají osobní sympatie a pocit blízkosti, který vytvářejí sociální sítě.„Do důvěry dnes vstupují faktory, jako je osobní blízkost nebo pocit, že toho člověka znáte,“ říká. Zároveň lidé častěji věří informacím, které potvrzují jejich vlastní názory, a vyhýbají se obsahu, který je zpochybňuje.Veřejnoprávní média mohou přijít o třetinu rozpočtuVelkým tématem rozhovoru je i budoucnost veřejnoprávních médií. Současný model financování má skončit k 1. lednu 2027, aniž by byl jasně definován nový systém. Podle návrhů by mohly být od poplatků osvobozeny velké skupiny obyvatel i firmy.„Podle prvních propočtů by Česká televize a Český rozhlas přišly přibližně o třetinu rozpočtu,“ upozorňuje Urbániková. Takový výpadek by podle ní znamenal zásadní problém, protože média plánují výrobu s několikaletým předstihem.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně fungoval původní ekonomický model médií a proč se rozpadl?Kdo dnes splňuje definici novináře a kde je hranice mezi novinářem a influencerem?Jak může změna financování ohrozit Českou televizi a Český rozhlas?Jak konkrétně dnes média využívají umělou inteligenci?Proč generace Z nesleduje tradiční média a jak se k nim přesto dostává jejich obsah?

Vlastimil Hrabal má za sebou budování velkých týmů v zahraničí i zkušenost s rozvojem fintech projektů v Asii. Dnes působí v českém startupu Kardi AI, který od roku 2022 vyvíjí technologii pro sledování srdečního rytmu a včasnou detekci arytmií. V pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn popisuje, jak se firma skutečně škáluje, proč růst vyžaduje systém a disciplínu a jak přemýšlet o expanzi bez iluzí.Hrabal patří mezi manažery, kteří mají zkušenost s budováním struktur v extrémních podmínkách. Když nastupoval do Indie, začínal s malým týmem. „Začínali jsme v deseti lidech. Nakonec jsem ve svém oddělení skončil se čtyřmi a půl tisíci lidmi,“ říká.Podle něj je klíčové pochopit, že škálování není spontánní růst. Je to systém. „Musí tam být data na řízení společnosti, reporting, procesy, struktura, trénink lidí a pravidelné vyhodnocování cílů. To jsou základy,“ zdůrazňuje. Růst bez procesů vede ke chaosu. Růst bez KPI vede k iluzím. A růst bez manažerské struktury končí tím, že všechno visí na jednom člověku.„Firma začíná být velká ve chvíli, kdy už neznáte všechny lidi jménem,“ dodává. V tu chvíli musí řízení převzít systém.Největší brzda? Zakladatel, který nedokáže ustoupitZásadní moment přichází ve chvíli, kdy se zakladatel musí přehoupnout z role operativce do role lídra. Hrabal popisuje zkušenost ze startupu v Hongkongu, kde jeden ze spoluzakladatelů nedokázal předat odpovědnost. ,,Byla to jedna z hlavních překážek, kvůli nimž firma nedokázala překonat první vážnou krizi,“ říká.Problém nebyl v produktu ani v týmu, ale v tom, že zakladatel chtěl zůstat hlavní tváří a hlavním rozhodovatelem. Podle Hrabala je přechod do role lídra bolestivý, ale nezbytný. „Je potřeba dát odpovědnost lidem, které jste si vybrali a připravili, a dát jim šanci tu oblast řídit,“ vysvětluje. Pokud zakladatel nedokáže delegovat, firma se zastaví. A často to přichází právě ve chvíli prvního většího růstu.Investorům otevřeně. Jinak důvěru ztratíteRůst přináší tlak investorů. Hrabal otevřeně říká, že nervozita nikdy nezmizí. „Jsem nervózní před každým vystoupením. Ale nutí mě to se připravit.“ Základním pravidlem je podle něj transparentnost. „Je potřeba mluvit pravdu. Říct, kde je problém, jak ho chcete opravit a jaký máte plán.“Investoři podle něj neočekávají bezchybnost, ale kontrolu nad situací. Pokud manažer dokáže problém pojmenovat a navrhnout řešení, buduje důvěru. „Když něco nevíte, je dobré si říct o pomoc. Investoři mají kontakty a zkušenosti,“ dodává.Pilot, lokalizace, až potom expanzeJednou z největších chyb při expanzi je podle Hrabala příliš rychlé škálování bez ověření modelu. V Indii proto nejprve pilotovali produkt v jednom městě. Teprve po vyhodnocení procesů a zpětné vazby ho rozšířili do 37 největších měst.Klíčovým faktorem byla lokalizace. Indie má více než 20 států a desítky jazyků. „Museli jsme mít call centra v 17 jazycích,“ říká. Jazyková adaptace byla nutností. „Když si lidé půjčují peníze, mluví anglicky. Když je vracejí, mluví svým jazykem,“ popisuje.Na Filipínách zase 70 % lidí nemělo bankovní účet. Řešením byla virtuální kreditní karta ve smartphonu. „Produkt musí řešit konkrétní problém,“ shrnuje.Jak poznat skutečného manažeraHrabal osobně najal přes 5 000 lidí. Při náboru nehledal perfektní CV, ale schopnost měřit výsledek. „Ptal jsem se: Jaký byl stav před projektem? Co jste změnil? Jaký byl výsledek před a po?“ říká.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně budovat manažerskou strukturu od 10 lidí k tisícům zaměstnanců?Proč zakladatelé často sami brzdí růst své firmy?Jak pilotovat produkt před expanzí do desítek měst?Jak vybírat zahraniční trhy podle

Švýcarské zdravotnictví patří dlouhodobě mezi nejlépe hodnocené systémy na světě. Přesto realita, jak ji popisuje zdravotní sestra Šárka Patermannová, která ve Švýcarsku pracuje a zároveň dobře zná české prostředí, není tak jednoznačná. V rozhovoru pro FocusOn popisuje rozdíly v paliativní péči, přístup k asistované sebevraždě i ekonomickou realitu švýcarských seniorů.Jedním z největších rozdílů mezi českým a švýcarským zdravotnictvím je podle Šárky Patermannové přístup k paliativní péči. Ve Švýcarsku nejde pouze o specializovanou službu pro terminálně nemocné, ale o základní filozofii zdravotnického systému. „Paliativní péče nedává vašemu životu více dnů, ale těm dnům více života,“ říká Patermannová a dodává, že tento princip se promítá do fungování nemocnic, sanatorií i domovů pro seniory.Podle ní se tento přístup neuplatňuje jen u pacientů na konci života. Principy paliativní péče se ve Švýcarsku používají i u lidí s chronickými onemocněními. Cílem je maximální kvalita života, důstojnost a respekt k přáním pacienta.V českém prostředí se podle ní situace postupně zlepšuje, ale stále jde spíše o specializovanou oblast než o systémový standard. Patermannová přitom připomíná vlastní zkušenost z České republiky, kde její otec zemřel na jednotce intenzivní péče v brněnské nemocnici. „Ta péče byla špičková a navíc zdarma. Češi často nevědí, jak kvalitní zdravotnictví vlastně mají,“ popisuje.Transparentnost zdravotní péče a přístup k informacímVýrazný rozdíl vidí zdravotní sestra také v přístupu k pacientské dokumentaci. Ve Švýcarsku je podle ní běžné, že rodina má okamžitý přístup k informacím o zdravotním stavu pacienta.„Když přijde rodina a chce vidět dokumentaci, zapnu počítač a všechno jim ukážu,“ popisuje praxi ze švýcarské nemocnice. V Česku se podle její zkušenosti stále setkává s administrativními bariérami. Rodina musí o dokumentaci často oficiálně žádat a čekat na vyřízení žádosti.Dalším důležitým prvkem švýcarského systému je dokument nazývaný Patientenverfügung, tedy předem sepsaná zdravotní vůle. V něm může člověk určit, jaké zákroky chce nebo nechce podstoupit například při vážném úrazu nebo na konci života.„Je to dokument, kde máte sepsáno, jestli chcete resuscitaci nebo ne. Pokud ho záchranáři najdou, musí se podle něj řídit,“ vysvětluje Patermannová. Tento dokument není povinný, ale ve Švýcarsku ho podle ní používá velká část populace.Asistovaná sebevražda jako součást systémuŠvýcarsko je jednou z mála zemí, kde je legální asistovaná sebevražda. Patermannová zdůrazňuje, že realita se často liší od představ veřejnosti. „Nejde o to, že lékaři vypnou přístroje. Člověk musí jed vypít sám,“ vysvětluje.Proces má několik podmínek. Pacient musí být členem organizace, která asistovanou sebevraždu zajišťuje, musí být schopen samostatného rozhodnutí a musí mít potvrzenou nevyléčitelnou nemoc.Členství v jedné z organizací stojí přibližně 40 až 45 švýcarských franků ročně, tedy zhruba 1000 korun. Pokud člověk není dlouhodobým členem, může celý proces stát například kolem 1500 franků.Samotný akt probíhá mimo zdravotnická zařízení, obvykle v prostorách organizace, za přítomnosti lékaře, svědka a policie.Patermannová považuje možnost rozhodnout o vlastní smrti za součást demokratické společnosti. „Myslím si, že by měl mít každý právo rozhodnout o tom, co chce dělat se svým životem,“ říká.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhá proces asistované sebevraždy ve Švýcarsku a jaké situace ho mohou zkomplikovat?Jaké konkrétní zkušenosti má Šárka Patermannová z práce v domovech pro seniory ve Švýcarsku?Jak funguje komunita Čechů ve Švýcarsku a proč vznikl pr

Lithiové baterie dnes dominují trhu, ale jejich vývoj se blíží technologickým i geopolitickým limitům. V pořadu Plně nabito na platformě FocusOn vysvětlují Pavel Hrzina z ČVUT FEL a David Vodička z GAZ Energy, proč budoucnost ukládání energie nebude stát na jediné „zázračné“ chemii, jakou roli sehrají sodíkové baterie, proč recyklace rozhoduje o ekonomice celého oboru a proč Evropa bez vlastních materiálů ztrácí konkurenceschopnost.Lithium se za poslední dekádu stalo synonymem moderní energetiky – od mobilních telefonů přes elektromobily až po velkokapacitní bateriová úložiště. Podle Pavla Hrziny však nejde o konečné řešení, ale o výsledek historického vývoje, který reagoval na potřebu co nejvyšší energetické hustoty.„Lithium je ideální prvek ve chvíli, kdy potřebujete uložit co nejvíce energie do co nejmenšího objemu,“ říká Hrzina. Právě proto se prosadilo v přenosné elektronice a následně i v elektromobilitě. Současně ale upozorňuje, že neexistuje univerzální baterie vhodná pro všechny aplikace.David Vodička doplňuje, že vývoj baterií se dnes posouvá od honby za maximální kapacitou k optimalizaci pro konkrétní použití. „U velkých úložišť nepotřebujete malý formát. Potřebujete dlouhou životnost, vysoký počet cyklů a stabilní provoz,“ vysvětluje.Sodík jako reálná alternativa: levnější, dostupnější, strategickáNejvážnějším konkurentem lithia je dnes sodík. Ne proto, že by byl technologicky lepší ve všech parametrech, ale proto, že řeší zásadní problém dostupnosti surovin. „Sodík je všude kolem nás. Nejen že je ho hodně, ale je také technicky a společensky dostupný,“ vysvětluje Hrzina. Na rozdíl od lithia nebo kobaltu nevyžaduje problematickou těžbu v geopoliticky citlivých oblastech.Podle Vodičky je sodík zároveň šancí pro Evropu, jak snížit závislost na Číně. „V sodíkových článcích lze používat materiály, které máme v Evropě. Nemusíme ničit krajinu ani spoléhat na nestabilní dodavatelské řetězce,“ říká.Zatímco v Číně se sodíkové baterie testují především pro elektromobilitu, Evropa se podle obou expertů soustředí hlavně na velkokapacitní úložiště energie, která mají stabilizovat přenosovou soustavu a podporovat decentralizovanou energetiku.Recyklace rozhoduje. Ne každá „zelená“ baterie se vyplatíJedním z klíčových témat budoucnosti baterií je recyklace. Hrzina upozorňuje, že bez ekonomicky smysluplné recyklace není žádná baterie skutečně udržitelná. „Olověná baterie je levná a výborně recyklovatelná. Právě proto s námi zůstane ještě dlouhá desetiletí,“ říká. U lithiových baterií je situace výrazně složitější, zejména kvůli směsi materiálů, které je nutné nákladně oddělovat.Zvláštní pozornost věnuje problematice LFP baterií. Ty jsou sice bezpečnější, ale jejich recyklace se ekonomicky nevyplácí, protože neobsahují drahé kovy jako kobalt. „Tam často dává větší smysl uvažovat o druhém životě baterie než o její recyklaci,“ vysvětluje.David Vodička je však k tzv. second life skeptický. „Odsouváme tím problém recyklace a pracujeme s baterií, která je na hraně své životnosti. To má přímý dopad na bezpečnost systému,“ upozorňuje.Geopolitika baterií: Čína má náskok, Evropa hledá cestu zpětDiskuse se opakovaně vrací k otázce geopolitiky. Podle Vodičky má Čína dnes dominantní postavení nejen ve výrobě baterií, ale především v přístupu k surovinám. „Čína má levné materiály, levnou energii a masivně automatizovanou výrobu. Evropa bez vlastních zdrojů ztrácí konkurenceschopnost,“ říká. Právě sodíkové technologie by podle něj mohly Evropě pomoci část tohoto náskoku dohnat.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč sodíkové baterie dávají ekonomický i geopolitický smysl pro Evropu?Jaké jsou skutečné limity recy

Český startup Zantra AI má ambici změnit způsob, jak lidé komunikují s umělou inteligencí. Místo klasického chatbotu nabízí platformu, která se přizpůsobuje stylu uživatele a umožňuje komunikovat i hlasem známých osobností. Do projektu se zapojil třeba i Jakub Kohák, Richard Genzer, Zuzana Belohorcová nebo Petr Švancara. Myšlenka projektu Zantra AI vznikla relativně nedávno. Zakladatel Jiří Čižmarik přiznává, že ještě na začátku roku 2025 měl s umělou inteligencí minimální zkušenosti. První zkušenosti s AI ho ale přivedly k myšlence vytvořit vlastní a uživatelsky přívětivější platformu.„Poznal jsem ChatGPT a po měsíci jsem si řekl, že chci mít něco vlastního,“ popisuje Čižmarik.Základní princip Zantry AI je podle něj odlišný od klasických chatbotů. Platforma se snaží reagovat na uživatele osobnějším způsobem a přizpůsobovat komunikaci jeho stylu.„Zantra AI se přizpůsobí tomu, kdo jste. Ví, co máte rád, co nemáte rád, a komunikuje s vámi jako parťák,“ říká zakladatel. Cílem není vytvořit pouze další nástroj pro odpovědi na otázky, ale spíše digitálního asistenta, který působí jako konverzační partner.Hlas známých osobností jako nový formát komunikaceJedním z nejviditelnějších prvků platformy je funkce Zantra Voices, která umožňuje odpovídat na dotazy uživatelů prostřednictvím hlasových avatarů známých osobností. „Máme tam různé influencery a televizní osobnosti. Nejznámější jsou například Jakub Kohák nebo Richard Genzer,“ říká Čižmarik. Mezi další osobnosti, které jsou zároveň ambasadory, patří například bývalý fotbalista Petr Švancara či Andrea Kalousová. Virtuální verze pracují s dostupnými informacemi o jejich životě a kopírují styl komunikace. Uživatel si tak může zvolit toho, kdo mu nejvíce vyhovuje.„Ten hlas je naprogramovaný tak, aby odpovídal stylu daného člověka. Uživatel tak má pocit, že se opravdu baví s konkrétní osobností,“ vysvětluje zakladatel. Tato funkce je jedinou placenou částí platformy. Přístup stojí 249 korun měsíčně, zatímco základní používání Zantry AI je zdarma.Reklama podle skutečných potřeb uživateleVedle zábavné části platformy chce Zantra AI změnit i způsob, jakým funguje online reklama. Zantra AI pracuje s principem kontextového doporučení. Reklama se zobrazuje pouze v případě, kdy uživatel hledá konkrétní produkt nebo službu. „Když uživatel napíše, že chce koupit boty v Praze, Zantra AI mu může doporučit obchod, se kterým spolupracujeme,“ vysvětluje Čižmarik.Podle něj tak firmy mohou výrazně snížit náklady na marketing. Tradiční reklamní systémy často zobrazují reklamu lidem, kteří o produkt vůbec nemají zájem.„Firmy dnes utrácejí statisíce až miliony korun za reklamu na Googlu nebo sociálních sítích. My ji dokážeme zobrazit přesně ve chvíli, kdy ji uživatel potřebuje,“ říká. Zantra AI tak dokáže oslovit prakticky všechny uživatele platformy, zatímco klasické sociální sítě zasahují jen část publika.Startup bez investorůProjekt vznikl bez externího financování. Vývoj i provoz jsou prozatím financovány z vlastních zdrojů. Jiří Čižmarik připouští, že do budoucna by vstup investora nevylučoval. Podmínkou však je, aby startup neztratil strategickou kontrolu nad projektem. Letošní cíl 55 tisíc uživatelůMarketing staví především na ambasadorech. „Primárně chceme komunikovat přes naše ambasadory a influencery. Lidé jim věří a mají k nim vztah,“ vysvětluje zakladatel. Pro letošní rok má firma ambiciózní cíl 55 tisíc uživatelů.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vznikl nápad vytvořit českou AI platformu Zantra a proč ji zakladatel postavil během několika měsíců?Jak přesně funguje komunikace s hlasovými avatary známých osobností?Proč zakladatel zatím odmítá externí investory a financuje projekt

Narodila se v Anglii, žila v Česku, Německu, Číně i Spojených státech a dnes ve dvaceti letech vede vlastní taneční akademii. Sophia Seo yun Staněk kombinuje balet, tradiční čínský tanec, K-pop, modeling i studium korejské estetické medicíny. V pořadu Avokádo na platformě FocusOn popisuje, jak se buduje kariéra napříč kulturami, proč je asijský trénink extrémně disciplinovaný a jak funguje byznys kolem korejské kosmetiky.Sophia Seo yun Staněk vyrůstala v prostředí, kde se přirozeně prolínalo několik kultur. Její rodina má kořeny v Asii i ve střední Evropě a dětství strávila v různých zemích. „Můj tatínek pochází z Jižního Thajska, Jižní Koreje a Jižní Číny a maminka z Čech a ze Slovenska,“ říká.Narodila se v Anglii, kde žila do čtyř let. Poté se rodina přestěhovala do České republiky. Následovala zkušenost s životem v Německu, pět let v Číně a později pobyt ve Spojených státech, konkrétně v Texasu a ve Washingtonu. „V Americe to byly asi nejhezčí roky mého života,“ vzpomíná. Právě život v různých zemích podle ní formoval nejen její kariéru, ale i vztah k jazykům.Sedm jazyků jako pracovní nástrojSophia dnes mluví sedmi jazyky. Jako hlavní uvádí angličtinu, češtinu, korejštinu, thajštinu a čínštinu. K nim se nově přidává japonština a francouzština. „Někdy se mi stane, že už ani nevím, jakým jazykem mám mluvit. Všechno se mi to promíchá,“ popisuje.Motivací pro studium jazyků je podle ní především rodina. Ta je rozprostřená po různých zemích a komunikace v rodném jazyce je pro ni důležitá. „Každý z rodiny žije někde jinde ve světě, takže jsem se chtěla naučit mluvit jazykem, odkud pocházíme,“ vysvětluje.Tanec jako hlavní kariéraTanec provází Sophii prakticky celý život. Začala už ve čtyřech letech baletem. „Začínala jsem klasickým baletem. Maminka chtěla, abych se učila od někoho, kdo měl profesionální kariéru,“ říká. Její první učitelkou byla bývalá ruská primabalerína, která byla známá velmi přísnou metodou výuky.„Bylo to opravdu náročné studium, ale dala mi obrovskou disciplínu,“ vzpomíná. Balet však zároveň přináší i fyzické následky. Tanec na špičkách bez moderních ochranných pomůcek podle ní znamenal velkou zátěž pro nohy. „Dříve nebyly žádné silikonové ochrany. Tančilo se jen v tvrdých botách s vatou, nebo úplně bez ní,“ popisuje.Akademie vznikla náhodouVlastní taneční akademie vznikla podle jejích slov spíše náhodou. Po návratu do Česka vedla pouze workshopy. Zájem však rychle rostl a kapacita přestala stačit. „Dětí začalo chodit tolik, že se na workshopy nevešly. Musela jsem začít hledat prostory,“ říká.Dnes má tři taneční prostory, jeden z nich i mimo Prahu. V akademii vyučuje několik stylů – tradiční čínský tanec, balet a také K-pop arts, což je kombinace tance a rapu.Tvrdý trénink v AsiiPrávě zkušenost z Číny považuje za jednu z nejnáročnějších etap své kariéry. „Tradiční čínský tanec je podobný baletu, ale ještě náročnější,“ říká. Podle ní je disciplína v asijských akademiích extrémní. Pokud student nedodrží tréninkový režim, může být ze školy vyloučen.„Když vynecháte jeden den, mohou vás okamžitě vyhodit,“ popisuje. Podobný přístup se promítá i do jejího vlastního stylu výuky. „Jsem hodně přísná. Děti mi často říkají, že jsem úplně jiný člověk, když učím,“ dodává.K-pop idol: krásná kariéra s temnou stránkouSophia se také dostala do světa korejského popu. V roce 2022 se zúčastnila korejské pěvecké soutěže a postoupila až do tréninkového programu velké korejské společnosti.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vypadá každodenní režim tanečního tréninku v čínských akademiích?Co přesně musí K-pop trainee splňovat během přípravy na kariéru idola?Jak funguje kor

V prvním letošním vydání realitního podcastu RealChat s Pavlínou Prokešovou se setkali dva zajímaví hosté: Yishay Furman, CEO developerské společnosti Horizon Holding, a Ján Antal, architekt a majitel studia Perspektiv. Diskuse se zaměřila na kritický nedostatek bytů, byrokratické překážky a budoucnost Prahy v kontextu nového metropolitního plánu. Zatímco ceny bytů od roku 2010 vzrostly o 262 %, odborníci hledají cestu, jak udržet bydlení dostupné i pro běžné rodiny.Česká republika se v rychlosti vydávání stavebních povolení nachází na chvostu světových žebříčků. Podle dat z roku 2022, která v rozhovoru zmínil Yishay Furman, obsadilo Česko nelichotivou 159. pozici na světě.Proces je v tuzemsku roztříštěn do mnoha dílčích povolení: od dopravy a infrastruktury až po vodu a územní rozhodnutí. Každý z těchto kroků navíc otevírá prostor pro námitky, které mohou projekt zbrzdit o celé roky.Tato prodleva má přímý dopad na koncovou cenu bytu. ,,Pokud uvážíte délku povolování v horizontu šesti, osmi nebo až deseti let, stačí si jednoduše spočítat cenu pozemku a vynásobit ji úroky. Jen tyto úroky dramaticky zvyšují náklady na projekt ve chvíli, kdy dostanete stavební povolení,'' vysvětluje Furman.Podle něj je současný systém nastaven tak, že námitky může podat prakticky kdokoli z jakéhokoli důvodu. Často jde o odpor ke změně u lidí, kteří nechtějí novou výstavbu nebo školu ve svém sousedství.Slovenská paralela a vliv legislativyZajímavé srovnání nabízí architekt Ján Antal. I na Slovensku je situace podobná, přestože tam samosprávy mají o něco silnější pravomoci. ,,Problém tkví v tom, že legislativa na Slovensku a v České republice je v podstatě stejná. Slovensko navíc loni přijalo nový stavební zákon, velmi podobný tomu českému,'' podotýká Antal k byrokratické zátěži.Omezení ale architekti vnímají i jako motor kreativity. Podle Antala pomáhají limity najít nejlepší řešení v daném prostoru. ,,Pokud máte absolutní svobodu, je pro architekta paradoxně těžší udělat rozhodnutí,'' dodává.Cesta k dostupnému bydleníProtože ceny v centru Prahy jsou pro běžné rodiny nedosažitelné, developeři se soustředí na okrajové lokality. Příkladem je projekt v obci Statenice, kde Horizon Holding plánuje téměř 1 500 jednotek od vil až po byty.Ceny v takových projektech jsou o 20 % až 25 % nižší než v centru, například v Karlíně. To je podle Furmana cesta, jak nabídnout kvalitní bydlení lidem, kteří si nemohou dovolit Prahu 1 nebo 6.Součástí projektu je i rozsáhlá infrastruktura. Developer daroval městu 25 000 metrů čtverečních pro stavbu školy a buduje čistírnu odpadních vod, která poslouží i okolním vesnicím. ,,Chceme udělat něco, díky čemu si nás budou pamatovat jako firmu, která přispěla městu a dané oblasti,'' říká Furman.Kompromis v metrech: Menší byty jako standardData ukazují jasný trend zmenšování plochy bytů. Zatímco dříve měly byty 1+kk běžně 30 metrů čtverečních, dnes se staví jednotky o velikosti 24 až 28 metrů. U dispozic 2+kk je pokles ještě citelnější – z původních 60 metrů na současných 45 až 48 metrů. V extrémních případech se na trhu objevují i garsonky o výměře pouhých 18 metrů čtverečních.,,Lidé budou muset u dnešních cen bohužel dělat kompromisy ohledně velikosti, pokud chtějí stavět za současné ceny,'' konstatuje Furman. To zvyšuje tlak na architekty, aby i v malém prostoru vytvořili kvalitní komunitní zázemí.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč je Česko až na 159. místě na světě v délce stavebního povolování?Jak přesně se promítá 6–10 let čekání do finální ceny bytu?Proč se byty zmenšují a kam až může tento trend zajít?Jaký bude skutečný dopad nového metropolitního plánu na projekty typu Bohdalec?Stane se co-living běžným modelem bydlení pro mladou gen

Kybernetické útoky v Česku nejsou výjimkou, ale pravidlem. Ročně jich proběhnou desítky a stále častěji ochromí firmy na dny i týdny. Nejčastějším scénářem je ransomware. Jde o útok, při kterém útočníci zašifrují firemní data a požadují výkupné. V pořadu Face IT na platformě FocusOn o tom mluvili Václav Svátek, zakladatel společnosti ČMIS, a Matěj Váňa, Network Security Engineer ze stejné společnosti.„Kybernetických útoků jsou v Česku desítky ročně,“ říká Svátek. Útoky se přitom netýkají jen velkých korporací. Zasažené bývají firmy s desítkami zaměstnanců i podniky s několika stovkami lidí. Společným jmenovatelem je nepřipravenost.Máte zálohy?Okamžik, kdy firma zjistí, že nemá přístup k datům, bývá chaotický. Manažeři řeší, komu volat – policii, pojišťovně nebo IT dodavateli? Podle Svátka je ale klíčová jiná otázka: „První dotaz je, jestli máte zálohy.“Pokud jsou zálohy bezpečné a oddělené od napadené infrastruktury, je situace řešitelná. Pokud ne, firma se může dostat do existenčního problému. „Bývá to tak padesát na padesát,“ říká Svátek. Část firem má zálohy funkční a pravidelně je testuje. Jiní sice zálohují, ale nikdy si nevyzkoušeli, zda je dokážou kompletně obnovit. A existují i případy, kdy útočníci zašifrují i samotné zálohy.Podle odhadu ČMIS až 50 % firem není schopno kompletně obnovit celý systém v plném rozsahu.Obnova může trvat hodiny. Nebo měsíceDoba obnovy závisí na připravenosti firmy. V jednom nedávném případě, kdy měla firma připravený plán obnovy a infrastrukturu v datovém centru, trvala kompletní obnova jen tři až čtyři hodiny. Šlo o společnost s 300 až 400 zaměstnanci.Na opačné straně spektra jsou firmy, které přijdou nejen o data, ale i o zdrojové kódy svých systémů. „Měli jsme případ, kdy firma neměla ani zdrojové kódy k informačnímu systému, který se 20 let vyvíjel,“ říká Svátek. Ztráty tak nejsou zanedbatelné. U větších firem mohou dosahovat milionů korun za hodinu výpadku.Výkupné se platí ve 20 až 30 % případůNe každý útok končí platbou výkupného, ale děje se to častěji, než si veřejnost myslí. „Z našich odhadů bych řekl, že se platí zhruba ve 20 až 30 % případů,“ uvádí Svátek.Útočníci přitom nejsou jednotlivci, ale organizované skupiny. „Nejsou to kluci v kapuci. Jsou to profesionalizované, organizované skupiny, kde jedna část vyvíjí nástroje, jiná získává přístupy, další vyjednává,“ popisuje.Výše požadovaného výkupného se odvíjí od ekonomické síly napadené firmy. Útočníci si z veřejných zdrojů zjistí obrat a zisk společnosti a podle toho nastaví požadavky. Částky se mohou pohybovat od jednotek milionů až po stovky milionů korun.Největší slabina? Lidský faktorTechnická zranitelnost není jediný problém. Podle odborníků zásadní roli hraje lidský faktor. Matěj Váňa uvádí, že při simulovaných phishingových kampaních klikne na podvržený odkaz 50 až 80 % uživatelů. „Z toho desítky procent zadají své přihlašovací údaje,“ říká.Ilustrativní experiment ukázal, že 67 % oslovených lidí bylo ochotno zadat platební kartu za příslib pizzy za jednu korunu. Tento příklad podle Svátka ukazuje, jak snadno lze zneužít lidskou důvěřivost.IT versus management: Kdo určuje míru rizika?Častým problémem je nesoulad mezi vedením firmy a IT oddělením. Management předpokládá, že bezpečnost je „nějak vyřešena“. IT oddělení naopak často tvrdí, že nemá dostatek rozpočtu ani jasné zadání.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vypadá první hodina po zjištění ransomware útoku?Jak probíhá vyjednávání s útočníky a jak se ověřuje, že data skutečně vrátí?Proč jsou útoky často vedeny přes dodavatelské řetězce?Jaké konkrétní chyby administrátorů útočníci nejčastěji zneužíva

V nejnovějším díle pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn se moderátor Jiří Jemelka zaměřil na kritický problém českého byznysu: nedostatek pracovníků v technických profesích. Jeho host Michal Mikulášek, zakladatel společnosti Prodator, v rozhovoru boří zažité mýty o vyčerpaném trhu. Podle něj lidé na trhu jsou, jen je firmy hledají metodami, které zamrzly v minulém století. Mikulášek na tvrdých datech demonstruje, že nečinnost majitelů v oblasti náboru není jen personální chybou, ale především přímým útokem na jejich vlastní zisk.Většina majitelů malých a středních firem stále vnímá nábor jako nutné administrativní zlo, nikoliv jako klíčový byznys case. Michal Mikulášek však nabízí jinou optiku – pohled na ušlý zisk. Pokud výrobní podnik s obratem 1,2 miliardy korun postrádá deset operátorů CNC strojů, přichází o schopnost vyrobit zhruba o 10 % více zboží. V čistém vyjádření to znamená, že majiteli mezi prsty protéká 10 milionů korun měsíčně.Ještě markantnější je tento nepoměr v logistice. Jeden zaparkovaný kamion, pro který firma nemá řidiče, stojí na fixních nákladech a leasingu přibližně 50 000 Kč měsíčně. Pokud by přitom byl v provozu, mohl by podle typu zakázky generovat tržby v rozmezí od půl milionu do jednoho milionu korun.Mikulášek v rozhovoru konstatuje: ,,Tato logika a tato matice majitelům často vůbec nedochází. Je fascinující, že když si to spočítají, namítají, že se to takto nedá počítat. Já se jich však ptám: Kdybyste ty lidi měli, vyrobíte o tolik více? Pokud zní odpověď ano a máte na to odbyt, pak vám ty peníze zkrátka chybí.“SME proti korporátům: Proč vítězí lidskost nad tabulkamiČeské firmy se často cítí v nevýhodě proti gigantům. Mikulášek však tvrdí, že právě v sektoru malých a středních podniků se skrývá konkurenční výhoda. Korporátní prostředí pro mnoho specialistů představuje neosobní stroj, kde jsou pouze „lidským zdrojem“ – tedy položkou v tabulce. Menší firmy, které dokážou být ke svým lidem blíž a skutečně jim naslouchat, mají v náboru navrch.Peníze jsou sice nezbytným základem, ale v dnešním souboji o talenty samy o sobě nestačí. Mikulášek v rozhovoru zmiňuje případy, kdy lidé odešli za vyšším platem do korporátu, ale brzy se začali vracet kvůli nastavení na pracovišti. Do jednosměrného provozu se podle něj lidé nabírají velmi snadno, zatímco třísměnné provozy jsou pro kandidáty odrazující i s příplatky. ,,Peníze jsou důležité, ale nejsou nejdůležitější. Mnohokrát se nám u klientů stalo, že jim velká firma v okolí sice přetáhla lidi, ale ti se postupně vraceli kvůli nastavení pracovního prostředí.“Když oběd za 19 korun porazí LinkedInTradiční inzerce na pracovních portálech u profesí, jako jsou svářeči či frézaři, často selhává, protože tito lidé práci aktivně nehledají. Moderní nábor se proto musí chovat jako marketing, který testuje, co na kandidáty v daném regionu skutečně platí. Někdy jsou výsledky testů překvapivé i pro samotné odborníky.V rámci jedné z kampaní fungoval jako hlavní tahák cenově dostupný oběd. ,,Náš marketér tehdy přišel s nápadem postavit nábor na tom, že firma nabízí obědy za 19 korun. Namítal jsem, že kvůli tomu nikdo práci nezmění, ale on trval na tom, že je to první věc, na kterou se lidé u nich ptají. Když jsme to dali do reklamy, doslova to zbořilo internet a zajistilo potřebné nástupy.‘‘ Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jakých 5 konkrétních otázek byste měli položit svým lidem v anonymním dotazníku, aby vám skutečně řekli, co je ve firmě štve? Proč se ochota k inovacím v náboru láme přesně u věkové hranice majitele 45 let? Jaké jsou největší rozdíly v mentalitě kandidátů při expanzi do zemí jako Německo, Polsko nebo Rumunsko? Proč lidé

Koupit zahraniční firmu je jenom začátek, ta skutečná práce přichází až po podpisu smlouvy. Ondřej Stříbný, partner advokátní kanceláře Eldison, která stojí za 14 akvizicemi českého unicorna Mews, vysvětluje, proč padají obchody v poslední chvíli, jak AI mění právní due diligence a co by měl každý zakladatel vědět dřív, než začne přemýšlet o prodeji nebo nákupu firmy.Když česká firma uvažuje o nákupu zahraniční společnosti, první otázka, kterou si klade, je, kam se vydat. Ondřej Stříbný, jehož kancelář Eldison se specializuje na přeshraniční fúze a akvizice, potvrzuje, že intuice mnohých podnikatelů je správná: nákup na západ je zpravidla bezpečnější než nákup na východ. „Právní prostředí je v každé zemi trochu jiné, někde vymahatelnější a jasnější, jinde méně rozvinuté. A na tom tradičně nejhůř vychází právě východ.“Česká republika podle Stříbného prochází postupnou transformací. Západoevropské standardy se prosazují, investoři mají větší důvěru a přes politické turbulence zůstává tuzemské prostředí v zásadě stabilní. Ostatně i proto zde stále vznikají projekty, do nichž zahraniční firmy rády investují nebo je rovnou kupují.Prověrka, která není jen o papírechAkviziční proces je dnes do velké míry standardizován. Probíhá ve třech fázích: byznysové vyjednávání, due diligence a samotné vyjednávání transakce. Klíčová je ta prostřední — právní prověrka.„Nejde jen o to mít dokumenty v pořádku,“ zdůrazňuje Stříbný. „Due diligence zahrnuje také technické prověření produktu, ekonomické zhodnocení firmy i analýzu tržního prostředí.“ Teprve komplexní pohled ze všech těchto úhlů odhalí skryté vady a promítne je do transakční dokumentace.Každá země navíc vnáší do procesu vlastní specifika. Někde kladou prodávající větší důraz na záruky a prohlášení, jinde rozhoduje míra formálnosti smlouvy nebo způsob limitace odpovědnosti za škodu. Kostra je vždy stejná, detaily se však výrazně liší.Koupí to teprve začínáJedním z nejrozšířenějších omylů kupujících je domněnka, že podpisem smlouvy práce končí. Stříbný svým klientům pravidelně opakuje opak. „Tou koupí to teprve začíná. Úspěch akvizice závisí na tom, jak jasně si kupující definoval svůj cíl, jak dobře je zpracovaný integrační plán a jestli má lidi, kteří dokážou propojit oba světy.“Obzvláště při zahraničních akvizicích se střetávají dvě firemní kultury, jiné přístupy k práci, odlišná komunikace se zaměstnanci. Technická stránka transakce může být bezchybná, a přesto může celá integrace ztroskotat na lidském faktoru.Jak roste unicornEldison stojí právně za všemi 14 akvizicemi Mewsu, jednoho z nejvýraznějších českých technologických hráčů. Ten v uplynulých letech prošel zásadní proměnou. Před deseti lety to byla menší firma s méně formálními rozhodovacími procesy, dnes má vlastní M&A tým s lidmi v Londýně i v Americe a funguje jako plnohodnotný globální hráč.„Na začátku transakce postrádaly systematičnost,“ vzpomíná Stříbný. „Postupně se standardizovala dokumentace, přišly schvalovací procesy a vznikl dedikovaný tým pro hledání potenciálních cílů.“Valuace akvírovaných firem se pohybují od jednotek milionů eur po desítky milionů. Záleží na tom, zda jde o malý, ale strategicky zajímavý produkt, nebo o většího konkurenta s rozvinutou klientskou základnou. Poslední veřejně známou akvizicí je Clarity z Nového Zélandu, software pro luxusní hotely.Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte:Proč se transakce nejčastěji rozpadají na začátku procesu, nikoli na konciCo přesně hrozí, když kupující dostane v poslední chvíli lepší nabídku od jiného hráčeJak konkrétně vypadal rozhodovací proces Mews před 10 lety ve srovnání s dne

Kam zajít na jídlo? Z projektu inspirovaného německým modelem se během 15 měsíců stala platforma, která sdružuje 1 500 podniků, více než 3 000 nabídek a 400 tisíc uživatelů. Zakladatelé TasteTown Jakub Vyskočil a Filip Hanzel v pořadu Brand Date na platformě FocusOn popisují, proč mladá generace opouští Google Maps, proč 50 % zákazníků opakovaně navštěvuje stejný podnik a jak chtějí pomocí dat a personalizace zrychlit rozhodování o stravování. TasteTown vznikl před 15 měsíci jako reakce na model, který Jakub Vyskočil poznal během svého působení v Německu. „Používal jsem aplikaci, která mi pomáhala objevovat nové podniky a zároveň jsem díky ní ušetřil. U nás takový model nebyl,“ říká.Společně s Filipem Hanzlem nejprve otestovali zájem českých restaurací. Zásadní bylo, že platforma je pro podniky zdarma. Výhodou pro uživatele jsou exkluzivní nabídky typu 1+1 nebo procentuální zvýhodnění. Dnes má aplikace přibližně 1 500 zapojených podniků a přes 3 000 aktivních nabídek.Model je postavený na předplatném. Uživatel si zaplatí členství a odemkne všechny nabídky. „Ve většině případů se uživateli předplatné vrátí už při první návštěvě,“ vysvětluje Vyskočil.400 tisíc uživatelů a změna chování Gen ZZa pouhých 15 měsíců si aplikaci stáhlo 400 tisíc uživatelů. Zajímavé je, že nadpoloviční většina z nich nevyužívá slevy pravidelně, ale aplikaci používá primárně k objevování podniků.Podle zakladatelů mladá generace mění způsob výběru restaurací. V Praze je podle nich zhruba 8 000 gastropodniků na Google Maps. „Mladší generace nechce trávit 15 minut hledáním. Chce rychlé, vizuální doporučení,“ říká Vyskočil.Google Maps podle nich ztrácí na atraktivitě především kvůli zahlcenosti. Uživatelé více reagují na video obsah, krátká doporučení a jasné filtrování. TasteTown chce spojit výhody sociálních sítí s lokálním přehledem a praktickými informacemi, jako jsou menu nebo otevírací doby.Loajalita existuje. Více než 50 % zákazníků se vracíJedním z překvapivých zjištění jsou data o návratnosti zákazníků. „Více než 50 % našich zákazníků navštívilo konkrétní podnik opakovaně,“ uvádí Hanzel. Platforma však nastavuje ochranné mechanismy, aby nedocházelo ke zneužívání slev. U některých nabídek existuje časová retence, která brání tomu, aby zákazník využíval stejnou akci každý den.TasteTown zároveň deklaruje kurátorský přístup. „Nepouštíme do aplikace podniky, které za to nestojí,“ říká Vyskočil. Model tedy nestojí pouze na množství, ale na selekci.Trendy: Asie v Česku, kebab v PolskuData z aplikace ukazují jasné preference. „Z deseti nejčastěji uplatňovaných podniků je většina asijských,“ uvádí Vyskočil. Asijská kuchyně podle nich dlouhodobě vládne českému trhu. V Polsku je naopak dominantní kebabová kultura. „V Polsku je kebab na každém rohu. V Praze mi tohle chybí,“ říká Vyskočil.Zajímavým trendem je i matcha. Po přidání samostatné kategorie matcha 1+1 se tato nabídka stala virálnější než klasické kávové akce.Digitalizace ano, ale ne za každou cenuZakladatelé potvrzují, že český trh je výrazně digitalizovanější než například německý. Platby kartou jsou standardem a zákazníci očekávají technologické řešení. Zároveň však upozorňují, že plná digitalizace není univerzální řešení. „Když jdete na skvělou pizzu a chcete si povídat, nechcete koukat do telefonu,“ říká Vyskočil.Podle Hanzla není cílem vytvořit plně digitální gastroekosystém, ale přivést zákazníka do podniku bez ohledu na to, zda je technologicky pokročilý, nebo tradiční.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč se mladá generace odklání od Google Maps a jak skutečně vybírá restaurace?Jak TasteTown nastavuje retenci, aby zabránil zneužívání slev?Proč

Firmy čelí tlaku na rychlou digitalizaci, rostoucím nákladům na práci i kybernetickým hrozbám. V pořadu Byznys DNA na platformě FocusOn mluví Tomáš Kubíček, partner divize Digital společnosti BDO, o tom, proč už nestačí „jen mít IT“, proč je umělá inteligence srovnatelná s nástupem internetu a proč největší slabinou firem zůstávají lidé.Digitalizace podle Tomáše Kubíčka nezačíná výběrem technologie, ale byznysovou úvahou. Firmy si podle něj musí nejprve odpovědět na otázku, co je jejich skutečný core byznys a kde vytvářejí hodnotu pro zákazníka.„Technologie má sloužit, pomáhat dělat příjemnější zážitek pro partnery, zákazníky i zaměstnance, ale nemá vás svazovat a omotávat do svých osidel,“ říká Kubíček. Technologie dnes podle něj prorůstají nejen podpůrnými funkcemi (e-maily, dokumenty), ale i samotnou podstatou podnikání. V řadě odvětví už IT není podpůrnou jednotkou, ale integrální součástí produktu nebo služby. Příkladem jsou výrobní podniky, kde je každý stroj osazen senzory a generuje obrovské množství dat – podobně jako vlak, který dnes vyprodukuje miliony datových záznamů denně.Konec monolitů. Nastupují low-code platformyVelká digitalizační vlna podle Kubíčka proběhla před 10 až 15 lety – bankovnictví, mobilní aplikace, nástup cloudu. Dnes ale firmy stojí před jinou výzvou: extrémní potřebou flexibility.Zatímco dříve firmy plánovaly v horizontu tří až pěti let, dnes často netuší, jak bude trh vypadat za dva roky. To zásadně mění požadavky na IT. „Zejména menší a střední firmy budou opouštět velké monolitické systémy, které jsou rigidní a složitě implementovatelné. Budou využívat flexibilní low-code a no-code platformy,“ vysvětluje.Ty umožňují i pokročilejším uživatelům rychle měnit nastavení systému, přidávat funkcionality a reagovat na potřeby trhu bez nákladného vývoje.AI jako internet. Revoluce, která mění pravidla hryUmělou inteligenci Kubíček označuje za skutečně disruptivní technologii. „Jestli AI něco opravdu je, tak je to technologie, která velmi významně změní pravidla hry. Je to průmyslová revoluce v oblasti IT za posledních 30 let,“ říká.Podle něj se nacházíme ve fázi testování a prvních „proof of concept“ projektů. Firmy zkoušejí AI na menších procesech a postupně přecházejí do ostrého provozu.Zásadní změna podle něj teprve přijde – AI přestane být jen „našeptávačem“ v e-mailu a stane se součástí ERP, CRM a manažerských reportovacích systémů. Manažer už nebude filtrovat tabulky, ale napíše systému zadání a ten inteligentně vygeneruje potřebný přehled.Zároveň roste tlak na efektivitu práce. Náklady na kvalifikované zaměstnance jsou podle Kubíčka dnes „na úrovni malé investice“. AI proto umožňuje přesunout lidi z rutinních činností s nízkou přidanou hodnotou na strategické aktivity.„Drahé, kvalifikované lidi potřebujete využívat na věci s maximální přidanou hodnotou, ne aby přepisovali data z bodu A do bodu B,“ zdůrazňuje.Bez „úklidu“ procesů digitalizace selžeJednou z nejčastějších chyb je podle Kubíčka snaha digitalizovat bez předchozí revize procesů. „Ani sebelepší technologie nenarovná špatné procesy. Jen obalí špatný proces lepší technologií,“ říká.Firmy často fungují na 20 let starém ERP systému, který je hluboce zakořeněn v rutině zaměstnanců. Změna bolí – a proto ji firmy odkládají. Jenže bez procesního „úklidu“ se investice do moderních systémů znehodnotí.Kubíček proto doporučuje postupovat postupně: „Think big, start small.“ Malé projekty, rychlé úspěchy, budování ambasadorů digitalizace uvnitř firmy. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně vypadá přechod z proof of concept do ostrého provozu AI řešení?Proč velké digitalizační projekty často selhávají kvů

Účetnictví bývá vnímáno jako konzervativní obor postavený na důvěře a dlouhodobých vztazích. Skupina ÚČTO.TEAM však ukazuje, že i v tomto segmentu lze aplikovat akviziční strategii známou spíše z oblasti private equity. Za poslední tři roky firma zvýšila obrat z 12 milionů korun na přibližně 70 milionů a během dvou let realizovala devět akvizic. Zakladatel Jaroslav Pokorný v pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn otevřeně popisuje, proč kupuje výhradně zdravé firmy, jak pracuje s rizikem odchodu klientů a proč může digitalizace v průběhu několika let zásadně proměnit cenotvorbu účetních služeb.Tradiční představa o budování účetní kanceláře zahrnuje roky mravenčí práce s marketingem a postupné získávání důvěry jednotlivých klientů. Jaroslav Pokorný však v rozhovoru vysvětlil, že pro ambiciózní růst je tento model příliš pomalý. ÚČTO.TEAM se proto zaměřil na nákup již zavedených menších kanceláří. Za poslední dva roky takto realizovali celkem devět akvizic.,,Zjistili jsme, že akvizice účetních firem jsou rychlejší a levnější než samotný marketing. Velkou výhodou této strategie je, že nepotřebujeme tak robustní marketing, obchod a personální oddělení. Když koupím účetní firmu, tak vlastně kupuji i šikovné lidi a vztah mezi účetním a klientem, který už funguje roky,'' popisuje svou strategii Pokorný. Tento přístup eliminuje kritické období „zaučování“ a vzájemného slaďování, které běžně provází příchod zcela nového klienta.Díky této dravé strategii firma zaznamenala raketový růst. Během posledních tří let se obrat společnosti zvýšil z původních 12 milionů na 70 milionů korun. Pokorný zdůrazňuje, že akviziční model je v mnoha ohledech efektivnější než klasický obchod, protože mu umožňuje okamžitě získat týmy, které už mají nastavenou kvalitu a procesy.Proč prodat zavedenou firmu? Hlavní roli hraje únava a věkV oboru založeném na diskrétnosti a osobní důvěře se zdá prodej firmy jako extrémně citlivý krok. Podle Pokorného však u malých kanceláří není hlavní motivací prodejní cena, která se obvykle pohybuje v jednotkách milionů korun. Pro pětatřicetiletého ambiciózního podnikatele by taková částka nebyla dostatečná, ale pro generaci zakladatelů, kteří v oboru strávili desítky let, je situace jiná.,,Prodávají nám lidé, kteří byznys budovali dvacet až třicet let. Důvod prodeje není finanční. Nastupuje únava daná věkem, chtějí se věnovat vnoučatům nebo rodině. Když držíte kvalitu a jste garantem důvěryhodnosti, stojí to každodenní úsilí a pro někoho je to již vyčerpávající,'' vysvětluje Pokorný profil typického prodejce. Častým spouštěčem je psychické přetížení nebo nepříznivá zdravotní dispozice.Problémem firem o velikosti pěti až deseti účetních bývá, že majitel nedokáže přepnout z role odborníka do role manažera. Mnozí uvíznou v operativě, pracují 12 hodin denně a věří, že vše udělají sami nejlépe. Pokud tento moment nezvládnou a firmu včas neprodají, hrozí jim chronické vyhoření a postupné rozpadnutí hodnoty podniku.Pořadem Krotitel Ředitelů provází Jiří Jemelka z JPF Czech. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně vypadá proces "rozpouštění strachu" u zaměstnanců v čerstvě koupené firmě?Proč Jaroslav Pokorný tvrdí, že schopnost delegovat a důvěřovat lidem (i když práci udělají jen na 80 %) je klíčem k růstu nad 70 milionů obratu?V čem spočívá rozdíl mezi "řízením" a "vedením" vysokého managementu oproti řadovým zaměstnancům?Jaké jsou konkrétní indikátory toho, že je účetní firma "zdravá" a vhodná k akvizici z hlediska lidského kapitálu?Proč může být snaha o transformaci z daňaře na manažera po 20 letech praxe pro podnikatele rizikem, které mu "zlomí vaz"?

Umělá inteligence zásadně proměňuje způsob, jakým lidé vnímají informace, autoritu i samotnou realitu. Zatímco ještě před pár lety byly falešné zprávy spíše doménou amatérských manipulací, dnes se díky AI mění ve vysoce sofistikovaný nástroj s konkrétními ekonomickými dopady. Od finančních podvodů přes narušení důvěry ve veřejné instituce až po tlak na autorské právo a kreativní profese. V pořadu Přežít na platformě FocusOn na tato rizika upozorňuje David Spáčil, AI tvůrce.Umělá inteligence dnes posouvá hranici mezi realitou a digitální manipulací do bodu, kdy přestává být spolehlivě rozpoznatelná i pro odborníky. Podle Davida Spáčila, AI tvůrce, se společnost dostala do fáze, kdy už není možné spoléhat na vizuální nebo zvukové vjemy jako na důkaz pravdivosti.„Dnes už jsme v bodě, kdy je často nemožné rozeznat, zda je video skutečné, nebo vytvořené umělou inteligencí,“ říká Spáčil. „Modely se zlepšují extrémně rychle – zvládají realistický pohyb, mimiku i lipsync. Dokonce i lidé, kteří se AI videi profesionálně zabývají, mají čím dál větší problém rozdíl poznat.“Zatímco dříve bylo možné falešná videa identifikovat podle technických nedokonalostí, současné generativní modely už dokážou simulovat i „nekvalitu“, například přepálený obraz z mobilního telefonu nebo horší zvuk. Právě tato zdánlivá nedokonalost zvyšuje důvěryhodnost obsahu a tím i jeho potenciální škodlivost.Levná technologie, drahé důsledkyJedním z největších rizik je extrémní dostupnost nástrojů. Podle Spáčila dnes stačí několik minut cizího hlasového záznamu a nízký měsíční poplatek. „Za pět až deset dolarů měsíčně si můžete natrénovat hlas konkrétního člověka. Pro 99 % lidí je pak výsledek nerozeznatelný od originálu,“ upozorňuje. Takto vytvořený hlas lze následně využít k vydírání, finančním podvodům nebo manipulaci blízkých osob.Ekonomický rozměr je zřejmý: nejde už o jednotlivé případy, ale o škálovatelný model podvodu. Umělá inteligence dramaticky snižuje náklady na kriminalitu a zároveň výrazně zvyšuje její efektivitu i dosah.Kdo je nejzranitelnější? Překvapivá dataČasto se předpokládá, že nejohroženější skupinou jsou senioři. Data ale podle Spáčila ukazují jiný obraz.„Statistiky naznačují, že zranitelnější jsou často lidé mezi 30 a 40 lety. Jsou digitálně zdatní, pracují s technologiemi a mají pocit, že se v nich orientují, právě proto podceňují riziko,“ vysvětluje.Naopak starší generace je dnes díky osvětovým kampaním často obezřetnější. Paradoxně tak právě ekonomicky aktivní část populace představuje hlavní cíl sofistikovaných digitálních podvodů.Psychologie místo technologiePodle Spáčila není hlavní slabinou samotná umělá inteligence, ale lidská psychologie. Mozek reaguje na emoce dříve než na fakta – a dezinformace s tímto mechanismem cíleně pracují. „Vidíme obsah, který v nás vyvolá strach nebo vztek, a okamžitě si vytváříme názor. Racionální část mozku nastupuje až později, pokud vůbec,“ popisuje.Právě proto se falešná videa a zprávy šíří rychleji než jejich vyvrácení. Ekonomicky to znamená rostoucí náklady na krizovou komunikaci, zvyšující se reputační rizika pro firmy i instituce a tlak na regulaci digitálních platforem.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně fungují nejnovější AI nástroje pro tvorbu falešných videí a hlasů v praxi?Jaké konkrétní bezpečnostní chyby lidé dělají nejčastěji při finančních podvodech?Proč mohou autonomní AI systémy znamenat zásadní zlom pro globální ekonomiku?Jak se budou muset změnit byznysové modely digitálních platforem, aby přežily?Kde leží hranice mezi kreativním využitím AI a systémovým zneužíváním technologie?

Roboti místo lidí a software jako nová přidaná hodnota. Jeden z největších zaměstnavatelů v zemi stojí před zásadní transformací. V pořadu Industry in Motion na platformě FocusOn vysvětluje Tomáš Belza, plant manager Continental Barum v Otrokovicích, proč český průmysl ztrácí konkurenceschopnost. Mluví o tlaku na efektivitu, investicích do digitalizace a robotizace, ale i o tom, co brzdí výrobu nejvíc: nestabilní ceny energií a pomalá legislativa.Evropský automobilový sektor čelí masivním změnám. Propouštění, tlak na ceny a sílící konkurence z Asie nutí výrobce přehodnocovat celé obchodní modely. Podle Tomáše Belzy není otázkou, zda změna přijde, ale kdo ji zvládne.„V Evropě probíhá restrukturalizace celého automobilového byznysu. Dopadá to na automobilky a nepřímo i na nás,“ říká Belza. Otrokovický závod má podle něj silnou pozici díky širokému portfoliu výroby, kvalitě a efektivitě, přesto tlak trhu pociťuje. Cílem vedení není reagovat jen na aktuální výkyvy, ale připravit závod na dlouhodobě složité období. Klíčovými tématy jsou spolehlivost, efektivita procesů a schopnost obstát v rámci vnitřní konkurence koncernových továren.Top 20 plátců daní: bez energií a rychlejších povolení to nepůjdeContinental Barum patří mezi dvacet největších plátců daní v Česku a je největším zaměstnavatelem Zlínského kraje. Dialog se státem podle Belzy existuje, ale firma neusiluje o speciální zacházení. „Nechceme žádné výjimky. Potřebujeme stejné podmínky, jaké mají firmy v okolních zemích,“ zdůrazňuje. Zásadními faktory konkurenceschopnosti jsou především ceny energií a rychlost povolovacích procesů.Byrokracie podle něj výrazně zpomaluje investice i rozvoj. Pokud se nepodaří procesy zjednodušit a stabilizovat nákladové prostředí, hrozí další oslabování evropského průmyslu vůči globální konkurenci.Polsko, Asie a noví hráčiOtázka přesunu výroby do levnějších zemí podle Belzy Otrokovicím aktuálně nehrozí. Rozhodující nejsou jen mzdové náklady, ale také know-how, logistika a kvalita výroby.„Není to jen o mzdách. Důležitá je efektivita, spolehlivost a schopnost dodávat kvalitu,“ říká. Přesto upozorňuje na rostoucí konkurenci nejen v Evropě, ale i z Asie.Na trhu se objevují noví výrobci, například v Polsku, kde má vzniknout továrna s kapacitou až sedm milionů pneumatik ročně. Celkový objem trhu se ale nezvyšuje, což znamená tvrdší boj o zakázky.Od montovny k mozku: digitalizace a IT jako nová přidaná hodnotaVýznamnou proměnou prochází i struktura práce. Otrokovický závod dnes zaměstnává více než 60 vývojářů, kteří vytvářejí aplikace pro desítky závodů po celém světě. „Musíme dávat přidanou hodnotu. Nejen vyrábět, ale také vyvíjet,“ říká Belza. Závod se postupně mění z čistě výrobního místa na centrum digitálních a centrálních funkcí.Výzvou zůstává vnímání značky zaměstnavatelem. Continental je podle něj stále spojován hlavně s výrobou pneumatik, přestože v Otrokovicích funguje vývoj, výroba strojů i vlastní výzkum.Nedostatek lidí a čtyřsměnný provoz: automatizace je nutnostZávod vyrábí přibližně 20 milionů pneumatik ročně a zaměstnává zhruba 5 400 lidí. Najít nové pracovníky je stále obtížnější, zejména kvůli náročnému směnnému provozu. „Čtyřsměnný provoz není pro mladší generaci atraktivní. Bez automatizace se neobejdeme,“ říká Belza. Robotizace se nejrychleji prosazuje v logistice a manipulaci s materiálem.Investice do automatizace mají návratnost tři až pět let, což je v evropských podmínkách stále ekonomicky náročné, zvlášť u starších výrobních hal.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se Continental připravuje na dlouhodobý tlak v evropském automobilovém průmyslu?Proč nejsou mzdy jediným kritériem při rozhodování o umís

Architektonické studio edit! vzniklo z přátelství, diskusí u piva a frustrace z kompromisů, které postupně ničí dobré návrhy. Ivan Boroš, Juraj Calaj a Vítězslav Danda v pořadu Next Stop na platformě FocusOn otevřeně popisují, proč je dnes nejtěžší uhlídat původní myšlenku projektu, jak se z návrhů postupně vytrácí kvalita a proč jejich cesta vedla od hospod a malých realizací až k práci s veřejným prostorem a městem jako celkem.Vznik studia edit! nebyl výsledkem marketingové strategie ani dlouhého brandového workshopu. Jak v rozhovoru zaznívá, název se zrodil přirozeně, v okamžiku, kdy se zakladatelé snažili pojmenovat to, co vlastně dělají.„Hledali jsme dlouho, jak se budeme jmenovat. A pak jsme si všimli tlačítka Edit v horní liště programu. A říkali jsme si, že to vlastně přesně sedí,“ vysvětluje Juraj Calaj.Editování prostoru je podle nich neustálý proces úprav, rozhodování a korekcí. Nejde o jednorázový návrh, ale o schopnost udržet směr v prostředí, kde do projektu vstupuje klient, úřady, normy i rozpočet. Právě v tom vidí jádro své práce.Nejlepší návrh je skoro vždy ten prvníJedno z opakujících se témat rozhovoru je ztráta původní myšlenky v průběhu projektu. Architekti otevřeně přiznávají, že finální realizace se často výrazně vzdálí tomu, co vzniklo na začátku.„První návrhy bývají skoro vždycky nejlepší. Pak do toho začne vstupovat klient, úřady, kompromisy a člověk postupně ustupuje,“ říká Ivan Boroš. Podle studia edit! je nejtěžší částí práce uhlídat základní koncept a včas poznat moment, kdy už je návrh „přeeditovaný“. „Když to poznáme pozdě, už se to vlastně nedá zachránit,“ doplňuje Vítězslav Danda.Právě proto se v průběhu práce pravidelně vracejí k prvním skicám a renderům. Ne jako k nostalgii, ale jako kontrolní bod, který připomíná, co bylo původním cílem projektu.Od hospod k architektuře městaStudio edit! nezačínalo velkými developerskými projekty ani městskými zakázkami. Jejich cesta vedla přes menší realizace, interiéry a pohostinské prostory.Hospody a menší provozy pro ně byly školou praxe. Naučily je pracovat s omezeným rozpočtem, provozní logikou i reálnými potřebami lidí. Tyto zkušenosti dnes považují za klíčové. „Byla to dobrá škola. Člověk se naučí přemýšlet prakticky, nejen esteticky,“ zaznívá v rozhovoru.Postupně se jejich práce rozšířila k větším celkům – ulicím, náměstím a veřejnému prostoru. Přístup se ale nezměnil: stále jde o hledání rovnováhy mezi funkcí, estetikou a dlouhodobou udržitelností.Klienti, úřady a kompromisy. Realita současné architekturyRozhovor se nevyhýbá ani kritice systému. Architekti popisují, že kvalitu návrhu dnes neohrožuje jeden špatný zásah, ale série drobných kompromisů. „Nikdo nechce projekt zničit. Ale každý do něj něco přidá, něco upraví, něco vezme pryč. A výsledek se postupně rozpadá,“ popisuje Danda.Studio edit! se proto snaží nastavit jasná pravidla hned na začátku projektu. Ne vždy to funguje, ale považují to za jedinou cestu, jak udržet smysluplnou architekturu v prostředí plném protichůdných tlaků.Architektura není solitér. Je to procesStudio edit! v rozhovoru opakovaně zdůrazňuje, že architektura není o jedné budově, ale o vztazích: k okolí, městu, lidem i času. „Dům nikdy nefunguje sám o sobě. Vždy je součástí širšího kontextu,“ zaznívá.Právě proto se dnes čím dál víc věnují urbanistickému měřítku. Nejde o změnu ambicí, ale o přirozený vývoj. Jakmile architekt začne řešit ulice a veřejný prostor, přestává navrhovat objekty a začíná pracovat se systémem.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak architekti poznají moment, kdy je návrh už „přeeditovaný“?Proč jsou první skici často kvalitnější než finální realizace?Jak práce na hospodách ov

První nápad na byznys je vzrušující – ale co všechno je potřeba vyřešit, aby se sen stal úspěšnou firmou? Advokát a partner společnosti BDO Legal Štěpán Kleček v prvním díle podcastu Byznys DNA odhaluje, na co si dát pozor při zakládání firmy, kdy má smysl založit s.r.o., jak nastavit vztahy s partnery a jaké chyby podnikatele pronásledují i po dvaceti letech.Životní cyklus firmy: Průvodce podnikáním od nápadu po exitJak roste firma? Jaké chyby podnikatelé dělají opakovaně? A co odlišuje ty, kteří uspějí? BDO představuje celoroční podcastovou sérii Životní cyklus firmy – průvodce podnikáním od prvního nápadu až po úspěšný prodej.V 12 dílech se společně s odborníky z praxe podíváme na klíčové etapy života každého byznysu. Od založení a financování firmy, přes digitalizaci, účetní strategii či kyberbezpečnost, až po akvizice, generační předání či samotný exit. Každý díl nabídne praktické návody, reálné zkušenosti, upozorní na nejčastější problémy a pomůže podnikatelům i manažerům dělat informovanější, rychlejší a bezpečnější rozhodnutí.První otázky určují budoucnostKdyž do BDO přijde klient s nápadem na byznys, jde rovnou k podstatě. První, co ho zajímá, jsou peníze. "Bude to z vlastních zdrojů, nebo z cizích? Od toho se odvíjí celá řada dalších kroků," říká advokát z BDO. Hned nato přichází druhá klíčová otázka: Je na to sám, nebo má obchodní partnery?"Pokud má partnery, zajímá mě, jestli má rozmyšlené, zda budou společníci ve firmě, nebo jestli to nastavení bude přes smlouvy o spolupráci. To je velmi důležité mít na začátku dobře promyšlené," upozorňuje Kleček.Kamarádství nestačí – smlouvy rozhodujíMají to podnikatelé promyšlené? "Asi velmi často ne," přiznává Kleček. "Spoléhají na kamarádské vztahy. Říkají si: Jsme kámoši, vždycky se dohodneme." A to je podle něj zásadní chyba.Na začátku je kamarádství skutečně dostatečné – ale když byznys roste a přicházejí těžká rozhodnutí, už není tak jednoduché se dohodnout. "Mám praktické zkušenosti z poslední doby. Když si to partneři nenastaví dobře na začátku, pak třeba za 10 nebo 20 let mohou mít velké problémy," varuje advokát.Další klíčové oblasti na začátku jsou například regulatorní rámec a potřebná povolení, ochrana duševního vlastnictví, volba formy podnikání a časový horizont rozvoje firmy.Byznysplán jako základ pro investoryZásadní je konkrétní byznysplán. "Ptám se, jestli ho vůbec má. Jestli má dobře propočítané náklady a výnosy. A jestli má rozpracované konzervativní, střední a optimistický varianty výnosnosti," vyjmenovává Kleček.Proč je to tak důležité? "Když půjde na trh pro investice, potřebuje přesvědčit investory," vysvětluje. "Investoři v České republice jsou velmi zkušení, inteligentní, půjdou do velké hloubky. Čím víc bude byznysplán propracovaný a podnikatel dokáže přesvědčit, že předpoklady dávají smysl, tím větší má šanci."OSVČ versus s.r.o.: Kde je hranice?Kdy má smysl založit společnost a kdy stačí živnost? "Může se to lámat někde kolem pěti milionů. Když je roční obrat plus minus pět milionů, může podnikatel začít přemýšlet o tom, že si založí společnost," odhaduje Kleček.OSVČ bude skoro vždycky o něco výhodnější pro samostatného podnikatele. "Máme tam progresivní daň – nad zhruba 1,7 až 1,8 milionu už máme sazbu 23 procent. U s.r.o. je teď 21 procent, ale pak je třeba pamatovat na srážkovou daň 15 procent při výplatě zisku."Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se navíc dozvíte:Kdy má smysl přemýšlet o geografické expanzi a jak na to z pohledu právní strukturyJak fungují jednotlivá finanční kola u startupů a co je to seed roundProč jsou některé dceřiné společnosti bank otevřenější rizikovějším projektům než tradi

Vztah Čechů k autům se mění. Zatímco dříve bylo vlastnictví vozu symbolem jistoty, dnes stále více lidí volí operativní leasing. Nejen firmy, ale i fyzické osoby. Dvě třetiny nových klientů už tvoří soukromníci, zejména mladší generace. Zakladatel platformy Driveto František Peterka v rozhovoru pro pořad Brand Date popisuje, proč se „operák“ stává racionální volbou, kolik dnes stojí auto na leasing, jaký vliv budou mít čínské značky a proč chce Driveto udělat z pořízení auta stejný proces jako zřízení mobilního tarifu.Touha vlastnit auto z Česka nemizí, ale přestává být univerzální. Podle Františka Peterky vždy existovala a bude existovat skupina lidí, pro které dává smysl auto vlastnit, například ti, kteří najedou minimum kilometrů, mění vůz jednou za deset až patnáct let nebo mají velmi specifické požadavky, třeba na sportovní vůz.Pro stále širší skupinu lidí se ale auto mění z majetku na službu.„Pro lidi, kteří přemýšlejí ekonomicky racionálně a nechtějí mít s autem žádné starosti, se operativní leasing stává stále dostupnější a jednodušší formou pořízení auta,“ vysvětluje Peterka. Rozhodující je podle něj pohodlí, předvídatelné náklady a absence starostí s provozem, servisem či budoucím prodejem vozu.Nejmladší generace auto „předplácí“Změna je nejviditelnější u mladších lidí. Generace, která je zvyklá na předplatné Netflixu, Spotify nebo mobilních tarifů, přistupuje podobně i k autům. „U mladší generace vidíme nárůst poptávky ještě výrazněji. Často nemají vyšší stovky tisíc korun na pořízení auta a přemýšlejí, kam své peníze investovat. A upřímně – existují lepší investice než nové auto,“ říká Peterka.Operativní leasing jim umožňuje mít jasně daný měsíční rozpočet, zbytek peněz použít jinak a přitom jezdit v novém, spolehlivém voze.Dvě třetiny klientů jsou fyzické osoby. Pomohla Škoda i levnější modelyOperativní leasing byl historicky doménou firem. To se ale změnilo.Dnes už podle Driveto tvoří zhruba dvě třetiny klientů fyzické osoby. Velkou roli sehrála automobilka Škoda, která před více než deseti lety uvedla program „Škoda bez starostí“ a otevřela operativní leasing širší veřejnosti. Zásadní byl ale i rozvoj nabídky.„Dnes už nejde jen o malá levná auta. Dostupné jsou vozy nižší střední třídy, crossovery nebo SUV za jednotky tisíc korun měsíčně,“ popisuje Peterka. Částky kolem sedmi až osmi tisíc korun měsíčně jsou podle něj pro soukromé osoby psychologicky i finančně přijatelné.Operativní leasing versus klasický leasing. Rozdíl je zásadníOperativní leasing je podle Peterky v podstatě dlouhodobý pronájem auta. Klient si zvolí vůz, roční nájezd a dobu užívání, platí měsíční splátku a po skončení smlouvy auto vrací.Operák pro živnostníky i malé firmy. Bez vstupní investiceZhruba 70 % klientů Driveto tvoří koncoví zákazníci: fyzické osoby a OSVČ. Zbytek jsou malé a střední firmy. „Výhoda je jednoduchost. Nemusíte investovat na začátku, máte jednu měsíční splátku a často jezdíte v lepším autě, než kdybyste si ho kupovali sami,“ říká Peterka.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč se Češi postupně vzdávají vlastnictví auta a co je k tomu vede ekonomicky?Jaké konkrétní typy aut jsou dnes na operativní leasing nejvýhodnější?Jak mohou čínské automobilky změnit ceny a nabídku operativního leasingu?Jak funguje AI při výběru auta a zrychlení celého procesu?Jaké další rekordní akce mohou přijít po úspěchu Toyoty?

Marketingový svět prochází jednou z největších proměn za poslední dekády. Umělá inteligence, fragmentace kanálů i tlak na efektivitu zásadně mění roli agentur i marketingových ředitelů. Zatímco globální reklamní skupiny bojují s klesajícími maržemi a konsolidací, agilní nezávislé agentury získávají stále větší prostor. Miroslav Král, spolumajitel agentury MarketUp, v rozhovoru pro pořad Brand Date na platformě FocusOn otevřeně popisuje vývoj reklamního trhu, proměnu role CMO i to, proč dnes může butiková agentura porazit nadnárodní konglomerát.Podnikatelská dráha Miroslava Krále začala krátce po roce 1989. Po dokončení vysoké školy v roce 1991 se pustil do podnikání v různých oblastech, včetně dovozu luxusního nábytku z Itálie. Jak sám říká, byla to doba, kdy „všechno rostlo a bylo to extrémně dynamické“.Zlom přišel po několika letech, kdy se rozhodl získat zkušenosti v zahraničních a technologických firmách. Postupně působil ve start-upu v telekomunikacích, sedm let v Eurotelu, následně v Honeywellu a Microsoftu. Právě kombinace technologického zázemí a manažerské praxe ve velkých korporacích podle něj vytvořila základ pro návrat k podnikání.„Cítil jsem, že po čtyřicítce je čas znovu podnikat. Měl jsem technologický background a hledal jsem obor, který by dával smysl,“ vysvětluje Král. Původně uvažoval o franšíze digitálního marketingu, nakonec se však rozhodl založit vlastní agenturu.MarketUp vznikl bez ambicí Když MarketUp vznikal, jeho zakladatelé neměli ambici konkurovat globálním reklamním skupinám. Firma vznikla jako soukromý podnik s realistickými cíli. Postupně však s rostoucími zkušenostmi, týmem i důvěrou klientů začala laťka růst.Dnes se MarketUp běžně setkává v tendrech s největšími globálními agenturami – a často je poráží. Podle Krále to není náhoda, ale výsledek dlouhodobého vývoje celého odvětví.„Velké reklamní skupiny vznikaly hlavně kvůli vyjednávací síle a vysokým maržím. Digitál a dnes AI ale tuto výhodu postupně stírají,“ říká.Fragmentace marketingového ekosystému vedla ke vzniku specializovaných agentur: digitálních, výzkumných, social media, influencer marketingu či content creation. Tento vývoj nahrál menším, agilním hráčům.AI jako další zlom: výhoda pro menší a rychlejší agenturyZatímco digitální transformaci globální skupiny postupně dohnaly, nástup umělé inteligence podle Krále přináší další zásadní zlom. AI začíná eliminovat některé klíčové výhody velkých konglomerátů, především rozsáhlé týmy a nákupní sílu. „Velké skupiny jsou pod tlakem. Marže se snižují, dochází ke konsolidaci a propouštění. AI vymazává část jejich přidané hodnoty,“ popisuje.Podle něj se právě nyní otevírá prostor pro nezávislé agentury, které nejsou zatížené vysokou režií a dokážou rychle adoptovat nové technologie. To se promítá i do výsledků tendrů.Tendry: drahý proces s úspěšností přes 40 %Tendrování patří k nejdiskutovanějším tématům reklamního trhu. Jeden tendr znamená investici 50 až 200 hodin práce, často bez záruky úspěchu. Přesto zůstává standardním nástrojem výběru partnerů u středních a velkých značek.MarketUp si podle Krále vybírá pouze tendry, kde má reálnou šanci uspět. Výsledkem je nadprůměrná úspěšnost: v posledních letech se pohybuje mezi 42 a 47 procenty. „Není to jen o ceně. Klient chce vidět porozumění byznysu, kvalitní tým a schopnost posunout značku dopředu,“ říká Král.Mezi klienty agentury patří značky z retailu, telekomunikací i mezinárodní rodinné firmy, které se rozhodly pro spolupráci s nezávislou agenturou místo globální sítě.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně AI mění ekonomiku reklamních agentur a jejich byznys modely?Proč globální reklamní skupiny ztrácejí výh

Češi patří k největším skeptikům vůči elektromobilitě v Evropě. Zatímco v západních zemích tvoří elektromobily desítky procent nových registrací, v Česku jde o jednotky procent. V pořadu Elektrodrive na platformě FocusOn vysvětluje Lukáš Folbrecht, tajemník Elektromobilní platformy, proč za tím nejsou ani tak technologie, jako spíše kupní síla, struktura bydlení, způsob cestování a obavy o budoucnost automobilového průmyslu, který v Česku tvoří zhruba 8 % HDP.Moderátor v úvodu rozhovoru připomíná data, podle nichž je v Česku výrazně vyšší podíl lidí odmítajících elektromobilitu než v západní Evropě. Folbrecht upozorňuje, že realita je složitější než jednoduché rozdělení na „pro“ a „proti“.„Vedle hlasitých odpůrců a nadšených fanoušků existuje velká skupina lidí, kteří nemají vyhraněný názor a čekají, až pro ně elektromobil začne dávat smysl,“ říká.Podle něj nejde o ideologický odpor, ale o pragmatické vyčkávání: dostupnější cenu, odpovídající typ vozu a možnost nabíjení.Dnes se elektromobily na nových registracích v Česku podílejí necelými 6 %, zatímco v Německu či Nizozemsku je to přes 30 %, v Dánsku kolem 65 % a v Norsku více než 90 %. Rozdíl podle Folbrechta dobře kopíruje rozdíly v příjmech a životním stylu.Nízká kupní síla a šestnáctiletý vozový parkJedním z klíčových důvodů českého odstupu je ekonomika. „Máme nižší kupní sílu než západní Evropa a zároveň jeden z nejstarších vozových parků. Průměrné auto v Česku má přes 16 let,“ upozorňuje Folbrecht.Zatímco v bohatších zemích lidé častěji obměňují vozy a kupují nové technologie, v Česku si domácnosti auta drží dlouhodobě. Elektromobil s cenou kolem jednoho až jeden a půl milionu korun je pro velkou část populace mimo dosah.Právě proto hraje zásadní roli sekundární trh. „Jakmile se elektromobil dostane na cenu 300 až 500 tisíc korun a má možnost domácího dobíjení, začíná dávat ekonomický smysl,“ říká Folbrecht. Rozvoj trhu s ojetými elektromobily podle něj výrazně pomáhá jejich dostupnosti.Chalupy, dovolené a tisíc kilometrů na jeden zátahČeská specifika nejsou jen ekonomická, ale i kulturní. „Jsme národ chalupářů. Potřebujeme velký kufr, tažné zařízení a často máme pocit, že musíme ujet tisíc kilometrů na jeden zátah,“ popisuje Folbrecht.Typickým příkladem je letní cesta do Chorvatska nebo zimní dovolená v Alpách. Elektromobil je v očích části veřejnosti stále vnímán jako omezení svobody, a to i přesto, že reálné dojezdy a rychlosti dobíjení se výrazně zlepšují.Dalším faktorem je jazyková a technologická bariéra. „Někteří lidé mají obavu, že v zahraničí nebudou vědět, kde a jak nabíjet,“ dodává.Strach o práci: automobilový průmysl jako klíčový argumentZásadní roli hraje i obava o budoucnost české ekonomiky. „Automobilový průmysl tvoří zhruba 8 % HDP. Část lidí vnímá elektromobilitu jako ohrožení pracovních míst a životní úrovně,“ říká Folbrecht.I když elektromobily přinášejí výhody v podobě ticha, nulových lokálních emisí a lepší kvality ovzduší ve městech, u části veřejnosti převažuje obava z dopadů transformace. Podle Folbrechta je právě tato nejistota silně zakořeněná a živí dlouhodobý skepticismus.Nabíjecí infrastruktura. Čísla jsou lepší, než si lidé myslíJedním z nejčastějších argumentů proti elektromobilům je údajný nedostatek nabíječek. Folbrecht ale upozorňuje, že realita je jiná.„V Česku máme přes sedm tisíc veřejných dobíjecích bodů a zhruba 55 tisíc elektromobilů,“ říká. V přepočtu na počet vozidel či obyvatel vychází Česko v některých statistikách dokonce lépe než NorskoCelý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč jsou Češi vůči elektromobilitě skeptičtější než většina EvropyJakou roli hraje

V pořadu Plně nabito na platformě FocusOn.cz diskutovali o moderní energetice Radek Vrána, generální ředitel společnosti Amper Savings, David Vodička, člen představenstva GAZ Energy (Bochemie), a Jan Špale z Českého vysokého učení technického v Praze. Shodli se, že firmy, které se do energetických úspor pouštějí promyšleně a na základě dat, dosahují výrazně lepších výsledků než ty, které pouze mění technologie bez širší koncepce.Energetické hospodářství chemičky Bochemie prošlo od roku 2016 zásadní proměnou. Společnost Amper Savings, vedená Radkem Vránou, zavedla postupný systém řízení energií: od rekonstrukce kompresorových stanic po zavedení moderní kogenerační jednotky.„Projekt Energy Performance Contracting jsme uzavřeli na deset let. Ročně garantujeme úsporu přes 6 milionů korun, přičemž v loňském roce jsme dosáhli dvojnásobku úspor kolem 12 milionů,“ uvedl Vrána.Díky kombinované výrobě tepla a elektřiny si podnik vyrábí zhruba 50 % vlastní elektřiny a odebírá ze sítě jen polovinu původního množství. Úspory plynu se podle Vrány pohybují mezi 30 a 40 procenty. Bochemie má dnes instalováno kolem 750 kWp fotovoltaiky a pokračuje v rozšiřování úsporných opatření.Data místo domněnek: proč nestačí „vyměnit žárovky“David Vodička ze společnosti GAZ Energy, pod kterou Bochemie spadá, zdůrazňuje, že klíčem k úsporám je pochopení vlastní spotřeby. „Na začátku jsme neinvestovali do izolací nebo fasád. Amper Savings byl první partner, který řekl: ‚Nejdřív zjistěme, kam nám energie utíkají.‘ Až pak dává smysl přistupovat k větším investicím,“ popsal.Tento přístup vedl k výstavbě nové kogenerační jednotky a následně i k instalaci fotovoltaických zdrojů. Právě propojení různých opatření zajišťuje synergii, která by při dílčích krocích chyběla. „Když zateplíte budovu, ale nevyměníte otopnou soustavu, vyvětráte úspory do okolí,“ dodal Vrána.Komplexnost jako nutnost. Jinak desítky procent neušetříteZástupci všech tří institucí se shodují, že cesta k reálným úsporám vede jen přes komplexní řízení. „Bez propojení zdrojových i spotřebních částí systému není možné snížit energetickou náročnost v řádu desítek procent,“ uvedl Vrána.Bochemie nyní díky modernímu řízení dosahuje nejen nižší spotřeby, ale i efektivnějšího využití energie v reálném čase. „Z plynu vyrobíme polovinu elektřiny, kterou potřebujeme. Celkově tak šetříme přes 50 procent elektřiny a 30 procent plynu,“ shrnul.Baterie – klíčový dílek energetické skládačkyRole bateriových úložišť v českém průmyslu rychle roste. Podle Davida Vodičky ale dává smysl teprve ve chvíli, kdy firma chápe svou spotřebu. „Bez dat o tom, proč vznikají energetické špičky, je baterie zbytečně drahá investice,“ vysvětlil.Jan Špale z ČVUT k tomu dodává, že někdy stačí změnit provozní návyky: „Jedna tiskárna zjistila, že přetoky z fotovoltaiky odstraní prostým rozdělením obědových přestávek. Nemusela kupovat velkou baterii.“Podle Vrány ale akumulace do moderní energetiky patří: „Je to důležitý dílek puzzle. Pomáhá jak ekonomice podniku, tak stabilitě distribuční sítě.“Akademická sféra mapuje úspěšné projektyČVUT se zaměřuje na průmyslovou energetiku a podporuje šíření příkladů dobré praxe. „Snažíme se, aby se úspěšné projekty, jako je Bochemie, dostaly do povědomí dalších podniků,“ říká Špale.Zájem studentů o obor podle něj roste pomaleji než poptávka firem: „Každý student si práci najde už během studia. Energetika dnes potřebuje víc odborníků, než kolik jich dokážeme vychovat.“Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně funguje desetiletý kontrakt Energy Performance Contracting v praxi?Jaké technologické detaily stojí za úspěchem kogenerační výroby

Dřevostavby v Česku stále narážejí na předsudky, legislativní limity i obavy investorů, přestože technicky už dávno obstály. Architekt Ján Antal, hlavní architekt studia Perspektiv, v pořadu Next Stop vysvětluje, proč dřevo není ideologická volba, ale racionální konstrukční systém, jaké ekonomické bariéry brzdí jeho širší využití a proč budoucnost developmentu neleží v revolucích, ale v postupné evoluci stavebnictví. Studio Perspektiv začínalo jako interiérové studio. Přechod k architektuře nebyl výsledkem strategického plánu, ale postupného vývoje a změny zakázek. Zlom přišel v době covidu, kdy se tým začal systematicky věnovat architektuře většího měřítka.„Začínali jsme jako interiérové studio, ale postupně jsme se vyprofilovali až k architektuře v plném rozsahu. Dnes máme štěstí na nové zakázky a větší projekty,“ popisuje Antal. Právě změna měřítka otevřela otázku konstrukčních systémů a dlouhodobé udržitelnosti.Klíčovým impulzem byla první větší administrativní stavba, u které klient hledal architekturu odpovídající jeho firemním hodnotám. Původní návrh z prefabrikovaného betonu se ukázal jako hodnotový protiklad.„Betonová prefabrikovaná stavba byla v rozporu s tím, jak firma pracovala s energetikou, fotovoltaikou a udržitelností. Dřevo nám v tu chvíli dávalo mnohem větší smysl,“ říká Antal.Dřevo není marketing. Je to technický materiálRozhodnutí pro dřevo nebylo podle Antala marketingovým gestem. Naopak šlo o racionální konstrukční volbu. Současné dřevostavby podle něj nemají s historickou romantikou mnoho společného.„Dřevo dnes není romantický materiál. Je technicky zpracované, má velmi dobré fyzikální vlastnosti a umožňuje jiný způsob práce s konstrukcí a tektonikou,“ vysvětluje. Zásadní je podle něj opuštění dogmatického přístupu. Neexistuje univerzálně správný materiál. Každý má své silné i slabé stránky a smysl dává jejich kombinace.„Nejlepší řešení často vzniká kombinací dřeva, betonu a dalších materiálů. Každý přináší jinou přidanou hodnotu: lehkost, akumulaci, mikroklima,“ říká Antal. Dogmatické lpění na jednom systému podle něj vede k technickým kompromisům a vyšším nákladům.Největší bariéra není technika, ale stigmaPřestože technické možnosti dřevostaveb výrazně pokročily, jejich rozšíření v Česku brzdí předsudky. Antal mluví o dlouhodobém stigmatizování dřeva jako materiálu s nízkou životností.„Nejčastěji slyšíte, že se to za pár let rozpadne, že se to musí neustále natírat a že to nevydrží tolik co beton nebo cihla. To ale dnes už neodpovídá realitě,“ říká. Podle něj hraje roli historická preference zděných staveb a později betonu. Dřevo se do hry vrací až nyní, a to pomalu. I proto první dřevostavba studia nepřinesla okamžitou vlnu dalších zakázek.„Dřevo je v české společnosti stále do určité míry stigmatizované,“ konstatuje Antal.Legislativa a výška: falešný problémČasto zmiňovaným limitem dřevostaveb je požární výška. V Česku je standardní limit 12 metrů, což v praxi znamená čtyři nadzemní podlaží. Studio Perspektiv díky tomu drží paradoxní prvenství.„Jsme autory nejvyšší administrativní dřevostavby v Česku. Má čtyři podlaží, což je trochu komické, ale legislativně jsme na hraně 12 metrů,“ říká Antal.Podle něj ale výška není klíčový problém. Legislativní návrhy už dnes umožňují vyšší stavby v kombinovaných systémech. Skutečnou bariérou je spíš obava klientů z neznámého. „I kdybychom zítra mohli stavět dvacetimetrové dřevostavby, problém nezmizí. Lidé se bojí základních věcí: údržby, požáru, provozu,“ vysvětluje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč se dřevostavby v Česku prosazují pomaleji než v zahraničíJaké ekonomické mýty nejčastěji brzdí rozhod