FOCUS ON

V prvním letošním vydání realitního podcastu RealChat s Pavlínou Prokešovou se setkali dva zajímaví hosté: Yishay Furman, CEO developerské společnosti Horizon Holding, a Ján Antal, architekt a majitel studia Perspektiv. Diskuse se zaměřila na kritický nedostatek bytů, byrokratické překážky a budoucnost Prahy v kontextu nového metropolitního plánu. Zatímco ceny bytů od roku 2010 vzrostly o 262 %, odborníci hledají cestu, jak udržet bydlení dostupné i pro běžné rodiny.Česká republika se v rychlosti vydávání stavebních povolení nachází na chvostu světových žebříčků. Podle dat z roku 2022, která v rozhovoru zmínil Yishay Furman, obsadilo Česko nelichotivou 159. pozici na světě.Proces je v tuzemsku roztříštěn do mnoha dílčích povolení: od dopravy a infrastruktury až po vodu a územní rozhodnutí. Každý z těchto kroků navíc otevírá prostor pro námitky, které mohou projekt zbrzdit o celé roky.Tato prodleva má přímý dopad na koncovou cenu bytu. ,,Pokud uvážíte délku povolování v horizontu šesti, osmi nebo až deseti let, stačí si jednoduše spočítat cenu pozemku a vynásobit ji úroky. Jen tyto úroky dramaticky zvyšují náklady na projekt ve chvíli, kdy dostanete stavební povolení,'' vysvětluje Furman.Podle něj je současný systém nastaven tak, že námitky může podat prakticky kdokoli z jakéhokoli důvodu. Často jde o odpor ke změně u lidí, kteří nechtějí novou výstavbu nebo školu ve svém sousedství.Slovenská paralela a vliv legislativyZajímavé srovnání nabízí architekt Ján Antal. I na Slovensku je situace podobná, přestože tam samosprávy mají o něco silnější pravomoci. ,,Problém tkví v tom, že legislativa na Slovensku a v České republice je v podstatě stejná. Slovensko navíc loni přijalo nový stavební zákon, velmi podobný tomu českému,'' podotýká Antal k byrokratické zátěži.Omezení ale architekti vnímají i jako motor kreativity. Podle Antala pomáhají limity najít nejlepší řešení v daném prostoru. ,,Pokud máte absolutní svobodu, je pro architekta paradoxně těžší udělat rozhodnutí,'' dodává.Cesta k dostupnému bydleníProtože ceny v centru Prahy jsou pro běžné rodiny nedosažitelné, developeři se soustředí na okrajové lokality. Příkladem je projekt v obci Statenice, kde Horizon Holding plánuje téměř 1 500 jednotek od vil až po byty.Ceny v takových projektech jsou o 20 % až 25 % nižší než v centru, například v Karlíně. To je podle Furmana cesta, jak nabídnout kvalitní bydlení lidem, kteří si nemohou dovolit Prahu 1 nebo 6.Součástí projektu je i rozsáhlá infrastruktura. Developer daroval městu 25 000 metrů čtverečních pro stavbu školy a buduje čistírnu odpadních vod, která poslouží i okolním vesnicím. ,,Chceme udělat něco, díky čemu si nás budou pamatovat jako firmu, která přispěla městu a dané oblasti,'' říká Furman.Kompromis v metrech: Menší byty jako standardData ukazují jasný trend zmenšování plochy bytů. Zatímco dříve měly byty 1+kk běžně 30 metrů čtverečních, dnes se staví jednotky o velikosti 24 až 28 metrů. U dispozic 2+kk je pokles ještě citelnější – z původních 60 metrů na současných 45 až 48 metrů. V extrémních případech se na trhu objevují i garsonky o výměře pouhých 18 metrů čtverečních.,,Lidé budou muset u dnešních cen bohužel dělat kompromisy ohledně velikosti, pokud chtějí stavět za současné ceny,'' konstatuje Furman. To zvyšuje tlak na architekty, aby i v malém prostoru vytvořili kvalitní komunitní zázemí.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč je Česko až na 159. místě na světě v délce stavebního povolování?Jak přesně se promítá 6–10 let čekání do finální ceny bytu?Proč se byty zmenšují a kam až může tento trend zajít?Jaký bude skutečný dopad nového metropolitního plánu na projekty typu Bohdalec?Stane se co-living běžným modelem bydlení pro mladou gen

Kybernetické útoky v Česku nejsou výjimkou, ale pravidlem. Ročně jich proběhnou desítky a stále častěji ochromí firmy na dny i týdny. Nejčastějším scénářem je ransomware. Jde o útok, při kterém útočníci zašifrují firemní data a požadují výkupné. V pořadu Face IT na platformě FocusOn o tom mluvili Václav Svátek, zakladatel společnosti ČMIS, a Matěj Váňa, Network Security Engineer ze stejné společnosti.„Kybernetických útoků jsou v Česku desítky ročně,“ říká Svátek. Útoky se přitom netýkají jen velkých korporací. Zasažené bývají firmy s desítkami zaměstnanců i podniky s několika stovkami lidí. Společným jmenovatelem je nepřipravenost.Máte zálohy?Okamžik, kdy firma zjistí, že nemá přístup k datům, bývá chaotický. Manažeři řeší, komu volat – policii, pojišťovně nebo IT dodavateli? Podle Svátka je ale klíčová jiná otázka: „První dotaz je, jestli máte zálohy.“Pokud jsou zálohy bezpečné a oddělené od napadené infrastruktury, je situace řešitelná. Pokud ne, firma se může dostat do existenčního problému. „Bývá to tak padesát na padesát,“ říká Svátek. Část firem má zálohy funkční a pravidelně je testuje. Jiní sice zálohují, ale nikdy si nevyzkoušeli, zda je dokážou kompletně obnovit. A existují i případy, kdy útočníci zašifrují i samotné zálohy.Podle odhadu ČMIS až 50 % firem není schopno kompletně obnovit celý systém v plném rozsahu.Obnova může trvat hodiny. Nebo měsíceDoba obnovy závisí na připravenosti firmy. V jednom nedávném případě, kdy měla firma připravený plán obnovy a infrastrukturu v datovém centru, trvala kompletní obnova jen tři až čtyři hodiny. Šlo o společnost s 300 až 400 zaměstnanci.Na opačné straně spektra jsou firmy, které přijdou nejen o data, ale i o zdrojové kódy svých systémů. „Měli jsme případ, kdy firma neměla ani zdrojové kódy k informačnímu systému, který se 20 let vyvíjel,“ říká Svátek. Ztráty tak nejsou zanedbatelné. U větších firem mohou dosahovat milionů korun za hodinu výpadku.Výkupné se platí ve 20 až 30 % případůNe každý útok končí platbou výkupného, ale děje se to častěji, než si veřejnost myslí. „Z našich odhadů bych řekl, že se platí zhruba ve 20 až 30 % případů,“ uvádí Svátek.Útočníci přitom nejsou jednotlivci, ale organizované skupiny. „Nejsou to kluci v kapuci. Jsou to profesionalizované, organizované skupiny, kde jedna část vyvíjí nástroje, jiná získává přístupy, další vyjednává,“ popisuje.Výše požadovaného výkupného se odvíjí od ekonomické síly napadené firmy. Útočníci si z veřejných zdrojů zjistí obrat a zisk společnosti a podle toho nastaví požadavky. Částky se mohou pohybovat od jednotek milionů až po stovky milionů korun.Největší slabina? Lidský faktorTechnická zranitelnost není jediný problém. Podle odborníků zásadní roli hraje lidský faktor. Matěj Váňa uvádí, že při simulovaných phishingových kampaních klikne na podvržený odkaz 50 až 80 % uživatelů. „Z toho desítky procent zadají své přihlašovací údaje,“ říká.Ilustrativní experiment ukázal, že 67 % oslovených lidí bylo ochotno zadat platební kartu za příslib pizzy za jednu korunu. Tento příklad podle Svátka ukazuje, jak snadno lze zneužít lidskou důvěřivost.IT versus management: Kdo určuje míru rizika?Častým problémem je nesoulad mezi vedením firmy a IT oddělením. Management předpokládá, že bezpečnost je „nějak vyřešena“. IT oddělení naopak často tvrdí, že nemá dostatek rozpočtu ani jasné zadání.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vypadá první hodina po zjištění ransomware útoku?Jak probíhá vyjednávání s útočníky a jak se ověřuje, že data skutečně vrátí?Proč jsou útoky často vedeny přes dodavatelské řetězce?Jaké konkrétní chyby administrátorů útočníci nejčastěji zneužíva

V nejnovějším díle pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn se moderátor Jiří Jemelka zaměřil na kritický problém českého byznysu: nedostatek pracovníků v technických profesích. Jeho host Michal Mikulášek, zakladatel společnosti Prodator, v rozhovoru boří zažité mýty o vyčerpaném trhu. Podle něj lidé na trhu jsou, jen je firmy hledají metodami, které zamrzly v minulém století. Mikulášek na tvrdých datech demonstruje, že nečinnost majitelů v oblasti náboru není jen personální chybou, ale především přímým útokem na jejich vlastní zisk.Většina majitelů malých a středních firem stále vnímá nábor jako nutné administrativní zlo, nikoliv jako klíčový byznys case. Michal Mikulášek však nabízí jinou optiku – pohled na ušlý zisk. Pokud výrobní podnik s obratem 1,2 miliardy korun postrádá deset operátorů CNC strojů, přichází o schopnost vyrobit zhruba o 10 % více zboží. V čistém vyjádření to znamená, že majiteli mezi prsty protéká 10 milionů korun měsíčně.Ještě markantnější je tento nepoměr v logistice. Jeden zaparkovaný kamion, pro který firma nemá řidiče, stojí na fixních nákladech a leasingu přibližně 50 000 Kč měsíčně. Pokud by přitom byl v provozu, mohl by podle typu zakázky generovat tržby v rozmezí od půl milionu do jednoho milionu korun.Mikulášek v rozhovoru konstatuje: ,,Tato logika a tato matice majitelům často vůbec nedochází. Je fascinující, že když si to spočítají, namítají, že se to takto nedá počítat. Já se jich však ptám: Kdybyste ty lidi měli, vyrobíte o tolik více? Pokud zní odpověď ano a máte na to odbyt, pak vám ty peníze zkrátka chybí.“SME proti korporátům: Proč vítězí lidskost nad tabulkamiČeské firmy se často cítí v nevýhodě proti gigantům. Mikulášek však tvrdí, že právě v sektoru malých a středních podniků se skrývá konkurenční výhoda. Korporátní prostředí pro mnoho specialistů představuje neosobní stroj, kde jsou pouze „lidským zdrojem“ – tedy položkou v tabulce. Menší firmy, které dokážou být ke svým lidem blíž a skutečně jim naslouchat, mají v náboru navrch.Peníze jsou sice nezbytným základem, ale v dnešním souboji o talenty samy o sobě nestačí. Mikulášek v rozhovoru zmiňuje případy, kdy lidé odešli za vyšším platem do korporátu, ale brzy se začali vracet kvůli nastavení na pracovišti. Do jednosměrného provozu se podle něj lidé nabírají velmi snadno, zatímco třísměnné provozy jsou pro kandidáty odrazující i s příplatky. ,,Peníze jsou důležité, ale nejsou nejdůležitější. Mnohokrát se nám u klientů stalo, že jim velká firma v okolí sice přetáhla lidi, ale ti se postupně vraceli kvůli nastavení pracovního prostředí.“Když oběd za 19 korun porazí LinkedInTradiční inzerce na pracovních portálech u profesí, jako jsou svářeči či frézaři, často selhává, protože tito lidé práci aktivně nehledají. Moderní nábor se proto musí chovat jako marketing, který testuje, co na kandidáty v daném regionu skutečně platí. Někdy jsou výsledky testů překvapivé i pro samotné odborníky.V rámci jedné z kampaní fungoval jako hlavní tahák cenově dostupný oběd. ,,Náš marketér tehdy přišel s nápadem postavit nábor na tom, že firma nabízí obědy za 19 korun. Namítal jsem, že kvůli tomu nikdo práci nezmění, ale on trval na tom, že je to první věc, na kterou se lidé u nich ptají. Když jsme to dali do reklamy, doslova to zbořilo internet a zajistilo potřebné nástupy.‘‘ Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jakých 5 konkrétních otázek byste měli položit svým lidem v anonymním dotazníku, aby vám skutečně řekli, co je ve firmě štve? Proč se ochota k inovacím v náboru láme přesně u věkové hranice majitele 45 let? Jaké jsou největší rozdíly v mentalitě kandidátů při expanzi do zemí jako Německo, Polsko nebo Rumunsko? Proč lidé

Koupit zahraniční firmu je jenom začátek, ta skutečná práce přichází až po podpisu smlouvy. Ondřej Stříbný, partner advokátní kanceláře Eldison, která stojí za 14 akvizicemi českého unicorna Mews, vysvětluje, proč padají obchody v poslední chvíli, jak AI mění právní due diligence a co by měl každý zakladatel vědět dřív, než začne přemýšlet o prodeji nebo nákupu firmy.Když česká firma uvažuje o nákupu zahraniční společnosti, první otázka, kterou si klade, je, kam se vydat. Ondřej Stříbný, jehož kancelář Eldison se specializuje na přeshraniční fúze a akvizice, potvrzuje, že intuice mnohých podnikatelů je správná: nákup na západ je zpravidla bezpečnější než nákup na východ. „Právní prostředí je v každé zemi trochu jiné, někde vymahatelnější a jasnější, jinde méně rozvinuté. A na tom tradičně nejhůř vychází právě východ.“Česká republika podle Stříbného prochází postupnou transformací. Západoevropské standardy se prosazují, investoři mají větší důvěru a přes politické turbulence zůstává tuzemské prostředí v zásadě stabilní. Ostatně i proto zde stále vznikají projekty, do nichž zahraniční firmy rády investují nebo je rovnou kupují.Prověrka, která není jen o papírechAkviziční proces je dnes do velké míry standardizován. Probíhá ve třech fázích: byznysové vyjednávání, due diligence a samotné vyjednávání transakce. Klíčová je ta prostřední — právní prověrka.„Nejde jen o to mít dokumenty v pořádku,“ zdůrazňuje Stříbný. „Due diligence zahrnuje také technické prověření produktu, ekonomické zhodnocení firmy i analýzu tržního prostředí.“ Teprve komplexní pohled ze všech těchto úhlů odhalí skryté vady a promítne je do transakční dokumentace.Každá země navíc vnáší do procesu vlastní specifika. Někde kladou prodávající větší důraz na záruky a prohlášení, jinde rozhoduje míra formálnosti smlouvy nebo způsob limitace odpovědnosti za škodu. Kostra je vždy stejná, detaily se však výrazně liší.Koupí to teprve začínáJedním z nejrozšířenějších omylů kupujících je domněnka, že podpisem smlouvy práce končí. Stříbný svým klientům pravidelně opakuje opak. „Tou koupí to teprve začíná. Úspěch akvizice závisí na tom, jak jasně si kupující definoval svůj cíl, jak dobře je zpracovaný integrační plán a jestli má lidi, kteří dokážou propojit oba světy.“Obzvláště při zahraničních akvizicích se střetávají dvě firemní kultury, jiné přístupy k práci, odlišná komunikace se zaměstnanci. Technická stránka transakce může být bezchybná, a přesto může celá integrace ztroskotat na lidském faktoru.Jak roste unicornEldison stojí právně za všemi 14 akvizicemi Mewsu, jednoho z nejvýraznějších českých technologických hráčů. Ten v uplynulých letech prošel zásadní proměnou. Před deseti lety to byla menší firma s méně formálními rozhodovacími procesy, dnes má vlastní M&A tým s lidmi v Londýně i v Americe a funguje jako plnohodnotný globální hráč.„Na začátku transakce postrádaly systematičnost,“ vzpomíná Stříbný. „Postupně se standardizovala dokumentace, přišly schvalovací procesy a vznikl dedikovaný tým pro hledání potenciálních cílů.“Valuace akvírovaných firem se pohybují od jednotek milionů eur po desítky milionů. Záleží na tom, zda jde o malý, ale strategicky zajímavý produkt, nebo o většího konkurenta s rozvinutou klientskou základnou. Poslední veřejně známou akvizicí je Clarity z Nového Zélandu, software pro luxusní hotely.Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte:Proč se transakce nejčastěji rozpadají na začátku procesu, nikoli na konciCo přesně hrozí, když kupující dostane v poslední chvíli lepší nabídku od jiného hráčeJak konkrétně vypadal rozhodovací proces Mews před 10 lety ve srovnání s dne

Kam zajít na jídlo? Z projektu inspirovaného německým modelem se během 15 měsíců stala platforma, která sdružuje 1 500 podniků, více než 3 000 nabídek a 400 tisíc uživatelů. Zakladatelé TasteTown Jakub Vyskočil a Filip Hanzel v pořadu Brand Date na platformě FocusOn popisují, proč mladá generace opouští Google Maps, proč 50 % zákazníků opakovaně navštěvuje stejný podnik a jak chtějí pomocí dat a personalizace zrychlit rozhodování o stravování. TasteTown vznikl před 15 měsíci jako reakce na model, který Jakub Vyskočil poznal během svého působení v Německu. „Používal jsem aplikaci, která mi pomáhala objevovat nové podniky a zároveň jsem díky ní ušetřil. U nás takový model nebyl,“ říká.Společně s Filipem Hanzlem nejprve otestovali zájem českých restaurací. Zásadní bylo, že platforma je pro podniky zdarma. Výhodou pro uživatele jsou exkluzivní nabídky typu 1+1 nebo procentuální zvýhodnění. Dnes má aplikace přibližně 1 500 zapojených podniků a přes 3 000 aktivních nabídek.Model je postavený na předplatném. Uživatel si zaplatí členství a odemkne všechny nabídky. „Ve většině případů se uživateli předplatné vrátí už při první návštěvě,“ vysvětluje Vyskočil.400 tisíc uživatelů a změna chování Gen ZZa pouhých 15 měsíců si aplikaci stáhlo 400 tisíc uživatelů. Zajímavé je, že nadpoloviční většina z nich nevyužívá slevy pravidelně, ale aplikaci používá primárně k objevování podniků.Podle zakladatelů mladá generace mění způsob výběru restaurací. V Praze je podle nich zhruba 8 000 gastropodniků na Google Maps. „Mladší generace nechce trávit 15 minut hledáním. Chce rychlé, vizuální doporučení,“ říká Vyskočil.Google Maps podle nich ztrácí na atraktivitě především kvůli zahlcenosti. Uživatelé více reagují na video obsah, krátká doporučení a jasné filtrování. TasteTown chce spojit výhody sociálních sítí s lokálním přehledem a praktickými informacemi, jako jsou menu nebo otevírací doby.Loajalita existuje. Více než 50 % zákazníků se vracíJedním z překvapivých zjištění jsou data o návratnosti zákazníků. „Více než 50 % našich zákazníků navštívilo konkrétní podnik opakovaně,“ uvádí Hanzel. Platforma však nastavuje ochranné mechanismy, aby nedocházelo ke zneužívání slev. U některých nabídek existuje časová retence, která brání tomu, aby zákazník využíval stejnou akci každý den.TasteTown zároveň deklaruje kurátorský přístup. „Nepouštíme do aplikace podniky, které za to nestojí,“ říká Vyskočil. Model tedy nestojí pouze na množství, ale na selekci.Trendy: Asie v Česku, kebab v PolskuData z aplikace ukazují jasné preference. „Z deseti nejčastěji uplatňovaných podniků je většina asijských,“ uvádí Vyskočil. Asijská kuchyně podle nich dlouhodobě vládne českému trhu. V Polsku je naopak dominantní kebabová kultura. „V Polsku je kebab na každém rohu. V Praze mi tohle chybí,“ říká Vyskočil.Zajímavým trendem je i matcha. Po přidání samostatné kategorie matcha 1+1 se tato nabídka stala virálnější než klasické kávové akce.Digitalizace ano, ale ne za každou cenuZakladatelé potvrzují, že český trh je výrazně digitalizovanější než například německý. Platby kartou jsou standardem a zákazníci očekávají technologické řešení. Zároveň však upozorňují, že plná digitalizace není univerzální řešení. „Když jdete na skvělou pizzu a chcete si povídat, nechcete koukat do telefonu,“ říká Vyskočil.Podle Hanzla není cílem vytvořit plně digitální gastroekosystém, ale přivést zákazníka do podniku bez ohledu na to, zda je technologicky pokročilý, nebo tradiční.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč se mladá generace odklání od Google Maps a jak skutečně vybírá restaurace?Jak TasteTown nastavuje retenci, aby zabránil zneužívání slev?Proč

Firmy čelí tlaku na rychlou digitalizaci, rostoucím nákladům na práci i kybernetickým hrozbám. V pořadu Byznys DNA na platformě FocusOn mluví Tomáš Kubíček, partner divize Digital společnosti BDO, o tom, proč už nestačí „jen mít IT“, proč je umělá inteligence srovnatelná s nástupem internetu a proč největší slabinou firem zůstávají lidé.Digitalizace podle Tomáše Kubíčka nezačíná výběrem technologie, ale byznysovou úvahou. Firmy si podle něj musí nejprve odpovědět na otázku, co je jejich skutečný core byznys a kde vytvářejí hodnotu pro zákazníka.„Technologie má sloužit, pomáhat dělat příjemnější zážitek pro partnery, zákazníky i zaměstnance, ale nemá vás svazovat a omotávat do svých osidel,“ říká Kubíček. Technologie dnes podle něj prorůstají nejen podpůrnými funkcemi (e-maily, dokumenty), ale i samotnou podstatou podnikání. V řadě odvětví už IT není podpůrnou jednotkou, ale integrální součástí produktu nebo služby. Příkladem jsou výrobní podniky, kde je každý stroj osazen senzory a generuje obrovské množství dat – podobně jako vlak, který dnes vyprodukuje miliony datových záznamů denně.Konec monolitů. Nastupují low-code platformyVelká digitalizační vlna podle Kubíčka proběhla před 10 až 15 lety – bankovnictví, mobilní aplikace, nástup cloudu. Dnes ale firmy stojí před jinou výzvou: extrémní potřebou flexibility.Zatímco dříve firmy plánovaly v horizontu tří až pěti let, dnes často netuší, jak bude trh vypadat za dva roky. To zásadně mění požadavky na IT. „Zejména menší a střední firmy budou opouštět velké monolitické systémy, které jsou rigidní a složitě implementovatelné. Budou využívat flexibilní low-code a no-code platformy,“ vysvětluje.Ty umožňují i pokročilejším uživatelům rychle měnit nastavení systému, přidávat funkcionality a reagovat na potřeby trhu bez nákladného vývoje.AI jako internet. Revoluce, která mění pravidla hryUmělou inteligenci Kubíček označuje za skutečně disruptivní technologii. „Jestli AI něco opravdu je, tak je to technologie, která velmi významně změní pravidla hry. Je to průmyslová revoluce v oblasti IT za posledních 30 let,“ říká.Podle něj se nacházíme ve fázi testování a prvních „proof of concept“ projektů. Firmy zkoušejí AI na menších procesech a postupně přecházejí do ostrého provozu.Zásadní změna podle něj teprve přijde – AI přestane být jen „našeptávačem“ v e-mailu a stane se součástí ERP, CRM a manažerských reportovacích systémů. Manažer už nebude filtrovat tabulky, ale napíše systému zadání a ten inteligentně vygeneruje potřebný přehled.Zároveň roste tlak na efektivitu práce. Náklady na kvalifikované zaměstnance jsou podle Kubíčka dnes „na úrovni malé investice“. AI proto umožňuje přesunout lidi z rutinních činností s nízkou přidanou hodnotou na strategické aktivity.„Drahé, kvalifikované lidi potřebujete využívat na věci s maximální přidanou hodnotou, ne aby přepisovali data z bodu A do bodu B,“ zdůrazňuje.Bez „úklidu“ procesů digitalizace selžeJednou z nejčastějších chyb je podle Kubíčka snaha digitalizovat bez předchozí revize procesů. „Ani sebelepší technologie nenarovná špatné procesy. Jen obalí špatný proces lepší technologií,“ říká.Firmy často fungují na 20 let starém ERP systému, který je hluboce zakořeněn v rutině zaměstnanců. Změna bolí – a proto ji firmy odkládají. Jenže bez procesního „úklidu“ se investice do moderních systémů znehodnotí.Kubíček proto doporučuje postupovat postupně: „Think big, start small.“ Malé projekty, rychlé úspěchy, budování ambasadorů digitalizace uvnitř firmy. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně vypadá přechod z proof of concept do ostrého provozu AI řešení?Proč velké digitalizační projekty často selhávají kvů

Účetnictví bývá vnímáno jako konzervativní obor postavený na důvěře a dlouhodobých vztazích. Skupina ÚČTO.TEAM však ukazuje, že i v tomto segmentu lze aplikovat akviziční strategii známou spíše z oblasti private equity. Za poslední tři roky firma zvýšila obrat z 12 milionů korun na přibližně 70 milionů a během dvou let realizovala devět akvizic. Zakladatel Jaroslav Pokorný v pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn otevřeně popisuje, proč kupuje výhradně zdravé firmy, jak pracuje s rizikem odchodu klientů a proč může digitalizace v průběhu několika let zásadně proměnit cenotvorbu účetních služeb.Tradiční představa o budování účetní kanceláře zahrnuje roky mravenčí práce s marketingem a postupné získávání důvěry jednotlivých klientů. Jaroslav Pokorný však v rozhovoru vysvětlil, že pro ambiciózní růst je tento model příliš pomalý. ÚČTO.TEAM se proto zaměřil na nákup již zavedených menších kanceláří. Za poslední dva roky takto realizovali celkem devět akvizic.,,Zjistili jsme, že akvizice účetních firem jsou rychlejší a levnější než samotný marketing. Velkou výhodou této strategie je, že nepotřebujeme tak robustní marketing, obchod a personální oddělení. Když koupím účetní firmu, tak vlastně kupuji i šikovné lidi a vztah mezi účetním a klientem, který už funguje roky,'' popisuje svou strategii Pokorný. Tento přístup eliminuje kritické období „zaučování“ a vzájemného slaďování, které běžně provází příchod zcela nového klienta.Díky této dravé strategii firma zaznamenala raketový růst. Během posledních tří let se obrat společnosti zvýšil z původních 12 milionů na 70 milionů korun. Pokorný zdůrazňuje, že akviziční model je v mnoha ohledech efektivnější než klasický obchod, protože mu umožňuje okamžitě získat týmy, které už mají nastavenou kvalitu a procesy.Proč prodat zavedenou firmu? Hlavní roli hraje únava a věkV oboru založeném na diskrétnosti a osobní důvěře se zdá prodej firmy jako extrémně citlivý krok. Podle Pokorného však u malých kanceláří není hlavní motivací prodejní cena, která se obvykle pohybuje v jednotkách milionů korun. Pro pětatřicetiletého ambiciózního podnikatele by taková částka nebyla dostatečná, ale pro generaci zakladatelů, kteří v oboru strávili desítky let, je situace jiná.,,Prodávají nám lidé, kteří byznys budovali dvacet až třicet let. Důvod prodeje není finanční. Nastupuje únava daná věkem, chtějí se věnovat vnoučatům nebo rodině. Když držíte kvalitu a jste garantem důvěryhodnosti, stojí to každodenní úsilí a pro někoho je to již vyčerpávající,'' vysvětluje Pokorný profil typického prodejce. Častým spouštěčem je psychické přetížení nebo nepříznivá zdravotní dispozice.Problémem firem o velikosti pěti až deseti účetních bývá, že majitel nedokáže přepnout z role odborníka do role manažera. Mnozí uvíznou v operativě, pracují 12 hodin denně a věří, že vše udělají sami nejlépe. Pokud tento moment nezvládnou a firmu včas neprodají, hrozí jim chronické vyhoření a postupné rozpadnutí hodnoty podniku.Pořadem Krotitel Ředitelů provází Jiří Jemelka z JPF Czech. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně vypadá proces "rozpouštění strachu" u zaměstnanců v čerstvě koupené firmě?Proč Jaroslav Pokorný tvrdí, že schopnost delegovat a důvěřovat lidem (i když práci udělají jen na 80 %) je klíčem k růstu nad 70 milionů obratu?V čem spočívá rozdíl mezi "řízením" a "vedením" vysokého managementu oproti řadovým zaměstnancům?Jaké jsou konkrétní indikátory toho, že je účetní firma "zdravá" a vhodná k akvizici z hlediska lidského kapitálu?Proč může být snaha o transformaci z daňaře na manažera po 20 letech praxe pro podnikatele rizikem, které mu "zlomí vaz"?

Umělá inteligence zásadně proměňuje způsob, jakým lidé vnímají informace, autoritu i samotnou realitu. Zatímco ještě před pár lety byly falešné zprávy spíše doménou amatérských manipulací, dnes se díky AI mění ve vysoce sofistikovaný nástroj s konkrétními ekonomickými dopady. Od finančních podvodů přes narušení důvěry ve veřejné instituce až po tlak na autorské právo a kreativní profese. V pořadu Přežít na platformě FocusOn na tato rizika upozorňuje David Spáčil, AI tvůrce.Umělá inteligence dnes posouvá hranici mezi realitou a digitální manipulací do bodu, kdy přestává být spolehlivě rozpoznatelná i pro odborníky. Podle Davida Spáčila, AI tvůrce, se společnost dostala do fáze, kdy už není možné spoléhat na vizuální nebo zvukové vjemy jako na důkaz pravdivosti.„Dnes už jsme v bodě, kdy je často nemožné rozeznat, zda je video skutečné, nebo vytvořené umělou inteligencí,“ říká Spáčil. „Modely se zlepšují extrémně rychle – zvládají realistický pohyb, mimiku i lipsync. Dokonce i lidé, kteří se AI videi profesionálně zabývají, mají čím dál větší problém rozdíl poznat.“Zatímco dříve bylo možné falešná videa identifikovat podle technických nedokonalostí, současné generativní modely už dokážou simulovat i „nekvalitu“, například přepálený obraz z mobilního telefonu nebo horší zvuk. Právě tato zdánlivá nedokonalost zvyšuje důvěryhodnost obsahu a tím i jeho potenciální škodlivost.Levná technologie, drahé důsledkyJedním z největších rizik je extrémní dostupnost nástrojů. Podle Spáčila dnes stačí několik minut cizího hlasového záznamu a nízký měsíční poplatek. „Za pět až deset dolarů měsíčně si můžete natrénovat hlas konkrétního člověka. Pro 99 % lidí je pak výsledek nerozeznatelný od originálu,“ upozorňuje. Takto vytvořený hlas lze následně využít k vydírání, finančním podvodům nebo manipulaci blízkých osob.Ekonomický rozměr je zřejmý: nejde už o jednotlivé případy, ale o škálovatelný model podvodu. Umělá inteligence dramaticky snižuje náklady na kriminalitu a zároveň výrazně zvyšuje její efektivitu i dosah.Kdo je nejzranitelnější? Překvapivá dataČasto se předpokládá, že nejohroženější skupinou jsou senioři. Data ale podle Spáčila ukazují jiný obraz.„Statistiky naznačují, že zranitelnější jsou často lidé mezi 30 a 40 lety. Jsou digitálně zdatní, pracují s technologiemi a mají pocit, že se v nich orientují, právě proto podceňují riziko,“ vysvětluje.Naopak starší generace je dnes díky osvětovým kampaním často obezřetnější. Paradoxně tak právě ekonomicky aktivní část populace představuje hlavní cíl sofistikovaných digitálních podvodů.Psychologie místo technologiePodle Spáčila není hlavní slabinou samotná umělá inteligence, ale lidská psychologie. Mozek reaguje na emoce dříve než na fakta – a dezinformace s tímto mechanismem cíleně pracují. „Vidíme obsah, který v nás vyvolá strach nebo vztek, a okamžitě si vytváříme názor. Racionální část mozku nastupuje až později, pokud vůbec,“ popisuje.Právě proto se falešná videa a zprávy šíří rychleji než jejich vyvrácení. Ekonomicky to znamená rostoucí náklady na krizovou komunikaci, zvyšující se reputační rizika pro firmy i instituce a tlak na regulaci digitálních platforem.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně fungují nejnovější AI nástroje pro tvorbu falešných videí a hlasů v praxi?Jaké konkrétní bezpečnostní chyby lidé dělají nejčastěji při finančních podvodech?Proč mohou autonomní AI systémy znamenat zásadní zlom pro globální ekonomiku?Jak se budou muset změnit byznysové modely digitálních platforem, aby přežily?Kde leží hranice mezi kreativním využitím AI a systémovým zneužíváním technologie?

Roboti místo lidí a software jako nová přidaná hodnota. Jeden z největších zaměstnavatelů v zemi stojí před zásadní transformací. V pořadu Industry in Motion na platformě FocusOn vysvětluje Tomáš Belza, plant manager Continental Barum v Otrokovicích, proč český průmysl ztrácí konkurenceschopnost. Mluví o tlaku na efektivitu, investicích do digitalizace a robotizace, ale i o tom, co brzdí výrobu nejvíc: nestabilní ceny energií a pomalá legislativa.Evropský automobilový sektor čelí masivním změnám. Propouštění, tlak na ceny a sílící konkurence z Asie nutí výrobce přehodnocovat celé obchodní modely. Podle Tomáše Belzy není otázkou, zda změna přijde, ale kdo ji zvládne.„V Evropě probíhá restrukturalizace celého automobilového byznysu. Dopadá to na automobilky a nepřímo i na nás,“ říká Belza. Otrokovický závod má podle něj silnou pozici díky širokému portfoliu výroby, kvalitě a efektivitě, přesto tlak trhu pociťuje. Cílem vedení není reagovat jen na aktuální výkyvy, ale připravit závod na dlouhodobě složité období. Klíčovými tématy jsou spolehlivost, efektivita procesů a schopnost obstát v rámci vnitřní konkurence koncernových továren.Top 20 plátců daní: bez energií a rychlejších povolení to nepůjdeContinental Barum patří mezi dvacet největších plátců daní v Česku a je největším zaměstnavatelem Zlínského kraje. Dialog se státem podle Belzy existuje, ale firma neusiluje o speciální zacházení. „Nechceme žádné výjimky. Potřebujeme stejné podmínky, jaké mají firmy v okolních zemích,“ zdůrazňuje. Zásadními faktory konkurenceschopnosti jsou především ceny energií a rychlost povolovacích procesů.Byrokracie podle něj výrazně zpomaluje investice i rozvoj. Pokud se nepodaří procesy zjednodušit a stabilizovat nákladové prostředí, hrozí další oslabování evropského průmyslu vůči globální konkurenci.Polsko, Asie a noví hráčiOtázka přesunu výroby do levnějších zemí podle Belzy Otrokovicím aktuálně nehrozí. Rozhodující nejsou jen mzdové náklady, ale také know-how, logistika a kvalita výroby.„Není to jen o mzdách. Důležitá je efektivita, spolehlivost a schopnost dodávat kvalitu,“ říká. Přesto upozorňuje na rostoucí konkurenci nejen v Evropě, ale i z Asie.Na trhu se objevují noví výrobci, například v Polsku, kde má vzniknout továrna s kapacitou až sedm milionů pneumatik ročně. Celkový objem trhu se ale nezvyšuje, což znamená tvrdší boj o zakázky.Od montovny k mozku: digitalizace a IT jako nová přidaná hodnotaVýznamnou proměnou prochází i struktura práce. Otrokovický závod dnes zaměstnává více než 60 vývojářů, kteří vytvářejí aplikace pro desítky závodů po celém světě. „Musíme dávat přidanou hodnotu. Nejen vyrábět, ale také vyvíjet,“ říká Belza. Závod se postupně mění z čistě výrobního místa na centrum digitálních a centrálních funkcí.Výzvou zůstává vnímání značky zaměstnavatelem. Continental je podle něj stále spojován hlavně s výrobou pneumatik, přestože v Otrokovicích funguje vývoj, výroba strojů i vlastní výzkum.Nedostatek lidí a čtyřsměnný provoz: automatizace je nutnostZávod vyrábí přibližně 20 milionů pneumatik ročně a zaměstnává zhruba 5 400 lidí. Najít nové pracovníky je stále obtížnější, zejména kvůli náročnému směnnému provozu. „Čtyřsměnný provoz není pro mladší generaci atraktivní. Bez automatizace se neobejdeme,“ říká Belza. Robotizace se nejrychleji prosazuje v logistice a manipulaci s materiálem.Investice do automatizace mají návratnost tři až pět let, což je v evropských podmínkách stále ekonomicky náročné, zvlášť u starších výrobních hal.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se Continental připravuje na dlouhodobý tlak v evropském automobilovém průmyslu?Proč nejsou mzdy jediným kritériem při rozhodování o umís

Architektonické studio edit! vzniklo z přátelství, diskusí u piva a frustrace z kompromisů, které postupně ničí dobré návrhy. Ivan Boroš, Juraj Calaj a Vítězslav Danda v pořadu Next Stop na platformě FocusOn otevřeně popisují, proč je dnes nejtěžší uhlídat původní myšlenku projektu, jak se z návrhů postupně vytrácí kvalita a proč jejich cesta vedla od hospod a malých realizací až k práci s veřejným prostorem a městem jako celkem.Vznik studia edit! nebyl výsledkem marketingové strategie ani dlouhého brandového workshopu. Jak v rozhovoru zaznívá, název se zrodil přirozeně, v okamžiku, kdy se zakladatelé snažili pojmenovat to, co vlastně dělají.„Hledali jsme dlouho, jak se budeme jmenovat. A pak jsme si všimli tlačítka Edit v horní liště programu. A říkali jsme si, že to vlastně přesně sedí,“ vysvětluje Juraj Calaj.Editování prostoru je podle nich neustálý proces úprav, rozhodování a korekcí. Nejde o jednorázový návrh, ale o schopnost udržet směr v prostředí, kde do projektu vstupuje klient, úřady, normy i rozpočet. Právě v tom vidí jádro své práce.Nejlepší návrh je skoro vždy ten prvníJedno z opakujících se témat rozhovoru je ztráta původní myšlenky v průběhu projektu. Architekti otevřeně přiznávají, že finální realizace se často výrazně vzdálí tomu, co vzniklo na začátku.„První návrhy bývají skoro vždycky nejlepší. Pak do toho začne vstupovat klient, úřady, kompromisy a člověk postupně ustupuje,“ říká Ivan Boroš. Podle studia edit! je nejtěžší částí práce uhlídat základní koncept a včas poznat moment, kdy už je návrh „přeeditovaný“. „Když to poznáme pozdě, už se to vlastně nedá zachránit,“ doplňuje Vítězslav Danda.Právě proto se v průběhu práce pravidelně vracejí k prvním skicám a renderům. Ne jako k nostalgii, ale jako kontrolní bod, který připomíná, co bylo původním cílem projektu.Od hospod k architektuře městaStudio edit! nezačínalo velkými developerskými projekty ani městskými zakázkami. Jejich cesta vedla přes menší realizace, interiéry a pohostinské prostory.Hospody a menší provozy pro ně byly školou praxe. Naučily je pracovat s omezeným rozpočtem, provozní logikou i reálnými potřebami lidí. Tyto zkušenosti dnes považují za klíčové. „Byla to dobrá škola. Člověk se naučí přemýšlet prakticky, nejen esteticky,“ zaznívá v rozhovoru.Postupně se jejich práce rozšířila k větším celkům – ulicím, náměstím a veřejnému prostoru. Přístup se ale nezměnil: stále jde o hledání rovnováhy mezi funkcí, estetikou a dlouhodobou udržitelností.Klienti, úřady a kompromisy. Realita současné architekturyRozhovor se nevyhýbá ani kritice systému. Architekti popisují, že kvalitu návrhu dnes neohrožuje jeden špatný zásah, ale série drobných kompromisů. „Nikdo nechce projekt zničit. Ale každý do něj něco přidá, něco upraví, něco vezme pryč. A výsledek se postupně rozpadá,“ popisuje Danda.Studio edit! se proto snaží nastavit jasná pravidla hned na začátku projektu. Ne vždy to funguje, ale považují to za jedinou cestu, jak udržet smysluplnou architekturu v prostředí plném protichůdných tlaků.Architektura není solitér. Je to procesStudio edit! v rozhovoru opakovaně zdůrazňuje, že architektura není o jedné budově, ale o vztazích: k okolí, městu, lidem i času. „Dům nikdy nefunguje sám o sobě. Vždy je součástí širšího kontextu,“ zaznívá.Právě proto se dnes čím dál víc věnují urbanistickému měřítku. Nejde o změnu ambicí, ale o přirozený vývoj. Jakmile architekt začne řešit ulice a veřejný prostor, přestává navrhovat objekty a začíná pracovat se systémem.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak architekti poznají moment, kdy je návrh už „přeeditovaný“?Proč jsou první skici často kvalitnější než finální realizace?Jak práce na hospodách ov

První nápad na byznys je vzrušující – ale co všechno je potřeba vyřešit, aby se sen stal úspěšnou firmou? Advokát a partner společnosti BDO Legal Štěpán Kleček v prvním díle podcastu Byznys DNA odhaluje, na co si dát pozor při zakládání firmy, kdy má smysl založit s.r.o., jak nastavit vztahy s partnery a jaké chyby podnikatele pronásledují i po dvaceti letech.Životní cyklus firmy: Průvodce podnikáním od nápadu po exitJak roste firma? Jaké chyby podnikatelé dělají opakovaně? A co odlišuje ty, kteří uspějí? BDO představuje celoroční podcastovou sérii Životní cyklus firmy – průvodce podnikáním od prvního nápadu až po úspěšný prodej.V 12 dílech se společně s odborníky z praxe podíváme na klíčové etapy života každého byznysu. Od založení a financování firmy, přes digitalizaci, účetní strategii či kyberbezpečnost, až po akvizice, generační předání či samotný exit. Každý díl nabídne praktické návody, reálné zkušenosti, upozorní na nejčastější problémy a pomůže podnikatelům i manažerům dělat informovanější, rychlejší a bezpečnější rozhodnutí.První otázky určují budoucnostKdyž do BDO přijde klient s nápadem na byznys, jde rovnou k podstatě. První, co ho zajímá, jsou peníze. "Bude to z vlastních zdrojů, nebo z cizích? Od toho se odvíjí celá řada dalších kroků," říká advokát z BDO. Hned nato přichází druhá klíčová otázka: Je na to sám, nebo má obchodní partnery?"Pokud má partnery, zajímá mě, jestli má rozmyšlené, zda budou společníci ve firmě, nebo jestli to nastavení bude přes smlouvy o spolupráci. To je velmi důležité mít na začátku dobře promyšlené," upozorňuje Kleček.Kamarádství nestačí – smlouvy rozhodujíMají to podnikatelé promyšlené? "Asi velmi často ne," přiznává Kleček. "Spoléhají na kamarádské vztahy. Říkají si: Jsme kámoši, vždycky se dohodneme." A to je podle něj zásadní chyba.Na začátku je kamarádství skutečně dostatečné – ale když byznys roste a přicházejí těžká rozhodnutí, už není tak jednoduché se dohodnout. "Mám praktické zkušenosti z poslední doby. Když si to partneři nenastaví dobře na začátku, pak třeba za 10 nebo 20 let mohou mít velké problémy," varuje advokát.Další klíčové oblasti na začátku jsou například regulatorní rámec a potřebná povolení, ochrana duševního vlastnictví, volba formy podnikání a časový horizont rozvoje firmy.Byznysplán jako základ pro investoryZásadní je konkrétní byznysplán. "Ptám se, jestli ho vůbec má. Jestli má dobře propočítané náklady a výnosy. A jestli má rozpracované konzervativní, střední a optimistický varianty výnosnosti," vyjmenovává Kleček.Proč je to tak důležité? "Když půjde na trh pro investice, potřebuje přesvědčit investory," vysvětluje. "Investoři v České republice jsou velmi zkušení, inteligentní, půjdou do velké hloubky. Čím víc bude byznysplán propracovaný a podnikatel dokáže přesvědčit, že předpoklady dávají smysl, tím větší má šanci."OSVČ versus s.r.o.: Kde je hranice?Kdy má smysl založit společnost a kdy stačí živnost? "Může se to lámat někde kolem pěti milionů. Když je roční obrat plus minus pět milionů, může podnikatel začít přemýšlet o tom, že si založí společnost," odhaduje Kleček.OSVČ bude skoro vždycky o něco výhodnější pro samostatného podnikatele. "Máme tam progresivní daň – nad zhruba 1,7 až 1,8 milionu už máme sazbu 23 procent. U s.r.o. je teď 21 procent, ale pak je třeba pamatovat na srážkovou daň 15 procent při výplatě zisku."Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se navíc dozvíte:Kdy má smysl přemýšlet o geografické expanzi a jak na to z pohledu právní strukturyJak fungují jednotlivá finanční kola u startupů a co je to seed roundProč jsou některé dceřiné společnosti bank otevřenější rizikovějším projektům než tradi

Vztah Čechů k autům se mění. Zatímco dříve bylo vlastnictví vozu symbolem jistoty, dnes stále více lidí volí operativní leasing. Nejen firmy, ale i fyzické osoby. Dvě třetiny nových klientů už tvoří soukromníci, zejména mladší generace. Zakladatel platformy Driveto František Peterka v rozhovoru pro pořad Brand Date popisuje, proč se „operák“ stává racionální volbou, kolik dnes stojí auto na leasing, jaký vliv budou mít čínské značky a proč chce Driveto udělat z pořízení auta stejný proces jako zřízení mobilního tarifu.Touha vlastnit auto z Česka nemizí, ale přestává být univerzální. Podle Františka Peterky vždy existovala a bude existovat skupina lidí, pro které dává smysl auto vlastnit, například ti, kteří najedou minimum kilometrů, mění vůz jednou za deset až patnáct let nebo mají velmi specifické požadavky, třeba na sportovní vůz.Pro stále širší skupinu lidí se ale auto mění z majetku na službu.„Pro lidi, kteří přemýšlejí ekonomicky racionálně a nechtějí mít s autem žádné starosti, se operativní leasing stává stále dostupnější a jednodušší formou pořízení auta,“ vysvětluje Peterka. Rozhodující je podle něj pohodlí, předvídatelné náklady a absence starostí s provozem, servisem či budoucím prodejem vozu.Nejmladší generace auto „předplácí“Změna je nejviditelnější u mladších lidí. Generace, která je zvyklá na předplatné Netflixu, Spotify nebo mobilních tarifů, přistupuje podobně i k autům. „U mladší generace vidíme nárůst poptávky ještě výrazněji. Často nemají vyšší stovky tisíc korun na pořízení auta a přemýšlejí, kam své peníze investovat. A upřímně – existují lepší investice než nové auto,“ říká Peterka.Operativní leasing jim umožňuje mít jasně daný měsíční rozpočet, zbytek peněz použít jinak a přitom jezdit v novém, spolehlivém voze.Dvě třetiny klientů jsou fyzické osoby. Pomohla Škoda i levnější modelyOperativní leasing byl historicky doménou firem. To se ale změnilo.Dnes už podle Driveto tvoří zhruba dvě třetiny klientů fyzické osoby. Velkou roli sehrála automobilka Škoda, která před více než deseti lety uvedla program „Škoda bez starostí“ a otevřela operativní leasing širší veřejnosti. Zásadní byl ale i rozvoj nabídky.„Dnes už nejde jen o malá levná auta. Dostupné jsou vozy nižší střední třídy, crossovery nebo SUV za jednotky tisíc korun měsíčně,“ popisuje Peterka. Částky kolem sedmi až osmi tisíc korun měsíčně jsou podle něj pro soukromé osoby psychologicky i finančně přijatelné.Operativní leasing versus klasický leasing. Rozdíl je zásadníOperativní leasing je podle Peterky v podstatě dlouhodobý pronájem auta. Klient si zvolí vůz, roční nájezd a dobu užívání, platí měsíční splátku a po skončení smlouvy auto vrací.Operák pro živnostníky i malé firmy. Bez vstupní investiceZhruba 70 % klientů Driveto tvoří koncoví zákazníci: fyzické osoby a OSVČ. Zbytek jsou malé a střední firmy. „Výhoda je jednoduchost. Nemusíte investovat na začátku, máte jednu měsíční splátku a často jezdíte v lepším autě, než kdybyste si ho kupovali sami,“ říká Peterka.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč se Češi postupně vzdávají vlastnictví auta a co je k tomu vede ekonomicky?Jaké konkrétní typy aut jsou dnes na operativní leasing nejvýhodnější?Jak mohou čínské automobilky změnit ceny a nabídku operativního leasingu?Jak funguje AI při výběru auta a zrychlení celého procesu?Jaké další rekordní akce mohou přijít po úspěchu Toyoty?

Marketingový svět prochází jednou z největších proměn za poslední dekády. Umělá inteligence, fragmentace kanálů i tlak na efektivitu zásadně mění roli agentur i marketingových ředitelů. Zatímco globální reklamní skupiny bojují s klesajícími maržemi a konsolidací, agilní nezávislé agentury získávají stále větší prostor. Miroslav Král, spolumajitel agentury MarketUp, v rozhovoru pro pořad Brand Date na platformě FocusOn otevřeně popisuje vývoj reklamního trhu, proměnu role CMO i to, proč dnes může butiková agentura porazit nadnárodní konglomerát.Podnikatelská dráha Miroslava Krále začala krátce po roce 1989. Po dokončení vysoké školy v roce 1991 se pustil do podnikání v různých oblastech, včetně dovozu luxusního nábytku z Itálie. Jak sám říká, byla to doba, kdy „všechno rostlo a bylo to extrémně dynamické“.Zlom přišel po několika letech, kdy se rozhodl získat zkušenosti v zahraničních a technologických firmách. Postupně působil ve start-upu v telekomunikacích, sedm let v Eurotelu, následně v Honeywellu a Microsoftu. Právě kombinace technologického zázemí a manažerské praxe ve velkých korporacích podle něj vytvořila základ pro návrat k podnikání.„Cítil jsem, že po čtyřicítce je čas znovu podnikat. Měl jsem technologický background a hledal jsem obor, který by dával smysl,“ vysvětluje Král. Původně uvažoval o franšíze digitálního marketingu, nakonec se však rozhodl založit vlastní agenturu.MarketUp vznikl bez ambicí Když MarketUp vznikal, jeho zakladatelé neměli ambici konkurovat globálním reklamním skupinám. Firma vznikla jako soukromý podnik s realistickými cíli. Postupně však s rostoucími zkušenostmi, týmem i důvěrou klientů začala laťka růst.Dnes se MarketUp běžně setkává v tendrech s největšími globálními agenturami – a často je poráží. Podle Krále to není náhoda, ale výsledek dlouhodobého vývoje celého odvětví.„Velké reklamní skupiny vznikaly hlavně kvůli vyjednávací síle a vysokým maržím. Digitál a dnes AI ale tuto výhodu postupně stírají,“ říká.Fragmentace marketingového ekosystému vedla ke vzniku specializovaných agentur: digitálních, výzkumných, social media, influencer marketingu či content creation. Tento vývoj nahrál menším, agilním hráčům.AI jako další zlom: výhoda pro menší a rychlejší agenturyZatímco digitální transformaci globální skupiny postupně dohnaly, nástup umělé inteligence podle Krále přináší další zásadní zlom. AI začíná eliminovat některé klíčové výhody velkých konglomerátů, především rozsáhlé týmy a nákupní sílu. „Velké skupiny jsou pod tlakem. Marže se snižují, dochází ke konsolidaci a propouštění. AI vymazává část jejich přidané hodnoty,“ popisuje.Podle něj se právě nyní otevírá prostor pro nezávislé agentury, které nejsou zatížené vysokou režií a dokážou rychle adoptovat nové technologie. To se promítá i do výsledků tendrů.Tendry: drahý proces s úspěšností přes 40 %Tendrování patří k nejdiskutovanějším tématům reklamního trhu. Jeden tendr znamená investici 50 až 200 hodin práce, často bez záruky úspěchu. Přesto zůstává standardním nástrojem výběru partnerů u středních a velkých značek.MarketUp si podle Krále vybírá pouze tendry, kde má reálnou šanci uspět. Výsledkem je nadprůměrná úspěšnost: v posledních letech se pohybuje mezi 42 a 47 procenty. „Není to jen o ceně. Klient chce vidět porozumění byznysu, kvalitní tým a schopnost posunout značku dopředu,“ říká Král.Mezi klienty agentury patří značky z retailu, telekomunikací i mezinárodní rodinné firmy, které se rozhodly pro spolupráci s nezávislou agenturou místo globální sítě.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně AI mění ekonomiku reklamních agentur a jejich byznys modely?Proč globální reklamní skupiny ztrácejí výh

Češi patří k největším skeptikům vůči elektromobilitě v Evropě. Zatímco v západních zemích tvoří elektromobily desítky procent nových registrací, v Česku jde o jednotky procent. V pořadu Elektrodrive na platformě FocusOn vysvětluje Lukáš Folbrecht, tajemník Elektromobilní platformy, proč za tím nejsou ani tak technologie, jako spíše kupní síla, struktura bydlení, způsob cestování a obavy o budoucnost automobilového průmyslu, který v Česku tvoří zhruba 8 % HDP.Moderátor v úvodu rozhovoru připomíná data, podle nichž je v Česku výrazně vyšší podíl lidí odmítajících elektromobilitu než v západní Evropě. Folbrecht upozorňuje, že realita je složitější než jednoduché rozdělení na „pro“ a „proti“.„Vedle hlasitých odpůrců a nadšených fanoušků existuje velká skupina lidí, kteří nemají vyhraněný názor a čekají, až pro ně elektromobil začne dávat smysl,“ říká.Podle něj nejde o ideologický odpor, ale o pragmatické vyčkávání: dostupnější cenu, odpovídající typ vozu a možnost nabíjení.Dnes se elektromobily na nových registracích v Česku podílejí necelými 6 %, zatímco v Německu či Nizozemsku je to přes 30 %, v Dánsku kolem 65 % a v Norsku více než 90 %. Rozdíl podle Folbrechta dobře kopíruje rozdíly v příjmech a životním stylu.Nízká kupní síla a šestnáctiletý vozový parkJedním z klíčových důvodů českého odstupu je ekonomika. „Máme nižší kupní sílu než západní Evropa a zároveň jeden z nejstarších vozových parků. Průměrné auto v Česku má přes 16 let,“ upozorňuje Folbrecht.Zatímco v bohatších zemích lidé častěji obměňují vozy a kupují nové technologie, v Česku si domácnosti auta drží dlouhodobě. Elektromobil s cenou kolem jednoho až jeden a půl milionu korun je pro velkou část populace mimo dosah.Právě proto hraje zásadní roli sekundární trh. „Jakmile se elektromobil dostane na cenu 300 až 500 tisíc korun a má možnost domácího dobíjení, začíná dávat ekonomický smysl,“ říká Folbrecht. Rozvoj trhu s ojetými elektromobily podle něj výrazně pomáhá jejich dostupnosti.Chalupy, dovolené a tisíc kilometrů na jeden zátahČeská specifika nejsou jen ekonomická, ale i kulturní. „Jsme národ chalupářů. Potřebujeme velký kufr, tažné zařízení a často máme pocit, že musíme ujet tisíc kilometrů na jeden zátah,“ popisuje Folbrecht.Typickým příkladem je letní cesta do Chorvatska nebo zimní dovolená v Alpách. Elektromobil je v očích části veřejnosti stále vnímán jako omezení svobody, a to i přesto, že reálné dojezdy a rychlosti dobíjení se výrazně zlepšují.Dalším faktorem je jazyková a technologická bariéra. „Někteří lidé mají obavu, že v zahraničí nebudou vědět, kde a jak nabíjet,“ dodává.Strach o práci: automobilový průmysl jako klíčový argumentZásadní roli hraje i obava o budoucnost české ekonomiky. „Automobilový průmysl tvoří zhruba 8 % HDP. Část lidí vnímá elektromobilitu jako ohrožení pracovních míst a životní úrovně,“ říká Folbrecht.I když elektromobily přinášejí výhody v podobě ticha, nulových lokálních emisí a lepší kvality ovzduší ve městech, u části veřejnosti převažuje obava z dopadů transformace. Podle Folbrechta je právě tato nejistota silně zakořeněná a živí dlouhodobý skepticismus.Nabíjecí infrastruktura. Čísla jsou lepší, než si lidé myslíJedním z nejčastějších argumentů proti elektromobilům je údajný nedostatek nabíječek. Folbrecht ale upozorňuje, že realita je jiná.„V Česku máme přes sedm tisíc veřejných dobíjecích bodů a zhruba 55 tisíc elektromobilů,“ říká. V přepočtu na počet vozidel či obyvatel vychází Česko v některých statistikách dokonce lépe než NorskoCelý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč jsou Češi vůči elektromobilitě skeptičtější než většina EvropyJakou roli hraje

V pořadu Plně nabito na platformě FocusOn.cz diskutovali o moderní energetice Radek Vrána, generální ředitel společnosti Amper Savings, David Vodička, člen představenstva GAZ Energy (Bochemie), a Jan Špale z Českého vysokého učení technického v Praze. Shodli se, že firmy, které se do energetických úspor pouštějí promyšleně a na základě dat, dosahují výrazně lepších výsledků než ty, které pouze mění technologie bez širší koncepce.Energetické hospodářství chemičky Bochemie prošlo od roku 2016 zásadní proměnou. Společnost Amper Savings, vedená Radkem Vránou, zavedla postupný systém řízení energií: od rekonstrukce kompresorových stanic po zavedení moderní kogenerační jednotky.„Projekt Energy Performance Contracting jsme uzavřeli na deset let. Ročně garantujeme úsporu přes 6 milionů korun, přičemž v loňském roce jsme dosáhli dvojnásobku úspor kolem 12 milionů,“ uvedl Vrána.Díky kombinované výrobě tepla a elektřiny si podnik vyrábí zhruba 50 % vlastní elektřiny a odebírá ze sítě jen polovinu původního množství. Úspory plynu se podle Vrány pohybují mezi 30 a 40 procenty. Bochemie má dnes instalováno kolem 750 kWp fotovoltaiky a pokračuje v rozšiřování úsporných opatření.Data místo domněnek: proč nestačí „vyměnit žárovky“David Vodička ze společnosti GAZ Energy, pod kterou Bochemie spadá, zdůrazňuje, že klíčem k úsporám je pochopení vlastní spotřeby. „Na začátku jsme neinvestovali do izolací nebo fasád. Amper Savings byl první partner, který řekl: ‚Nejdřív zjistěme, kam nám energie utíkají.‘ Až pak dává smysl přistupovat k větším investicím,“ popsal.Tento přístup vedl k výstavbě nové kogenerační jednotky a následně i k instalaci fotovoltaických zdrojů. Právě propojení různých opatření zajišťuje synergii, která by při dílčích krocích chyběla. „Když zateplíte budovu, ale nevyměníte otopnou soustavu, vyvětráte úspory do okolí,“ dodal Vrána.Komplexnost jako nutnost. Jinak desítky procent neušetříteZástupci všech tří institucí se shodují, že cesta k reálným úsporám vede jen přes komplexní řízení. „Bez propojení zdrojových i spotřebních částí systému není možné snížit energetickou náročnost v řádu desítek procent,“ uvedl Vrána.Bochemie nyní díky modernímu řízení dosahuje nejen nižší spotřeby, ale i efektivnějšího využití energie v reálném čase. „Z plynu vyrobíme polovinu elektřiny, kterou potřebujeme. Celkově tak šetříme přes 50 procent elektřiny a 30 procent plynu,“ shrnul.Baterie – klíčový dílek energetické skládačkyRole bateriových úložišť v českém průmyslu rychle roste. Podle Davida Vodičky ale dává smysl teprve ve chvíli, kdy firma chápe svou spotřebu. „Bez dat o tom, proč vznikají energetické špičky, je baterie zbytečně drahá investice,“ vysvětlil.Jan Špale z ČVUT k tomu dodává, že někdy stačí změnit provozní návyky: „Jedna tiskárna zjistila, že přetoky z fotovoltaiky odstraní prostým rozdělením obědových přestávek. Nemusela kupovat velkou baterii.“Podle Vrány ale akumulace do moderní energetiky patří: „Je to důležitý dílek puzzle. Pomáhá jak ekonomice podniku, tak stabilitě distribuční sítě.“Akademická sféra mapuje úspěšné projektyČVUT se zaměřuje na průmyslovou energetiku a podporuje šíření příkladů dobré praxe. „Snažíme se, aby se úspěšné projekty, jako je Bochemie, dostaly do povědomí dalších podniků,“ říká Špale.Zájem studentů o obor podle něj roste pomaleji než poptávka firem: „Každý student si práci najde už během studia. Energetika dnes potřebuje víc odborníků, než kolik jich dokážeme vychovat.“Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně funguje desetiletý kontrakt Energy Performance Contracting v praxi?Jaké technologické detaily stojí za úspěchem kogenerační výroby

Dřevostavby v Česku stále narážejí na předsudky, legislativní limity i obavy investorů, přestože technicky už dávno obstály. Architekt Ján Antal, hlavní architekt studia Perspektiv, v pořadu Next Stop vysvětluje, proč dřevo není ideologická volba, ale racionální konstrukční systém, jaké ekonomické bariéry brzdí jeho širší využití a proč budoucnost developmentu neleží v revolucích, ale v postupné evoluci stavebnictví. Studio Perspektiv začínalo jako interiérové studio. Přechod k architektuře nebyl výsledkem strategického plánu, ale postupného vývoje a změny zakázek. Zlom přišel v době covidu, kdy se tým začal systematicky věnovat architektuře většího měřítka.„Začínali jsme jako interiérové studio, ale postupně jsme se vyprofilovali až k architektuře v plném rozsahu. Dnes máme štěstí na nové zakázky a větší projekty,“ popisuje Antal. Právě změna měřítka otevřela otázku konstrukčních systémů a dlouhodobé udržitelnosti.Klíčovým impulzem byla první větší administrativní stavba, u které klient hledal architekturu odpovídající jeho firemním hodnotám. Původní návrh z prefabrikovaného betonu se ukázal jako hodnotový protiklad.„Betonová prefabrikovaná stavba byla v rozporu s tím, jak firma pracovala s energetikou, fotovoltaikou a udržitelností. Dřevo nám v tu chvíli dávalo mnohem větší smysl,“ říká Antal.Dřevo není marketing. Je to technický materiálRozhodnutí pro dřevo nebylo podle Antala marketingovým gestem. Naopak šlo o racionální konstrukční volbu. Současné dřevostavby podle něj nemají s historickou romantikou mnoho společného.„Dřevo dnes není romantický materiál. Je technicky zpracované, má velmi dobré fyzikální vlastnosti a umožňuje jiný způsob práce s konstrukcí a tektonikou,“ vysvětluje. Zásadní je podle něj opuštění dogmatického přístupu. Neexistuje univerzálně správný materiál. Každý má své silné i slabé stránky a smysl dává jejich kombinace.„Nejlepší řešení často vzniká kombinací dřeva, betonu a dalších materiálů. Každý přináší jinou přidanou hodnotu: lehkost, akumulaci, mikroklima,“ říká Antal. Dogmatické lpění na jednom systému podle něj vede k technickým kompromisům a vyšším nákladům.Největší bariéra není technika, ale stigmaPřestože technické možnosti dřevostaveb výrazně pokročily, jejich rozšíření v Česku brzdí předsudky. Antal mluví o dlouhodobém stigmatizování dřeva jako materiálu s nízkou životností.„Nejčastěji slyšíte, že se to za pár let rozpadne, že se to musí neustále natírat a že to nevydrží tolik co beton nebo cihla. To ale dnes už neodpovídá realitě,“ říká. Podle něj hraje roli historická preference zděných staveb a později betonu. Dřevo se do hry vrací až nyní, a to pomalu. I proto první dřevostavba studia nepřinesla okamžitou vlnu dalších zakázek.„Dřevo je v české společnosti stále do určité míry stigmatizované,“ konstatuje Antal.Legislativa a výška: falešný problémČasto zmiňovaným limitem dřevostaveb je požární výška. V Česku je standardní limit 12 metrů, což v praxi znamená čtyři nadzemní podlaží. Studio Perspektiv díky tomu drží paradoxní prvenství.„Jsme autory nejvyšší administrativní dřevostavby v Česku. Má čtyři podlaží, což je trochu komické, ale legislativně jsme na hraně 12 metrů,“ říká Antal.Podle něj ale výška není klíčový problém. Legislativní návrhy už dnes umožňují vyšší stavby v kombinovaných systémech. Skutečnou bariérou je spíš obava klientů z neznámého. „I kdybychom zítra mohli stavět dvacetimetrové dřevostavby, problém nezmizí. Lidé se bojí základních věcí: údržby, požáru, provozu,“ vysvětluje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč se dřevostavby v Česku prosazují pomaleji než v zahraničíJaké ekonomické mýty nejčastěji brzdí rozhod

Marketing dnes čelí tlaku umělé inteligence, krátkodobých klíčových ukazatelů výkonnosti a instantního obsahu. Přesto podle zkušeného marketéra Radima Svobody, který pracoval pro značky jako Samsung, Coca-Cola nebo General Motors, zůstává klíčovým faktorem růstu firem lidská inteligence, intuice a dlouhodobé strategické myšlení. V pořadu Brand Date na platformě FocusOn vysvětluje, proč marketingový ředitel musí sedět na boardu, proč AI zatím nenahradí hluboké značkové myšlení a proč se bez národního brandingu Česko neobejde.Radim Svoboda pracuje část roku v USA a část v Kostarice. Podle něj nejde o únik, ale o nutnou podmínku jeho práce. „Ke své práci potřebuji přemýšlet. Ve velkých městech, jako je Chicago nebo New York, to v hluku a stresu jednoduše nejde,“ říká.Podle něj není placen za exekuci kampaní, ale za strategickou hloubku. „Já nejsem kreativec, který kreslí nebo točí. Jsem placený za analýzu, dedukci, kontext a strategické doporučení,“ vysvětluje. Právě tento typ práce podle něj nelze zrychlit ani outsourcovat na technologii.AI zrychluje, ale nepřemýšlí. Proč generovaný obsah nestačí?Debata se dotýká příkladu vánoční reklamy Rohlíku, která byla kompletně generovaná umělou inteligencí za rozpočet zhruba 10 000 korun. Svoboda uznává, že tento typ obsahu má své místo. „Krátká, instantní, transakční videa umí počítače velmi dobře,“ říká.Zároveň však upozorňuje na zásadní limit. „Generované věci nejsou promyšlené, nemají emoce ani intuici. Hloubkový příběh, který ve vás zůstane rok, za deset tisíc korun zatím vzniknout nemůže,“ dodává. Podle něj dnes tvoří až 90 % obsahu právě tento rychlý, taktický formát, což paradoxně zvyšuje hodnotu všeho, co je hlubší a odlišné.Proč marketéři vydrží jen tři až čtyři rokyData z odborných konferencí ukazují výrazný rozdíl v délce působení vrcholových manažerů. Zatímco průměrný CEO zůstává ve funkci přibližně sedm let, marketingoví ředitelé často končí už po třech až čtyřech letech.Svoboda to vysvětluje krátkodobým uvažováním. „Marketéři se nechají strhnout taktikou, krátkodobými KPI a dashboardy. Nemyslí na dlouhodobou hodnotu firmy,“ říká. CEO naopak pracuje s horizontem investorů, výročních zpráv a hodnoty společnosti v čase. Tento rozdíl v perspektivě je podle něj zásadní.Marketingový ředitel bez místa na boardu ztrácí vlivJedním z klíčových témat rozhovoru je role marketingu v řízení firmy. Svoboda je v tomto bodě nekompromisní. „Pokud marketingový ředitel nemá dlouhodobý i krátkodobý plán, je na špatném místě,“ říká.Zásadní je podle něj účast na boardu. „Kdybych dnes nastupoval do korporátu, řekl bych, že práci vezmu jen tehdy, pokud budu sedět na boardu,“ vysvětluje. Bez přístupu k informacím o investorech, strategii a dlouhodobých cílech se marketing redukuje na exekuci kampaní bez skutečné přidané hodnoty.Propaganda, marketing a zkušenost z RuskaSvoboda otevřeně mluví o své zkušenosti z Ruska, kde marketing nebyl skrýván za eufemismy. „Marketing se dříve jmenoval propaganda. V Rusku se to slovo používá dodnes,“ říká.Podle něj je marketing extrémně silný nástroj, který může legitimizovat i nepravdivé narativy. „Díky konzistentní komunikaci jim prošla spousta věcí. Počátek války byl marketingový příklad,“ konstatuje. Zároveň zdůrazňuje, že s politickým marketingem pracovat nechce, výjimkou je podle něj národní branding.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se:Proč marketingový ředitel bez místa na boardu ztrácí strategický vlivKdy a v čem umělá inteligence zatím selhává v budování značekJak dlouhodobá značka zvyšuje hodnotu firmy pro investoryProč je národní branding ekonomickým tématem, nikoli jen marketingemJak mohou české firmy uspět globálně bez

Autonomní drony, které dokážou létat v budovách, podzemí i v naprosté tmě bez GPS signálu, přestávají být laboratorním experimentem. Podle Pavla Petráčka z ČVUT, jednoho z nejvýraznějších českých výzkumníků v oblasti multirobotických systémů, se technologie během několika let přesune z výzkumu do praxe. V rozhovoru v pořadu Inside Tech vysvětluje, jak drony mapují interiéry památek, proč mohou zefektivnit inspekce elektráren, mostů nebo tunelů a kdy se stanou běžným nástrojem záchranářů.Základní technologickou výzvou je navigace v prostředí, kde není dostupný satelitní signál. Petráček vysvětluje, že drony využívají kombinaci několika typů senzorů. „V robotice pracujeme se senzory podobně jako člověk se smysly. Máme něco jako hmat, zrak a vnitřní rovnováhu,“ popisuje.Klíčovou roli hrají lidary a dálkoměry, které vysílají neviditelné světlo do prostoru a vytvářejí jeho trojrozměrnou mapu. Tyto senzory fungují na vzdálenosti desítek až stovek metrů a vnímají okolí všesměrově. Data jsou následně kombinována s kamerami a inerciálními měřiči, které snímají pohyb, směr a gravitaci. „Pomocí chytrých algoritmů dokážeme určit, kde dron je, jak rychle se pohybuje a kam směřuje, aniž bychom potřebovali GPS,“ říká Petráček.Autonomní mapování památekJedním z průlomových výsledků výzkumu bylo autonomní mapování interiérů historických památek, které se běžně dokumentují ručně z lešení. „Cílem bylo propojit robotiku s kulturou a vytvořit systém, který zvládne zmapovat velké katedrály bez zásahu člověka,“ vysvětluje Petráček.Výzkum vyžadoval kooperaci více dronů současně, což by manuální pilotování prakticky znemožnilo. Jeden dron snímal obraz, další zajišťoval specifické nasvícení potřebné pro restaurátorské metody. Výsledkem jsou digitální dvojčata památek a detailní 3D modely, které lze využít při obnově kulturního dědictví i dlouhodobé správě.Kroměříž a Stará Voda. Létání mezi lustry a v absolutní tměZa jednu z nejnáročnějších misí považuje Petráček dokumentaci Sněmovního sálu zámku v Kroměříži, památky UNESCO. „Navigovali jsme autonomní dron mezi velkými skleněnými lustry a fotili dřevěné rámy oken zapuštěné hluboko ve stěnách,“ popisuje. Přestože šlo o ranou fázi vývoje, mise proběhla bez zásahu bezpečnostních systémů.Ještě složitější byly experimenty v kostele ve Staré Vodě u Libavé, kde dokumentace probíhala v naprosté tmě. Dva drony pracovaly autonomně, jeden snímal a druhý nasvěcoval reliéfy z různých úhlů. „My jsme jen klikli na tlačítko a sledovali pohyb světla ve vzduchu. Pak drony přistály a předaly digitální výstup,“ říká Petráček.Záchranářství = čas, který rozhoduje o životěVýznamný potenciál mají autonomní drony při katastrofách v podzemí, tunelech nebo dolech. „Záchranáři často vstupují do prostoru naslepo, v kouři a bez viditelnosti,“ upozorňuje Petráček. Autonomní systémy mohou prostor nejprve zmapovat, identifikovat osoby v nouzi a předat informace lidem.Robot je schopen pohybu několik metrů za sekundu, zatímco člověk se musí pohybovat pomalu a opatrně. „Rozhoduje čas a riziko. Cílem je, aby první průzkum provedl stroj, ne člověk,“ říká Petráček. Právě zde vidí největší společenský přínos technologie.Soutěž DARPA a realita technologiíČeský tým se účastnil prestižní soutěže DARPA Subterranean Challenge v USA, kde soupeřil s univerzitami jako MIT, Stanford nebo Caltech. Soutěž trvala dva roky ve čtyřech kolech a simulovala zásahy v podzemí bez znalosti prostředí.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně drony mapují prostor bez GPS signáluKdy se autonomní systémy dostanou z výzkumu do běžné praxeProč jsou inspekce infrastruktury ekonomicky nejzajímavější aplikacíJak si česká robot

Extrémní chlad, nedostatek kyslíku a uzavřený prostor pod ledem. Podmínky, ve kterých lidský organismus běžně selhává, jsou pro Davida Vencla pracovním prostředím. V pořadu Přežít na platformě FocusOn vysvětluje světový rekordman v otužování a freedivingu, proč o přežití nerozhodují svaly, ale hlava, jak lze prodloužit dobu přežití v ledové vodě o desítky minut a proč je dnešní společnost méně odolná než generace před námi.David Vencl patří mezi světovou špičku v extrémním freedivingu v chladných podmínkách. V roce 2021 vytvořil světový rekord, když pod ledem na jeden nádech uplaval 81 metrů mezi dvěma vysekanými otvory. „Uplaval jsem 81 metrů na nádech za minutu a třicet pět sekund,“ popisuje.Druhý světový rekord přidal v roce 2023, kdy se v plavkách potopil do hloubky 53 metrů pod ledem. „Byl jsem první člověk na světě, který zkombinoval chlad, zadržení dechu a hloubku,“ říká Vencl. V této hloubce už na tělo působí tlak šesti atmosfér, tedy šestinásobek tlaku na hladině.Pod ledem není na paniku prostorPotápění pod ledem znamená uzavřené prostředí, ze kterého nelze kdykoliv vystoupat. Podle Vencla je klíčové mít mentálně zvládnutý scénář selhání. „Musíte mít plán B. Nesmí nastat vteřina přemýšlení,“ říká.Vencl přiznává, že se mu dvakrát stalo, že nemohl najít výstupní otvor. „Zachoval jsem chladnou hlavu a přešel jsem do jiného režimu,“ popisuje situaci z generální zkoušky rekordního ponoru. Právě schopnost automatické reakce bez paniky podle něj odděluje přežití od bezvědomí.Dýchání a stres. Proč tělo selhává dřív než kyslíkJedním z klíčových témat rozhovoru je práce s dechem. „Ve stresu se zatnou svaly a omezí se pohyb hrudníku,“ vysvětluje Vencl. Tělo to pak kompenzuje zrychleným dýcháním, což zvyšuje spotřebu kyslíku a stres.Podle něj lze správným dýcháním a mentální přípravou zásadně ovlivnit výkon. „Když si situaci představíte desetkrát nebo stokrát, mozek ji vyhodnotí jako známou,“ říká. Během covidu, kdy nemohl trénovat v bazénu, si rekordní výkon pouze vizualizoval, přesto byl schopen jej následně fyzicky zvládnout.Kolik minut rozhoduje o životě?U netrénovaného člověka ve stresu může být doba přežití v ledové vodě okolo 15 minut. Pokud však zůstane v klidu, může se prodloužit až na 25 minut.„Když se loď otočí za deset až dvanáct minut, rozdíl mezi panikou a klidem může znamenat život,“ říká Vencl na příkladu jachtařů v polárních oblastech. Klíčovým faktorem není fyzická kondice, ale schopnost udržet nízkou spotřebu energie.Otužování není extrém, ale řízený stresVencl odmítá představu otužování jako bezhlavého hazardu. „Vystupujeme z komfortní zóny do zóny učení, ne do zóny zděšení,“ vysvětluje. Bezpečnost podle něj znamená kontrolovaný vstup i výstup z vody, přítomnost dalších lidí a jasný plán.Podle Vencla je překvapivé, že zdravý organismus zvládne první kontakt s ledovou vodou řádově v minutách. Typicky dvě až tři, pokud je situace kontrolovaná. „To je start,“ říká Vencl. Podobně jako u silového tréninku není postupné otužování o sekundách, ale o správném nastavení hlavy.Děti, komfort a ztracená odolnostVýraznou část rozhovoru věnuje Vencl dětem a výchově. „Děti jsou přirozeně odolnější než dospělí,“ tvrdí. Problémem je podle něj přehnaná ochrana a komfort, který brání rozvoji přirozených reflexů.Upozorňuje například na ztrátu pohybové automatizace. „Děti dnes často nemají reflexy, které jsme si vybudovali pády,“ říká. To se podle něj projevuje vyšší úrazovostí i nižší fyzickou i psychickou odolností.Kurzy, knihy a přenos know-howCelý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně vypadá mentální příprava na ponor pod ledem?Co se děje v těle během prvních mi

Občanská společnost v Česku zahrnuje přibližně 115 tisíc organizací, přesto jí podle průzkumů důvěřuje jen zhruba třetina veřejnosti. V pořadu Rušičky na platformě FocusOn mluví dvě výrazné osobnosti české filantropie, Martina Břeňová, ředitelka Nadace Open Society Fund, a podnikatelka Alexandra Kala, o tom, proč je občanský sektor nejen pilířem demokracie, ale také ekonomicky racionálním řešením. Vysvětlují, proč stát díky neziskovým organizacím šetří veřejné finance, proč filantropie není charita, ale investice, a proč právě ženy dnes patří k jejím nejviditelnějším hybatelkám.Moderátorky Veronika Víchová a Andrea Michalcová v úvodu připomínají výsledky průzkumu: v Česku funguje přibližně 115 000 organizací občanské společnosti, přesto jejich práci důvěřuje pouze asi 33 % obyvatel. Vyšší důvěra je patrná u lidí, kteří mají s neziskovým sektorem osobní zkušenost, a u mladší generace.Martina Břeňová upozorňuje, že nízká důvěra není nutně odmítnutím sektoru jako takového, ale spíše nepochopením pojmů. „Třetina lidí důvěřuje, třetina nedůvěřuje a třetina nemá názor. Mnoho lidí si ani neuvědomuje, že místní spolek, hasiči nebo sportovní klub jsou součástí občanské společnosti,“ vysvětluje. Problémem je podle ní především nesrozumitelná komunikace role a dopadu těchto organizací.Ekonomická efektivita: stát financuje jen část nákladůJedním z klíčových, ale málo komunikovaných faktů je ekonomická návratnost občanského sektoru. Břeňová upozorňuje, že stát typicky financuje přibližně 37 % nákladů na služby, které neziskové organizace poskytují. Zbytek si sektor zajišťuje ze soukromých zdrojů, darů a zahraničních grantů.„Pro stát je to ve výsledku levnější. Organizace poskytují odborné služby: sociální péči, paliativu, dobrovolné hasiče, sport a volnočasové aktivity – a stát by je bez občanské společnosti musel financovat v plné výši,“ říká Břeňová. Z ekonomického pohledu jde o model, který snižuje tlak na veřejné rozpočty a zároveň zvyšuje dostupnost služeb.Proč se podnikatelé zapojují: osobní zkušenost místo anonymních darůAlexandra Kala popisuje, že její cesta k filantropii začala osobním setkáním s lidmi z neziskového sektoru. „Nikdy to nebyly anonymní peníze. Vždy šlo o konkrétní projekty a lidi, se kterými jsem mohla mluvit a rozuměla jsem tomu, co dělají,“ říká.Podle ní je osobní vazba klíčem k dlouhodobému zapojení podnikatelů. Filantropie se pak nestává jednorázovým darem, ale partnerstvím. „Hodnota není jen v penězích, ale i v čase, know-how a zapojení zaměstnanců,“ dodává.Návratnost filantropie: ne v zisku, ale v nižších nákladech státuNa otázku, co z toho firmy mají, Kala odpovídá přímo: „Tady se nebavíme o návratnosti v byznysovém smyslu. Bavíme se o tom, že pokud občanská společnost nebude fungovat, stát bude muset výpadek nahradit – a zaplatíme to všichni.“Omezení činnosti neziskových organizací by podle ní vedlo k vyšším výdajům státu, například v sociální oblasti, což by se promítlo do vyšších daní. Filantropie je tak podle Kaly racionální volbou, nikoli idealismem.Občanská společnost jako stabilizační prvek demokracieDiskuse se dotýká i politické roviny. Kala upozorňuje, že oslabení neziskového sektoru by nejvíce dopadlo na sociálně slabší skupiny, které by se mohly radikalizovat. „Když lidé ztratí oporu, začnou podporovat nedemokratické politické síly,“ varuje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč stát díky neziskovým organizacím fakticky šetří veřejné finance?Jaké jsou konkrétní ekonomické dopady oslabení občanské společnosti?V čem je česká filantropie silnější než v Polsku nebo Maďarsku?Jak mohou firmy zapojit zaměstnance jinak než finančním darem?Jaké strategie pomáhají bud

Evropské nařízení MDR zásadně změnilo přístup ke klinickému hodnocení zdravotnických prostředků. To, co bylo dříve často vnímáno jako formální dokument „do šanonu“, se dnes stává nepřetržitým procesem, který může rozhodovat nejen o certifikaci výrobku, ale i o jeho obchodním úspěchu. Konzultant společnosti Porta Medica Aleš Martinovský v rozhovoru pro pořad Audit vysvětluje, proč klinická data nabývají na významu, jaké chyby výrobci nejčastěji dělají a proč se investice do klinického hodnocení může vrátit i mimo regulaci.Klinické hodnocení je dnes jedním z nejdůležitějších prvků technické dokumentace zdravotnického prostředku. Podle Aleše Martinovského nejde o formální přílohu, ale o finální potvrzení bezpečnosti a účinnosti výrobku v reálné klinické praxi. „Klinické hodnocení je poslední a zároveň nejkritičtější prvek technické dokumentace, protože potvrzuje bezpečnost a účinnost zdravotnického prostředku při skutečném použití na pacientech,“ vysvětluje.Z regulatorního hlediska jde o povinnost vyplývající přímo z evropského nařízení MDR (EU 2017/745), konkrétně z článku 61. Bez klinického hodnocení není možné zdravotnický prostředek uvést na trh. Smyslem však není jen splnění legislativy, ale také prokázání toho, že přínosy výrobku převažují nad jeho riziky. Jinými slovy: že výrobek pacientovi skutečně pomáhá a zároveň jej neohrožuje.Zlom přinesl MDR a dokument MEDDEV 2.7/1 rev. 4Ačkoli klinické hodnocení existovalo už před MDR, zásadní změnu přinesl důraz na strukturu, kvalitu dat a kontinuitu celého procesu. Přelomovým dokumentem byl doporučující materiál MEDDEV 2.7/1 revize 4, který klinickému hodnocení dal jasnou metodickou kostru. Do té doby se výrobci často opírali o velmi stručné a formálně slabé dokumenty.Další zásadní změnou je nepřetržitost klinického hodnocení. „Dříve se klinické hodnocení často chápalo jako dokument, který se založí do šanonu a čtyři roky se na něj nesáhne. Dnes jde o kontinuální proces, který se musí pravidelně aktualizovat,“ říká Martinovský. Klíčovou roli v tom hraje post-market clinical follow-up (PMCF), tedy sběr klinických dat po uvedení výrobku na trh.Ekvivalence versus vlastní klinická data: kde naráží většina výrobcůJedním z největších praktických problémů je otázka, zda lze klinické hodnocení postavit na tzv. ekvivalenci, tedy na datech z obdobného zdravotnického prostředku. MDR v tomto směru výrazně zpřísnilo požadavky. Výrobci musí prokázat technickou, biologickou i klinickou rovnocennost, což je v praxi často velmi obtížné.U inovativních prostředků je podle Martinovského klinická zkouška nutností přibližně v 95 % případů. „Daň za inovativnost je téměř vždy nutnost získat vlastní klinická data,“ konstatuje. Výjimky existují, například u některých softwarových řešení, kde lze klinické hodnocení postavit na jiných než klinických údajích, například na databázích snímků nebo validačních studiích.Čas, náklady a realita klinických zkoušekKlinická zkouška představuje pro výrobce výraznou časovou i finanční zátěž. Příprava dokumentace a povolení může trvat zhruba šest měsíců, samotná studie další měsíce až rok, v závislosti na délce sledování pacientů a typu sledovaných koncových bodů. V součtu se tak vstup na trh může posunout o 12 měsíců i více.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast, kde se dozvíte:Jak konkrétně notifikované osoby hodnotí kvalitu klinických dat a kde nejčastěji nacházejí neshody?V jakých případech lze skutečně obejít klinickou zkoušku a kde je to jen iluze výrobců?Proč jsou softwarové zdravotnické prostředky z hlediska PMCF zásadně odlišné od „klasických“ výrobků?Jaké jsou typické chyby startupů, které vstupují do regulovaného světa zdravotnických pro

Je zřejmě největším českým zaměstnavatelem ve Švýcarsku. Jeho telekomunikační firma v Curychu zaměstnává přibližně 200 lidí – převážně Švýcarů. Dostal se tam náhodou po ztrátě kontraktu v Česku, sedl do auta, plácl si s místní firmou a začal. Dnes řídí investiční skupinu v osmi zemích a říká, že Češi mají v byznysu výhodu díky improvizaci. Roman Řezníček, předseda představenstva Suntel Group a zároveň generální ředitel finanční skupiny DRFG, popisuje, jak funguje podání ruky ve švýcarském obchodním světě a proč je povolovací řízení ve Švýcarsku pomalejší než v Česku. Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn - sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.Příběh Romana Řezníčka ve Švýcarsku začal v roce 2010, a to docela nečekaně. „Měli jsme firmu v České a Slovenské republice a po zhruba dekádě jejího trvání jsme přišli o jeden docela zajímavý kontrakt. Podíval jsem se více kolem sebe a protože můj mindset je takový být světák, vždycky jsem působil ve světě, napsal jsem pár emailů a provolal pár kontaktů po Evropě, zda by nepotřebovali pomoc s výstavbou a servisem sítí," vysvětluje.Volal i do Švýcarska, zcela náhodně. „Jedna ze švýcarských firem se mi ozvala a řekla, že by potřebovali pomoc, potřebovali by naše inženýry. Sedl jsem do auta, dojel do Švýcarska, plácli jsme si rychle, že to vyzkoušíme. A to je ten začátek našich aktivit v telekomunikacích ve Švýcarsku."Dnes, po patnácti letech, je Suntel Group etablovanou firmou s přibližně 200 zaměstnanci. „Zhruba 60 až 70 procent jsou Švýcaři a 30 procent je ze zahraničí – Češi, Slováci, Italové, Francouzi, Portugalci. Je to mezinárodní společnost a je to obohacení," říká Řezníček.Český "hlad po úspěchu" vs. švýcarský klidKdyž Roman Řezníček přijel do Švýcarska, byly kulturní rozdíly znatelné. „Musím přiznat, že jsme byli ještě vnímáni jako z východního světa. Nebyly to velké předsudky, ale bylo to tam cítit. Čelili jsme otázkám, jak žijeme v tom postkomunistickém světě. Ale uplynulo 15 let a tohle už tady není. Tím, že působíte v zahraničí a potkáváte se s místními lidmi, edukujete ten místní národ a zanecháváte dobré jméno České republiky."Pracovní mentalita Čechů a Švýcarů se ale stále liší. „Řekl bych, že pořád je rozdíl mezi lidmi, kteří se narodili ve východní Evropě a lidmi narozenými už v bohatství západního světa. Lidé z východní Evropy mají stále hlad – ne hlad, že by se nemohli najíst, ale hlad po úspěchu, hlad něčeho významnějšího dosáhnout," vysvětluje Řezníček.„Když jsme tady začínali, rozdíl byl extrémní. My jsme chtěli velmi rychle budovat, pořád něco dělat, pořád něco vymýšlet. A ten západní zaměstnanec už byl v klidu, spíš udržovat než tvořit. Dneska už Česká republika za poslední dvě dekády obrovsky zbohatla a i tam cítím, že není už taková touha po růstu a kreativitě. Ale nechci to generalizovat."Improvizace vs. pravidla: když se střetnou dva světyKombinace českého a švýcarského managementu byla podle Řezníčka občas velmi zajímavá. „Češi a Slováci mají obrovskou flexibilitu a improvizaci. Tady ve Švýcarsku je zase fantastické, že všechno má jasná pravidla. Ale když potřebujete agilně něco řešit, musíte vystoupit z komfortu a trochu zaimprovizovat – a to máme velmi dobrou vlastnost."Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcastJak konkrétně probíhá výstavba telekomunikačních sítí pro švýcarské operátory a jaké technologie se používajíPříběh o tom, jak Roman Řezníček žil v mládí v Americe a jak ho to ovlivnilo v podnikáníKonkrétní příklady kulturních střetů mezi českým a švýcarským managementem a jak je řešiliZkušenosti s investováním v osmi evropských zemích a jaké rozdíly mezi nimi vidí

Česko stojí na prahu období, ve kterém se budou rozhodovat jeho příští ekonomické roky: rozpočtová disciplína, inflace, úroky i schopnost přitáhnout investice. V pořadu Deep State na platformě FocusOn to říká Martin Procházka ze společnosti Coface. Popisuje, jakým rizikům bude tuzemská ekonomika čelit, co by znamenaly štědré volební sliby pro státní finance a proč nás mohou předběhnout země, které dokážou investory obsloužit rychleji a efektivněji.Podle Procházky jsou rozsáhlé volební sliby, jako jsou levnější energie, vyšší důchody nebo podpora hypoték, mimo finanční realitu státu. „Žádný rozpočet ani rodinný, ani státní, nemá na všechno, co bychom si přáli. Objem slibů vysoce překračuje možnosti toho, co si český stát může dovolit,“ upozorňuje.Stát tak bude muset volit mezi dvěma cestami: získáním nových příjmů, nebo úsporami. Obě varianty politicky bolí, a proto podle něj hrozí, že stát půjde jednodušší cestou, tedy cestou vyššího zadlužování.Růst úroků, inflace a „rozpočtová párty“ Procházka varuje, že už samotné náznaky vyšších deficitů uzavřely prostor České národní bance pro další snižování sazeb. „Ani letos, ani příští rok neuvidíme snižování úrokových sazeb. Naopak je možné, že kvůli inflačním tlakům porostou,“ říká.To znamená dražší spotřebitelské úvěry i hypotéky. Rozdíl mezi korunou a eurem je podle něj nyní kolem 1,5 procentního bodu a může se dál zvyšovat. Zároveň ale upozorňuje na paradox: v prvních letech si lidé mohou připadat, že se mají lépe.„Začíná rozpočtová párty. Zvýšení výdajů zlepší náladu i ekonomický růst. Ale po pár letech přijde kocovina. Kocovina v podobě inflace a stagnace reálných příjmů,“ říká.Jako příklad uvádí Slovensko, které při deficitech nad 5 % HDP čelí stagnaci spotřeby i reálných mezd.Reputační riziko: Babiš, Fico, Orbán. Kam bude Česko patřit?V zahraničí se objevují otázky, zda by se Česká republika s Andrejem Babišem mohla zařadit po bok Maďarska a Slovenska. Procházka upozorňuje na dopady:„Reputace pro Českou republiku nebude dobrá. Ztratíme vliv na evropské dění. Pánové Fico a Orbán jsou sice vidět, ale jejich reálný vliv na politiku EU je mizivý.“Dodává, že Češi by měli být součástí bloků, které odpovídají struktuře ekonomiky, tedy spíše Německo a Polsko, nikoli „východní křídlo“.Investice brzdí náš vývojPodle Procházky je omyl domnívat se, že investice brání primárně politické okolnosti. Problém je často praktický: rychlost a připravenost území.„Česko nemá připravené průmyslové zóny pro velké strategické investice. Procesy trvají i deset let. Proto nás předbíhají Polsko, Slovensko i Maďarsko,“ říká.Země, které dokážou investora rychle odbavit, získají klíčové projekty s vyšší přidanou hodnotou. Česko podle něj dlouhodobě selhává ve schopnosti tyto investice lákat systematicky.Politická nestabilita? Pro investory není klíčováAčkoli je současná vládní koalice nejednotná, Procházka zdůrazňuje, že to samo o sobě není zásadní problém. „V základních otázkách hospodářské strategie se programy stran tolik neliší. Co by investory opravdu odrazovalo, jsou skokové změny daní, odvodů nebo pracovních povolení,“ vysvětluje. Pozitivní je podle něj i fakt, že velké změny těchto parametrů nečeká.Česká ekonomika: zdravá, stabilní, s nejlepšími parametry v regionuNavzdory politickému napětí je podle Procházky současný stav české ekonomiky překvapivě silný. „Máme nejvyšší hospodářský růst, nejnižší deficit k HDP, nejnižší dluh k HDP a nejnižší inflaci v regionu,“ říká.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak by vypadala česká ekonomika při deficitech na úrovni 6–7 % HDP?Které sektory nejcitelněji zasáhne očekávaný růst úrokových

Energetické úspory jsou dlouhodobě podceňovaným tématem české ekonomiky. Přitom stát jen na provozu budov ročně utratí 30–40 miliard korun. V pořadu Amper to připomněli dva přední experti: Radim Kohoutek, výkonný ředitel Asociace poskytovatelů energetických služeb (APES), a Jiří Beranovský, jednatel poradenské společnosti EkoWATT CZ. Vysvětlují, jak mohou energetické služby se zárukou (EPC) snižovat náklady o desítky procent, modernizovat zanedbanou infrastrukturu a zároveň přispět k růstu domácí ekonomiky.Stát každoročně utrácí na provoz budov 30–40 miliard korun, přičemž velká část směřuje přímo na energie. Podle Radima Kohoutka lze správnými opatřeními v budovách uspořit „řádově desítky procent“ spotřeby. Pokud by se tento potenciál naplnil, znamenalo by to úsporu vyšších jednotek až desítek miliard korun ročně.Kohoutek uvádí, že typické projekty snižují energetickou náročnost o 20 až 60 procent. Záleží na výchozím technickém stavu objektu. Modernizace tak může výrazně snížit mandatorní výdaje a zároveň zlepšit kvalitu budov, které byly dlouhodobě podinvestované.Multiplikátor, který se vyplácí: Úspory jako motor ekonomikyZatímco velká část fotovoltaických technologií se dováží z Asie, většina zařízení používaných při renovacích budov vzniká přímo v Evropě — a často v Česku. Týká se to kotlů, tepelných čerpadel, regulací i stavebních materiálů. Radim Kohoutek k tomu říká: „U úsporných projektů je drtivá většina produktů evropské nebo české výroby.“Jiří Beranovský doplňuje, že multiplikační efekt stavebnictví se v některých studiích pohybuje na úrovni pěti až sedmi. Každá investovaná koruna se tak několikanásobně vrací v ekonomické aktivitě.EPC není dodávka technologie. Je to garantovaný výsledekEPC je služba, při které se dodavatel smluvně zaváže k dosažení konkrétních energetických úspor. Pokud jich nedosáhne, rozdíl doplatí. To zásadně mění motivaci dodavatelů. Nesnaží se prodat co největší technologii, ale najít ekonomicky optimální řešení.Jak vysvětluje Kohoutek: „Pokud garantuji roční úsporu milion korun a klient ušetří jen devět set tisíc, rozdíl musím doplatit. Naopak při překročení úspor získám bonus.“Výsledkem je, že dodavatel i klient mají společný zájem ušetřit maximum energie, aniž by se zhoršil komfort.Ne snížení komfortu, ale zvýšení efektivityMnozí lidé mají obavu, že úspory znamenají chladné místnosti a omezování. Kohoutek ale připomíná, že EPC projekty se zaměřují na zbytečnou spotřebu. Odstraňují přetápění, netěsnost rozvodů, neefektivní větrání nebo staré technologie.„Tyto projekty nejsou o tlustých ponožkách. Komfort se ve skutečnosti zlepšuje,“ zdůrazňuje.Financování bez koruny z rozpočtu: Proč stát EPC potřebujeVelký průlom přináší novela zákona o rozpočtových pravidlech, díky které mohou dodavatelské financování EPC využívat i organizační složky státu — policie, soudy, hasiči a další instituce. Ty dříve získávaly jen omezené investice, často pouze na dílčí opravy typu „jedna řada oken ročně“.Nyní mohou financovat kompletní rekonstrukce bez jediné koruny z vlastního rozpočtu, protože investice se splácí přímo z dosažených úspor. Kohoutek uvádí příklad Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně: „Garantovaná úspora přesahuje padesát milionů korun ročně. Za deset let to znamená úsporu přes půl miliardy.“Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní argumenty přesvědčily Ministerstvo financí, aby podpořilo novelu rozpočtových pravidel?Jak dlouho trvá příprava typického EPC projektu a jaké etapy jsou pro investora kritické?Jak v praxi funguje rozdělování bonusů a sankcí mezi dodavatelskou firmou a klientem?Jaké mýty o EPC zaznívají ze strany starostů, krajů a státn

Timea Klopčeková patří mezi nejmladší technologické podnikatelky ve střední Evropě. Její cesta začala už na základní škole a během několika let vyústila ve vlastní startupy, vítězství v soutěžích a prezentace projektů před mezinárodními institucemi. V rozhovoru pro pořad Big Deal vysvětluje, jak se podniká ve věku, kdy většina vrstevníků maturuje, proč staví na umělé inteligenci a jak získala kontakty až k expertům pracujícím s Markem Zuckerbergem.Timea začínala v Prievidzi, malém městě na Slovensku. K technologiím ji přivedl starší bratr a především učitelka, která ji bez předchozího oznámení přihlásila do programátorské soutěže Scratch Match. „Viděla ve mně potenciál a rozhodla se, že to zkusíme. Soutěž jsem nakonec vyhrála,“ popisuje Timea.Tento moment odstartoval její zájem o technologie i podnikání. Později se dostala mezi tři nejlepší středoškolské startupy Slovenska a prezentovala projekt před prezidenty Slovenska, Česka a Rakouska. Pro šestnáctiletou studentku to byla první zkušenost s prezentací před vysokými státními představiteli – a potvrzení, že její projekty mají potenciál přesáhnout školní rámec.Digitální vizitky: 12 eur výdělku, ale tisíc eur v minusuJeden z jejích prvních startupů Benly vznikl z úplně obyčejné situace. Učitel na konferenci ztratil kontakt na podnikatele kvůli nefunkční výměně údajů. Právě tehdy Timea začala přemýšlet nad digitální náhradou. Vývoj se ukázal jako velmi náročný. Tým pořídil 50 různých NFC čipů a dlouhé týdny testoval kompatibilitu s telefony. „Fungoval nám spolehlivě jen jeden model. Teprve ten umožnil vytvořit univerzální vizitku,“ vysvětluje.Finančně šlo o risk. První výdělek činil jen 12 eur, náklady přitom překračovaly tisíc eur. Timea proto o víkendech pracovala ve skladu, aby mohla startup financovat, zatímco přes týden studovala a vyvíjela. Přesto se projekt postupně posunul až na Web Summit v Lisabonu, kde tým soutěžil o investici ve výši 500 000 eur.AI jako základ budoucí hodnotyDigitální vizitky nejsou pro Timeu konečným cílem. Hlavní přidanou hodnotu projektu vidí v integraci umělé inteligence. „AI používáme pro návrhy designu i zrychlení produkce. Pracujeme i na dalších produktech, které stojí na stejné technologii,“ popisuje.AI tak startupu umožňuje škálovat služby, zvyšovat rychlost dodání a rozšiřovat portfolio bez souměrného růstu nákladů. Benly se díky tomu postupně transformuje z jednoho fyzického produktu na digitální platformu.Proč Brno? Studium, které na Slovensku neexistujePo maturitě zamířila Timea do Brna. Rozhodly rozdíly v kvalitě výuky i nabídce oborů.„V Česku jsem našla manažerskou informatiku, kterou na Slovensku vůbec nevyučují. Výuka je praktičtější a více napojená na firmy,“ vysvětluje.Brno podle ní funguje jako silný technologický hub se startupovým podhoubím. Univerzity, inovační centra i blízké firmy tvoří ekosystém, který umožňuje rychlejší profesní růst.OECD, Paříž a experti z Meta AI: kontakty, které mění kariéruVýrazným milníkem se stala panelová diskuse s delegací OECD. Timea zde prezentovala svůj model výuky středoškoláků, ve kterém studentům předává praktické dovednosti – od tvorby životopisu po profesní prezentaci.Koncept zaujal generální ředitelku OECD pro vzdělávání natolik, že ji pozvala do Paříže s návrhem možné spolupráce i na mezinárodní úrovni. Krátce poté Timea oslovila Michala Valka, experta na neuronové sítě spolupracujícího s Metou.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně vypadají Klopčekové středeční workshopy a jaké konkrétní dovednosti studenty učí?Co technicky selhávalo při testování 50 NFC čipů a proč většina nefungovala na všech telefonech?Jaké konkrétní návrhy řešila v Paříži s OECD a jak by mohl její koncept fungova

Společnost Mars patří k největším světovým výrobcům cukrovinek, žvýkaček i krmiv pro domácí mazlíčky. V Evropě provozuje několik továren, přičemž ta v Poříčí nad Sázavou je jedinou evropskou výrobou Skittles. Marketingová ředitelka společnosti Mars pro střední a východní Evropu Daniela Hlaváčková v pořadu Brand Date vysvětluje, proč je kvalita produktů v celé Evropě stejná, jak se firma staví ke zdravějším trendům a kde vidí největší příležitosti pro růst.Český mýtus o horší kvalitě čokolády v tuzemsku vyvrací Daniela Hlaváčková konkrétními argumenty. Firma má například továrnu přímo v Poříčí nad Sázavou, která jako jediná v Evropě vyrábí Skittles pro celý kontinent i další regiony. „Skittles, který si koupíte v Anglii, v Turecku, a dokonce i v Asii, pochází tady od nás, takže chuť je absolutně stejná," vysvětluje Hlaváčková.Pokud jde o čokoládové tyčinky jako Twix nebo Snickers, ty se vyrábějí v několika evropských továrnách – v Polsku, Francii a dalších zemích. Receptura je však všude striktně jednotná. „Ingredience a receptura jsou všude stejné. Čím se to může lišit, je případně dodavatel, že máte cukr od tohohle dodavatele a cukr od jiného, ale jinak receptury jsou všude stejné. V Evropě byste chuť našich tyčinek měl mít všude stejnou," ujišťuje Hlaváčková. Portfolio od čokolád po krmiva: výhoda i výzvaMars není jen výrobcem cukrovinek. Pod sebou má i žvýkačky, rýži i krmiva pro zvířata.„Máme hodně diverzifikované portfolio, ale je to naše velká výhoda. Jednotlivé kategorie se mohou učit jedna od druhé,“ vysvětluje Hlaváčková. Přístup k marketingu se však liší podle typu zákazníka. „U cukrovinek cílíme na konzumenta. U krmiv cílíme na kupujícího, což často není ten, kdo produkt spotřebovává,“ říká.Mars staví svou marketingovou strategii na evidence-based principech a datech z Ehrenberg-Bass institutu. „Penetrace je pro nás klíčová. Chceme zasahovat co nejširší veřejnost,“ doplňuje.Méně cukru, více inovací. Reakce na mladou generaciZdravější životní styl a tlak na snížení cukru jsou globálními trendy. „Přes 90 % našich žvýkaček je bez cukru,“ říká Hlaváčková. U čokolád je podle ní klíčová edukace porcí a kalorií. Mars uvádí produkty přizpůsobené mladší cílové skupině, například Orbit Refreshers. „Jsou barevné, hravé a komunikace je zaměřená na mladé,“ vysvětluje.Zároveň platí, že dlouhodobé strategie fungují. „Kampaň Snickers ‚Když máš hlad, nejsi to ty‘ běží od roku 2010 a stále funguje,“ připomíná.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní marketingové postupy Mars používá při expanzi v regionu střední a východní Evropy?Jak funguje řízení marketingových týmů mezi jednotlivými kategoriemi v praxi?Jak se vyvíjela kampaň Snickers s claimem „Když máš hlad, nejsi to ty“ v čase?Jak Mars pracuje s daty při analýze trendů na mladé generaci?Jaké inovace firma aktuálně testuje, ale zatím je neplánuje uvést na český trh?

Eva Lustigová od 12 let žila v emigraci – Izrael, Jugoslávie, USA, nakonec Švýcarsko, kde zůstala přes 30 let. Pracovala pro Světovou zdravotnickou organizaci jako „královna prezervativů" v boji proti AIDS, dnes vede nadační fond svého otce Arnošta Lustiga. V rozhovoru vysvětluje, proč ve Švýcarsku žije téměř 9 procent lidí na hranici chudoby, proč její synové s indickým otcem jsou diskriminováni v Česku jako Romové a proč po 50 letech v zahraničí už „tu cizinuje". Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn - sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.Eva začíná překvapivým faktem. „Téměř 9 procent Švýcarů žije na hranici chudoby. Je to paradox u země, která je dávána jako vzor bohaté, ekonomicky silné země."Jak je to možné? „I OSN, když stanovila cíle agendy 2030 a SDG – udržitelné cíle, jejichž je 17 – tak první udržitelný cíl je vymýtit chudobu. Chudoba je všude. Je kvůli nezaměstnanosti, kvůli nízkým kvalifikacím, kvůli životním krizím jako je rozvod. Špatně jsou na tom samoživitelky. A pak ve Švýcarsku jsou geografická omezení jako Alpy – ekonomických příležitostí je málo a náklady jsou vysoké."„Kromě toho ve Švýcarsku je hranice chudoby asi 2 312 franků na osobu na měsíc, protože potraviny, energie a zdravotní pojišťovna jsou velmi drahé. Takže tam je i chudoba, protože plat 2 300 za měsíc by v jiných zemích bylo docela v pořádku. Záleží na tom, kde. V Africe by to bylo nádherné a v Česku by to nebylo špatné."Královna prezervativů v době pandemie AIDSEva vystudovala kulturní antropologii v Americe a pak MBA. „Vždycky jsem věděla, že nechci pracovat v privátním sektoru, ale v neziskovém sektoru a udělat něco pro společnost."Dostala stáž ve Washingtonu v neziskové organizaci založené spoluzakladatelem amerického Peace Corps. „Získala jsem praxi v neziskovém sektoru a pak mi nabídli práci. Dostala jsem se do oboru mezinárodního zdravotnictví. Pokračovala jsem jako konzultantka na různých projektech pro Světovou banku, pro UNFPA na Filipínách, pro USAID v Egyptě – tam jsem pendlovala mezi Washingtonem a Káhirou pět let. Oslovovali mě v arabštině, protože jsem tam zapadala a netušili, že mám příbuzné na druhé straně."Pak přišla Ženeva. „Přijela jsem na smlouvu se Světovou zdravotnickou organizací na jeden rok – bylo to, když vypukla pandemie HIV a AIDS. Zůstala jsem v stejné organizaci 30 let. Jak ráda říkám, do Švýcarska se lehce přijíždí a těžko se odtamtud odjíždí."Co přesně dělala? „Pracovala jsem v globálním programu boje proti AIDS v oblasti prevence a sociálního marketingu. Říkali mi královna prezervativů a můj vedoucí byl král prezervativů. Jezdili jsme po celém světě a radili jsme národním komisím boje proti AIDS. Pak jsem pokračovala v sexuálním a reprodukčním zdraví, ale dostala jsem se i do genderové oblasti a politiky zaměstnání v lidských zdrojích."Švýcarská mentalita: Zdvořilejší a zdrženlivějšíJak Eva popisuje švýcarskou mentalitu? „Mentalita se až tak moc neliší. Ale když bych měla říct nějakou rozlišnost, řekla bych, že Švýcaři – a také asi Francouzi a Němci – jsou zdvořilejší a zdrženlivější než slovanské národy."Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcastZ videa či podcastu se kromě výše uvedeného dozvíte také:Detailní vzpomínky Evy na práci v egyptské Káhiře jako konzultantky pro USAID a jak se tam cítila jako domaKonkrétní příklady projektů prevence AIDS, na kterých Eva pracovala v různých zemích světaEviny osobní zkušenosti s integrací do mezinárodního prostředí OSN a proč si vybrala právě tento životní stylPodrobnosti o plánovaných projektech nadačního fondu Arnošta Lustiga včetně spolupráce s romskou komunitouEviny pos

Marek Procházka vyrostl ve Švýcarsku, které mělo 6 milionů obyvatel. Dnes jich má 9,5 milionu – téměř jako Česko. Je prezidentem Obchodní komory Švýcarsko-Česká republika a v rozhovoru vysvětluje, proč americká cla způsobila švýcarské ekonomice šok, jak se mění vztah země s Evropskou unií a proč 70 procent Švýcarů bydlí v nájmu. Popisuje také, které české firmy mají ve Švýcarsku největší šanci uspět a proč Škodovka nahradila japonská auta jako číslo jedna v Alpách. Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn - sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.Neutralita se nemění, ale Švýcarsko se adaptujeVálka na Ukrajině vyvolala otázky kolem švýcarské neutrality. Jak ji Marek Procházka vnímá? „Švýcarsko neutralitu nevzdává vůbec. Spíš se adaptuje na situaci a musí se starat o to, aby firmy a ekonomika mohly fungovat v rámci mezinárodních sankcí. Samozřejmě se snaží také dělat dobré služby – pořádalo minulý rok velkou konferenci, aby nastal mír mezi Ukrajinou a Ruskem."Má neutralita v dnešním rozdělovaném světě ještě smysl? „Ve Švýcarsku je to opravdu starý koncept, staletí. Švýcarům se podařilo ještě ve středověku omezit vliv velkých mocností. Jeden mnich Nicklaus von der Flüe jim kdysi dávno říkal, ať si své hranice nemají dávat moc daleko, ať neexpandují, ať zůstanou malí a drží se pryč od evropských válek."„Rakousko je taky neutrální. Každá neutralita je komplexní koncept, který se interpretuje pořád trochu nově, ale stále si myslím, že to je pro malou zemi zajímavá obrana. Ženeva je sídlem zakladatele Mezinárodního červeného kříže, který pomáhá po celém světě. Ty dobré služby, které Švýcarsko vykonává díky své neutralitě, se nesmí podceňovat."Export klesl o 20 procentAmerická administrativa zvýšením cel způsobila švýcarské ekonomice šok. „Švýcarsko si myslelo, že Američani jsou prostě přátelé. Tam je velká afinita mezi Švýcarskem a Amerikou – švýcarský federální stát je koncipován podle americké konstituce, mají jednotlivé státy, kantony, dva parlamenty. Byl to pro ně obrovský psychologický šok."Ekonomicky je to ještě horší. „39 procent výše cla je hodně, především pro průmysl, pro export, pro hodinky. Pro farmaceuty platí jiná pravidla, pro ocel taky. Ale už jenom minulý měsíc šel export dolů o víc než 20 procent. Uvidíme, jak to bude dál, protože zejména pro strojírenství a luxusní zboží je to skoro smrtelné."Vztah s EU je komplikovaný, ale nevyhnutelnýTo posiluje hlasy volající po těsnějším sepětí s Evropskou unií. „Evropská unie je tradičně vůči Švýcarsku velmi vstřícná. Chápe speciální situaci. Problémy začaly v roce 1992, kdy Švýcarsko nepřistoupilo do evropského ekonomického prostoru jako třeba Lichtenštejnsko, Norsko nebo Island – ty problémy nemají."„Tehdy bylo referendum, kde populistická strana byla proti a bylo to tak tak proti, i když to tehdy bylo normální pokračování švýcarské politiky. Švýcarsko a EU pak fungovaly na základě bilaterálních vztahů, které už moc nefungují. Dohodlo se nové pravidlo minulý rok, které ale ještě musí být schváleno ve Švýcarsku jak parlamentem, tak asi i referendem nebo více referendy. Vláda na to jde velmi opatrně, protože před třemi lety další jednání kolabovala."Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcastDetailní vysvětlení toho, jak fungují bilaterální smlouvy mezi Švýcarskem a EU a proč jejich vyjednávání trvá rokyMarkovy osobní vzpomínky na vývoj švýcarské ekonomiky za posledních 30 let a jak se měnil pohled na ČeskoKonkrétní příklady úspěšných českých firem ve Švýcarsku mimo Škodu Auto a jejich strategie vstupu na trhPodrobnosti o tom, jak funguje kantonální systém a

Státní podniky spravují majetek v hodnotě 1,3 bilionu korun a zaměstnávají přes 85 000 lidí. Přesto veřejnost často neví, kdo je řídí, jak byli vybráni ani jaké mají zkušenosti. Projekt Transparentní Česko vedený neziskovou organizací Oživení přináší alarmující data: ani jeden ze 30 analyzovaných ředitelů státních firem nebyl v roce 2025 vybrán v transparentním výběrovém řízení. Předsedkyně Oživení Šárka Zvěřina Trunkátová v rozhovoru pro pořad Deep State vysvětluje, proč je personální oblast největší slabinou českého státu, jaké obavy brzdí změny a kde se inspirují v zahraničí.Analýza Transparentního Česka ukazuje, že transparentní výběry vrcholových manažerů státních podniků prakticky neexistují. „Je překvapivé, že v roce 2025 není u státních firem nastaven standard, který by naplňoval požadavky transparentnosti. Personální oblast je velmi slabá a netýká se to jen státních podniků, ale i regulačních úřadů či ministerstev,“ říká Šárka Zvěřina Trunkátová.Podle ní chybí veřejná slyšení, záznamy z finálních kol nebo možnost, aby se do procesu mohla zapojit veřejnost. „Ani jeden generální ředitel z 30 analyzovaných firem neprošel skutečně otevřenou fází výběrového řízení,“ doplňuje.Jedním z hlavních důvodů je podle ní nízká politická vůle. „Vláda se obává, že se nikdo nepřihlásí, když bude řízení veřejné. Nicméně víme, že v jiných zemích to funguje, například na Slovensku,“ zdůrazňuje.Státní podniky spravují 1,3 bilionu korun. Polovina firem tají své vedeníPodle Oživení hospodaří státní podniky s majetkem přes 1,3 bilionu korun a zaměstnávají zhruba 85 000 lidí. Přesto je u velké části firem problém najít základní informace o managementu.„Chybí jasná pravidla, mnoho firem nezveřejňuje životopisy vedení ani dozorčích rad. Zveřejňování CV není zákonnou povinností, ale dobrá praxe, některé firmy ji přijaly, ale většina stále ne,“ vysvětluje Trunkátová.Podle ní by mělo být samozřejmostí vědět, kdo státní firmu řídí a odkud přichází.„Je důležité, aby veřejnost věděla, kdo je ve vedení, jaké má zkušenosti a zda je kompetentní,“ říká.Obranný průmysl jako „černá díra“ transparentnostiZejména oblast obranného průmyslu trpí podle analýzy velmi špatnou úrovní otevřenosti.„Neřekla bych, že jde přímo o bezpečnostní riziko, ale určitě o riziko důvěry. Armáda ji potřebuje,“ upozorňuje Trunkátová.Současně připomíná, že některá obranná odvětví začínají situaci řešit:„Nedávno jsme měli schůzku s VOP CZ. Jejich ředitel prošel relativně otevřeným výběrovým řízením, sice bez veřejného slyšení, ale s robustnějšími kroky než obvykle. Transparentnost posiluje legitimitu vedení,“ doplňuje. I v této oblasti však naráží Oživení na dilema: jak sladit transparentnost s bezpečnostními opatřeními.„Snažíme se s firmami hledat hranici mezi tím, co může být zveřejněno, a co už spadá do bezpečnostních zájmů,“ říká.Veřejné zakázky: 15 % HDP, ale nedostatek profesionalizaceVeřejné zakázky tvoří v Česku přibližně 15 % HDP, přesto je oblast stále náchylná k podezřením a manipulacím. „Nejsem zakázkář, ale z praxe kolegů vím, že zakázkám často chybí profesionalita na obou stranách. Nejde jen o právní formality, ale o ekonomické uvažování a profesionální konkurenci,“ říká Trunkátová.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní instituce na Slovensku slouží jako inspirativní příklad transparentních výběrových řízení?Jaké argumenty státní podniky nejčastěji používají proti zveřejňování životopisů vedení?Jak probíhalo hodnocení jednotlivých firem v projektu Transparentní Česko krok za krokem?Jaké konkrétní překážky brání anonymnímu whistleblowingu v praxi?Co obsahuje n

Architekt a umělec Petr Janda patří mezi nejvýraznější osobnosti současné české architektury. Jeho projekty od libereckého památníku po pražskou náplavku formují současné vnímání veřejného prostoru v Česku. V rozhovoru pro pořad Next Stop na platformě FocusOn popisuje, proč některé projekty trvají deset let, jak město přichází o stovky milionů v nevyužitém potenciálu, a proč se české prostředí stále bojí křivek, i když technologie už dávno nestojí v cestě.Když Petr Janda vysvětluje důvod názvu svého studia Brainwork, začíná od podstaty své práce: „Architektura je pro mě duševní činnost. Vzniká z přemýšlení, z dialogu, z formulování tématu. Řemeslo je důležité, ale není to primární zdroj architektury.“Janda je původně sochař, který se k architektuře dostal přes umělecké uvažování. Tento původ je stále patrný. Jeho tvorba má silný emoční i symbolický základ. Všímá si vrstev prostoru, které běžná architektura často přehlíží.Památník jako zrcadlo společnostiJedním z příkladů, kde se jeho filozofie výrazně promítla, je liberecký památník obětem komunismu. Janda k němu říká: „Chtěl jsem odstranit tradiční symboliku a nabídnout prostor pro individuální sebereflexi. Jednoduchý tvar umožňuje, aby se každý divák sám sebe zeptal na vztah ke svobodě.“Text na patě památníku je čitelný až v odrazu leštěné plochy. Obsahuje výzvu: „Sám v sobě hledej, zda svobodu bráníš, ctíš nebo omezuješ.“ Janda trvá na tom, že památník nemá být jen připomínkou minulosti, ale i současnosti. „Oběti totalitních myšlenkových systémů nezmizely. Hrozba není uzavřena v datech 1948–1989.“Zrod náplavky: od kultury ekonomickému motoru PrahyJanda v rozhovoru popisuje vznik náplavky jako sérii malých experimentů, které vyústily v jeden z nejúspěšnějších urbanistických projektů posledních desetiletí. „V roce 2009 jsme udělali první kulturní akce a během jediné sezóny se z náplavky stal fenomén. Lidé tam začali přirozeně trávit čas a prostor se probudil k životu.“Následovalo několik let postupného oživování. Výsledkem je veřejný prostor, který má pro město vysokou ekonomickou návratnost:náplavka generuje každoročně statisíce návštěv,přitahuje malé podniky, služby a kulturní provoz,zvyšuje hodnotu okolních nemovitostí,stala se pražskou turistickou značkou.Janda popisuje i nečekané dopady: „V prvních letech jsem prováděl po náplavce deset až patnáct zahraničních urbanistických delegací ročně. Lidé jezdili do Prahy přímo kvůli ní.“Ekonomická anomálie: město chce, aby se veřejný prostor „uživil“Přesto je projekt dnes pod tlakem ze strany politiků i správcovské firmy. „Existuje absurdní představa, že veřejný prostor má být ziskový. To popírá jeho smysl. Veřejný prostor si na sebe nemá vydělávat – má vytvářet hodnotu pro společnost.“Podle Jandy by požadavek ekonomické soběstačnosti znamenal zánik veřejných prostranství. „Kdybychom to aplikovali na jakékoli jiné náměstí, znamenalo by to jeho konec.“ Zároveň vysvětluje, že komercializace prostoru vede k opačnému výsledku:„Čím více komerce, tím rychleji klesá autenticita a s ní i zájem lidí. Ekonomický přínos prostoru tak padá.“Bilbao efekt po pražskuModerátor Jan Klaška v rozhovoru připodobnil náplavku k newyorské High Line a popsal její dopady: růst cen nemovitostí, příliv uměleckých galerií, celkový ekonomický rozkvět čtvrti.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní technické argumenty rozhodly o zachování železničního mostu.Co přesně se děje v zákulisí pražské politiky při správě veřejných prostorů.Jak Janda vyjednává s výrobci atypických konstrukcí, aby dosáhl standardních cen.Jak funguje týmová práce v jeho studiu a jak vznikají koncepty projektů.Co mu říkají lidé na ulici

Nový zákon o kybernetické bezpečnosti podle evropské směrnice NIS2 dopadá v Česku i na Slovensku na tisíce firem napříč obory. Přináší nové povinnosti, kontrolní mechanismy a také zásadní změnu v přístupu k IT bezpečnosti. Auditor Jaromír Tvrzník v rozhovoru pro pořad Audit na platformě FocusOn vysvětluje dopad nové legislativy na firmy, kolik je příprava bude stát a proč by se manažeři měli přestat tvářit, že kyberbezpečnost je jen „černá díra na peníze“.Transpozice směrnice NIS2 výrazně rozšiřuje okruh firem, které musí splnit specifické požadavky na kybernetickou bezpečnost. Zatímco starý zákon o kyberbezpečnosti platil od roku 2014 a dotýkal se jen stovek subjektů, dnes jde o zcela jiný rozsah: od státní správy přes automobilky, zemědělské podniky, bioplynové stanice až po strojírenské závody a další tisíce organizací.Podle Jaromíra Tvrzníka tkví hlavní změna právě v rozsahu: „Dříve dopadal zákon jen na malý okruh strategických podniků. Nově se ocitne pod regulací přibližně šest tisíc firem. Dopad bude mnohem širší a výraznější než kdykoli předtím.“Nejde však jen o počet subjektů. Nový zákon o kyberbezpečnosti se snaží reagovat na současné hrozby, včetně ransomwarových útoků či zneužití umělé inteligence. Tvrzník připomíná, že dnešní rizika jsou zcela odlišná od roku 2014: „Kyberbezpečnost je dnes jedno z nejdůležitějších témat. A už není otázka, jestli útok přijde, ale kdy.“Co se mění: nové role, odpovědnosti a tlak na vedeníNIS2 přináší dva režimy: nižší a vyšší. Zatímco v nižším režimu zodpovídá za celý systém primárně vedení firmy a technické nastavení obvykle zvládne interní nebo externí IT, vyšší režim je výrazně přísnější.„Ve vyšším režimu je nutné jmenovat architekta, manažera a auditora kybernetické bezpečnosti, a k tomu další garanční role. Tyto odpovědnosti už nejde obejít nebo spojit pod jednu osobu – například auditor nemůže být zároveň manažer kyberbezpečnosti,“ vysvětluje Tvrzník.S tím roste i tlak na manažery, kteří se nově stávají přímo odpovědnými za úroveň zabezpečení. Kyberbezpečnost tak naráz přestává být „údržba počítačů“ a stává se součástí strategického řízení firem.Největší slabiny firem: nezájem vedení a pohodlnost ITI když mnoho podniků investovalo do ISO norem jako kvalita, environment či BOZP, IT bezpečnost často zůstávala na okraji. A to se nyní obrací proti nim.Tvrzník upozorňuje, že jeho nejčastější zkušeností je nedostatek zájmu vedení:„Pořád se setkávám s názorem, že IT je černá díra na peníze. Jenže problém se ukáže přesně tehdy, když IT přestane fungovat a stojí celá výroba.“K tomu se přidává i laxnost některých IT pracovníků: „IT si často práci ulehčuje a vytváří si vlastní cestičky. Vynechají dvoufázové ověřování, nepoužívají VPN, nehlídají přístupy. A přesně to pak útočník zneužije.“Výsledkem jsou zbytečné incidenty, které mohou stát stovky tisíc až miliony korun – jen na mzdách lidí, kteří kvůli výpadku „přešlapují na místě“.Pořadem provází Pavol Plejvák ze společnosti DQS. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaký konkrétní typ útoků dnes firmy nejčastěji zasahuje a proč na ně nejsou připravené?Co je nejčastější chyba IT oddělení při nastavování bezpečnosti a jak ji odhalit?Jak vypadá reálný incident ve výrobní firmě a jak rychle může ochromit celou výrobu?Jak funguje kontrola ze strany úřadů v praxi – kdy přijde a co skutečně hodnotí?Co Tvrzník doporučuje podnikům, které mají omezený rozpočet, ale musí splnit NIS2?

Tisíce dětí s těžkým mentálním či kombinovaným postižením v září nenastoupily do školy a zůstávají doma. A proč? Protože je školy neumí nebo nechtějí přijmout. I o tom pro FocusOn.cz mluvily Dagmar Herrmannová, zakladatelka a ředitelka Smiling Crocodile, Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva, a Lenka Helena Koenigsmark, podnikatelka, filantropka a matka devítiletého chlapce s těžkým kombinovaným postižením.Děti s těžkými handicapy zůstávají mimo systémPodle Kláry Šimáčkové Laurenčíkové je situace jednoznačným selháním státu. „Nedokážeme naplňovat základní práva, která dětem deklaruje školský zákon… děti zejména s těmi těžšími handicapy zůstávají mimo systém,“ říká. Monitoring kapacit prakticky neexistuje a ministerstva ani kraje nemají detailní přehled o tom, kde chybí místa, kde se tvoří čekací listiny a kde děti zůstávají doma nedobrovolně. „Hovoří se o tisících dětí, které jsou nuceně doma na domácím vzdělávání, protože v jejich regionu nebyla žádná škola ochotná nebo schopná je přijmout,“ dodává. A když systém dítě odmítne, zdaleka to nepostihuje jen jeho. Dopad je lavinový, zasáhne celou rodinu – ekonomicky, psychicky, sociálně. Lenka Helena Koenigsmark o tom mluví se směsí humoru, který je nepostradatelnou výbavou pečujícího rodiče, a syrové upřímnosti, kterou si málokdo dovolí. „Mít dítě na vozíku, to je jako druhá nebo třetí hypotéka, protože je to drahý. Stát vás opravdu nepodporuje v tom, že si všechno doplácíte sami.“ Její slova nevyvolávají lítost, ale respekt k rodinám, které bojují o každý den normálního života.Přiznává, že právě ekonomický tlak je jen jedním z mnoha. Existuje ještě ten druhý, těžší: psychická zátěž, která dokáže rodiny semlít během pár let. Rodiny se z 90 % rozpadnou. „Musíte si čistě pragmaticky říct, kdo zůstane doma,“ popisuje. V jejich případě zůstal doma manžel. A i když z okolí slyšel obdiv, společensky se prakticky propadl. „Společensky jako by zmizel. Přestal být vnímán skrze svou profesi a schopnosti, najednou byl ‚jen’ ten pečující.“ Táto věta vystihuje bolestnou realitu: být pečujícím znamená být zároveň obdivovaným i neviditelným.Dagmar Herrmannová upozorňuje, že dopady jsou mnohem hlubší, než si většina lidí dokáže představit. „Když dítě zůstane mimo systém, tak to znamená, že zůstává doma. Rodiče nemají zkušenosti, nemají pomůcky, nemají možnost vzdělávat dítě, a to se nerozvíjí tak, jak by mělo,“ vysvětluje. Velmi často končí rodiče v psychiatrické péči a sourozenci v roli tzv. „skleněných dětí“ – jsou nenápadné, nechtějí přidělávat starosti, potichu ustupují potřebám postiženého sourozence a samy trpí.Jak funguje místo, kde děti dostanou to, co jinde chybíPřitom řešení existuje – a Dagmar Herrmannová ho už jedenáct let každodenně buduje ve Smiling Crocodile. Její centrum je zcela unikátní v tom, že poskytuje komplexní péči, která jinde chybí: vzdělávání, ranou péči, 13 druhů terapií, podporu při paliativní péči, práci se sourozenci, programy pro rodiny i služby, které pomáhají dětem zvládat chronickou bolest. „Děti u nás mohou být od osmi do čtyř. Mají zabezpečeno úplně všechno. Rodič si dítě vyzvedne a může být doma jen v roli rodiče,“ říká. Je to věta, která pro většinu lidí zní banálně, ale pro rodiče těchto dětí představuje svobodu, kterou roky nepoznali.Důraz kladou na komunikaci – protože největší frustrace těchto dětí vzniká právě z toho, že nerozumíme jejich potřebám. „Řada dětí neumí vyjádřit, co potřebuje, a bez možnosti komunikace se dostávají do extrémní frustrace, která se pak může projevit agresivitou či dokonce sebepoškozováním,“ popisuje. Smiling Crocodile proto učí alternativ

Svět nachází na začátku dvacetiletého investičního supercyklu, který zásadně určí rozvoj umělé inteligence, vědeckých objevů a pokročilých technologií. Zatímco Česká republika má velmi silnou technickou základnu, zásadní bariérou zůstává nedostatečná komercializace, slabý technologický transfer na univerzitách a nízká byznysová orientace tuzemských zakladatelů. V pořadu eMoney na platformě FocusOn.cz byli hosty Roman Smola a Martin Drdul, partneři fondu Tensor Ventures specializovaného na deep-techové investice. Deep tech zahrnuje technologie s vysokou mírou inovace: od umělé inteligence přes kvantové systémy až po nové energetické zdroje. Roman Smola tento segment shrnuje jako oblasti, které umožňují „skokové změny a zásadní inovace“, tedy technologie, jež mohou v horizontu let přetvořit celé trhy.Martin Drdul upozorňuje, že svět je na prahu mimořádného období:„Začíná investiční supercyklus. Nejde o klasický desetiletý technologický cyklus, ale o období trvající dvacet let, kdy se bude násobit několik odvětví současně.“ Mezi hlavní akcelerátory patří podle fondu především umělá inteligence, jejíž nástup už způsobil první výrazné změny v řadě oborů.Investování do deep techu: vyšší kapitálové nároky i delší návratnostVe srovnání s typickými startupy je deep tech investičně náročnější.Vývoj technologií stojí více kapitálu a výsledky se dostavují v delším horizontu. „Deep tech nelze hodnotit jen podle finančních metrik. Klíčová je vědecká kvalita, technologický potenciál a schopnost řešit skutečný tržní problém,“ říká Drdul.Podle Smoly je však právě tato náročnost důvodem, proč mohou být výnosy mimořádně zajímavé: „Změna, kterou dokáže deep-techový projekt způsobit, bývá výrazně větší než u klasických startupů.“ Tensor Ventures investuje primárně ve fázi pre-seed a seed, kdy startupy ještě často nemají zákazníky ani tržby. Zásadní je kvalita týmu a technologický náskok.Na trhu je rekordně mnoho kapitálu. Investorů přibýváFond potvrzuje, že v posledních letech se výrazně zvýšila ochota investorů vstupovat do pokročilých technologií. Smola říká: „Peníze jsou na trhu ve větší míře než kdy dřív a roste i počet investorů, kteří rozumějí tomu, proč má deep tech dlouhodobý význam.“Drdul doplňuje, že do segmentu vstupují nové typy investorů: „Zatímco v roce 2018 investovali hlavně technologičtí podnikatelé, dnes se přidávají instituce i family offices.“ Očekávané výnosy se v případě Tensor Ventures pohybují výrazně nad standardním VC trhem: „Institucionální investoři počítají se zhruba trojnásobkem. Naším interním cílem je pět – až desetinásobek,“ uvádí Drdul.Současně ale připomíná, že venture kapitál by měl tvořit jen 5–10 % investičního portfolia, protože jde o vysoce rizikovou třídu aktiv.Češi mají vysokou technickou úroveň. Chybí však obchodní orientacePodle obou investorů jsou čeští odborníci po technologické stránce excelentní. Silné postavení má Česko zejména v:umělé inteligenci,softwaru a open-source nástrojích,biotechnologiích,průmyslových řešeních (Industry 4.0).Největší slabinou českého prostředí je však byznysová kompetence zakladatelů. Smola říká: „Technicky jsme velmi silní, ale stále podceňujeme byznys. Chybí orientace na prodej, globální ambice i schopnost vidět projekty v širším kontextu.“Drdul upozorňuje, že nejúspěšnější čeští foundeři často prošli zahraničním vzděláváním:Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní deep-techové oblasti označuje Tensor Ventures za nejperspektivnější v příštích deseti letech?Jak fond vyhodnocuje rané projekty, které ještě nemají produkt ani zákazníky?Které evropské země považují investoři za největší konkurenci Česka v oblas

Elektronická evidence tržeb (EET) se má vrátit v nové formě. Co to bude znamenat pro gastronomii, obchodníky i spotřebitele? Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza v rozhovoru pro pořad eMoney na platformě FocusOn rozebírá, proč současný stav pokřivuje trh, jak rychle Češi přecházejí na digitální platby a proč hotovost přes technologický pokrok nezmizí. Doplňuje konkrétní čísla i příklady, které ukazují, kde stát selhává a co může změnit.Podle Tomáše Prouzy je návrat EET logickým krokem, který může odstranit dlouhodobou nerovnost mezi poctivými a nepoctivými podniky. „Dnes máme v gastronomii dvě skupiny lidí. Jedni se snaží podnikat poctivě, řídí provoz přes data a platí daně. A pak máte přes ulici podobný podnik, který dokáže prodávat o dvacet procent levněji. Není to proto, že by měl o dvacet procent lepší podnikatelský koncept,“ upozorňuje.Zavedení EET podle něj pomůže otevřít diskusi o spravedlivém daňovém zatížení v oboru. „Pokud se narovná prostředí a bude jasné, že je správné platit daně, můžeme se bavit o tom, jak mají vypadat. Ale když je pro část lidí základním byznysovým modelem obejít systém, tak se se státem jedná výrazně hůř,“ říká.Prouza upozorňuje i na kreativní způsoby vyhýbání se evidenci. „Setkal jsem se s podnikem, který mi řekl, že mohu platit kartou, ale automaticky k účtu přirazí dvacet procent,“ popisuje.Digitalizace společně s pohodlím mění platební návykyDigitální platby podle Prouzy nezažívají trend, ale zásadní proměnu způsobu, jak lidé platí. „Lidé přirozeně přecházejí k tomu, co je pohodlné,“ říká. V pražských restauracích už zaznamenávají výrazný posun. „U poledních meníček dnes zhruba sedmdesát procent plateb probíhá přes QR kód na stole,“ uvádí.Technologický pokrok podle něj mění i to, jak lidé přemýšlejí o placení. „Historicky jste museli vytáhnout kartu, zasunout ji a zadat PIN. Dnes jen pípnete mobilem a máte zaplaceno. Rozjíždějí se platební prsteny a těžko říct, kam se technologie posune dál,“ dodává.Hotovost přesto podle něj nezmizí. „Nikdo nepřijde a neřekne, že zakazuje hotovost. Člověk má mít právo výběru,“ říká. Sám stále nosí v peněžence rezervu. „Mám v peněžence asi dva tisíce korun pro případ, že by se něco stalo,“ uvádí.Ústava není místo pro hotovostČást politiků navrhuje zakotvit právo na hotovost do ústavy. Podle Prouzy je to ale zbytečné. „Hotovost nikdo lidem nebere. Je to klasický slaměný panák. Vytvořím problém a pak s ním statečně bojuji,“ říká.Použití hotovosti je podle něj stále běžné, i když lidé preferují pohodlí. „Na pražském hlavním nádraží můžete na toaletách zaplatit dvacetikorunou nebo kartou. A dnes už více než osmdesát procent plateb je kartou,“ uvádí jako příklad. Přesto podle něj není důvod měnit ústavu. „Kdyby někdo přišel se zákonem, který zakazuje hotovost, budu první, kdo bude proti,“ dodává.Digitální euro není hrozba. Skutečný problém je finanční gramotnostProuza odmítá obavy, že digitální euro povede ke sledování každodenních plateb. „Představa, že stát sleduje každou platbu a analyzuje, jestli jsem si koupil dva nebo čtyři rohlíky, je nesmysl. Stát na to nemá kapacity,“ vysvětluje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní případy neférového účtování kartou Tomáš Prouza osobně zažil?Co se podle něj stane s platebním trhem, až okamžitá platba opravdu zrychlí na jednu či dvě vteřiny?Jaká osobní zkušenost jej vedla k přesvědčení, že finanční gramotnost je větší problém než digitalizace sama?Jak přesně fungují malé obchody, které přes den přecházejí z živé obsluhy do plně samoobslužného provozu?Proč někteří zákazníci preferují kontakt s pokladní, přestože samoobslužné pokl

Zahraniční stáže, přes 10 000 operací, interní vzdělávací akademie a výuka začínajících chirurgů i mediků. Andrea Janeková, vedoucí lékařka Očního centra Praha, posouvá českou oftalmologii vpřed nejen jako chirurg, ale i jako mentorka nové generace lékařů. V rozhovoru pro pořad Science Lab na platformě FocusOn mluvila o atraktivitě oboru, systému vzdělávání a o tom, proč si lékaři vybírají právě oftalmologii.Oftalmologie patří mezi obory, které propojují preciznost, technologii a hlubokou diagnostiku. „Okem lze zjistit i další systémová onemocnění. Tato disciplína má v sobě opravdu hloubku,“ říká vedoucí lékařka Očního centra Praha Andrea Janeková. Do Očního centra nastoupila v roce 2012, kdy šlo o menší zařízení se základní akreditací. Dnes má klinika nejvyšší možnou akreditaci pro vzdělávání lékařů v oboru oftalmologie. „Od roku 2012 jsme kliniku výrazně rozšířili. Pokrýváme téměř celé spektrum oftalmologie, od základních vyšetření až po komplexní chirurgické zákroky,“ popisuje.OCP akademie: místo, kde se učí nová generace lékařůOční centrum se kromě poskytování špičkové péče specializuje i na výuku. Interně zde funguje tzv. OCP akademie, vzdělávací program pro lékaře po škole i pro mladé lékaře před atestací. „Každý měsíc analyzujeme nové články, diskutujeme atestační otázky, a tím neustále držíme krok s nejnovějšími trendy,“ vysvětluje Janeková. Právě díky propracovanému systému vzdělávání přichází do oboru stále více mladých lidí. „Do oboru míří dost mladých lékařů, muži i ženy. Přesto by jich mohlo být více,“ připouští.Výběrové řízení do kliniky se zaměřuje především na osobní přístup kandidátů. „Nejde o to, kolik toho ví první den. Důležité je, zda má chuť učit se, zapojit se do týmu, být aktivní, hledat nové cesty,“ dodává.Jak se z absolventa stává chirurgPětileté postgraduální vzdělávání v oftalmologii zahrnuje praxi v zařízení s nejvyšší akreditací, šestiměsíční měsíční stáže na lůžkových odděleních, kmenovou zkoušku a atestaci. „Nový lékař se učí měřit zrakovou ostrost, pracovat s přístroji, dělat základní vyšetření. Nejprve v přítomnosti zkušeného kolegy, později už s vlastními pacienty, ale stále pod dohledem,“ popisuje Janeková. Vedle práce na klinice působí lékaři i v očních ambulancích MediPort, které poskytují primární oční péči v Praze a Středočeském kraji. „Díky tomu se setkají i s běžnou každodenní oftalmologií: záněty, špony v oku, cizí tělíska. To je pro jejich výcvik zásadní.“Wetlaby a virtuální realita: chirurgický trénink nové generaceNe každý oční lékař je zároveň i chirurg. Pokud se ale pro oční chirurgii mladý lékař rozhodne, pak trénink chirurgických dovedností začíná v tzv. wetlabech, kde se učí operovat nejčastěji na prasečích očích. Případně i na umělých očích nebo mají k dispozici simulátory s virtuální realitou. „Jde o bezpečné prostředí, kde si lékař osvojí jemnou motoriku, koordinaci rukou a nohou, práci v milimetrovém prostoru,“ vysvětluje Janeková. Díky těmto metodám mohou lékaři rozvíjet své dovednosti dříve, než se dostanou k reálným operacím. „Baví mě sledovat, jak se lékaři během pěti dnů zlepšují, jak roste jejich sebedůvěra a dovednosti,“ dodává.Podle Janekové je české oční lékařství dnes na světové úrovni. „Co se týče materiálového vybavení, přístrojů i operačních technik, jsme zcela na úrovni západní Evropy nebo USA,“ říká. A přestože české zdravotnictví čelí řadě systémových problémů, oftalmologie si podle ní udržuje vysokou kvalitu a respekt i v zahraničí. „Naše metody jsou srovnatelné se špičkovými zahraničními pracovišti. V mnoha ohledech jsme efektivnější, někdy i dál,“ dodává.Celý r

Přestože státní podpora stavebního spoření v posledních letech klesla na polovinu, zájem o něj neklesá. Podle Ladislava Neuhäusera, člena představenstva ČSOB Stavební spořitelny odpovědného za obchod, se počet nových smluv drží na vysoké úrovni a produkt zůstává stabilním pilířem spoření českých domácností. V rozhovoru pro eMoney na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč stavební spoření stále dává ekonomický smysl, jakou roli hraje v úvěrovém financování bydlení i proč ho volí stále více rodičů pro své děti.Zatímco mnozí očekávali, že snížení státního příspěvku z 2 000 Kč na 1 000 Kč ročně povede k poklesu zájmu, data mluví jinak. „Od ledna do září letošního roku bylo na trhu uzavřeno 333 000 nových smluv, což je prakticky stejně jako loni. Tehdy jich bylo 339 000 a v době vyšší státní podpory dokonce jen 324 000,“ uvedl Neuhäuser.ČSOB Stavební spořitelna si dokonce meziročně polepšila. „Letos jsme uzavřeli 97 000 nových kontraktů, což je růst o tři procenta,“ dodal. Stavební spoření tak podle něj zůstává jedním ze stabilních pilířů finančního trhu, který dokáže dlouhodobě porážet inflaci.ČSOB na snížení státní podpory reagovala vlastními pobídkami. „Klient si může přijít na bonus až 10 520 Kč,“ vysvětluje Neuhäuser. Zahrnuje dorovnání státní podpory, odměny za využívání účtu v ČSOB a příspěvek při předspoření částky 50 000 Kč. „V součtu tak klient získá více než 10 000 Kč navíc, což z produktu dělá stále velmi atraktivní formu spoření,“ dodává.Peníze směřují zpět do bydleníAčkoliv název „stavební spoření“ může působit zastarale, celý systém podle Neuhäusera plní jasnou ekonomickou funkci. „„Klientem naspořené prostředky nejsou účelově vázané, sám se rozhodne, na co je využije,“ vysvětluje.Jen za letošní rok poskytly stavební spořitelny úvěry v hodnotě 50 miliard Kč, které využilo zhruba 39 000 klientů. „Máme dokonce o něco víc úvěrů než depozit, což znamená, že celý systém efektivně přesměrovává úspory lidí zpět do bydlení,“ dodává Neuhäuser.Zhodnocení 4,5 % a jistota na šest letPodle Neuhäusera je klíčovou výhodou stavebního spoření jistota výnosu. „Na rozdíl od spořicích účtů, kde banka může sazbu změnit ze dne na den, stavební spoření má garantované zhodnocení po celou dobu šesti let,“ vysvětluje.V součtu základního úroku 1,3 %, státní podpory, bonusů a daňových výhod dosahuje podle něj zhodnocení kolem 4,5 %. „Taková sazba na spořicích účtech dnes neexistuje, a navíc úrok z nich podléhá zdanění, zatímco státní podpora ne,“ zdůrazňuje Neuhäuser.Na trhu s úvěry ze stavebního spoření se letos podle Neuhäusera rozpůjčovalo kolem 50 miliard Kč, což představuje téměř 20 % objemu hypotečního trhu.„Klienti oceňují nižší sazby pro řádné úvěry ze stavebního spoření kolem 3 až 3,5 procenta a možnost nezajištěného úvěru až do 3,5 milionu Kč na 20 let,“ popisuje.Velký zájem podle něj směřuje k rekonstrukcím a také k družstevnímu bydlení. „Družstevní byty nelze zastavit, proto se pro ně úvěr ze stavebního spoření výborně hodí. Navíc financujeme i projekt ‚Oprav dům po babičce‘ s úrokem 2,18 %,“dodává Neuhäuser.Stavební spoření pro děti: první krok k finanční gramotnostiStavební spoření má podle ČSOB stále silné zastoupení i v dětských účtech. „V našem portfoliu máme zhruba 200 000 dětských smluv. Rodiče i prarodiče tak dětem vytvářejí základní finanční polštář,“ říká Neuhäuser.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak ČSOB reaguje na snížení státní podpory stavebního spoření a jaké bonusy nabízí?Kdo dnes nejčastěji využívá úvěry ze stavebního spoření a proč jsou atraktivní i bez zajištění?Jak stavební spoření pomáhá financova

V době, kdy bezhotovostní platby lámou rekordy a většina mladých už téměř nevidí papírové peníze, poslanec Patrik Nacher (ANO) upozorňuje na rizika úplné digitalizace peněžních transakcí. V rozhovoru pro pořad eMoney mluví o hotovosti jako o poslední záruce osobní svobody, o férovosti bankovních poplatků i o tom, proč by právo na hotovost mělo být zakotveno přímo v ústavě.Podle Nachera má hotovost stále nezastupitelné místo v moderní ekonomice.„Hotovost je svoboda. Je to jistota, že mi nikdo nekouká pod prsty a že se mohu rozhodovat podle sebe, aniž by o tom kdokoliv věděl,“ říká poslanec.I když sám používá moderní technologie, nechce, aby jejich rozmach vedl k vytlačení fyzických peněz z oběhu. „Jsem zastáncem toho, aby obě formy – hotovost i bezhotovost – žily vedle sebe. Nikdy nebudu pro to, aby se hotovost zrušila,“ dodává.„Právo na hotovost by mělo být v ústavě“Nacher se netají tím, že by chtěl posílit ochranu hotovostních plateb i legislativně.„Dovedu si představit, že by právo na hotovost bylo zakotveno v ústavě,“ uvedl. Argumentuje tím, že rychlé změny ve finančním systému mohou vést k marginalizaci lidí, kteří na hotovosti závisí, a k riziku zneužívání dat.„Často se používá zkratka, že kdo hájí hotovost, přivírá oči před praním špinavých peněz. To je nesmysl. Nemůžeme trestat 99,5 % lidí, kteří platí v hotovosti jen proto, že chceme postihnout zbytek,“ dodává.Bezhotovostní platby ano, ale férověV souvislosti s plánovaným obnovením elektronické evidence tržeb (EET) Nacher zdůrazňuje, že moderní nástroje by neměly být bičem na poctivé podnikatele.„Cílem není boj proti hotovosti, ale boj za to, aby se přiznávaly příjmy a platily daně,“ vysvětluje.Zároveň upozorňuje, že férový systém je nutný i kvůli konkurenci. „Někdo odvádí daně a platí zaměstnancům férové mzdy, jiný vyplácí část v hotovosti a ještě čerpá sociální dávky. To je nefér vůči těm poctivým,“ říká.Mají obchodníci povinnost přijímat hotovost?Zda by měl stát obchodníkům nařídit přijímat hotovost, Nacher vidí pragmaticky.„Jsem zastáncem hotovosti, ale nejsem zastáncem plošných regulací. Pokud se podnikatel rozhodne přijímat jen karty, má k tomu své důvody. Ale musí počítat s tím, že může ztratit část zákazníků,“ říká.Podle něj moderní technologie už dnes umožňují kombinovat hygienu, bezpečnost i hotovostní platby. „V mnoha provozovnách se peněz fyzicky ani nedotýká prodavač, vše obstará přístroj. Hotovost se tak dá zachovat a zároveň zmodernizovat,“ vysvětluje.Mladí platí mobilem, starší si hlídají soukromíNacher odmítá názor, že hotovost je jen nostalgie starší generace.„Je to přirozený vývoj, ne skokový přechod. Nikdo nám přece nezakázal mít pevné linky, jen je přirozeně nahradily mobily. A stejné to bude s hotovostí, dokud o ni lidé budou stát, musí zůstat možnost platit papírovými penězi,“ říká.Zároveň varuje, že přílišná digitalizace přináší ztrátu soukromí. „Čím víc na nás bude útočit personalizovaná reklama a algoritmy, které o nás vědí všechno, tím víc budou lidé chtít mít aspoň někde prostor pro svobodu. A ten jim dává právě hotovost,“ upozorňuje.Bankomaty mizí. Kdo ponese odpovědnost?Jedním z praktických problémů, které s úbytkem hotovosti souvisejí, je rušení bankomatů v menších městech. Nacher přiznává, že ekonomika provozu zde hraje zásadní roli.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Mělo by být právo na hotovost zapsáno v ústavě?Jaký dopad by mělo znovuzavedení EET na podnikatele i spotřebitele?Kdo má platit za provoz bankomatů v malých městech?Jsou bankovní poplatky spravedlivé, nebo jde o zbytečné zatížení klientů?Proč podle Patrika Nachera digitalizace nikdy úplně nenahradí fyzické peníze?

V pořadu Elektrodrive na platformě FocusOn hovořil Zdeněk Havrlík alias Havrla – elektrotechnik, který z garáže vybudoval servis pro elektromobily BMW i3. V rozhovoru popisuje, jak z IT specialisty vznikl průkopník modernizace baterií, proč se i desetileté BMW i3 vyplatí udržet při životě a jak čísla dokazují, že elektromobil může mít druhý život i po stovkách tisíc kilometrů.Zdeněk Havrlík, známý pod přezdívkou Havrla, byl ještě před pár lety linuxovým specialistou. Dnes provozuje servis a vývoj upgradů pro elektromobily BMW i3.„Chtěl jsem elektrické auto už od střední školy, ale žádné rozumné tehdy neexistovalo. Když se v roce 2018 začaly prodávat ojeté BMW i3 z německých leasingů, konečně se to stalo reálným,“ vzpomíná Havrlík.Jeho první i3 stála okolo 1 milionu korun, což bylo výrazně méně než tehdejší ceny Tesly, které přesahovaly 2 miliony. Auto si ponechal dodnes a právě z jeho vlastních zkušeností vznikl nápad na specializovaný servis a modernizaci těchto vozů.Upgrade baterií: levnější než nová převodovkaPodle Havrlíka dává ekonomický smysl udržet starší elektromobily v provozu.„Z 60Ah na 94Ah vychází upgrade kolem 4 000 eur, z 60Ah na 120Ah pak zhruba na 7 000 eur. Je to sice investice, ale levnější než oprava automatické převodovky u spalovacího auta,“ vysvětluje.Při dobré údržbě může BMW i3 bez problémů jezdit i po 300 000 kilometrech. Havrlík dodává, že karoserie z karbonu a hliníkový rám zaručují dlouhou životnost: „Auto stárne čtvrtinovou rychlostí oproti běžným vozům.“Tři skupiny zákazníků a hranice návratnostiHavrla rozděluje své klienty do tří skupin:majitele, kteří své auto znají a chtějí mu „dát druhý život“,zájemce o koupi levnější i3 s menší baterií, kterou plánují upgradovat,nadšence, kteří chtějí unikát — například model i3 120Ah s Rexem, který se v Evropě nikdy neprodával.„Pokud už auto vlastníte, dává upgrade jasný smysl. Ale kupovat vůz s malou baterií a hned plánovat výměnu? To už se nevyplatí,“ říká Havrlík.Degradace baterie: čísla, která uklidní i skeptikyZkušenosti z praxe i vlastní statistiky mluví jasně. „U 60Ah baterie vychází degradace na 2 % každých 10 000 km, u 94Ah na 1,5 % a u 120Ah jen 1 %,“ uvádí Havrlík.Zajímavostí je, že baterie stárne víc časem než jízdou. „Když auto stojí rok, baterie zdegraduje o procento. Když za ten rok najedete 10 000 km, degradace je stejné. Používání jí tedy paradoxně prospívá,“ doplňuje.Servis a péče: méně práce než u spalovákuPéče o elektromobil je podle Havrlíka jednodušší, než si většina lidí myslí.„Jezdit, brzdit a jednou za dva roky zkontrolovat klima, podvozek a diagnostiku. Nic víc není třeba,“ říká.Upozorňuje však na drobnosti, které mohou auto zbytečně poškodit: nepoužívat jen automatickou parkovací brzdu, ale i ruční, nebo neodkládat výměnu 12V baterie. Ta má v i3 životnost 7 až 10 let, což je podle Havrlíka „na úrovni zázraku oproti spalovákům“.Ekonomika a výbava: ne všechny i3 jsou stejnéCeny ojetých i3 se liší podle výbavy i stavu. „Holá i3 stála nová milion, plně vybavená 1,6 milionu. I po letech má výbava obrovský vliv na cenu,“ vysvětluje Havrlík. Podle něj může být rozdíl mezi vybydleným vozem za 200 000 Kč a zachovalým modelem s nízkým nájezdem až 150 000 Kč.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak Havrlík vysvětluje, proč BMW i3 „stárne čtvrtinovou rychlostí“ oproti jiným autům?Jaké má historky z autorizovaných servisů BMW a proč s nimi „už nechce nic mít“?Co se stalo, když zákazník zjistil, že si v bazaru omylem koupil silnější verzi auta?Jak funguje komunitní síť majitelů i3, kterou Havrlík buduje pomocí SPZ rámečků?Proč si i po letech myslí, že Tesla „není taková sláva“, jak se o ní píše?

Audity bývají v očích manažerů často nutným zlem. Podle Davida Šímy, zkušeného auditora a odborníka na systémy řízení kvality i bezpečnosti, by se však na ně firmy měly dívat jako na „očkování,“ tedy preventivní proces, který posiluje imunitu organizace a chrání ji před zásadními chybami. V rozhovoru pro pořad Audit na platformě FocusOn popisuje, proč audity nejsou kontrolou, ale nástrojem řízení, který může firmám přinést měřitelnou přidanou hodnotu.Podle Davida Šímy je největší chybou firem vnímání auditu jako sankční kontroly. „Audit je prevence. Stejně jako očkování zvyšuje imunitu člověka, audit zvyšuje imunitu organizace, třeba v oblasti efektivity, bezpečnosti i kvality,“ vysvětluje Šíma.Firmy podle něj často vnímají audity jako stresové situace. Tento postoj však vychází z nesprávného nastavení myšlení. „V minulosti se audit rovnal kontrole. Dnes by měl být především nástrojem zlepšování. Pokud organizace chápe audit jako příležitost, atmosféra i výsledky jsou úplně jiné,“ dodává auditor.Kvalitně provedený audit podle něj odhalí nejen slabá místa, ale i oblasti, které fungují efektivně a mohou být inspirací pro ostatní části firmy.Efektivita školení: drahá investice bez měření výsledkůJedním z častých zjištění při auditech bývá neefektivita interních školení. „Školení stojí desítky tisíc korun, zaměstnanci na ně chodí, ale nikdo už neměří, co si z nich odnášejí,“ upozorňuje Šíma.Podle něj mnoho firem investuje ročně až 2–3 % svého personálního rozpočtu do školení, aniž by vyhodnocovaly, zda nově získané znalosti zaměstnanci skutečně používají v praxi. „Efektivita školení se prakticky neověřuje. Přitom by mělo být samozřejmostí, že po investici chceme měřit návratnost: nejen finanční, ale i znalostní,“ dodává.Moderátor doplňuje konkrétní příklad: výrobní firma po zjištění neshody v oblasti školení zavedla novou pozici interního školitele. Výsledkem byl pokles interních chyb a reklamací. To dokazuje, že i „negativní zjištění“ může přinést dlouhodobý pozitivní efekt.Změna mindsetu: audit jako nástroj řízeníFirmy často vstupují do auditu se zbytečným stresem. „Mnoho manažerů má ve svých cílech „nula neshod“. To je naprostý nesmysl. Stejně jako si nemůžeme stanovit cíl mít nula úrazů, důležité je hledat shodu, ne vyhýbat se zjištěním,“ říká Šíma.Audit podle něj není o hledání chyb, ale o hledání shody se standardy a o identifikaci příležitostí ke zlepšení. „Auditor by měl být partnerem, ne kontrolorem. Audit je dialog zaměřený na procesy, ne na trestání lidí,“ zdůrazňuje.Zkušenosti z praxe ukazují, že když firma nastaví přístup „najděme, co zlepšit“, audity se stávají nástrojem řízení s reálným dopadem na produktivitu a efektivitu.Interní versus certifikační audit: příprava na zkouškuRozdíl mezi interním a certifikačním auditem přirovnává David Šíma k procesu učení. „Interní audit je příprava na zkoušku, certifikační audit je samotná zkouška,“ vysvětluje.Interní audity si organizace provádí sama, buď prostřednictvím vlastních školených auditorů, nebo externí pomoci. Cílem je zjistit, zda procesy fungují tak, jak mají. Certifikační audit provádí externí auditor, který posuzuje shodu s požadavky konkrétní normy, například ISO 9001 nebo ISO 14001.„Audity jsou dobrovolné, zákon je nevyžaduje. Pokud se pro ně firma rozhodne, dělá to pro sebe, ne kvůli papíru na zdi,“ dodává Šíma. Investice do auditu podle něj může být klíčová – certifikované organizace dosahují podle studií až o 20 % nižší chybovosti ve výrobních procesech.Celý rozhovor, který moderuje Pavol Plevják ze společnosti DQS, si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní chyby ve školeních stojí firmy statisíce korun roč

Majitel a zakladatel sítě Czech Inn Hotels, největšího hotelového řetězce v Česku, Jaroslav Svoboda, v rozhovoru pro pořad Big Deal mluví o tom, jak válka na Ukrajině ovlivnila evropský cestovní ruch, proč se Česko musí soustředit na lepší dopravní infrastrukturu a jaký dopad má inflace na hotelnictví. Zároveň přiznává, že letos jeho skupina dosáhne obratu tří miliard korun, a plánuje další expanzi v Česku i ve střední Evropě.Podle Svobody se cestovní ruch ve střední Evropě stále zotavuje z dvojí rány: pandemie covidu a války na Ukrajině. „Lidé ze vzdálenějších zemí nás často vnímají, jako bychom byli ve válečné zóně. Není se co divit, je to pár set kilometrů od nás,“ říká.Letiště Praha se podle něj dostalo na předcovidová čísla až v loňském roce, což považuje za důkaz postupného návratu turistů. „Západní Evropa zažívá po covidu obrovský boom, protože válka se jí netýká. My musíme o návštěvníky víc bojovat,“ dodává.Podnikatel není nepřítelSvoboda se letos objevil v oblíbeném pořadu Jáma lvová. „Když mě oslovili, nejdřív jsem to odmítl. Ale pak jsem si řekl, že můžu pomoci. Například předat zkušenosti začínajícím podnikatelům,“ vysvětluje.Dalším důvodem podle něj bylo zlepšit vnímání podnikatelů ve společnosti. „Stále tu existuje představa, že podnikatel je někdo, kdo zbohatl spekulacemi. Přitom my jsme generace, která si to odpracovala,“ zdůrazňuje.A dodává, že politické ambice nemá: „Hoteliér se nemá plést do politiky. Naším úkolem je sloužit lidem, ne jim říkat, koho mají volit.“Turismus může nahradit průmysl. Ale musíme budovatSvoboda věří, že turismus může být do budoucna jednou z hlavních opor české ekonomiky. „Česko má mimořádně dobré podmínky. Ale abychom turismem dokázali nahradit klesající význam průmyslu, musíme investovat do infrastruktury,“ říká.Za klíčové považuje lepší dopravní propojení. Nové dálnice, rychlejší vlaky a víc aktivních letišť. „Máme jen jedno skutečně funkční letiště. To nestačí. Pokud chceme, aby k nám lidé jezdili, musíme jim umožnit se sem vůbec dostat,“ dodává.Současně upozorňuje, že se změnil způsob cestování. „Lidé už nejezdí jen za památkami, ty viděli mnohokrát. Dnes jezdí za zážitky, sportovními událostmi, koncerty nebo konferencemi. Ten, kdo to nabídne, vydělá,“ shrnuje.Airbnb jako problém: „Není to rovné podnikání“Na otázku přelidněnosti Prahy reaguje Svoboda jasně: „Problémem nejsou turisté, ale nelegální ubytování.“ Podle něj za vytlačování obyvatel z centra mohou krátkodobé pronájmy bytů. „Není stanovené, že jde o komerční ubytování, i když to hotely konkurenčně poškozuje. Tyto byty neplatí poplatky ani nesplňují standardy. A to vytlačuje lidi, kteří by chtěli v centru žít,“ vysvětluje.Svoboda proto volá po jasných pravidlech: „Nejde o to Airbnb zakázat, ale narovnat podmínky. Hotel musí plnit přísné požadavky. Byty, které se pronajímají turistům, by měly taky.“Inflace v hotelnictví: 12,4 % růst nákladůHotely Czech Inn letos podle Svobody dosáhnou obratu tři miliardy korun. Zároveň ale čelí mnohem vyšší inflaci než průměr ekonomiky. „Zatímco Český statistický úřad hlásí 2,4 %, naše hotelová inflace je přes 12 %. Náklady nám loni vzrostly o 12,4 % a letos to bude kolem deseti,“ popisuje.Hlavní důvody vidí ve zdražování energií, potravin a v tlaku na růst mezd. „Kdo v hotelnictví nezvýšil tržby o víc než 10 %, je na tom reálně hůř než loni. Po covidu kumulovaná inflace přesáhla 40 %, takže jen udržet krok znamená obrovský tlak,“ dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se Jaroslav Svoboda dívá na myšlenku čtyřdenního pracovního týdne v hotelnictví?Proč podle něj hoteliér „nesmí mít politický názor“?Jaké příběhy se s

Podnikatel a vizionář Antonín Koplík věří, že značka Czechia potřebuje jasný příběh – takový, který v lidech vzbudí důvěru, respekt i zvědavost. V rozhovoru s Markem Atanasčevem popisuje, proč by měl český export stát na kvalitě, spolehlivosti a chytrých řešeních, ne na srovnávání s levnější konkurencí.„Já jsem před dvaceti lety založil společnost Moram CZ, což je obchodně-výrobní firma, která se od začátku snaží vyrábět a dodávat věci s přidanou hodnotou. Později se tomu začalo říkat Smart City,” popisuje Antonín Koplík.V době covidu se zrodil nápad přetvořit chytrý altán ve venkovní učebnu. „Ukázalo se to jako velmi dobrý nápad, a proto jsme projekt vyčlenili do samostatné společnosti EduVision,” říká Koplík. EduVision dnes provozuje síť ArchimedesNet– mezinárodní síť venkovních učeben a komunitních center propojených speciální webovou platformou.Podnikatel a vizionář v jednomKoplík přiznává, že má ve firmách rozdělené role. „Mám výborného společníka Petra Čumbu, který se stará o provozní a finanční otázky, takže já se mohu věnovat rozvoji. V Moramu už spíše hlídám směr a nové produkty, zatímco v EduVisionu vytvářím vizi a trend komunitního vzdělávání,” vysvětluje.„Digitalizace není izolace. Hledáme správnou cestu, jak ji propojit s reálným životem a vzděláváním dětí,” dodává.Export vzdělávání je složitější než průmyslRozdíl mezi exportem průmyslových produktů a vzdělávacích technologií je podle Koplíka zásadní. „V průmyslu máme jasně definované výrobky a cílové zákazníky. U EduVisionu je to jiné – nikdo přesně neví, jak to má vypadat. Musíme ten trh teprve vytvořit,” říká.„Exportovat technologii pro vzdělávání je komplikované. Záleží na ekonomické i politické situaci dané země a postoji ministerstev či městských samospráv. Je to ekosystém, do kterého musíme proniknout sami,” dodává.Kam míří české chytré technologieSpolečnost Moram se nedávno prosadila v Maďarsku. „Vyhráli jsme výběrové řízení pro E.ON Maďarsko, které budeme zásobovat kabelovými vleky a zatahovacími navijáky,” říká Koplík.Zároveň zdůrazňuje význam státní podpory: „U větších byznysů je důležitá role státu. Jsem rád, že se ekonomická diplomacie začíná projevovat i v praxi.”Kromě Maďarska cílí Moram také na Bulharsko, Rumunsko a Moldavsko. EduVision připravuje expanzi do Chorvatska, Portugalska, Finska, Polska a Španělska.Reference a státní záruky rozhodujíPodle Koplíka jsou u velkých zakázek zásadní reference i důvěra. „U společností jako E.ON hrají reference velkou roli. Děkuji i Petrovi Michálkovi z ministerstva zahraničí, který nám pomohl formou státní záruky. My už jsme E.ON vybavovali i v jiných zemích, takže jsme měli jednodušší pozici,” uvádí.„Vyhráli jsme díky ceně, ale i díky renomé, které už v Evropě máme. V energetice je důvěra naprosto klíčová,” dodává.CzechTrade by měl být filtrem, ne startovní čarouJako předseda klientské rady CzechTrade vidí Koplík prostor pro zlepšení spolupráce institucí. „Zřízení klientské rady byl dobrý krok. Pomáháme CzechTradeu vytvářet tlak na MPO, aby do systému šlo víc prostředků,” vysvětluje.Podle něj by měly být firmy, které chtějí využívat služeb CzechTrade, na export lépe připravené. „Mnoho firem není připraveno. Nemají katalogy v místním jazyce, homologace ani jasnou představu, jak exportovat. Stát by měl podporovat ty, které vědí, co dělají,” říká Koplík.„Navrhoval bych povinné úvodní školení pro firmy, které chtějí exportovat – aby věděly, co export znamená, a nezkoušely to jen tak,” dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Kde se podepisovalo prodloužení Visegrádské smlouvy a jak s tím souvisí český produkt?Jakou roli v exportu hraje česk

Podpora systému Windows 10 skončí už 14. října. Mnoho firem přechod stále neřeší a může čelit kybernetickým rizikům i vysokým investicím. Jak upozorňuje Lucie Adámková z eD system, český byznys situaci podceňuje. „Po čtrnáctém říjnu se počítač sice zapne, ale bude zranitelný,“ říká.Podle aktuálních statistik běží až 43 % českých počítačů na systému Windows 10, jehož oficiální podpora skončí 14. října 2025. Týká se to především firemního sektoru, který aktualizaci často odkládá.„Je to velké téma a nemělo by se brát na lehkou váhu, hlavně ve firmách. Po 14. říjnu už nebudou k dispozici aktualizace ani bezpečnostní podpora od Microsoftu,“ upozorňuje Lucie Adámková.Microsoft nabídne určité výjimky – individuální uživatelé, kteří mají Microsoft účet, mohou využít tzv. Extended Security Updates (ESU) až do října 2026. I tato rozšířená podpora se však týká pouze Evropské unie a platí jen pro registrované účty.Kyberbezpečnost: tichá hrozba bez aktualizacíPo vypnutí podpory sice zařízení neztratí funkčnost, ale přijde o klíčové bezpečnostní záplaty. „Počítač půjde zapnout a bude fungovat, ale už nebude chráněný. To zvyšuje riziko kyberútoků a ztráty dat,“ říká Adámková.V praxi se nejčastěji jedná o phishingové útoky nebo ransomware. Útočníci mohou díky chybám v systému získat přístup k datům, heslům nebo firemním účtům. „Všem firmám vždycky doporučuji, aby si opravdu dělaly phishingové testy na svých zaměstnancích, aby jim přišel nějaký e-mail a zjistilo se, jestli na to budou reagovat,“ vysvětluje Lucie Adámková. „Občas se totiž stává, že zaměstnanec toho má tolik, že si toho ani nevšimne. Otevře e-mail, něco nainstaluje, aniž by věděl co, a útočník tak může okamžitě získat jeho přihlašovací údaje.“Nejvíce ohrožená bývá starší generace uživatelů, která se v kybernetické bezpečnosti méně orientuje. „Mladší si obvykle dávají větší pozor, ale dnešní podvody jsou tak sofistikované, že už je těžké poznat, zda e-mail pochází z legitimního zdroje,“ upozorňuje Adámková.Přechod na Windows 11 může stát milionyZ ekonomického hlediska představuje přechod na nový systém značnou investici. Pro střední firmu s padesáti zaměstnanci se může nákup nového hardwaru pohybovat kolem jednoho milionu korun.„Pokud firma potřebuje padesát nových počítačů po dvaceti tisících, je to jednoduchá matematika. Náklady se rychle vyšplhají k milionu,“ říká Adámková.Řešením může být financování nebo pronájem techniky, který umožňuje rozložit investici v čase. Firmy tak platí měsíčně a po třech letech mohou zařízení obnovit. „Mají zároveň pojištění i servisní podporu, takže nejde jen o nákup, ale o kompletní službu,“ doplňuje.Technické požadavky a realita firemWindows 11 vyžaduje mimo jiné procesor s podporou TPM 2.0 a modernější hardware. Firmy by si měly nejdříve ověřit kompatibilitu zařízení. „Microsoft nabízí nástroj PC Health Check, který snadno ukáže, jestli je zařízení připravené,“ vysvětluje Adámková.Pokud podmínky nesplňuje, je potřeba data zálohovat a připravit migraci. Větší společnosti čelí i organizačním problémům. Při padesáti zaměstnancích jde o sto zařízení, která musí IT oddělení zkontrolovat, zálohovat a nakonfigurovat. „Jeden IT technik to sám za měsíc sotva zvládne,“ dodává.Firmy nechávají všechno na poslední chvíliPodle Adámkové je typicky českým problémem odkládání řešení na poslední chvíli. Mnoho firem přechod stále neřeší, což může způsobit chaos v IT odděleních i na trhu.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak Microsoft plánuje integrovat umělou inteligenci do nových verzí Windows.Jaké konkrétní kroky eD system nabízí firmám pro odkup starých zařízení.Jak fungují phis

Koučink už dávno není jen o výkonnosti. Stále více manažerů i podnikatelů hledá jistotu sami v sobě a obrací se na odborníky, kteří jim pomáhají posilovat mysl. „Jistota není o vnějších okolnostech, ale o stavu mysli,“ říká profesionální koučka Claudie Cross Křížová. V rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn vysvětlila, proč je rok 2025 přelomový. Claudie je zároveň jednou z řečnic nadcházejícího Týdne inovací, jehož mediálním partnerem je FocusOn.cz.Hned v úvodu zazněla otázka, zda není dnes trh přesycený koučinkem. Křížová přiznala, že i ona sama měla problém označovat se za koučku: „Ten pojem je zakalený. Spousta lidí se dnes nazývá koučem, aniž by prošli adekvátním výcvikem. Někdy stačí tříměsíční kurz a už se ohánějí titulem kouč.“Mezinárodní federace koučů (ICF) přitom podle ní uděluje certifikace obdobné akademickým titulům – od úrovně bakaláře až po doktorát. „Pro nejvyšší certifikaci je nutné mít 2 500 hodin placených koučinků, desítky hodin s mentorem, absolvovat výcvik, zaslat nahrávky k posouzení a složit tříhodinový test v angličtině. To je práce s lidskou duší a měla by mít minimálně takovou váhu jako vzdělání lékaře,“ zdůraznila.Kouč versus terapeutZásadní část rozhovoru se věnovala rozdílu mezi koučem a terapeutem. Křížová vysvětlila, že terapie pomáhá člověku, který je „pod nulou“, trpí traumatem nebo se ztrácí v problémech. Kouč nastupuje až ve chvíli, kdy je klient na neutrální pozici a hledá, jak se posunout dál: „Terapeut vás dovede zpět do rovnováhy, zatímco kouč vás učí, jak svou mysl posilovat, abyste podobné situace zvládali sami. Není to o radách, ale o kladení správných otázek.“Podle Křížové se změnilo také vnímání veřejnosti. Zatímco ještě před několika lety bylo stigma chodit na terapie, dnes se lidé častěji obracejí nejen na terapeuty, ale i na kouče. Zvlášť v byznysu se ukazuje, že psychická kondice je stejně důležitá jako ta fyzická.Klienti všech věkových kategorií a pracovních pozicKřížová uvedla, že mezi její klienty patří především lidé na manažerských pozicích. Mezi její klienty patří muži i ženy, zakladatelé startupů i zkušení ředitelé firem. „Miluji tu různorodost příběhů. A i když za mnou přicházejí lidé různého věku a z odlišných prostředí, témata se nakonec hodně podobají,“ uvedla.Rok 2025 je podle ní typický tím, že se lidé méně ptají, jak být výkonnější, a více zkoumají sami sebe: „Manažeři se ptají, proč vlastně dělají to, co dělají, a pro koho. Co jim dává jistotu v době, kdy umělá inteligence mění trhy a jistoty mizí. Čím dál víc chápou, že jistota není o okolnostech, ale o stavu mysli,“ vysvětluje.Data z neurovědy: 95 % myšlenek se opakujeNa nadcházejícím Týdnu inovací Křížová vystoupí s přednáškou o myšlení a komunikaci. Opírá se přitom o data z neurovědy. Citovala výzkumy, podle nichž „90 % našeho prožívání tvoří vnitřní svět: myšlenky a emoce – a jen 10 % je viditelné chování. A podle doktora Jo Dispenzy se od 35 let 95 % myšlenek a emocí stále opakuje.“To podle ní vysvětluje, proč lidé často uvíznou v koloběhu stejných pocitů a stereotypů: „Každý den pijeme tu samou kávu, automaticky odpovídáme na otázku ‘Jak se máš?’ stejně. A přitom chceme dosahovat nových cílů. Koučink pomáhá tyto vzorce narušit.“Úspěch versus neúspěchV rozhovoru padla i zásadní otázka: není realitou spíš neúspěch než úspěch? Křížová reagovala: „Neúspěch neberu jako stav, ale jako přechodovou fázi. Je vždy součástí cesty k úspěchu. Důležité je umět být spokojený i bez vnější validace – a to je skutečný úspěch.“Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně probíhá certifikační proces ICF a kolik hodin vý

Český startup Smartlook, který se specializuje na analýzu chování uživatelů v digitálních produktech, koupila před dvěma lety americká technologická skupina Cisco Systems. cena byla několik miliard korun. Zakladatel firmy Petr Janošík v rozhovoru pro pořad Inside Tech popsal, proč šlo podle něj o správné načasování, jak Smartlook rostl na globálním trhu a jak dnes naložil se získaným kapitálem.Smartlook vznikl v roce 2016 a za sedm let své existence dokázal vyrůst na opakované roční příjmy přes 135 milionů korun. V roce 2022 se zakladatelé rozhodli, že Smartlook prodají. Podle slov Janošíka to bylo načasování, které rozhodlo o úspěchu.„I po dvou letech bych řekl, že jsme firmu prodali ve správný čas. Už tehdy to bylo pět minut po dvanácté. Někteří poradci ani nevěřili, že dokážeme firmu prodat za takovou částku,“ uvedl Janošík.K prodeji podle něj přispěla i situace na trhu: konsolidace hráčů, tlak investorů a ochota velkých technologických firem kupovat menší konkurenty. Cisco navíc nabídlo podmínky, které byly pro zakladatele výhodné. „Nebylo to tak, že by všechny peníze přišly hned, ale model byl nastaven férově. I díky tehdy vysokým úrokovým sazbám bylo možné část kapitálu bezpečně zhodnocovat na vkladových účtech čtyřmi až pěti procenty ročně,“ doplnil.Sedm let budování, tři firmy, osmdesát zaměstnancůJanošík není v českém startupovém prostředí nováčkem. Smartlook byla už jeho třetí firma. První se věnovala zakázkovému vývoji webových služeb, druhou byl Smartsupp, tedy chatovací nástroj pro e-shopy.Smartlook od začátku cílil na globální trh. „Nemělo smysl soustředit se na Česko, ani jsme neměli web v češtině. Kampaně jsme spouštěli v západní Evropě a USA. Pokud chcete vybudovat opravdovou raketu, musíte jít do zahraničí,“ popsal.Do roku 2022 už tým čítal kolem osmdesáti lidí. Podle Janošíka byla firma schopna konkurovat i americkým hráčům, kteří disponovali stovkami zaměstnanců a stovkami milionů dolarů kapitálu. „I přesto k nám zákazníci přecházeli a vyhrávali jsme výběrová řízení. To mi ukázalo, že děláme technologii opravdu dobře,“ řekl.Umělá inteligence mění pravidla hryVelkým tématem je podle něj vliv umělé inteligence na trh SaaS aplikací. „Dnes by se Smartlook bez AI neobešel. Všichni konkurenti ji implementují. Je to jako mít kolegu, kterého se zeptáte, co zlepšit na webu či aplikaci, a on vám poradí. Nechcete ztrácet čas manuálním filtrováním dat,“ vysvětluje.Investoři přitom roli AI začali zdůrazňovat už při jednáních před dvěma lety. „Tehdy ještě nebyl ten správný čas, ale dnes je to stoprocentní nutnost. Bez AI už produkt nemá šanci,“ dodává Janošík.Umělá inteligence však podle něj zároveň mění to, co investoři považují za hodnotné. Zatímco dříve ohromoval počet zaměstnanců, dnes je důležitější efektivita. „Ukázat, že máte osmdesát lidí ve firmě, je dnes spíše nevýhoda. Investoři chtějí vidět, že dokážete produkt vyvíjet s menším týmem,“ upozorňuje.Od zakladatele k investoroviPo exitu se Janošík ocitl v roli, kterou předtím neznal. Stal se z něho investor. „Celý život jsem budoval firmy, ale nikdy jsem neinvestoval. Najednou jsem měl kapitál a musel se rozhodnout, jak s ním naložím. Dlouho jsem vybíral, jestli to budu dělat sám, s bankou nebo přes multi family office. Nakonec jsem zvolil poslední variantu,“ popisuje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak probíhala zákulisní jednání s Ciscem o ceně a podmínkách?Jak se změnila Janošíkova role při přechodu z pozice CEO startupu do struktury korporátu?Jak reagovali zaměstnanci Smartlooku na prodej firmy americkému gigantovi?Jak vypadá jeho současný pracovní den?Co konkrétně radí studentům a mladým zakladatelům při startu jejich podnikání?

Brýle na čtení, na řízení, na počítač... a pořád je nemůžete najít? Dnešní medicína nabízí cestu. Jenže co reklama slibuje za 20 minut, v ordinaci trvá trochu déle a závisí na stovce detailů. V pořadu Science Lab na platformě FocusOn popisuje Andrea Janeková z Očního centra Praha, jak přesně vypadá operace, která vám může změnit život – nebo vám ji lékař naopak nedoporučí.„Refrakční operace je zákrok, který člověka zbaví brýlí – zcela nebo částečně. Ale oko musí být jinak zdravé,“ říká Andrea Janeková. Řešení se vždy odvíjí od věku a typu dioptrické vady – jiné postupy volí u mladých dospělých, jiné u pacientů nad padesát let. Záleží také na tom, zda člověk potřebuje brýle na dálku, na blízko či na čtení, a v neposlední řadě na výsledcích podrobného vyšetření.Laser pro mladé: metoda Smile, nejšetrnější pro okoMladší pacienti, zpravidla ve věku 18 až 35 let, přicházejí s krátkozrakostí a plnou schopností akomodace. To z nich dělá ideální kandidáty na laserové zákroky. Nejčastěji volenou metodou v Očním centru Praha je takzvaný Smile.Metoda Smile (Small Incision Lenticule Extraction) využívá femtosekundový laser, který v rohovce vytváří mikroskopickou „čočku“, tzv. lentikulu. Ta je silná podle počtu dioptrií. Tato čočka se pak čtyřmilimetrovým řezem ve tvaru úsměvu vyjme. „Dojde tím ke zploštění rohovky a odstranění dioptrické vady,“ popisuje Janeková. Výsledky? Už první den po zákroku pacient vidí lépe než před ním, druhý den je u většiny vidění mezi 90–100 %.Když laser nestačí: čočky pro extrémní případyNe každý se však na laser hodí. Někdy kvůli příliš vysoké vadě, jindy kvůli příliš tenké rohovce. „Laser je vhodný zhruba do –7 až –8 dioptrií, výjimečně o něco víc. Pokud má pacient třeba –15 dioptrií nebo rohovku tenkou, používáme tzv. fakické čočky,“ říká Janeková. Ty se implantují před čočku pacienta a korigují tak jeho dioptrickou vadu. Faktická čočka není natrvalo, lze ji kdykoliv vyjmout a vyměnit.„Není to klasická kontaktní čočka. Ta se nesundává. Tato tenká čočka, do které se vloží potřebné dioptrie, se vkládá přímo do oka. Nezasahujeme ale do rohovky, ta zůstává neporušená,“ vysvětluje. I zde bývá vidění ostré už druhý den. Fakické čočky dnes umožňují korigovat i extrémní vady – krátkozrakost až kolem –20 dioptrií.Po čtyřicítce přichází presbyopie: když se začnou střídat brýleS věkem přichází další komplikace – presbyopie neboli vetchozrakost. „Zhruba po 45. roce života čočka v oku ztrácí pružnost. Člověk začne hůř vidět na blízko,“ popisuje Janeková. Ti, kdo vidí dobře do dálky, začnou natahovat ruce a hledat lepší světlo na čtení. Ti, kdo nosili celý život brýle na dálku, si je naopak při čtení sundávají.Tito pacienti začínají střídavě používat brýle na dálku i na blízko – někdy i třetí typ na práci s počítačem. „V takovém případě nabízíme výměnu lidské čočky za čočku trifokální. Ta má tři ohniska a koriguje vidění na dálku, střední vzdálenost i blízko,“ říká Janeková.Nové čočky, nové vidění – a mozek, který si musí zvyknout„Neexistuje žádná metoda, která by navrátila vidění zdravého dvacetiletého oka,“ připomíná Janeková. I trifokální čočky mají svá omezení. Například u profesionálních řidičů se nedoporučují kvůli možnému rozptylu světel ve tmě. I běžní pacienti si musí na nové vidění nějakou dobu zvykat.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhá předoperační vyšetření (včetně délky, měření a postupů)?Proč by neměl mladý člověk čekat s operací? Jakých 25 let života bez brýlí tím získá?Jak vypadá praktický rozdíl mezi Smile, LASIK a PRK v reálných scénářích?Co dělat, když

Česká republika čelí historicky nízké nezaměstnanosti a zároveň dramatickému nedostatku pracovníků v klíčových oborech: od výroby přes stavebnictví až po zdravotnictví. Podle Tomáše Surky, generálního ředitele Orienta Czech Republic, bude Česko bez pracovní migrace v příštích letech paralyzováno. V rozhovoru pro pořad Export vysvětluje, proč se české firmy stále více obracejí na Filipíny a jaké bariéry jim stojí v cestě.Česká republika patří podle Surky k nejprůmyslovějším zemím Evropy a zároveň má jednu z nejnižších nezaměstnaností v celé EU. „To znamená, že nábor v podstatě řeší téměř celá republika,“ uvedl.Právě kvůli tomu se firmy potýkají s nedostatkem pracovníků napříč obory. Surka dodává: „Momentálně na českém trhu chybí asi 100 tisíc řemeslníků.“ Podle něj je navíc nedostatek i u řidičů, u kterých se odhaduje chybějících 10 tisíc lidí.Filipíny jako hlavní zdroj pracovní sílyČeské podniky se podle Surky stále častěji obracejí na Filipíny. Důvodů je hned několik: kulturní blízkost, znalost angličtiny a dlouhá tradice pracovní migrace. „Filipíny jsou jediná velká země v Asii, která je křesťanská, a jeden z úředních jazyků je angličtina. To integraci hodně pomáhá,“ vysvětluje.Jen v loňském roce odjelo za prací do zahraničí přibližně 2,5 milionu Filipínců. „To je celé práceschopné Slovensko,“ upozornil Surka. Český stát proto v posledních letech zvýšil kvóty v rámci programu Kvalifikovaný zaměstnanec. „Když jsme začínali, byla to kvóta dva až tři tisíce lidí. Dnes už jsme na 10 300 ročně, což výrazně usnadňuje přístup na trh,“ říká.Bariéry: byrokracie, ubytování a rigidní legislativaFirmy podle Surky nenarážejí jen na problém sehnat zaměstnance, ale také na překážky, které jejich nástup komplikují. „U lidí mimo EU je velká část legislativních překážek. Například: jak získat víza, pracovní povolení a zajistit, aby byla práce legální,“ vysvětluje.Dalším velkým problémem je ubytování. „V regionech jako je Mladoboleslavsko nebo Plzeňsko už je těžké pro pracovníky najít bydlení,“ říká Surka. Orienta Czech Republic proto často pronajímá celé domy a přestavuje je na ubytovny. Velké firmy by byly ochotné stavět vlastní kapacity, ale narážejí na složité stavební řízení.Demografie: budoucnost bez migrace je nereálnáPodle Surky se na nedostatek pracovníků nabaluje i nepříznivý demografický vývoj. „Porodnost v Česku je kolem 1,4 dítěte na pár, místo potřebných 2,1. Pokud bychom odečetli cizince, máme už méně než 10 milionů obyvatel,“ upozorňuje.Podobné trendy jsou patrné i v dalších zemích Evropy, extrémní situace je například v Jižní Koreji. „Tam je porodnost snad 0,7, což je úplně šílené číslo,“ říká Surka. Podle něj je proto pracovní migrace nevyhnutelná – a to nejen v manuálních profesích, ale i ve zdravotnictví či pečovatelských službách.Export know-how i přeshraniční spolupráceOrienta Czech Republic nepomáhá jen s dovozem pracovníků do Česka. Díky členství v evropském sdružení působí i na dalších trzích. „Máme zastoupení v Itálii, Polsku, Maďarsku nebo Švýcarsku. Jsme schopni pomoci s hledáním zaměstnanců v celé Evropě,“ vysvětluje Surka.Samotný nábor je podle něj velmi důkladný. „Nejde o to, nabírat lidi do zásoby. Vždycky nabíráme na konkrétní projekt pro konkrétního zaměstnavatele,“ říká. U svářečů například firma připravuje testy přímo na materiálech a technologiích, které budou pracovníci používat v Česku.Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:Jak probíhají testy filipínských svářečů a proč si Surka vozil na Filipíny dveře z BMW.Jak reagují kandidáti z Filipín, když poprvé slyší o České republice, a na co se ptají nejčastěji.Jaké komické situace nastáva

Nedávný blackout ukázal, jak málo jsou české firmy připraveny na výpadky internetového připojení. Pavel Hübner, spoluzakladatel a CEO společnosti Hardwario, vidí v digitalizaci průmyslu obrovský potenciál, ale upozorňuje na nutnost lépe zvládnout krizové situace, jak upozornil v rozhovoru v pořadu Inside Tech na platformě FocusOn. Firma z Liberce, která vznikla jako spin-off Jablotronu, pomáhá digitalizovat zdravotnictví, zemědělství i energetiku. Nedávný blackout, který zasáhl Českou republiku, byl pro technologické firmy neočekávanou zkouškou odolnosti. Pavel Hübner, který byl v době výpadku na služební cestě v Londýně, sledoval situaci zpovzdálí a zjistil, že jeho společnost nebyla na takovou situaci připravena.„Na dobré straně všechna naše IoT zařízení fungovala, většinou mají nezávislé napájení. Co se ale týče našeho týmu, když není internet, viděl jsem, jak postupně lidé odpadávali," vzpomíná Hübner na páteční odpoledne, kdy se Česko potýkalo s výpadkem internetového připojení.Od vývojáře k CEO technologické firmyPavel Hübner začínal jako vývojář v libereckém Jablotronu. „Vždycky mě zajímal celý životní cyklus produktu – nejen když dokončím vývoj, ale i jak se prodává, jaká je zpětná vazba a jaká je servisovatelnost,“ vysvětluje Hübner svou cestu od technika k podnikateli.Společnost Hardwario vznikla v roce 2015 jako spin-off z Jablotronu. „Začali jsme s kolegou rozvíjet aktivity přímo ve společnosti Jablotron. Hledání nových příležitostí a projektů. Tam se zrodila myšlenka, že bychom mohli být součástí jednoho z projektů i my sami,“ popisuje vznik firmy. Dnes má s mateřskou společností neutrální vztahy a každá jde vlastní cestou.Digitalizace průmyslu jako hlavní obchodní modelHardwario se specializuje na digitalizaci odvětví prostřednictvím IoT technologií. „Pomáháme partnerům řešit problematiku hardwaru – převést něco z fyzického světa do digitální podoby a poslat do cloudu nebo systému, kde se data zpracují,“ vysvětluje Hübner.Firma umožňuje obchodním partnerům soustředit se na jejich vlastní byznys, zatímco infrastrukturu zajišťuje Hardwario.Expanze do USA: opatrná strategieHardwario má obchodní entity v USA a Velké Británii, bez fyzických kanceláří. „Nemáme tam žádné budovy ani kanceláře, ale pomáhá nám to být blíž projektům a lépe komunikovat,“ říká Hübner. Jako příklad uvádí projekt v Portoriku, kde rozhodující byla možnost fakturace z americké entity.Firma se vyhýbá riziku tzv. „fantomových obchodníků“. „Slyšeli jsme různé příběhy těchto obchodníků, kteří se stěhují mezi startupy a spoléhají na setrvačnost. Tomu se chceme vyvarovat,“ dodává Hübner.Základní pilíře společnosti Tři hlavní pilíře byznysu společnosti Hardwario tvoří energetika, zemědělství a zdravotnictví. V oblasti energetiky spolupracovala například s ČEZem a s německou společností KSB, výrobcem průmyslových čerpadel pro jaderné elektrárny. V zemědělství stojí za projektem Naše rajče ve spolupráci s farmou Tušimice. Ve zdravotnictví spolupracovala s Canadian Medical a skupinou Agel, přičemž během covidu realizovala projekty s OK Servis zaměřené na monitorování léčiv a vakcín.Precizní zemědělství a chytrá světlaJedním z nejzajímavějších projektů je spolupráce s již zmiňovanou farmou Tušimice na projektu Naše rajče. Jde o jednu z největších hydroponických farem v České republice, která dodává produkty například do Kauflandu.Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte více o:Konkrétních zkušenostech s blackoutem a jak se technologické firmy mohou lépe připravit na krizové situaceStrategii expanze do USA a výzvách českých firem na americkém trhuDetailech spolupráce s velkými korporáty jako ČEZ nebo německá KSBBudoucnosti IoT technologií a trendu edge compu

Zahraniční investoři skupují celé bloky bytů, které nechávají ležet ladem nebo je po rekonstrukci prodávají s obrovskou přirážkou. Pražská střední třída mezitím ztrácí šanci na vlastní bydlení a je tlačena do stále dražších nájmů. Realitní makléřka Alice Wolf v rozhovoru pro pořad On the Ground na platformě FocusOn otevřeně popisuje, jak se česká metropole dostala do začarovaného kruhu vysokých cen a co by mohlo přinést změnu.Situace na pražském realitním trhu dosáhla kritického bodu. Podle realitní makléřky Alice Wolf z Wolf Reality je Praha v rámci Evropy na nejhorší pozici, co se týče dostupnosti bydlení. „Co se týče Evropy, jsme na tom úplně nejhůře,“ konstatuje Wolf.Na koupi bytu je dnes v Praze potřeba přibližně 18 průměrných ročních mezd, což je extrém i ve srovnání s dražšími lokalitami západně od českých hranic. Důsledky jsou dramatické pro všechny vrstvy obyvatel. „Ani střední třída už nemá možnost koupit si vlastní bydlení a musí do nájemního bydlení, které se také zvyšuje. Je to začarovaný kruh,“ vysvětluje Wolf.Kombinace faktorů žene ceny nemovitostí nahoruVysoké ceny nemovitostí v Praze způsobuje kombinace několika problémů. Wolf identifikuje snížené úrokové sazby, vysokou poptávku a nízkou nabídku jako klíčové příčiny. Významnou roli však hrají i zahraniční investoři. „Hodně zahraničních investorů kupuje celé bloky činžovních domů a pak už je málo bytů pro standardní rodiny,“ popisuje Wolf jeden z hlavních problémů současného trhu.Situace je umocněna omezenou rozlohou hlavního města. „Praha se nedá nafouknout, každý chce za lepší prací do Prahy,“ konstatuje makléřka. Tlak na pražský trh je tak neustálý a nabídka nových bytů nestačí pokrývat rostoucí poptávku.Mikrobyty za 200 tisíc korun za metr čtverečníExtrémní ceny na pražském trhu vedou k bizarním nabídkám mikrobytů o velikosti pouhých 15–25 metrů čtverečních za několik milionů korun. „Takový byt stojí čtyři, pět milionů a když si to vynásobíte těmi metry, jste na 200 tisících za metr čtvereční,“ vypočítává makléřka.Tyto mikrobyty se objevují zejména v atraktivních lokalitách jako Karlín či Vinohrady. Wolf však vidí problém nejen v ceně, ale i ve společenských dopadech. „Lidé by neměli být tlačeni do takových mikrobytů. Je to sociální problém. Kdo tam bude bydlet? Samostatný jedinec, který nezaloží rodinu,“ varuje před negativními důsledky tohoto trendu.Investoři versus mladé rodinyNa pražském trhu se střetávají dva typy kupujících: ti, kteří hledají bydlení pro sebe, a investoři. Wolf má zkušenosti s oběma skupinami ze své praxe na Vinohradech. První skupinu tvoří lidé, kteří chtějí v dané lokalitě skutečně bydlet a jsou ochotni i přeplatit.Na druhé straně stojí profesionální investoři se zcela odlišnou strategií. „Říkají mi: kupujeme byty před rekonstrukcí, už to je náš desátý byt v okolí, zrekonstruujeme ho a prodáme dráž,“ cituje Wolf typickou strategii investorských skupin. Makléřka se snaží v těchto situacích pomáhat rodinám, které byt skutečně potřebují.Regulace jako možné řešeníWolf vidí možné řešení v legislativní regulaci zahraničních investorů. „Pokud sem přijde velký investor s hotovostí a koupí spoustu bytů, které pak nechává prázdné, měla by existovat nějaká regulace,“ navrhuje makléřka.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč Wolf říká, že se jí nelíbí trend mikrobytů a jaké konkrétní sociální dopady v nich vidí?Jak Wolf popisuje situaci, kdy se jí sejde pět zájemců o jeden byt a jak rozhoduje mezi mladou rodinou a investorem?Jaký konkrétní příklad uvádí Wolf o vývoji cen bytů ve své lokalitě v Průhonicích?Co Wolf říká o mobilních a modulových domech jako alternativním řešení bydlení pro mladé?Proč Wo

Libor Hladík, vedoucí sekce Emobility Pražské energetiky, v rozhovoru pro pořad ElektroDrive na platformě FocusOn vysvětluje, proč některé stanice zůstávají dlouho neaktivní. Překážkou nejsou technologie, ale razítka, zákazy parkování a roztříštěná pravidla.Pražská energetika řídí rozvoj dobíjecí infrastruktury podle strategie 5P: People, Product, Place, Profit, Planet. ,,Chceme, aby řidič nemusel přemýšlet, kde bude dobíjet. Místo musí být čisté, bezpečné a s možností občerstvení nebo toalety," popsal Hladík vizi PRE.V oblasti produktů se PRE zaměřuje na široké spektrum: od neveřejného dobíjení pro firemní klientelu po veřejné dobíjení na ulicích, v nákupních centrech či na dálnicích. Na plánovaných "hubech" bude možné nabít i 400kW stanicí za 12 až 15 minut.Rychlý růst vs. pomalé povolování: Tříleté odklady nejsou výjimkouPřestože PRE ročně instaluje desítky stanic, celý proces je nesmyslně zdlouhavý. ,,Největší problém je doba od záměru po otevření stanice. Trvá to až tři roky. Každý stavební úřad má jiný pohled, jiný seznam dokumentů," popsal Hladík praxi.Praha patří k nejsložitějším oblastem, kde městské části často nepovolí značení ani vyhrazená stání. Vzniká tak patová situace, kdy sice stanice fyzicky existuje, ale nelze ji legálně využít.Elektromobilita na sídlištích? Prakticky nemožná bez spolupráce SVJDobíjení v bytových domech je těžké nejen technicky, ale i organizačně. ,,Instalujeme jednotky řešení, ale desítky studií končí na tom, že SVJ neschválí investici," uvedl Hladík. Při počtu 30 bytových jednotek a třech zájemců je těžké prosadit náklady v řádu statisíců až milionů korun.PRE nabízí tzv. HomeCheck za 3 500 Kč, který zahrnuje obhlídku a návrh řešení. Cena za samotný wallbox včetně montáže se pohybuje mezi 18 až 33 tisíci korunami. V případě SVJ se preferuje jedno společné odběrné místo pro celý dům s následným rozúčtováním.Pilotní projekty nabírají tempoPRE testuje řešení dobíjení v chytrých lampách, z nichž část už byla osazena v Praze. Dále se zaměřuje na smart grid a velká bateriová úložiště o výkonu až 2 MW. ,,Malá lokální řešení zatím nejsou na pořadu dne, primárně chceme regulovat celou soustavu skrze bateriové úložiště v blízkosti rozvoden," vysvětluje Hladík.Současný trend se zaměřuje na energetickou soběstačnost stanic pomocí fotovoltaiky. U větších lokalit se předpokládají přestřešení s panely a využití pro vlastní spotřebu.Nabíjení v praxi: Od 6 hodin doma po 15 minut na staniciPRE testuje a standardizuje technologické řešení. Pro AC nabíjení se osvědčil dodavatel Alfen, v oblasti DC Alpitronic. ,,Na ultrarychlé stanici nabijete z 20 % na 80 % během 20 až 30 minut, doma přes wallbox zhruba za 6 hodin," shrnul Hladík na příkladu škody Enyaq.PRE chce stavět stanice s přístupem pro osoby se sníženou pohyblivostí, tranzitní vozidla a modulovou konstrukcí, kterou lze škálovat podle poptávky.Platby, čipy a zelená energiePRE zavedla platby přes QR kódy a chystá 50 terminálů pro platbu kartou. ,,QR kódy se často přelepují, platební terminál bude bezpečnější a přívětivější," vysvětluje Hladík. Elektřina, kterou PRE dodává do sítě PREpoint, je 100% z obnovitelných zdrojů s garancí původu, převážně z norských vodních elektráren.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Co se dozvíte jen z podcastu?Jaké jsou interní procesy PRE při schvalování nových stanic a kdo může projekt zablokovat?Proč hasiči ztěžují instalaci nabíječek v garážích a jak se změnily normy?Jak funguje spolupráce PRE s THMP a TSK v rámci hlavního města Prahy?Proč vodíková technologie v Česku prakticky skončila a jak to vypadalo na Barrandově?

Bývalá policejní vyjednavačka Hana Kvasničková má za sebou téměř tři stovky zásahů, při nichž šlo o lidské životy. Ve 100 % případů s rukojmími a ve více než 99 % případů se sebevrahy dokázala situaci vyřešit bez ztrát. V rozhovoru pro pořad Přežít na platformě FocusOn odhaluje nejen detaily své práce, ale i důležitá čísla a data, která ukazují, proč je připravenost na krize klíčová nejen pro policisty, ale pro celou společnost.Kvasničková prošla i speciálním kurzem FBI, který probíhal v Česku za účasti amerických kolegů. „Co se týče metod a postupů, jsou velmi podobné – ať už vyjednáváte s únosci, sebevrahy nebo ozbrojenými osobami,“ popisuje.Základní princip je stejný: navázat kontakt, získat důvěru a postupně vést rozhovor směrem k bezpečnému konci. Velký důraz kladou vyjednavači na práci se syndromem rukojmí, známým jako stockholmský syndrom. „Naší strategií je, aby si rukojmí vytvořili důvěru spíše k nám než k pachatelům. Známe jejich jména, víme, že mají rodiny, a zajímáme se o ně osobně,“ vysvětluje Kvasničková.Tvrdá čísla: úspěšnost vyjednáváníZa 17 let služby jako vyjednavačka se Kvasničková účastnila téměř 300 případů se sebevrahy a dvou případů zadržení rukojmích. „V obou případech s rukojmími jsme dosáhli 100% úspěšnosti. U sebevrahů se nepodařilo zachránit pouze dva lidi. Jeden se zastřelil přímo přede mnou, druhý svůj čin dokončil po roce,“ říká.Nejdelší vyjednávání trvalo 20 hodin, v některých případech se ale jednalo i o dny. „Vyjednávání je vždy týmová práce, kde se lidé střídají. Není to sólová disciplína,“ dodává.Krize náctiletých a sociální sítěZkušenosti z praxe ukazují, že mezi nejzávažnější případy patří zásahy u náctiletých, často spojené se šikanou a sociálními sítěmi. „U náctiletých je velký problém v tom, že často komunikují na sociálních sítích pomocí skrytých symbolů a kódovaných výrazů. Řešili jsme tragický případ, kdy student poslal kamarádovi SMS s takovým skrytým vzkazem, který znamenal, že se loučí se životem. Kamarád význam nepochopil a zprávu ignoroval. My jsme naopak okamžitě věděli, že jde o velmi vážný signál, a potvrdilo se, že šlo o rozloučení před sebevraždou,“ popisuje Kvasničková.Podle ní rodiče často chrání děti až příliš, což snižuje jejich odolnost vůči životním krizím. „Krize jsou součástí života a posilují nás. Pokud je dítě nikdy nezažije, nebude připravené na realitu,“ upozorňuje.Nepřipravená společnostKvasničková upozorňuje i na obecný nedostatek připravenosti lidí na krizové situace. „Dnešní generace není zvyklá mít doma ani základní potraviny. Pokud by přišel blackout, většina lidí nemá hotovost, zásoby ani základní znalosti,“ varuje. Přitom jde o jednoduché návyky, které starší generace považovaly za samozřejmost – od držení základních zásob až po schopnost uvařit si jídlo bez pomoci moderních technologií.Právě schopnost improvizace a samostatného řešení problémů podle ní rozhoduje o přežití v krizích. „Pokud neumíte použít svůj mozek, žádná umělá inteligence vám nepomůže, když nebude signál,“ říká.Psychická odolnost a role rodičůKvasničková zdůrazňuje, že psychická odolnost je klíčová nejen pro krizové vyjednavače, ale pro každého člověka. „Krize, kterou překonám, mě posune dál a udělá ze mě silnějšího člověka,“ tvrdí. Rodiče by proto podle ní měli dětem umožnit řešit menší problémy samostatně, místo aby je okamžitě ochraňovali.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vypadá první věta, kterou policejní vyjednavač řekne člověku v krizi?Proč někdy pomůže s člověkem v absťáku mluvit lépe než s tím, kdo je „pod vlivem“?Jak se řeší situace, kdy pachatel žádá o kontakt s

Dostupnost bydlení v České republice se stala palčivým tématem. Ceny nemovitostí rostou dvouciferným tempem, hypotéky se zpřísňují a lidé se ocitají ve slepé uličce. Startup Ownest, za kterým stojí Martin Machala, přináší na trh inovativní model přístupu k vlastnímu bydlení. V rozhovoru pro pořad On the Ground na platformě FocusOn mluví o strukturálních problémech trhu, statistických trendech i o tom, proč se z vlastního bytu stává luxus.Dlouhodobý růst cen nemovitostí v Česku nekončí. Podle dat citovaných Martinem Machalou se meziročně jedná o nárůst okolo 10 %, a to i po předešlých dvouciferných skocích. „Z pohledu někoho, kdo hledá své první bydlení, je ta situace opravdu kritická," říká Machala, zakladatel a CEO společnosti Ownest.Do situace zasahuje hned několik paralelních trendů. Průměrná délka života se podle Machaly za posledních 30 let prodloužila o více než 10 %, což zpomaluje „obrátku" bytového fondu. Byty zůstávají déle v držení starších generací. Navíc klesá počet osob v domácnostech, což zvyšuje poptávku po bytech. Zásadní roli ale hraje i institucionalizace trhu, tedy vstup velkých fondů do segmentu bydlení.„Praha je schopná produkovat v dlouhodobém průměru zhruba 5 000 bytů ročně. Pokud by fondy v horizontu 5–10 let začaly skupovat 1 500 až 2 000 z nich, co pak zbyde pro retailové kupující?" ptá se Machala. Připomíná, že Česká republika patří k nejvíce liberálním trhům v Evropě, kde pronajímatelé mohou relativně volně zvyšovat nájmy. To nahrává fondům, nikoli jednotlivcům.Chybějící byty a uzamčený kapitálPodle dat, se kterými Ownest operuje, žije v České republice až 200 000 domácností v prostorech, které jsou pro jejich potřeby příliš malé. Přesto se nemohou jednoduše přestěhovat do větších. Často kvůli hypotékám, které již splácejí, a nemožnosti financovat další úvěr.„Lidé jsou v pasti. Vlastní nemovitost, která jim přestává stačit, ale nemají možnost ji jednoduše prodat, přestěhovat se do nové a financovat rozdíl," vysvětluje Machala. Ownest proto nabízí model, kdy klient získá nové bydlení do nájmu, a teprve poté prodává svůj starý byt. Po prodeji může novou nemovitost odkoupit za předem dohodnutou cenu.Systém podle Machaly zvyšuje i prodejní cenu starých bytů. „Když se nemovitost ukáže bez dětí, nábytku a nepořádku, může se její cena zvýšit o statisíce korun. K tomu slouží tzv. home staging," říká. Společnost klientovi zároveň garantuje fixní odkupní cenu právně vymahatelnou smlouvou.Bonita není všechno. Stačí tři procentaJednou z největších bariér pro mladé kupující je nutnost složit 10–20 % vlastních prostředků při žádosti o hypotéku. Ownest tuto hranici stlačil až na 3 %. „Jsme ochotni nést až 98 % rizika. Kupujeme nemovitost sami a pronajímáme ji klientovi s možností budoucího odkupu. Když říkáme, že je to dobrá koupě, ručíme za to i vlastním jménem vůči investorům," říká Machala.Proces je maximálně digitalizovaný a zahrnuje právní, investiční a technickou prověrku nemovitosti. „Kupující je při klasickém nákupu často hozený do vody. My mu poskytujeme kompletní servis a zajišťujeme i výhodnější cenu," dodává Machala.Klient za tuto službu zaplatí 2 % z ceny nemovitosti, další procenta pokrývá investor, který výměnou získává zajištěnou a stabilní investici do nemovitostí v atraktivních lokalitách.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcastJak se startup Ownest vyrovnává s konkurenčními realitními službami a proč věří, že jejich model má větší společenský dopad.Jak přesně funguje spolupráce s investory a kdo za nimi vlastně stojí.Kolik domácností už službu využilo a jaké mají reálné zkušenosti s odkupem nemovitosti.Jak Ownest plánuje expanzi mimo Prahu a které regiony mají podle nich největší potenciál.Proč j

Slábnoucí dolar, silná koruna a vysoké ceny nemovitostí v Česku motivují stále více investorů k nákupům v zahraničí. Nejde ale jen o výnos. Klíčovou roli hrají emoce, dostupnost a legislativa. „Pokud máte prostředky na byt v krajském městě, můžete přemýšlet o nemovitosti u moře,“ říká v pořadu On the Ground na platformě FocusOn Jan Rejcha, zakladatel a majitel společnosti Rellox.Koupě nemovitosti v zahraničí přestává být výsadou elitních investorů. Jak ukazují data společnosti Rellox, která se na zprostředkování těchto transakcí specializuje, většina klientů dnes operuje s rozpočtem srovnatelným s koupí bytu v českém krajském městě.„Koupit nemovitost v zahraničí není o tom, že by to bylo levnější. Je to o lepší hodnotě za podobné peníze," říká Jan Rejcha. Podle něj oslabení dolaru v posledních měsících přesáhlo 10 %, což se přímo promítá do výhodnosti nákupu v dolarových oblastech.„Většina českých klientů vychází z prostředků v korunách. Pokud nakupují v dolarech, je to pro ně aktuálně o 10 % výhodnější," dodává.Tradiční destinace se mění. Chorvatsko ztrácí, Dubaj sílíPřes 90 % českých investorů cílí na eurozónu. Mezi tradičními lokalitami dominuje Španělsko, Itálie, Rakousko a Chorvatsko. Nově se však do popředí dostávají i Spojené arabské emiráty. Chorvatsko, dříve stálice v první čtyřce, ztratilo na popularitě kvůli prudkému cenovému růstu.„Ještě před deseti lety byly běžné apartmány v Chorvatsku za 100 až 150 tisíc eur. Dnes je průměrná prodejní cena, kterou v Relloxu evidujeme, na úrovni 700 tisíc eur," popisuje Rejcha.Z masového trhu se tak Chorvatsko posouvá do výběrového segmentu. Naopak Dubaj se podle aktuální dynamiky stává dostupnější, a to nejen díky výhodnému kurzu, ale i širší nabídce v různých cenových pásmech.Polsko a Portugalsko přitahují nové skupiny investorůVedle známých destinací se do hledáčku českých investorů dostávají i méně očekávané lokality. Polsko zaznamenává růst zájmu nejen u Baltského moře, ale i v jezerních a horských oblastech. Klíčovým tahákem je vysoká úroveň služeb a moderní rezidenční výstavba.„Polsko má architektonicky kvalitní projekty, výborné služby a přitom cenově zůstává dostupné. A to i v regionech blízko hranic s Českem," vysvětluje Rejcha.Stále více bonitních investorů také zvažuje Portugalsko jako takzvaný plán B. Důvodem je kombinace politické stability, vysokého životního standardu a dostupnosti díky husté síti leteckých spojení. Exotickou variantou zůstává Bali, ačkoliv zde dominuje spíše vlastní užívání než čistá investice.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcastJak přesně fungují garantované zisky v Rakousku a jaká je praxe ve ŠvýcarskuJaká správcovská schémata dominují v jednotlivých zemích a co obnáší jejich využitíKteré konkrétní lokality v Polsku jsou momentálně investičním hitemJaké jsou cenové rozdíly mezi jednotlivými čtvrtěmi v Dubaji a jaký mají dopad na návratnostJaké konkrétní chyby nejčastěji dělají čeští investoři při první koupi nemovitosti v zahraničí

Spalovna Malešice je technologicky vyspělý kolos, který každoročně zpracuje stovky tisíc tun odpadu. Přesto o ní veřejnost překvapivě moc neví. Její ředitel, Aleš Bláha, v pořadu Městověda otevřeně mluví o tom, jak se z výtopny stala moderní kogenerační jednotka, proč výhřevnost odpadu roste, jaké kovy tahají ze škváry a proč dnes 80 tisíc tun zbytkového materiálu využívají na stavbách. A taky o tom, proč by se spalovna mohla stát novou pražskou dominantou. Pořadem provází Tomáš Hudeček, bývalý pražský primátor.Aleš Bláha má za sebou unikátní profesní dráhu – z Česka emigroval po maturitě v roce 1982, vystudoval chemické inženýrství v Norimberku a dvacet let se podílel na výstavbě a provozu spaloven v Německu. „Byl jsem v týmu, který stavěl pro Norimberk novou spalovnu. Získal jsem kontakty, znalosti, a to se mi tady hodilo, když mě v roce 2006 povolali jako šéfa pražské spalovny,“ popisuje.V čele pražské spalovny stojí už 19 let. Za tu dobu proměnil zařízení z výtopny na moderní kogenerační zdroj tepla a elektřiny. „Dodávali jsme tehdy jen páru do sítě. Dneska jsme plnohodnotná teplárna a elektrárna v jednom,“ říká. Spalovna je součástí Pražských služeb, které vedle ní provozují ještě úklid komunikací a svoz a recyklaci odpadu.Denně 1 100 tun odpadu. Výkon i za víkendových úklidůSpalovna zpracuje ročně kolem 400 tisíc tun odpadu, tedy v průměru 1 100 tun denně. „Běžíme 355 dní v roce. O víkendu svezeme třeba 300 tun, ale pondělí a úterý bývá špička, kdy přivezou až 1 800 tun,“ říká Bláha. Výjimku tvoří pouze desetidenní odstávka kvůli servisům a revizím.Do spalovny putuje nejen směsný komunální odpad z černých popelnic, ale i odpad od živnostníků. „Není to tak, že bychom vozili odpad z Moravy. Většina odpadu je pražského původu,“ dodává. Vysoký výkon zařízení umožňuje fungovat v režimu 24/7, a navíc dosahovat stabilní efektivity spalování.Energie pro město: teplo pro domácnosti, elektřina pro síťDíky modernizaci spalovna dodává elektřinu i teplo. „Vyrobíme přes 100 000 MWh ročně, z toho asi 80 000 MWh jde do veřejné sítě, 25 000 MWh spotřebujeme přímo ve spalovně,“ upřesňuje Bláha. Teplo je distribuováno do domácností i podniků – například do provozů Coca-Coly a Laktosu, kde se používá jako technologická pára.Zařízení se proměnilo díky investicím v letech 2007–2011, kdy proběhla instalace dioxinového a následně denoxového reaktoru. „Přidali jsme i rekuperaci tepla ze spalin, čímž jsme zvýšili účinnost zařízení o zhruba 10 %,“ říká. Všechny procesy probíhají automatizovaně, s dohledem operátorů a on-line monitoringem emisí.Škvára jako surovina. 80 000 tun s hodnotouZbytkem po spalování je škvára – ročně jí vznikne kolem 80 000 tun, tedy zhruba 20 % vstupní hmotnosti odpadu. „Dřív to bylo až 25 %, ale jak ubývá inertního materiálu a přibývá plastů, je jí méně,“ vysvětluje ředitel. Obsahuje železné i neželezné kovy – 8 000 tun železa a 2 000 tun barevných kovů ročně.„Ekonomicky mají železa a neželeza podobnou hodnotu – barevné kovy jsou sice objemově menší, ale cennější,“ říká. Tyto materiály jsou vytěženy pomocí magnetů a vířivých proudů a následně prodány jako druhotná surovina.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak spalovna rozezná radioaktivní odpad a co se děje, když detekuje stopu po nukleárním vyšetření?Co se stane, když do spalovny dorazí tlaková lahev a exploduje přímo v kotli?Proč je pro Pražany ekologičtější házet kelímky od jogurtu do černé popelnice místo žluté?Kolik energie by ušetřilo, kdybychom místo štěrku používali škváru a proč to už dnes dělají Dánové?Proč emise z pražské dopravy zásadně převyšují výstup spalovny – a proč ani snížení NOx pod 40 mg/m³ nemusí být eko

Exportní strategie Česka není jen o číslech a statistikách. V rozhovoru pro pořad Export na platformě FocusOn vysvětluje náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák, proč se diplomacie víc propojuje s byznysem, které trhy jsou pro české firmy nejperspektivnější a jakou roli hrají ambasády, když jde o kontrakty v zahraničí. „Naši lidé na zastupitelských úřadech nejsou v oblecích za sklem. Jsou to spojenci českých podnikatelů,“ říká.Podle Kozáka musí český export hledat nové trhy – a to nejen v Evropě. „Indo-Pacifik je dnes nejrychleji rostoucí region světa,“ vysvětluje. Česko se proto snaží o aktivnější působení v oblastech, kde jsme se dosud angažovali jen omezeně – jako například ve Vietnamu, Indonésii nebo na Filipínách.Další obrovskou příležitostí je Afrika. „Je to často podceňovaný kontinent, ale právě tam teď dochází k zásadním investicím. Jsou tam mladé populace, potřeba infrastruktury, zdravotnictví i vzdělání,“ říká. Využití přítomnosti českých firem je podle něj strategické – od dodávek elektřiny až po zdravotní projekty.Nemocnice z Česka pro Afriku: Jak může vypadat export v praxi„Není to jen o tom prodat generátor nebo lůžko,“ říká Kozák. Přidaná hodnota exportu vzniká, když firmy spolupracují a vytvoří komplexní řešení. Příkladem jsou nemocnice dodávané do afrických zemí – od stavební části až po technologie a školení místního personálu.V jednom projektu se spojilo 18 firem, každá dodala část know-how. Výsledkem byl komplexní systém. „Tohle je způsob, jak můžeme konkurovat i větším státům. Nabídneme ucelené řešení, a ne jen jeden výrobek,“ zdůrazňuje.Exportní balíčky a státní pomoc: Funguje to, když se sladí tempoČeské firmy mohou využívat tzv. exportní balíčky – tedy koordinované nabídky, do kterých se zapojují různé instituce: CzechTrade, CzechInvest, banky i pojišťovny. „Když se to dobře nastaví, funguje to. Ale musíme být sladění v čase i v prioritách,“ vysvětluje Kozák.Zásadní podle něj je, aby diplomaté i firmy hráli v jednom týmu. „Mnohokrát jsem viděl, že když někdo z ambasády pomůže otevřít dveře, celá věc se rozjede. Jinak by to zůstalo v šuplíku,“ říká.Když věda potká obchod: síla vědecké diplomacieModerní export není jen o fyzických produktech. Česko se stále víc opírá o přidanou hodnotu – a tady vstupuje do hry vědecká diplomacie. „Spojili jsme týmy, které pomáhají nejen výzkumným institucím, ale i startupům, které mají co nabídnout,“ popisuje Kozák.Význam má i spolupráce univerzit a firem. „Na ambasádách máme lidi, kteří dokážou napojit akademickou sféru na průmysl. Vznikají díky tomu inovační mosty, které mají obchodní potenciál,“ říká.Zastupitelské úřady jako první spojka pro exportéraKozák upozorňuje, že ambasády by měly být první místo, kam se exportér obrací. „Naši lidé jsou připravení pomoct – od základní analýzy trhu až po napojení firmy na relevantní kontakty,“ říká.Zároveň přiznává, že v minulosti to tak vždy nefungovalo. „Museli jsme změnit přístup. Nejde jen o formality – musíme přinést konkrétní výstupy,“ říká. Dnes jsou podle něj diplomaté často i krizoví manažeři – pomáhají řešit problémy s celními bariérami nebo zadrženým zbožím.Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:5 věcí, které se dozvíte pouze z podcastu:Co konkrétně obnáší projekt nemocnic pro Afriku?Jak se česká diplomacie mění směrem k aktivnímu přístupu?Jak funguje vědecká diplomacie a kdo ji může využít?Co by měl udělat exportér jako první, když chce do ciziny?Proč je někdy jedna věta ambasadora důležitější než celý obchodní plán?

Expert na kryptoměny odhaluje šokující nekompetenci českých úřadů v kauze bitcoinů za miliardu. Zatímco zločinci už dávno vědí, že bitcoin není na nelegální aktivity, naši politici stále netuší, jak funguje technologie 21. století.Bitcoin jako nejhorší volba pro upláceníPředstava, že by se bitcoin mohl stát nástrojem pro uplácení politiků, je podle Lukáče naprostou chybou. "Tohle vůbec není o bitcoinech. Pokud něco bitcoin udělal, tak ukázal, že na něj je všechno dosledovatelné. Kdybychom používali igelitky s hotovostí nebo krabice od vína plné peněz, jak byly u nás oblíbené, bylo by to mnohem méně dosledovatelné než s bitcoinem," vysvětluje novinář a autor podcastu KryptoSpace.Bitcoin funguje jako veřejná účetní kniha - blockchain, kde jsou zaznamenány všechny transakce. "Když se podíváme na blockchain, dostopujeme každou adresu, každou transakci, všechno tam je uloženo," popisuje Lukáč princip fungování kryptoměny.Zásadní chyby ministerstvaNejvětším problémem podle experta bylo, že si úředníci "nechali poslat bitcoin za miliardu a nikoho si nepřizvali" - ani poslance Havránka z ODS, ani Dominika Stroukala z vládního poradního orgánu NERV."Nechali si od člověka, který byl odsouzený za provozování nelegálního tržiště, poslat bitcoiny na miliardu na svou peněženku. Dopředu se nezeptali, odkud jim to pošle, a pak si tři měsíce nekontrolovali, odkud jim to poslal," kritizuje Lukáč postup ministerstva.Kdyby úředníci použili běžné analytické nástroje, okamžitě by zjistili, že bitcoiny pocházejí z adres propojených s nelegálním tržištěm Nukleus Market. "Očividně měl Jiříkovský přístup k nějakým 12 miliardám, přitom jim řekl, že má jen 3,5 miliardy a dá jim 30 procent. Ve skutečnosti jim dal mnohem méně."Proč Jiříkovský zvolil tuto cestuDůvod, proč se Jiříkovský obrátil na český stát, byl prostý - "burzy a velcí hráči na trhu nejsou hloupí jako čeští úředníci" a mají systémy, které okamžitě odhalí původ podezřelých bitcoinů."Měl nějakých 12,5 miliardy korun v bitcoinech, se kterými nemohl legálně moc dělat. Doufal, že když mu to uzná česká vláda, najde se nějaká burza, která mu zbylé prostředky vymění," spekuluje Lukáč o motivaci odsouzeného.Tato strategie však byla extrémně riziková. "Namaloval si na sebe obrovský terč. Do transakcí z března nikdo nemohl pana Jiříkovského spojit s Nukleus Market Place. Teď to ví celý kryptosvět."Problémy s aukcí bitcoinůMinisterstvo následně bitcoiny prodalo v aukcích čtyřem kupujícím, kteří však nyní čelí vážným problémům. "Koupili si legální bitcoin od státu - kdo je bezpečnější partner než stát? Teď mají bitcoin, který jim policie zmrazila, což znamená, že s ním nemohou obchodovat," popisuje situace Lukáč.Kupující už zaplatili vysoké stovky milionů z celkových 956 milionů, které měl stát obdržet, ale jejich bitcoiny jsou nyní nepoužitelné. "Pokud jim vznikne škoda - ať už proto, že bitcoin zdraží nebo zlevní - může to stát stát další pěknou sumičku."Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video:Jak konkrétně funguje sledování bitcoinových transakcí a proč je bitcoin horší volba než hotovost pro nelegální aktivity Proč se Jiříkovský rozhodl spolupracovat se státem místo využití kryptoburz Jaké finanční ztráty mohou vzniknout státu kvůli zmrazeným bitcoinům kupujících Jak reaguje mezinárodní krypto komunita na českou "bitcoinovou kauzu" Proč česká regulace kryptoměn funguje, ale politici technologiím nerozumějí

V rámci pořadu Brand Date na platformě FocusOn.cz proběhl rozhovor s Markem Walderem, brand manažerem Direct pojišťovny. Walder prozradil zákulisí procesu rebrandingu celé skupiny Direct, hovořil o výzvách v oblasti digitálního marketingu a popsal, jak jeho tým přistupuje k influencer marketingu. Podle statistik, které uvedl, se s novým vizuálem ztotožnilo 31 % respondentů, zatímco přibližně 34 % reagovalo negativně.Hlavním impulsem pro rebranding Direct pojišťovny byla potřeba vizuálně sjednotit celou skupinu Direct. Jak Marek Walder vysvětlil, nešlo pouze o pojišťovnu, ale o celou skupinu, kterou dříve nazývali "Family". Proces rebrandingu začal před přibližně rokem a půl, kdy tým řešil, jak by měly vypadat nové reklamní spoty.,,Postupně jsme se přesunuli k tomu, jak by měl vypadat spot Direct skupiny a v tu ránu nám začalo docházet, že potřebujeme i základní brandové assety nějak sjednotit,'' uvedl Walder. Chtěli především vytvořit spot, který by nebyl tolik produktový, ale více mluvil o tom, proč Direct pojišťovna existuje a o porozumění životu jejich zákazníků.První reakce na nový vizuálNový vizuál byl poprvé představen Pavlem Řehákem ve Fóru Karlín v říjnu loňského roku a podle Waldera byla odezva velmi pozitivní. Následně měl marketingový tým půl roku na to, aby vizuální identitu převedl do praxe - předělat web a všechny kontaktní body se zákazníkem tak, aby působili jednotně.,,Odezva byla fantastická. V té době jsem více vnímal takové ty klasické hejtery na sociálních sítích,'' komentoval Walder první reakce. Podle průzkumu, který proběhl na jednom z portálů, bylo přibližně 34 % negativních reakcí, 31 % pozitivních a zbytek byl neutrální. ,,Čekal bych, že u rebrandingu budeme čelit více negativním reakcím. Takže pro mě to bylo vlastně už tehdy signál, že se to povedlo,'' dodal Walder.Hodnoty pojišťovny a komunikace se zákazníkyZpůsob komunikace Direct pojišťovny se i po rebrandingu nadále drží stejných hodnot. Marketingová strategie zůstala principiálně beze změny, jelikož podle Waldera by rebranding neměl mít vliv na základní hodnoty společnosti.,,Pojišťovnictví je obecně zajímavý obor v tom, že si kupujete produkt, který obecně nechcete využít. Platíte, ale vlastně to nechcete nikdy použít,'' vysvětlil Walder specifika pojistného trhu. ,,Ten nejsilnější zážitek musí být už při sjednání, tam musíte samozřejmě pocítit naše hodnoty - jednoduchost, rychlost, přátelskost, spolehlivost. A pak je velice silný moment, kdy se bohužel někomu něco stane a ta pojišťovna ho musí podržet,'' dodal. Walder zdůraznil, že klienti jsou často překvapeni jednoduchostí a rychlostí jejich služeb, což boří negativní předsudky, které lidé vůči pojišťovnám mají.Digitální kanály a mediální mixV současné době Direct pojišťovna nejvíce využívá online video z důvodu efektivity, přestože podle některých studií nefunguje tak dobře, jak by si přáli. Walder ale upozornil na zajímavý trend - přibližně 30 % populace už nemá klasickou lineární televizi.,,Byť nemají televizi, tak pak často nemají ani běžný YouTube s reklamou, protože používají adblock nebo si platí, aby to, co konzumují, měli bez reklam,'' vysvětlil Walder. Proto jsou pro pojišťovnu stěžejní i jiné online kanály, jako jsou například influenceři. ,,Jsou to kanály, kde se můžeme svobodně vyjádřit, ukázat a nemusíme se bát, že to tam bude skrývat adblock,'' dodal.Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:Jak dlouho podle Marka Waldera trvá, než se reklamní spot "opotřebuje"?Jaké konkrétní příklady uvedl host k demonstraci toho, že Direct pojišťovna je opravdu "na straně klienta"?Jakou strategii používá Direct pojišťovna při práci s obsahem svého blogu?Jakým způsobem chce Direct pojišťovna řešit problémy s ad-blockery a placeným sledová

Lucie Gramelová, lingvistka a polyglotka hovořící 12 jazyky, v rozhovoru pro pořad Jazykověda na webu FocusOn vysvětluje, jak efektivně postupovat při učení cizích jazyků, proč nám může pomoci sledování Netflixu a jak umělá inteligence ovlivňuje jazykové vzdělávání.Mobilní aplikace jako Duolingo nebo Kubova English jsou podle Gramelové výborným doplňkem při studiu cizích jazyků, ale neměly by být jediným zdrojem učení. „Smysl to určitě dává, ale asi se na to dívám tak, že každá ta aplikace je super doplněk. To mi přijde velmi důležité,“ vysvětluje lingvistka.Gramelová vyzdvihuje především aplikace, které podporují aktivní komunikaci. „U Kubovy English se mi líbí, že používají takového AI avatara, který s vámi opravdu komunikuje, reaguje, vy mu musíte odpovídat. Je to o mluvení, což je hrozně důležité," doplňuje moderátor. Podle odbornice záleží, co od jazyka očekáváme – většina lidí chce především mluvit, ale pro některé může být prioritou psaní nebo čtení.Aktivní přístup je klíčem k úspěchuHlavním faktorem, který podle Gramelové rozhoduje o úspěchu při studiu cizího jazyka, je aktivní přístup studenta. „Ať už máte aplikacinebo klasickou učebnici, tak strašně moc záleží, jestli jste zaměřený jenom na to, a vůbec z toho nevykročíte – pak je to prostě málo. Záleží, jestli jsem pasivní student a jenom čekám, co mi přijde, anebo aktivní student, který dokáže třeba ještě mimo to provozovat samomluvu, což je taková oblíbená technika mezi polygloty," říká Gramelová.Jako příklad uvádí situaci, kdy jedete autem: „Máte hodinu – dvě, nevíte, co s časem, vypnete rádio a zkoušíte si něco říkat v cizím jazyce. To je skvělá věc na rozmluvení – klidně jenom ty frázičky, které jste třeba včera viděl v Duolingu nebo v učebnici. Tyto aktivizační techniky strašně moc pomohou a podle mě dělají ohromný rozdíl v tom, jak zafunguje kterákoliv aplikace nebo učebnice."Od španělštiny po finštinu: cesta polyglotky ke 12 jazykůmLucie Gramelová vystudovala španělštinu a řečtinu na Filozofické fakultě, což považuje za své dva nejsilnější jazyky. „Pak bych řekla, že v té složce těch opravdu silnějších jazyků mám ještě němčinu, polštinu, nizozemštinu a některé balkánské jazyky. Na fakultě jsem vyučovala románské jazyky, takže mám velice slušnou třeba italštinu, ale už podstatně slabší portugalštinu," vyjmenovává lingvistka část ze svého jazykového portfolia.K otázce, co ji motivovalo naučit se tolik jazyků, odpovídá: „Mě to strašně baví. Já nic jiného neumím a od dětství nic jiného nedělám. Je to taková velká vnitřní potřeba, asi tak jako někdo chodí na ryby, tak já se prostě učím jazyky." Na rozdíl od svých studentů, kterým radí najít si jasnou motivaci pro každý jazyk, ji často motivuje samotná struktura jazyka a jeho zvuk: „Musí to mít atraktivní fonetiku a pak mám takovou motivaci v tom napodobovat ten jazyk, aby to znělo autenticky, aby ta výslovnost byla pěkná."Nejnáročnější jazyk? Překvapivě angličtinaKdyž přišla řeč na nejtěžší jazyk, který se Gramelová učila, zmínila svůj současný boj s finštinou: „Já teď hodně bojuji s finštinou, to je jazyk, který se učím třetím rokem, možná i déle, a ten výsledek třeba není až takový, jaký bych možná já nebo i lidé kolem mě očekávali, přestože do toho jdu s tím, že já přece vím, jak se jazyky učit. No, ale ta finština je těžká."Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:Jak přesně vypadá technika samomluvy při učení cizího jazyka, kterou používají polygloti?Jaké konkrétní zvukomalebné prvky Lucie Gramelová vyhledává v jazycích, které si volí k učení?Proč přesně nenavázala Lucie Gramelová vztah s angličtinou, když ovládá tolik jiných jazyků?Jak se polyglotovi daří přepínat

Vlastimil Divoký, manažer marketingu ERV Evropské pojišťovny, vysvětluje, proč je značka s největším podílem na trhu v Česku stále málo známá. V rozhovoru pro Brand Date popisuje problémy s identitou značky, změny na trhu cestovního pojištění i to, proč ERV sází na kvalitu místo slev.ERV Evropská pojišťovna je lídrem na českém trhu cestovního pojištění, ale její značka zůstává málo známá. „Jsme nejsilnější značka na trhu, kterou skoro nikdo nezná,“ přiznává Vlastimil Divoký. Hlavní příčinou je podle něj způsob distribuce pojištění – většina klientů přichází přes cestovní kanceláře nebo firemní kanály, což snižuje přímé povědomí o značce.Kvalita služeb je přitom pro ERV klíčová. „Od našich zakladatelů z Dánska jsme převzali důraz na kvalitu za každou cenu. To je něco, co nás odlišuje, a přenášíme to na všechny naše zaměstnance i partnery,“ vysvětluje Divoký. Společnost proto nikdy nehraje na nejnižší cenu nebo slevy, ale na špičkovou péči o klienta.Jak název pojišťovny způsobil zmatekV minulosti značka ERV několikrát měnila název – od původního Evropské cestovní pojištění, přes Evropská cestovní pojišťovna až po ERV pojišťovna. Změny jména ale přinesly zmatek. „Měli jsme období, kdy si nás klienti pletli s energetickou firmou RWE, dnes Innogy. To byl obrovský problém,“ vzpomíná Divoký.Aby situaci napravili, vrátili do názvu slovo „Evropská“. „Zjistili jsme, že to slovo má pro české klienty význam a pomáhá jim nás identifikovat. Dnes už je značka stabilní, ale povědomí o ní stále nedosahuje úrovně konkurence,“ dodává.Online prodej a B2B jako hlavní kanályERV dnes distribuuje své pojištění hlavně přes tři kanály: cestovní kanceláře, firemní pojištění a online prodej. „Cestovní kanceláře tvoří asi 70 % našeho byznysu. Firemní klientela přidává dalších 20 %, a teprve posledních 10 % je online,“ popisuje Divoký.I když se digitální prodej rychle rozvíjí, osobní kontakt v cestovních kancelářích zůstává klíčový. „Lidé si často sjednají pojištění přímo s dovolenou, protože jim to připadá pohodlné. Naším úkolem je být v ten správný okamžik na správném místě,“ vysvětluje Divoký.Proč nevsadit na slevy? Zákazník si pamatuje pomoc, ne cenuERV Evropská pojišťovna dlouhodobě odmítá strategii slev. „Mnoho našich konkurentů láká klienty na obrovské slevy, ale my víme, že kvalitu služby to nenahradí,“ říká Divoký. Společnost se proto soustředí na komunikaci hodnot služby – na to, jak klientům pomáhá v krizových situacích.„Cestovní pojištění je něco, co si klient koupí a doufá, že to nikdy nepoužije. Ale když přijde problém – nemoc, zranění, ztráta zavazadel – chce okamžitou a kvalitní pomoc. To je naše silná stránka,“ vysvětluje Divoký.Jak komunikovat kvalitu? Autentické příběhy a mikroinfluenceřiV rámci digitální strategie ERV využívá mikroinfluencery. „Nejdeme cestou velkých hvězd, ale spolupracujeme s lidmi, kteří opravdu žijí cestováním. Jejich autentické zkušenosti jsou nejlepší reklamou,“ říká Divoký.Influenceři musí být schopni přirozeně propojit svou cestu s pojištěním a nabídnout reálné příběhy. „Nechceme umělé scénáře. Když někdo cestuje, je přirozené, že se pojišťuje. Na tom stavíme naši komunikaci,“ dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video.Jak ERV zvládla krizovou komunikaci po změně názvuProč je kvalita služeb důležitější než slevyJak se mění trh cestovního pojištění v digitální doběCo jsou klíčové kanály pro růst značky ERVProč ERV sází na mikroinfluencery místo velkých hvězd

Michal Janda, Convenience Retail společnosti OMV, v rozhovoru pro pořad Brand Date na webu FocusOn.cz vysvětluje, jak se rakouská společnost adaptuje na změny v chování zákazníků a přizpůsobuje své stanice elektromobilitě i novým spotřebitelským trendům. Transformace zahrnuje rebrandování 140 českých čerpacích stanic během následujících tří let.Čerpací stanice dávno nejsou jen místem pro rychlé natankování a odjezd. Zákazníci na nich tráví více času a jejich očekávání rostou – od lepšího prostředí přes kvalitnější občerstvení až po úplně nové služby. Společnost OMV na tyto změny reaguje komplexní transformací svých provozoven i celkové identity značky.Rebrandování a zútulnění prostředíOMV aktuálně prochází významnou proměnou. „Procházíme v současné době transformací, mění se naše značka, celá identita značky se proměňuje více k udržitelnosti," vysvětluje Michal Janda, který v OMV odpovídá za veškerý nemotoristický byznys.Nejde však o jednorázovou změnu, ale o dlouhodobý proces. „Už několik let přidáváme více čalouněného posezení. Tuto sekci úplně rozšiřujeme, protože zjišťujeme, že na čerpacích stanicích lidé rádi zastaví, počkají tam, nejen si dají kávu, ale klidně si tam domluví obchodní jednání," popisuje Janda aktuální trendy.Do interiérů stanic přibývají modernější a světlejší barvy, dřevěné prvky a důraz je kladen na přehlednost. Z prostor mizí rušivé vizuální prvky, které by mohly zákazníkům vadit při odpočinku. Změny se týkají i exteriéru, kde je důležité jasné značení, aby se zákazníci snadno orientovali.Data o zákaznickém chování určují směrOMV systematicky analyzuje chování svých zákazníků, aby lépe rozuměla měnícím se potřebám. „Pracujeme s našimi vlastními prodejními daty, víme o zákaznících leccos, víme, co nakupují. Je to pro nás důležité, protože testujeme různé novinky a inovace a potřebujeme vědět, jestli zákazníci tyto produkty skutečně nakupují," vysvětluje Janda.Společnost sleduje i širší trendy v maloobchodě, které ovlivňují strategie čerpacích stanic. „Vidíme, že formát čerpacích stanic získává čím dál větší důležitost. Na obecném potravinovém retailu lidé tráví méně času, nechtějí už tam jezdit na velké nákupy, jezdí tam na menší nákupy, na krátký čas. Ale zároveň vyhledávají místa, která jsou jim blízko. To je příležitost pro nás," analyzuje manažer.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní kroky podniká OMV při spolupráci s Pražskou energetikou pro umístění dobíjecích stanic mimo standardní síť čerpacích stanic?Jak se liší chování zákazníků na městských a dálničních stanicích podle dat, která OMV sbírá?Kolik procent celkového obratu v současnosti tvoří nemotoristické zboží a jaký nárůst tohoto podílu firma očekává v příštích letech?Jaké další konkrétní Single origin kávy plánuje OMV nabízet po úspěchu brazilské varianty?Jaké specifické úpravy interiérů chystá OMV pro zákazníky s elektromobily, kteří na stanicích tráví 3-4x více času než běžní řidiči?

Flexibilita práce se stala klíčovým tématem pro firmy i zaměstnance. Zatímco před pandemií pracoval z domova pouze každý dvacátý zaměstnanec, nyní je to už každý desátý. V rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn vysvětluje Lucie Paulíčková, zástupkyně generálního ředitele společnosti Tesena, jak se mění přístup k rovnováze mezi prací a osobním životem, jaká rizika to přináší a jak s tímto konceptem pracovat.Work-life balance není novým konceptem, ale obrovský boom zaznamenal v době covidu a jeho vývoj pokračuje i nadále. Pandemie nás přiměla uvědomit si důležitost rovnováhy mezi pracovním a osobním životem, někdy dokonce i proti naší vůli.,,Mně se osobně líbí koncept, kdy už se nebavíme o work-life balance, ale o life balance. Pracovat se svým životem i se svým zdravím tak, abych byla v pohodě po zdravotní stránce, jak té fyzické, tak té psychické," vysvětluje Lucie Paulíčková. Práce tvoří významnou část našeho života – trávíme v ní velké množství času včetně dojíždění, což může být přínosné nebo naopak problematické.V období covidu se dramaticky rozšířila práce na dálku. Firmy byly nuceny začít využívat technologie umožňující spolupráci na dálku, což vedlo k výraznému pokroku v této oblasti. Před pandemií pracoval z domova zhruba každý dvacátý zaměstnanec, nyní je to už každý desátý.Rizika flexibilního přístupu k práciFlexibilní způsob práce s sebou nese určitá rizika, na která by se měly firmy zaměřit. Především jde o potenciální ztrátu vztahů v týmu, když se zaměstnanci nepotkávají osobně v takové míře jako dříve.,, Ztrácí se tam vztahy, může se ztrácet týmovost," popisuje Paulíčková. Některé firmy také hovoří o ztrátě kreativity – osobní kontakt umožňuje rychlejší řešení problémů a spontánní nápady, což může při práci na dálku chybět.Dalším problémem jsou technologické překážky při práci na dálku. I když firmy mají možnost scházet se online, řada zaměstnanců se potýká s nestabilním internetovým připojením nebo jinými technickými problémy, což negativně ovlivňuje efektivitu online schůzek.Psychické dopady práce z domovaPráce z domova může mít negativní vliv na psychické zdraví zaměstnanců. Člověk je sociální tvor, který potřebuje kontakt s ostatními lidmi. Paulíčková to potvrzuje i ze zkušenosti z vlastní firmy.,,Tím, že jsme se hodně zavřeli doma, byli jsme k tomu i donuceni covidem, ale řada lidí pokračovala v režimu buď úplně zavření doma a pracovat z domova plně, anebo aspoň částečně, tak příležitostí setkávat se a interagovat s lidmi ubylo," říká Paulíčková. ,,Hodně času lidé tráví sami a samota potom dopadá i na jejich psychické zdraví."Ve společnosti Tesena se setkali s psychickými obtížemi zaměstnanců různého charakteru. Některé neovlivňovaly pracovní výkon, ale firma je začala proaktivně řešit, aby předešla případným problémům.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně ovlivnila pandemie covidu přístup zaměstnavatelů k flexibilní práci?Jaké specifické technologické nástroje pomáhají firmám efektivně implementovat práci na dálku?Jak by měly firmy reagovat na rozdílné potřeby zaměstnanců různých generací?Jaké konkrétní statistiky ukazují na ekonomický přínos vyváženého work-life balance?Jak přistupují k work-life balance úspěšné zahraniční firmy v porovnání s českými společnostmi?