FOCUS ON

Energetická efektivita, digitalizace a sběr dat mění podobu českého průmyslu. V nejnovějším díle pořadu Tech Talk na platformě FocusOn.cz přivítal moderátor Jakuba Kleniara, obchodně-technického zástupce společnosti OEM Automatic. V rozhovoru přibližuje fungování mezinárodní skupiny, měření spotřeby ve sklářském průmyslu, technologie pro datová centra i možnosti využití umělé inteligence.Příběh OEM Automatic se začal psát v roce 1974 ve švédském městečku Tranås, kde dvě rodiny vytvořily obchodní model zaměřený na distribuci a technickou podporu v oblasti automatizace. Skupina OEM International dnes působí v 16 zemích světa. Nejsilnější pozici má ve Skandinávii, postupně však vybudovala pobočky také v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Velké Británii nebo Číně.,,Jsme distributorem jednotlivých výrobců působících v Evropě. Jako OEM Automatic ale nedodáváme pouze samostatný produkt, nýbrž především celé technické řešení. Naši kolegové z technického oddělení jsou schopni společně se zákazníkem najít optimální řešení a dodat mu kompletní technickou podporu i samotný produkt,‘‘ vysvětluje Jakub Kleniar.Jednotlivé pobočky sdílejí informace o realizovaných projektech a mohou využívat zkušenosti kolegů z jiných zemí. Propojení systémů a skladových zásob zároveň umožňuje české pobočce obrátit se na centrálu ve Švédsku, pokud zákazník potřebuje specifický produkt, který není běžně dostupný na místním trhu.Pět divizí od rozvaděčů po železniciPortfolio OEM Automatic je rozděleno do pěti odborných divizí. Zahrnuje komponenty do rozvaděčů, stroje, bezpečnost a lineární techniku, elektroniku, oblast tlaku a průtoku a divizi Railway and Mobile Vehicle.V železničním sektoru společnost spolupracuje například se Škoda Group. Pro kolejová vozidla dodává certifikované komponenty splňující drážní normy, včetně součástí využívaných ve dveřních systémech. Důležitou oblastí jsou také logistická centra a systémoví integrátoři, kteří vytvářejí kompletní výrobní a manipulační linky. V České republice OEM Automatic podle Kleniara spolupracuje přibližně s deseti integračními firmami.,,Pro nás jsou důležité všechny obory, které máme v portfoliu. Když si automatizaci představíme komplexně, každá z našich divizí v ní zastupuje určitý segment. V oblasti tlaku a průtoku jsme nejsilnější například v potravinářském a chemickém průmyslu. V divizi Panel se zase výrazně zaměřujeme na monitorování a měření spotřeby energie,‘‘ popisuje Kleniar.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké ukázkové aplikace mohou zákazníci vidět při návštěvě OEM Automatic?Jak společnosti pomáhá sdílení zkušeností mezi pobočkami v 16 zemích světa?Proč Jakub Kleniar upřednostňuje osobní jednání před komunikací přes Teams?Jakým způsobem využívá při každodenní práci model Gemini od společnosti Google?Proč podle Kleniara zůstane lidská kontrola důležitá i při dalším rozvoji automatizace a umělé inteligence?

Po ulicích Greenwich Village chodil v županu a pantoflích, mumlal si pro sebe a před agenty FBI předstíral těžce duševně nemocného člověka. Ve skutečnosti Vincent „The Chin“ Gigante patřil k nejmocnějším mafiánským bossům New Yorku a z ústraní řídil zločinecké impérium vydělávající stovky milionů dolarů. Jeho téměř třicet let trvající podvod, cestu na vrchol rodiny Genovese i osudovou chybu, která vedla k jeho pádu, rozkrývá odborník na historii americké mafie Jan Nápravník v pátém díle pořadu Wiseguy na platformě FocusOn.cz. Jeho rodiče patřili k první generaci přistěhovalců z Neapole. Otec podle Nápravníka pracoval jako hodinář a matka jako pradlena. Přestože v New Yorku žila přibližně šedesát let, nikdy se nenaučila anglicky. Protože tehdy v Greenwich Village žilo více chlapců jménem Vincent či Vincenzo, volala na svého syna neapolskou zdrobnělinou „Chinzeeno“. Z ní později vznikla jeho proslulá přezdívka „Chin“. Gigante ve škole dlouho nevydržel a už v pubertě vzdělávání ukončil. Od mládí se také dostával do problémů kvůli krádežím a zapojení do nelegálního hazardu. Podle Nápravníka měl za sebou několik obvinění i nocí strávených na policejní stanici. Do světa organizovaného zločinu však naplno vstoupil až později.. ,,Ve 40. letech se začal aktivně věnovat boxu. Odboxoval 25 zápasů v polotěžké váze, z nichž 21 vyhrál a pouze čtyři prohrál. Několikrát boxoval také v tehdejší Madison Square Garden a několik zápasů tam vyhrál. Jeho manažerem byl Tommy Eboli, jeden z nejobávanějších mužů v rodině Genovese, ten ho přivedl k mafii‘‘ popisuje Jan Nápravník. Po skončení boxerské kariéry začal Gigante pracovat nejprve pro zmíněného Eboliho a později pro samotného Vita Genoveseho. ,,Genovesemu dělal řidiče. Protože byl boxer, využívali ho také k vymáhání dluhů nebo k ochraně nelegálních heren. Na to byl Vincent díky boxu a své postavě opravdu jako dělaný,‘‘ dodává Nápravník. Kulka Costella nezabila, Gigantemu však otevřela cestu k moci V květnu 1957 dostal Gigante zásadní úkol: zastřelit tehdejšího bosse rodiny Luciano (posléze Genovese) Franka Costella, který soupeřil o moc s Vitem Genovesem. Když jednoho dne Costello vcházel do hotelu na Manhattanu, Gigante na něj ve foyer zavolal a vystřelil. Costello se však otočil a kulka ho pouze lehce zasáhla do ucha. Na úniku si Giganteho všiml jeden z pracovníků hotelu, což ho dostalo později před soud. Přestože se schovával, tak o rok později stanul Gigante před soudem kvůli pokusu o vraždu. Costello však dodržel pravidlo omerty a odmítl svého útočníka identifikovat. Gigante byl proto osvobozen. ,,Když Frank Costello odcházel od výpovědi, Giganteho slyšeli, jak mu řekl pouze: ‚Díky, Franku.‘ Bylo to skutečné divadlo,‘‘ popisuje Jan Nápravník. Costello poté ustoupil z čela rodiny a svou pozici přenechal Vitu Genovesemu. Gigante se během 60. let stal kapitánem skupiny působící v Greenwich Village, kterou předtím řídil právě don Vito. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč se Vincentu Gigantemu podařilo vyhrát 21 z celkem 25 boxerských zápasů a jak mu zkušenosti z ringu pomohly při vstupu do organizovaného zločinu?Jak vznikla Giganteho přezdívka „The Chin“ a proč ve skutečnosti nesouvisela s jeho boxerskou kariérou?Jak fungoval systém nastrčeného šéfa a proč Anthony „Fat Tony“ Salerno přijal stoletý trest, aniž by Giganteho prozradil?Jaké signály používali členové rodiny Genovese místo vyslovení Giganteho jména a co jim hrozilo za porušení tohoto zákazu?Proč Jan Nápravník považuje Vincenta Giganteho za jednoho z nejchytřejších mafiánů historie a komu se bude věnovat příští díl pořadu Wiseguy?

V pouhých čtrnácti letech padl do zajetí angolských rebelů a přibližně 700 kilometrů džunglí ušel v rozpadajících se cvičkách. O několik let později začal při studiu na vysoké škole pracovat v managementu nově vznikající nemocnice v Neratovicích. Dnes Petr Kocian stojí za sítí očních klinik NeoVize a NeoVízia, která zaměstnává přibližně 350 lidí. V pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn popisuje, jak ho boj o přežití naučil vytvářet si finanční rezervy, proč nevěří státním slibům a proč podle něj dojmologie do managementu nepatří.Když bylo Petrovi Kocianovi na začátku 80. let čtrnáct let, odcestoval s rodinou za otcem, který pracoval v papírenském průmyslu v Angole. Místo plánovaného několikaletého pobytu však zažil ozbrojený přepad rebelů z hnutí UNITA. Zkušenosti z března 1983 využívá dodnes při řízení svých firem, které zaměstnávají přibližně 350 lidí.Z Angoly si odnesl potřebu finanční rezervyRodinný pobyt v angolském městě Alto Catumbela přerušil 12. března 1983 přibližně v šest hodin ráno náhlý útok protivládních jednotek.,,Táta nás nejdříve uklidňoval s tím, že se to občas děje, že se třeba nějaký voják opil nebo něco slaví. Palba ale zesilovala a přibližovala se. Pak nám začaly před okny po ulici utíkat ženy s různou bagáží na hlavě. Objevili se zvláštní vojáci s copánky, začali střílet do domu, rozbili dveře, vtrhli dovnitř a řekli nám, že máme jít.‘‘ Skupina čítala podle oficiálních údajů 66 unesených Čechoslováků včetně žen a dětí. Kocian během následného pochodu ušel přibližně 700 kilometrů v cvičkách, které mu matka musela podšívat kusem kabátu.,,Měl jsem na sobě bílé tričko, modré tepláky, slipy a ponožky a obul jsem si cvičky. V nich jsem pak ušel asi 700 kilometrů, než jsem dostal náhradní boty. Máma mi je musela podšívat kusem kabátu, protože byly prošlapané a gumičky popraskaly,‘‘ popisuje.Zkušenost ho naučila počítat s tím, že se zdánlivě stabilní situace může náhle změnit. V podnikání se proto snaží vytvářet finanční rezervy a připravovat záložní varianty.,,Vždycky jsem se snažil mít finanční zásobu nebo druhý plán, myslet na rezervu a nespoléhat se jen na to, že všechny věci půjdou pořád nahoru a všechno se bude dařit bez problémů,‘‘ říká.Do vedení nemocnice se dostal během vysoké školyBěhem studia na vysoké škole začal Kocian pracovat v manažerském týmu, který dával dohromady novou nemocnici v Neratovicích. Tu vybudovalo město a následně ji pronajalo soukromému provozovateli. Tým se postupně zmenšoval a stále větší část odpovědnosti zůstávala na Kocianovi.,,Starší lékaři a společníci mi pomáhali, rozhodovali a naváděli mě, ale protože mě vždy bavilo věci organizovat a nechtěl jsem stát vzadu, podařilo se mi je přesvědčit, že jsem schopen se s těmi úkoly vypořádat i přes svůj nízký věk,‘‘ popisuje Kocian.Byl rok 1994 a podnikání v českém zdravotnictví se teprve rozvíjelo. Kocian připouští, že se kvůli nedostatku zkušeností dopustil řady chyb. Od začátku se však snažil detailně poznat provoz nemocnice.,,Chodil jsem na operační i porodní sál a na vlastní oči jsem viděl, co se tam odehrává. Nebyly to pro mě jen abstraktní pojmy. Tuto znalost považuji ve zdravotnictví za nesmírně důležitou,‘‘ vysvětluje. Podle Kociana proto nelze zdravotnické zařízení řídit pouze prostřednictvím tabulek. Na prvním místě musí zůstat pacient a kvalita péče, nikoliv samotný zisk. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak probíhal útok hnutí UNITA a co Petr Kocian zažíval během zajetí v Angole?Jaké zkušenosti si Petr Kocian přivezl z kurzu HOPE a ze zahraničních stáží?Proč je podle něj americký management ve zdravotnictví přibližně o 20 let před Evropou?Jak se v Neratovicích podařilo v

Do aktivní zálohy se přihlásila před téměř pěti lety. Na dokončení náboru čekala skoro rok a dnes jako desátnice slouží u 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Kateřina Nováková v pořadu Přežít na platformě FocusOn popsala, co ji do armády přivedlo, jak vypadají její výcviky i proč si záložníci stále musejí některé části výstroje pořizovat sami. Vedle služby se věnuje také propojování technologických startupů s obranným sektorem v rámci programu NATO DIANA.Od prvního formuláře k vrtulníkové základněKdyž se Kateřina Nováková rozhodla vstoupit do aktivní zálohy, o fungování armády toho podle svých slov zpočátku příliš nevěděla. Ještě před podáním prvního formuláře ale narazila na 22. základnu vrtulníkového letectva, zavolala tam a domluvila se, že by u ní chtěla sloužit.Během telefonátu se zeptala také na možnost působit jako letecká návodčí JTAC. Dozvěděla se však, že tato specializace vyžaduje další znalosti a dovednosti. Nakonec se domluvila na zařazení k rotě ochrany. Samotný nábor trval téměř rok. ,,V aktivní záloze jsem přibližně čtyři roky. Přihlašovala jsem se v srpnu a čekala téměř celý rok, takže v celém procesu jsem skoro pět let,‘‘ popisuje Nováková.Do armády ji přivedlo především vlastenectví a snaha pomoci společnosti. Později ocenila také komunitu, přátelství a motivaci udržovat se v dobré fyzické kondici. Ve své rotě se podle svých slov setkává s poměrně vysokým zastoupením žen. Při některých cvičeních tvoří ženy až třetinu všech účastníků. V celé české armádě přitom podle Novákové představují přibližně 15 procent.Měsíc ročně přímo ve výcvikuBěhem roku se koná sedm až osm různých cvičení, na která jsou příslušníci její jednotky povoláváni. Záložníci nemusejí absolvovat všechna, povinně však musejí odcvičit minimálně dva týdny ročně. Nováková se zpravidla účastní dvou až tří cvičení, takže ve vojenském prostředí stráví přibližně měsíc za rok.,,Nelétám jako pilot, ale při cvičeních se dostanu do vrtulníku jako součást posádky. Máme například infiltrace a exfiltrace vrtulníkem. Snažím se jezdit na dvě až tři cvičení ročně, takže dohromady strávím ve výcviku přibližně měsíc,‘‘ říká. Výcvik reaguje také na proměnu současných konfliktů. Během jednoho dvoudenního cvičení instruktor nečekaně vyslal nad jednotku dron, aby prověřil její reakci. Záložníci podle Novákové v první chvíli nevěděli, co mají dělat, protože se s podobnou situací do té doby nesetkali.Příslušníci roty spolupracují také s leteckými návodčími JTAC. Při mezinárodním cvičení Ample Strike jim zajišťovali blízkou ochranu a mohli se seznámit s jejich prací i vybavením.Dvacet kilometrů se zátěží, ale bez armádního batohuArmáda podle Novákové dlouho neměla odpovídající zimní vybavení. Čepice a rukavice začala zavádět přibližně před třemi lety, další části výstroje se k vojákům dostávají postupně. ,,Do té doby jsme měli pouze pletené kukly s otvory a kožené rukavice, které v zimě promrzaly. Od letošního roku má být k dispozici také bunda, oteplováky a návleky na nohy,‘‘ uvádí NovákováZáložníci letos nově absolvují výroční přezkoušení, jehož součástí je pochod na vzdálenost 20 kilometrů s dvacetikilogramovou zátěží. Odpovídající batohy ale podle Novákové od armády nedostali. ,,Nemáme na to batoh, takže si musíme pořizovat vlastní,‘‘ upozorňuje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se:Jak se během čtyř let změnil pohled rodičů Kateřiny Novákové na její službu v armádě?Jak se dnešní šestitýdenní kurz základní přípravy liší od výcviku, který absolvovala během pandemie?Jaké zdravotní prohlídky musejí uchazeči o službu v aktivní záloze podstoupit?K

Nájmy rostou, o jeden byt v Praze soupeří v průměru kolem 17 zájemců a problematického nájemníka může majitel v krajním případě dostávat z bytu i pět nebo šest let. Nájemní bydlení přesto podle Jakuba Vysockého z UlovDomov postupně přestává být jen přechodným řešením. V pořadu On the Ground na platformě FocusOn mluví také jako prezident Asociace nájemního bydlení o tom, proč se ceny mimo Prahu zvyšují rychleji, kde ještě může vlastnické bydlení konkurovat nájmu a proč český trh čeká další profesionalizace.Najít nájemní byt v Praze dnes znamená vstoupit na trh, kde má výrazně silnější pozici pronajímatel. Na jednu nabízenou jednotku může připadat v průměru kolem 17 zájemců. Vysocký ale upozorňuje, že současná situace nemusí trvat věčně. Realitní trh je cyklický a poměr mezi nabídkou a poptávkou se může znovu změnit.,,Přetlak zejména na pražském trhu je v tuto chvíli opravdu významný. Je ale potřeba si uvědomit, že trh funguje cyklicky. To, že to tak máme dnes, neznamená, že to tak bude další jednu, dvě nebo tři dekády,'' říká Vysocký.Nejvyšší nabídka přitom automaticky neznamená vítězství. V rámci portfolia více než 5 500 bytů se podle něj společnost zaměřuje především na spolehlivost budoucího nájemníka. Prověřuje například exekuce nebo insolvence a preferuje dlouhodobé nájemní vztahy. ,,Neděláme žádné dražby nájmů. Jsme si jistí cenou, za kterou jednotku nabízíme, a spíše se díváme na kvalitu nájemce,'' vysvětluje.Praha 1 se blíží 32 tisícům měsíčně, regiony ale zdražují rychlejiNejvyšší ceny se drží v centru metropole. V rozhovoru zaznělo, že průměrná cena na Praze 1 přesahuje 580 korun za metr čtvereční a nájem průměrného bytu se tak blíží 32 tisícům korun měsíčně. Typickou klientelou jsou podle Vysockého například expati nebo lidé z vrcholového managementu. ,,Jsou to lidé, kteří cíleně jdou do nájemního bytu a vědí, kolik tato lokalita stojí. Bavíme se ale opravdu o vrcholovém segmentu Prahy,'' popisuje Jakub Vysocký.Výrazně však rostou také regiony. V rozhovoru zazněl například růst nájmů v Olomouckém kraji o 34 procent a v Pardubickém o 28 procent. Důvodem je podle Vysockého mimo jiné nedostatek výstavby a rostoucí zájem o nájemní bydlení.V některých regionech se navíc dohání dlouhodobě nízká cenová základna. ,,Obecně regiony v dlouhodobém horizontu porážejí třeba Prahu a Brno v absolutním růstu ceny nájmu. Historicky tam byly nájmy velmi nízko, takže prostor pro růst je významný,'' říká Vysocký.Musíme více stavět, jinak nájem porosteUrčit, kdy už je nájem příliš vysoký, podle Vysockého jednoduše nelze. ,,To je million-dollar question. Nejde jednoduše určit a říct, že tady je cena v pořádku a tady už není. Cenu určuje trh,'' říká Jakub Vysocký. Za současným zdražováním vidí především dlouhodobý nedostatek nové výstavby. Pokud se staví málo, ceny nemovitostí rostou, vlastnické bydlení se stává hůře dostupným a část lidí se přesouvá do nájmů. Tím vzniká další tlak na jejich cenu.,,Je potřeba vrátit se k příčině a v České republice více stavět. Neříkám, že ceny mají začít padat, ale aby jejich růst nebyl vždy tak významný,'' vysvětluje. Ani změny v územním plánování podle něj nepřinesou okamžitý efekt. V případě Prahy se bavíme spíše o dlouhodobém horizontu. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se vybírá jeden nájemník z průměrně 17 zájemců a co rozhoduje o tom, kdo byt získá?Proč mohou nájmy v regionech růst rychleji než v Praze a Brně?Kde v Česku dnes může vlastní bydlení ekonomicky vycházet lépe než nájem?S jakými nejbizarnějšími případy nájemníků se Jakub Vysocký během své praxe setkal?Jak změní český trh profesionální správa a projekty build to rent?

České obce hledají cestu k větší energetické soběstačnosti, dostupné elektřině a spolehlivým dodávkám. V rozhovoru pro pořad Green Spin na portálu FocusOn.cz přiblížil akcionář poradenské skupiny PKF APOGEO Vítězslav Hruška model společnosti EnVys. Poradenská skupina jí pomáhala s transformací na akciovou společnost a nyní ji připravuje na audit.Rozvoj komunitní energetiky v Česku podle Hrušky ovlivňuje nejen ekonomická situace, ale také způsob, jakým se o energetice veřejně mluví. Zatímco v Německu nebo Rakousku mají lokální energetické sítě delší tradici, v tuzemsku se diskuse často soustředí především na vzhled větrných elektráren.Pro starosty i vedení soukromých firem jsou přitom zásadní hlavně cena energie a spolehlivost dodávek. Do jejich rozhodování se promítá také zkušenost s nedávným krachem jednoho z dodavatelů energií.,,U nás v České republice se to bohužel velmi často zjednodušuje, destiluje a dovádí do úplných extrémů. V novinách se můžeme dočíst, jak ošklivé jsou větrné elektrárny, co všechno způsobují a co nezpůsobují. Mezitím zůstává stranou zásadní debata o tom, zda bude dětem, až půjdou v zimě večer z domu, svítit veřejné osvětlení, nebo si budou muset na cestu svítit mobilem,‘‘ uvedl Vítězslav Hruška.Komunitní energetika podle něj nestojí pouze na větrných elektrárnách. Patří do ní také fotovoltaické zdroje, úložiště energie a propojená síť, která může obcím i soukromým subjektům přinést větší nezávislost.Bez vysvětlování se projekty neobejdouJednou z hlavních podmínek úspěchu je schopnost vysvětlit celý koncept starostům i obyvatelům obcí. Energetická a stavební agenda je složitá a většina lidí nemá čas se v ní podrobně orientovat.,,Nutnou, nikoli však postačující podmínkou je, že potřebujete někoho, kdo lidi skutečně obejde a vysvětlí jim to. V energetice i stavebnictví existuje spousta témat, kterým se běžná veřejnost nechce věnovat a nechce jim rozumět, protože jsou zbytečně složitá,‘‘ vysvětluje Hruška.Právě zde podle něj spočívá jedna z rolí soukromých subjektů, jako je EnVys. Vedle získávání nových projektů se musí věnovat také vzdělávání veřejnosti a vysvětlování konkrétních přínosů komunitní energetiky. Tento model však není vhodný pro každého. Obce a firmy musí mít potřebné prostředky, personální zajištění a schopnost dlouhodobě plánovat.Akcionáři v prvních letech dividendy neuvidíSpecifikem modelu společnosti EnVys je přístup k rozdělování zisku. Firma podle Hrušky od začátku otevřeně informuje akcionáře, že v prvních letech nemohou počítat s výplatou dividend. Tato zásada je zakotvena v chartě společnosti a dalších dokumentech, s nimiž se akcionáři při nákupu cenných papírů seznamují.,,EnVys od počátku akcionářům říká: Od nás dividendu v prvních několika letech neuvidíte z toho prozaického důvodu, že tyto prostředky použijeme na výstavbu komunitního energetického gridu,‘‘ vysvětluje Hruška.Hlavním přínosem pro akcionáře proto nemá být rychlý finanční výnos, ale dostupná energie a předvídatelné dodávky. Tento benefit se však podle Hrušky naplno projeví až ve chvíli, kdy EnVys postaví první elektrárnu. Do té doby jde o riziko, které akcionáři svým vstupem do projektu přijímají.Podle informací, které má Hruška k dispozici, se nyní mezi akcionáři nenachází žádný spekulativní investor, který by mohl po krátké době požadovat vrácení peněz. Model je postaven především na zapojení vesnic, městysů, měst a odběratelů, kterým má přinést soběstačnost a předvídatelnost. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč v Německu a Rakousku funguje komunitní energetika déle než v České republice?Jak je v chartě EnVysu ošetřeno, že akcionáři v prvních letech nebudou dostávat dividendy?J

Jedna hodina neplánované odstávky ve výrobě může dodavatele v automobilovém průmyslu připravit o 50 tisíc eur, u samotných výrobců automobilů pak ztráty šplhají k milionům eur za den. Český startup Edmund AI přichází s platformou, která radikálně mění dosavadní praxi v průmyslové údržbě a zkracuje diagnostiku poruch z desítek minut na pouhou minutu. V pořadu Tech Talk na platformě FocusOn.cz projekt podrobně představil jeho zakladatel Jakub Szlaur.Přestože velké výrobní společnosti v rámci konceptu Průmysl 4.0 investovaly miliardy eur do preventivní a prediktivní údržby, reaktivní údržba, tedy řešení neplánovaných havárií, z výrobních hal stále nezmizela. Projekt Edmund AI se zaměřuje právě na tento kritický moment. Nástroj slouží jako digitální asistent pro techniky, operátory i údržbáře, kterým při vzniku poruchy okamžitě sdělí, co se stalo, jak problém co nejrychleji odstranit a jak mu v budoucnu předejít.Jakub Szlaur v rozhovoru přirovnává fungování platformy na výrobní lince ke kombinaci záchranných složek a vyšetřovatelů: ,,V tu chvíli jsme takový hasicí přístroj nebo hasičský sbor, který přijede. Edmund hasí požár co nejrychleji a nejefektivněji,‘‘ uvedl Jakub Szlaur. Následnou analýzu příčin přirovnal k práci kriminalistů, kteří zjišťují, jak podobným poruchám v budoucnu předejít. Nástroj tak pomáhá nejen okamžitě zvládnout krizovou situaci, ale současně vytváří podklady pro prevenci.Od přípravy na státnice k investici 2,5 milionu eurMyšlenka na vytvoření platformy se zrodila v roce 2024. Jakub Szlaur se svými spolupracovníky z předchozí servisní agentury Edima Solutions využil nástupu velkých jazykových modelů. Při přípravě na státní závěrečné zkoušky na Vysoké škole báňské, během níž pracoval s elektrotechnickou dokumentací a programováním PLC kontrolerů, si uvědomil, že v průmyslových podnicích leží obrovské množství nevyužitých dat. Ta se nacházejí v databázích i v papírových poznámkách údržbářů.Tento nápad dokázal tým proměnit ve funkční produkt, což potvrdil také zájem investorů. ,,Na jaře letošního roku jsme získali nový kapitál ve výši 2,5 milionu eur na expanzi a rozvoj obchodu. Z investorského pohledu jsme nyní ve fázi seedu a snažíme se dostat do série A,‘‘ uvedl Jakub Szlaur s tím, že pětadvacetičlenný tým se v současnosti soustředí na budování sítě zákazníků i partnerů. Další kapitál plánuje hledat v příštím roce.Střední Evropa jako odrazový můstek Edmund AI v současnosti působí v Ostravě i v Praze a postupně buduje obchodní zastoupení v Polsku, na Slovensku a v Německu. Lokální pobočky nadnárodních výrobců v České republice často představují novou technologii svým mateřským společnostem v Německu nebo ve Švýcarsku. Startup tak získává příležitost rozšířit své řešení do desítek továren po celém světě. Jeho cílem je spolupracovat s firmami, které mají strategický zájem o inovace a umělou inteligenci.Přestože vývojáři neustále upravují obchodní model a učí se za pochodu, zkoušení nových postupů a poučení z chyb považují za klíčové prvky rychlého růstu. ,,Nejhorší, co bychom podle mě mohli v této branži udělat, je zůstat neutrální a nedělat nic. Tím bychom se velmi rychle začali ubírat špatným směrem. I chyba je pro nás něčím, z čeho se můžeme poučit, iterovat a jít dál,‘‘ uvedl Jakub Szlaur. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní zkušenosti zakladatelů s vývojem jednoúčelových strojů vedly k vytvoření architektury celého systému?Jak probíhá proces uzavírání smluv o společném vývoji a sdílení rizik s prvními průmyslovými partnery?Jaké psychologické bariéry a nedůvěru starších údržbářů musel tým přímo ve výrobních halách překonávat?Jak přesně probíhá tech

Osm z deseti Čechů zažilo psychické potíže, které zasáhly do jejich běžného života. Čtyři z deseti se je přitom snaží zvládnout sami a mezi mladými ve věku od 18 do 26 let už 47 procent využilo kvůli duševnímu zdraví umělou inteligenci. Lukáš Krčil, spoluzakladatel a CEO psychoterapeutické platformy Hedepy, v pořadu Avokádo na platformě FocusOn.cz popsal, proč se lidé stále bojí požádat o pomoc, proč mladí patří k nejosamělejším skupinám a jak Hedepy vyrostlo do devíti zemí s více než 1 300 terapeuty.Příběh Hedepy se začal psát v roce 2020, kdy Lukáš Krčil vedl marketingovou agenturu. Pandemie tvrdě dopadla na celý obor a Krčil musel během krátké doby výrazně zmenšit svůj tým. ,,Byl to velmi těžký rok nejen kvůli covidu, ale také pro marketing obecně. Tehdy jsem musel propustit ze sta lidí asi padesát, což jsem nikdy předtím v životě nedělal. Hodně mě to zasáhlo,‘‘ popisuje Krčil.Náročná zkušenost ho přivedla také k jeho první terapii. Přestože mu ji doporučovali přátelé, samotné setkání jeho očekávání nenaplnilo. Začal proto přemýšlet, jak by bylo možné terapeutickou péči zlepšit a zpřístupnit lidem, kteří ji potřebují. ,,Poprvé v životě jsem to šel zkusit a neměl jsem z toho dobrý pocit. Říkal jsem si, že by to šlo udělat lépe, protože je tu spousta lidí, kteří mají problémy s duševním zdravím a říkají, že jim terapie pomáhá,‘‘ říká Krčil. Z osobní zkušenosti a následných úvah postupně vznikla online platforma Hedepy.Psychické potíže zasáhly 8 z 10 ČechůPotřebu dostupnější péče potvrzují také výsledky průzkumu agentury Ipsos pro Hedepy. Do šetření se zapojilo 1 021 respondentů ve věku od 18 do 65 let. Celkem 79 procent z nich uvedlo, že psychické potíže někdy zasáhly do jejich běžného života. Mezi mladými ve věku od 18 do 26 let se jednalo dokonce o devět z deseti dotázaných. ,,Když vidíte reálná data od Ipsosu, podle nichž osm z deseti lidí říká, že má duševní obtíže, které ho v životě nějak limitují, hodně mě to překvapuje,‘‘ doplňuje Krčil.Podle něj jsou přitom Češi zvyklí řešit fyzické zdravotní problémy mnohem rychleji než ty psychické. Pokud je něco bolí, vyhledají lékaře. Psychické vyčerpání, nechuť vstát z postele nebo dlouhodobou nespokojenost však často přehlížejí a skrývají před okolím. ,,Když mě bolí ruka, jdu k lékaři. To, že mě bolí duše nebo cítím něco, co mi zasahuje do života, například že se ráno netěším do práce nebo nemohu vstát, jsme však zvyklí přehlížet, stydět se za to a neukazovat to navenek. Z mého pohledu je to stále velké tabu,‘‘ doplňuje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jakou roli při prvních úvahách o Hedepy sehrála manželka Lukáše Krčila, která je psycholožka?S jakými praktickými překážkami se podle Krčila setkává člověk z menší obce, který by musel za terapeutem dojíždět do krajského města?Proč se podle Lukáše Krčila důležité okamžiky terapie často odehrávají až mezi jednotlivými sezeními?Kam se má putovní slon po pražské části kampaně přesunout a na jakých akcích se s ním lidé mohou setkat?Kolik lidí si místo terapeuta povídá s AI?

Kouř, tma a figuranti po skutečných amputacích. Dvanáct hodin v terénu, přes sto zapojených lidí a scénáře, které mají zaskočit i profesionály. Záchranář s patnáctiletou praxí a instruktor přednemocniční péče Michal Motyčka v pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč zamrznout může úplně každý, jak se z interního taháku jeho týmu stal produkt, který si objednávají elitní útvary s požadavkem, aby šel v případě nutnosti spálit, a proč sebelepší kartička nikdy nenahradí praktický výcvik.MEDCUP vznikl jako menší studentský projekt. Postupně se však proměnil ve specializovanou soutěž určenou příslušníkům ozbrojených složek, kteří v týmech řeší simulované situace s větším počtem zraněných. Nejde přitom pouze o srovnávání výkonů. Důležitou součástí je také vzájemné poznávání jednotlivých složek a další vzdělávání v přednemocniční péči.,,Medcup je soutěž, ve které mohou ozbrojené složky v rámci přednemocniční péče porovnávat své schopnosti, vzájemně se poznávat a dále se vzdělávat,'' vysvětluje Michal Motyčka. Právě příslušníci těchto složek jsou podle něj často mezi prvními, kdo se při závažném incidentu setká se zraněnými a musí začít jednat ještě před příjezdem zdravotnické záchranné služby.Projekt má dnes podle Motyčky patnáctiletou tradici. Řada účastníků se na něj navíc vrací dlouhodobě. ,,Velká část lidí, kteří k nám jezdí od začátku, dnes působí v elitních složkách. Někteří se do nich dostali už díky Medcupu,'' říká. Soutěž proto nevnímá jako jednorázovou událost. S některými složkami tým spolupracuje průběžně a poskytuje jim podporu i při dalším výcviku.Čtyřicet osm soutěžících a více než 12 hodin v terénuKapacita soutěže je standardně nastavena na 12 čtyřčlenných týmů, tedy celkem 48 soutěžících. Čtyřčlenné složení vychází podle Motyčky z běžného uspořádání týmů v ozbrojených složkách, které se mohou dále rozdělit na dvojice. Zájem přitom převyšuje počet dostupných míst. ,,Soutěž je standardně připravena pro 12 týmů a bývá velmi rychle naplněná. Také letos máme znovu plno,'' uvádí.Samotný výcvik obvykle trvá 12 hodin, někdy i déle. Týmy začínají ráno a až do večera nepřetržitě procházejí jednotlivými modelovými situacemi. Musejí se orientovat v terénu, správně vyhodnotit stav zraněných, rozdělit si práci a poskytovat péči v rozsahu svých kompetencí. Součástí mohou být také úkoly za tmy, práce s nočním viděním, svítilnami nebo pod červeným světlem.Výraznou položku představuje personální zajištění celé akce. Vedle 48 soutěžících pracuje na Medcupu přibližně deset členů organizačního týmu a dalších zhruba 50 až 60 lidí, kteří vystupují jako figuranti nebo zajišťují další podporu. Celkem tak může být do jednoho ročníku zapojeno více než sto lidí.,,Snažíme se situace připravovat co nejrealističtěji. Používáme kouř, výbuchy, tmu, déšť i bahno. Cvičíme v bunkrech, v terénu i ve výškách,'' popisuje Motyčka. Organizátoři už do scénářů zařadili například havarované vozidlo, práci v ochranných maskách nebo figuranty po skutečných amputacích. Pro účastníky, kteří se s podobně realistickým zraněním setkají poprvé, může jít o silný stresový moment.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhal noční zásah u vážné dopravní nehody s několika vozidly, ke které Michal Motyčka přijel cestou z lyžování, a jak při něm pomohl přenos videa přes aplikaci Záchranka?Čeho si Motyčka všímá u řidičů, když projíždí Prahou v sanitce, a proč někteří nereagují ani na přijíždějící vůz záchranné služby?Jak fungují rentgenkontrastní prvky v hemostatických gázách a proč mohou být důležité při následném ošetření v nemocnici?V

Umělá inteligence mění pravidla hry v médiích i public relations. Zatímco rutinní úkony, jako jsou zpracování dat, monitoring nebo vyhledávání informací, zvládají moderní nástroje během jednotek pikosekund, budování skutečných mezilidských vztahů a důvěry zůstává doménou lidí. Jak se obor PR posunul za posledních 30 let a čím vším si musí projít moderní komunikátor v éře postpravdy? O tom v pořadu Brand Date na FocusOn.cz hovořil Vladimír Bystrov, spolumajitel komunikační agentury Bison & Rose a programový ředitel konference Forum Media.Nástup umělé inteligence vyvolává obavy o budoucnost celé řady profesí. V oboru public relations však podle Vladimíra Bystrova technologie nepředstavují pouze hrozbu, ale také příležitost oddělit kvalitní odborníky od těch, kteří PR redukují na mechanické rozesílání obsahu.Podle Bystrova je klíčové uvědomit si, co je samotnou podstatou PR. Tradiční model ledovce ukazuje, že to, co veřejnost vidí, tedy pouhá špička vyčnívající nad hladinu, představuje pouze malou část reálné náplně práce. Pod hladinou se skrývají znalosti, zkušenosti, strategie a schopnost budovat vzájemně prospěšné vztahy.Nástup technologií dramaticky proměnil efektivitu a dynamiku oboru. Zatímco před lety trvalo vyhledávání podkladů v archivech hodiny či dny, dnes mají analytické nástroje výsledky k dispozici téměř okamžitě. ,,Bylo to pracné a trvalo to velmi dlouho. Stejný, a možná i lepší a spolehlivější výsledek dnes máme v jednotkách pikosekund nebo za ještě kratší dobu,“ popisuje Bystrov. Mechanická práce se automatizuje, avšak lidská invence a schopnost komunikovat zůstávají podle něj nenahraditelné. O práci proto mohou přijít lidé, kteří si pod PR představují pouze vyhledávání informací pomocí AI, jejich následné rozesílání robotickými e-maily a placenou propagaci na sociálních sítích. ,,Ti, kteří si myslí, že stačí něco vyhledat pomocí umělé inteligence, následně to rozeslat na mnoho adres robotickým e-mailem a čekat, co z toho vzejde, možná o práci přijdou,“ upozorňuje Bystrov.Naopak odborníci, kteří chápou technologie pouze jako pomocné nástroje, získají na trhu více prostoru. ,,Ti, kteří vědí, že PR je něco trochu jiného a že toto všechno jsou pouze pomůcky, budou mít naopak mnohem více prostoru a jejich práce bude mnohem vzácnější,“ uzavírá.Etika a rizika AI: Od mlčenlivosti po halucinace datVyužívání umělé inteligence v agenturním prostředí s sebou přináší přísná pravidla, která vycházejí jak z interních postupů, tak z mezinárodních etických standardů organizace ICCO a české Asociace public relations (APRA). Hlavní rizika spojená s využitím AI spočívají podle Bystrova ve třech klíčových oblastech: v důvěrnosti informací, dodržování autorských práv a odpovědnosti za předávané výstupy.Agentury podepisují s klienty dohody o mlčenlivosti a nemohou s důvěrnými informacemi volně nakládat. Citlivá firemní data proto nesmějí vkládat do nástrojů, u kterých nemají pod kontrolou, kde a jak budou informace dále zpracovávány.Zároveň platí zásada transparentnosti vůči klientovi. Agentura nemůže vydávat výstup vytvořený umělou inteligencí za vlastní práci. AI může pomoci například při rešerších, úpravě stylistiky nebo zvyšování čitelnosti textu, ale výchozí myšlenka a komunikační sdělení musejí pocházet od člověka. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč se mladí lidé po zkušenostech s fintechovými aplikacemi při žádosti o hypotéku vracejí k tradičním bankám?Proč mohou mladí lidé postupně přejít od Instagramu a YouTube k ověřeným informačním zdrojům a knihám?Jak přistupovat ke studentům a mladým kolegům, kteří při vytváření svých prací výrazně využívají generativní AI?Proč má audiovizuální sdělení rychlý nástup ú

Dva miliony korun vložila obec Vražné do akcií energetického společenství Envys. Pokud se podaří vybudovat plánovanou větrnou elektrárnu, může jí projekt přinášet přibližně 1,4 milionu korun ročně a zajistit levnější elektřinu. O odvážné investici, inspiraci z Rakouska i reakcích místních obyvatel mluvil starosta Lukáš Bršťák v pořadu Green Spin na platformě FocusOn.cz.Obec Vražné se v roce 2024 umístila na třetím místě v soutěži Vesnice Moravskoslezského kraje. Podle Lukáše Bršťáka není při hodnocení nejdůležitější, kolik má obec vybudovaných škol, kanalizací nebo jiných staveb. Významnou roli hraje především spolkový život, soudržnost místní komunity a schopnost obce vytvářet podmínky pro společná setkávání a pořádání akcí. „Více než o tom, jak je obec krásná nebo dokonale vybudovaná, je soutěž o tom, jak obec a její občané drží pospolu,“ shrnuje Lukáš Bršťák.Vedle podpory komunitního života se však podle něj musí moderní obec zabývat také svou ekonomickou stabilitou. Samosprávy by se neměly spoléhat výhradně na příjmy z rozpočtového určení daní, ale měly by hledat další příležitosti, které jim mohou dlouhodobě přinášet peníze do rozpočtu.Vražné již v minulosti instalovalo na střechy obecních budov fotovoltaické systémy o celkovém výkonu přibližně 64 kWp. Když Lukáš Bršťák nastoupil do funkce starosty, probíhala energetická krize a ceny elektřiny byly vysoké. Obec proto začala prověřovat možnosti, jak si zajistit levnější a stabilnější zdroj energie. „Nabízely se možnosti, jak bychom si jako obec mohli pomoci nebo získávat levnější energii. Uvažoval jsem nad tím, že bychom založili vlastní energetickou společnost a na svých pozemcích vybudovali elektrárnu. Tuto možnost jsem prověřoval, ale zjistil jsem, že na takovou investici nedostaneme peníze. Pokud má mít projekt ekonomický potenciál, investice se většinou pohybuje od 150 milionů korun výše,“ popisuje starosta.Rakouská inspirace a akcie za dva milionyLukáš Bršťák se během cesty do Rakouska seznámil s energetickými společenstvími, do nichž se zapojují obce i místní obyvatelé. Po návratu proto oslovil společnost Envys. Zastupitelé po měsíční diskusi schválili nákup jejích akcií za dva miliony korun. Obec nyní prověřuje možnost výstavby větrné elektrárny ve svém katastru. Výsledky měření jsou zatím příznivé, projekt však dosud není schválený.Obec se následně začala zabývat také možností umístění větrné elektrárny přímo ve svém katastru. Společně se společností Envys vytipovala vhodné lokality a zahájila měření větrných podmínek. Podle starosty zatím výsledky vypadají příznivě, projekt však dosud není schválený a stále probíhají potřebné průzkumy. „V Rakousku jsem viděl, že tento model funguje. Zároveň bychom mohli u Envysu nakupovat levnější elektřinu přibližně za 1,30 Kč za kilowatthodinu. Když jsem nastupoval do funkce, stála elektřina kolem šesti korun za kilowatthodinu a Envys už tehdy říkal, že ji bude stabilně nabízet maximálně za 1,80 Kč,“ vysvětluje Lukáš Bršťák.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se Lukáš Bršťák dívá na mechanismus, který mezi zaměstnance a partnery rozděluje 30 % rozdílu mezi rozpočtovou a skutečnou cenou projektu?Jak probíhala dvě veřejná slyšení a na co mohli občané navrhovat využití případného příjmu z větrné elektrárny?Jak by mohli místní obyvatelé v budoucnu využít možnost nakupovat elektřinu přímo od společnosti Envys?Proč starosta přirovnává větrné elektrárny k vedení vysokého napětí, dálnicím a další infrastruktuře, se kterou se následující generace naučí běžně žít?Jak předchozí zkušenosti s akciemi společnosti Asompo ovlivnily rozhodnutí obce investovat do Envysu?

Praha se potýká s výrazným nedostatkem studentského bydlení a počet zájemců o ubytování dlouhodobě převyšuje dostupné kapacity. Současně roste zájem zahraničních studentů i investorů, kteří v segmentu soukromých kolejí vidí zajímavou příležitost. O proměně trhu, nových trendech i budoucnosti studentského bydlení debatovali v pořadu RealChat na platformě FocusOn.cz Barbora Nosková z platformy Bro-coli a Vojta Růžek ze společnosti Erasmus in Prague.Situace na pražském trhu studentského bydlení vykazuje dlouhodobý strukturální deficit. Podle statistik připadají v hlavním městě na jedno dostupné lůžko přibližně tři studenti. Data Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ukazují, že v Praze aktuálně studuje přibližně 130 tisíc studentů, přičemž zhruba 75 tisíc z nich každoročně hledá ubytování.Kapacity veřejných ubytovacích zařízení jsou přitom omezené. Státní sektor v Praze disponuje přibližně 28 tisíci lůžky, soukromí poskytovatelé pak dohromady nabízejí zhruba čtyři tisíce postelí. Nepokrytá poptávka tak zůstává enormní. ,,V září máme v Praze doslova kolonu studentů s kufry, kteří by se chtěli ubytovat, ale my už máme vyprodáno a nemáme je kam umístit,“ uvedla Barbora Nosková.Západní trend přichází i do ČeskaPodle Vojty Růžka není nedostatek studentského bydlení pouze českým problémem. S podobnou situací se potýká většina západoevropských zemí. Nejkritičtější situace podle něj panuje v Nizozemsku, Belgii nebo Německu, kde je získání studentského ubytování dlouhodobě velmi složité. Současně upozornil, že zájem zahraničních studentů o Prahu stále roste a aktuální poptávka už překonala předcovidová čísla. Český trh se tak postupně přibližuje západnímu modelu, ve kterém významnou roli hrají soukromé koleje a institucionální studentské bydlení.Administrativní budovy jako příležitostJednou z cest, jak rozšiřovat kapacity, je přeměna nevyužívaných kancelářských objektů na studentské bydlení. Podle provozovatelů bývají starší administrativní budovy často vhodnější než klasické činžovní domy.,,Stará administrativní budova, kterou lze upravit pro potřeby studentů, je dnes z hlediska kapacity zajímavější než klasický činžovní dům. Pokud nás poslouchá nějaký majitel kancelářské budovy, o podobné formy spolupráce máme velký zájem,“ uvedl Růžek.Podle Noskové dává ekonomický smysl především budova s minimálně padesáti lůžky, což odpovídá zhruba 20 až 30 bytovým jednotkám.Studentské bydlení jako zajímavý investiční segmentZ pohledu investorů nabízí studentské bydlení atraktivní kombinaci stabilní obsazenosti a nadprůměrných výnosů. Ve srovnání s klasickým dlouhodobým pronájmem jde o výrazně zajímavější model, přestože je provozně náročnější. Operátoři obvykle přebírají celé budovy do dlouhodobého pronájmu a majitelům garantují stabilní nájemné.,,Po majiteli v podstatě nic nechceme. Garantujeme mu tržní nájemné v dané lokalitě a sami řešíme veškeré revize, opravy i servis, protože máme vlastní interní tým,“ vysvětlil Růžek. Součástí provozu je také nepřetržitá podpora studentů, interní servisní tým nebo správa budovy v režimu 24/7.Mezinárodní studenti a jejich pobyt v PrazeZahraniční studenti řeší většinu administrativy ještě před příjezdem do České republiky. Potřebují online prohlídky, elektronické podpisy smluv a především potvrzení o ubytování, které je často nezbytné pro získání víz. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Co se v rozhovoru dozvíte?Jaké technologie a automatizace dnes pomáhají spravovat tisíce studentů bez klasické recepce?Jak provozovatelé řeší letní měsíce, kdy většina studentů odjíždí domů?Jak funguje model společných investic mezi operátory a majiteli nemovitostí?Proč bývá

Dát dětem večer čokoládu, nechat je ji zapít sladkým pitím a poslat je bez vyčištěných zubů do postele? Tento zlozvyk už rozhodně není trendy. Pro peněženky rodičů i veřejné rozpočty totiž představuje zbytečně drahý hazard. České děti bojují s vysokou kazivostí a zanedbaná prevence v dětství se v dospělosti mění v astronomické účty za zubní péči. V pořadu iMedical na portálu FocusOn.cz na to upozorňuje Pavel Smažík, majitel společnosti Herbadent a podporovatel projektu Dětský úsměv.Celkové náklady na léčbu dentálních problémů dosahují obrovských částek: „Nedostatečná hygiena způsobuje kazivost v dětském věku, kazivost v dětském věku způsobuje kazivost v dospělém věku a kazivost v dospělém věku způsobuje náklady. Tyto náklady dosahují celkem 30 miliard korun ročně, přičemž polovina pochází ze státních a polovina ze soukromých zdrojů,“ uvádí Smažík.Alarmující je rovněž fakt, že stát k této problematice přistupuje bez aktuálních dat. „Poslední měření v Česku na téma kazivosti se dělalo někdy v roce 2008. Od té doby se stát nestará o to, aby toto zjišťoval,“ upozorňuje majitel Herbadentu.Ve Švýcarsku učí děti pečovat o chrupČeská republika by si mohla vzít příklad ze zahraničí, kde preventivní programy fungují s vysokou efektivitou. Jako ideální model uvádí Pavel Smažík Švýcarsko, které dokázalo díky dlouhodobému a systematickému přístupu dramaticky snížit kazivost dětského chrupu. Tento úspěch nevyžadoval žádné nerealizovatelné zázraky, ale důslednou a opakovanou edukaci přímo ve školních lavicích a mateřských školách. „Jakmile vyrostou první dva zuby, měli by je rodiče začít čistit. Dobré je použít také mezizubní kartáček. Když se začne brzy, není problém v tom pokračovat.“Ve Švýcarsku se podařilo snížit kazivost dětských zubů o 90 procent. „Asi před 40 lety vytvořili velmi dobře popsanou metodiku a zavedli systém, v jehož rámci do mateřských škol a prvních tříd základních škol docházejí pětkrát až šestkrát ročně školené instruktorky. S dětmi si povídají o zubech a mechanicky s nimi nacvičují čištění,“ vysvětluje Smažík.Návratnost takové investice je z národohospodářského hlediska obrovská. „Myslím, že kdybychom do toho každý rok investovali přibližně 250 milionů korun, ušetřili bychom velkou část z těch 30 miliard,“ uvedl Smažík.Technika čištění je zásadní: pět minut nestačíVedle systémových řešení spočívá zásadní část problému v samotném provedení každodenní dentální hygieny. Správné čištění zubů je manuální dovednost, kterou je nutné trénovat podobně jako psaní nebo zavazování tkaniček. Většina populace však žije v mylné představě o svých schopnostech. Děti do deseti let navíc nejsou anatomicky ani mentálně schopné vyčistit si zuby samy bez pomoci rodičů.Pavel Smažík poukazuje na častý nešvar spojený s ultrajemnými kartáčky, které při špatném používání selhávají: „Mí kolegové zubaři si čistí zuby deset minut až čtvrt hodiny. Většina z nás nemá dobrou techniku, tlačí na kartáček a nevěnuje čištění čtvrt hodiny. Když tlačím na ultrajemný kartáček, vlákna se velmi rychle roztáhnou. Je mnohem lepší koupit si kartáček jiného typu, buď se středně tvrdými, nebo konickými vlákny. Ten vydrží mnohem horší techniku, vydrží déle a při špatné technice je užitečnější,“ radí.Z hlediska frekvence zdůrazňuje klíčový význam večerního čištění. Plak se totiž stává rizikovým po 24 až 48 hodinách. „Ráno si čistím zuby spíše pro ostatní lidi, abych měl svěží dech. Večer to dělám pro své dásně a zuby. Chci večer začínat s co nejmenším počtem bakterií, aby se do rána nestačily namnožit,“ doplňuje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč je důležité držet

Anna van der Weerden prošla neobvyklou životní cestou – od rozvodové advokátky přes zakladatelku a majitelku rodinného pivovaru až po pozici co-CEO technologické společnosti TopMonks. V pořadu Inside Tech na platformě FocusOn.cz popsala proces transformace IT firmy, která se ze ztráty pěti milionů korun dostala k obratu 80 milionů korun, i výzvy spojené s moderní cenotvorbou a návratem zaměstnanců do kanceláří.Příběh Anny van der Weerden ukazuje, že manažerské principy a schopnost řídit lidi přesahují hranice jednotlivých oborů. Od pivovaru se posunula do IT a život se jí obrátil k lepšímu.Manželův sen ukončila pandemie i válkaPivovar založila v roce 2019 s představou, že v něm bude pracovat celá rodina a vznikne kolem něj komunita propojující zdravý životní styl, farmaření, pěstování hlívy, farmářský obchod a pivní klub. Do plánů však zasáhla pandemie covidu-19, válka na Ukrajině, růst cen surovin, energií i úvěrů a nakonec také rozpad manželství. Po třech letech, během nichž se snažila provoz udržet, dospěla k závěru, že takové pracovní vytížení není dlouhodobě únosné.Přestože přechod z gastronomie a advokacie do IT může působit jako radikální skok, van der Weerden navázala na své dřívější profesní zkušenosti. Ve svých 25 letech totiž začínala jako právnička specializující se na IT v Nizozemsku. Po nástupu do TopMonks převzala obchod, HR, právní záležitosti, projektové řízení i marketing. Stranou ponechala pouze technologickou část, které se věnuje Jiří Fabián. Podle van der Weerden je TopMonks svobodná firma bez klasické manažerské struktury, v níž jsou transparentní také veškeré finance.,,Přiměl mě Jirka Fabián, zakladatel a CEO. Znali jsme se léta. Sledoval můj příběh i to, co jsem dělala, a nabídl mi práci v den, kdy jsem řekla, že zavírám pivovar. Byl to rychlý přechod bez výběrového řízení – prostě: Pojď, nastup a celé to tady změň,‘‘ vzpomíná van der Weerden.Zpátky do černých číselTechnologická společnost TopMonks, jejíž kořeny sahají také k předchozí firmě JetMinds, se v roce 2022 ocitla ve vážné hospodářské krizi. Někteří členové přibližně dvacetičlenného týmu přitom spolupracují již zhruba dvacet let. V důsledku pandemie covidu-19 se zastavil přirozený příliv zakázek, na který byla firma dlouhá léta zvyklá. Společnost neměla vybudované funkční obchodní ani marketingové kanály. Vliv na změny měli i zaměstnanci, kteří v kanceláři chyběli. ,,Během covidu i po něm přestali chodit do kanceláře, komunikovat a prostě upadli do určité letargie,‘‘ dodává.Firma se dostala do ztráty pěti milionů korun při ročním obratu okolo 50 milionů korun. Van der Weerden zahájila změny hloubkovými rozhovory se zaměstnanci i klienty. První dva měsíce zjišťovala, v čem spočívají hlavní kompetence týmu, proč si zákazníci společnost vybírají a co jim na spolupráci naopak nevyhovuje. Na základě toho se rozhodla zaměřit další směřování firmy na práci s daty a cenotvorbu.Následně se společnost dostala na obrat přibližně 60 milionů korun a zisk osm milionů korun. V roce 2025 pak obrat vzrostl na 80 milionů korun, přičemž zisk dosáhl 2,5 milionu korun. .Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se na rozhodnutí uzavřít pivovar podepsaly tři hodiny spánku denně, desítky festivalů ročně a nedostatek času na dceru?Jak si Anna van der Weerden získávala důvěru dlouholetého týmu a proč se osobně zapojila do jednotlivých projektů?Proč dnes počítá s tím, že se podaří uzavřít pouze jeden obchod ze čtyř a že projekty začínají později, než firmy původně plánují?Která finanční rozhodnutí by dnes udělala jinak a proč by později vyplácela bonusy nebo investovala do kanceláří?Na jakých třech pilířích stojí diverzifikace podnikání společnosti TopMonks?

Česko chce patřit mezi lídry umělé inteligence ve střední Evropě, samotné ambice ale nestačí. Potřebuje kvalitní data, připravené firmy a miliardové investice do výpočetní infrastruktury. Vládní zmocněnec pro AI Lukáš Kačena v pořadu Inside Tech na platformě FocusOn.cz mluvil také o ruské dezinformační mašinérii, evropské regulaci a o tom, proč je načase o AI méně mluvit a více konat.Cesta k pozici vládního zmocněnce pro umělou inteligenci nemusí vést výhradně přes technické obory. Lukáš Kačena vystudoval politologii a mezinárodní vztahy a po škole začal pracovat jako konzultant pro veřejnou správu ve velké poradenské společnosti. Získal tak zkušenosti s fungováním státu, jednotlivých ministerstev i se strategickým plánováním. Následně se začal věnovat státní podpoře výzkumu a vývoje, což ho přivedlo do Technologické agentury ČR. Právě tato profesní cesta se podle něj stala předstupněm k současné vládní funkci.Technické vzdělání přitom nepovažuje za jediný předpoklad pro práci v oblasti AI. Důležitá je podle něj také schopnost vnímat širší společenské, ekonomické a politické souvislosti.„Umělou inteligencí se zabývám dnes a denně už asi pátým rokem. Je to technologie, která je ohromným společenským fenoménem. Můj generalissimus a schopnost obecného náhledu na věci mi pomáhají, protože ve své roli řeším zdravotnictví, vzdělávání, podporu výzkumu nebo obranu,“ vysvětluje Lukáš Kačena. O AI se více mluví, než se skutečně konáUmělá inteligence se stala jedním z hlavních témat technologických konferencí, médií i firemních strategií. Podle Kačeny však stále existuje výrazný rozdíl mezi veřejnou debatou a skutečným zaváděním AI do praxe.Firmy často začínají s AI proto, že mají pocit, že ji jednoduše musí používat. Předem si ale neurčí, k čemu má technologie sloužit, jakou hodnotu má přinést ani zda se investice skutečně vyplatí. „Někdy se zjistí, že firma nemá připravené procesy ani tým nebo nemá dostatečně kvalitní data. Zavádění AI do procesů firem nebo institucí je daleko složitější disciplína,“ upozorňuje Kačena.Prvním krokem bývá používání velkých jazykových modelů ke zvýšení osobní produktivity zaměstnanců. Skutečná integrace AI do firemních procesů však vyžaduje připravená data, jasně definované cíle, odpovědný tým a dostatečné finanční i personální kapacity.Rohlík ukazuje, jak může AI přinášet návratnostZa jeden z pozitivních příkladů označuje Kačena společnost Rohlík. Její zakladatel Tomáš Čupr podle něj velmi rychle pochopil, jak lze umělou inteligenci využít v konkrétním podnikání. Z týmu, který zaváděl AI do fungování Rohlíku, následně vznikla samostatná společnost Duvo.ai.Právě podobné nástroje mohou podle Kačeny firmám přinášet měřitelnou návratnost a současně zjednodušovat služby zákazníkům. Takto pokročilé využití AI však zatím není mezi českými podniky běžným standardem.Rusko generuje desetitisíce zavádějících textůVýznamným tématem rozhovoru bylo zneužívání umělé inteligence k masovému šíření dezinformací. Velké množství automaticky vytvořených textů následně může ovlivňovat veřejný digitální prostor i data, ze kterých se učí jazykové modely. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se:Jaký osobní vztah má premiér k moderním technologiím a proč podle Lukáše Kačeny stále používá velký papírový kalendář?Chybí české scéně umělé inteligence větší dravost a konkurence známá ze Silicon Valley?Jak zkušenosti z poradenské společnosti a veřejné správy přivedly Lukáše Kačenu až k řízení státní strategie pro AI?Jaké nečekané setkání ve Spojených státech potvrdilo mezinárodní renomé Michala Pěchoučka a jeho týmu z ČVUT?Jak Lukáš Kačena sleduje rychlý vývoj um

Pandemie zasáhla eventové podnikání Heleny Neumannové, současně ale urychlila rozvoj Levandulového údolí. Naturopatka a zakladatelka projektu v pořadu Science Lab na platformě FocusOn.cz popsala, jak se z pole založeného v roce 2012 stal projekt zaměřený na pěstování levandule, aromaterapii a biomedicínský výzkum.

Architekt Jan Klaška, který působí v newyorské pobočce renomovaného dánského studia BIG a podílí se na návrhu stadionu v Las Vegas, v pořadu The Soul Capital Libora Zezulky popsal, jak se proměňuje role architektury v době umělé inteligence, proč kvalitní stavby dokážou nastartovat rozvoj celých měst a proč si v poslední době stále intenzivněji klade otázku, zda architekt neslouží především jako nástroj pro tvorbu zisku.Podle Jana Klašky zůstává architektura i v době developerských projektů a komerčních tlaků uměleckou disciplínou. Spolu se společností se však mění kontext jejího vzniku i samotná definice umění. „Architektura je symbiózou umění a technických i sociálních znalostí, které se spojují v jeden celek,“ vysvětluje Klaška.Architekty přesto nevnímá pouze jako umělce. Jejich práce podle něj propojuje celou řadu oborů a vyžaduje nejen tvůrčí schopnosti, ale také technické, sociální a psychologické znalosti.„Architektura má vlastní škatulku. Je to něco mezi uměním, technickou vědou, sociologií a psychologií. Není to čistokrevné umění ani čistokrevná technická záležitost,“ dodává Klaška. Právě schopnost spojovat různé disciplíny považuje za důležitou součást architektonické profese. Architekti podle něj nevytvářejí pouze jednotlivé budovy, ale prostředí, ve kterém lidé žijí, pracují a tráví podstatnou část svého života. „Dnes se v architektuře pohybujeme každodenně. Žijeme a pracujeme v prostředí, které je definováno architekturou,“ říká Klaška.Tvorba architektů tak může ovlivňovat lidské pocity, způsob života i fungování veřejného prostoru. Kvalitně navržené prostředí může přinášet spokojenost, zatímco špatně fungující stavby mohou vyvolávat frustraci a komplikovat každodenní život.Z Londýna do New Yorku. Rozhodla zelená karta i lidéProfesní cesta Jana Klašky vedla z České republiky přes londýnské studio Zaha Hadid Architects až do New Yorku, kde dnes působí v kanceláři BIG a podílí se na návrhu stadionu v Las Vegas. Přestože byl v Londýně spokojený a aktivně nehledal novou pracovní ani životní zkušenost, nakonec se rozhodl využít příležitost, kterou mu nabídla americká zelená karta. „Finálním důvodem bylo, že jsem měl zelenou kartu, a kdybych ji nevyužil, propadla by mi,“ vysvětluje.Teprve po přestěhování si naplno uvědomil, jak výrazně se obě metropole liší. Zatímco Londýn ho profesně i osobně bavil, v New Yorku se podle svých slov nakonec našel více.„To, co dělá New York New Yorkem, jsou lidé. Energie, způsob života, způsob nahlížení na život a hodnoty,“ popisuje. New York je podle něj mimořádně rychlé, náročné a někdy také nepříjemné město. Právě jeho intenzivní a tvrdé prostředí však může lidi vést k větší vděčnosti za běžné okamžiky.„New York je neskutečně rychlý a neskutečně nepříjemný. Když ale lidi poznáte trochu do hloubky, zjistíte, že se právě kvůli relativně drsnému prostředí dokáže projevit vděčnost a snaha využít každý okamžik,“ říká Klaška. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se také:Proč Jan Klaška považuje navrhování věznic za jednu z nejzajímavějších architektonických disciplín?V čem se podle něj liší život v Londýně a New Yorku?Proč by ho neomezený rozpočet a absolutní svoboda při navrhování spíše paralyzovaly?Jaké osobní hodnoty a životní priority odhalily hry během natáčení pořadu?Jakou stavbu by chtěl navrhnout, kdyby si mohl vybrat bez ohledu na rozpočet a lokalitu?

Od soch za miliony korun přes kontroverzní projekt v Nových Butovicích až po kritiku české byrokracie a médií. Známý český umělec David Černý v pořadu Next Stop Jana Klašky na platformě FocusOn.cz nabízí pohled do zákulisí vzniku monumentálního umění a vysvětluje, proč se podle něj inovativní projekty v Česku rodí mnohem obtížněji, než by musely.Monumentální umění ve veřejném prostoru vyžaduje značné finanční investice, které běžné galerie ani veřejné instituce často nemohou pokrýt. David Černý připouští, že vytvořit například desetimetrovou kinetickou sochu je bez spolupráce s privátním sektorem nebo developery velmi obtížné.Soukromý kapitál proto považuje za důležitou součást realizace rozsáhlých projektů. Sám upozorňuje, že ve světě fungují zcela jiné finanční možnosti i mecenášské vztahy než v Česku. ,,Nejsem Anish Kapoor, který zavolá Mittalovi a řekne: Chtěl bych udělat dvanáctimetrové dílo, které bude stát asi tři miliony dolarů. A Mittal mu odpoví: Tak dobře, co s tebou mám dělat.'' říká Černý. Podle něj je proto propojení umění s developerskými projekty v českém prostředí často praktickou nutností.Nové Butovice pod palbou: Padesát stížností proti jedné lodiVýznamnou část rozhovoru věnoval Černý projektu připravovanému v pražských Nových Butovicích. Stavba pracující s motivem lodi nyní prochází schvalovacím procesem a podle autora naráží na řadu administrativních překážek. Černý uvedl, že stavební povolení by mělo být vydáno během nejbližší doby, avšak pravděpodobně půjde pouze o nepravomocné rozhodnutí, proti kterému budou následovat další odvolání.Výraznou roli podle něj hraje i odpor části veřejnosti. ,,Je tam už teď asi padesát stížností. Kuriózně jsou všechny samozřejmě ve stylu: ‚Nám se to nelíbí,‘‘ popisuje. Současně upozorňuje, že systém podle něj umožňuje evidovat především negativní stanoviska, zatímco pozitivní podpora projektu se při rozhodování prakticky nezohledňuje. ,,Tohle je padesát stížností, no a tady máme osmdesát nějakých pochval,'' uvádí jako příklad situace, kterou by podle něj bylo vhodné zohledňovat také.Mezi symbiózou a parazitismem: Jak sochy mění architekturuVztah mezi architekturou a uměním patří k tématům, kterým se David Černý dlouhodobě věnuje. Zdůrazňuje přitom rozdíl mezi základní funkcí architektury a funkcí uměleckého díla.Architektura podle něj musí být především utilitární a funkční. Budova musí sloužit svému účelu a umožňovat lidem bydlet či pracovat. Socha naopak nemusí plnit praktickou funkci a jejím hlavním úkolem je nést myšlenku. Přesto se podle něj oba světy často prolínají.Jako příklad uvádí svá známá miminka na Žižkovské televizní věži, jejichž umístění původně nevyvolávalo jednoznačné nadšení.Spolupráci s architektem Václavem Aulickým, autorem žižkovské televizní věže, dodnes považuje za příklad toho, jak mohou architektura a umění vzájemně fungovat. ,,Nejdřív z toho nebyl příliš nadšený, ale časem zjistil, že tato symbióza nakonec prospěla oběma stranám,“ říká Černý. Vztah architektury a umění proto často popisuje jako kombinaci symbiózy a parazitismu. Umění podle něj může architekturu nejen doplňovat, ale také provokovat a posouvat novými směry Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcastJaké umělecké dílo má David Černý ze všech nejraději?Proč odmítá prozradit více detailů o svém ztvárnění Donalda Trumpa v Benátkách?Jaký technický problém musel řešit při instalaci pohyblivých motýlů na obchodním domě Máj?Kdo je tajemný druhý pilot, o kterém hovoří v souvislosti se svými novými díly?Jaké další hrozby kromě válek a umělé inteligence podle něj mohou vést k úpadku civilizace?

Komunitní energetika, dostupné bydlení, vlastní hospodářské zdroje i připravenost na blackouty. Obec Bělotín patří mezi samosprávy, které se dlouhodobě snaží budovat větší finanční i energetickou nezávislost. V pořadu Greenspin na platformě FocusOn.cz starosta Eduard Kavala popsal, jak se obci daří rozvíjet vlastní příjmy, proč sází na komunitní energetiku a jakou roli mohou hrát obnovitelné zdroje při zvládání krizových situací. V čele Bělotína stojí nepřetržitě od března roku 1990.Když se Eduard Kavala v březnu roku 1990 postavil do čela Bělotína, nejprve na základě kooptace a později po řádných komunálních volbách, řešila obec zcela jiné výzvy než dnes. Obyvatelé od nového vedení očekávali především vyrovnání starých účtů, osobních sporů a křivd, které si nesli z předchozích let.Tehdejší zastupitelstvo si však hned na počátku definovalo tři hlavní strategické směry rozvoje, u nichž vytrvalo celých 36 let. Tento kontinuální přístup přinesl obci nejen stabilitu, ale také prestižní ocenění, například titul laureáta soutěže Osobnost venkova za přínos k rozvoji samosprávy v rámci projektu Vesnice roku.Rozpočet, o kterém se v 90. letech ani nesniloDnes Bělotín disponuje rozpočtem, o kterém se jeho vedení v devadesátých letech minulého století ani nesnilo. Klíčem k úspěchu přitom nebyly pouze běžné daňové příjmy od státu, ale také cílené budování vlastních hospodářských zdrojů. Obec se v minulosti odmítla vzdát strategického majetku, což se jí v dlouhodobém horizontu bohatě vyplatilo. Vlastní finanční polštář dnes Bělotínu umožňuje efektivně kofinancovat dotační tituly a investovat do rozvoje, aniž by byl stoprocentně závislý na vnějších transferech.„Naše filozofie po celou dobu spočívala v tom, že peníze, které dostáváme od státu, máme na běžné hospodaření a normální provoz. To, co se nám podaří získat na dotacích, se pak snažíme kofinancovat právě z vlastních zdrojů,“ vysvětluje Kavala ekonomický model obce.Kamenolom, skládka a 108 bytů s regulovaným nájemným Ekonomická síla Bělotína stojí na třech pevných pilířích, které v minulosti čelily tlakům na uzavření či prodej. Prvním je místní kamenolom, který si obec ponechala ve svém vlastnictví a sama jej provozuje. Druhým zdrojem je skládka odpadů, jejíž zachování bylo v minulých letech riskantním krokem, avšak v současnosti generuje stabilní finanční příjmy. Třetím a sociálně nejvýznamnějším pilířem je rozsáhlý bytový fond. ,,Máme 108 obecních bytů a teď jsme získali peníze na dalších osm. Pořád držíme regulované nájemné a už to není prodělečné. To jsou ty peníze, které přidáváme k prostředkům, jež se nám podaří získat,‘‘ uvedl KavalaTento přístup k bytové politice přitom není žádným novým experimentem. Zatímco velké finanční instituce a státní koncepce teprve v posledních letech objevují výhody družstevního či dostupného obecního bydlení, v Bělotíně s tímto formátem začali pracovat už před pětadvaceti lety. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se dozvíte?Jaké tři strategické směry rozvoje si vedení Bělotína definovalo v roce 1990 a proč je nemuselo měnit ani po 36 letech?Jak reagovali starší obyvatelé během veřejných slyšení, když srovnávali výstavbu větrných elektráren s historickým budováním dálnic, plynovodů a vedení vysokého napětí na svých pozemcích?Jak dopadl spor o akcie společnosti Vodovody a kanalizace Přerov, a. s., a jakým způsobem se podle Eduarda Kavaly pokusila Česká spořitelna získat nad vodárenskou infrastrukturou kontrolu?Jaké kuriózní mýty o žížalách a vlivu větrných elektráren na přírodu museli zástupci obce vyvracet během exkurzí pro občany?Proč podle Eduarda Kavaly nestačí budovat obnovitelné zdroje jen kvůli úsporám, ale také

Americká mafie fascinuje veřejnost už desítky let, její skutečné fungování však zná jen málokdo. V pořadu Wiseguy na portálu FocusOn.cz publicista a expert na organizovaný zločin Jan Nápravník vysvětlil, jak vznikl systém takzvaných Pěti rodin, jaký vliv mafie získala v americké ekonomice a proč dnes představuje už jen zlomek své někdejší síly.Před rokem 1930 připomínal italsko-americký organizovaný zločin v New Yorku spíše soubor soupeřících gangů než jednotnou organizaci. Podle Jana Nápravníka neexistovala žádná pevná struktura ani jednotná kultura. V jednotlivých částech města působily skupiny napojené na italské komunity v Bronxu, Brooklynu či na Manhattanu.Zásadní zlom přinesla takzvaná Castellammarská válka. Proti sobě stály dvě nejsilnější frakce vedené Joem Masseriou a Salvatorem Maranzanem. Po odstranění obou rivalů se do čela dostal Lucky Luciano, který odmítl zopakovat chyby svých předchůdců.„Vznikla Komise, měla lichý počet, což je samozřejmě ideální. Všechna strategická rozhodnutí týkající se rodin v New Yorku nebo italsko-americké mafie v celých Spojených státech jsou projednávána komisí, kde zasedají rodiny italsko-americké mafie napříč USA, ale prim hraje pět tradičních newyorských rodin,“ vysvětluje Nápravník. Právě tato Komise vytvořila systém, který fungoval po desetiletí a umožnil mafii efektivně řídit konflikty, rozdělovat sféry vlivu a koordinovat nejvýnosnější aktivity.Vojenská hierarchie a byznysové divizePřestože název „rodina“ působí romanticky, realita byla mnohem blíže vojenské organizaci. Na vrcholu stál boss, který přijímal zásadní strategická rozhodnutí. Pod ním působil underboss odpovědný za každodenní chod organizace. Následovali kapitáni, vojáci a rozsáhlá síť spolupracovníků, kteří nebyli plnohodnotnými členy, ale generovali rodinám značné příjmy. Součástí vedení byl také consigliere, diplomat a poradce, který pomáhal řešit spory uvnitř organizace i mezi jednotlivými rodinami.Jednotlivé rodiny si postupně vybudovaly vlastní specializace podle toho, kde byly nejsilnější. Rodina Lucchese dominovala oděvnímu průmyslu a odborům v newyorském Garment District. Rodina Colombo si vybudovala pověst násilnické organizace, kterou si ostatní klany najímaly na špinavou práci. Naopak rodiny Gambino a Genovese se soustředily na politické kontakty, stavebnictví a kriminalitu bílých límečků. ,,Rodina Gambino a Genovese byly hodně napojené na politiku, a tzv. white-collar crime. A také na stavebnictví. Takové zločiny, u kterých si tolik neumazaly ruce,“ popisuje Nápravník.Když mafie vydělávala na každém okně v New YorkuVrchol ekonomické moci zažívala americká mafie v 70. a 80. letech. Tehdy dokázala propojit organizovaný zločin s legálním byznysem prostřednictvím korupce, odborů a politických kontaktů.Mafiánské rodiny zakládaly vlastní firmy, ovlivňovaly veřejné zakázky a profitovaly z rozsáhlých stavebních projektů. Díky propojení s odbory a politiky dokázaly manipulovat výběrová řízení a zajišťovat zakázky pro vlastní společnosti.Nápravník ilustruje tehdejší systém na konkrétním příkladu: „V osmdesátých letech existovala v New Yorku firma na čištění a výměnu oken. Na každém okně městské budovy, které se ve městě umylo, instalovalo nebo vyměnilo, inkasovali dva dolary. To jsou miliony oken každý rok,“ uvádí Nápravník. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru dozvíte?Jaké výsadní postavení měla mafiánská rodina v New Orleans a proč se nemusela zodpovídat komisi při přijímání nových členů?Jak Donnie Brasco pronikl do rodiny Bonanno a proč jeho působení vedlo k uvěznění více než stovky mafiánů?Jakým způsobem ovládaly jednotlivé rodiny odbory, přístavy nebo stavebnictví?Proč zákon RICO změnil pravidla boje proti organizovaném

Rodinnou firmu Jídlo Pod Nos převzal po svém otci a okamžitě se pustil do rozsáhlé transformace procesů, technologií i fungování celé franšízové sítě. V pořadu Big Deal na FocusOn.cz Jaromír Knechtl popsal, jak se z provozovatele reklamní agentury stal šéf rozvozové společnosti, proč se firma soustředí na menší města a jak chce konkurovat nadnárodním hráčům na trhu rozvozu jídla.Cesta Jaromíra Knechtla do čela společnosti Jídlo Pod Nos nebyla předem naplánovaná. Původně podnikal v oblasti digitálního marketingu a provozoval vlastní reklamní agenturu zaměřenou na sociální sítě. Zlom nastal ve chvíli, kdy mu byly zablokovány firemní účty na sociálních platformách a ze dne na den přišel o hlavní zdroj příjmů.„V tu chvíli jsem přišel prakticky ze dne na den o podnikání. Začal jsem hledat způsob, jak ho udržet, ale zároveň jsem se rozhodl diverzifikovat příjmy. Nechtěl jsem být závislý jen na reklamní agentuře,“ vzpomíná Knechtl. Na doporučení svého otce se proto rozhodl otevřít vlastní franšízu Jídlo Pod Nos. Začínal jako běžný franšízant bez jakýchkoliv výhod.„Za franšízu jsme zaplatili stejně jako každý jiný partner. Neměli jsme žádné úlevy, spíše naopak,“ říká. Výhodou se ukázalo propojení jeho zkušeností s marketingem a znalostí logistiky obchodního partnera. Právě tyto dvě oblasti považuje za klíčové pro úspěšné fungování rozvozové služby.Po převzetí firmy změnil téměř všechnoPo několika letech v roli franšízanta převzal vedení celé společnosti. Díky zkušenosti z terénu přesně věděl, kde firma naráží na limity. „Změnili jsme úplně všechno. Tím, že jsem si prošel rolí franšízanta, jsem přesně věděl, co partnerům chybí a co je potřeba zlepšit,“ vysvětluje. Největší nedostatky viděl v marketingu, technologických platformách a interních procesech.„Web i aplikace byly v tristním stavu. Upřímně jsem se divil, že si přes ně lidé objednávali. Dokonce jsem měl problém objednat si přes naši aplikaci i já sám,“ přiznává. Firma proto investovala do vývoje nových systémů pro zákazníky, restaurace i kurýry. Podle Knechtla šlo o jednu z nejnáročnějších změn v historii společnosti.Obrat v nižších stovkách milionůJídlo Pod Nos dnes funguje prostřednictvím franšízové sítě a působí ve více než třiceti městech po celé České republice. „Máme otevřeno přes třicet měst, jednatřicet nebo dvaatřicet,“ uvádí Knechtl. Pokud se firma posuzuje jako celek včetně všech franšízantů, pohybuje se její výkon podle něj v nižších stovkách milionů korun ročně. „Pokud se bavíme o značce Jídlo Pod Nos, bavíme se o nižších řádech stovek milionů korun ročně,“ říká.Zároveň upozorňuje, že samotný franšízor hospodaří s nižšími příjmy, protože hlavní obrat vytvářejí jednotliví franšízoví partneři.Menší města jako hlavní příležitostZatímco většina konkurence se soustředí na velké aglomerace, Jídlo Pod Nos dlouhodobě sází na regionální trh. „Poměrně rychle jsme zjistili, že menší města jsou dobrý byznys. Není tam tak silná konkurence a zároveň je mnohem levnější dát lidem vědět, že tam působíme,“ vysvětluje Knechtl.Praha ani Brno podle něj nepatří mezi strategické priority společnosti. „Praha nebo Brno nejsou naším cílem. Soustředíme se na menší a středně velká města,“ říká. Za perspektivní považuje především lokality s přibližně dvaceti tisíci obyvateli. Díky vlastní logistice však firma dokáže obsloužit i široké okolí.„Dokážeme vozit zhruba patnáct až dvacet minut za hranice města. Neřešíme tolik kilometry jako čas. Díky tomu dokážeme z desetitisícového města udělat trh odpovídající dvaceti tisícům obyvatel,“ popisuje. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru dozvíte:Jak se Jaromír Knecht

Český průmysl stojí na rozcestí. Podle Aleše Kubalíka, generálního ředitele společnosti AMV Technology a hosta podcastu Tech Talk na platformě FocusOn, je právě nyní ideální čas investovat do moderních technologií. Budoucí konkurenceschopnost firem podle něj zajistí především strojové vidění, digitalizace a hluboké učení. Příběh společnosti AMV Technology se začal psát v roce 2015, kdy se Aleš Kubalík potkal se svým budoucím společníkem Vlastimilem Čablou. V té době zažíval automatizační sektor nevídaný boom. Výrobní podniky doslova naháněly integrátory a poptávka dramaticky převyšovala nabídku. Mnohé firmy měly plné kapacity a byly vyprodané i na dva roky dopředu. V roce 2019 pak oba partneři založili vlastní firmu AMV Technology, jejíž rozjezd následně ovlivnila pandemie a další globální ekonomické vlivy, které trh zásadně proměnily. Dnes je situace na trhu zcela opačná. Nabídka převyšuje poptávku, což vytváří unikátní příležitost pro výrobní podniky. „Pokud dnes mají výrobní podniky k dispozici finanční prostředky, jsou schopny získat automatizaci ve vysoké kvalitě a zároveň za dobré peníze. Teď je ideální doba automatizovat,“ říká Aleš Kubalík. Jeho firma se dnes rozrostla na stabilní tým čítající 20 odborníků.Úzká specializace jako cesta k úspěchuNa rozdíl od mnoha konkurentů, kteří se snaží dodávat komplexní automatizační linky na klíč včetně robotiky či vibračních podavačů, vsadila společnost AMV Technology na striktní specializaci. Tou je výhradně strojové vidění. Ačkoliv se jedná o úzký segment v rámci celého průmyslu, jeho využití je mimořádně široké. Kamery a čtečky kódů jsou dnes prakticky nedílnou součástí téměř každého jednoúčelového stroje nebo výrobní linky.Firma vyvíjí kamerové systémy pro navádění robotů, kontrolu kvality, detekci povrchových vad či čtení kódů. Působí přitom napříč odvětvími od automotive přes potravinářství a výrobu elektroniky až po gumárenský průmysl. Jedním z mála segmentů, který jí v portfoliu chybí, je obuvnictví. Paradoxem zůstává, že firma sídlí ve Zlínském kraji, který po celém světě proslavil Tomáš Baťa. „Náš obor není monotónní. Neustále se setkáváme s novými technologiemi, novými provozy a řešíme odlišné požadavky zákazníků,“ doplňuje Kubalík.Hluboké učení a technologické partnerství V oblasti strojového vidění prošly technologie v posledních letech obrovským vývojem. Hlavním trendem, který nastoupil před šesti až osmi lety, byly neuronové sítě a hluboké učení. Dnes už nejde o pouhé nadšení z nové technologie, ale o její precizní optimalizaci. Cílem vývojářů je dosáhnout toho, aby se software dokázal spolehlivě naučit vyhodnocovat defekty na co nejmenším počtu snímků. Podniky totiž nechtějí ztrácet čas dodáváním tisíců vzorků dobrých a špatných dílů pro zdlouhavé učení systému. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v podcastu ještě dozvíte?Jaké chyby firmy nejčastěji dělají při nasazování průmyslových kamer a proč mohou vést k nefunkčním aplikacím?Proč AMV Technology opustilo model nezávislého systémového integrátora a vsadilo na strategické technologické partnery?Jak funguje český diagnostický systém JHV CAM a jak pomáhá zkrátit oživování výrobních linek?Jak si strojové vidění poradí s kontrolou lakovaných, chromovaných nebo jinak náročných povrchů?Jakou roli bude v průmyslu v příštích letech hrát umělá inteligence?Jakým netradičním způsobem, který jde zcela proti současnému tržnímu proudu, si firma AMV Technology vybírá nové zaměstnance a proč zásadně nevyužívá personální agentury ani klasickou inzerci?

Krizová připravenost se stává stále důležitějším tématem. Přesto většina lidí stále nepovažuje větší krizové situace za něco, co by se mohlo dotknout právě jich. Zakladatel organizace PrPom Ondřej Koudela v pořadu Rušičky na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč je klíčové naučit se zvládat stres přímo v krizových situacích, proč nestačí pouze teoretické znalosti a jakou roli mohou v budování odolnosti společnosti sehrát firmy, samosprávy i občanské iniciativy.Když dojde k dopravní nehodě, náhlému kolapsu člověka nebo jiné krizové situaci, většina lidí neselže kvůli nedostatku informací. Mnohem častěji je problémem silný stres, který člověka paralyzuje a znemožní mu jednat. Právě proto organizace PrPom staví své kurzy na zážitkové pedagogice. Podle Ondřeje Koudely jde o jedinou metodu, která se při výuce laické první pomoci dlouhodobě ukazuje jako skutečně účinná.,,Videa, přednášky, nácviky bez zážitků nebo e-learningy se podle dostupných dat ukazují jako málo účinné. Zážitková pedagogika je jediný nástroj, kterým se dá laická první pomoc opravdu naučit," říká Koudela.V krizové situaci se lidská psychika nejčastěji uchyluje ke třem základním reakcím – zamrznutí, útěku nebo agresi. Schopnost zvládnout první vlnu stresu je podle něj zásadní.,,To první, co musíte vyřešit, abyste uspěli, je vaše vnitřní nastavení, tréma a stres. Když se vám podaří překonat počáteční šok a dokážete se na začátku krize ovládnout, umožní vám to včas si všimnout nebezpečí a následně hledat efektivní řešení situace," vysvětluje.Více než 70 procent lidí s krizí nepočítáPodle údajů, které Koudela zmiňuje, si přibližně 72 procent lidí nepřipouští, že by se jich mohla větší krizová situace osobně dotknout. Nepřipravují se na ni a ve svém běžném životě s ní nepočítají.Právě tato skutečnost podle něj představuje jednu z největších výzev současnosti. ,,72 procent lidí si neuvědomuje, nepřipravuje se a nepočítá s tím, že se jich potenciál nějaké větší krize osobně dotýká. To je hlavní číslo, které musíme změnit," upozorňuje. Na rostoucí potřebu praktické přípravy reaguje organizace PrPom novým kurzem Blackout. Ten simuluje rozsáhlý vícedenní výpadek elektrické energie a učí účastníky zvládnout první kritické dny bez pomoci zvenčí. Kurz je zaměřen především na běžné občany, kteří by měli být schopni postarat se sami o sebe během prvních 72 hodin krizové situace.,,Státu nesmírně pomůže kterýkoliv občan, který prvních 72 hodin zvládne sám a nebude od státu nic požadovat. Stát se tak může soustředit na rozběhnutí krizových mechanismů a na lidi se zvýšenými potřebami, například pacienty v nemocnicích nebo obyvatele domovů pro seniory," říká Koudela.Proč stát dělá podle odborníků tak málo?Otázka krizové připravenosti podle Koudely naráží i na limity státní správy. Přestože stát občany vyzývá k přípravě a vydal například příručku zaměřenou na zvládnutí prvních 72 hodin, praktická podpora nebo systematické vzdělávání veřejnosti podle něj zatím chybí.Jedním z důvodů je podle něj i ukončení fungování týmu KRIT, který se tématu krizové připravenosti intenzivně věnoval.,,Myslím si, že stát si ze své struktury škrtl tým KRIT, který měl velký potenciál a kompetence tuto oblast rozvíjet. To je jeden z důvodů, proč je dnes situace složitější," říká.Současně však upozorňuje, že stát není jediným aktérem, který může odolnost společnosti posilovat.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní praktické dovednosti si účastníci odnášejí z celodenního kurzu Blackout?Jaké reakce lidského organismu se nejčastěji objevují při náhlém silném stresu?Proč podle Ondřeje Koudely nestačí k výuce první pomoci pouze e-learning nebo

V nejnovějším díle pořadu Export na platformě FocusOn přivítal moderátor Marek Atanasčev vrchního ředitele sekce ekonomicko-vědecké diplomacie a rozvojové spolupráce Ministerstva zahraničních věcí ČR Tomáše Kuchtu. V rozhovoru vysvětlil, jak se mění role státu při podpoře českých firem v zahraničí, proč se ekonomická diplomacie stále více zaměřuje na mimoevropské trhy a jaké překážky dnes nejvíce brzdí rozvoj českého exportu.Česká republika je z hlediska domácí poptávky relativně malým trhem. Pro řadu tuzemských firem je proto vstup na zahraniční trhy nezbytnou podmínkou dalšího růstu i návratnosti investic do vývoje a inovací. Právě proto se podle Tomáše Kuchty mění pohled státu na podporu podnikání v zahraničí.Dnešní ekonomická diplomacie už není pouze o jednorázové pomoci s exportem konkrétního výrobku. Jejím cílem je dlouhodobě posilovat konkurenceschopnost českých firem a vytvářet podmínky pro jejich trvalé působení na zahraničních trzích. Firmy jsou motivovány k zakládání poboček, budování lokální výroby nebo navazování dlouhodobých obchodních vztahů. Stát zároveň pomáhá i v opačném směru, například při zajišťování kritických surovin či komponentů, pokud se podnik dostane do situace, kdy není schopen problém vyřešit vlastními silami. ,,Ekonomická diplomacie je velice široká škála různých služeb, které prostřednictvím nástrojů, jež dnes stát má, pomáhají tomu, aby se firmy cítily komfortně a aby fungovala i česká ekonomika," vysvětluje Tomáš Kuchta.Trhu chybí 300 tisíc pracovníků, stát hledá síly v AsiiJedním z nejvýznamnějších nástrojů ekonomické diplomacie je podle Kuchty pomoc při získávání kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí. Nedostatek lidí se totiž stal jedním z hlavních limitů dalšího rozvoje české ekonomiky. Ministerstvo zahraničních věcí proto rozšiřuje konzulární kapacity ve vybraných zemích a vysílá pracovníky, kteří pomáhají s náborem, prověřováním a případným základním zaškolením uchazečů ještě před jejich příjezdem do České republiky.Zatímco v minulosti se české firmy orientovaly především na pracovníky z Balkánu nebo Ukrajiny, stále větší význam získávají země jihovýchodní Asie, zejména Indonésie a Filipíny. Významnou roli hraje rychlost a schopnost konkurovat ostatním evropským státům, které řeší podobný problém. ,,Bez kvalitních pracovníků, kterých dnes na našem trhu chybí zhruba 300 tisíc, nemůžeme přemýšlet o rozšiřování ani o expanzi. Je to limitující faktor," upozorňuje Kuchta.Dělba práce mezi diplomaty a CzechTrademDůležitou součástí podpory exportu je spolupráce mezi Ministerstvem zahraničních věcí a agenturou CzechTrade. Obě instituce mají odlišné role, které se vzájemně doplňují.Zatímco CzechTrade poskytuje služby velkému množství klientů a výrazně působí i na tradičních evropských trzích, diplomaté Ministerstva zahraničních věcí se soustředí zejména na složitější a méně tradiční destinace mimo Evropu. Právě tam mohou českým firmám otevřít dveře do prostředí, do kterého by se mnohé podniky bez podpory státu samy neodvážily vstoupit nebo by jej vůbec nezvažovaly.Na evropských trzích se role ekonomických diplomatů postupně mění. Vedle podpory firem se stále více zaměřují na koordinaci politik, sledování postojů jednotlivých zemí a přípravu na jednání na úrovni Evropské unie. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně probíhají nábory pracovníků v Indonésii a na Filipínách a jakou roli v nich hraje česká diplomacie?Proč se Ministerstvo zahraničních věcí rozhodlo během pandemie upravit síť svých zastoupení v Číně?V čem se liší práce ekonomických diplomatů od služeb agentury CzechTrade?Jaké zkušenosti si odvezly české startupy z technologického festivalu S

Češi se o investování zajímají více než kdy dříve. Přesto podle Michaela Almásyho ze společnosti Crowdberry většina investorů stále přehlíží významnou část ekonomiky a příliš spoléhá na tradiční investiční nástroje. V pořadu eMoney na FocusOn.cz vysvětlil, proč Evropa ztrácí perspektivní firmy ve prospěch Spojených států, jakou roli mohou sehrát nové technologie na kapitálovém trhu a proč považuje demografický vývoj za jedno z největších rizik pro budoucnost evropské ekonomiky.Podle Almásyho se investování v Česku postupně stává běžnou součástí finančního života. Odkazuje přitom na data Indexu prosperity a finančního zdraví, podle kterých v roce 2025 investovalo nebo si pravidelně odkládalo peníze přibližně 82 procent Čechů. O rok dříve to bylo zhruba 66 procent.,,Je super, že se lidé postupně vzdělávají a snaží se investovat lépe,“ říká. Zároveň ho překvapilo, jak málo rozšířené jsou mezi českými investory ETF fondy, které bývají považovány za jeden z nejjednodušších investičních nástrojů.,,Šokovala mě informace, že přímo do ETF stále investuje jen asi jedno procento populace,'' říká Almásy. Vedle fondů a penzijních produktů podle něj nadále dominuje tradiční česká „cihla“, tedy investice do nemovitostí. Významnou roli hrají také dluhopisy, u kterých však upozorňuje na nutnost pečlivě vyhodnocovat poměr rizika a očekávaného výnosu.Investováním ovlivňujeme i podobu ekonomikyNa otázku, zda má smysl investovat do evropských firem, odpovídá jednoznačně kladně. Podle Almásyho nejde pouze o výnos, ale také o podporu prostředí, ve kterém žijeme.,,Volíme nejen tím, že vhodíme hlasovací lístek, ale i tím, co kupujeme a kam investujeme. Když investujeme do Ameriky, podporujeme tamní ekonomiku. Lokální firmy ale bez lokálního kapitálu růst nemohou,“ vysvětluje.Za jeden z problémů evropského trhu označuje nedostatek růstového kapitálu. Právě kvůli tomu podle něj řada perspektivních evropských technologických firem nakonec odchází do Spojených států. ,,Přibližně třetina úspěšných evropských unicornů nakonec odejde do Ameriky, protože zde nemá přístup k potřebnému růstovému kapitálu,“ upozorňuje.Veřejné burzy představují jen malou část ekonomikyJedním z hlavních témat rozhovoru byl rozdíl mezi veřejnými a soukromými kapitálovými trhy. Almásy upozorňuje, že veřejně obchodované společnosti představují pouze malou část celkové ekonomiky. ,,Pokud se investor nedívá na privátní segment, je to tak trochu jako nevidět 98 procent ekonomiky,“ říká.Připomíná také, že počet veřejně obchodovaných společností se v posledních desetiletích snižuje a význam kapitálu mimo burzu naopak roste. Mnoho investorů se tak podle něj připravuje o zajímavé příležitosti.Nová technologie DLT má zjednodušit investování napříč EvropouVýznamnou součástí rozhovoru byla také technologie DLT (Distributed Ledger Technology), která má v budoucnu usnadnit obchodování s neveřejnými cennými papíry napříč evropskými státy.Almásy vysvětluje, že dosavadní převody podílů a akcií neveřejných společností byly administrativně složité a často vyžadovaly zapojení notářů či dalších institucí.,,DLT umožňuje digitálně, jednoduše a přeshraničně řešit převody v rámci Evropy,“ popisuje.Zároveň připomíná, že český Centrální depozitář cenných papírů patří mezi první instituce v Evropě, které tuto technologii pilotně zavádějí. Podle něj přináší nová infrastruktura nejen administrativní zjednodušení, ale také výrazné snížení nákladů. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Co se v rozhovoru dále dozvíte?Proč podle Michaela Almásyho většina investorů přehlíží 98 procent ekonomiky?Jak konkrétně funguje technologie DLT a proč může změnit evropský kapitálový trh

Český pracovní trh se dlouhodobě potýká s nedostatkem lidí a stále více firem proto hledá zaměstnance za hranicemi Evropy. Jednou z nejčastějších destinací jsou Filipíny. Mnozí zaměstnavatelé však stále věří, že získají levnou pracovní sílu. Podle odbornice na mezinárodní nábor, HR a personalistiku Lenky Kazdové je to jeden z největších omylů českého trhu. V podcastu Válka o lidi s moderátorem Michalem Mikuláškem vysvětlila, kolik skutečně stojí přivést zaměstnance z Filipín, proč je důležitější udržení lidí než samotný nábor a jaké chyby firmy při zaměstnávání zahraničních pracovníků nejčastěji dělají.Když se dnes výrobní firma rozhodne hledat zaměstnance na českém trhu, často narazí na realitu, kterou personalisté znají už několik let. Kandidátů ubývá a konkurence mezi zaměstnavateli roste. Firmy přitom hledají nejen operátory výroby, ale také svářeče, seřizovače, CNC operátory, elektrikáře nebo další odborné technické profese.Právě proto se stále více společností dívá za hranice Evropy. Jednou z nejčastějších destinací jsou Filipíny. Podle Lenky Kazdové však nejde o rychlé ani jednoduché řešení.„Když se podíváme na demografickou křivku, tak víme, že v Evropě lidé nejsou, tady v Čechách nejsou. Firmy prostě potřebují zaměstnance sehnat a co nejdříve,“ říká.Čekat, až bude nejhůř, je chybaMnoho firem začne zahraniční nábor řešit až ve chvíli, kdy jim chybí několik zaměstnanců a výroba začíná mít problémy. Podle Kazdové je to ale pozdě. Získat pracovníka z Filipín totiž není otázka několika týdnů. Celý proces zahrnuje výběrové řízení, schvalování dokumentů, víza i kontrolu ze strany filipínských úřadů. „Od podpisu smlouvy s agenturou je to čtyři až šest měsíců, někdy se to může prodloužit až na osm měsíců,“ upozorňuje.Právě proto považuje zahraniční nábor za strategické rozhodnutí, nikoliv za nástroj krizového řízení. Firmy, které začnou plánovat s předstihem, získávají oproti konkurenci významnou výhodu. „Čím dřív začnu, tím lépe pro firmu, protože jí to dává určitou konkurenční výhodu oproti jiným firmám,“ dodává.Filipínce nestačí vybrat. Schvaluje je i jejich vládaMálokdo si uvědomuje, že celý proces nekontrolují pouze české úřady. Do schvalování vstupuje také filipínská strana, která si velmi pečlivě hlídá podmínky, za jakých její občané odcházejí pracovat do zahraničí. Schvalují pracovní smlouvy i zaměstnavatele a snaží se předcházet případným nekalým praktikám na trhu práce.Právě tato dvojí kontrola je jedním z důvodů, proč celý proces trvá několik měsíců a nelze jej výrazně urychlit.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Co se v podcastu ještě dozvíte?Kdy dává smysl začít uvažovat o náboru z Filipín? Kolik jsou náklady a jak se připravit na nábor ze zahraničí? Proč to některé firmy udělají špatně a co jsou největší chyby, kterým se vyhnout? Proč mohou být výrobní ředitelé v některých firmách vlivnější než samotní jednatelé?Jak správně nastavit onboarding, aby zaměstnanci neodešli ke konkurenci?

Mnoho českých podnikatelů, kteří začali budovat své firmy v 90. letech, dodnes soustřeďuje veškeré podnikání, nemovitosti i další majetek pod jednu společnost. Podle Ivana Kováře, partnera poradenské společnosti BDO, tím však zbytečně kumulují rizika a komplikují si budoucí prodej firmy i její předání nástupcům. V pořadu Byznys DNA vysvětlil, kdy dává smysl založit holding, kolik taková struktura stojí a proč by podnikatelé měli začít přemýšlet jako investoři.Mnoho úspěšných českých podnikatelů věnovalo poslední tři desetiletí budování svých firem. Soustředili se na růst obratu, získávání nových zákazníků a rozšiřování podnikání. Na vnitřní architekturu firmy však často nezbýval čas. Podle Ivana Kováře je právě to důvod, proč řada podnikatelů dodnes provozuje několik různých aktivit pod jednou společností.„Mnoho z těch lidí tomu obětovalo i osobní život, věnovali tomu velkou energii a pořád budovali byznys. Soustředili se na to, aby firma byla větší, úspěšnější a bohatší, ale nesoustředili se na architekturu byznysu a jeho vnitřní uspořádání,“ říká Ivan Kovář. Typickým příkladem je podnikatel, který začal s výrobou, postupně přidal autodopravu, restauraci nebo další aktivity a vše ponechal pod jednou firmou.„Ta jedna firma se stává nečitelnou i pro samotného podnikatele. Reálně neví, která část podnikání vydělává a která nevydělává. Hlavně ale kumuluje všechna rizika v jedné entitě,“ upozorňuje.Koncentrace rizik může ohrozit celé podnikáníNejvětší problém podle Kováře nespočívá pouze v nepřehlednosti, ale především v koncentraci rizik. Pokud jsou veškeré aktivity, majetek i vydělané prostředky soustředěny pod jednou společností, případné problémy jedné části podnikání mohou ohrozit vše ostatní.„Ta koncentrace rizik je trošku hazard se svým celoživotním podnikáním,“ říká Kovář. Právě proto doporučuje oddělit jednotlivé činnosti do samostatných společností a majetek postupně přesouvat do bezpečnější struktury.Holding nemusí stát milionyŘešením bývá holdingové uspořádání, tedy mateřská společnost, která vlastní jednotlivé dceřiné firmy. Podle Kováře přitom řada podnikatelů mylně předpokládá, že jde o složitou a drahou záležitost. „Udělat holdingovou strukturu nestojí moc peněz. Mateřská společnost může být standardní s.r.o. nebo akciová společnost. Takovou firmu založit a provozovat znamená náklady v řádu malých desítek tisíc korun,“ říká Ivan Kovář.BDO zároveň doporučuje, aby mateřská společnost sama aktivně nepodnikala.„Neměla by mít živnostenské oprávnění, být plátcem DPH ani přímo zaměstnávat zaměstnance. Jejím úkolem je správa majetku, řízení skupiny a ochrana vytvořené hodnoty,“ říká Kovář.Kdy je firma zralá na holding?Podle Kováře není potřeba složitých analýz. Podnikatel si může položit jednoduchou otázku: Kolik různých činností jeho firma vykonává?„Když podnikatel u jedné entity vyjmenuje více než jednu nebo dvě činnosti, je to zralé na holding,“ říká. Výroba, nemovitosti, developerské projekty nebo další investice by podle něj měly být od sebe odděleny. „Proč dělat developerský projekt na výrobní firmě? To nedává smysl,“ dodává.Holding je kostra, peníze jeho krevní oběhKovář přirovnává holdingovou strukturu ke kostře podnikání. Stejně důležitý je však i pohyb peněz mezi jednotlivými společnostmi. Jednou z hlavních výhod holdingu je možnost efektivního přesouvání kapitálu v rámci skupiny. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru ještě dozvíte?Proč podle Ivana Kováře podnikatelé z 90. let nejčastěji koncentrovali veškeré podnikání pod jednu firmu?Jak funguje přesun peněz mezi mateřskou a dceřinou společností?Kdy už je firma podle jednoduchého pr

Počet sledujících přestává být klíčovou metrikou, někteří herci se úspěšně prosazují na sociálních sítích a umělá inteligence otevírá influencerům nové možnosti komunikace s publikem. Zároveň se ukazuje, že popularita získaná v reality show bývá často jen krátkodobá. Jak se mění pravidla influencer marketingu a co bude rozhodovat o úspěchu kampaní v příštích letech, vysvětlili v pořadu BrandDate na FocusOn.cz Tomáš Urbánek a Jakub Michalovský z agentury TK media.Známé osobnosti z televizních obrazovek dnes hrají v influencer marketingu stále významnější roli. Samotná popularita však nestačí. Podle Tomáše Urbánka záleží především na tom, zda dokážou sociální sítě využívat stejně autenticky jako úspěšní influenceři.Pokud herec sdílí zákulisí své práce, osobní zážitky nebo koníčky a nechá fanoušky nahlédnout do svého života, může díky své známosti získat významnou konkurenční výhodu. Naopak profily zaměřené pouze na komerční spolupráce publikum rychle omrzí.Při rozhodování značek pak vždy záleží na cíli kampaně.,,Pokud jsou cílem tržby a konverze, dává větší smysl influencer. Nemusí to ale platit vždy. Někteří herci fungují velmi dobře i konverzně a jiní zase dokážou díky svému humoru zajistit velké dosahy a pomoci s uvedením produktu ve známost," říká Jakub Michalovský. U rozsáhlejších omnichannel kampaní s přesahem do dalších médií nebo na veřejné akce však mohou být známí herci pro značky velmi silným partnerem.Počet sledujících je čím dál méně důležitýJedním z největších mýtů influencer marketingu zůstává přesvědčení, že úspěch automaticky zaručují statisíce nebo miliony sledujících. Podle odborníků z TK media dnes algoritmy sociálních sítí zvýhodňují především kvalitní a autentický obsah. Aktivní tvůrci s loajální komunitou tak mohou dosahovat výrazně lepších výsledků než celebrity s obrovským, ale pasivním publikem.Tento trend potvrzují i případy influencerů, kteří přišli o své hlavní profily. Přestože začínali na nových účtech téměř od nuly, během několika týdnů se dokázali vrátit na původní úroveň sledovanosti. ,,Ukazuje se, že je to mnohem více o samotném obsahu, o autenticitě a o vztahu, který má tvůrce se svými sledujícími. Ti si ho totiž najdou, i když jeho profil úplně zmizí," říká Tomáš Urbánek.Výjimkou jsou podle odborníků skutečně silné osobnosti. Příkladem je Leoš Mareš, který si dokázal udržet mimořádně silný vztah s publikem i po delší pauze na sociálních sítích.Influenceři získávají v cestovním ruchu stále větší prostorJedním z odvětví, kde influencer marketing získává stále větší význam, je cestovní ruch. Podle TKM počet poptávek po spolupráci s influencery ze strany hotelů, cestovních kanceláří i turistických organizací dlouhodobě roste. Důvod je jednoduchý – lidé chtějí autentické zkušenosti namísto dokonale stylizovaných reklamních fotografií.Influenceři ukazují destinace v reálném prostředí, sdílejí detaily pokojů, restaurací nebo služeb a často upozorňují i na nedostatky, které by se v klasickém katalogu neobjevily.,,Lidé velmi dobře reagují na to, když influencer ukazuje pobyt od příjezdu přes detaily pokoje až po věci, které se v katalogu běžně neobjevují. Právě tím si získává důvěryhodnost," říká Tomáš Urbánek. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru ještě dozvíte?Proč se některým hercům na sociálních sítích daří lépe než profesionálním influencerům?Jak fungují algoritmy sociálních sítí a proč počet sledujících ztrácí význam?Které typy influencerů dnes dosahují největších organických výsledků?Jaké chyby nejčastěji dělají účastníci reality show po skončení televizního vysílání?Jak konkrétně by mohla umělá intelige

Umělá inteligence během příštích let výrazně promění fungování firem, státní správy i celé ekonomiky. Jan Kavalírek, CEE ambasador pro umělou inteligenci a nové technologie, v pořadu Inside Tech na platformě FocusOn vysvětluje, proč chce Česko hrát důležitou roli v rozvoji AI, jaký význam mají projekty AI Factory a AI Gigafactory a pročza rozhodnutí umělé inteligence ponese odpovědnost vždy člověk. Jan Kavalírek nově působí jako CEE ambasador pro umělou inteligenci a nové technologie. Zastupuje zájmy průmyslu, firem a výzkumných institucí ze střední a východní Evropy směrem k Evropské unii. Za iniciativou stojí Svaz průmyslu a dopravy ČR, ke kterému se postupně přidávají další partneři, například Česká národní AI platforma, Asociace pro aplikovaný výzkum v IT, AI Chamber, Polská konfederace průmyslu nebo slovenská SAPI. Podle Kavalírka vznikla iniciativa z českého prostředí v době, kdy působil na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Cílem bylo zachovat spolupráci zemí střední a východní Evropy také pozměně vlády a společně prosazovat konkurenceschopnost regionu i jednodušší evropskou legislativu. ,,Česká stopa v této iniciativě je samozřejmě velmi silná, ostatně jsme ji z Česka sami iniciovali. Z pozice byznysu a výzkumu se snažíme hájit zájmy konkurenceschopnosti asnižování byrokracie," říká Jan Kavalírek. AI Factory versus AI Gigafactory Jedním z hlavních témat rozhovoru byla výstavba výpočetní infrastruktury pro umělou inteligenci. V Ostravě vznikáAI Factory, která má během několika let nabídnout zhruba 200 až 300 specializovaných AI čipů. Podle Kavalírka by podobnou základní infrastrukturu měl mít každý členský stát Evropské unie pro výzkum, testování i vývoj menších modelů. AI Gigafactory je podle něj projekt úplně jiného rozsahu. Počítá s desítkami tisíc grafických čipů a mohl by sloužit nejen evropským projektům, ale také českému státu, výzkumu nebostartupům. České radiokomunikace přitom podle Kavalírka datové centrum připravují bez ohledu na to, jak nakonec dopadne evropská výzva. ,,Pokud by nás Evropská komise vybrala, kapacita AI Gigafactory by byla rozdělena. Část by si pronajala samotná Komise pro výpočet evropských modelů a část kapacity, podle aktuálních úvah například kolem jedné osminy, by mohla být určena českému státu. Ten by ji využil například pro digitalizaci státní správy, armádu, kybernetickou bezpečnost nebo podporu českých startupů," vysvětluje Kavalírek. AI Act bez další české byrokracie Kavalírek se věnoval také evropské regulaci AI. Podle něj se podařilo prosadit několik důležitých změn, například odklad některých povinností, jednodušší registraci nebo omezenípřekryvů mezi AI Actem a dalšími evropskými předpisy. Český zákon o umělé inteligenci proto podle něj zůstává velmi stručný a soustředí se hlavně na nastavení dozorových institucí, nikoliv na vytváření dalších povinností pro firmy.,,AI Act sám o sobě je extrémně robustní a my jsme nechtěli přidávat žádné další české požadavky. Chtěli jsme především co nejlépe nastavit dozorovou infrastrukturu, která budedohlížet na plnění AI Actu," říká Kavalírek. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: 1. Proč chce Česko společně s dalšími státy střední a východní Evropy prosazovat změny v evropské regulaci umělé inteligence. 2. Jaký je rozdíl mezi projekty AI Factory a AI Gigafactory a proč může být druhý z nich strategický pro českou ekonomiku. 3. Jakou roli mají v budování české AI infrastruktury České radiokomunikace a proč chtějí datacentrum postavit i bez evropské podpory. 4. Které profese ovlivní umělá inteligence nejvíce a proč se podle Jana Kavalírka není třeba obávat masové nezaměstnanosti. 5. Kdo ponese odpovědnost za chyby umělé inteligence a proč podle evropských pravidel

Ještě před několika lety sami přes den vyráběli čokoládu, o víkendech ji prodávali na trzích a po večerech objížděli malé obchody. Dnes čokoládovna Janek společně s pražírnou Coffeespot zaměstnává desítky lidí a dosahuje obratu přes 300 milionů korun. Přesto její spolumajitel Václav Durďák tvrdí, že cílem firmy není stát se továrnou, ale zachovat poctivou řemeslnou výrobu. V pořadu Big Deal na platformě FocusOn popsal, jak firma zvládla prudký růst, proč odmítá plnou automatizaci i kdy mohou zákazníci čekat levnější čokoládu.Před čtyřmi lety byla čokoládovna Janek vnímána především jako rychle rostoucí startup. Tři zakladatelé: Václav Durďák, jeho manželka a jejich společný společník – fungovali především jako řemeslníci. Od pondělí do pátku vyráběli čokoládu, o víkendech ji prodávali na trzích a po večerech objížděli malé obchody, aby své výrobky dostali k zákazníkům. Firma tehdy rostla o stovky procent ročně. Růst zvládala především díky tomu, že podle Durďáka všichni jednoduše „zabrali“. S přibývajícími zaměstnanci však bylo stále zřejmější, že dosavadní způsob řízení nebude dlouhodobě fungovat.Zásadní změna přišla přibližně před dvěma lety. Zakladatelé si uvědomili, že už se nemohou společně rozhodovat o každém detailu a že firma potřebuje jasně rozdělené kompetence. Manželka Václava Durďáka převzala personalistiku a finance, jejich společník odpovídá za balení a samotný Durďák se soustředí na strategický rozvoj a směřování společnosti.Dnes čokoládovna Janek společně s pražírnou Coffeespot zaměstnávají desítky lidí. „V loňském roce jsme se za obě společnosti dohromady dostali na tržby přes 300 milionů korun bez DPH. Letos si myslíme, že lehce povyskočíme, ale bude to spíše v rámci jednotek procent, případně nižších desítek,“ říká Václav Durďák.Síla manufaktury. Robot nenahradí lidské rucePřestože firma dosahuje obratu stovek milionů korun, nechce se proměnit v automatizovanou továrnu. Přibližně 98 procent všech výrobků je stále baleno ručně a zhruba 95 procent samotné výroby tvoří ruční práce. Stroje slouží pouze k jednotlivým opakujícím se úkonům, například při temperování čokolády. Samotnou výrobu ale stále obstarávají lidé.V čokoládovně dnes pracuje přibližně 60 kmenových zaměstnanců, které v předvánoční sezóně doplňují desítky brigádníků. Coffeespot zaměstnává dalších zhruba 25 stálých pracovníků. Ve výrobě se přitom během směny pohybuje přibližně 15 až 20 lidí, což je podle Durďáka ideální velikost týmu pro zachování kvality.„Naším cílem není mít výrobní linku, kde na začátku nasypete suroviny a na konci vyjede hotový výrobek. Člověk si u nás kupuje přidanou hodnotu v tom, že výrobek není unifikovaný. Každý kus může trochu jinak vypadat i chutnat, protože je to řemeslný výrobek,“ říká Václav Durďák.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké logistické a provozní výhody přineslo sestěhování čokoládovny Janek a pražírny Coffeespot do nové výrobní haly?Jak se podniká s vlastní manželkou a proč podle Václava Durďáka ani po třinácti letech nepřišla „ponorka“?Jak je rozdělený prodej firmy mezi maloobchodní zákazníky, stálé obchodní partnery a jednorázové firemní zakázky?Proč je podle Václava Durďáka cenotvorba kávy složitější než u čokolády a jak ceny ovlivňují komoditní burzy?Proč nejsou pro čokoládovnu nejdůležitější samotné Vánoce a která období roku přinášejí nejvíce zakázek?

Světový obranný průmysl ročně přetočí 3,7 bilionu amerických dolarů — a 20 až 40 firem z celého světa ovládá zhruba 60 procent tohoto trhu. V České republice toto odvětví zaměstnává přibližně desetinu pracovníků oproti automotive, ale Pavel Tuček, viceprezident Czechoslovak Group pro pozemní obrannou techniku a šéf inovací Excalibur Army, je přesvědčen, že obranný průmysl dnes přebírá roli lídra inovací. V podcastu TECH talk s Tomášem Rudlem vysvětluje, proč levný dron způsobil technologický paradox, s nímž se celé odvětví musí vyrovnat, jak si firma poradí s tím, že výrobek dodaný dnes musí být servisovatelný i v roce 2056 — a kde vidí největší riziko pro budoucnost českého průmyslu jako celku.Automotive táhl technologický vývoj posledních dvacet let. Tlačil na snižování cen elektroniky, masovým nasazením technologií umožnil jejich průnik do každého výrobního odvětví a financoval výzkum, jehož výsledky teprve postupně sklízel zbytek průmyslu. Tuček, který prošel oběma prostředími, vidí nyní přelom.„Obranný průmysl dnes nese obrovskou morální zodpovědnost za technologický rozvoj. Finanční břemeno inovací, které tak dlouho táhl automotive, se přesouvá. Je dobře, že to tak chvilku bude — automotive potřebuje prostor k vlastní transformaci,“ říká Tuček.Výhoda defense oproti automotive v kontextu inovací je strukturální: zatímco automotive potřeboval technologii dostat do stovek tisíc kusů sériové výroby, aby cena klesla na přijatelnou úroveň, obranný průmysl dokáže adoptovat technologie v raném, dražším stádiu vývoje. Unikátnost a spolehlivost mají v defense větší váhu než cena.Od houfnic po ženijní mostyExcalibur Army se pohybuje v segmentu pozemní techniky — kolová a pásová vozidla a jejich nástavby. Tuček popisuje šíři tohoto portfolia: od dělostřeleckých vozidel přes raketomety a minomety až po inženýrská a speciální vozidla, komunikační platformy a systémy protivzdušné obrany.„Za jeden z nejvýznamnějších výsledků považuji technická vozidla — mosty a vyprošťovací vozidla. Je to typický příklad toho, kdy se semkne parta lidí a vymyslí opravdu skvělý produkt. V době, kdy to vznikalo, to byl masterpiece. A ta mohutnost produktu, jak jdete s takovými věcmi na technický limit — to je pohled, který vás nepřestane fascinovat,“ popisuje Tuček.Symbolem technologické výjimečnosti skupiny je ale houfnicový program. Výroba samohybné houfnice vyžaduje zvládnutí matematiky, fyziky, materiálových věd i mechaniky současně — a schopnost celý životní cyklus takovéto platformy udržet po desetiletí. Za klíčový podvozkový základ považuje Tuček technologii Tatry: centrální nosná roura a nezávislé zavěšení všech náprav jsou kombinací, která nemá ve světě ekvivalent. Celý rozhovor s Pavlem Tučkem si poslechněte v podcastu TECH talk s Tomášem Rudlem, kde se ještě dozvíte:Jak obchodní tým funguje jako hlavní zdroj informací o zákazníkových potřebách — a proč Tuček říká, že ten nejlepší kontakt inovátora je obchodník, nikoliv vývojářZda a za jakých podmínek by Czechoslovak Group mohla vstoupit do vývoje hlavního bojového tanku (MBT) — a proč si Tuček myslí, že žádná firma to nezvládne samaProč implementace ERP systému přivede každou firmu na hranu únosnosti — ale co nastane, jakmile se to povedeJak CSG spustila akcelerátor pro ~200 malých a středních firem, které chtějí vstoupit do dodavatelského řetězce obranného průmysluProč Tuček spoluvlastní basketbalový klub BK Olomoucko — a co ho na sportu přitahuje stejně jako na inovacích

Ceny elektřiny kolísají více než kdy dříve a pro firmy představují stále větší náklad i nejistotu. Přesto podle expertů existuje způsob, jak z volatility energetického trhu udělat konkurenční výhodu. V pořadu Inside Tech na platformě FocusOn o tom hovořili Radoslav Slovák ze společnosti Edhouse, Jan Kubálek z Volteonu a Jan Polách z Xenium Europe. Vysvětlili, proč dnes bateriová úložiště dávají ekonomický smysl i bez dotací, jak mohou podnikům přinést úspory až v řádu desítek procent a proč o skutečném výsledku nerozhoduje samotná baterie, ale chytré řízení energie pomocí dat a softwaru.Když se dnes mluví o bateriových úložištích, veřejnost si často představí obří projekty v řádech desítek nebo stovek megawatthodin, které budují energetické nebo investiční společnosti. Podle Jana Polácha je však potřeba rozlišovat mezi velkými systémy pro služby výkonové rovnováhy a řešeními určenými přímo pro firmy.Zatímco velká úložiště slouží k podpoře elektrizační soustavy, Xenium Europe se zaměřuje na individuální řešení pro výrobní podniky, logistická centra nebo komerční objekty. Každý projekt vzniká na základě detailní analýzy konkrétní spotřeby a provozu zákazníka.„Snažíme se pomáhat firmám a řešíme úložiště postavená na míru konkrétním výrobním podnikům, ať už jsou malé, nebo velké. Bavíme se o nižších stovkách kilowatthodin až po jednotky megawatthodin podle konkrétní potřeby zákazníka,“ vysvětluje Jan Polách. Podle něj je dnes největší chybou představa, že větší baterie automaticky znamená větší úspory. Praxe je často opačná.„Ve většině případů velikost baterií naopak snižujeme. Neplatí, že větší baterie znamená větší zisk. Často investujete méně a návratnost vychází výrazně lépe,“ říká. Rozhoduje analýza dat. Bez ní může být investice zbytečnáVšichni hosté se shodují, že základem každého projektu není samotná technologie, ale kvalitní analýza dat. Firmy často přicházejí s představou konkrétní velikosti úložiště, aniž by skutečně znaly svůj energetický profil. Podle Jana Kubálka stačí k prvnímu posouzení spotřební data za posledních dvanáct měsíců a faktury za energie. Na jejich základě lze vytvořit velmi přesný model budoucího fungování.„Dokážeme nasimulovat průběh spotřeby prakticky po patnácti minutách a zjistit, jaké úspory může aktivní energetický management přinést. Každá firma má jiný profil a právě proto je analýza absolutní základ,“ říká Jan Kubálek. Následuje technická prohlídka objektu, vyhodnocení možností instalace a vytvoření ekonomického modelu. Teprve poté přichází na řadu rozhodování o vhodném investičním modelu. Zajímavé přitom je, že podle hostů dnes nemusí být vstupní investice překážkou. Existují modely, kdy zákazník financuje technologii postupně z dosažených úspor.„Klient si může vytvořit pozitivní cash flow prakticky od začátku. Investici lze nastavit tak, aby ji splácel z budoucích úspor energie,“ popisuje Jan Polách. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se:Jak konkrétně funguje obchodování s elektřinou ve chvílích, kdy jsou ceny na trhu záporné?Jaké typy firem dosahují nejrychlejší návratnosti bateriových úložišť a proč?Jak software předpovídá spotřebu energie na základě historických dat a počasí?Jaké bezpečnostní hrozby přináší využívání čínských technologií v energetice?Jaké další funkce budou energetické systémy budoucnosti nabízet, například v souvislosti s elektromobilitou?

Více než dvacet let bojovala s depresemi, úzkostmi a hledáním cesty, jak se uzdravit. Dnes stojí v čele nadačního fondu PSYRES, který pomáhá financovat výzkum psychedelik v České republice. Jana Bednářová byla hostem pořadu ScienceLab na platformě FocusOn, kde otevřeně popsala svůj osobní příběh, současný stav výzkumu psychedelik i důvody, proč může být právě psilocybin jednou z největších nadějí pro pacienty, kterým běžná léčba nepomáhá.Příběh Jany Bednářové nezačíná ve vědecké laboratoři ani ve výzkumném centru. Začíná u pacientky, která více než dvě desetiletí užívala antidepresiva, anxiolytika a absolvovala také hospitalizaci v Národním ústavu duševního zdraví.Přestože vyzkoušela klasickou medicínu, psychoterapii i alternativní přístupy, dlouhodobě nenacházela řešení. Zlom přišel ve chvíli, kdy narazila na dokument Zázračné houby a začala se zajímat o léčebný potenciál psychedelik.,,Do té doby jsem psychedelika považovala za drogy a nikdy bych si nic takového nevzala. Ale dostala jsem se do bodu, kdy jsem si říkala, že takhle už žít nechci. Buď svůj život ukončím, nebo najdu jiné řešení," popsala Bednářová. Právě tato zkušenost ji nakonec přivedla nejen k vlastnímu uzdravení, ale také k práci v nadačním fondu PSYRES.Třetina pacientů zůstává bez účinné léčbyPodle Jany Bednářové nejsou psychedelika náhradou antidepresiv. Řada pacientů na běžnou léčbu reaguje dobře a současná psychiatrie jim dokáže pomoci. Existuje však skupina lidí, pro které medicína stále nemá uspokojivou odpověď. ,,Přibližně třicet procent pacientů je rezistentních vůči běžné léčbě, vůči antidepresivům i dalším schváleným metodám. Pro takové pacienty často neexistuje účinné řešení," uvedla. Právě na pacienty s těžkými a dlouhodobými depresemi se dnes soustředí významná část psychedelického výzkumu. Podle Bednářové nejde o módní trend, ale o hledání nové léčebné cesty pro lidi, kterým dostupná medicína nepomáhá.Účinek, který může přijít během jediného dneJedním z hlavních důvodů, proč psychedelika přitahují pozornost odborníků po celém světě, je rychlost jejich nástupu. Zatímco u klasických antidepresiv mohou pacienti čekat na efekt týdny nebo měsíce, u psilocybinu se podle některých studií dostavuje zlepšení výrazně rychleji.,,Vědci o psychedelikách hovoří jako o látkách s rychlým antidepresivním účinkem. V některých případech se stává, že se pacient druhý den cítí bez deprese," vysvětlila Bednářová. Současně ale upozorňuje, že výsledky nejsou univerzální. Některé studie ukazují pozitivní reakci u 50 až 70 procent pacientů, jiné potvrzují výrazné rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Psychedelika proto rozhodně nelze prezentovat jako zázračný lék fungující u každého. Nejde o pilulku. Rozhoduje práce po terapiiJedním z největších omylů podle Bednářové je představa, že psychedelika sama o sobě člověka uzdraví. ,,Psychedelika nejsou pilulka, kterou si dáte a máte hotovo," zdůraznila během rozhovoru. Klíčovou roli hraje následná psychoterapie a práce s tím, co člověk během sezení prožije. Psychedelika podle odborníků vytvářejí takzvané neuroplastické okno, které může trvat přibližně šest týdnů. Právě v tomto období má pacient možnost měnit dlouhodobé vzorce myšlení, chování a vztahů.,,Záleží na tom, jak toto období využijete. Jestli budete ochotni podívat se na nefunkční vzorce ve svém životě a něco změnit," uvedla Bednářová. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vypadala cesta Jany Bednářové od více než dvacetiletého užívání antidepresiv k úplnému vysazení léčby?Co přesně pacient během psychedeliky asistované psychoterapie prožívá a proč mohou být některé zkušenosti velmi náročné?Jaké konkrétní kontraindikace moh

Deset ročníků, 89 dílů Stardance. Když Jan Potměšil debatuje o České televizi, ví, o čem mluví. Léta stál jako kreativní producent za jedním z nejsledovanějších pořadů České televize. V podcastu Brand Date na platformě FocusOn.cz se rozpovídal o tvorbě ČT, jak by Stardance na komerční televizi již neplnila stejnou funkci, co spojuje ČT, Extra.cz a Oktagon či jak v dnešní době dělat podcast, aby byl úspěšný. Potměšil dnes tvoří video obsah pro Fabini, platformu pro špičkové kuchaře, a zároveň každý týden píše scénáře politické satiry.Debata o budoucnosti ČT se v posledních měsících dostala do politické roviny. Jan Potměšil, který byl řadu let součástí produkčního týmu Stardance přiznává, že současný vývoj sleduje s obavami.„Mám docela strach. Musím říct, že to, co se děje kolem StarDance, mě strašně mrzí. Celá ta diskuze o tom, jestli StarDance patří do veřejnoprávní televize, je absurdní. Patří. Sakra patří,“ říká rázně.Podle něj je problém redukovat pořad pouze na zábavnou show. StarDance podle Potměšila dlouhodobě přivádí děti i dospělé k tanci, představuje divákům profesionální tanečníky a ukazuje hodnoty jako disciplína, vytrvalost a osobní rozvoj.Zároveň připomíná, že zákon ukládá České televizi nejen informovat a vzdělávat, ale také bavit. Podle něj bude rozhodující především ekonomická situace televize po zrušení poplatků a tlak na snižování nákladů. „Myslím si, že budou velké tlaky a velké diskuze. Za dva až tři roky to může být úplně jinak,“ upozorňuje.Zájem o formát navíc neskrývají ani komerční stanice. Potměšil připomíná, že televize Nova už veřejně deklarovala, že by o StarDance stála. „Aby ne. Je to fantastický projekt,“ říká. Komerční televize mohou zároveň těžit také z reklamních formátů.Případný přesun by podle něj znamenal výraznou změnu charakteru pořadu, jednotlivé díly by se násobně prodloužily právě kvůli reklamám. „Podívejte se na Slovensko, první díl opravdu trvá strašně dlouho, máte tam ty reklamní bloky.”Velkou výhodu Stardance vidí Potměšil ve velmi široké loajální fanouškovské základně, která zasahuje všechny věkové kategorie. Jedním z témat rozhovoru byla také otázka, proč české televizní stanice stále méně vytvářejí vlastní velké zábavní formáty. Podle Potměšila je hlavním důvodem ekonomické riziko. „Když kupujete licenci, kupujete něco, o čem víte, že funguje…. Odpilotovat velkou show znamená investovat do dekorací, grafiky a celé produkce. Jsou to statisíce až miliony korun a málokdo chce dnes takové riziko podstoupit,“ říká.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak probíhá natáčení Stardance a v čem je český unikát? Proč považuje Oktagon za jeden z nejúspěšnějších československých mediálních projektů současnosti?Jak vzniká politická satira s Petrem Jablonským a co všechno obnáší příprava jednotlivých dílů?Co podle něj většina dnešních podcastů dělá špatně a proč jim často chybí kvalitní dramaturgie?Které zahraniční televizní formáty ho v posledních letech nejvíce inspirovaly a proč by mohly fungovat i v Česku?

Interim management bývá často spojován s krizovým řízením a tvrdými manažerskými zásahy. Ve skutečnosti jde mnohem častěji o dlouhodobou proměnu firem, budování managementu a hledání nových příležitostí. Markéta Tesařová, personální ředitelka společnosti JPF Czech, v pořadu Avokádo na platformě FocusOn vysvětlila, proč jsou zkušení manažeři nad 50 let stále nepostradatelní, proč je mezi interim manažery pouze šest procent žen a jak dnes umělá inteligence mění nábor vrcholových manažerů.

V době, kdy se firmy předhánějí v zavádění umělé inteligence a hledají nové cesty k růstu, upozorňuje spoluzakladatel společnosti Labyrinth Labs Adam Hamšík na zdánlivě jednoduchou věc: dlouhodobý úspěch nestojí na technologiích samotných, ale na schopnosti vytvářet hodnotu. V pořadu Jiřího Jemelky Krotitel ředitelů, natáčeném na Slovensku pro platformu FocusOn, vysvětlil, jak se firmě bez investorů podařilo během sedmi let vyrůst na téměř 30 zaměstnanců, proč je nutné přestat prodávat pouze hodiny práce, jak cloud mění ekonomiku firem a proč by podniky neměly stát na několika nenahraditelných lidech.Společnost Labyrinth Labs pomáhá firmám provozovat cloudovou infrastrukturu, servery a technologické prostředí, na kterém stojí jejich aplikace a digitální služby. Cílem je zajistit, aby systémy fungovaly bez výpadků a zároveň zbytečně nezatěžovaly rozpočty zákazníků.Dnes firma působí napříč Evropou a má také klienty ve Spojených státech. Tým tvoří přibližně 30 lidí, přičemž zhruba třetina zaměstnanců pochází z České republiky. „Jsme taková československá firma. Máme kolegy z Čech i z Moravy. Je nás přibližně 28 až 29 a zhruba třetina týmu je z Česka,“ říká Adam Hamšík.Rozhodnutí posunout firmu na další úroveň padlo přibližně před sedmi lety. Za růstem firmy přitom nestáli investoři ani externí kapitál. Zakladatelé začínali jako technici, kteří pracovali pro několik zákazníků a postupně si všímali rostoucí poptávky. „Dlouhodobě jsme měli více práce, než jsme zvládali dodat. Měli jsme více zákazníků a ozývalo se nám stále více lidí. Říkali jsme si, že právě teď je příležitost zkusit vyrůst. Možná se to podaří, možná ne, ale za pět let už by to nemuselo být možné,“ říká Adam Hamšík. Největší lekce? Neprodávat jen čas zaměstnancůPřestože všichni tři zakladatelé pocházeli z podobného technologického prostředí, postupně si mezi sebou rozdělili role. Jeden převzal finance, druhý technické vedení a Hamšík se zaměřil na řízení firmy, obchod a strategii.Právě během této transformace si podle svých slov uvědomil jednu zásadní věc. „Výrazně jsem se posunul v byznysové části firmy. Snažili jsme se dostat firmu do stavu, kdy neprodáváme jen čas za peníze, tedy hodiny našich zaměstnanců, ale budujeme něco, co má dlouhodobou hodnotu,“ vysvětluje.Podle něj je právě závislost na odpracovaných hodinách jedním z hlavních limitů mnoha servisních firem. Pokud chtějí růst, musí neustále nabírat další zaměstnance. Labyrinth Labs proto hledala cestu, jak své služby standardizovat a vytvořit opakovatelný model.Standardizace místo chaosuJedním z důvodů, proč firma začala pracovat na vlastním systému poskytování služeb, byla snaha odstranit problémy, které zakladatelé sami zažívali v předchozích zaměstnáních. Vadila jim špatná firemní kultura, nedostatečná komunikace mezi týmy i situace, kdy obchod prodal zákazníkovi službu, aniž by technické oddělení přesně vědělo, co má dodat.Řešením se stal vlastní standardizovaný model s názvem Lara. „Každý zákazník byl dříve unikát. Dnes mají zákazníci velmi podobné nastavení a naši inženýři se mezi nimi dokážou snadno přesouvat. Umožňuje nám to mnohem lépe škálovat služby a zároveň poskytovat zákazníkům dlouhodobou hodnotu,“ vysvětluje Hamšík. Právě standardizace podle něj umožňuje růst bez toho, aby firma ztrácela efektivitu nebo kvalitu poskytovaných služeb. Celý rozhovor, který moderuje Jiří Jemelka z JPF Czech, si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru ještě dozvíte?Jaké zkušenosti si Adam Hamšík odnesl z let strávených v lakrosové reprezentaci a jak je využívá při vedení firmy?Jak funguje spolupráce tří spoluzakladatelů a proč si každý týden vyhrazují dvě hodiny na společný board?P

Zdeněk Pohlreich má za sebou desítky let zkušeností v gastronomii doma i v zahraničí. V podcastu Czech Swiss Connect na platformě FocusOn se s moderátorkou a podnikatelkou Petrou Savino podělil o zkušenosti s provozováním restaurace ve švýcarském Romanshornu, přiblížil rozdíly mezi českým a švýcarským pracovním prostředím a otevřeně hovořil také o současné situaci v Evropě, včetně svého pohledu na migraci a fungování společnosti.Švýcarsko pro spoustu lidí představuje zemi s aurou bohatství. Zdeněk Pohlreich s úsměvem podotýká: „Já si myslím, že kdyby si to lidi přiznali, tak všichni bychom si přáli mít účet ve Švýcarsku. Dokonce si pamatuji, že když jsem někdy z kraje devadesátých let jel z Austrálie zpět do Evropy, zastavili jsme se ve švýcarské bance, otevřeli jsme si účet, na kterém jsme měli nějakých pár tisíc dolarů. Ale měli jsme účet ve Švýcarsku a to nás hrozně bavilo.“Shodou okolností se za několik let objevila příležitost převzít restauraci ve švýcarském Romanshornu. Pohlreich dal dohromady tým z Čech a převzal sice krásný, ale lehce zastaralý švýcarský podnik, kterému se pokusil vtisknout nový život. Místní klientela v malém desetitisícovém městě se od té pražské výrazně lišila. Byla skromnější a konzervativnější.Tamní gastronomie podle Zdeňka Pohlreicha nestaví na komplikovaných postupech ani okázalých receptech. Její síla spočívá především v jednoduchosti a kvalitních surovinách. „Kdybych měl vyjmenovat tři jídla, kterých jsme prodali nejvíc, řekl bych, že jsou to rösti, ty se musí umět připravit. A pak malý salát, ten jedli všichni. Fungovaly i takové ty úplně obyčejné věci, jako je wurstsalat.“To nejcennější však byla podle něj kvalita základních produktů. „Ať už je to zelenina, ať už je to salát, maso, cokoliv, je to prostě nesrovnatelné s tím, co jíme tady. V době, kdy jsme byli ve Švýcarsku, tak byl rozdíl v cenách běžného, každodenního nákupu velký. Rozdíl v kvalitě zeleniny, masa či salátů je oproti České republice stále markantní, přestože cenově už Česko západní sousedy mílovými kroky dohání.“ Celý rozhovor Petry Savino, která pomáhá českým firmám se vstupem na švýcarský trh, si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se dostal Zdeněk Pohlreich k restauraci v Romanshornu?Proč v tamním podniku zaměstnával výhradně Čechy a jak se český personál vyrovnával s místním dialektem a mentalitou?Co je to systém dělených směn Zimmerstunde?V čem spočívá propastný rozdíl mezi kvalitou českých a švýcarských surovin a jak je to v současnosti s porovnáním cen?Jak funguje švýcarská byznysová etika?Jaký má známý šéfkuchař názor na současnou evropskou imigrační politiku?

Auto jedoucí padesátikilometrovou rychlostí ujede za jednu vteřinu čtrnáct metrů. A právě tak dlouho trvá průměrnému řidiči, než na nečekanou situaci vůbec začne reagovat. Fyzika je v tomhle neúprosná, říká dopravní psycholog Michal Walter. Na platformě FocusOn rozebírá, proč sluchátka a kapuce dělají z chodců snadný terč, proč chodec nemá na přechodu žádnou absolutní přednost, ať si to kdokoliv myslí, a co dělat, když uvíznete autem na železničním přejezdu se spadlou závorou.Střety chodců s tramvajemi a autobusy podle Michala Waltera nejsou nový fenomén — ale způsob, jakým se lidé v ulicích pohybují, se za poslední roky výrazně změnil. Klíčovým faktorem jsou podle něj sluchátka, která chodce odřezávají od zvukových signálů z okolí.„Tvrdá data k tomu nemám, ale uvažuji o tom, že lidé se sluchátky se částečně izolují od okolního prostředí — a to je jedna z příčin, proč ke střetům dochází. Nejhorší kombinace, kterou můžete v ulicích vidět, je kapuce na hlavě, čepice, sluchátka v uších a mobil v ruce. Takový člověk je de facto odpojený od svého okolí a nevnímá ani tak ohromný předmět, jako je červená tramvaj,“ popisuje Walter.Multitasking, který si lidé se sluchátky a telefonem v ruce na přechodu nárokují, je podle Waltera mýtus. Pozornost má každý člověk limitovanou — věnovat ji jedné věci znamená ubírat ji jiné. Výjimkou jsou plně zautomatizované činnosti, kam ale sledování telefonu na přechodu nepatří.Fyzika je neúprosná: vteřina reakce, čtrnáct metrůNa otázku, co všechno se může stát během několika sekund v provozu, odpovídá Walter konkrétními čísly z vlastní praxe — pracuje s klienty po zákazu řízení, kteří měli střet s chodcem, někdy tragický.„Auto jedoucí padesátikilometrovou rychlostí ujede za jednu vteřinu čtrnáct metrů. A reakční doba průměrného řidiče je právě jedna vteřina — než vůbec začne brzdit. K tomu se ještě přidává brzdná dráha. Když je chodec, který se navíc objeví zpoza A-sloupku, těsně před přechodem, šance na zastavení prostě není. Fyzika je neúprosná,“ říká Walter.Tmavé oblečení bez reflexních prvků, zhoršené povětrnostní podmínky a sloupek karoserie, který chodce na zlomek vteřiny zakryje výhled — to je podle Waltera typická kombinace okolností, za nichž k nejvážnějším střetům dochází.Mýtus absolutní přednosti chodceJedním z nejrozšířenějších omylů v české dopravě je podle Waltera přesvědčení, že chodec na přechodu má absolutní přednost. Není to pravda — a Walter to popisuje jako mýtus, který přetrval ze starší verze zákona.„Chodec nemá na přechodu absolutní přednost, i když si to spousta lidí myslí. Mělo by to být o komunikaci mezi chodcem a řidičem — navázat oční kontakt, domluvit se, kdo půjde dřív. Ne se přetlačovat, kdo tam bude první. Samozřejmě, že auto chodce v takovém střetu vždycky přetlačí,“ vysvětluje Walter.Walter se přiznává i k vlastní zkušenosti z pozice řidiče: chodce na přechodu pustí, ale auto v sousedním pruhu mu projede kolem. Takové jednání by podle zákona mohlo vést až k zákazu řízení, přesto se podle něj běžně děje — a chodec, který se na přechod chystal vstoupit, by si proto měl vždy zkontrolovat i sousední jízdní pruh. Celý rozhovor s Michalem Walterem si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte:Proč Walter nesouhlasí s tvrzením, že ženy a muži řídí systematicky jinak — a co si o takovém zobecňování myslí jako psychologJak rodiče s kočárky riskují, když se snaží vynutit přednost na přechodu — a proč to Walter považuje za nepřijatelnéProč by si podle Waltera měl helmu nasadit každý cyklista bez ohledu na věk — a jak nebezpečná jsou vytuněná elektrokolaJaký je rozdíl mezi cyklistickou infrastrukturou v Praze a BrněJak psychicky řidiči zvládají v

Investor Matěj Turek, který spravuje Fond 10X, po dvanácti letech uzavřel akciový fond a investorům vrátil peníze. V pořadu eMoney na platformě FocusOn vysvětlil, proč podle něj na současných akciových trzích přestávají fungovat klasické tržní mechanismy, proč považuje ochranu kapitálu za důležitější než maximalizaci výnosů a proč se stále více zaměřuje na privátní investice včetně fotbalu. Dnes prostřednictvím fondu 10X spravuje přibližně 700 milionů korun v soukromých investicích.Po téměř dvaceti letech na finančních trzích zažil Matěj Turek technologickou krizi na začátku tisíciletí, finanční krizi let 2008 a 2009, dluhovou krizi eurozóny, pandemii i začátek války na Ukrajině. Přesto tvrdí, že současné prostředí považuje za jedno z nejsložitějších pro investování.Podle něj dnes velkou část amerického akciového trhu tvoří několik technologických gigantů, jejichž skutečnou hodnotu je stále obtížnější určit. Firmy jako Amazon, Tesla nebo další technologické společnosti působí v celé řadě odvětví současně – od umělé inteligence přes cloudové služby až po robotiku, datová centra nebo sociální sítě.,,Když se dnes řekne, že investujeme do akcií prostřednictvím pasivní investice, v podstatě to znamená, že investujeme do zhruba deseti globálních technologických společností, kterým si troufnu říct, nikdo úplně nerozumí,“ říká Turek. Právě nejistota ohledně skutečné hodnoty těchto firem byla jedním z důvodů, proč se rozhodl akciový fond uzavřít. ,,Investovat na trhu, kde přestaly fungovat tržní mechanismy, je pro mě nebezpečné,“ vysvětluje.Zároveň ale upozorňuje, že netvrdí, že je trh nutně v extrémní bublině, která musí brzy splasknout. Problém podle něj spočívá spíše v tom, že investorům chybí měřítko, podle kterého by dokázali hodnotu současných technologických gigantů spolehlivě posoudit.Největší prioritou je ochrana kapitáluZatímco řada investorů se soustředí především na výnosy, Turek dlouhodobě zdůrazňuje jinou prioritu, tedy nepřijít o peníze. Podle něj je právě trvalá ztráta kapitálu největším rizikem, kterému by se měl investor vyhýbat. Stejnou filozofii uplatňuje i při správě fondu. ,,Hlavní motivací našich investorů není vydělat, ale nepřijít o peníze,“ říká.Fond 10X podle jeho slov dosahuje průměrného ročního zhodnocení kolem 20 procent. Přesto však Turek nepovažuje honbu za výnosem za hlavní investiční cíl. Důležitější je podle něj zachovat hodnotu majetku i v nepříznivých obdobích. ,,Mám extrémní hrůzu ze znehodnocení kapitálu, z toho, že někde trvale přijdu o kapitál,“ přiznává investor.Jako příklady rizik, kterým se snaží vyhýbat, zmiňuje špatně načasované spekulace, investiční podvody, kryptoměny nakoupené ve špatnou chvíli, propady akciových fondů nebo investice do nemovitostí v době, kdy trh stojí na křehkých předpokladech. Podle Turka není problémem samotné riziko. Klíčové je, aby investor dokázal riziko rozpoznat, správně ho vyhodnotit a nepodlehl mu ve chvíli, kdy se trh chová iracionálně. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně Matěj Turek vysvětluje, proč podle něj přestávají na akciových trzích fungovat klasické tržní mechanismy?Proč považuje ztrátu kapitálu za větší problém než nižší investiční výnos?Jaké chyby podle něj lidé nejčastěji dělají při investování do akcií, kryptoměn nebo nemovitostí?Proč fond 10X vyhledává příležitosti, které většina investorů odmítá jako příliš rizikové?Jaké plány má fond 10X s fotbalovými kluby v západní Evropě a proč věří právě tomuto segmentu?

České firmy investují do umělé inteligence miliony korun, často ale očekávají výsledky od technologie, aniž by měly připravené základy. Podle AI experta Dalibora Mráze většina organizací nejprve potřebuje udělat pořádek v datech, procesech a firemním know-how. V pořadu Inside Tech na platformě FocusOn vysvětlil, proč bývá až 40 % firemních dat nepoužitelných, kdy se investice do AI skutečně vyplatí a proč nestačí jednoduše nasadit chatbot a čekat revoluci.Zájem o umělou inteligenci v posledních letech prudce roste. Mnoho firem podle Dalibora Mráze přichází s představou, že jim AI okamžitě zrychlí procesy a zvýší produktivitu. Realita však bývá složitější. „České firmy často nemají vyřešených deset kroků předtím, ale už chtějí řešit AI. Někteří zaměstnanci přitom ještě nejsou dostatečně gramotní ani v práci s počítačem a firmy se snaží přeskočit několik důležitých fází najednou,“ upozorňuje Mráz. Podle něj je jedním z největších omylů představa, že stačí koupit přístup k nejmodernějším jazykovým modelům a výsledky se dostaví automaticky. „Pořídíte si přístup k nejlepším jazykovým modelům, ale pak do nich lijete vodu z kaluže místo benzínu. Motor nefunguje a lidé si myslí, že problém je v motoru. Ve skutečnosti je problém v datech,“ říká. Až 40 % dat bývá nepoužitelnýchPrávě kvalita dat rozhoduje o tom, zda bude umělá inteligence přínosem, nebo zklamáním. Podle Mráze bývá významná část firemních informací pro AI prakticky nepoužitelná. „Zhruba 40 % dat, která firmy mají, je úplně k ničemu. A zhruba 50 % důležitých informací jim často úplně chybí,“ uvádí.Problémem nejsou pouze neaktuální nebo špatně strukturovaná data. Ve firmách často chybí i důležité souvislosti a zkušenosti zaměstnanců, které nikdy nebyly zaznamenány.Zatímco lidé si předávají informace neformálně, umělá inteligence potřebuje jasně popsaný kontext. Bez něj nedokáže pracovat spolehlivě.Úklid dat za desítky milionů není řešeníMnoho společností reaguje na datový problém snahou vyčistit kompletně celé historické databáze. To ale podle Mráze nebývá efektivní cesta. „Takový úklid může stát klidně 15 až 20 milionů korun a trvat jeden až tři roky. Přitom většina firem nepotřebuje čistit třicet let staré materiály,“ říká. Místo rozsáhlých transformačních projektů doporučuje začít s konkrétním případem použití, u kterého lze jednoduše vyhodnotit přínos a návratnost investice. Důležitější než množství dat je podle něj jejich relevance a správné uspořádání.AI dává smysl tam, kde lze spočítat návratnostO úspěchu projektu podle Mráze často rozhoduje schopnost spočítat jeho ekonomický přínos. Jako příklad uvádí firmy, které vytvářejí rozsáhlé obchodní nabídky o desítkách stran. Pokud AI dokáže zrychlit jejich přípravu a zvýšit počet odeslaných nabídek, lze návratnost investice poměrně přesně vyčíslit.„Majitel si dokáže spočítat, že investice ve výši dvou nebo tří milionů korun se mu vrátí třeba za půl roku. Tam se návratnost hodnotí velmi dobře,“ vysvětluje. Naopak projekty bez jasného obchodního cíle podle něj často končí jako technologická hračka, která firmě nepřinese očekávanou hodnotu.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč podle Dalibora Mráze většina firem není na AI ještě připravená?Jak funguje role takzvaného AI drivera a proč může být důležitější než AI ředitel?Jaké chyby firmy nejčastěji dělají při práci s firemními daty?Proč někdy méně informací vede k lepším výsledkům umělé inteligence?Jaká bezpečnostní rizika přináší propojení AI s interními systémy firem?

Útok nezačíná ranou. Násilník si vás nejdřív testuje, říká expert na sebeobranuZakladatel projektu Moderní sebeobrana Pavel Houdek upozorňuje, že skutečná sebeobrana nezačíná ve chvíli, kdy padne první rána. V podcastu Rušičky na platformě FocusOn vysvětlil, proč více než 99 % fyzických útoků předchází komunikace, proč dvě třetiny lidí v konfliktních situacích zamrznou a jaké dlouhodobé následky může mít psychické násilí. Podle něj přitom často nerozhoduje síla jednotlivce, ale reakce okolí.Když se řekne sebeobrana, většina lidí si představí fyzický střet. Podle Pavla Houdka je však taková představa zavádějící. Ve skutečnosti totiž samotnému útoku téměř vždy předchází řada varovných signálů. „V momentě, kdy vás někdo škrtí nebo udeří, musela se předtím stát celá řada věcí. Ten člověk si vás musel vybrat, přiblížit se k vám a ve více než 99 procentech případů s vámi nejprve komunikuje,“ říká Houdek.Právě proto se moderní sebeobrana soustředí především na období před samotným násilím. Cílem není naučit lidi bojovat, ale rozpoznat rizikovou situaci dostatečně včas a zabránit její eskalaci.„Nikdo nechce čekat, až ho někdo udeří, aby se mohl začít bránit. Smyslem je udělat všechno pro to, aby k násilí vůbec nedošlo,“ vysvětluje. Podle Houdka bývá prevence ve výsledku mnohem důležitější než samotné fyzické techniky. Ty sice mají své místo, ale většina konfliktů se rozhoduje ještě před prvním fyzickým kontaktem.Psychické útoky mohou člověka ovlivňovat i po deseti letechVýznamnou část rozhovoru věnoval Houdek psychickému násilí, které bývá podle něj často podceňované. Přitom právě zesměšňování, ponižování nebo opakované shazování mohou zanechat dlouhodobé následky.„Když vás někdo psychicky deptá narážkami, shazováním nebo zesměšňováním, může to mít stejné, nebo dokonce závažnější důsledky než fyzické napadení,“ upozorňuje. Ve své praxi se pravidelně setkává s lidmi, kteří si následky podobných zkušeností nesou řadu let.„Na našich kurzech potkávám lidi, kteří zažili násilí před pěti, deseti nebo patnácti lety, a přesto to stále výrazně ovlivňuje jejich život. Bojí se chodit sami ven, mají problém navazovat vztahy nebo se vyhýbají určitým situacím,“ popisuje.Psychické útoky jsou podle něj záludné i tím, že bývají často bagatelizovány. Agresor i okolí je omlouvají větami typu „to byl jen vtip“ nebo „takový už prostě je“. „Jedna poznámka sama o sobě nemusí působit závažně. Dvě třetiny lidí v ohrožení zamrznouJedním z nejzajímavějších poznatků, které během rozhovoru zazněly, je fenomén zamrznutí. Podle dat, se kterými Moderní sebeobrana pracuje, zažijí přibližně dvě třetiny lidí v ohrožující situaci stav, kdy nejsou schopni reagovat. „Je to normální fyziologická reakce člověka, jehož mozek vyhodnotí situaci jako ohrožení,“ vysvětluje Houdek.Mnoho lidí si však tuto reakci následně vykládá jako vlastní selhání. Večer si přehrávají situaci v hlavě a přemýšlejí, proč nic neřekli nebo neudělali. „Člověk si pak říká: Proč jsem nic neřekl? Proč jsem nereagoval? Jenže nevidí, že šlo o zamrznutí. Bere to jako důkaz vlastní slabosti, což není pravda,“ říká. Podle něj může pomoci i jednoduchá příprava. Doporučuje mít připravenou krátkou větu, například „Ne“, „Nevím“ nebo „Nechte toho“.„Ve chvíli, kdy promluvíte, vydechnete. A právě to může být první krok, který vás ze zamrznutí dostane ven,“ vysvětluje. Vedle toho doporučuje vizualizaci krizových situací nebo trénink v běžném životě, například při reklamaci služby či řešení drobných konfliktů. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Co se v rozhovoru ještě dozvíte?Proč mozek reaguje na slovní útok podobně

Vodárenství na Slovensku tíží investiční dluh až 10 miliard eur (bezmála čtvrt bilionu korun). O tom, jak do modernizace infrastruktury zapojit soukromý kapitál a proč tradiční zdroje financování přestávají stačit, hovořili v pořadu eMoney na platformě FocusOn.cz místopředseda představenstva Východoslovenské vodárenské společnosti, a.s. Daniel Krátký a předseda představenstva Východoslovenské vodárenské společnosti Dluhopisový program, a.s. Vazil Hudák. Společnost proto přichází s programem zelených dluhopisů „Voda spieva 2“ a investičním fondem H2O FUND SICAV, a.s. se startovacím kapitálem 50 milionů eur.Vodárenská infrastruktura nejenom na východním Slovensku čelí rozsáhlým technickým i finančním výzvám. Podle vedení společnosti se investiční dluh ve slovenském vodárenství pohybuje mezi 7 a 10 miliardami eur, což v přepočtu představuje přibližně 174 až 248 miliard korun.VVS jako největší vodárenská společnost v zemi obsluhuje více než milion koncových uživatelů a spravuje mimořádně rozsáhlou síť vodovodů a kanalizací. „Představte si, že kdybyste ty roury dali za sebe, tak je to jako z Košic až do Montrealu. Z této délky logicky vyplývá, že infrastruktura byla budována postupně, možná od padesátých let. Část této infrastruktury je už za hranicí své technické životnosti a vzhledem k jejímu rozsahu to pro nás představuje obrovské investiční výzvy,“ uvedl místopředseda představenstva VVS Daniel Krátký.Podle něj navíc neleží odpovědnost za rozvoj kanalizačních soustav pouze na vodárenských společnostech, ale významnou roli musí sehrát také stát.Dlouhodobé investice nelze financovat krátkodobými peněziDalším problémem je podle vedení společnosti dosavadní způsob financování vodohospodářských projektů. Předseda představenstva VVSDP Vazil Hudák upozorňuje, že investice do vodárenství mají návratnost v řádu desítek let, zatímco veřejné rozpočty fungují v krátkých politických cyklech.„Investice do vodárenství a kanalizací jsou dlouhodobé investice, které vyžadují dlouhé peníze. Bohužel jsme naráželi na situaci, že většina zdrojů byla vázána na státní rozpočet, tedy na roční nebo maximálně čtyřleté cykly. Chyběla provázanost mezi dlouhodobým plánováním a finančním rámcem, který by odpovídal potřebám těchto projektů,“ vysvětlil Hudák.Podle Daniela Krátkého se návratnost investic do vodárenské infrastruktury běžně pohybuje mezi 30 a 40 lety. Dosud se přitom rozvoj sektoru opíral především o regulované příjmy z vodného a stočného, eurofondy a veřejné rozpočty. Tyto zdroje však podle něj přestávají být dostatečné.Evropská unie vyzývá k zapojení soukromého kapitáluVVS se při hledání nových zdrojů financování opírá také o Evropskou strategii pro vodárenskou odolnost (EWRS). Ta podle vedení společnosti otevřeně potvrzuje, že veřejné rozpočty nebudou schopny samy zajistit potřebné investice do příslušné infrastruktury.Evropská unie proto vyzývá členské státy k vytváření modelů, které umožní vstup institucionálních i soukromých investorů, například prostřednictvím zelených dluhopisů nebo PPP projektů.Význam vody navíc podle evropských analýz poroste. Odhady hovoří o tom, že do roku 2030 převýší globální poptávka po vodě dostupné zdroje přibližně o 40 procent. Voda je přitom klíčová nejen pro obyvatele, ale také pro průmysl a zemědělství, které patří mezi její největší spotřebitele. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru se také dozvíte:Jak probíhala restrukturalizace financování VVS v objemu 130 milionů eur.Proč je edukace akcionářských obcí důležitou součástí dluhopisového programu.Jaké další emise dluhopisů plánuje VVS v budoucnu.Proč Evropská unie označuje vodu za strategickou surovinu budoucnosti.Jaké technologické in

Klasické šifrování, jak ho známe dnes, brzy narazí na své technologické limity. Hostem pořadu ScienceLab na platformě FocusOn byl kvantový fyzik Karel Lemr z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V rozhovoru, který vznikl v rámci festivalu Academia Film Olomouc, jehož mediálním partnerem byla platforma FocusOn, vysvětlil, jak mohou kvantové počítače změnit svět kryptografie, proč vědci pracují na konceptu kvantových peněz a jak strojové učení urychluje vývoj technologií budoucnosti.Vědecký tým z laboratoře na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci dosáhl pod vedením kvantového fyzika Karla Lemra významného úspěchu. Ve spolupráci s teoretickými fyziky z Japonska a Tchaj-wanu se mu podařilo experimentálně ověřit nový fyzikální zákon, který propojuje dva dosud odděleně chápané koncepty kvantové fyziky – neurčitost kvantového měření a kvantovou provázanost.Zatímco teoretický model vytvořili zahraniční vědci, jeho experimentální ověření proběhlo právě v Olomouci. Jde o základní výzkum, jehož praktické využití nelze očekávat okamžitě. Podobné objevy však často tvoří základ technologií, které se prosadí až za několik desetiletí.„Základní výzkum dneška je aplikovaným výzkumem budoucích desetiletí. Musíme nejprve pochopit, jak příroda na kvantové úrovni funguje. Čím lépe jí budeme rozumět a čím lépe budeme mít poskládané jednotlivé dílky mozaiky poznání, tím snazší pro nás bude vyvíjet kvantové technologie, které budou v budoucnu skutečně využitelné,“ vysvětluje Karel Lemr.Podle něj by právě tento výzkum mohl v budoucnu najít uplatnění při budování kvantových komunikačních sítí, označovaných také jako kvantový internet.Kvantové peníze: Konec padělání díky fyzikálním zákonůmJedním z projektů, kterým se olomoucká laboratoř dlouhodobě věnuje, je koncept kvantových peněz. Myšlenka vznikla už v 80. letech minulého století, kdy fyzik Stephen Wiesner upozornil na jedinečnou vlastnost kvantových objektů – nelze je dokonale kopírovat.Současný výzkum však původní představu posouvá do digitální éry. Budoucnost kvantových peněz nespočívá v nosičích s atomy, ale v tokenech zakódovaných do jednotlivých fotonů, tedy částic světla. Právě jejich kvantové vlastnosti by mohly zajistit ochranu proti padělání.Hlavní výhodou kvantového tokenu je skutečnost, že jej nelze dokonale zkopírovat. Pokud totiž příjemce nezná přesný stav částice, fyzikální zákony mu neumožňují vytvořit její identickou kopii.Olomoučtí vědci se proto zaměřili na testování hranic této technologie a zkoumali, jak vypadají nedokonalé padělky a kde leží hranice mezi běžnou technologickou chybou a pokusem o podvod.„To, že kvantové peníze nelze padělat dokonale, je pravda. Lze však vytvářet nedokonalé padělky. Autorita, která následně ověřuje pravost tokenu, proto musí přesně vědět, kde ještě mohou být technologické chyby nebo nepřesnosti vzniklé při přenosu informace a co už může naznačovat pokus o padělání,“ vysvětluje Lemr. Výzkumný tým proto záměrně vytvářel nedokonalé kopie kvantových tokenů a hledal hranici, kdy už by je kontrolní systém neměl přijmout jako platné.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké filozofické otázky vyvolává kvantové pozorování a kdy vlastně nastává okamžik měření?Proč Albert Einstein nevěřil kvantové provázanosti a jak se stalo, že byl tento jev nakonec pojmenován právě po něm?Jak si stojí česká kvantová fyzika v porovnání se světovou konkurencí?Jak dokáže infračervené záření odhalit skryté vrstvy historických obrazů a pomáhat při výzkumu kulturního dědictví?Proč podle Karla Lemra působí kvantová fyzika někdy jednodušeji než fyzika klasická?

Sucho, teplotní výkyvy nebo jarní přímrazky nutí vědce i zemědělce hledat nové způsoby, jak zvýšit odolnost plodin vůči měnícím se klimatickým podmínkám.

Dřevostavby v Česku stále narážejí na předsudky, legislativní limity i obavy investorů, přestože technicky už dávno obstály. Architekt Ján Antal, Head Architect & Managing Partner studia Perspektiv, v pořadu Next Stop vysvětluje, proč dřevo není ideologická volba, ale racionální konstrukční systém, jaké ekonomické bariéry brzdí jeho širší využití a proč budoucnost developmentu neleží v revolucích, ale v postupné evoluci stavebnictví. Studio Perspektiv začínalo jako interiérové studio. Přechod k architektuře nebyl výsledkem strategického plánu, ale postupného vývoje a změny zakázek. Zlom přišel v době covidu, kdy se tým začal systematicky věnovat architektuře většího měřítka.„Začínali jsme jako interiérové studio, ale postupně jsme se vyprofilovali až k architektuře v plném rozsahu. Dnes máme štěstí na nové zakázky a větší projekty,“ popisuje Antal. Právě změna měřítka otevřela otázku konstrukčních systémů a dlouhodobé udržitelnosti.Klíčovým impulzem byla první větší administrativní stavba, u které klient hledal architekturu odpovídající jeho firemním hodnotám. Původní návrh z prefabrikovaného betonu se ukázal jako hodnotový protiklad.„Betonová prefabrikovaná stavba byla v rozporu s tím, jak firma pracovala s energetikou, fotovoltaikou a udržitelností. Dřevo nám v tu chvíli dávalo mnohem větší smysl,“ říká Antal.Dřevo není marketing. Je to technický materiálRozhodnutí pro dřevo nebylo podle Antala marketingovým gestem. Naopak šlo o racionální konstrukční volbu. Současné dřevostavby podle něj nemají s historickou romantikou mnoho společného.„Dřevo dnes není romantický materiál. Je technicky zpracované, má velmi dobré fyzikální vlastnosti a umožňuje jiný způsob práce s konstrukcí a tektonikou,“ vysvětluje. Zásadní je podle něj opuštění dogmatického přístupu. Neexistuje univerzálně správný materiál. Každý má své silné i slabé stránky a smysl dává jejich kombinace.„Nejlepší řešení často vzniká kombinací dřeva, betonu a dalších materiálů. Každý přináší jinou přidanou hodnotu: lehkost, akumulaci, mikroklima,“ říká Antal. Dogmatické lpění na jednom systému podle něj vede k technickým kompromisům a vyšším nákladům.Legislativa a výška: falešný problémČasto zmiňovaným limitem dřevostaveb je požární výška. V Česku je standardní limit 12 metrů, což v praxi znamená čtyři nadzemní podlaží. Studio Perspektiv díky tomu drží paradoxní prvenství.„Jsme autory nejvyšší administrativní dřevostavby v Česku. Má čtyři podlaží, což je trochu komické, ale legislativně jsme na hraně 12 metrů,“ říká Antal.Podle něj ale výška není klíčový problém. Legislativní návrhy už dnes umožňují vyšší stavby v kombinovaných systémech. Skutečnou bariérou je spíš obava klientů z neznámého. „I kdybychom zítra mohli stavět dvacetimetrové dřevostavby, problém nezmizí. Lidé se bojí základních věcí: údržby, požáru, provozu,“ vysvětluje. Co-living jako odpověď na bytovou krizi i změnu společnostiVýrazným tématem rozhovoru je coliving. Antal zdůrazňuje, že nejde o „vyvoněné koleje“ ani mikrobyty, ale o komplexní model bydlení. „Co-living není o minimalizaci prostoru, ale o kombinaci soukromí a sdílených kvalitních prostor,“ říká.Model je založen na nájemním bydlení. Prodej by podle Antala celý ekosystém rozbil. Ekonomika colivingu se nepočítá na metry čtvereční, ale na uživatele. „Počítá se na lůžko, na obyvatele. Díky tomu lze na stejné ploše ubytovat více lidí než v klasickém bytovém domě,“ vysvětluje.Cílovou skupinou jsou lidé přibližně ve věku 20 až 35 let. Generace, která je otevřenější sdílení a zároveň čelí problémům se socializací. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč se dřevostavby v Česku prosazují pomaleji než v z

Dopravní dostupnost stále výrazněji ovlivňuje výběr bydlení i rozvoj měst. O modernizaci železniční infrastruktury ve Středočeském kraji, proměně nádraží a dopadu na realitní trh diskutovali v pořadu RealChat Pavlíny Prokešové ředitel odboru přípravy staveb Správy železnic Pavel Paidar a zakladatel realitního investičního fondu MARLO Martin Louda. Podle Martina Loudy se při výběru bydlení mění priority kupujících. Zatímco dříve hrála hlavní roli cena nebo velikost bytu, dnes se stále více řeší dopravní dostupnost. „V současné době už se neřeší pouze cena nebo velikost bytu a to, zda má dispozice 2+kk výměru 52 nebo 55 metrů2. Dnes klienti zásadně analyzují, jak je bydlení dopravně dostupné a jakým způsobem se dostanou na místa, která ke svému životu potřebují. Každá minuta lidského života má dnes daleko větší hodnotu a lidé si více počítají, jak svůj čas tráví,“ říká Louda. Podle něj se tak může stát, že zdánlivě levnější nemovitost s horší dopravní dostupností bude z dlouhodobého pohledu méně výhodná než dražší bydlení v lokalitě s kvalitním dopravním napojením. Modernizace železnice má obsloužit miliony lidí Správa železnic připravuje a realizuje řadu projektů, které mají zkrátit čas jízdy mezi Prahou a středočeskými městy. Mezi nejvýznamnější patří modernizace trati Praha–Kladno s napojením na Letiště Václava Havla. Připravují se ale také další projekty směrem na Beroun, Mladou Boleslav a další významná města regionu. Pavel Paidar upozorňuje, že význam příměstské dopravy v okolí Prahy stále roste. „V rámci posuzování ekonomiky projektů už v tuto chvíli pracujeme s tím, že příměstský potenciál Prahy oslovuje až čtyři miliony lidí v České republice, což je obrovské číslo. Je proto nezbytné nabídnout dostatečnou kapacitu železnice, abychom tento potenciál mohli využít v maximálním možném měřítku,“ vysvětluje. Nádraží už nejsou jen přestupní uzly Jedním z hlavních témat rozhovoru byla proměna role železničních stanic. Podle obou hostů už nádraží nemají být pouze technickou infrastrukturou, ale přirozenou součástí městského života. „Nádraží už nebude plnit pouze technickou funkci. Bude to příjemné místo a hub, kam proudí lidé. Kromě toho, že jde o bod, kde nasednu na hromadnou dopravu, tam mohu využít volný čas při čekání, například v příjemné kavárně nebo v rámci vznikající infrastruktury, jako jsou coworkingová centra. Od monofunkčnosti se posouváme k velké pestrosti nabídky služeb,“ popisuje Martin Louda. Podobný vývoj je podle hostů patrný například na pražské Masaryčce nebo ve vznikající čtvrti na Smíchově, kde železnice tvoří důležitou součást celkového urbanistického řešení. Kutná Hora ukazuje potenciál regionálních měst Jako příklad propojení železnice a rozvoje města zazněla během debaty také Kutná Hora. Podle Loudy může kvalitní dopravní spojení společně s rozvojem občanské vybavenosti zvýšit atraktivitu regionálních měst pro nové obyvatele. „Pokud se ukáže, že projekty jsou koordinované nebo dokonce s přesahy do PPP projektů, může to mít obrovskou přidanou hodnotu. Město s dojezdovou vzdáleností do centra Prahy kolem 50 minut se pak projeví jako velice atraktivní alternativa k bydlení v hlavním městě. Musí zde však vzniknout i navazující infrastruktura v podobě kvalitních škol, školek, sociálních zařízení a nemocnice,“ upozorňuje Louda. Podle něj může kvalitní dopravní napojení fungovat jako ekonomicko-sociální impuls pro další rozvoj města a přilákat nové obyvatele i pracovní příležitosti. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru také zaznělo: Jak modernizace železnice ovlivňuje rozhodování lidí o bydlení.Proč se nádraží postupně mění v centra služeb a veřejného života.Ja

Zatímco průměrný Čech navštíví lékaře osmkrát za rok, Švýcar o polovinu méně. Rozdíl není v kvalitě péče, která je v obou zemích na špičkové úrovni, ale v nastavení systému spoluúčasti a osobní odpovědnosti. Adam Janek, ředitel Očního centra Praha, a František Vlček, vrchní ředitel pro strategii a inovace v AKESO Holdingu, v pořadu Czech Swiss Connect popsali, proč české zdravotnictví podle nich naráží na problém „morálního hazardu“, proč si tuzemské pojišťovny nekonkurují jako ve Švýcarsku a proč je téma oficiálních nadstandardů stále politicky citlivé.Zásadním rozdílem mezi oběma zeměmi je míra spoluúčasti, která ovlivňuje chování lidí. Ve Švýcarsku si každý hradí pojištění sám a část nákladů na zdravotní péči musí do určité výše zaplatit z vlastních peněz. Spoluúčast pacientů v České republice se pohybuje kolem 15 % celkových nákladů, ale v přímých platbách u lékaře ji většina lidí výrazně nepociťuje. To vede i k rozdílům v návštěvnosti ordinací.„Jakákoliv dlouhodobá absence spoluúčasti není udržitelná. Myslím si, že je nutné nastavit určitou osobní odpovědnost za péči, protože pokud mají pacienti pocit, že je zdravotní péče zdarma, vede to k nezodpovědnému chování. A to je krásně vidět i na datech, kdy český pacient navštíví lékaře v průměru osmkrát ročně, zatímco ve Švýcarsku třikrát až čtyřikrát,“ vysvětlil Adam Janek. Zároveň ale zdůraznil, že spoluúčast nesmí mít vylučovací funkci a bránit lidem v přístupu k péči.František Vlček dodal, že s vyšší mírou solidarity roste i riziko takzvaného morálního hazardu. „S vyšší mírou spoluúčasti stoupá osobní odpovědnost a důraz na prevenci. Je to stejné jako u pojištění auta. Snažíte se vyvarovat nehodám, jinak by vám zvýšili pojistné. Naopak s vyšší mírou solidarity roste riziko morálního hazardu, tedy toho, že důsledky našeho nezodpovědného chování ponese někdo jiný nebo se o ně podělíme s ostatními,“ uvedl Vlček.Konkurence pojišťoven jako chybějící motor inovacíDalším tématem byla role zdravotních pojišťoven. Ve Švýcarsku si podle hostů pojišťovny konkurují cenou i různými balíčky služeb. V Česku podle nich spíše jen alokují finanční prostředky. „Naše pojišťovny si nekonkurují cenou ani produkty zdravotní péče. Ve chvíli, kdy fungují jako přerozdělovač financí, tak ten systém zkrátka není uchopitelný,“ uvedl Janek. Vlček upozornil i na to, že čeští pacienti mají sice přístup ke svým zdravotním účtům, ale aktivně je sleduje jen malé procento lidí. „Statistika toho, kdo se skutečně o tyto informace zajímá, je poměrně nízká. Je to do deseti procent lidí, kteří opravdu průběžně kontrolují výdaje, které generovali péčí, protože stejně nakonec péči neplatí,“ doplnil.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru se také dozvíte:Proč podle odborníků současný systém zdravotních pojišťoven v Česku nefunguje jako skutečná konkurence a v čem se zásadně liší od švýcarského modelu, kde si pojišťovny soupeří cenou i nabídkou služeb?Jak funguje takzvaný „gatekeeping“ ve zdravotnictví, proč je role praktického lékaře podle expertů klíčová pro kvalitu péče i úsporu nákladů a proč může absence praktických lékařů systém výrazně prodražovat?Proč si méně než deset procent českých pacientů pravidelně kontroluje svůj zdravotní účet u pojišťovny a jak by větší přehled o skutečných nákladech zdravotní péče mohl změnit chování pacientů?Jaké výhody přinášejí ve Švýcarsku konkurenční zdravotní pojišťovny, proč nabízejí balíčky zaměřené na prevenci, fitness či další benefity a proč podle hostů podobný model v současném českém systému prakticky nemůže fungovat?Proč je téma nadstandardů a možnosti připlácet si

Říká si důchodce. Sedm let už prý nepracuje – alespoň v tom tradičním slova smyslu. Bývalý premiér Mirek Topolánek v rozhovoru pro platformu FocusOn.cz v pořadu Deep State analyzuje strategické kroky současné vlády, plánovaný prodej výrobce Semtexu i hrozby, kterým čelí tuzemský průmysl. Varuje před bezbřehým populismem a chybějící dlouhodobou vizí, která by zemi posunula mezi evropskou elitu.Explosia: dobrý nápad, špatný člověkTéma číslo jedna – prodej pardubické Explosie, výrobce Semtexu a jedné z nejziskovějších státních firem. Babiš chce prodat, Havlíček říká ještě letos, opozice křičí. Topolánek je, překvapivě, klidný – ale ne bez výhrad.„Mě na tom vadí ta celá evidentní účelovost. Když to byl podnik, který nezapadal Babišovi do portfolia, prodal ho. Dneska, kdy to je strategický podnik s hodnotou, se rozhodne to prodat."Zároveň ale odmítá jednoduché odsouzení. Pokud Explosii koupí silný český zbrojař – zmiňuje Michala Strnada z CSG, Reného Holečka nebo Colt CZ – a podnik zůstane v českých rukou, nevidí zásadní problém. Komplikaci vidí jinde: v tendru podle evropských pravidel, kde nemáte jistotu, kdo to přeplatí a komu to pak přeprodá.Spekulace o tom, že prodejem Babiš řeší svůj problém s francouzskou prokuraturou a zájem Macrona o francouzské zbrojovky, označuje za „trochu mimo mísu." Ale vzápětí dodává s charakteristickou věcností: „Babiš to má blbé – ať řekne cokoliv, hledá se střet zájmu. I kdyby náhodou udělal něco dobře, stejně to bude páchnout."Vláda ANO, SPD a Motoristů: souručenství, které drží pohromadě strachemTopolánek nepotřebuje dlouho přemýšlet, co mu na současné vládě vadí nejvíc. Za nejhorší označuje rozvolnění dluhové brzdy v době, kdy ekonomika ještě relativně roste.„V situaci, kdy se ještě neprojevila setrvačnost německé ekonomiky a kdy ta naše relativně dobře roste, úplně odbrzdili dluhovou brzdu a vytvořili podmínky pro ještě větší zadlužování. To jim odpustit nemohu."Vedle toho vidí nebezpečný vzorec v tom, čemu říká „vrtění psem" – za zástupnými tématy jako poplatky za televizi nebo útoky na neziskový sektor se podle něj skrývají průlomy do advokátního tajemství nebo zákon o cenách bez možnosti soudního přezkumu. „To jsou věci, které musí každého děsit," říká bez okolků.A koaliční partneři? „SPD dnes představuje podnikatelský projekt, který si našel díru na trhu a nahrazuje dělnické strany. Motoristé jsou zastydlá, personálně vyprahlá formace, která na svůj program rezignovala vstupem do vlády. A ANO? Sociálně determinovaná, národovecká, patrioticko-konzervativní formace – upřímně nevím jaká."O tom, co vládu drží pohromadě, nemá iluze: „Je to postaveno na vzájemném nevydání. Babiš ty partnery pořád potřebuje – hrozí mu nejrůznější postihy ze strany EU. A oni ho pěkně vydírají. Drží pohromadě, jak se u nás říká, jako hluchý dveře."Topolánek ale neodpouští ani opozici. Populismus podle něj prostupuje celou českou politiku bez ohledu na to, kdo právě vládne: „Nikdo z rozumných a zodpovědných není schopen tolik slíbit, co je schopen Babiš dát. S tím se soutěží velmi špatně."Pravice? Problém není u stran, problém je u voličůTopolánek odmítá nostalgii po tradiční pravici. Kyvadlo se podle něj nevrátí – aspoň ne samo od sebe.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč Mirek Topolánek považuje ztrátu dlouhodobé vize za jeden z největších problémů České republiky?Kteří čeští investoři by podle něj mohli mít zájem o převzetí společnosti Explosia?Proč se podle něj česká politika proměnila v soutěž o plnění okamžitých požadavků voličů?Jaké konkrétní faktory podle něj nejvíce ohrožují konkurenceschopnost českého průmyslu?Proč považuje pracovní migraci za nezbytnou pro budoucí fungován

Z Arménie přes Ukrajinu až na Slovensko. Z nuly k firmě, o které dnes píšou zahraniční média. V pořadu Jiřího Jemelky Krotitel ředitelů, natáčeném na Slovensku, popisuje podnikatel Artur Gevorkyan, majitel rodinné průmyslové firmy, jak vybudoval byznys, který roste, i když počet zaměstnanců zůstává stejný. Za posledních 12 let firma zvýšila objemy i tržby pětinásobně, přitom si drží extrémně přísný výběr lidí a disciplínu, která podle něj rozhoduje o přežití. Na první pohled by člověk čekal klasickou průmyslovou firmu. Gevorkyan ji ale popisuje jinak. „Jsme taková michelinská restaurace. Pečeme různé koláče, ale všechno ze železa,“ vysvětluje. Za tímto přirovnáním stojí prášková metalurgie, tedy obor, kde firma nevyrábí z hotových materiálů, ale sama je kombinuje, formuje a „peče“ do finální podoby. Kvůli náročnosti vývoje a investicím do technologií pracuje výhradně pro velké průmyslové firmy. „Naši zákazníci nikdy nejsou malé firmy,“ říká Gevorkyan. Od začátku tak staví byznys na vysoké přidané hodnotě a unikátnosti, nikoliv na objemu. Podnikání není únik, ale závazekPodle Artura Gevorkyana je kolem podnikání dodnes řada iluzí. Často se podle něj tváří jako cesta k větší svobodě a menším povinnostem, realita je ale úplně jiná. „Když někdo říká, že nechce pro nikoho pracovat, tak je mi ho líto. Zakládat firmu proto, abyste pracovali méně, je absurdní,“ říká Gevorkyan. Podle něj musí podnikatel pracovat víc než jeho zaměstnanci. A v rodinném byznysu to platí dvojnásob. „Člověk z rodiny musí dělat víc než ostatní,“ dodává. Podnikání tak v jeho pojetí není únikem od odpovědnosti, ale naopak jejím každodenním přijetím. Z dvanácti lidí projde jeden. A to je záměrZatímco většina firem dnes řeší nedostatek lidí, Gevorkyan jde opačnou cestou. „Z deseti až dvanácti lidí vezmeme jednoho,“ říká. U cizinců je úspěšnost vyšší – přibližně jeden z pěti. Výběrový proces je záměrně náročný. Uchazeči procházejí testy, pohovory a dostávají možnost zažít firmu na vlastní kůži. „Nejraději je zveme v pondělí, kdy je nejvíc stresu. Ať vidí, jak to opravdu funguje,“ popisuje. Výsledkem je přirozená selekce místo fluktuace. „Tvrdí se, že máme velkou fluktuaci. Já říkám, že máme dobrou selekci,“ dodává. Pětinásobný růst bez navyšování týmuJedním z nejvýraznějších čísel je růst firmy v posledních letech. „Vyrostli jsme pětinásobně a máme prakticky stejný počet lidí,“ říká Gevorkyan. Firma tak roste bez výrazného navyšování zaměstnanců. Klíčem je kombinace automatizace, efektivity a tlaku na výkon. „Všechnu práci, kterou mohou dělat roboti nebo software, je potřeba odstranit,“ vysvětluje. Jde o model, který stojí na produktivitě, nikoliv na růstu počtu lidí. Krize jako test: kdo zůstane na paluběFirma prošla finanční krizí, covidem i dalšími turbulencemi. Podle Gevorkyana rozhodla vždy disciplína. „Disciplína, disciplína. A čestnost k lidem,“ říká. Během první velké krize svolal zaměstnance a otevřeně popsal situaci. Firma není o produktu, ale o lidechGevorkyan se během rozhovoru opakovaně vrací k jednomu tématu – lidem. „Kašlete na práškovou metalurgii. To je jen nástroj,“ říká. Podle něj by firma mohla fungovat v jakémkoli oboru. Klíčové je být nenahraditelný a zároveň čestný. Firemní kultura stojí na logice a otevřené komunikaci. „Nemusí to být po mém. Přesvědčte mě logicky,“ vysvětluje. Zároveň ale dodává: „Loď musí mít kapitána.“ Celý rozhovor, který moderuje Jiří Jemelka z JPF Czech, si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhá výběrové řízení, kde projde jen jeden z dvanácti kandidátů?Co se děje uvnitř firmy během krizí a jak probíhá přeškolování zaměstnanců?Jak vypadá každodenní

Olomouc patří mezi místa, kde vzniká špičkový výzkum s potenciálem pro globální využití. Michal Otyepka, vedoucí materiálové divize vysokoškolského ústavu CATRIN, získal prestižní granty Evropské výzkumné rady, podílel se na vzniku spin-off společnosti Atomiver a se svým týmem rozvíjí výzkum dvourozměrných materiálů. V rozhovoru proFocusOn, který bylje mediálním partnerem festivalu AFO, hovořil o komerčním potenciálu grafenu, českém vědeckém prostředí i o tom, jak se výsledky základního výzkumu dostávají do praxe.Michal Otyepka má za sebou kariéru, kterou by mu mohla závidět řada světových vědců. Je držitelem prestižních grantů ERC, autorem více než 400 vědeckých publikací a podílel se na založení úspěšné spin-off společnosti Atomiver. Přesto zůstává věrný Olomouci.„Vždycky, když se člověk rozhoduje, jestli zůstane, nebo odejde, musí na misku vah dát dvě věci. Na jedné straně je benefit zahraničního pracoviště – plat, podmínky, prestiž instituce a networking. Na druhé straně jsou rodina, přátelé, zázemí a jistota prostředí, které člověk dobře zná,“ vysvětluje Otyepka.Právě osobní a rodinné důvody pro něj nakonec opakovaně převážily nad případným odchodem do zahraničí. „Když jsme to řešili naposledy, syn chtěl dokončit střední školu v České republice a manželka nechtěla opustit své přátele. Nabídky přicházejí, ale rozbití těchto vazeb není jednoduché rozhodnutí,“ dodává Otyepka.Grafen patří mezi materiály, které v posledních dvou desetiletích výrazně ovlivnily výzkum nových technologií. Jeho příběh přitom začíná u obyčejného grafitu, známého například z tužek. Grafit je tvořen vrstvami atomů uhlíku a právě jedna jediná vrstva představuje grafen. Materiál, který byl poprvé izolován v roce 2004, zaujal vědce mimořádnou kombinací vlastností – je mimořádně pevný, pružný a zároveň velmi dobře vede teplo i elektrický proud.Tým Michala Otyepky se však nesoustředí pouze na jeho studium. V Olomouci rozvíjí oblast takzvané dvourozměrné chemie, která umožňuje grafen a další podobné materiály chemicky upravovat a vytvářet pro ně nové praktické využití.Výzkum dvourozměrných materiálů není jen akademickou disciplínou. Podle Michala Otyepky nacházejí grafenové materiály uplatnění v celé řadě perspektivních oblastí: od baterií a superkondenzátorů až po biosenzory. Právě ty by v budoucnu mohly pomáhat s průběžným monitorováním zdravotního stavu.„Dnes existují nositelné technologie, které mohou průběžně monitorovat stav organismu. Můžeme uvažovat o krevní plazmě, potu, moči nebo třeba chytrých kontaktních čočkách. To jsou oblasti, kterým se dnes věnují velmi pokročilé aplikace směřující do praxe,“ říká Michal Otyepka.Převést vědecký objev z laboratoře do byznysu není podle Michala Otyepky samozřejmostí. „Celý život jsem strávil v laboratoři a u počítače. Neměl jsem zkušenosti s komerčním prostředím ani s tím, jak funguje trh,“ přiznává.Právě proto vznikla spin-off společnost Atomiver spojením vědců, odborníků na transfer technologií a lidí s byznysovými zkušenostmi. Firma dnes vyvíjí pokročilé grafenové materiály pro energetické aplikace a dodává je dalším společnostem, které je využívají při výrobě elektrod nebo superkondenzátorů.Vedle úspěchů české vědy upozorňuje Otyepka i na její slabiny. Za problém považuje zejména nízkou dynamiku akademického prostředí a takzvaný akademický inbreeding.„Vychovávat si přímé nástupce je to nejhorší, co může být. Když vedoucí odejde, laboratoř by se měla ideálně rozpustit a postavit znovu,“ říká. Kritický je také vůči školství, které podle něj stále klade příliš velký důraz na memorování faktů a málo podporuje kreativitu a odvahu zkoušet nové věci.Do budoucna by si přál pře

Státní podnik LOM PRAHA, který v loňském roce oslavil 110 let existence, prochází výraznou transformací. Firma historicky spojovaná především se servisem sovětských a ruských vrtulníků dnes přechází na západní technologie, buduje simulační centra pro výcvik pilotů a zapojuje se do mezinárodních obranných projektů. V pořadu Export na platformě FocusOn ředitel Jiří Protiva popisuje, jak podnik reaguje na přezbrojení Armády České republiky, válku na Ukrajině i rychlý technologický vývoj v oblasti dronů, prediktivní údržby a vojenských simulací. LOM PRAHA byl po desítky let úzce spojen především s opravami a servisem vrtulníků sovětské a ruské konstrukce. Situace po roce 2022 a ruská agrese na Ukrajině však znamenaly zásadní změnu. Firma musela reagovat na komplikace v dodavatelských řetězcích i omezení spolupráce s ruskými konstrukčními kancelářemi. Podniku se přesto podařilo zachovat servis vrtulníků řady Mi díky takzvané „národní cestě“, kterou certifikoval vojenský dozorový orgán. LOM PRAHA zároveň začal více využívat západní přístup k údržbě metodou „on condition“, kdy se technika neopravuje pouze podle pevně stanovených intervalů, ale podle skutečného technického stavu. Současná strategie podniku už ale směřuje především k západním technologiím. Klíčovým projektem je zapojení do přezbrojení Armády České republiky na americkou vrtulníkovou platformu H-1 zahrnující stroje Viper a Venom. LOM PRAHA kvůli tomu vybudoval servisní středisko přímo na vojenské základně v Náměšti nad Oslavou, kde zajišťuje logistiku i simulační výcvik pilotů. „Já si myslím, že tohle je přesně ta přidaná hodnota, kdy transferujete technologie a schopnost v té největší možné míře do České republiky,“ říká Protiva. Výcvik pilotů mění simulace i nové technologie Významnou část investic dnes podnik směřuje také do rozvoje výcvikových kapacit. V Pardubicích modernizuje své výcvikové centrum a rozšiřuje simulační infrastrukturu. Součástí transformace je i průmyslová dohoda s americkým Lockheed Martin navázaná na pořízení letounů F-35 pro českou armádu. LOM PRAHA zároveň zajišťuje logistickou podporu a buduje servisní centrum pro letadla Embraer. Ve výcviku dochází také k přechodu na nové české stroje, například L-39NG z Aero Vodochody, letouny L-410 nebo Zlín Z-242L. Velkou roli dnes hrají právě simulace a virtuální výcvik. „Simulace se nám významně promítají do výcviku, protože výcvik pilota v současné době tvoří ze 40 % právě simulovaný výcvik na různých simulátorech,“ popisuje Protiva. Podle něj bude budoucnost letectví stále více ovlivňovat také prediktivní údržba, autonomní systémy a drony. Vývoj technologií navíc výrazně urychluje válka na Ukrajině. „Tam vývoj technologií není o měsících nebo letech, tam je to opravdu v týdnech,“ upozorňuje. Celý rozhovor, který moderuje Marek Atanasčev, si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se:Která ukrajinská firma i během války stále dodává náhradní díly pro vrtulníky řady Mi?Jak funguje nová „národní cesta“ servisu sovětské techniky bez ruských konstrukčních kanceláří?Jaké nové projekty podnik připravuje na vojenských letištích Přerov-Bochoř a Líně?Proč chce LOM PRAHA prosadit letectví mezi strategické sektory české ekonomiky?Jaké synergie mezi státním a soukromým sektorem chce podnik rozvíjet v příštích letech?

Začalo to antropologickým výzkumem v kambodžských vesnicích. Postupně z něj ale vznikl projekt, který dětem v odlehlých částech země pomáhá získat přístup ke vzdělání. Antropoložka Veronika Žďárský Pospíšilová v pořadu Next Stop popsala, proč je rozvojová pomoc v jihovýchodní Asii často složitější, než se zdá, i jak se organizaci Hvězdice podařilo v roce 2014 postavit první školu za 25 tisíc dolarů. Dnes připravuje další školu pro starší děti a někteří z prvních žáků už studují medicínu na univerzitách.

V rozhovoru pro Byznys DNA expert na energetiku ze společnosti BDO Zdeněk Kaplan vysvětluje, jak firmy mohou začít s energetickým managementem, proč je klíčové detailní měření spotřeby a jakou roli budou hrát automatizace, bateriová úložiště nebo fotovoltaické systémy.Největší ztráty vznikají bez povšimnutíPodle Kaplana firmy dlouhé roky energetiku příliš neřešily. Ceny energií byly relativně stabilní, náklady předvídatelné a tlak na optimalizaci minimální. Situace se však zásadně změnila po energetické krizi spojené s válkou na Ukrajině a výraznou volatilitou cen.„Největší náklad firmám často způsobuje nevědomost. Výrobní ředitelé dokonale rozumí výrobním procesům, ale energetika bývala dlouho vnímána jako samozřejmost. A právě tam vznikají největší ztráty,“ říká Kaplan.Typickým příkladem jsou takzvaná hluchá období. Firma sice vyrábí pouze v pracovních dnech, ale část technologií zůstává v provozu nepřetržitě. Energetický audit jedné společnosti například odhalil, že během víkendů dochází ke zbytečné spotřebě elektřiny v kompresorovně a zároveň se vytápí prázdná výrobní hala.Bez měření není řízeníZáklad moderního energetického managementu dnes podle Kaplana tvoří podružná měření. Zatímco dříve firmám stačil jeden elektroměr a jedna měsíční faktura, dnes je potřeba sledovat spotřebu jednotlivých provozů samostatně.Měření na úrovni výrobních linek, kompresoroven, osvětlení nebo vytápění umožňuje vytvářet průběhové diagramy spotřeby a přesně identifikovat, kdy a kde energie vzniká nebo se zbytečně ztrácí.„Z průběhových křivek lze velmi rychle poznat, jak se areál chová. Stejně jako doma vidíte, kdy vaříte nebo používáte spotřebiče, lze i v průmyslovém provozu přesně identifikovat jednotlivé odběry,“ vysvětluje Kaplan.Investice do monitorovacího systému se podle něj zpravidla vrací během čtyř až pěti let. Návratnost navíc nezahrnuje pouze přímé úspory spotřeby, ale také lepší vyjednávací pozici při nákupu energií, optimalizaci rezervovaného příkonu nebo možnost reagovat na vývoj spotových cen.Spotové ceny přinášejí příležitosti i rizikaEnergetický trh se v posledních letech výrazně proměnil. Zatímco dříve firmy běžně fixovaly ceny energií na delší období, dnes část podniků využívá nákup elektřiny na spotovém trhu.V letních měsících, zejména v době vysoké výroby ze solárních elektráren, dochází pravidelně k poklesu cen elektřiny až do záporných hodnot. Firmy, které nakupují na spotu, tak mohou krátkodobě výrazně ušetřit.Kaplan však upozorňuje, že tato strategie s sebou nese i významná rizika.„V krizových situacích, například během začátku války na Ukrajině nebo při geopolitickém napětí, mohou ceny energií velmi rychle růst. Firmy pak nakupují za extrémně vysoké ceny a ztráty mohou být značné,“ upozorňuje.Optimální strategií je podle něj kombinace dlouhodobě zajištěných kontraktů a části otevřené pozice reagující na aktuální vývoj trhu. Klíčovým předpokladem je ale znalost vlastního odběrového profilu.Automatizace a umělá inteligenceJakmile firma získá dostatek dat o spotřebě, může přejít k automatizaci energetického řízení. Moderní systémy dnes dokážou regulovat osvětlení, vytápění nebo provoz kompresorů podle aktuální potřeby výroby.Kaplan doporučuje postupovat postupně. „Nejdříve je potřeba systému porozumět a ověřit si fungování jednotlivých opatření v praxi. Teprve poté dává smysl zavádět automatizované algoritmy,“ říká.Umělá inteligence podle něj bude stále více využívána především pro prediktivní řízení energetiky. Systémy dokážou předvídat vývoj počasí, výrobu z fotovoltaiky nebo potřebu vytápění a podle toho optimalizovat provoz areálu.Celý rozhovor se Zdeňkem Kaplanem si můž

Globální trh s hardwarem zažívá šok, který dopadá i na české firmy. Ještě před rokem trvalo objednat a zprovoznit server přibližně tři týdny. Dnes se situace dramaticky změnila. Václav Svátek, majitel a generální ředitel IT firmy ČMIS provozující vlastní datové centrum, má aktuálně předběžný termín dodání objednaných serverů až za 4 měsíce. Cena navíc meziročně vzrostla šestinásobně. V pořadu FaceIT na platformě FocusOn o tom mluvili Václav Svátek a Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital. Společně rozebrali, co brutální zdražení znamená pro české firmy i cloudové poskytovatele a zda se digitalizace stává luxusem.AI boom jako spouštěč historického cykluZa masivním cenovým skokem stojí bezprecedentní hlad po technologiích. Hyperscaleři jako Amazon, Meta nebo Google plánují letos investovat do rozvoje umělé inteligence odhadem 830 miliard dolarů. Tyto americké technologické společnosti si pro sebe zablokovaly výrobní kapacity operačních pamětí a diskových úložišť až na 18 měsíců dopředu.„Víme, že velké firmy mají zarezervováno na 6 až 18 měsíců dopředu. A zbývá jen to, co neurvou oni,“ popisuje realitu na trhu Svátek. Klíčovým problémem přitom nejsou servery jako takové, ale paměťové moduly. Globální výrobu těchto čipů ovládají v zásadě jen tři společnosti - Samsung, SK Hynix a Micron.Podle Míška nejde o chvilkový výkyv. „Jsme stále v rostoucí fázi polovodičového cyklu, který je pravděpodobně největší v historii. Byl silný ještě před příchodem AI, ta ho pak mohutně vyšponovala. Minimálně ve střednědobém horizontu bude poptávka vysoká,“ vysvětluje ekonom s tím, že výrobní kapacity dodavatelů jsou vyprodány až do roku 2028. Z říjnové ceny na šestinásobekPrvní varovné signály se objevily již v srpnu loňského roku. Provozovatelé datových center jim zpočátku nevěnovali zásadní pozornost, protože mírné cenové výkyvy jsou běžné. Skutečný šok ale přišel na začátku roku.„V lednu a únoru to bylo třikrát, čtyřikrát víc proti loňským cenám. Zákazníci, kteří poptávali kapacity v říjnu, dostali v únoru nabídku na trojnásobek. Nyní jsou ceny šestinásobné ve srovnání s říjnem. To jsou skutečné nabídkové šoky,“ říká Svátek. Trh se navíc potýkal s fyzickým nedostatkem komponent, které nebyly k dispozici vůbec, a dodací lhůty se protáhly na měsíce.Sázka na jistotu za 60 milionůSpolečnost ČMIS proto musela investovat 60 milionů korun do předzásobení paměťovými moduly na příštích 12 až 24 měsíců. Svátek přiznává, že s rozhodnutím otálel déle, než bylo výhodné, což firmu stálo přibližně 200 procent v nákladech navíc.„Teď bych poradil: pokud kapacitu potřebujete, nečekejte. Těch 12 až 18 měsíců cena dolů nejde,“ doporučuje Svátek. Pro cloudové poskytovatele je dostatek hardwaru existenční záležitostí. ČMIS provozuje datové centrum pro velké e-commerce a výrobní firmy, kde by jakýkoli výpadek dostupnosti přímo ohrozil klientské smlouvy.Starý hardware v provozu a velká šance pro cloudKrize mění i zavedené standardy v provozu datacenter. Zatímco běžně se servery mění po 5 letech kvůli efektivitě a spotřebě, nyní firmy zvažují prodloužení jejich životnosti na 6 až 7 let. Pořizovat nový hardware za současných podmínek totiž ekonomicky nedává smysl.Celý rozhovor s Václavem Svátkem a Kryštofem Míškem si poslechněte v podcastu FaceIT na FocusOn.cz. V epizodě se dozvíte také:· Proč AI modely vyžadují specifické paměti a jak to zatěžuje jediné tři výrobce na světě.· Jak se zdražení serverů promítne do cen běžné elektroniky a digitálních služeb.· Zda hrozí reálný digitální blackout pro e-shopy a výrobní podniky.· Jak Čína využívá kontrolu nad vzácnými minerály jako páku v obchodní válce s USA.

Roční náklady na provoz budov ve veřejném sektoru dosahují v Česku 30 až 40 miliard korun — a to ještě před geopolitickou krizí, která opět zdvihla ceny plynu i elektřiny. Řešení existuje: jmenuje se EPC, Energy Performance Contracting, a v Břeclavě ho vyzkoušeli hned třikrát, u tří na sobě nezávislých zadavatelů. Radek Vrána, generální ředitel Amper Savings, a Václav Mikulica, náměstek nemocnice Břeclav, v podcastu Amper Jana Palaščáka vysvětlují, jak se spotřeba plynu v nemocnici snížila na polovinu bez jediného metrů čtverečního zateplení, proč je EPC v první řadě služba a nikoliv zboží — a co čeká projekty v době dotační nejistoty.Břeclav: hlavní město energetických úsporMálokteré město v Česku může říct, že na svém území realizovalo projekty garantovaných energetických úspor ve třech odlišných typech subjektů naráz. Břeclav to říct může. Jako první přišel Gumotex — tradiční výrobce gumových výrobků, jehož EPC projekt odstartoval v roce 2014 a jehož energetiku Amper Savings provozuje dodnes, nepřetržitě, 24 hodin denně. Jako druhý nastoupil Jihomoravský kraj, pro nějž se nemocnice Břeclav stala pilotním EPC projektem. A jako třetí přišlo město samotné, které si všimlo, že metoda funguje i pro komunální budovy.„Podařil se nám takový krásný trojboj a myslím si, že to dosvědčuje, že EPC lze uplatnit v průmyslu, ve zdravotnictví i v municipalitě. V jiném městě bych to asi nenašel,“ říká Vrána.Mikulica přidává kontext: nemocnice Břeclav zahájila provoz v roce 1992, výstavba přitom probíhala od roku 1989. Na první pohled jde o jednu z nejmladších nemocnic v kraji — v praxi to ale znamená, že první generace technologického vybavení stárla spolu s nemocnicí a do roku 2015 dospěla na technický limit.Kotelna z roku 1990 a otázka: co dál?Impulzem pro první EPC projekt nebyla ambice ušetřit — byl to technický stav. Kotelna postavená v roce 1990 přestala být bezpečnou a provozuschopnou základnou pro nemocnici, jež jede non-stop. Kraj stál před otázkou: kdo to zaplatí, kdo to provede a za jak dlouho.„Nás k tomu donutily okolnosti. Kotelna z roku 1990 — a v roce 2015 tomu odpovídal i její technický stav. Tehdejší hospodářsko-technický náměstek přesvědčil vedení kraje, že EPC dává smysl, vybrala se poradní firma a začalo se definovat, co všechno do projektu zařadit. A položek bylo překvapivě hodně,“ popisuje Mikulica.Nemocnice Jihomoravského kraje je příspěvková organizace — každé investiční rozhodnutí musí projít schválením kraje, každý výběr dodavatele podléhá zadávacímu řízení. A ještě jedna specifičnost: zatímco soukromé firmy pracují s cenami bez DPH, příspěvkové organizace počítají vždy s daní. Strop zakázky ve výši 200 milionů korun proto skutečně znamená 200 milionů — nikoliv o 20 procent méně.EPC není zboží, je to službaNež se dostaneme k číslům, je důležité pochopit, co EPC vlastně je. Zkratka stojí za pojmem Energy Performance Contracting — investice splácené z garantovaných úspor. Investor, v tomto případě nemocnice, neplatí nic předem: veškeré stavební práce, technologie i jejich provoz hradí dodavatel, který je postupně refunduje z prokázaných úspor na energiích.Celý rozhovor s Radkem Vránou a Václavem Mikulicou si poslechněte v podcastu Amper Jana Palaščáka na FocusOn.cz. V epizodě se dozvíte mimo jiné:Jak fungoval EPC projekt v Gumotexu — výrobním závodě s non-stop provozem — a kde se tam podařilo využít odpadní teplo a spodní voduJak Amper Savings stíhal výměnu osvětlení na zimním stadionu v Břeclavě tak, aby byl hotov před příjezdem světových týmů juniorského hokejového turnajeProč stát po příspěvkových organizacích vybírá DPH z investic do energetických úspor — a co to v praxi znamená pro výši zakázkyJak se budou EPC projekty ve veřejném sektoru

Před lety firmy brzdil tisk, šanony a zdlouhavé předávání papírových smluv. Dnes chtějí mít vše vyřízené během několika minut. Elektronický podpis se tak z technologické novinky proměnil v běžný nástroj, který firmám šetří čas, peníze i administrativu. Petr Dolejší ze společnosti SEFIRA v pořadu Echo digitalizace na platformě FocusOn popisuje, proč digitalizaci výrazně urychlila pandemie, jak bankovní identita změnila přístup lidí k online podepisování a proč jsou dnes elektronické procesy pro firmy levnější, rychlejší a méně chybové.Petr Dolejší se ke kryptografii a elektronickým podpisům dostal už během studií v druhé polovině devadesátých let. Tehdy se podle něj technologie začaly posouvat od čistě akademických experimentů k reálnému zpracování a bezpečné výměně dat.,,Kryptografie je nástroj, jak bezpečně schovat informaci nebo naopak prokázat, že jsem něco udělal já. A právě na tom elektronický podpis stojí,'' vysvětlil Dolejší. První velký projekt společnosti souvisel s digitalizací komunikace mezi pojišťovnami a Českou kanceláří pojistitelů v době nástupu povinného ručení. Systém měl umožnit bezpečný přenos velkých objemů dat o milionech vozidel a škodních událostech mezi jednotlivými institucemi.Podle Dolejšího šlo na přelomu tisíciletí o technologicky náročný projekt, protože elektronická výměna dat v takovém rozsahu tehdy nebyla běžná. Přenosy se navíc musely zabezpečit pomocí kryptografie a šifrovaných kanálů.Česko bylo mezi průkopníkyČeská republika patřila mezi první státy na světě, které přijaly zákon o elektronickém podpisu. Dolejší připomněl, že Česko bylo podle něj dokonce třetí zemí na světě s podobnou legislativou. Přesto se elektronické podepisování dokumentů začalo ve větším měřítku prosazovat až s nástupem datových schránek v roce 2009.Právě datové schránky podle něj přinesly první masivní kontakt běžných lidí s elektronickými dokumenty. Lidé najednou potřebovali elektronicky komunikovat se stavebními úřady nebo jinými institucemi veřejné správy.Významným milníkem pak bylo evropské nařízení eIDAS, které bylo schváleno v roce 2014 a postupně začalo platit od roku 2016. To zásadně změnilo právní postavení elektronických dokumentů v celé Evropské unii.,,Nařízení eIDAS zrovnoprávnilo elektronický a papírový dokument. Pokud je dokument správně podepsaný a splňuje právní náležitosti, úřad ho nemůže odmítnout,'' uvedl Dolejší.Největší překážkou nebyla technologie, ale lidéPřestože technologie byly podle Dolejšího schopné fungovat už dávno, největší bariérou zůstávala nedůvěra uživatelů a firem. Lidé podle něj často nerozuměli tomu, jak elektronický podpis funguje, a nechtěli měnit své zavedené návyky.Další problém představovala komplikovanost prvních řešení. Certifikáty mají omezenou platnost a uživatelé je museli pravidelně obnovovat nebo navíc pracovat s externími médii.,,Lidé proto museli něco aktivně udělat, něco změnit a naučit se nový způsob práce. A právě to byla největší překážka,'' popsal Dolejší. Výrazně skeptická byla podle něj také právní oddělení firem. ,,Právníci rozhodně nebyli velkými propagátory elektronických podpisů,'' poznamenal.Bankovní identita změnila pravidla hryZásadní změnu přineslo až zjednodušení celého procesu. Velkou roli v soukromoprávní sféře sehrála bankovní identita, díky které už uživatelé nemusí řešit technické detaily, certifikáty ani správu klíčů.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se například: Jak konkrétně funguje kryptografie na pozadí elektronického podpisu?Proč byly první elektronické podpisy pro běžné uživatele tak komplikované?Jaké problémy řešily pojišťovny při digitalizaci milionů dat o vozidlech?Jak covid změnil přístup firem k elektron

Al Capone je nejznámějším mafiánem americké historie. Lucky Luciano je ale tím největším — a to je zásadní rozdíl. Tak to vidí Jan Nápravník, nadšený badatel a znalec italsko-americké mafie a host podcastu Wiseguy, ve druhé epizodě věnované muži, který na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století změnil organizovaný zločin natrvalo. Ze sicilského imigranta bez vzdělání se stal architekt systému, který přežil jeho samého i všechny jeho nástupce. Příběh člověka, jenž si říkal Charlie, posléze díky štěstěně Lucky.Charlie, který se stal LuckymSalvatore Lucania se narodil na Sicílii a do Ameriky dorazil jako devítiletý chlapec. Zanedlouho se z něj stal Charlie Luciano — americké jméno, americký styl, americké ambice. A pak Lucky. Přezdívku šťastný si vysloužil víckrát než jednou: při přepadeních mafiánských rivalů ho nechali ležet jako mrtvého, ale on vždy přežil. Jizvy na obličeji byly viditelným dokladem toho, co přestál.„Byl rváč s vizí a se strategickým uvažováním,“ shrnuje Jan Nápravník jeho osobnost do jedné věty.Ve čtrnácti letech ho vyhodili ze školy — předtím si ale stihl vybudovat první byznys. Spolužákům nabízel ochranu: deset centů týdně, jinak výprask. Mezi jeho klienty byl i Meyer Lansky, chlapec, který se s ním přes všechny rány a roky stal celoživotním partnerem a přítelem. Lucianovo zázemí bylo typické pro tehdejší italskou přistěhovaleckou čtvrť: chudá rodina, Little Italy, ulice. Brzy se připletl do slavného Five Points Gangu, kde se potkal například s Johnnym Torriem a mladým Al Caponem — a začala jeho skutečná kariéra.Prohibice: trampolína, která mafii vystřelilaRok 1920 přinesl prohibici a s ní zlatou éru organizovaného zločinu. Alkohol byl zakázán, ale lidé pili dál. New York byl velkým přístavem, námořníků bylo v ulicích plno a poptávka po nelegálním alkoholu převyšovala cokoliv, co trh znal předtím. Luciano a jeho síť — postavená na kontaktech napříč etniky a rasami, nikoliv jen na sicilských vazbách — dokázala zásobovat celé město.„Prohibice byla trampolína, která mafii vystřelila nahoru a ještě jim naplnila kapsy penězi. Díky penězům si pak upevňovali pozici — a to nejen v podsvětí, ale v politice a byznysu.“ říká Nápravník.Stovky milionů dolarů v dnešní hodnotě — to byl objem tehdejšího podnikání. Peníze šly do legálních byznysů a do kapes politiků. Luciano chápal, že skutečná moc neznamená jen umět střílet, ale umět si koupit klid. Prohibice skončila v roce 1933. Mafie ne.Castellamarská válka a dva odchody na záchodKoncem dvacátých let ovládali newyorské podsvětí dva mocní bossové. Joe Masseria kontroloval část Manhattanu: klobouk, doutník, stará škola — Sicilián se baví jen se Siciliánem. Na druhém břehu, v Brooklynu, stál Salvatore Maranzano, čerstvě připlulý ze Sicílie, odeslaný tam, aby upevnil vztahy v místní mafii. Mezi oběma tábory doutnalo napětí, střídaly se přestřelky a vraždy. Přibližně sto až dvě stě členů každé strany. Stovky přidružených. Castellamarská válka, pojmenovaná podle sicilského přístavu, odkud Maranzano pocházel, si vyžádala životy stovek lidí.Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte: Jak vznikla každá z pěti rodin, kteří byli jejich zakladatelé a jak se v čase proměňovalyProč rodina Colombo (původně Profaci) měla vždy nejméně členů — a přesto dělala největší problémyJak se z rodiny Mangano přes Anastasii stala Gambino family — a co s ní udělal John GottiProč byla rodina Lucchese (Gagliano) nejstabilnější — a co se stalo na začátku devadesátých letCo dělal Joe Bonanno v době, kdy byl klan Bonanno vyloučen z Komise po případu Donnie Brasco — a jak se vrátil

Přes 55 % českých dětí ve věku 13–17 let zažilo online nadávky a urážky. Třetina šíření ponižujících fotek. A každé desáté dítě ve věku 11–14 let vykazuje příznaky závislosti na digitálních médiích. Přesto české děti ke svým prvním telefonům přicházejí dříve a jejich rodiče jsou k digitálním rizikům benevolentnější než rodičovská populace v západní Evropě. Výzkumnice nových médií Michaela Slussareff a mediální kouč a tvůrce obsahu David Vaníček se v podcastu Rušičky shodli na jednom: problém není v technologii samotné, ale v tom, že ji děti dostávají do rukou dřív, než jim někdo vysvětlí, co to obnáší. A zákaz sám o sobě to nevyřeší.Digitální džungle: vyrůstáme v ní, ale neznáme jiČeská republika má ve srovnání se západoevropskými zeměmi horší ukazatele v oblasti dětské online bezpečnosti. Děti se setkávají s pornografií v nižším věku a ve větším množství, rodiče jsou k digitálním rizikům tolerantnější a edukace v oblasti digitálního rodičovství systematicky chybí. Michaela Slussareff, výzkumnice nových médií a zakladatelka Slowtech Institute, přirovnává dnešní online prostředí k džungli.„Ta digitální džungle tak vyrostla okolo nás během našeho života a my bychom měli být průvodci svých dětí — ale neumíme to, protože jsme v ní sami nevyrůstali,“ říká Slussareff.Podobně situaci vidí David Vaníček, bývalý televizní reportér a jeden z tvůrců obsahu zaměřeného na rodičovství. Podle něj je klíčový problém právě v tom, že generace dnešních rodičů ve věku 30–40 let vyrůstala v době, kdy digitální tlak byl jen zlomkem toho současného.„Alkohol s námi vyrůstal, drogy se okolo nás pohybovaly, dostávali jsme preventivní programy ve školách. Ale tohle vzdělání k digitálním technologiím jednoduše nemáme. A zároveň se nám automaticky nerozsvítí alarm stejně jako u alkoholu — přitom jde o stejný typ závislosti,“ říká Vaníček.Společensky je přitom zcela nepřijatelné, aby desetileté dítě šlo do obchodu pro cigarety. Že si ale prostřednictvím telefonu sáhne na jiný typ závislosti — a rodič to mávnutím ruky přejde — to se stále považuje za normu.Dívky, chlapci a různá rizika stejného prostoruDigitální prostředí nepůsobí na všechny děti stejně. Výzkumy opakovaně ukazují, že dívky jsou v době dospívání ohroženy především důsledky srovnávání se s ostatními — konzumují obsah o dokonalých tělech a make-upech a jsou vystaveny sociálním tlakům, které mohou vést ke snížené sebedůvěře nebo poruchám příjmu potravy.„Kluci jsou zase mnohem více atakovaní politickým a radikalizačním obsahem na sociálních sítích a výrazněji upadají do závislosti na videohrách. Pornografie pak má dost podobné dopady bez ohledu na pohlaví, i když i tam existují rizikové skupiny,“ vysvětluje Slussareff.Specificky ohrožené jsou podle ní také děti s ADHD nebo na autistickém spektru, u nichž je riziko digitální závislosti výrazně vyšší. Právě pro tyto skupiny by měla existovat cílená preventivní opatření — v praxi ale zatím chybí.Veronika Víchová, jedna z moderátorek podcastu, upozorňuje, že téma dětí v online prostoru přesáhlo rámec rodinné výchovy: Bezpečnostní informační služba (BIS) poprvé zařadila online radikalizaci dětí jako samostatnou kapitolu své výroční zprávy. Příklad toho, jak rychle algoritmus eskaluje, popsal Vaníček:Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Rušičky na FocusOn.cz nebo na YouTube a Spotify. V epizodě zaznělo ještě:Proč Slussareff spolupracuje s pediatry — a jak mohou být první linií prevence dříve, než dítě dostane telefon do rukyCo říká studie MUNI o zákazech telefonů ve školách a proč jsou výsledky překvapivě nejednoznačnéJak Vaníček jako rodič řeší situaci, kdy kamarádky jeho dcer mají WhatsApp — a jaký m

Metabolické onemocnění jater spojené s metabolickou dysfunkcí – zkráceně MASLD – postihuje přibližně třetinu dospělé české populace. Přitom si to většina z nás vůbec neuvědomuje: nemoc se dlouho nijak neprojevuje a čeká, až bude pozdě. Jiří Slíva, přednosta Ústavu farmakologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, v rozhovoru pro FocusOn vysvětluje, proč jsou játra tak zákeřná, co je k jejich onemocnění dožene a proč nás jarní detox nezachrání.Tichý nepřítel jménem ztučnění jaterJátra patří mezi nejdůležitější orgány v těle. Jenže právě proto, že zastávají desítky funkcí najednou, jsou také náchylná k celé řadě onemocnění. Mezi těmi, která dnes odborníky nejvíce znepokojují, vyčnívá MASLD – metabolické onemocnění jater. Podle nejnovějších průzkumů jím trpí zhruba třetina dospělé populace; slovenský projekt Sirius naznačuje, že reálné číslo může být blíže čtyřiceti procentům.Záludnost tohoto onemocnění spočívá v jeho tichosti. Dokud játra alespoň základně fungují, člověk zpravidla nic zvláštního nepocítí. „Mohou se objevit nespecifické příznaky jako únava nebo horší koncentrace – ale to má má příčin. Jarní únava, nedostatek železa, prodělané infekce... V počátečních fázích je to zákeřný nepřítel, který o sobě nedává vědět,“ říká Slíva. Teprve v pozdějších stadiích, kdy se v pravém podžebří začíná rozvíjet zánět, přichází první varování – jenže tehdy je léčba podstatně náročnější.Obezita, cukrovka a játra: trojúhelník, který nechceteJednou z hlavních příčin MASLD je obezita – a ta se v Česku i ve světě šíří alarmujícím tempem. Přibližně polovina dospělé české populace má nadváhu nebo obezitu. Kombinace obezity a diabetu 2. typu pak riziko jaterního onemocnění násobí: zatímco u člověka bez cukrovky se MASLD vyskytuje ve dvaceti až třiceti procentech případů, u diabetika 2. typu je to až šedesát procent.Slíva hovoří o provázaném systému civilizačních chorob: „Obezita, cukrovka a jaterní onemocnění se navzájem živí a posilují. Hovoří se o diabezitě, o kardiabetesu – jsou to všechno tváře téhož problému.“ K tomu přidává znepokojivý globální trend: poprvé v historii je na světě více dětí s nadváhou nebo obezitou než dětí trpících podvýživou. Ještě v devadesátých letech byl poměr opačný. A s dětskou obezitou přicházejí i jaterní diagnózy tam, kde bychom je dříve nečekali.Alkohol: jed v každé dávceZtučnění jater způsobené alkoholem je sice odlišná diagnóza od MASLD, ale výsledek je stejný – játra to odnáší. A Česká republika si v konzumaci alkoholu nezadá se světovou špičkou. „Na hlavu a rok připadá dvanáct až čtrnáct litrů čistého alkoholu – a to číslo zahrnuje i kojence, děti, těhotné ženy a seniory v léčebnách. Půl litru dvanáctistupňového piva obsahuje pětadvacet mililitrů čistého alkoholu. Snadno si to přepočítejte na svůj týden,“ připomíná Slíva. Alkohol je přitom podle něj jedem v jakékoliv dávce – to dnes odborníci považují za dostatečně ověřený fakt.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast.Proč jsou MASLD a obezita největší hrozbou pro jaterní zdraví a jak tato čísla vypadají v Česku.Jakým způsobem obezita, cukrovka a jaterní onemocnění tvoří provázaný systém a co to znamená pro léčbu.Co se skutečně skrývá za pojmem detox a proč jsou játra svým vlastním filtrem, který žádný čaj nedokáže nahradit.Jak na játra působí alkohol a proč jsou čísla jeho spotřeby v České republice tak alarmující.Kdy a jak často chodit na preventivní prohlídky – a proč je čekání na příznaky ta nejhorší strategie.

Projekt Vlny vstupoval na trh s velkou ambicí vybudovat prémiovou audio platformu, za kterou si lidé rádi zaplatí. Jenže už po několika měsících přišlo vystřízlivění. Zakladatelé rychle zjistili, že český trh na podobný model zatím není připravený. Místo boje o předplatitele proto otočili strategii a začali budovat platformu postavenou na obsahu pro značky a firmy. V pořadu Brand Date na platformě FocusOn Martin Kermes a Martin Jedlička popisují, proč původní model nefungoval a jakou novou vizi pro projekt Vlny dnes mají.Když mediální projekt Vlny vstupoval na trh, jeho ambice byla jasná: vybudovat platformu, která by fungovala podobně jako streamovací služby. Uživatel by platil za obsah a získával přístup k exkluzivním podcastům a formátům.Realita českého trhu se ale ukázala velmi rychle. „Předplatné v České republice není úplně populární. Aby si za obsah mohl někdo říkat o peníze, musí být stoprocentní,“ popisuje jeden z ředitelů projektu Martin Jedlička.K tomu se přidává strukturální problém v podobě přebytku obsahu. Podcasty dnes vznikají ve velkém množství a uživatel si vybírá velmi selektivně. „Podcastů je extrémní množství a loajalita předplatitelů je extrémně nízká,“ doplňuje Martin Kermes. Výsledkem bylo strategické rozhodnutí, protože původní model nedával ekonomický smysl. „Vyhodnotili jsme, že koncept nestojí na dobrém byznysovém základu,“ říká Kermes.Obsah zdarma jako investiceMísto monetizace obsahu se projekt Vlny rozhodl pro opačný směr. Majitelé nechali obsah zdarma a rozhodli se soustředit na budování značky. Tento krok má jasnou logiku. V prostředí přesyceném obsahem je nejdůležitější získat pozornost. „Všechny podcasty jsme uvolnili zdarma, protože potřebujeme říct publiku: jsme tady,“ dodávají.Jde o klasickou strategii „growth first, monetization later“. Platforma nejprve buduje publikum a až následně hledá způsoby, jak ho monetizovat. To ale neznamená definitivní konec paywallu. Ten se má vrátit u vybraných formátů. „Předplatné bude jen u speciálních a prémiových obsahů,“ potvrzuje Kermes.Na stejném principu vyrostl před 5 lety web FocusOn.cz, který má všechny pořady pro diváky zdarma a je monetizován prostřednictvím firemních partnerů, kteří mají na platformě vlastní pořad. „FocusOn se stará o veškerou produkci, editorskou činnost, obsah a publikaci. Partner pořadu pak dodává odbornost,“ říká k modelu multimediální platformy FocusOn.cz Jiří Böhm, šéfredaktor. Peníze neleží u uživatelů, ale u firemZásadní posun ale nastal v samotném chápání celého byznys modelu. Vlny dnes nestaví příjmy na předplatitelích, ale na firmách. Jak říká Martin Kermes: „Peníze leží na účtech našich současných nebo budoucích klientů, kteří hledají strategii a prostor, ve kterém se mohou dobře odprezentovat.“V praxi to znamená, že značky si u Vln nekupují klasickou reklamu, ale vlastní obsah. Platforma pro ně vytváří podcasty, články nebo celé série, které řeší témata blízká jejich byznysu a zároveň přinášejí hodnotu publiku.Právě v tom spočívá rozdíl oproti tradiční reklamě. „Klasická reklama nefunguje, máme vůči ní slepotu až alergii,“ zaznívá v rozhovoru.Média na míruNový model se opírá o tvorbu obsahu na míru. Firmy už nechtějí jen reklamní prostor, ale vlastní mediální platformu. Typickým příkladem je developer, který místo tiskových zpráv dostane vlastní pořad.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč konkrétně nefunguje předplatné na českém trhu a jaké chyby v něm média dělají?Jak vypadá proces tvorby obsahu na míru pro klienty? Jaké konkrétní projekty Vlny připravují a jak na nich vydělají?Jak chtějí využít umělou inteligenci v médiích a co to změní pro uživatele?Jak se mění role médií a proč se z nich stávají platformy pro zn