FOCUS ON

Architekt a umělec Petr Janda patří mezi nejvýraznější osobnosti současné české architektury. Jeho projekty od libereckého památníku po pražskou náplavku formují současné vnímání veřejného prostoru v Česku. V rozhovoru pro pořad Next Stop na platformě FocusOn popisuje, proč některé projekty trvají deset let, jak město přichází o stovky milionů v nevyužitém potenciálu, a proč se české prostředí stále bojí křivek, i když technologie už dávno nestojí v cestě.Když Petr Janda vysvětluje důvod názvu svého studia Brainwork, začíná od podstaty své práce: „Architektura je pro mě duševní činnost. Vzniká z přemýšlení, z dialogu, z formulování tématu. Řemeslo je důležité, ale není to primární zdroj architektury.“Janda je původně sochař, který se k architektuře dostal přes umělecké uvažování. Tento původ je stále patrný. Jeho tvorba má silný emoční i symbolický základ. Všímá si vrstev prostoru, které běžná architektura často přehlíží.Památník jako zrcadlo společnostiJedním z příkladů, kde se jeho filozofie výrazně promítla, je liberecký památník obětem komunismu. Janda k němu říká: „Chtěl jsem odstranit tradiční symboliku a nabídnout prostor pro individuální sebereflexi. Jednoduchý tvar umožňuje, aby se každý divák sám sebe zeptal na vztah ke svobodě.“Text na patě památníku je čitelný až v odrazu leštěné plochy. Obsahuje výzvu: „Sám v sobě hledej, zda svobodu bráníš, ctíš nebo omezuješ.“ Janda trvá na tom, že památník nemá být jen připomínkou minulosti, ale i současnosti. „Oběti totalitních myšlenkových systémů nezmizely. Hrozba není uzavřena v datech 1948–1989.“Zrod náplavky: od kultury ekonomickému motoru PrahyJanda v rozhovoru popisuje vznik náplavky jako sérii malých experimentů, které vyústily v jeden z nejúspěšnějších urbanistických projektů posledních desetiletí. „V roce 2009 jsme udělali první kulturní akce a během jediné sezóny se z náplavky stal fenomén. Lidé tam začali přirozeně trávit čas a prostor se probudil k životu.“Následovalo několik let postupného oživování. Výsledkem je veřejný prostor, který má pro město vysokou ekonomickou návratnost:náplavka generuje každoročně statisíce návštěv,přitahuje malé podniky, služby a kulturní provoz,zvyšuje hodnotu okolních nemovitostí,stala se pražskou turistickou značkou.Janda popisuje i nečekané dopady: „V prvních letech jsem prováděl po náplavce deset až patnáct zahraničních urbanistických delegací ročně. Lidé jezdili do Prahy přímo kvůli ní.“Ekonomická anomálie: město chce, aby se veřejný prostor „uživil“Přesto je projekt dnes pod tlakem ze strany politiků i správcovské firmy. „Existuje absurdní představa, že veřejný prostor má být ziskový. To popírá jeho smysl. Veřejný prostor si na sebe nemá vydělávat – má vytvářet hodnotu pro společnost.“Podle Jandy by požadavek ekonomické soběstačnosti znamenal zánik veřejných prostranství. „Kdybychom to aplikovali na jakékoli jiné náměstí, znamenalo by to jeho konec.“ Zároveň vysvětluje, že komercializace prostoru vede k opačnému výsledku:„Čím více komerce, tím rychleji klesá autenticita a s ní i zájem lidí. Ekonomický přínos prostoru tak padá.“Bilbao efekt po pražskuModerátor Jan Klaška v rozhovoru připodobnil náplavku k newyorské High Line a popsal její dopady: růst cen nemovitostí, příliv uměleckých galerií, celkový ekonomický rozkvět čtvrti.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní technické argumenty rozhodly o zachování železničního mostu.Co přesně se děje v zákulisí pražské politiky při správě veřejných prostorů.Jak Janda vyjednává s výrobci atypických konstrukcí, aby dosáhl standardních cen.Jak funguje týmová práce v jeho studiu a jak vznikají koncepty projektů.Co mu říkají lidé na ulici

Nový zákon o kybernetické bezpečnosti podle evropské směrnice NIS2 dopadá v Česku i na Slovensku na tisíce firem napříč obory. Přináší nové povinnosti, kontrolní mechanismy a také zásadní změnu v přístupu k IT bezpečnosti. Auditor Jaromír Tvrzník v rozhovoru pro pořad Audit na platformě FocusOn vysvětluje dopad nové legislativy na firmy, kolik je příprava bude stát a proč by se manažeři měli přestat tvářit, že kyberbezpečnost je jen „černá díra na peníze“.Transpozice směrnice NIS2 výrazně rozšiřuje okruh firem, které musí splnit specifické požadavky na kybernetickou bezpečnost. Zatímco starý zákon o kyberbezpečnosti platil od roku 2014 a dotýkal se jen stovek subjektů, dnes jde o zcela jiný rozsah: od státní správy přes automobilky, zemědělské podniky, bioplynové stanice až po strojírenské závody a další tisíce organizací.Podle Jaromíra Tvrzníka tkví hlavní změna právě v rozsahu: „Dříve dopadal zákon jen na malý okruh strategických podniků. Nově se ocitne pod regulací přibližně šest tisíc firem. Dopad bude mnohem širší a výraznější než kdykoli předtím.“Nejde však jen o počet subjektů. Nový zákon o kyberbezpečnosti se snaží reagovat na současné hrozby, včetně ransomwarových útoků či zneužití umělé inteligence. Tvrzník připomíná, že dnešní rizika jsou zcela odlišná od roku 2014: „Kyberbezpečnost je dnes jedno z nejdůležitějších témat. A už není otázka, jestli útok přijde, ale kdy.“Co se mění: nové role, odpovědnosti a tlak na vedeníNIS2 přináší dva režimy: nižší a vyšší. Zatímco v nižším režimu zodpovídá za celý systém primárně vedení firmy a technické nastavení obvykle zvládne interní nebo externí IT, vyšší režim je výrazně přísnější.„Ve vyšším režimu je nutné jmenovat architekta, manažera a auditora kybernetické bezpečnosti, a k tomu další garanční role. Tyto odpovědnosti už nejde obejít nebo spojit pod jednu osobu – například auditor nemůže být zároveň manažer kyberbezpečnosti,“ vysvětluje Tvrzník.S tím roste i tlak na manažery, kteří se nově stávají přímo odpovědnými za úroveň zabezpečení. Kyberbezpečnost tak naráz přestává být „údržba počítačů“ a stává se součástí strategického řízení firem.Největší slabiny firem: nezájem vedení a pohodlnost ITI když mnoho podniků investovalo do ISO norem jako kvalita, environment či BOZP, IT bezpečnost často zůstávala na okraji. A to se nyní obrací proti nim.Tvrzník upozorňuje, že jeho nejčastější zkušeností je nedostatek zájmu vedení:„Pořád se setkávám s názorem, že IT je černá díra na peníze. Jenže problém se ukáže přesně tehdy, když IT přestane fungovat a stojí celá výroba.“K tomu se přidává i laxnost některých IT pracovníků: „IT si často práci ulehčuje a vytváří si vlastní cestičky. Vynechají dvoufázové ověřování, nepoužívají VPN, nehlídají přístupy. A přesně to pak útočník zneužije.“Výsledkem jsou zbytečné incidenty, které mohou stát stovky tisíc až miliony korun – jen na mzdách lidí, kteří kvůli výpadku „přešlapují na místě“.Pořadem provází Pavol Plejvák ze společnosti DQS. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaký konkrétní typ útoků dnes firmy nejčastěji zasahuje a proč na ně nejsou připravené?Co je nejčastější chyba IT oddělení při nastavování bezpečnosti a jak ji odhalit?Jak vypadá reálný incident ve výrobní firmě a jak rychle může ochromit celou výrobu?Jak funguje kontrola ze strany úřadů v praxi – kdy přijde a co skutečně hodnotí?Co Tvrzník doporučuje podnikům, které mají omezený rozpočet, ale musí splnit NIS2?

Tisíce dětí s těžkým mentálním či kombinovaným postižením v září nenastoupily do školy a zůstávají doma. A proč? Protože je školy neumí nebo nechtějí přijmout. I o tom pro FocusOn.cz mluvily Dagmar Herrmannová, zakladatelka a ředitelka Smiling Crocodile, Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva, a Lenka Helena Koenigsmark, podnikatelka, filantropka a matka devítiletého chlapce s těžkým kombinovaným postižením.Děti s těžkými handicapy zůstávají mimo systémPodle Kláry Šimáčkové Laurenčíkové je situace jednoznačným selháním státu. „Nedokážeme naplňovat základní práva, která dětem deklaruje školský zákon… děti zejména s těmi těžšími handicapy zůstávají mimo systém,“ říká. Monitoring kapacit prakticky neexistuje a ministerstva ani kraje nemají detailní přehled o tom, kde chybí místa, kde se tvoří čekací listiny a kde děti zůstávají doma nedobrovolně. „Hovoří se o tisících dětí, které jsou nuceně doma na domácím vzdělávání, protože v jejich regionu nebyla žádná škola ochotná nebo schopná je přijmout,“ dodává. A když systém dítě odmítne, zdaleka to nepostihuje jen jeho. Dopad je lavinový, zasáhne celou rodinu – ekonomicky, psychicky, sociálně. Lenka Helena Koenigsmark o tom mluví se směsí humoru, který je nepostradatelnou výbavou pečujícího rodiče, a syrové upřímnosti, kterou si málokdo dovolí. „Mít dítě na vozíku, to je jako druhá nebo třetí hypotéka, protože je to drahý. Stát vás opravdu nepodporuje v tom, že si všechno doplácíte sami.“ Její slova nevyvolávají lítost, ale respekt k rodinám, které bojují o každý den normálního života.Přiznává, že právě ekonomický tlak je jen jedním z mnoha. Existuje ještě ten druhý, těžší: psychická zátěž, která dokáže rodiny semlít během pár let. Rodiny se z 90 % rozpadnou. „Musíte si čistě pragmaticky říct, kdo zůstane doma,“ popisuje. V jejich případě zůstal doma manžel. A i když z okolí slyšel obdiv, společensky se prakticky propadl. „Společensky jako by zmizel. Přestal být vnímán skrze svou profesi a schopnosti, najednou byl ‚jen’ ten pečující.“ Táto věta vystihuje bolestnou realitu: být pečujícím znamená být zároveň obdivovaným i neviditelným.Dagmar Herrmannová upozorňuje, že dopady jsou mnohem hlubší, než si většina lidí dokáže představit. „Když dítě zůstane mimo systém, tak to znamená, že zůstává doma. Rodiče nemají zkušenosti, nemají pomůcky, nemají možnost vzdělávat dítě, a to se nerozvíjí tak, jak by mělo,“ vysvětluje. Velmi často končí rodiče v psychiatrické péči a sourozenci v roli tzv. „skleněných dětí“ – jsou nenápadné, nechtějí přidělávat starosti, potichu ustupují potřebám postiženého sourozence a samy trpí.Jak funguje místo, kde děti dostanou to, co jinde chybíPřitom řešení existuje – a Dagmar Herrmannová ho už jedenáct let každodenně buduje ve Smiling Crocodile. Její centrum je zcela unikátní v tom, že poskytuje komplexní péči, která jinde chybí: vzdělávání, ranou péči, 13 druhů terapií, podporu při paliativní péči, práci se sourozenci, programy pro rodiny i služby, které pomáhají dětem zvládat chronickou bolest. „Děti u nás mohou být od osmi do čtyř. Mají zabezpečeno úplně všechno. Rodič si dítě vyzvedne a může být doma jen v roli rodiče,“ říká. Je to věta, která pro většinu lidí zní banálně, ale pro rodiče těchto dětí představuje svobodu, kterou roky nepoznali.Důraz kladou na komunikaci – protože největší frustrace těchto dětí vzniká právě z toho, že nerozumíme jejich potřebám. „Řada dětí neumí vyjádřit, co potřebuje, a bez možnosti komunikace se dostávají do extrémní frustrace, která se pak může projevit agresivitou či dokonce sebepoškozováním,“ popisuje. Smiling Crocodile proto učí alternativ

Svět nachází na začátku dvacetiletého investičního supercyklu, který zásadně určí rozvoj umělé inteligence, vědeckých objevů a pokročilých technologií. Zatímco Česká republika má velmi silnou technickou základnu, zásadní bariérou zůstává nedostatečná komercializace, slabý technologický transfer na univerzitách a nízká byznysová orientace tuzemských zakladatelů. V pořadu eMoney na platformě FocusOn.cz byli hosty Roman Smola a Martin Drdul, partneři fondu Tensor Ventures specializovaného na deep-techové investice. Deep tech zahrnuje technologie s vysokou mírou inovace: od umělé inteligence přes kvantové systémy až po nové energetické zdroje. Roman Smola tento segment shrnuje jako oblasti, které umožňují „skokové změny a zásadní inovace“, tedy technologie, jež mohou v horizontu let přetvořit celé trhy.Martin Drdul upozorňuje, že svět je na prahu mimořádného období:„Začíná investiční supercyklus. Nejde o klasický desetiletý technologický cyklus, ale o období trvající dvacet let, kdy se bude násobit několik odvětví současně.“ Mezi hlavní akcelerátory patří podle fondu především umělá inteligence, jejíž nástup už způsobil první výrazné změny v řadě oborů.Investování do deep techu: vyšší kapitálové nároky i delší návratnostVe srovnání s typickými startupy je deep tech investičně náročnější.Vývoj technologií stojí více kapitálu a výsledky se dostavují v delším horizontu. „Deep tech nelze hodnotit jen podle finančních metrik. Klíčová je vědecká kvalita, technologický potenciál a schopnost řešit skutečný tržní problém,“ říká Drdul.Podle Smoly je však právě tato náročnost důvodem, proč mohou být výnosy mimořádně zajímavé: „Změna, kterou dokáže deep-techový projekt způsobit, bývá výrazně větší než u klasických startupů.“ Tensor Ventures investuje primárně ve fázi pre-seed a seed, kdy startupy ještě často nemají zákazníky ani tržby. Zásadní je kvalita týmu a technologický náskok.Na trhu je rekordně mnoho kapitálu. Investorů přibýváFond potvrzuje, že v posledních letech se výrazně zvýšila ochota investorů vstupovat do pokročilých technologií. Smola říká: „Peníze jsou na trhu ve větší míře než kdy dřív a roste i počet investorů, kteří rozumějí tomu, proč má deep tech dlouhodobý význam.“Drdul doplňuje, že do segmentu vstupují nové typy investorů: „Zatímco v roce 2018 investovali hlavně technologičtí podnikatelé, dnes se přidávají instituce i family offices.“ Očekávané výnosy se v případě Tensor Ventures pohybují výrazně nad standardním VC trhem: „Institucionální investoři počítají se zhruba trojnásobkem. Naším interním cílem je pět – až desetinásobek,“ uvádí Drdul.Současně ale připomíná, že venture kapitál by měl tvořit jen 5–10 % investičního portfolia, protože jde o vysoce rizikovou třídu aktiv.Češi mají vysokou technickou úroveň. Chybí však obchodní orientacePodle obou investorů jsou čeští odborníci po technologické stránce excelentní. Silné postavení má Česko zejména v:umělé inteligenci,softwaru a open-source nástrojích,biotechnologiích,průmyslových řešeních (Industry 4.0).Největší slabinou českého prostředí je však byznysová kompetence zakladatelů. Smola říká: „Technicky jsme velmi silní, ale stále podceňujeme byznys. Chybí orientace na prodej, globální ambice i schopnost vidět projekty v širším kontextu.“Drdul upozorňuje, že nejúspěšnější čeští foundeři často prošli zahraničním vzděláváním:Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní deep-techové oblasti označuje Tensor Ventures za nejperspektivnější v příštích deseti letech?Jak fond vyhodnocuje rané projekty, které ještě nemají produkt ani zákazníky?Které evropské země považují investoři za největší konkurenci Česka v oblas

Elektronická evidence tržeb (EET) se má vrátit v nové formě. Co to bude znamenat pro gastronomii, obchodníky i spotřebitele? Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza v rozhovoru pro pořad eMoney na platformě FocusOn rozebírá, proč současný stav pokřivuje trh, jak rychle Češi přecházejí na digitální platby a proč hotovost přes technologický pokrok nezmizí. Doplňuje konkrétní čísla i příklady, které ukazují, kde stát selhává a co může změnit.Podle Tomáše Prouzy je návrat EET logickým krokem, který může odstranit dlouhodobou nerovnost mezi poctivými a nepoctivými podniky. „Dnes máme v gastronomii dvě skupiny lidí. Jedni se snaží podnikat poctivě, řídí provoz přes data a platí daně. A pak máte přes ulici podobný podnik, který dokáže prodávat o dvacet procent levněji. Není to proto, že by měl o dvacet procent lepší podnikatelský koncept,“ upozorňuje.Zavedení EET podle něj pomůže otevřít diskusi o spravedlivém daňovém zatížení v oboru. „Pokud se narovná prostředí a bude jasné, že je správné platit daně, můžeme se bavit o tom, jak mají vypadat. Ale když je pro část lidí základním byznysovým modelem obejít systém, tak se se státem jedná výrazně hůř,“ říká.Prouza upozorňuje i na kreativní způsoby vyhýbání se evidenci. „Setkal jsem se s podnikem, který mi řekl, že mohu platit kartou, ale automaticky k účtu přirazí dvacet procent,“ popisuje.Digitalizace společně s pohodlím mění platební návykyDigitální platby podle Prouzy nezažívají trend, ale zásadní proměnu způsobu, jak lidé platí. „Lidé přirozeně přecházejí k tomu, co je pohodlné,“ říká. V pražských restauracích už zaznamenávají výrazný posun. „U poledních meníček dnes zhruba sedmdesát procent plateb probíhá přes QR kód na stole,“ uvádí.Technologický pokrok podle něj mění i to, jak lidé přemýšlejí o placení. „Historicky jste museli vytáhnout kartu, zasunout ji a zadat PIN. Dnes jen pípnete mobilem a máte zaplaceno. Rozjíždějí se platební prsteny a těžko říct, kam se technologie posune dál,“ dodává.Hotovost přesto podle něj nezmizí. „Nikdo nepřijde a neřekne, že zakazuje hotovost. Člověk má mít právo výběru,“ říká. Sám stále nosí v peněžence rezervu. „Mám v peněžence asi dva tisíce korun pro případ, že by se něco stalo,“ uvádí.Ústava není místo pro hotovostČást politiků navrhuje zakotvit právo na hotovost do ústavy. Podle Prouzy je to ale zbytečné. „Hotovost nikdo lidem nebere. Je to klasický slaměný panák. Vytvořím problém a pak s ním statečně bojuji,“ říká.Použití hotovosti je podle něj stále běžné, i když lidé preferují pohodlí. „Na pražském hlavním nádraží můžete na toaletách zaplatit dvacetikorunou nebo kartou. A dnes už více než osmdesát procent plateb je kartou,“ uvádí jako příklad. Přesto podle něj není důvod měnit ústavu. „Kdyby někdo přišel se zákonem, který zakazuje hotovost, budu první, kdo bude proti,“ dodává.Digitální euro není hrozba. Skutečný problém je finanční gramotnostProuza odmítá obavy, že digitální euro povede ke sledování každodenních plateb. „Představa, že stát sleduje každou platbu a analyzuje, jestli jsem si koupil dva nebo čtyři rohlíky, je nesmysl. Stát na to nemá kapacity,“ vysvětluje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní případy neférového účtování kartou Tomáš Prouza osobně zažil?Co se podle něj stane s platebním trhem, až okamžitá platba opravdu zrychlí na jednu či dvě vteřiny?Jaká osobní zkušenost jej vedla k přesvědčení, že finanční gramotnost je větší problém než digitalizace sama?Jak přesně fungují malé obchody, které přes den přecházejí z živé obsluhy do plně samoobslužného provozu?Proč někteří zákazníci preferují kontakt s pokladní, přestože samoobslužné pokl

Zahraniční stáže, přes 10 000 operací, interní vzdělávací akademie a výuka začínajících chirurgů i mediků. Andrea Janeková, vedoucí lékařka Očního centra Praha, posouvá českou oftalmologii vpřed nejen jako chirurg, ale i jako mentorka nové generace lékařů. V rozhovoru pro pořad Science Lab na platformě FocusOn mluvila o atraktivitě oboru, systému vzdělávání a o tom, proč si lékaři vybírají právě oftalmologii.Oftalmologie patří mezi obory, které propojují preciznost, technologii a hlubokou diagnostiku. „Okem lze zjistit i další systémová onemocnění. Tato disciplína má v sobě opravdu hloubku,“ říká vedoucí lékařka Očního centra Praha Andrea Janeková. Do Očního centra nastoupila v roce 2012, kdy šlo o menší zařízení se základní akreditací. Dnes má klinika nejvyšší možnou akreditaci pro vzdělávání lékařů v oboru oftalmologie. „Od roku 2012 jsme kliniku výrazně rozšířili. Pokrýváme téměř celé spektrum oftalmologie, od základních vyšetření až po komplexní chirurgické zákroky,“ popisuje.OCP akademie: místo, kde se učí nová generace lékařůOční centrum se kromě poskytování špičkové péče specializuje i na výuku. Interně zde funguje tzv. OCP akademie, vzdělávací program pro lékaře po škole i pro mladé lékaře před atestací. „Každý měsíc analyzujeme nové články, diskutujeme atestační otázky, a tím neustále držíme krok s nejnovějšími trendy,“ vysvětluje Janeková. Právě díky propracovanému systému vzdělávání přichází do oboru stále více mladých lidí. „Do oboru míří dost mladých lékařů, muži i ženy. Přesto by jich mohlo být více,“ připouští.Výběrové řízení do kliniky se zaměřuje především na osobní přístup kandidátů. „Nejde o to, kolik toho ví první den. Důležité je, zda má chuť učit se, zapojit se do týmu, být aktivní, hledat nové cesty,“ dodává.Jak se z absolventa stává chirurgPětileté postgraduální vzdělávání v oftalmologii zahrnuje praxi v zařízení s nejvyšší akreditací, šestiměsíční měsíční stáže na lůžkových odděleních, kmenovou zkoušku a atestaci. „Nový lékař se učí měřit zrakovou ostrost, pracovat s přístroji, dělat základní vyšetření. Nejprve v přítomnosti zkušeného kolegy, později už s vlastními pacienty, ale stále pod dohledem,“ popisuje Janeková. Vedle práce na klinice působí lékaři i v očních ambulancích MediPort, které poskytují primární oční péči v Praze a Středočeském kraji. „Díky tomu se setkají i s běžnou každodenní oftalmologií: záněty, špony v oku, cizí tělíska. To je pro jejich výcvik zásadní.“Wetlaby a virtuální realita: chirurgický trénink nové generaceNe každý oční lékař je zároveň i chirurg. Pokud se ale pro oční chirurgii mladý lékař rozhodne, pak trénink chirurgických dovedností začíná v tzv. wetlabech, kde se učí operovat nejčastěji na prasečích očích. Případně i na umělých očích nebo mají k dispozici simulátory s virtuální realitou. „Jde o bezpečné prostředí, kde si lékař osvojí jemnou motoriku, koordinaci rukou a nohou, práci v milimetrovém prostoru,“ vysvětluje Janeková. Díky těmto metodám mohou lékaři rozvíjet své dovednosti dříve, než se dostanou k reálným operacím. „Baví mě sledovat, jak se lékaři během pěti dnů zlepšují, jak roste jejich sebedůvěra a dovednosti,“ dodává.Podle Janekové je české oční lékařství dnes na světové úrovni. „Co se týče materiálového vybavení, přístrojů i operačních technik, jsme zcela na úrovni západní Evropy nebo USA,“ říká. A přestože české zdravotnictví čelí řadě systémových problémů, oftalmologie si podle ní udržuje vysokou kvalitu a respekt i v zahraničí. „Naše metody jsou srovnatelné se špičkovými zahraničními pracovišti. V mnoha ohledech jsme efektivnější, někdy i dál,“ dodává.Celý r

Přestože státní podpora stavebního spoření v posledních letech klesla na polovinu, zájem o něj neklesá. Podle Ladislava Neuhäusera, člena představenstva ČSOB Stavební spořitelny odpovědného za obchod, se počet nových smluv drží na vysoké úrovni a produkt zůstává stabilním pilířem spoření českých domácností. V rozhovoru pro eMoney na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč stavební spoření stále dává ekonomický smysl, jakou roli hraje v úvěrovém financování bydlení i proč ho volí stále více rodičů pro své děti.Zatímco mnozí očekávali, že snížení státního příspěvku z 2 000 Kč na 1 000 Kč ročně povede k poklesu zájmu, data mluví jinak. „Od ledna do září letošního roku bylo na trhu uzavřeno 333 000 nových smluv, což je prakticky stejně jako loni. Tehdy jich bylo 339 000 a v době vyšší státní podpory dokonce jen 324 000,“ uvedl Neuhäuser.ČSOB Stavební spořitelna si dokonce meziročně polepšila. „Letos jsme uzavřeli 97 000 nových kontraktů, což je růst o tři procenta,“ dodal. Stavební spoření tak podle něj zůstává jedním ze stabilních pilířů finančního trhu, který dokáže dlouhodobě porážet inflaci.ČSOB na snížení státní podpory reagovala vlastními pobídkami. „Klient si může přijít na bonus až 10 520 Kč,“ vysvětluje Neuhäuser. Zahrnuje dorovnání státní podpory, odměny za využívání účtu v ČSOB a příspěvek při předspoření částky 50 000 Kč. „V součtu tak klient získá více než 10 000 Kč navíc, což z produktu dělá stále velmi atraktivní formu spoření,“ dodává.Peníze směřují zpět do bydleníAčkoliv název „stavební spoření“ může působit zastarale, celý systém podle Neuhäusera plní jasnou ekonomickou funkci. „„Klientem naspořené prostředky nejsou účelově vázané, sám se rozhodne, na co je využije,“ vysvětluje.Jen za letošní rok poskytly stavební spořitelny úvěry v hodnotě 50 miliard Kč, které využilo zhruba 39 000 klientů. „Máme dokonce o něco víc úvěrů než depozit, což znamená, že celý systém efektivně přesměrovává úspory lidí zpět do bydlení,“ dodává Neuhäuser.Zhodnocení 4,5 % a jistota na šest letPodle Neuhäusera je klíčovou výhodou stavebního spoření jistota výnosu. „Na rozdíl od spořicích účtů, kde banka může sazbu změnit ze dne na den, stavební spoření má garantované zhodnocení po celou dobu šesti let,“ vysvětluje.V součtu základního úroku 1,3 %, státní podpory, bonusů a daňových výhod dosahuje podle něj zhodnocení kolem 4,5 %. „Taková sazba na spořicích účtech dnes neexistuje, a navíc úrok z nich podléhá zdanění, zatímco státní podpora ne,“ zdůrazňuje Neuhäuser.Na trhu s úvěry ze stavebního spoření se letos podle Neuhäusera rozpůjčovalo kolem 50 miliard Kč, což představuje téměř 20 % objemu hypotečního trhu.„Klienti oceňují nižší sazby pro řádné úvěry ze stavebního spoření kolem 3 až 3,5 procenta a možnost nezajištěného úvěru až do 3,5 milionu Kč na 20 let,“ popisuje.Velký zájem podle něj směřuje k rekonstrukcím a také k družstevnímu bydlení. „Družstevní byty nelze zastavit, proto se pro ně úvěr ze stavebního spoření výborně hodí. Navíc financujeme i projekt ‚Oprav dům po babičce‘ s úrokem 2,18 %,“dodává Neuhäuser.Stavební spoření pro děti: první krok k finanční gramotnostiStavební spoření má podle ČSOB stále silné zastoupení i v dětských účtech. „V našem portfoliu máme zhruba 200 000 dětských smluv. Rodiče i prarodiče tak dětem vytvářejí základní finanční polštář,“ říká Neuhäuser.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak ČSOB reaguje na snížení státní podpory stavebního spoření a jaké bonusy nabízí?Kdo dnes nejčastěji využívá úvěry ze stavebního spoření a proč jsou atraktivní i bez zajištění?Jak stavební spoření pomáhá financova

V době, kdy bezhotovostní platby lámou rekordy a většina mladých už téměř nevidí papírové peníze, poslanec Patrik Nacher (ANO) upozorňuje na rizika úplné digitalizace peněžních transakcí. V rozhovoru pro pořad eMoney mluví o hotovosti jako o poslední záruce osobní svobody, o férovosti bankovních poplatků i o tom, proč by právo na hotovost mělo být zakotveno přímo v ústavě.Podle Nachera má hotovost stále nezastupitelné místo v moderní ekonomice.„Hotovost je svoboda. Je to jistota, že mi nikdo nekouká pod prsty a že se mohu rozhodovat podle sebe, aniž by o tom kdokoliv věděl,“ říká poslanec.I když sám používá moderní technologie, nechce, aby jejich rozmach vedl k vytlačení fyzických peněz z oběhu. „Jsem zastáncem toho, aby obě formy – hotovost i bezhotovost – žily vedle sebe. Nikdy nebudu pro to, aby se hotovost zrušila,“ dodává.„Právo na hotovost by mělo být v ústavě“Nacher se netají tím, že by chtěl posílit ochranu hotovostních plateb i legislativně.„Dovedu si představit, že by právo na hotovost bylo zakotveno v ústavě,“ uvedl. Argumentuje tím, že rychlé změny ve finančním systému mohou vést k marginalizaci lidí, kteří na hotovosti závisí, a k riziku zneužívání dat.„Často se používá zkratka, že kdo hájí hotovost, přivírá oči před praním špinavých peněz. To je nesmysl. Nemůžeme trestat 99,5 % lidí, kteří platí v hotovosti jen proto, že chceme postihnout zbytek,“ dodává.Bezhotovostní platby ano, ale férověV souvislosti s plánovaným obnovením elektronické evidence tržeb (EET) Nacher zdůrazňuje, že moderní nástroje by neměly být bičem na poctivé podnikatele.„Cílem není boj proti hotovosti, ale boj za to, aby se přiznávaly příjmy a platily daně,“ vysvětluje.Zároveň upozorňuje, že férový systém je nutný i kvůli konkurenci. „Někdo odvádí daně a platí zaměstnancům férové mzdy, jiný vyplácí část v hotovosti a ještě čerpá sociální dávky. To je nefér vůči těm poctivým,“ říká.Mají obchodníci povinnost přijímat hotovost?Zda by měl stát obchodníkům nařídit přijímat hotovost, Nacher vidí pragmaticky.„Jsem zastáncem hotovosti, ale nejsem zastáncem plošných regulací. Pokud se podnikatel rozhodne přijímat jen karty, má k tomu své důvody. Ale musí počítat s tím, že může ztratit část zákazníků,“ říká.Podle něj moderní technologie už dnes umožňují kombinovat hygienu, bezpečnost i hotovostní platby. „V mnoha provozovnách se peněz fyzicky ani nedotýká prodavač, vše obstará přístroj. Hotovost se tak dá zachovat a zároveň zmodernizovat,“ vysvětluje.Mladí platí mobilem, starší si hlídají soukromíNacher odmítá názor, že hotovost je jen nostalgie starší generace.„Je to přirozený vývoj, ne skokový přechod. Nikdo nám přece nezakázal mít pevné linky, jen je přirozeně nahradily mobily. A stejné to bude s hotovostí, dokud o ni lidé budou stát, musí zůstat možnost platit papírovými penězi,“ říká.Zároveň varuje, že přílišná digitalizace přináší ztrátu soukromí. „Čím víc na nás bude útočit personalizovaná reklama a algoritmy, které o nás vědí všechno, tím víc budou lidé chtít mít aspoň někde prostor pro svobodu. A ten jim dává právě hotovost,“ upozorňuje.Bankomaty mizí. Kdo ponese odpovědnost?Jedním z praktických problémů, které s úbytkem hotovosti souvisejí, je rušení bankomatů v menších městech. Nacher přiznává, že ekonomika provozu zde hraje zásadní roli.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Mělo by být právo na hotovost zapsáno v ústavě?Jaký dopad by mělo znovuzavedení EET na podnikatele i spotřebitele?Kdo má platit za provoz bankomatů v malých městech?Jsou bankovní poplatky spravedlivé, nebo jde o zbytečné zatížení klientů?Proč podle Patrika Nachera digitalizace nikdy úplně nenahradí fyzické peníze?

V pořadu Elektrodrive na platformě FocusOn hovořil Zdeněk Havrlík alias Havrla – elektrotechnik, který z garáže vybudoval servis pro elektromobily BMW i3. V rozhovoru popisuje, jak z IT specialisty vznikl průkopník modernizace baterií, proč se i desetileté BMW i3 vyplatí udržet při životě a jak čísla dokazují, že elektromobil může mít druhý život i po stovkách tisíc kilometrů.Zdeněk Havrlík, známý pod přezdívkou Havrla, byl ještě před pár lety linuxovým specialistou. Dnes provozuje servis a vývoj upgradů pro elektromobily BMW i3.„Chtěl jsem elektrické auto už od střední školy, ale žádné rozumné tehdy neexistovalo. Když se v roce 2018 začaly prodávat ojeté BMW i3 z německých leasingů, konečně se to stalo reálným,“ vzpomíná Havrlík.Jeho první i3 stála okolo 1 milionu korun, což bylo výrazně méně než tehdejší ceny Tesly, které přesahovaly 2 miliony. Auto si ponechal dodnes a právě z jeho vlastních zkušeností vznikl nápad na specializovaný servis a modernizaci těchto vozů.Upgrade baterií: levnější než nová převodovkaPodle Havrlíka dává ekonomický smysl udržet starší elektromobily v provozu.„Z 60Ah na 94Ah vychází upgrade kolem 4 000 eur, z 60Ah na 120Ah pak zhruba na 7 000 eur. Je to sice investice, ale levnější než oprava automatické převodovky u spalovacího auta,“ vysvětluje.Při dobré údržbě může BMW i3 bez problémů jezdit i po 300 000 kilometrech. Havrlík dodává, že karoserie z karbonu a hliníkový rám zaručují dlouhou životnost: „Auto stárne čtvrtinovou rychlostí oproti běžným vozům.“Tři skupiny zákazníků a hranice návratnostiHavrla rozděluje své klienty do tří skupin:majitele, kteří své auto znají a chtějí mu „dát druhý život“,zájemce o koupi levnější i3 s menší baterií, kterou plánují upgradovat,nadšence, kteří chtějí unikát — například model i3 120Ah s Rexem, který se v Evropě nikdy neprodával.„Pokud už auto vlastníte, dává upgrade jasný smysl. Ale kupovat vůz s malou baterií a hned plánovat výměnu? To už se nevyplatí,“ říká Havrlík.Degradace baterie: čísla, která uklidní i skeptikyZkušenosti z praxe i vlastní statistiky mluví jasně. „U 60Ah baterie vychází degradace na 2 % každých 10 000 km, u 94Ah na 1,5 % a u 120Ah jen 1 %,“ uvádí Havrlík.Zajímavostí je, že baterie stárne víc časem než jízdou. „Když auto stojí rok, baterie zdegraduje o procento. Když za ten rok najedete 10 000 km, degradace je stejné. Používání jí tedy paradoxně prospívá,“ doplňuje.Servis a péče: méně práce než u spalovákuPéče o elektromobil je podle Havrlíka jednodušší, než si většina lidí myslí.„Jezdit, brzdit a jednou za dva roky zkontrolovat klima, podvozek a diagnostiku. Nic víc není třeba,“ říká.Upozorňuje však na drobnosti, které mohou auto zbytečně poškodit: nepoužívat jen automatickou parkovací brzdu, ale i ruční, nebo neodkládat výměnu 12V baterie. Ta má v i3 životnost 7 až 10 let, což je podle Havrlíka „na úrovni zázraku oproti spalovákům“.Ekonomika a výbava: ne všechny i3 jsou stejnéCeny ojetých i3 se liší podle výbavy i stavu. „Holá i3 stála nová milion, plně vybavená 1,6 milionu. I po letech má výbava obrovský vliv na cenu,“ vysvětluje Havrlík. Podle něj může být rozdíl mezi vybydleným vozem za 200 000 Kč a zachovalým modelem s nízkým nájezdem až 150 000 Kč.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak Havrlík vysvětluje, proč BMW i3 „stárne čtvrtinovou rychlostí“ oproti jiným autům?Jaké má historky z autorizovaných servisů BMW a proč s nimi „už nechce nic mít“?Co se stalo, když zákazník zjistil, že si v bazaru omylem koupil silnější verzi auta?Jak funguje komunitní síť majitelů i3, kterou Havrlík buduje pomocí SPZ rámečků?Proč si i po letech myslí, že Tesla „není taková sláva“, jak se o ní píše?

Audity bývají v očích manažerů často nutným zlem. Podle Davida Šímy, zkušeného auditora a odborníka na systémy řízení kvality i bezpečnosti, by se však na ně firmy měly dívat jako na „očkování,“ tedy preventivní proces, který posiluje imunitu organizace a chrání ji před zásadními chybami. V rozhovoru pro pořad Audit na platformě FocusOn popisuje, proč audity nejsou kontrolou, ale nástrojem řízení, který může firmám přinést měřitelnou přidanou hodnotu.Podle Davida Šímy je největší chybou firem vnímání auditu jako sankční kontroly. „Audit je prevence. Stejně jako očkování zvyšuje imunitu člověka, audit zvyšuje imunitu organizace, třeba v oblasti efektivity, bezpečnosti i kvality,“ vysvětluje Šíma.Firmy podle něj často vnímají audity jako stresové situace. Tento postoj však vychází z nesprávného nastavení myšlení. „V minulosti se audit rovnal kontrole. Dnes by měl být především nástrojem zlepšování. Pokud organizace chápe audit jako příležitost, atmosféra i výsledky jsou úplně jiné,“ dodává auditor.Kvalitně provedený audit podle něj odhalí nejen slabá místa, ale i oblasti, které fungují efektivně a mohou být inspirací pro ostatní části firmy.Efektivita školení: drahá investice bez měření výsledkůJedním z častých zjištění při auditech bývá neefektivita interních školení. „Školení stojí desítky tisíc korun, zaměstnanci na ně chodí, ale nikdo už neměří, co si z nich odnášejí,“ upozorňuje Šíma.Podle něj mnoho firem investuje ročně až 2–3 % svého personálního rozpočtu do školení, aniž by vyhodnocovaly, zda nově získané znalosti zaměstnanci skutečně používají v praxi. „Efektivita školení se prakticky neověřuje. Přitom by mělo být samozřejmostí, že po investici chceme měřit návratnost: nejen finanční, ale i znalostní,“ dodává.Moderátor doplňuje konkrétní příklad: výrobní firma po zjištění neshody v oblasti školení zavedla novou pozici interního školitele. Výsledkem byl pokles interních chyb a reklamací. To dokazuje, že i „negativní zjištění“ může přinést dlouhodobý pozitivní efekt.Změna mindsetu: audit jako nástroj řízeníFirmy často vstupují do auditu se zbytečným stresem. „Mnoho manažerů má ve svých cílech „nula neshod“. To je naprostý nesmysl. Stejně jako si nemůžeme stanovit cíl mít nula úrazů, důležité je hledat shodu, ne vyhýbat se zjištěním,“ říká Šíma.Audit podle něj není o hledání chyb, ale o hledání shody se standardy a o identifikaci příležitostí ke zlepšení. „Auditor by měl být partnerem, ne kontrolorem. Audit je dialog zaměřený na procesy, ne na trestání lidí,“ zdůrazňuje.Zkušenosti z praxe ukazují, že když firma nastaví přístup „najděme, co zlepšit“, audity se stávají nástrojem řízení s reálným dopadem na produktivitu a efektivitu.Interní versus certifikační audit: příprava na zkouškuRozdíl mezi interním a certifikačním auditem přirovnává David Šíma k procesu učení. „Interní audit je příprava na zkoušku, certifikační audit je samotná zkouška,“ vysvětluje.Interní audity si organizace provádí sama, buď prostřednictvím vlastních školených auditorů, nebo externí pomoci. Cílem je zjistit, zda procesy fungují tak, jak mají. Certifikační audit provádí externí auditor, který posuzuje shodu s požadavky konkrétní normy, například ISO 9001 nebo ISO 14001.„Audity jsou dobrovolné, zákon je nevyžaduje. Pokud se pro ně firma rozhodne, dělá to pro sebe, ne kvůli papíru na zdi,“ dodává Šíma. Investice do auditu podle něj může být klíčová – certifikované organizace dosahují podle studií až o 20 % nižší chybovosti ve výrobních procesech.Celý rozhovor, který moderuje Pavol Plevják ze společnosti DQS, si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní chyby ve školeních stojí firmy statisíce korun roč

Majitel a zakladatel sítě Czech Inn Hotels, největšího hotelového řetězce v Česku, Jaroslav Svoboda, v rozhovoru pro pořad Big Deal mluví o tom, jak válka na Ukrajině ovlivnila evropský cestovní ruch, proč se Česko musí soustředit na lepší dopravní infrastrukturu a jaký dopad má inflace na hotelnictví. Zároveň přiznává, že letos jeho skupina dosáhne obratu tří miliard korun, a plánuje další expanzi v Česku i ve střední Evropě.Podle Svobody se cestovní ruch ve střední Evropě stále zotavuje z dvojí rány: pandemie covidu a války na Ukrajině. „Lidé ze vzdálenějších zemí nás často vnímají, jako bychom byli ve válečné zóně. Není se co divit, je to pár set kilometrů od nás,“ říká.Letiště Praha se podle něj dostalo na předcovidová čísla až v loňském roce, což považuje za důkaz postupného návratu turistů. „Západní Evropa zažívá po covidu obrovský boom, protože válka se jí netýká. My musíme o návštěvníky víc bojovat,“ dodává.Podnikatel není nepřítelSvoboda se letos objevil v oblíbeném pořadu Jáma lvová. „Když mě oslovili, nejdřív jsem to odmítl. Ale pak jsem si řekl, že můžu pomoci. Například předat zkušenosti začínajícím podnikatelům,“ vysvětluje.Dalším důvodem podle něj bylo zlepšit vnímání podnikatelů ve společnosti. „Stále tu existuje představa, že podnikatel je někdo, kdo zbohatl spekulacemi. Přitom my jsme generace, která si to odpracovala,“ zdůrazňuje.A dodává, že politické ambice nemá: „Hoteliér se nemá plést do politiky. Naším úkolem je sloužit lidem, ne jim říkat, koho mají volit.“Turismus může nahradit průmysl. Ale musíme budovatSvoboda věří, že turismus může být do budoucna jednou z hlavních opor české ekonomiky. „Česko má mimořádně dobré podmínky. Ale abychom turismem dokázali nahradit klesající význam průmyslu, musíme investovat do infrastruktury,“ říká.Za klíčové považuje lepší dopravní propojení. Nové dálnice, rychlejší vlaky a víc aktivních letišť. „Máme jen jedno skutečně funkční letiště. To nestačí. Pokud chceme, aby k nám lidé jezdili, musíme jim umožnit se sem vůbec dostat,“ dodává.Současně upozorňuje, že se změnil způsob cestování. „Lidé už nejezdí jen za památkami, ty viděli mnohokrát. Dnes jezdí za zážitky, sportovními událostmi, koncerty nebo konferencemi. Ten, kdo to nabídne, vydělá,“ shrnuje.Airbnb jako problém: „Není to rovné podnikání“Na otázku přelidněnosti Prahy reaguje Svoboda jasně: „Problémem nejsou turisté, ale nelegální ubytování.“ Podle něj za vytlačování obyvatel z centra mohou krátkodobé pronájmy bytů. „Není stanovené, že jde o komerční ubytování, i když to hotely konkurenčně poškozuje. Tyto byty neplatí poplatky ani nesplňují standardy. A to vytlačuje lidi, kteří by chtěli v centru žít,“ vysvětluje.Svoboda proto volá po jasných pravidlech: „Nejde o to Airbnb zakázat, ale narovnat podmínky. Hotel musí plnit přísné požadavky. Byty, které se pronajímají turistům, by měly taky.“Inflace v hotelnictví: 12,4 % růst nákladůHotely Czech Inn letos podle Svobody dosáhnou obratu tři miliardy korun. Zároveň ale čelí mnohem vyšší inflaci než průměr ekonomiky. „Zatímco Český statistický úřad hlásí 2,4 %, naše hotelová inflace je přes 12 %. Náklady nám loni vzrostly o 12,4 % a letos to bude kolem deseti,“ popisuje.Hlavní důvody vidí ve zdražování energií, potravin a v tlaku na růst mezd. „Kdo v hotelnictví nezvýšil tržby o víc než 10 %, je na tom reálně hůř než loni. Po covidu kumulovaná inflace přesáhla 40 %, takže jen udržet krok znamená obrovský tlak,“ dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se Jaroslav Svoboda dívá na myšlenku čtyřdenního pracovního týdne v hotelnictví?Proč podle něj hoteliér „nesmí mít politický názor“?Jaké příběhy se s

Podnikatel a vizionář Antonín Koplík věří, že značka Czechia potřebuje jasný příběh – takový, který v lidech vzbudí důvěru, respekt i zvědavost. V rozhovoru s Markem Atanasčevem popisuje, proč by měl český export stát na kvalitě, spolehlivosti a chytrých řešeních, ne na srovnávání s levnější konkurencí.„Já jsem před dvaceti lety založil společnost Moram CZ, což je obchodně-výrobní firma, která se od začátku snaží vyrábět a dodávat věci s přidanou hodnotou. Později se tomu začalo říkat Smart City,” popisuje Antonín Koplík.V době covidu se zrodil nápad přetvořit chytrý altán ve venkovní učebnu. „Ukázalo se to jako velmi dobrý nápad, a proto jsme projekt vyčlenili do samostatné společnosti EduVision,” říká Koplík. EduVision dnes provozuje síť ArchimedesNet– mezinárodní síť venkovních učeben a komunitních center propojených speciální webovou platformou.Podnikatel a vizionář v jednomKoplík přiznává, že má ve firmách rozdělené role. „Mám výborného společníka Petra Čumbu, který se stará o provozní a finanční otázky, takže já se mohu věnovat rozvoji. V Moramu už spíše hlídám směr a nové produkty, zatímco v EduVisionu vytvářím vizi a trend komunitního vzdělávání,” vysvětluje.„Digitalizace není izolace. Hledáme správnou cestu, jak ji propojit s reálným životem a vzděláváním dětí,” dodává.Export vzdělávání je složitější než průmyslRozdíl mezi exportem průmyslových produktů a vzdělávacích technologií je podle Koplíka zásadní. „V průmyslu máme jasně definované výrobky a cílové zákazníky. U EduVisionu je to jiné – nikdo přesně neví, jak to má vypadat. Musíme ten trh teprve vytvořit,” říká.„Exportovat technologii pro vzdělávání je komplikované. Záleží na ekonomické i politické situaci dané země a postoji ministerstev či městských samospráv. Je to ekosystém, do kterého musíme proniknout sami,” dodává.Kam míří české chytré technologieSpolečnost Moram se nedávno prosadila v Maďarsku. „Vyhráli jsme výběrové řízení pro E.ON Maďarsko, které budeme zásobovat kabelovými vleky a zatahovacími navijáky,” říká Koplík.Zároveň zdůrazňuje význam státní podpory: „U větších byznysů je důležitá role státu. Jsem rád, že se ekonomická diplomacie začíná projevovat i v praxi.”Kromě Maďarska cílí Moram také na Bulharsko, Rumunsko a Moldavsko. EduVision připravuje expanzi do Chorvatska, Portugalska, Finska, Polska a Španělska.Reference a státní záruky rozhodujíPodle Koplíka jsou u velkých zakázek zásadní reference i důvěra. „U společností jako E.ON hrají reference velkou roli. Děkuji i Petrovi Michálkovi z ministerstva zahraničí, který nám pomohl formou státní záruky. My už jsme E.ON vybavovali i v jiných zemích, takže jsme měli jednodušší pozici,” uvádí.„Vyhráli jsme díky ceně, ale i díky renomé, které už v Evropě máme. V energetice je důvěra naprosto klíčová,” dodává.CzechTrade by měl být filtrem, ne startovní čarouJako předseda klientské rady CzechTrade vidí Koplík prostor pro zlepšení spolupráce institucí. „Zřízení klientské rady byl dobrý krok. Pomáháme CzechTradeu vytvářet tlak na MPO, aby do systému šlo víc prostředků,” vysvětluje.Podle něj by měly být firmy, které chtějí využívat služeb CzechTrade, na export lépe připravené. „Mnoho firem není připraveno. Nemají katalogy v místním jazyce, homologace ani jasnou představu, jak exportovat. Stát by měl podporovat ty, které vědí, co dělají,” říká Koplík.„Navrhoval bych povinné úvodní školení pro firmy, které chtějí exportovat – aby věděly, co export znamená, a nezkoušely to jen tak,” dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Kde se podepisovalo prodloužení Visegrádské smlouvy a jak s tím souvisí český produkt?Jakou roli v exportu hraje česk

Podpora systému Windows 10 skončí už 14. října. Mnoho firem přechod stále neřeší a může čelit kybernetickým rizikům i vysokým investicím. Jak upozorňuje Lucie Adámková z eD system, český byznys situaci podceňuje. „Po čtrnáctém říjnu se počítač sice zapne, ale bude zranitelný,“ říká.Podle aktuálních statistik běží až 43 % českých počítačů na systému Windows 10, jehož oficiální podpora skončí 14. října 2025. Týká se to především firemního sektoru, který aktualizaci často odkládá.„Je to velké téma a nemělo by se brát na lehkou váhu, hlavně ve firmách. Po 14. říjnu už nebudou k dispozici aktualizace ani bezpečnostní podpora od Microsoftu,“ upozorňuje Lucie Adámková.Microsoft nabídne určité výjimky – individuální uživatelé, kteří mají Microsoft účet, mohou využít tzv. Extended Security Updates (ESU) až do října 2026. I tato rozšířená podpora se však týká pouze Evropské unie a platí jen pro registrované účty.Kyberbezpečnost: tichá hrozba bez aktualizacíPo vypnutí podpory sice zařízení neztratí funkčnost, ale přijde o klíčové bezpečnostní záplaty. „Počítač půjde zapnout a bude fungovat, ale už nebude chráněný. To zvyšuje riziko kyberútoků a ztráty dat,“ říká Adámková.V praxi se nejčastěji jedná o phishingové útoky nebo ransomware. Útočníci mohou díky chybám v systému získat přístup k datům, heslům nebo firemním účtům. „Všem firmám vždycky doporučuji, aby si opravdu dělaly phishingové testy na svých zaměstnancích, aby jim přišel nějaký e-mail a zjistilo se, jestli na to budou reagovat,“ vysvětluje Lucie Adámková. „Občas se totiž stává, že zaměstnanec toho má tolik, že si toho ani nevšimne. Otevře e-mail, něco nainstaluje, aniž by věděl co, a útočník tak může okamžitě získat jeho přihlašovací údaje.“Nejvíce ohrožená bývá starší generace uživatelů, která se v kybernetické bezpečnosti méně orientuje. „Mladší si obvykle dávají větší pozor, ale dnešní podvody jsou tak sofistikované, že už je těžké poznat, zda e-mail pochází z legitimního zdroje,“ upozorňuje Adámková.Přechod na Windows 11 může stát milionyZ ekonomického hlediska představuje přechod na nový systém značnou investici. Pro střední firmu s padesáti zaměstnanci se může nákup nového hardwaru pohybovat kolem jednoho milionu korun.„Pokud firma potřebuje padesát nových počítačů po dvaceti tisících, je to jednoduchá matematika. Náklady se rychle vyšplhají k milionu,“ říká Adámková.Řešením může být financování nebo pronájem techniky, který umožňuje rozložit investici v čase. Firmy tak platí měsíčně a po třech letech mohou zařízení obnovit. „Mají zároveň pojištění i servisní podporu, takže nejde jen o nákup, ale o kompletní službu,“ doplňuje.Technické požadavky a realita firemWindows 11 vyžaduje mimo jiné procesor s podporou TPM 2.0 a modernější hardware. Firmy by si měly nejdříve ověřit kompatibilitu zařízení. „Microsoft nabízí nástroj PC Health Check, který snadno ukáže, jestli je zařízení připravené,“ vysvětluje Adámková.Pokud podmínky nesplňuje, je potřeba data zálohovat a připravit migraci. Větší společnosti čelí i organizačním problémům. Při padesáti zaměstnancích jde o sto zařízení, která musí IT oddělení zkontrolovat, zálohovat a nakonfigurovat. „Jeden IT technik to sám za měsíc sotva zvládne,“ dodává.Firmy nechávají všechno na poslední chvíliPodle Adámkové je typicky českým problémem odkládání řešení na poslední chvíli. Mnoho firem přechod stále neřeší, což může způsobit chaos v IT odděleních i na trhu.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak Microsoft plánuje integrovat umělou inteligenci do nových verzí Windows.Jaké konkrétní kroky eD system nabízí firmám pro odkup starých zařízení.Jak fungují phis

Koučink už dávno není jen o výkonnosti. Stále více manažerů i podnikatelů hledá jistotu sami v sobě a obrací se na odborníky, kteří jim pomáhají posilovat mysl. „Jistota není o vnějších okolnostech, ale o stavu mysli,“ říká profesionální koučka Claudie Cross Křížová. V rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn vysvětlila, proč je rok 2025 přelomový. Claudie je zároveň jednou z řečnic nadcházejícího Týdne inovací, jehož mediálním partnerem je FocusOn.cz.Hned v úvodu zazněla otázka, zda není dnes trh přesycený koučinkem. Křížová přiznala, že i ona sama měla problém označovat se za koučku: „Ten pojem je zakalený. Spousta lidí se dnes nazývá koučem, aniž by prošli adekvátním výcvikem. Někdy stačí tříměsíční kurz a už se ohánějí titulem kouč.“Mezinárodní federace koučů (ICF) přitom podle ní uděluje certifikace obdobné akademickým titulům – od úrovně bakaláře až po doktorát. „Pro nejvyšší certifikaci je nutné mít 2 500 hodin placených koučinků, desítky hodin s mentorem, absolvovat výcvik, zaslat nahrávky k posouzení a složit tříhodinový test v angličtině. To je práce s lidskou duší a měla by mít minimálně takovou váhu jako vzdělání lékaře,“ zdůraznila.Kouč versus terapeutZásadní část rozhovoru se věnovala rozdílu mezi koučem a terapeutem. Křížová vysvětlila, že terapie pomáhá člověku, který je „pod nulou“, trpí traumatem nebo se ztrácí v problémech. Kouč nastupuje až ve chvíli, kdy je klient na neutrální pozici a hledá, jak se posunout dál: „Terapeut vás dovede zpět do rovnováhy, zatímco kouč vás učí, jak svou mysl posilovat, abyste podobné situace zvládali sami. Není to o radách, ale o kladení správných otázek.“Podle Křížové se změnilo také vnímání veřejnosti. Zatímco ještě před několika lety bylo stigma chodit na terapie, dnes se lidé častěji obracejí nejen na terapeuty, ale i na kouče. Zvlášť v byznysu se ukazuje, že psychická kondice je stejně důležitá jako ta fyzická.Klienti všech věkových kategorií a pracovních pozicKřížová uvedla, že mezi její klienty patří především lidé na manažerských pozicích. Mezi její klienty patří muži i ženy, zakladatelé startupů i zkušení ředitelé firem. „Miluji tu různorodost příběhů. A i když za mnou přicházejí lidé různého věku a z odlišných prostředí, témata se nakonec hodně podobají,“ uvedla.Rok 2025 je podle ní typický tím, že se lidé méně ptají, jak být výkonnější, a více zkoumají sami sebe: „Manažeři se ptají, proč vlastně dělají to, co dělají, a pro koho. Co jim dává jistotu v době, kdy umělá inteligence mění trhy a jistoty mizí. Čím dál víc chápou, že jistota není o okolnostech, ale o stavu mysli,“ vysvětluje.Data z neurovědy: 95 % myšlenek se opakujeNa nadcházejícím Týdnu inovací Křížová vystoupí s přednáškou o myšlení a komunikaci. Opírá se přitom o data z neurovědy. Citovala výzkumy, podle nichž „90 % našeho prožívání tvoří vnitřní svět: myšlenky a emoce – a jen 10 % je viditelné chování. A podle doktora Jo Dispenzy se od 35 let 95 % myšlenek a emocí stále opakuje.“To podle ní vysvětluje, proč lidé často uvíznou v koloběhu stejných pocitů a stereotypů: „Každý den pijeme tu samou kávu, automaticky odpovídáme na otázku ‘Jak se máš?’ stejně. A přitom chceme dosahovat nových cílů. Koučink pomáhá tyto vzorce narušit.“Úspěch versus neúspěchV rozhovoru padla i zásadní otázka: není realitou spíš neúspěch než úspěch? Křížová reagovala: „Neúspěch neberu jako stav, ale jako přechodovou fázi. Je vždy součástí cesty k úspěchu. Důležité je umět být spokojený i bez vnější validace – a to je skutečný úspěch.“Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně probíhá certifikační proces ICF a kolik hodin vý

Český startup Smartlook, který se specializuje na analýzu chování uživatelů v digitálních produktech, koupila před dvěma lety americká technologická skupina Cisco Systems. cena byla několik miliard korun. Zakladatel firmy Petr Janošík v rozhovoru pro pořad Inside Tech popsal, proč šlo podle něj o správné načasování, jak Smartlook rostl na globálním trhu a jak dnes naložil se získaným kapitálem.Smartlook vznikl v roce 2016 a za sedm let své existence dokázal vyrůst na opakované roční příjmy přes 135 milionů korun. V roce 2022 se zakladatelé rozhodli, že Smartlook prodají. Podle slov Janošíka to bylo načasování, které rozhodlo o úspěchu.„I po dvou letech bych řekl, že jsme firmu prodali ve správný čas. Už tehdy to bylo pět minut po dvanácté. Někteří poradci ani nevěřili, že dokážeme firmu prodat za takovou částku,“ uvedl Janošík.K prodeji podle něj přispěla i situace na trhu: konsolidace hráčů, tlak investorů a ochota velkých technologických firem kupovat menší konkurenty. Cisco navíc nabídlo podmínky, které byly pro zakladatele výhodné. „Nebylo to tak, že by všechny peníze přišly hned, ale model byl nastaven férově. I díky tehdy vysokým úrokovým sazbám bylo možné část kapitálu bezpečně zhodnocovat na vkladových účtech čtyřmi až pěti procenty ročně,“ doplnil.Sedm let budování, tři firmy, osmdesát zaměstnancůJanošík není v českém startupovém prostředí nováčkem. Smartlook byla už jeho třetí firma. První se věnovala zakázkovému vývoji webových služeb, druhou byl Smartsupp, tedy chatovací nástroj pro e-shopy.Smartlook od začátku cílil na globální trh. „Nemělo smysl soustředit se na Česko, ani jsme neměli web v češtině. Kampaně jsme spouštěli v západní Evropě a USA. Pokud chcete vybudovat opravdovou raketu, musíte jít do zahraničí,“ popsal.Do roku 2022 už tým čítal kolem osmdesáti lidí. Podle Janošíka byla firma schopna konkurovat i americkým hráčům, kteří disponovali stovkami zaměstnanců a stovkami milionů dolarů kapitálu. „I přesto k nám zákazníci přecházeli a vyhrávali jsme výběrová řízení. To mi ukázalo, že děláme technologii opravdu dobře,“ řekl.Umělá inteligence mění pravidla hryVelkým tématem je podle něj vliv umělé inteligence na trh SaaS aplikací. „Dnes by se Smartlook bez AI neobešel. Všichni konkurenti ji implementují. Je to jako mít kolegu, kterého se zeptáte, co zlepšit na webu či aplikaci, a on vám poradí. Nechcete ztrácet čas manuálním filtrováním dat,“ vysvětluje.Investoři přitom roli AI začali zdůrazňovat už při jednáních před dvěma lety. „Tehdy ještě nebyl ten správný čas, ale dnes je to stoprocentní nutnost. Bez AI už produkt nemá šanci,“ dodává Janošík.Umělá inteligence však podle něj zároveň mění to, co investoři považují za hodnotné. Zatímco dříve ohromoval počet zaměstnanců, dnes je důležitější efektivita. „Ukázat, že máte osmdesát lidí ve firmě, je dnes spíše nevýhoda. Investoři chtějí vidět, že dokážete produkt vyvíjet s menším týmem,“ upozorňuje.Od zakladatele k investoroviPo exitu se Janošík ocitl v roli, kterou předtím neznal. Stal se z něho investor. „Celý život jsem budoval firmy, ale nikdy jsem neinvestoval. Najednou jsem měl kapitál a musel se rozhodnout, jak s ním naložím. Dlouho jsem vybíral, jestli to budu dělat sám, s bankou nebo přes multi family office. Nakonec jsem zvolil poslední variantu,“ popisuje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak probíhala zákulisní jednání s Ciscem o ceně a podmínkách?Jak se změnila Janošíkova role při přechodu z pozice CEO startupu do struktury korporátu?Jak reagovali zaměstnanci Smartlooku na prodej firmy americkému gigantovi?Jak vypadá jeho současný pracovní den?Co konkrétně radí studentům a mladým zakladatelům při startu jejich podnikání?

Brýle na čtení, na řízení, na počítač... a pořád je nemůžete najít? Dnešní medicína nabízí cestu. Jenže co reklama slibuje za 20 minut, v ordinaci trvá trochu déle a závisí na stovce detailů. V pořadu Science Lab na platformě FocusOn popisuje Andrea Janeková z Očního centra Praha, jak přesně vypadá operace, která vám může změnit život – nebo vám ji lékař naopak nedoporučí.„Refrakční operace je zákrok, který člověka zbaví brýlí – zcela nebo částečně. Ale oko musí být jinak zdravé,“ říká Andrea Janeková. Řešení se vždy odvíjí od věku a typu dioptrické vady – jiné postupy volí u mladých dospělých, jiné u pacientů nad padesát let. Záleží také na tom, zda člověk potřebuje brýle na dálku, na blízko či na čtení, a v neposlední řadě na výsledcích podrobného vyšetření.Laser pro mladé: metoda Smile, nejšetrnější pro okoMladší pacienti, zpravidla ve věku 18 až 35 let, přicházejí s krátkozrakostí a plnou schopností akomodace. To z nich dělá ideální kandidáty na laserové zákroky. Nejčastěji volenou metodou v Očním centru Praha je takzvaný Smile.Metoda Smile (Small Incision Lenticule Extraction) využívá femtosekundový laser, který v rohovce vytváří mikroskopickou „čočku“, tzv. lentikulu. Ta je silná podle počtu dioptrií. Tato čočka se pak čtyřmilimetrovým řezem ve tvaru úsměvu vyjme. „Dojde tím ke zploštění rohovky a odstranění dioptrické vady,“ popisuje Janeková. Výsledky? Už první den po zákroku pacient vidí lépe než před ním, druhý den je u většiny vidění mezi 90–100 %.Když laser nestačí: čočky pro extrémní případyNe každý se však na laser hodí. Někdy kvůli příliš vysoké vadě, jindy kvůli příliš tenké rohovce. „Laser je vhodný zhruba do –7 až –8 dioptrií, výjimečně o něco víc. Pokud má pacient třeba –15 dioptrií nebo rohovku tenkou, používáme tzv. fakické čočky,“ říká Janeková. Ty se implantují před čočku pacienta a korigují tak jeho dioptrickou vadu. Faktická čočka není natrvalo, lze ji kdykoliv vyjmout a vyměnit.„Není to klasická kontaktní čočka. Ta se nesundává. Tato tenká čočka, do které se vloží potřebné dioptrie, se vkládá přímo do oka. Nezasahujeme ale do rohovky, ta zůstává neporušená,“ vysvětluje. I zde bývá vidění ostré už druhý den. Fakické čočky dnes umožňují korigovat i extrémní vady – krátkozrakost až kolem –20 dioptrií.Po čtyřicítce přichází presbyopie: když se začnou střídat brýleS věkem přichází další komplikace – presbyopie neboli vetchozrakost. „Zhruba po 45. roce života čočka v oku ztrácí pružnost. Člověk začne hůř vidět na blízko,“ popisuje Janeková. Ti, kdo vidí dobře do dálky, začnou natahovat ruce a hledat lepší světlo na čtení. Ti, kdo nosili celý život brýle na dálku, si je naopak při čtení sundávají.Tito pacienti začínají střídavě používat brýle na dálku i na blízko – někdy i třetí typ na práci s počítačem. „V takovém případě nabízíme výměnu lidské čočky za čočku trifokální. Ta má tři ohniska a koriguje vidění na dálku, střední vzdálenost i blízko,“ říká Janeková.Nové čočky, nové vidění – a mozek, který si musí zvyknout„Neexistuje žádná metoda, která by navrátila vidění zdravého dvacetiletého oka,“ připomíná Janeková. I trifokální čočky mají svá omezení. Například u profesionálních řidičů se nedoporučují kvůli možnému rozptylu světel ve tmě. I běžní pacienti si musí na nové vidění nějakou dobu zvykat.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhá předoperační vyšetření (včetně délky, měření a postupů)?Proč by neměl mladý člověk čekat s operací? Jakých 25 let života bez brýlí tím získá?Jak vypadá praktický rozdíl mezi Smile, LASIK a PRK v reálných scénářích?Co dělat, když

Česká republika čelí historicky nízké nezaměstnanosti a zároveň dramatickému nedostatku pracovníků v klíčových oborech: od výroby přes stavebnictví až po zdravotnictví. Podle Tomáše Surky, generálního ředitele Orienta Czech Republic, bude Česko bez pracovní migrace v příštích letech paralyzováno. V rozhovoru pro pořad Export vysvětluje, proč se české firmy stále více obracejí na Filipíny a jaké bariéry jim stojí v cestě.Česká republika patří podle Surky k nejprůmyslovějším zemím Evropy a zároveň má jednu z nejnižších nezaměstnaností v celé EU. „To znamená, že nábor v podstatě řeší téměř celá republika,“ uvedl.Právě kvůli tomu se firmy potýkají s nedostatkem pracovníků napříč obory. Surka dodává: „Momentálně na českém trhu chybí asi 100 tisíc řemeslníků.“ Podle něj je navíc nedostatek i u řidičů, u kterých se odhaduje chybějících 10 tisíc lidí.Filipíny jako hlavní zdroj pracovní sílyČeské podniky se podle Surky stále častěji obracejí na Filipíny. Důvodů je hned několik: kulturní blízkost, znalost angličtiny a dlouhá tradice pracovní migrace. „Filipíny jsou jediná velká země v Asii, která je křesťanská, a jeden z úředních jazyků je angličtina. To integraci hodně pomáhá,“ vysvětluje.Jen v loňském roce odjelo za prací do zahraničí přibližně 2,5 milionu Filipínců. „To je celé práceschopné Slovensko,“ upozornil Surka. Český stát proto v posledních letech zvýšil kvóty v rámci programu Kvalifikovaný zaměstnanec. „Když jsme začínali, byla to kvóta dva až tři tisíce lidí. Dnes už jsme na 10 300 ročně, což výrazně usnadňuje přístup na trh,“ říká.Bariéry: byrokracie, ubytování a rigidní legislativaFirmy podle Surky nenarážejí jen na problém sehnat zaměstnance, ale také na překážky, které jejich nástup komplikují. „U lidí mimo EU je velká část legislativních překážek. Například: jak získat víza, pracovní povolení a zajistit, aby byla práce legální,“ vysvětluje.Dalším velkým problémem je ubytování. „V regionech jako je Mladoboleslavsko nebo Plzeňsko už je těžké pro pracovníky najít bydlení,“ říká Surka. Orienta Czech Republic proto často pronajímá celé domy a přestavuje je na ubytovny. Velké firmy by byly ochotné stavět vlastní kapacity, ale narážejí na složité stavební řízení.Demografie: budoucnost bez migrace je nereálnáPodle Surky se na nedostatek pracovníků nabaluje i nepříznivý demografický vývoj. „Porodnost v Česku je kolem 1,4 dítěte na pár, místo potřebných 2,1. Pokud bychom odečetli cizince, máme už méně než 10 milionů obyvatel,“ upozorňuje.Podobné trendy jsou patrné i v dalších zemích Evropy, extrémní situace je například v Jižní Koreji. „Tam je porodnost snad 0,7, což je úplně šílené číslo,“ říká Surka. Podle něj je proto pracovní migrace nevyhnutelná – a to nejen v manuálních profesích, ale i ve zdravotnictví či pečovatelských službách.Export know-how i přeshraniční spolupráceOrienta Czech Republic nepomáhá jen s dovozem pracovníků do Česka. Díky členství v evropském sdružení působí i na dalších trzích. „Máme zastoupení v Itálii, Polsku, Maďarsku nebo Švýcarsku. Jsme schopni pomoci s hledáním zaměstnanců v celé Evropě,“ vysvětluje Surka.Samotný nábor je podle něj velmi důkladný. „Nejde o to, nabírat lidi do zásoby. Vždycky nabíráme na konkrétní projekt pro konkrétního zaměstnavatele,“ říká. U svářečů například firma připravuje testy přímo na materiálech a technologiích, které budou pracovníci používat v Česku.Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:Jak probíhají testy filipínských svářečů a proč si Surka vozil na Filipíny dveře z BMW.Jak reagují kandidáti z Filipín, když poprvé slyší o České republice, a na co se ptají nejčastěji.Jaké komické situace nastáva

Nedávný blackout ukázal, jak málo jsou české firmy připraveny na výpadky internetového připojení. Pavel Hübner, spoluzakladatel a CEO společnosti Hardwario, vidí v digitalizaci průmyslu obrovský potenciál, ale upozorňuje na nutnost lépe zvládnout krizové situace, jak upozornil v rozhovoru v pořadu Inside Tech na platformě FocusOn. Firma z Liberce, která vznikla jako spin-off Jablotronu, pomáhá digitalizovat zdravotnictví, zemědělství i energetiku. Nedávný blackout, který zasáhl Českou republiku, byl pro technologické firmy neočekávanou zkouškou odolnosti. Pavel Hübner, který byl v době výpadku na služební cestě v Londýně, sledoval situaci zpovzdálí a zjistil, že jeho společnost nebyla na takovou situaci připravena.„Na dobré straně všechna naše IoT zařízení fungovala, většinou mají nezávislé napájení. Co se ale týče našeho týmu, když není internet, viděl jsem, jak postupně lidé odpadávali," vzpomíná Hübner na páteční odpoledne, kdy se Česko potýkalo s výpadkem internetového připojení.Od vývojáře k CEO technologické firmyPavel Hübner začínal jako vývojář v libereckém Jablotronu. „Vždycky mě zajímal celý životní cyklus produktu – nejen když dokončím vývoj, ale i jak se prodává, jaká je zpětná vazba a jaká je servisovatelnost,“ vysvětluje Hübner svou cestu od technika k podnikateli.Společnost Hardwario vznikla v roce 2015 jako spin-off z Jablotronu. „Začali jsme s kolegou rozvíjet aktivity přímo ve společnosti Jablotron. Hledání nových příležitostí a projektů. Tam se zrodila myšlenka, že bychom mohli být součástí jednoho z projektů i my sami,“ popisuje vznik firmy. Dnes má s mateřskou společností neutrální vztahy a každá jde vlastní cestou.Digitalizace průmyslu jako hlavní obchodní modelHardwario se specializuje na digitalizaci odvětví prostřednictvím IoT technologií. „Pomáháme partnerům řešit problematiku hardwaru – převést něco z fyzického světa do digitální podoby a poslat do cloudu nebo systému, kde se data zpracují,“ vysvětluje Hübner.Firma umožňuje obchodním partnerům soustředit se na jejich vlastní byznys, zatímco infrastrukturu zajišťuje Hardwario.Expanze do USA: opatrná strategieHardwario má obchodní entity v USA a Velké Británii, bez fyzických kanceláří. „Nemáme tam žádné budovy ani kanceláře, ale pomáhá nám to být blíž projektům a lépe komunikovat,“ říká Hübner. Jako příklad uvádí projekt v Portoriku, kde rozhodující byla možnost fakturace z americké entity.Firma se vyhýbá riziku tzv. „fantomových obchodníků“. „Slyšeli jsme různé příběhy těchto obchodníků, kteří se stěhují mezi startupy a spoléhají na setrvačnost. Tomu se chceme vyvarovat,“ dodává Hübner.Základní pilíře společnosti Tři hlavní pilíře byznysu společnosti Hardwario tvoří energetika, zemědělství a zdravotnictví. V oblasti energetiky spolupracovala například s ČEZem a s německou společností KSB, výrobcem průmyslových čerpadel pro jaderné elektrárny. V zemědělství stojí za projektem Naše rajče ve spolupráci s farmou Tušimice. Ve zdravotnictví spolupracovala s Canadian Medical a skupinou Agel, přičemž během covidu realizovala projekty s OK Servis zaměřené na monitorování léčiv a vakcín.Precizní zemědělství a chytrá světlaJedním z nejzajímavějších projektů je spolupráce s již zmiňovanou farmou Tušimice na projektu Naše rajče. Jde o jednu z největších hydroponických farem v České republice, která dodává produkty například do Kauflandu.Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte více o:Konkrétních zkušenostech s blackoutem a jak se technologické firmy mohou lépe připravit na krizové situaceStrategii expanze do USA a výzvách českých firem na americkém trhuDetailech spolupráce s velkými korporáty jako ČEZ nebo německá KSBBudoucnosti IoT technologií a trendu edge compu

Zahraniční investoři skupují celé bloky bytů, které nechávají ležet ladem nebo je po rekonstrukci prodávají s obrovskou přirážkou. Pražská střední třída mezitím ztrácí šanci na vlastní bydlení a je tlačena do stále dražších nájmů. Realitní makléřka Alice Wolf v rozhovoru pro pořad On the Ground na platformě FocusOn otevřeně popisuje, jak se česká metropole dostala do začarovaného kruhu vysokých cen a co by mohlo přinést změnu.Situace na pražském realitním trhu dosáhla kritického bodu. Podle realitní makléřky Alice Wolf z Wolf Reality je Praha v rámci Evropy na nejhorší pozici, co se týče dostupnosti bydlení. „Co se týče Evropy, jsme na tom úplně nejhůře,“ konstatuje Wolf.Na koupi bytu je dnes v Praze potřeba přibližně 18 průměrných ročních mezd, což je extrém i ve srovnání s dražšími lokalitami západně od českých hranic. Důsledky jsou dramatické pro všechny vrstvy obyvatel. „Ani střední třída už nemá možnost koupit si vlastní bydlení a musí do nájemního bydlení, které se také zvyšuje. Je to začarovaný kruh,“ vysvětluje Wolf.Kombinace faktorů žene ceny nemovitostí nahoruVysoké ceny nemovitostí v Praze způsobuje kombinace několika problémů. Wolf identifikuje snížené úrokové sazby, vysokou poptávku a nízkou nabídku jako klíčové příčiny. Významnou roli však hrají i zahraniční investoři. „Hodně zahraničních investorů kupuje celé bloky činžovních domů a pak už je málo bytů pro standardní rodiny,“ popisuje Wolf jeden z hlavních problémů současného trhu.Situace je umocněna omezenou rozlohou hlavního města. „Praha se nedá nafouknout, každý chce za lepší prací do Prahy,“ konstatuje makléřka. Tlak na pražský trh je tak neustálý a nabídka nových bytů nestačí pokrývat rostoucí poptávku.Mikrobyty za 200 tisíc korun za metr čtverečníExtrémní ceny na pražském trhu vedou k bizarním nabídkám mikrobytů o velikosti pouhých 15–25 metrů čtverečních za několik milionů korun. „Takový byt stojí čtyři, pět milionů a když si to vynásobíte těmi metry, jste na 200 tisících za metr čtvereční,“ vypočítává makléřka.Tyto mikrobyty se objevují zejména v atraktivních lokalitách jako Karlín či Vinohrady. Wolf však vidí problém nejen v ceně, ale i ve společenských dopadech. „Lidé by neměli být tlačeni do takových mikrobytů. Je to sociální problém. Kdo tam bude bydlet? Samostatný jedinec, který nezaloží rodinu,“ varuje před negativními důsledky tohoto trendu.Investoři versus mladé rodinyNa pražském trhu se střetávají dva typy kupujících: ti, kteří hledají bydlení pro sebe, a investoři. Wolf má zkušenosti s oběma skupinami ze své praxe na Vinohradech. První skupinu tvoří lidé, kteří chtějí v dané lokalitě skutečně bydlet a jsou ochotni i přeplatit.Na druhé straně stojí profesionální investoři se zcela odlišnou strategií. „Říkají mi: kupujeme byty před rekonstrukcí, už to je náš desátý byt v okolí, zrekonstruujeme ho a prodáme dráž,“ cituje Wolf typickou strategii investorských skupin. Makléřka se snaží v těchto situacích pomáhat rodinám, které byt skutečně potřebují.Regulace jako možné řešeníWolf vidí možné řešení v legislativní regulaci zahraničních investorů. „Pokud sem přijde velký investor s hotovostí a koupí spoustu bytů, které pak nechává prázdné, měla by existovat nějaká regulace,“ navrhuje makléřka.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč Wolf říká, že se jí nelíbí trend mikrobytů a jaké konkrétní sociální dopady v nich vidí?Jak Wolf popisuje situaci, kdy se jí sejde pět zájemců o jeden byt a jak rozhoduje mezi mladou rodinou a investorem?Jaký konkrétní příklad uvádí Wolf o vývoji cen bytů ve své lokalitě v Průhonicích?Co Wolf říká o mobilních a modulových domech jako alternativním řešení bydlení pro mladé?Proč Wo

Libor Hladík, vedoucí sekce Emobility Pražské energetiky, v rozhovoru pro pořad ElektroDrive na platformě FocusOn vysvětluje, proč některé stanice zůstávají dlouho neaktivní. Překážkou nejsou technologie, ale razítka, zákazy parkování a roztříštěná pravidla.Pražská energetika řídí rozvoj dobíjecí infrastruktury podle strategie 5P: People, Product, Place, Profit, Planet. ,,Chceme, aby řidič nemusel přemýšlet, kde bude dobíjet. Místo musí být čisté, bezpečné a s možností občerstvení nebo toalety," popsal Hladík vizi PRE.V oblasti produktů se PRE zaměřuje na široké spektrum: od neveřejného dobíjení pro firemní klientelu po veřejné dobíjení na ulicích, v nákupních centrech či na dálnicích. Na plánovaných "hubech" bude možné nabít i 400kW stanicí za 12 až 15 minut.Rychlý růst vs. pomalé povolování: Tříleté odklady nejsou výjimkouPřestože PRE ročně instaluje desítky stanic, celý proces je nesmyslně zdlouhavý. ,,Největší problém je doba od záměru po otevření stanice. Trvá to až tři roky. Každý stavební úřad má jiný pohled, jiný seznam dokumentů," popsal Hladík praxi.Praha patří k nejsložitějším oblastem, kde městské části často nepovolí značení ani vyhrazená stání. Vzniká tak patová situace, kdy sice stanice fyzicky existuje, ale nelze ji legálně využít.Elektromobilita na sídlištích? Prakticky nemožná bez spolupráce SVJDobíjení v bytových domech je těžké nejen technicky, ale i organizačně. ,,Instalujeme jednotky řešení, ale desítky studií končí na tom, že SVJ neschválí investici," uvedl Hladík. Při počtu 30 bytových jednotek a třech zájemců je těžké prosadit náklady v řádu statisíců až milionů korun.PRE nabízí tzv. HomeCheck za 3 500 Kč, který zahrnuje obhlídku a návrh řešení. Cena za samotný wallbox včetně montáže se pohybuje mezi 18 až 33 tisíci korunami. V případě SVJ se preferuje jedno společné odběrné místo pro celý dům s následným rozúčtováním.Pilotní projekty nabírají tempoPRE testuje řešení dobíjení v chytrých lampách, z nichž část už byla osazena v Praze. Dále se zaměřuje na smart grid a velká bateriová úložiště o výkonu až 2 MW. ,,Malá lokální řešení zatím nejsou na pořadu dne, primárně chceme regulovat celou soustavu skrze bateriové úložiště v blízkosti rozvoden," vysvětluje Hladík.Současný trend se zaměřuje na energetickou soběstačnost stanic pomocí fotovoltaiky. U větších lokalit se předpokládají přestřešení s panely a využití pro vlastní spotřebu.Nabíjení v praxi: Od 6 hodin doma po 15 minut na staniciPRE testuje a standardizuje technologické řešení. Pro AC nabíjení se osvědčil dodavatel Alfen, v oblasti DC Alpitronic. ,,Na ultrarychlé stanici nabijete z 20 % na 80 % během 20 až 30 minut, doma přes wallbox zhruba za 6 hodin," shrnul Hladík na příkladu škody Enyaq.PRE chce stavět stanice s přístupem pro osoby se sníženou pohyblivostí, tranzitní vozidla a modulovou konstrukcí, kterou lze škálovat podle poptávky.Platby, čipy a zelená energiePRE zavedla platby přes QR kódy a chystá 50 terminálů pro platbu kartou. ,,QR kódy se často přelepují, platební terminál bude bezpečnější a přívětivější," vysvětluje Hladík. Elektřina, kterou PRE dodává do sítě PREpoint, je 100% z obnovitelných zdrojů s garancí původu, převážně z norských vodních elektráren.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Co se dozvíte jen z podcastu?Jaké jsou interní procesy PRE při schvalování nových stanic a kdo může projekt zablokovat?Proč hasiči ztěžují instalaci nabíječek v garážích a jak se změnily normy?Jak funguje spolupráce PRE s THMP a TSK v rámci hlavního města Prahy?Proč vodíková technologie v Česku prakticky skončila a jak to vypadalo na Barrandově?

Bývalá policejní vyjednavačka Hana Kvasničková má za sebou téměř tři stovky zásahů, při nichž šlo o lidské životy. Ve 100 % případů s rukojmími a ve více než 99 % případů se sebevrahy dokázala situaci vyřešit bez ztrát. V rozhovoru pro pořad Přežít na platformě FocusOn odhaluje nejen detaily své práce, ale i důležitá čísla a data, která ukazují, proč je připravenost na krize klíčová nejen pro policisty, ale pro celou společnost.Kvasničková prošla i speciálním kurzem FBI, který probíhal v Česku za účasti amerických kolegů. „Co se týče metod a postupů, jsou velmi podobné – ať už vyjednáváte s únosci, sebevrahy nebo ozbrojenými osobami,“ popisuje.Základní princip je stejný: navázat kontakt, získat důvěru a postupně vést rozhovor směrem k bezpečnému konci. Velký důraz kladou vyjednavači na práci se syndromem rukojmí, známým jako stockholmský syndrom. „Naší strategií je, aby si rukojmí vytvořili důvěru spíše k nám než k pachatelům. Známe jejich jména, víme, že mají rodiny, a zajímáme se o ně osobně,“ vysvětluje Kvasničková.Tvrdá čísla: úspěšnost vyjednáváníZa 17 let služby jako vyjednavačka se Kvasničková účastnila téměř 300 případů se sebevrahy a dvou případů zadržení rukojmích. „V obou případech s rukojmími jsme dosáhli 100% úspěšnosti. U sebevrahů se nepodařilo zachránit pouze dva lidi. Jeden se zastřelil přímo přede mnou, druhý svůj čin dokončil po roce,“ říká.Nejdelší vyjednávání trvalo 20 hodin, v některých případech se ale jednalo i o dny. „Vyjednávání je vždy týmová práce, kde se lidé střídají. Není to sólová disciplína,“ dodává.Krize náctiletých a sociální sítěZkušenosti z praxe ukazují, že mezi nejzávažnější případy patří zásahy u náctiletých, často spojené se šikanou a sociálními sítěmi. „U náctiletých je velký problém v tom, že často komunikují na sociálních sítích pomocí skrytých symbolů a kódovaných výrazů. Řešili jsme tragický případ, kdy student poslal kamarádovi SMS s takovým skrytým vzkazem, který znamenal, že se loučí se životem. Kamarád význam nepochopil a zprávu ignoroval. My jsme naopak okamžitě věděli, že jde o velmi vážný signál, a potvrdilo se, že šlo o rozloučení před sebevraždou,“ popisuje Kvasničková.Podle ní rodiče často chrání děti až příliš, což snižuje jejich odolnost vůči životním krizím. „Krize jsou součástí života a posilují nás. Pokud je dítě nikdy nezažije, nebude připravené na realitu,“ upozorňuje.Nepřipravená společnostKvasničková upozorňuje i na obecný nedostatek připravenosti lidí na krizové situace. „Dnešní generace není zvyklá mít doma ani základní potraviny. Pokud by přišel blackout, většina lidí nemá hotovost, zásoby ani základní znalosti,“ varuje. Přitom jde o jednoduché návyky, které starší generace považovaly za samozřejmost – od držení základních zásob až po schopnost uvařit si jídlo bez pomoci moderních technologií.Právě schopnost improvizace a samostatného řešení problémů podle ní rozhoduje o přežití v krizích. „Pokud neumíte použít svůj mozek, žádná umělá inteligence vám nepomůže, když nebude signál,“ říká.Psychická odolnost a role rodičůKvasničková zdůrazňuje, že psychická odolnost je klíčová nejen pro krizové vyjednavače, ale pro každého člověka. „Krize, kterou překonám, mě posune dál a udělá ze mě silnějšího člověka,“ tvrdí. Rodiče by proto podle ní měli dětem umožnit řešit menší problémy samostatně, místo aby je okamžitě ochraňovali.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vypadá první věta, kterou policejní vyjednavač řekne člověku v krizi?Proč někdy pomůže s člověkem v absťáku mluvit lépe než s tím, kdo je „pod vlivem“?Jak se řeší situace, kdy pachatel žádá o kontakt s

Dostupnost bydlení v České republice se stala palčivým tématem. Ceny nemovitostí rostou dvouciferným tempem, hypotéky se zpřísňují a lidé se ocitají ve slepé uličce. Startup Ownest, za kterým stojí Martin Machala, přináší na trh inovativní model přístupu k vlastnímu bydlení. V rozhovoru pro pořad On the Ground na platformě FocusOn mluví o strukturálních problémech trhu, statistických trendech i o tom, proč se z vlastního bytu stává luxus.Dlouhodobý růst cen nemovitostí v Česku nekončí. Podle dat citovaných Martinem Machalou se meziročně jedná o nárůst okolo 10 %, a to i po předešlých dvouciferných skocích. „Z pohledu někoho, kdo hledá své první bydlení, je ta situace opravdu kritická," říká Machala, zakladatel a CEO společnosti Ownest.Do situace zasahuje hned několik paralelních trendů. Průměrná délka života se podle Machaly za posledních 30 let prodloužila o více než 10 %, což zpomaluje „obrátku" bytového fondu. Byty zůstávají déle v držení starších generací. Navíc klesá počet osob v domácnostech, což zvyšuje poptávku po bytech. Zásadní roli ale hraje i institucionalizace trhu, tedy vstup velkých fondů do segmentu bydlení.„Praha je schopná produkovat v dlouhodobém průměru zhruba 5 000 bytů ročně. Pokud by fondy v horizontu 5–10 let začaly skupovat 1 500 až 2 000 z nich, co pak zbyde pro retailové kupující?" ptá se Machala. Připomíná, že Česká republika patří k nejvíce liberálním trhům v Evropě, kde pronajímatelé mohou relativně volně zvyšovat nájmy. To nahrává fondům, nikoli jednotlivcům.Chybějící byty a uzamčený kapitálPodle dat, se kterými Ownest operuje, žije v České republice až 200 000 domácností v prostorech, které jsou pro jejich potřeby příliš malé. Přesto se nemohou jednoduše přestěhovat do větších. Často kvůli hypotékám, které již splácejí, a nemožnosti financovat další úvěr.„Lidé jsou v pasti. Vlastní nemovitost, která jim přestává stačit, ale nemají možnost ji jednoduše prodat, přestěhovat se do nové a financovat rozdíl," vysvětluje Machala. Ownest proto nabízí model, kdy klient získá nové bydlení do nájmu, a teprve poté prodává svůj starý byt. Po prodeji může novou nemovitost odkoupit za předem dohodnutou cenu.Systém podle Machaly zvyšuje i prodejní cenu starých bytů. „Když se nemovitost ukáže bez dětí, nábytku a nepořádku, může se její cena zvýšit o statisíce korun. K tomu slouží tzv. home staging," říká. Společnost klientovi zároveň garantuje fixní odkupní cenu právně vymahatelnou smlouvou.Bonita není všechno. Stačí tři procentaJednou z největších bariér pro mladé kupující je nutnost složit 10–20 % vlastních prostředků při žádosti o hypotéku. Ownest tuto hranici stlačil až na 3 %. „Jsme ochotni nést až 98 % rizika. Kupujeme nemovitost sami a pronajímáme ji klientovi s možností budoucího odkupu. Když říkáme, že je to dobrá koupě, ručíme za to i vlastním jménem vůči investorům," říká Machala.Proces je maximálně digitalizovaný a zahrnuje právní, investiční a technickou prověrku nemovitosti. „Kupující je při klasickém nákupu často hozený do vody. My mu poskytujeme kompletní servis a zajišťujeme i výhodnější cenu," dodává Machala.Klient za tuto službu zaplatí 2 % z ceny nemovitosti, další procenta pokrývá investor, který výměnou získává zajištěnou a stabilní investici do nemovitostí v atraktivních lokalitách.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcastJak se startup Ownest vyrovnává s konkurenčními realitními službami a proč věří, že jejich model má větší společenský dopad.Jak přesně funguje spolupráce s investory a kdo za nimi vlastně stojí.Kolik domácností už službu využilo a jaké mají reálné zkušenosti s odkupem nemovitosti.Jak Ownest plánuje expanzi mimo Prahu a které regiony mají podle nich největší potenciál.Proč j

Slábnoucí dolar, silná koruna a vysoké ceny nemovitostí v Česku motivují stále více investorů k nákupům v zahraničí. Nejde ale jen o výnos. Klíčovou roli hrají emoce, dostupnost a legislativa. „Pokud máte prostředky na byt v krajském městě, můžete přemýšlet o nemovitosti u moře,“ říká v pořadu On the Ground na platformě FocusOn Jan Rejcha, zakladatel a majitel společnosti Rellox.Koupě nemovitosti v zahraničí přestává být výsadou elitních investorů. Jak ukazují data společnosti Rellox, která se na zprostředkování těchto transakcí specializuje, většina klientů dnes operuje s rozpočtem srovnatelným s koupí bytu v českém krajském městě.„Koupit nemovitost v zahraničí není o tom, že by to bylo levnější. Je to o lepší hodnotě za podobné peníze," říká Jan Rejcha. Podle něj oslabení dolaru v posledních měsících přesáhlo 10 %, což se přímo promítá do výhodnosti nákupu v dolarových oblastech.„Většina českých klientů vychází z prostředků v korunách. Pokud nakupují v dolarech, je to pro ně aktuálně o 10 % výhodnější," dodává.Tradiční destinace se mění. Chorvatsko ztrácí, Dubaj sílíPřes 90 % českých investorů cílí na eurozónu. Mezi tradičními lokalitami dominuje Španělsko, Itálie, Rakousko a Chorvatsko. Nově se však do popředí dostávají i Spojené arabské emiráty. Chorvatsko, dříve stálice v první čtyřce, ztratilo na popularitě kvůli prudkému cenovému růstu.„Ještě před deseti lety byly běžné apartmány v Chorvatsku za 100 až 150 tisíc eur. Dnes je průměrná prodejní cena, kterou v Relloxu evidujeme, na úrovni 700 tisíc eur," popisuje Rejcha.Z masového trhu se tak Chorvatsko posouvá do výběrového segmentu. Naopak Dubaj se podle aktuální dynamiky stává dostupnější, a to nejen díky výhodnému kurzu, ale i širší nabídce v různých cenových pásmech.Polsko a Portugalsko přitahují nové skupiny investorůVedle známých destinací se do hledáčku českých investorů dostávají i méně očekávané lokality. Polsko zaznamenává růst zájmu nejen u Baltského moře, ale i v jezerních a horských oblastech. Klíčovým tahákem je vysoká úroveň služeb a moderní rezidenční výstavba.„Polsko má architektonicky kvalitní projekty, výborné služby a přitom cenově zůstává dostupné. A to i v regionech blízko hranic s Českem," vysvětluje Rejcha.Stále více bonitních investorů také zvažuje Portugalsko jako takzvaný plán B. Důvodem je kombinace politické stability, vysokého životního standardu a dostupnosti díky husté síti leteckých spojení. Exotickou variantou zůstává Bali, ačkoliv zde dominuje spíše vlastní užívání než čistá investice.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcastJak přesně fungují garantované zisky v Rakousku a jaká je praxe ve ŠvýcarskuJaká správcovská schémata dominují v jednotlivých zemích a co obnáší jejich využitíKteré konkrétní lokality v Polsku jsou momentálně investičním hitemJaké jsou cenové rozdíly mezi jednotlivými čtvrtěmi v Dubaji a jaký mají dopad na návratnostJaké konkrétní chyby nejčastěji dělají čeští investoři při první koupi nemovitosti v zahraničí

Spalovna Malešice je technologicky vyspělý kolos, který každoročně zpracuje stovky tisíc tun odpadu. Přesto o ní veřejnost překvapivě moc neví. Její ředitel, Aleš Bláha, v pořadu Městověda otevřeně mluví o tom, jak se z výtopny stala moderní kogenerační jednotka, proč výhřevnost odpadu roste, jaké kovy tahají ze škváry a proč dnes 80 tisíc tun zbytkového materiálu využívají na stavbách. A taky o tom, proč by se spalovna mohla stát novou pražskou dominantou. Pořadem provází Tomáš Hudeček, bývalý pražský primátor.Aleš Bláha má za sebou unikátní profesní dráhu – z Česka emigroval po maturitě v roce 1982, vystudoval chemické inženýrství v Norimberku a dvacet let se podílel na výstavbě a provozu spaloven v Německu. „Byl jsem v týmu, který stavěl pro Norimberk novou spalovnu. Získal jsem kontakty, znalosti, a to se mi tady hodilo, když mě v roce 2006 povolali jako šéfa pražské spalovny,“ popisuje.V čele pražské spalovny stojí už 19 let. Za tu dobu proměnil zařízení z výtopny na moderní kogenerační zdroj tepla a elektřiny. „Dodávali jsme tehdy jen páru do sítě. Dneska jsme plnohodnotná teplárna a elektrárna v jednom,“ říká. Spalovna je součástí Pražských služeb, které vedle ní provozují ještě úklid komunikací a svoz a recyklaci odpadu.Denně 1 100 tun odpadu. Výkon i za víkendových úklidůSpalovna zpracuje ročně kolem 400 tisíc tun odpadu, tedy v průměru 1 100 tun denně. „Běžíme 355 dní v roce. O víkendu svezeme třeba 300 tun, ale pondělí a úterý bývá špička, kdy přivezou až 1 800 tun,“ říká Bláha. Výjimku tvoří pouze desetidenní odstávka kvůli servisům a revizím.Do spalovny putuje nejen směsný komunální odpad z černých popelnic, ale i odpad od živnostníků. „Není to tak, že bychom vozili odpad z Moravy. Většina odpadu je pražského původu,“ dodává. Vysoký výkon zařízení umožňuje fungovat v režimu 24/7, a navíc dosahovat stabilní efektivity spalování.Energie pro město: teplo pro domácnosti, elektřina pro síťDíky modernizaci spalovna dodává elektřinu i teplo. „Vyrobíme přes 100 000 MWh ročně, z toho asi 80 000 MWh jde do veřejné sítě, 25 000 MWh spotřebujeme přímo ve spalovně,“ upřesňuje Bláha. Teplo je distribuováno do domácností i podniků – například do provozů Coca-Coly a Laktosu, kde se používá jako technologická pára.Zařízení se proměnilo díky investicím v letech 2007–2011, kdy proběhla instalace dioxinového a následně denoxového reaktoru. „Přidali jsme i rekuperaci tepla ze spalin, čímž jsme zvýšili účinnost zařízení o zhruba 10 %,“ říká. Všechny procesy probíhají automatizovaně, s dohledem operátorů a on-line monitoringem emisí.Škvára jako surovina. 80 000 tun s hodnotouZbytkem po spalování je škvára – ročně jí vznikne kolem 80 000 tun, tedy zhruba 20 % vstupní hmotnosti odpadu. „Dřív to bylo až 25 %, ale jak ubývá inertního materiálu a přibývá plastů, je jí méně,“ vysvětluje ředitel. Obsahuje železné i neželezné kovy – 8 000 tun železa a 2 000 tun barevných kovů ročně.„Ekonomicky mají železa a neželeza podobnou hodnotu – barevné kovy jsou sice objemově menší, ale cennější,“ říká. Tyto materiály jsou vytěženy pomocí magnetů a vířivých proudů a následně prodány jako druhotná surovina.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak spalovna rozezná radioaktivní odpad a co se děje, když detekuje stopu po nukleárním vyšetření?Co se stane, když do spalovny dorazí tlaková lahev a exploduje přímo v kotli?Proč je pro Pražany ekologičtější házet kelímky od jogurtu do černé popelnice místo žluté?Kolik energie by ušetřilo, kdybychom místo štěrku používali škváru a proč to už dnes dělají Dánové?Proč emise z pražské dopravy zásadně převyšují výstup spalovny – a proč ani snížení NOx pod 40 mg/m³ nemusí být eko

Exportní strategie Česka není jen o číslech a statistikách. V rozhovoru pro pořad Export na platformě FocusOn vysvětluje náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák, proč se diplomacie víc propojuje s byznysem, které trhy jsou pro české firmy nejperspektivnější a jakou roli hrají ambasády, když jde o kontrakty v zahraničí. „Naši lidé na zastupitelských úřadech nejsou v oblecích za sklem. Jsou to spojenci českých podnikatelů,“ říká.Podle Kozáka musí český export hledat nové trhy – a to nejen v Evropě. „Indo-Pacifik je dnes nejrychleji rostoucí region světa,“ vysvětluje. Česko se proto snaží o aktivnější působení v oblastech, kde jsme se dosud angažovali jen omezeně – jako například ve Vietnamu, Indonésii nebo na Filipínách.Další obrovskou příležitostí je Afrika. „Je to často podceňovaný kontinent, ale právě tam teď dochází k zásadním investicím. Jsou tam mladé populace, potřeba infrastruktury, zdravotnictví i vzdělání,“ říká. Využití přítomnosti českých firem je podle něj strategické – od dodávek elektřiny až po zdravotní projekty.Nemocnice z Česka pro Afriku: Jak může vypadat export v praxi„Není to jen o tom prodat generátor nebo lůžko,“ říká Kozák. Přidaná hodnota exportu vzniká, když firmy spolupracují a vytvoří komplexní řešení. Příkladem jsou nemocnice dodávané do afrických zemí – od stavební části až po technologie a školení místního personálu.V jednom projektu se spojilo 18 firem, každá dodala část know-how. Výsledkem byl komplexní systém. „Tohle je způsob, jak můžeme konkurovat i větším státům. Nabídneme ucelené řešení, a ne jen jeden výrobek,“ zdůrazňuje.Exportní balíčky a státní pomoc: Funguje to, když se sladí tempoČeské firmy mohou využívat tzv. exportní balíčky – tedy koordinované nabídky, do kterých se zapojují různé instituce: CzechTrade, CzechInvest, banky i pojišťovny. „Když se to dobře nastaví, funguje to. Ale musíme být sladění v čase i v prioritách,“ vysvětluje Kozák.Zásadní podle něj je, aby diplomaté i firmy hráli v jednom týmu. „Mnohokrát jsem viděl, že když někdo z ambasády pomůže otevřít dveře, celá věc se rozjede. Jinak by to zůstalo v šuplíku,“ říká.Když věda potká obchod: síla vědecké diplomacieModerní export není jen o fyzických produktech. Česko se stále víc opírá o přidanou hodnotu – a tady vstupuje do hry vědecká diplomacie. „Spojili jsme týmy, které pomáhají nejen výzkumným institucím, ale i startupům, které mají co nabídnout,“ popisuje Kozák.Význam má i spolupráce univerzit a firem. „Na ambasádách máme lidi, kteří dokážou napojit akademickou sféru na průmysl. Vznikají díky tomu inovační mosty, které mají obchodní potenciál,“ říká.Zastupitelské úřady jako první spojka pro exportéraKozák upozorňuje, že ambasády by měly být první místo, kam se exportér obrací. „Naši lidé jsou připravení pomoct – od základní analýzy trhu až po napojení firmy na relevantní kontakty,“ říká.Zároveň přiznává, že v minulosti to tak vždy nefungovalo. „Museli jsme změnit přístup. Nejde jen o formality – musíme přinést konkrétní výstupy,“ říká. Dnes jsou podle něj diplomaté často i krizoví manažeři – pomáhají řešit problémy s celními bariérami nebo zadrženým zbožím.Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:5 věcí, které se dozvíte pouze z podcastu:Co konkrétně obnáší projekt nemocnic pro Afriku?Jak se česká diplomacie mění směrem k aktivnímu přístupu?Jak funguje vědecká diplomacie a kdo ji může využít?Co by měl udělat exportér jako první, když chce do ciziny?Proč je někdy jedna věta ambasadora důležitější než celý obchodní plán?

Expert na kryptoměny odhaluje šokující nekompetenci českých úřadů v kauze bitcoinů za miliardu. Zatímco zločinci už dávno vědí, že bitcoin není na nelegální aktivity, naši politici stále netuší, jak funguje technologie 21. století.Bitcoin jako nejhorší volba pro upláceníPředstava, že by se bitcoin mohl stát nástrojem pro uplácení politiků, je podle Lukáče naprostou chybou. "Tohle vůbec není o bitcoinech. Pokud něco bitcoin udělal, tak ukázal, že na něj je všechno dosledovatelné. Kdybychom používali igelitky s hotovostí nebo krabice od vína plné peněz, jak byly u nás oblíbené, bylo by to mnohem méně dosledovatelné než s bitcoinem," vysvětluje novinář a autor podcastu KryptoSpace.Bitcoin funguje jako veřejná účetní kniha - blockchain, kde jsou zaznamenány všechny transakce. "Když se podíváme na blockchain, dostopujeme každou adresu, každou transakci, všechno tam je uloženo," popisuje Lukáč princip fungování kryptoměny.Zásadní chyby ministerstvaNejvětším problémem podle experta bylo, že si úředníci "nechali poslat bitcoin za miliardu a nikoho si nepřizvali" - ani poslance Havránka z ODS, ani Dominika Stroukala z vládního poradního orgánu NERV."Nechali si od člověka, který byl odsouzený za provozování nelegálního tržiště, poslat bitcoiny na miliardu na svou peněženku. Dopředu se nezeptali, odkud jim to pošle, a pak si tři měsíce nekontrolovali, odkud jim to poslal," kritizuje Lukáč postup ministerstva.Kdyby úředníci použili běžné analytické nástroje, okamžitě by zjistili, že bitcoiny pocházejí z adres propojených s nelegálním tržištěm Nukleus Market. "Očividně měl Jiříkovský přístup k nějakým 12 miliardám, přitom jim řekl, že má jen 3,5 miliardy a dá jim 30 procent. Ve skutečnosti jim dal mnohem méně."Proč Jiříkovský zvolil tuto cestuDůvod, proč se Jiříkovský obrátil na český stát, byl prostý - "burzy a velcí hráči na trhu nejsou hloupí jako čeští úředníci" a mají systémy, které okamžitě odhalí původ podezřelých bitcoinů."Měl nějakých 12,5 miliardy korun v bitcoinech, se kterými nemohl legálně moc dělat. Doufal, že když mu to uzná česká vláda, najde se nějaká burza, která mu zbylé prostředky vymění," spekuluje Lukáč o motivaci odsouzeného.Tato strategie však byla extrémně riziková. "Namaloval si na sebe obrovský terč. Do transakcí z března nikdo nemohl pana Jiříkovského spojit s Nukleus Market Place. Teď to ví celý kryptosvět."Problémy s aukcí bitcoinůMinisterstvo následně bitcoiny prodalo v aukcích čtyřem kupujícím, kteří však nyní čelí vážným problémům. "Koupili si legální bitcoin od státu - kdo je bezpečnější partner než stát? Teď mají bitcoin, který jim policie zmrazila, což znamená, že s ním nemohou obchodovat," popisuje situace Lukáč.Kupující už zaplatili vysoké stovky milionů z celkových 956 milionů, které měl stát obdržet, ale jejich bitcoiny jsou nyní nepoužitelné. "Pokud jim vznikne škoda - ať už proto, že bitcoin zdraží nebo zlevní - může to stát stát další pěknou sumičku."Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video:Jak konkrétně funguje sledování bitcoinových transakcí a proč je bitcoin horší volba než hotovost pro nelegální aktivity Proč se Jiříkovský rozhodl spolupracovat se státem místo využití kryptoburz Jaké finanční ztráty mohou vzniknout státu kvůli zmrazeným bitcoinům kupujících Jak reaguje mezinárodní krypto komunita na českou "bitcoinovou kauzu" Proč česká regulace kryptoměn funguje, ale politici technologiím nerozumějí

V rámci pořadu Brand Date na platformě FocusOn.cz proběhl rozhovor s Markem Walderem, brand manažerem Direct pojišťovny. Walder prozradil zákulisí procesu rebrandingu celé skupiny Direct, hovořil o výzvách v oblasti digitálního marketingu a popsal, jak jeho tým přistupuje k influencer marketingu. Podle statistik, které uvedl, se s novým vizuálem ztotožnilo 31 % respondentů, zatímco přibližně 34 % reagovalo negativně.Hlavním impulsem pro rebranding Direct pojišťovny byla potřeba vizuálně sjednotit celou skupinu Direct. Jak Marek Walder vysvětlil, nešlo pouze o pojišťovnu, ale o celou skupinu, kterou dříve nazývali "Family". Proces rebrandingu začal před přibližně rokem a půl, kdy tým řešil, jak by měly vypadat nové reklamní spoty.,,Postupně jsme se přesunuli k tomu, jak by měl vypadat spot Direct skupiny a v tu ránu nám začalo docházet, že potřebujeme i základní brandové assety nějak sjednotit,'' uvedl Walder. Chtěli především vytvořit spot, který by nebyl tolik produktový, ale více mluvil o tom, proč Direct pojišťovna existuje a o porozumění životu jejich zákazníků.První reakce na nový vizuálNový vizuál byl poprvé představen Pavlem Řehákem ve Fóru Karlín v říjnu loňského roku a podle Waldera byla odezva velmi pozitivní. Následně měl marketingový tým půl roku na to, aby vizuální identitu převedl do praxe - předělat web a všechny kontaktní body se zákazníkem tak, aby působili jednotně.,,Odezva byla fantastická. V té době jsem více vnímal takové ty klasické hejtery na sociálních sítích,'' komentoval Walder první reakce. Podle průzkumu, který proběhl na jednom z portálů, bylo přibližně 34 % negativních reakcí, 31 % pozitivních a zbytek byl neutrální. ,,Čekal bych, že u rebrandingu budeme čelit více negativním reakcím. Takže pro mě to bylo vlastně už tehdy signál, že se to povedlo,'' dodal Walder.Hodnoty pojišťovny a komunikace se zákazníkyZpůsob komunikace Direct pojišťovny se i po rebrandingu nadále drží stejných hodnot. Marketingová strategie zůstala principiálně beze změny, jelikož podle Waldera by rebranding neměl mít vliv na základní hodnoty společnosti.,,Pojišťovnictví je obecně zajímavý obor v tom, že si kupujete produkt, který obecně nechcete využít. Platíte, ale vlastně to nechcete nikdy použít,'' vysvětlil Walder specifika pojistného trhu. ,,Ten nejsilnější zážitek musí být už při sjednání, tam musíte samozřejmě pocítit naše hodnoty - jednoduchost, rychlost, přátelskost, spolehlivost. A pak je velice silný moment, kdy se bohužel někomu něco stane a ta pojišťovna ho musí podržet,'' dodal. Walder zdůraznil, že klienti jsou často překvapeni jednoduchostí a rychlostí jejich služeb, což boří negativní předsudky, které lidé vůči pojišťovnám mají.Digitální kanály a mediální mixV současné době Direct pojišťovna nejvíce využívá online video z důvodu efektivity, přestože podle některých studií nefunguje tak dobře, jak by si přáli. Walder ale upozornil na zajímavý trend - přibližně 30 % populace už nemá klasickou lineární televizi.,,Byť nemají televizi, tak pak často nemají ani běžný YouTube s reklamou, protože používají adblock nebo si platí, aby to, co konzumují, měli bez reklam,'' vysvětlil Walder. Proto jsou pro pojišťovnu stěžejní i jiné online kanály, jako jsou například influenceři. ,,Jsou to kanály, kde se můžeme svobodně vyjádřit, ukázat a nemusíme se bát, že to tam bude skrývat adblock,'' dodal.Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:Jak dlouho podle Marka Waldera trvá, než se reklamní spot "opotřebuje"?Jaké konkrétní příklady uvedl host k demonstraci toho, že Direct pojišťovna je opravdu "na straně klienta"?Jakou strategii používá Direct pojišťovna při práci s obsahem svého blogu?Jakým způsobem chce Direct pojišťovna řešit problémy s ad-blockery a placeným sledová

Lucie Gramelová, lingvistka a polyglotka hovořící 12 jazyky, v rozhovoru pro pořad Jazykověda na webu FocusOn vysvětluje, jak efektivně postupovat při učení cizích jazyků, proč nám může pomoci sledování Netflixu a jak umělá inteligence ovlivňuje jazykové vzdělávání.Mobilní aplikace jako Duolingo nebo Kubova English jsou podle Gramelové výborným doplňkem při studiu cizích jazyků, ale neměly by být jediným zdrojem učení. „Smysl to určitě dává, ale asi se na to dívám tak, že každá ta aplikace je super doplněk. To mi přijde velmi důležité,“ vysvětluje lingvistka.Gramelová vyzdvihuje především aplikace, které podporují aktivní komunikaci. „U Kubovy English se mi líbí, že používají takového AI avatara, který s vámi opravdu komunikuje, reaguje, vy mu musíte odpovídat. Je to o mluvení, což je hrozně důležité," doplňuje moderátor. Podle odbornice záleží, co od jazyka očekáváme – většina lidí chce především mluvit, ale pro některé může být prioritou psaní nebo čtení.Aktivní přístup je klíčem k úspěchuHlavním faktorem, který podle Gramelové rozhoduje o úspěchu při studiu cizího jazyka, je aktivní přístup studenta. „Ať už máte aplikacinebo klasickou učebnici, tak strašně moc záleží, jestli jste zaměřený jenom na to, a vůbec z toho nevykročíte – pak je to prostě málo. Záleží, jestli jsem pasivní student a jenom čekám, co mi přijde, anebo aktivní student, který dokáže třeba ještě mimo to provozovat samomluvu, což je taková oblíbená technika mezi polygloty," říká Gramelová.Jako příklad uvádí situaci, kdy jedete autem: „Máte hodinu – dvě, nevíte, co s časem, vypnete rádio a zkoušíte si něco říkat v cizím jazyce. To je skvělá věc na rozmluvení – klidně jenom ty frázičky, které jste třeba včera viděl v Duolingu nebo v učebnici. Tyto aktivizační techniky strašně moc pomohou a podle mě dělají ohromný rozdíl v tom, jak zafunguje kterákoliv aplikace nebo učebnice."Od španělštiny po finštinu: cesta polyglotky ke 12 jazykůmLucie Gramelová vystudovala španělštinu a řečtinu na Filozofické fakultě, což považuje za své dva nejsilnější jazyky. „Pak bych řekla, že v té složce těch opravdu silnějších jazyků mám ještě němčinu, polštinu, nizozemštinu a některé balkánské jazyky. Na fakultě jsem vyučovala románské jazyky, takže mám velice slušnou třeba italštinu, ale už podstatně slabší portugalštinu," vyjmenovává lingvistka část ze svého jazykového portfolia.K otázce, co ji motivovalo naučit se tolik jazyků, odpovídá: „Mě to strašně baví. Já nic jiného neumím a od dětství nic jiného nedělám. Je to taková velká vnitřní potřeba, asi tak jako někdo chodí na ryby, tak já se prostě učím jazyky." Na rozdíl od svých studentů, kterým radí najít si jasnou motivaci pro každý jazyk, ji často motivuje samotná struktura jazyka a jeho zvuk: „Musí to mít atraktivní fonetiku a pak mám takovou motivaci v tom napodobovat ten jazyk, aby to znělo autenticky, aby ta výslovnost byla pěkná."Nejnáročnější jazyk? Překvapivě angličtinaKdyž přišla řeč na nejtěžší jazyk, který se Gramelová učila, zmínila svůj současný boj s finštinou: „Já teď hodně bojuji s finštinou, to je jazyk, který se učím třetím rokem, možná i déle, a ten výsledek třeba není až takový, jaký bych možná já nebo i lidé kolem mě očekávali, přestože do toho jdu s tím, že já přece vím, jak se jazyky učit. No, ale ta finština je těžká."Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:Jak přesně vypadá technika samomluvy při učení cizího jazyka, kterou používají polygloti?Jaké konkrétní zvukomalebné prvky Lucie Gramelová vyhledává v jazycích, které si volí k učení?Proč přesně nenavázala Lucie Gramelová vztah s angličtinou, když ovládá tolik jiných jazyků?Jak se polyglotovi daří přepínat

Vlastimil Divoký, manažer marketingu ERV Evropské pojišťovny, vysvětluje, proč je značka s největším podílem na trhu v Česku stále málo známá. V rozhovoru pro Brand Date popisuje problémy s identitou značky, změny na trhu cestovního pojištění i to, proč ERV sází na kvalitu místo slev.ERV Evropská pojišťovna je lídrem na českém trhu cestovního pojištění, ale její značka zůstává málo známá. „Jsme nejsilnější značka na trhu, kterou skoro nikdo nezná,“ přiznává Vlastimil Divoký. Hlavní příčinou je podle něj způsob distribuce pojištění – většina klientů přichází přes cestovní kanceláře nebo firemní kanály, což snižuje přímé povědomí o značce.Kvalita služeb je přitom pro ERV klíčová. „Od našich zakladatelů z Dánska jsme převzali důraz na kvalitu za každou cenu. To je něco, co nás odlišuje, a přenášíme to na všechny naše zaměstnance i partnery,“ vysvětluje Divoký. Společnost proto nikdy nehraje na nejnižší cenu nebo slevy, ale na špičkovou péči o klienta.Jak název pojišťovny způsobil zmatekV minulosti značka ERV několikrát měnila název – od původního Evropské cestovní pojištění, přes Evropská cestovní pojišťovna až po ERV pojišťovna. Změny jména ale přinesly zmatek. „Měli jsme období, kdy si nás klienti pletli s energetickou firmou RWE, dnes Innogy. To byl obrovský problém,“ vzpomíná Divoký.Aby situaci napravili, vrátili do názvu slovo „Evropská“. „Zjistili jsme, že to slovo má pro české klienty význam a pomáhá jim nás identifikovat. Dnes už je značka stabilní, ale povědomí o ní stále nedosahuje úrovně konkurence,“ dodává.Online prodej a B2B jako hlavní kanályERV dnes distribuuje své pojištění hlavně přes tři kanály: cestovní kanceláře, firemní pojištění a online prodej. „Cestovní kanceláře tvoří asi 70 % našeho byznysu. Firemní klientela přidává dalších 20 %, a teprve posledních 10 % je online,“ popisuje Divoký.I když se digitální prodej rychle rozvíjí, osobní kontakt v cestovních kancelářích zůstává klíčový. „Lidé si často sjednají pojištění přímo s dovolenou, protože jim to připadá pohodlné. Naším úkolem je být v ten správný okamžik na správném místě,“ vysvětluje Divoký.Proč nevsadit na slevy? Zákazník si pamatuje pomoc, ne cenuERV Evropská pojišťovna dlouhodobě odmítá strategii slev. „Mnoho našich konkurentů láká klienty na obrovské slevy, ale my víme, že kvalitu služby to nenahradí,“ říká Divoký. Společnost se proto soustředí na komunikaci hodnot služby – na to, jak klientům pomáhá v krizových situacích.„Cestovní pojištění je něco, co si klient koupí a doufá, že to nikdy nepoužije. Ale když přijde problém – nemoc, zranění, ztráta zavazadel – chce okamžitou a kvalitní pomoc. To je naše silná stránka,“ vysvětluje Divoký.Jak komunikovat kvalitu? Autentické příběhy a mikroinfluenceřiV rámci digitální strategie ERV využívá mikroinfluencery. „Nejdeme cestou velkých hvězd, ale spolupracujeme s lidmi, kteří opravdu žijí cestováním. Jejich autentické zkušenosti jsou nejlepší reklamou,“ říká Divoký.Influenceři musí být schopni přirozeně propojit svou cestu s pojištěním a nabídnout reálné příběhy. „Nechceme umělé scénáře. Když někdo cestuje, je přirozené, že se pojišťuje. Na tom stavíme naši komunikaci,“ dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video.Jak ERV zvládla krizovou komunikaci po změně názvuProč je kvalita služeb důležitější než slevyJak se mění trh cestovního pojištění v digitální doběCo jsou klíčové kanály pro růst značky ERVProč ERV sází na mikroinfluencery místo velkých hvězd

Michal Janda, Convenience Retail společnosti OMV, v rozhovoru pro pořad Brand Date na webu FocusOn.cz vysvětluje, jak se rakouská společnost adaptuje na změny v chování zákazníků a přizpůsobuje své stanice elektromobilitě i novým spotřebitelským trendům. Transformace zahrnuje rebrandování 140 českých čerpacích stanic během následujících tří let.Čerpací stanice dávno nejsou jen místem pro rychlé natankování a odjezd. Zákazníci na nich tráví více času a jejich očekávání rostou – od lepšího prostředí přes kvalitnější občerstvení až po úplně nové služby. Společnost OMV na tyto změny reaguje komplexní transformací svých provozoven i celkové identity značky.Rebrandování a zútulnění prostředíOMV aktuálně prochází významnou proměnou. „Procházíme v současné době transformací, mění se naše značka, celá identita značky se proměňuje více k udržitelnosti," vysvětluje Michal Janda, který v OMV odpovídá za veškerý nemotoristický byznys.Nejde však o jednorázovou změnu, ale o dlouhodobý proces. „Už několik let přidáváme více čalouněného posezení. Tuto sekci úplně rozšiřujeme, protože zjišťujeme, že na čerpacích stanicích lidé rádi zastaví, počkají tam, nejen si dají kávu, ale klidně si tam domluví obchodní jednání," popisuje Janda aktuální trendy.Do interiérů stanic přibývají modernější a světlejší barvy, dřevěné prvky a důraz je kladen na přehlednost. Z prostor mizí rušivé vizuální prvky, které by mohly zákazníkům vadit při odpočinku. Změny se týkají i exteriéru, kde je důležité jasné značení, aby se zákazníci snadno orientovali.Data o zákaznickém chování určují směrOMV systematicky analyzuje chování svých zákazníků, aby lépe rozuměla měnícím se potřebám. „Pracujeme s našimi vlastními prodejními daty, víme o zákaznících leccos, víme, co nakupují. Je to pro nás důležité, protože testujeme různé novinky a inovace a potřebujeme vědět, jestli zákazníci tyto produkty skutečně nakupují," vysvětluje Janda.Společnost sleduje i širší trendy v maloobchodě, které ovlivňují strategie čerpacích stanic. „Vidíme, že formát čerpacích stanic získává čím dál větší důležitost. Na obecném potravinovém retailu lidé tráví méně času, nechtějí už tam jezdit na velké nákupy, jezdí tam na menší nákupy, na krátký čas. Ale zároveň vyhledávají místa, která jsou jim blízko. To je příležitost pro nás," analyzuje manažer.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní kroky podniká OMV při spolupráci s Pražskou energetikou pro umístění dobíjecích stanic mimo standardní síť čerpacích stanic?Jak se liší chování zákazníků na městských a dálničních stanicích podle dat, která OMV sbírá?Kolik procent celkového obratu v současnosti tvoří nemotoristické zboží a jaký nárůst tohoto podílu firma očekává v příštích letech?Jaké další konkrétní Single origin kávy plánuje OMV nabízet po úspěchu brazilské varianty?Jaké specifické úpravy interiérů chystá OMV pro zákazníky s elektromobily, kteří na stanicích tráví 3-4x více času než běžní řidiči?

Flexibilita práce se stala klíčovým tématem pro firmy i zaměstnance. Zatímco před pandemií pracoval z domova pouze každý dvacátý zaměstnanec, nyní je to už každý desátý. V rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn vysvětluje Lucie Paulíčková, zástupkyně generálního ředitele společnosti Tesena, jak se mění přístup k rovnováze mezi prací a osobním životem, jaká rizika to přináší a jak s tímto konceptem pracovat.Work-life balance není novým konceptem, ale obrovský boom zaznamenal v době covidu a jeho vývoj pokračuje i nadále. Pandemie nás přiměla uvědomit si důležitost rovnováhy mezi pracovním a osobním životem, někdy dokonce i proti naší vůli.,,Mně se osobně líbí koncept, kdy už se nebavíme o work-life balance, ale o life balance. Pracovat se svým životem i se svým zdravím tak, abych byla v pohodě po zdravotní stránce, jak té fyzické, tak té psychické," vysvětluje Lucie Paulíčková. Práce tvoří významnou část našeho života – trávíme v ní velké množství času včetně dojíždění, což může být přínosné nebo naopak problematické.V období covidu se dramaticky rozšířila práce na dálku. Firmy byly nuceny začít využívat technologie umožňující spolupráci na dálku, což vedlo k výraznému pokroku v této oblasti. Před pandemií pracoval z domova zhruba každý dvacátý zaměstnanec, nyní je to už každý desátý.Rizika flexibilního přístupu k práciFlexibilní způsob práce s sebou nese určitá rizika, na která by se měly firmy zaměřit. Především jde o potenciální ztrátu vztahů v týmu, když se zaměstnanci nepotkávají osobně v takové míře jako dříve.,, Ztrácí se tam vztahy, může se ztrácet týmovost," popisuje Paulíčková. Některé firmy také hovoří o ztrátě kreativity – osobní kontakt umožňuje rychlejší řešení problémů a spontánní nápady, což může při práci na dálku chybět.Dalším problémem jsou technologické překážky při práci na dálku. I když firmy mají možnost scházet se online, řada zaměstnanců se potýká s nestabilním internetovým připojením nebo jinými technickými problémy, což negativně ovlivňuje efektivitu online schůzek.Psychické dopady práce z domovaPráce z domova může mít negativní vliv na psychické zdraví zaměstnanců. Člověk je sociální tvor, který potřebuje kontakt s ostatními lidmi. Paulíčková to potvrzuje i ze zkušenosti z vlastní firmy.,,Tím, že jsme se hodně zavřeli doma, byli jsme k tomu i donuceni covidem, ale řada lidí pokračovala v režimu buď úplně zavření doma a pracovat z domova plně, anebo aspoň částečně, tak příležitostí setkávat se a interagovat s lidmi ubylo," říká Paulíčková. ,,Hodně času lidé tráví sami a samota potom dopadá i na jejich psychické zdraví."Ve společnosti Tesena se setkali s psychickými obtížemi zaměstnanců různého charakteru. Některé neovlivňovaly pracovní výkon, ale firma je začala proaktivně řešit, aby předešla případným problémům.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně ovlivnila pandemie covidu přístup zaměstnavatelů k flexibilní práci?Jaké specifické technologické nástroje pomáhají firmám efektivně implementovat práci na dálku?Jak by měly firmy reagovat na rozdílné potřeby zaměstnanců různých generací?Jaké konkrétní statistiky ukazují na ekonomický přínos vyváženého work-life balance?Jak přistupují k work-life balance úspěšné zahraniční firmy v porovnání s českými společnostmi?

Jaký je skutečný stav české ekonomiky, jaké jsou překážky pro malé a střední podniky, co je dědictvím devadesátek a jaký je rozdíl mezi podnikatelem a manažerem? Hostem Jiřího Jemelky pořadu Krotitel ředitelů byl Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank. Zazní silné výroky o přeregulované Evropě, selhávajících politicích i potřebě nového podnikatelského étosu.Hned na úvod padla otázka: Přeje dnešní doba malým a středním firmám? „Spíš ne,“ říká Lukáš Kovanda bez okolků. Firmy v oblasti technologií a inovací jsou na tom relativně dobře, ale páteř české ekonomiky – tedy průmyslové podniky s nižší přidanou hodnotou – čelí silnému tlaku. Drahé energie, slábnoucí německá ekonomika a rostoucí hrozby v globálním obchodě je tlačí do kouta.„Jsme velmi závislí na exportu, a pokud se zkomplikuje mezinárodní obchod, dopadne to nejvíc právě na nás. Malé a střední firmy to pocítí jako první,“ upozorňuje Kovanda. A přidává varování: pokud se zhroutí výkonnost těchto podniků, zhroutí se i celková ekonomická vitalita země.Politici mají uvolnit ruce, ne plánovat ekonomikuKovanda razí názor, že podnikání není úkol pro stát. „Politici mají vytvořit prostředí – infrastrukturu, vzdělané lidi, srozumitelná pravidla. Ale nemají být inovátory,“ říká. Podle něj je chyba, že se dnes od politiků čekají ekonomické vize, zatímco role podnikatelů zůstává nedoceněná.„Když bude podnikatel ziskový, znamená to, že vytváří něco, co má hodnotu pro společnost. A to je největší služba, kterou může odvést. Ale pokud bude svazovaný byrokracií a dotacemi, brzdíme sami sebe,“ doplňuje. Dotace vnímá jako nástroj, který deformuje trh a odvádí firmy od jejich přirozené invence.Zůstáváme v pasti středního příjmuKovanda varuje, že česká ekonomika zůstává uvězněná ve fázi středního příjmu. Od roku 1989 jsme sice výrazně zbohatli, ale teď chybí další krok. „Náš model, postavený na levné a kvalifikované pracovní síle, už nestačí. V automobilovém průmyslu jsme silní, ale čeká nás přechod k elektromobilitě, zelená tranzice, a to bude bolet.“Zásadní otázkou podle něj zůstává: co bude dál? Česko podle něj zaspalo příležitost v oblasti technologií i digitalizace. „Nemáme žádnou technologickou firmu světového formátu. Zatímco Spojené státy nebo Asie jedou vpřed, Evropa zůstává paralyzovaná regulacemi a krátkodobým myšlením.“Dědictví otců zakladatelů a přetížení majitelůV rozhovoru se se řešily i specifické rysy českého podnikání. „U nás většina firem stále vede majitel. Je to otec nebo matka zakladatelé, kteří firmu nejen vlastní, ale i řídí a garantují svým majetkem,“ říká Jiří Jemelka. Kovanda souhlasí: jde o dědictví devadesátých let, které zanechalo silné otisky.„Majitelé si všechno odmakali, vybudovali firmu z ničeho a teď mají problém ji předat. Nedůvěřují najatým manažerům. Neumí delegovat, protože mají pocit, že by firmu ohrozili,“ vysvětluje Kovanda. Výsledkem je přepracovanost a ztráta strategického nadhledu.Jedním z klíčových témat rozhovoru je rozdíl mezi podnikatelem a manažerem. Kovanda ho popisuje jasně: „Podnikatel riskuje vlastní peníze, manažer spravuje cizí. To je zásadní rozdíl v uvažování.“Podle něj má podnikatel vyšší toleranci k riziku, často až iracionální víru ve vlastní úspěch. „Bez té iracionality by se mnoho firem nikdy nezrodilo. Manažer je pragmatičtější, ale často příliš opatrný. V dynamické době je to problém.“Potřebujeme dělbu práce – i v řízení firemKovanda připomíná slavnou tezi Adama Smithe: specializace a dělba práce vedou k prosperitě. Platí to i ve firemním řízení. „Když majitel všechno dělá sám, okrádá firmu o růst. Dobrý ředitel mu uvolní ruce pro strategii, inovace a expanzi,“ říká Jemelka.Celý

Jak malá česká firma s méně než 20 zaměstnanci dokázala proniknout na světový trh a získat si respekt i v zemi, kde je konkurence nožířských značek enormní? Petr Šedivý, manažer společnosti vyrábějící profesionální nože Acta Non Verba (Činy, ne slova), v rozhovoru pro pořad Přežít na platformě FocusOn přibližuje: „Vstoupili jsme na trh, protože jsme viděli určitou mezeru – společností fabrického stylu zde moc není."Česká nožířská společnost Acta Non Verba působí na trhu od roku 2017 a za poměrně krátkou dobu své existence se jí podařilo vybudovat silnou pozici nejen na domácím, ale i zahraničním trhu. „Jsme ve 53 zemích celosvětově, přičemž 40 % trhu nám tvoří Spojené státy americké," uvádí Petr Šedivý, manažer a prodejce společnosti.Firma zaměstnává méně než 20 lidí, což z ní činí manufakturu spíše než velkovýrobu. Přesto dokáže konkurovat i větším značkám, a to především díky kvalitě a promyšlenému designu svých výrobků. „Vstoupili jsme na trh, protože jsme viděli určitou mezeru – společností fabrického stylu zde moc není," vysvětluje Šedivý důvody vzniku firmy.Military řada – nože s příběhem pro profesionályVlajkovou lodí společnosti je Military řada, která vzniká ve spolupráci s armádními jednotkami. „Naše Military řada, kterou máme tady přímo před sebou, je spjatá s každou armádní jednotkou, která se podílela i na nějaké tvorbě a na designu. Vznikly z toho, jak říkáte, nože s příběhem, takže každý ten nůž má nějakou historii," popisuje Šedivý.Mezi nejzajímavější modely patří nůž vyvinutý ve spolupráci s protiletadlovým plukem ze Strakonic. „Je na něm několik vychytávek, které vojákům ulehčují život. Například na čepeli je měřící jednotka pro odměření vzdálenosti 5 km na mapě, což odpovídá dostřelu jejich raket. Nůž má také takovou velikost, že v zadní části je otvor, kam se vloží tužka, a při přidržení čepele na předku se dá vytvořit kružnice na mapě," vysvětluje Šedivý praktické funkce, které z nože dělají multifunkční nástroj.Limitované edice a popularita mezi sběrateliSpolečnost každoročně vyrábí limitované série nožů, které se velmi rychle vyprodají. Populární je zejména série Anthropoid. „Děláme to na platformu našeho nože Anthropoid, který je modernizovanou verzí SJS nože. Děláme to v kvalitě elmaxové oceli a nože v té limitované edici se liší červenými střenkami a laserováním na čepeli, kdy se snažíme jít ve stopách příběhu Anthropoidu," říká Šedivý k sérii, která čítá vždy jen 100 kusů.Firma připravuje i další limitované edice, například k výročí vzniku Československého samostatného státu 28. října, nebo spolupracuje na projektech s charitativním rozměrem. „Aktuálně máme v prodeji jeden z našich menších zavíráků v rámci projektu na podporu boje proti rakovině, kde část výtěžku putuje přímo do fondu, který je k tomu založený," doplňuje Šedivý.Kvalita materiálů a vlastní výrobaSpolečnost si zakládá na kvalitě používaných materiálů. „Pracujeme se dvěma druhy ocelí – se švédskou ocelí Sleipner a s elmaxem, což je prášková ocel asi jedna z nejvyšší kvality," říká Šedivý. Kromě kvalitních ocelí firma používá i speciální materiály na střenky nožů, jako je mikarta, což je epoxidová látka s vynikajícími vlastnostmi.„Mikarta velmi dobře vysychá, nepraská a při práci v rukavicích nebo ve vlhkých podmínkách zůstává materiál pořád suchý, rychle vysychá a je velmi neklouzavý," vysvětluje Šedivý praktické výhody materiálu. U některých modelů firma používá i materiál G-10 nebo geren, což je plast smíchaný se sklem, který výrazně snižuje hmotnost nože.Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:Jak se odborně pečuje o nože v náročných podmínkách bushcraftu?J

Světově uznávaná česká architektka Eva Jiřičná v rozhovoru pro pořad Next Stop, který moderuje český architekt v New Yorku Jan Klaška na platformě FocusOn, hovoří o své dlouholeté kariéře, výzvách ženské architektury, návratu do České republiky po revoluci a proměně stavebního průmyslu. Také se zamýšlí nad budoucností architektury v éře umělé inteligence.Eva Jiřičná, jejíž návrhy zdobí Londýn, Prahu i Zlín, se původně chtěla věnovat chemii. Fascinace vědou ji provází celý život. ,,Architektura je víceméně ten samý proces jako věda. Člověk pořád něco zkoumá, pořád něco objevuje, pořád se něco učí," vysvětluje Jiřičná, která aktuálně studuje knihy o fyzice od Carla Roveliho.Její designový jazyk je exaktní, promyšlený a téměř empirický. Na rozdíl od některých kolegů, kteří mají vrozenou schopnost skicování, Jiřičná přistupuje k navrhování metodicky. ,,Já, když vezmu tužku do ruky, tak z toho nevznikne vůbec nic a musím na tom opravdu dlouho a pečlivě pracovat. Musím si to srovnat v hlavě, co dělám, proč to dělám, jaké jsou následky toho, co dělám. U mě je to opravdu spíš ta matematická rovnice," přiznává architektka.Pokora jako klíčová lekce architekturyS přibývajícími zkušenostmi v oboru přichází podle Jiřičné také větší míra pokory. Zatímco mladí architekti mají odvahu a sny, chybí jim zkušenosti, které přicházejí teprve s problémy a překážkami. ,,Na začátku máte tu ohromnou odvahu a máte všechny ty sny, které vás obklopují a za kterými se snažíte jít. Ale zkušenost je nulová a vy si ty prsty musíte spálit, abyste věděl, že ta cesta je obtížná," říká Jiřičná.Podle ní je právě pokora tím nejdůležitějším, co se člověk musí v architektuře naučit. ,,Myslím, že to není jenom v architektuře, ale ve všem v životě, v jakémkoliv oboru," dodává. I po desetiletích v praxi prožívá každý projekt intenzivně. ,,Hrůzu prožívám intenzivně, poněvadž vím, co všechno se může stát, když se to nepovede. Ty nespavé noci neodejdou, naopak se znásobí," přiznává.Inspirace přírodou a ekologický přístupUdržitelnost a ekologický přístup nejsou pro Jiřičnou módními trendy, ale dlouhodobými principy. Již v počátcích své kariéry v Anglii ji ovlivnila přednáška statika, který vysvětloval statiku v kontextu přírody. ,,Od té doby cokoliv co dělám, tak vždycky si říkám, jak by to udělala příroda. Jediná věc na této planetě, která funguje přesně tak ekologicky, jak fungovat má, je příroda," zdůrazňuje.Architekti by podle ní měli od přírody přebírat principy šetření energií a materiály. ,,Čím víc se od přírody naučíme a čím víc jsme schopni zakomponovat do našeho dění šetření, nepoužívání energie tam, kde nemusíme, používání materiálů, které nezničí tuto planetu, tím víc máme naději, že planetu budeme okupovat ještě trochu déle," vysvětluje Jiřičná svůj přístup. Těší ji, že svět se začíná ubírat správným směrem, i když existují i extrémy.Čechy a vztah k moderní architektuřeNa otázku, proč mají Češi paniku z moderní architektury, Jiřičná odpovídá, že nejde jen o český fenomén. ,,Když jsem přijela do Anglie, tak slovo 'moderní' bylo skoro sprosté slovo. Základní lidská nátura je neměnit," vysvětluje. Podle ní jde částečně o generační konflikt, kdy mladí chtějí změnu, zatímco starší generace se často vrací k tomu, co znají.Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:Jak Eva Jiřičná vzpomíná na spolupráci s Janem Kaplickým a jeho unikátní přístup k navrhování?Jaký má architektka vztah k socialistickému realismu a proč je překvapená, že její studenti tuto architekturu obdivují?Jakým způsobem se Eva Jiřičná staví k novým projektům Vltavské filharmonie a koncertnímu sálu v Ostravě od Stevena Holla?Co architektka

Být připraven na každou situaci je základ přežití. Jan Žižka, zakladatel speciálních jednotek SOG, instruktor střelby a výrobce taktického vybavení, v rozhovoru s Amarem Ibrahimem popisuje extrémní situace, kterým čelil v zahraničních misích, důvody rozpuštění jednotky SOG i to, jak vznikají špičkové taktické doplňky. Jaké dovednosti potřebuje člen speciálních jednotek a jak se vybavit na přežití? Sledujte v novém díle pořadu Přežít. Být členem speciálních jednotek není jen o fyzické kondici, ale také o psychické odolnosti a schopnosti pracovat v týmu. "Základ je být ve skvělé fyzické formě, ale stejně důležité je mít psychickou odolnost a schopnost improvizace," říká Jan Žižka, zakladatel speciálních jednotek SOG, který dnes vyrábí taktické vybavení pro elitní složky. Cesta do speciálních jednotek není přímočará – musí se začínat od základů. "Pokud se chce někdo dostat k zásahovým jednotkám, měl by začít u policie nebo armády a projít si běžnou službou. To je klíčové pro pochopení základních principů fungování bezpečnostních složek."Více než jen elitní vojáciJednotky SOG byly součástí vojenské policie, ale jejich činnost se prolínala jak s armádou, tak s policií. "Byli jsme kombinací obou složek. Měli jsme volnější pravidla, což nám umožňovalo větší flexibilitu v akcích," vysvětluje Žižka. Tento přístup se ukázal jako efektivní zejména v zahraničních misích, kde byla potřeba rychlá reakce a schopnost improvizace.Žižka zdůrazňuje, že členové speciálních jednotek musí být schopni fungovat jak samostatně, tak v týmu. "Potřebujeme individuality, které ale zároveň akceptují týmovou práci. Někdy jste na operaci sami, jindy pracujete v týmu pod velením někoho jiného a musíte se s tím srovnat."Konec jednotky SOG bylo politické rozhodnutíJednotka SOG fungovala úspěšně několik let, než byla zrušena. "Nebyl to vojenský, ale politický tah. Naše jednotka se podílela na vyšetřování korupčních kauz na Ministerstvu obrany, což se některým lidem nelíbilo," říká Žižka. Spolu s jednotkou SOG byl rozpuštěn i speciální vyšetřovací útvar vojenské policie, což podle něj svědčí o tom, že šlo o cílené rozhodnutí.Extrémní situace a nejnebezpečnější okamžikyBěhem misí v Afghánistánu a Iráku zažili členové SOG nespočet nebezpečných situací. "Nejhorší na psychiku bylo to, že jsme věděli, že kdykoliv může explodovat mina pod naším vozidlem. Můj bratr jel v autě, které najelo na improvizované výbušné zařízení, a jen díky tomu, že to bylo Iveco, vyvázl živý," vzpomíná Žižka.K improvizaci museli vojáci přistupovat neustále. "Američané nám pomáhali lokalizovat nepřátelské bojovníky pomocí laserových značek z letadel. Jednou nás navigovali k podezřelému domu, ale my na místě nic neviděli. Až když jsme se dostali blíž, zjistili jsme, že se jedná o obrovský maskovaný stan, ve kterém se ukrývali nepřátelé."Od zkušeností v boji k vlastní značcePo odchodu z aktivní služby se Žižka rozhodl využít své zkušenosti v oblasti vývoje taktického vybavení. "Vybavení, které jsme používali, často neodpovídalo našim potřebám, tak jsme si ho začali upravovat a vylepšovat sami. To mě přivedlo k myšlence založit vlastní firmu na výrobu výstroje," vysvětluje.Dnes jeho firma vyrábí oblečení, batohy, střelecké doplňky a další vybavení pro speciální složky. "Zakládáme si na tom, že vše vyrábíme v Evropě, především v Česku a Bulharsku. Odmítáme materiály z Asie, protože chceme mít kontrolu nad kvalitou."Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast, dozvíte se detailní povídání o: Extrémních situacích, které Žižka zažil během misí v Afghánistánu.Důvodech, proč byla jednotka SOG rozpuštěna.Vývoji taktického vybavení a testování v reálných podmínkách.Klíčových dovednost

Špatně nahuštěná pneumatika zvyšuje spotřebu o 3-5 % a celoroční gumy nejsou pro každého. Na tom se shodli v diskuzi Vojtěch Štajf, zkušený jezdec rallye a Zdeněk Vacl, marketingový ředitel Pirelli. Vše o pneumatikách a přezouvání se dozvíte v novém díle pořadu Green Spin.Přezouvání a bezpečnost: Proč je výměna pneumatik nezbytnáVojtěch Štajf se k tématu přezouvání vyjádřil jasně. „Za mě je přezouvání úplně jednoznačná záležitost. Kdo si vyzkouší jízdu na letních pneumatikách na sněhu, nebo na zimních při třicetistupňovém horku, okamžitě pozná, že pneumatika nemá potřebné vlastnosti pro bezpečnou jízdu. Je důležité mít správnou pneumatiku pro aktuální podmínky, aby se předešlo nehodám,“ uvedl Štajf. Podle něj je nezbytné přezouvat nejen pro zajištění bezpečnosti, ale také pro komfort jízdy.Zdeněk Vacl, marketingový ředitel společnosti Pirelli, souhlasí s tím, že technologie pneumatik se posunula. „Bezpečnost je dnes u pneumatik klíčovým faktorem, zejména v souvislosti s nižším valivým odporem, což nejen šetří palivo, ale také zlepšuje jízdní vlastnosti na různých površích.“Celoroční pneumatiky: Kompromis nebo bezpečná volba?Diskuse o celoročních pneumatikách se také dotkla praktických aspektů. „Celoroční pneumatiky jsou kompromisní volbou pro řidiče, kteří jezdí méně a nepotřebují vysoký výkon v extrémních podmínkách,“ vysvětlil Štajf. „Pokud má člověk naježděno jen několik tisíc kilometrů ročně, mohou být celoroční pneumatiky dobrou volbou. Nicméně pro běžného řidiče, který se pohybuje v různých klimatických podmínkách, je lepší volit sezónní pneumatiky.“Zdeněk Vacl podotýká, že technologie se neustále vyvíjí. „Celoroční pneumatiky mají určitý užitek, ale pro intenzivní jízdu v zimních podmínkách jsou pro mě osobně nedostatečné,“ říká Vacl. Doporučuje spíše používání kvalitních letních a zimních pneumatik, které odpovídají specifikám jízdy.Vývoj pneumatik: Bezpečnost a ekologické nárokyPirelli se dlouhodobě zaměřuje na inovace v oblasti ekologických a bezpečných pneumatik. „Snížení emisí a zlepšení kilometrového dojezdu je klíčové pro elektromobily a moderní vozidla. Naši inženýři neustále pracují na tom, jak snížit valivý odpor a prodloužit životnost pneumatik,“ vysvětluje Vacl.Nová pneumatika Pirelli Cinturato C3, která byla uvedena na trh, se posunula v oblasti bezpečnosti. „Máme pneumatiku, která nyní patří do kategorie A v brzdění za mokra a je efektivnější v snižování valivého odporu,“ říká Vacl. Pirelli se také soustředí na ekologii a používá více než 50 % recyklovatelných materiálů ve směsi, která tvoří pneumatiky.Zdeněk Vacl také popsal, jak se mění požadavky řidičů na pneumatiky: „Dnešní zákazníci chtějí pneumatiky, které jsou odolné a zároveň šetří palivo. Valivý odpor, bezpečnost na mokru a suchu jsou nejvíce zmiňované požadavky.“Vojtěch Štajf doplňuje, že kvalitní pneumatiky jsou klíčové i pro závodníky: „Pneumatiky jsou jedním z nejdůležitějších faktorů při závodech. Závodní pneumatiky mají odlišné vlastnosti než běžné pneumatiky, ale i pro běžného řidiče je dobré investovat do kvalitních výrobků, které zajistí bezpečnost na silnici.“Jak správně pečovat o pneumatiky a co dělat, když se s nimi něco dějeV závěru diskuze se hovořilo o údržbě pneumatik. „Je důležité pravidelně kontrolovat tlak v pneumatikách, protože i malá odchylka může ovlivnit spotřebu a bezpečnost jízdy. Pokud máte pneumatiky špatně nahuštěné, můžete ztratit až 3–5 % spotřeby,“ říká Zdeněk Vacl.Co se dozvíte pouze v podcastu?Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast. Dozvíte se:Jaký je rozdíl mezi letními, zimními a celoročními pneumatikami.Jakým způsobem Pirelli zajišťuje eko

Za rok skončilo 10 sléváren. Náklady rostou, výroba v Česku klesá, lidé mizí a stát podnikatelům spíše překáží. Taková je realita českého průmyslu podle Pavla Cesneka, šéfa ŽĎAS, jedné z posledních komplexních strojírenských firem v Česku. V diskusi s energetickým expertem Pavlem Janečkem otevřeně mluví o propadu oceláren, absurdních byrokratických překážkách, nefunkčním školství i o tom, proč je naděje v návratu na ruský trh a proč se elektromobilita v Evropě nedá dohnat.Z armády přes Donbas až do ŽĎASPavel Cesnek není typickým manažerem. Začínal v armádě, působil v management consultingu, reorganizoval podniky po celé Evropě i v Rusku a na Ukrajině. Před nástupem do vedení ŽĎAS vedl například lokomotivku v Luhansku. „Výrobu jsme tam zvedli ze sedmi na třicet sekcí měsíčně, produktivita rostla i přes 25% pokles zaměstnanců. Dnes tam místo 6000 lidí pracuje s bídou 300,“ říká s hořkostí.Když se v roce 2014 začalo v Luhansku střílet, rozhodl se pro návrat. Konflikt ukončil nejen jeho angažmá, ale i obchodní model postavený na 100% exportu do Ruska.Ztrátu východního trhu se ŽĎAS pokusil nahradit diverzifikací do Jižní a Severní Ameriky či Asie. Podle Cesneka se však nikdy nepodařilo nahradit marže, jaké firma měla v Rusku. „Zákazník tam dokázal ocenit kvalitu. To, co máme dnes, je maximální diverzifikace — děláme dopravu, obranný průmysl, chemii, jaderný sektor, podvozky pro české tramvaje. Ale takové marže? Už nikdy.“Jednoznačným tématem, které diskuzi rámovalo, byly ceny energií. Cesnek uvádí konkrétní čísla: elektřina v Abú Dhabí – 1 Kč, v Pekingu – 1,60 Kč, v Česku – 4,54 Kč, bez regulované složky. „To je mimo realitu. Nemáme konkurenceschopné vstupy. Bez levné energie nemůžeme plánovat budoucnost průmyslu,“ konstatuje.A nestačí jen energie mít. Musí být levná a předvídatelná. „Energetika bývala nudný obor. Plán změn 2–3 % ročně. Dnes? Nevíte, jestli to bude +20 %, +100 %.“Krizový stav českého průmyslu potvrzují i další čísla. Jen v roce 2023 skončilo v Česku 10 sléváren, výroba oceli klesla o čtvrtinu. Cesnek varuje: „To už se nikdy nevrátí. Lidé se přesunou jinam a nebudou se chtít vracet do těžké výroby.“Na vině je i neschopnost státu podpořit odborné školství. „Musíme zakládat soukromé školy, suplujeme stát. Odborné školství stát nechal zaniknout,“ kritizuje. A přidává ironii: „Kdyby místo plastických chirurgů ukazovala televize úspěšné svářeče, pomohlo by to víc než jakákoli kampaň.“Zcela nemilosrdný je Cesnek k plánům na rozvoj jaderné energetiky. SMR reaktory považuje za bláhový sen: „Když v Čechách trvá kolaudace haj*lu dva roky, jak dlouho asi bude trvat jaderná elektrárna?“ ptá se řečnicky.Byrokracii označuje za největší brzdu rozvoje. „Naše administrativa je asi nejbrutálnější na světě. Nevěřím, že se Temelín nebo Dukovany někdy reálně rozšíří.“Lidé stárnou, mladí mizíSituace na trhu práce je podle Cesneka katastrofální. „Průměrný věk zaměstnanců mimo Škodu Auto je přes 42 let. Kategorie 25–40 téměř zmizela. Mladí o průmysl nemají zájem. A stát tomu nijak nepomáhá.“Ve ŽĎAS se firma snaží investovat do nových technologií a školit nové pracovníky. „Investovali jsme víc než miliardu korun za posledních 8 let. Aktuálně máme připravené projekty za 900 milionů, které nám ušetří miliardy. Ale potřebujeme zakázky.“Jedno z nejzásadnějších témat diskuze byla propast mezi politikou a byznysem. „Za posledních 6 let nebyl přijat jediný zákon, který by nám pomohl. Byznys nikdo neposlouchá, politici si nás neváží,“ říká Cesnek. Janeček přitakává: „Chtěl bych po politicích jen to, aby nám nepřekáželi. Ale oni nám aktivně škodí.“Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast Kolik miliard korun už

Jak mohou české firmy uspět na globálních trzích? Jakou roli hraje stát v podpoře exportu a kde leží největší příležitosti? Český export je klíčovým tahounem ekonomiky, což potvrzuje i fakt, že podíl České republiky na světovém exportu je výrazně vyšší než její podíl na světovém HDP. Přesto zůstává česká exportní strategie výrazně nevyvážená – až příliš sázíme na evropské trhy, zejména na Německo. David Müller, vrchní ředitel sekce Evropské unie a zahraničního obchodu na ministerstvu průmyslu a obchodu, se v rozhovoru zaměřil na možnosti, jak tento trend změnit. Pořad export uvádí Marek Atanasčev, CEO společnosti Enantis. Otázka geografické orientace českých firem patří k hlavním tématům, která v současné exportní strategii rezonují. „Proč tedy firmy neexpandují víc mimo Evropu? Třeba do Asie nebo Afriky?" zeptal se přímo moderátor Marek Atanasčev. „Je to složitější, než se zdá. Jiné kultury, složitější regulace, vyšší náklady na vstup – to všechno firmy často odrazuje," vysvětluje David Müller z ministerstva průmyslu a obchodu. „Ale právě v tom jim může stát pomoci."České firmy jsou ve světovém měřítku velmi úspěšné, ovšem téměř výhradně v rámci Evropy. Zarážející je příklad, který Müller v rozhovoru uvedl: „Do Bavorska, které je víceméně za rohem, exportujeme 25krát více než do Číny nebo do subsaharské Afriky." Přitom právě mimoevropské trhy nabízejí největší růstový potenciál do budoucna. „Naprostá většina hospodářského růstu v následující dekádě se pravděpodobně bude odehrávat mimo Evropskou unii," upozorňuje.Jak může stát podpořit exportéry?Jedním z hlavních problémů je nedostatečná informovanost firem o možnostech státní podpory. „Stále dokola je překvapením, že nalézáme firmy, které nevědí o tom, že jim stát může něco nabídnout v oblasti podpory exportu," konstatuje Müller.Portfolio služeb, které stát nabízí, je přitom velmi široké – od vzdělávání a přípravy na export až po poskytování služeb v zahraničí prostřednictvím jednotné zahraniční sítě, zahrnující zahraniční kanceláře agentury CzechTrade i obchodní oddělení zastupitelských úřadů.Pro firmy, které chtějí expandovat na nové trhy, existuje jasná cesta: „První krok je průzkum trhu – zjistit, kde je poptávka po vašem produktu a kdo jsou vaši konkurenti. Pak je ideální obrátit se na CzechTrade nebo naše ekonomické diplomaty. Ti vám pomohou s navázáním kontaktů a často i s prvními obchodními schůzkami," radí Müller.Konkrétní nástroje podpory exportuMezi klíčové nástroje státní podpory patří organizování oficiálních účastí na zahraničních veletrzích. Ministerstvo průmyslu a obchodu každoročně zajišťuje zhruba 40 tzv. českých oficiálních účastí na nejvýznamnějších světových veletrzích.„Stavíme národní pavilony, kde pod hlavičkou České republiky shromažďujeme všechny české vystavovatele, kteří mají zájem se na daném veletrhu prezentovat," popisuje Müller. Tato služba je mezi firmami velmi oblíbená, protože jim poskytuje komplexní řešení včetně stánku na klíč.Neméně důležitou formou podpory jsou podnikatelské mise doprovázející ústavní činitele při zahraničních cestách. Tyto mise nabízejí dvojí přínos: „Vedle oficiálního programu a možnosti navázat kontakty přímo v dané zemi je nesmírně cenná i možnost potkat se s ostatními českými podnikateli a sdílet zkušenosti," zdůrazňuje Müller.Praktické kroky pro malé a střední podnikyZatímco velké firmy často disponují vlastními kapacitami pro expanzi na zahraniční trhy, malé a střední podniky státní podporu oceňují nejvíce. A právě na ně se zaměřuje většina programů.Poslechněte si celý rozhovor a zjistěte:Jak stát podporuje české firmy při exportu a proč o tom spousta podniků stá

Brněnská technologická společnost Fonexia, specializující se na pokročilé hlasové technologie a biometrickou identifikaci, se během dvou let rozrostla do 14 nových zemí. Její software umožňuje identifikovat mluvčího, přepsat řeč do textu nebo rozpoznat jazyk. O strategii expanze, výzvách v oblasti hlasové biometrie a budoucích plánech hovořila CEO společnosti Markéta Lőrinczy.Hlasová biometrie dokáže rozpoznat jedinečné rysy lidského hlasu. Podobně jako otisk prstu je i hlas každého člověka naprosto jedinečný. ,,Je to i o tom, jak se slyšíme zevnitř. Já si myslím, že to lidé neberou jako osobní identitu. Spíš jsme využívali řeč na to, abychom si dávali jiné informace, přenášeli věci nebo říkali pohádky," vysvětluje Markéta Lőrinczy.Technologie a bezpečnostPro Fonexii je klíčová ochrana dat a etický přístup. ,,Prodáváme licence a žádná data k nám nechodí, nemáme žádnou databázi. Vše si musí řešit koncový zákazník. Máme také etický kodex, na který velmi dbáme, především v otázce zemí, do kterých z politických či jiných důvodů nevstupujeme," vysvětluje Lőrinczy.Společnost se zaměřuje na dvě hlavní oblasti. ,,V biometrické části dokážeme z nahrávky extrahovat otisk hlasu. Pokud máme další nahrávku, umíme během tří vteřin určit, zda jde o stejného mluvčího. V analytické části se věnujeme přepisům – podobně jako známé Whisper AI. Tady už záleží na konkrétním jazyku," vysvětluje Lőrinczy.Globální expanze,,Během posledních dvou let, od mého nástupu do vedení obchodu v roce 2022, se nám podařilo expandovat do čtrnácti nových zemí. Rozdělila bych to do dvou částí – jedna je zisková a druhá je referenční. Jsou to dva různé úhly pohledu, na které se soustředíme," uvádí Lőrinczy.Podle údajů společnosti největší zisk přináší Blízký východ a Asie. ,,Velké změny vidíme na trhu v Americe nebo Indii, a to v rámci nových regulací hlasové biometrie. Na tyto trhy bychom se chtěli v roce 2025 zaměřit," dodává.Český původ jako výhodaBýt českou firmou se ukázalo jako konkurenční výhoda. ,,Česká republika má v technologických věcech docela punc kvality. Všichni moc dobře ví, že tady máme skvělé vědce i vývojáře, že ti lidé jsou nesmírně šikovní a pracovití. Naše největší konkurence je buď ruská, tím pádem jsme preferovaný partner, protože jsme z neutrální země, nebo americká, ale některé trhy americkou firmu nechtějí," vysvětluje Lőrinczy.Organický růst a partnerstvíFonexia roste bez externích investorů. ,,Finanční nástroje nevyužíváme, vše reinvestujeme z toho, co vyděláme – a na to jsem hrdá. Co využíváme a co nám funguje, jsou české ambasády po světě, kdy využíváme formátu, že tam jdeme s našimi spřátelenými firmami a zveme tam lidi, se kterými potřebujeme hovořit. Ambasáda funguje opravdu velmi dobře,‘‘ říká.Klíč k úspěchu: vztahy a partnerství,,Ve většině případech jdeme přes tzv. partnery, čili přes další firmy, které nás přeprodávají. Většinou to musí být nějaká technologická firma, která dokáže integrovat náš software buď do nějakých větších monitorovacích systémů nebo do infrastruktury daného státu," vysvětluje Lőrinczy.Dalším pomocníkem jsou i partnerské vztahy. ,,Nikdy si nevybudujete vztah na dálku, s partnerem musíte opravdu být a chápat, co řeší za problémy. Když si věříme, tak máme nabídku, že s nimi budeme chodit na jednání, dáme tam naše lidi, kteří to vysvětlí. Někdy i jezdíme za koncovými zákazníky právě s těmi partnery," popisuje.Výzvy růstu a vizePřes úspěšnou expanzi čelí firma i významným výzvám. ,,Je nás zhruba 45, musíme vynaložit velké prostředky na výpočetní kapacitu pro velké modely. Pro vaši představu to je, jak kdybyste si mohl koupit Škodu Octavii, ale potřebujete si koupit limitku Rolls Royce," přibližuj

Že šéf je bůh a jeho slovo je svaté? Tyhle časy jsou dávno pryč. ,,Dnešní mladá generace se nebojí přijít za nadřízeným a říct mu svůj názor. A je to tak správně‘‘, říká firemní terapeut a lektor Ivo Kotek, který se specializuje na firemní kulturu a její vliv na úspěchy společnosti. V rozhovoru prozradil, jak vypadá zdravé pracovní prostředí, proč je důležité, aby se šéfové zajímali o své zaměstnance i mimo pracovní život, a jak se firmy postupně učí pečovat o duševní zdraví svých lidí. Navíc odhalil, proč už není ostuda říct si o pomoc a jak online terapie mění přístup k duševnímu zdraví v českých firmách.Kaizen je japonská filozofie neustálého zlepšování, která se aplikuje nejen v pracovním, ale i osobním životě. „Kaizen je o tom, že se každý den snažíme být o něco lepší. Ne proto, že musíme, ale protože chceme. Zlepšení v práci by mělo být přirozenou součástí naší mentality, nikoliv vynuceným procesem,“ říká Kotek.Kaizen musí chtít všichni Podle něj se však v některých firmách z této metody stal jen prázdný pojem, často vázaný na finanční bonusy, což oslabuje její skutečný význam. „Kaizen funguje jen tehdy, když lidé rozumí tomu, proč se změny zavádějí. Nestačí jen nařídit zlepšování – zaměstnanci musí vidět smysl v tom, co dělají. Pokud lidé jen plní formální požadavky na zlepšení bez pochopení širšího kontextu, ztrácí metoda svůj význam,“ vysvětluje Kotek.Správně aplikovaný Kaizen znamená, že zaměstnanci sami hledají způsoby, jak svou práci dělat efektivněji. „Pokud se lidé sami podílejí na vylepšeních a vidí konkrétní přínos, který mají pro firmu i pro sebe, přirozeně si je osvojí a budou v nich pokračovat dlouhodobě,“ dodává.Lídři musí znát svůj týmPodle Kotka je jednou z nejčastějších chyb vedoucích pracovníků to, že neznají své zaměstnance dostatečně. „Manažeři vědí, co jejich lidé mají dělat podle popisu práce, ale často netuší, co je motivuje. Pokud se jich zeptáte na něco osobního, třeba co mají rádi nebo jak tráví volný čas, často odpoví: Nevím. A to je škoda, protože když neznáte svého člověka, nevíte, jak ho efektivně vést a podpořit,“ říká.Doporučuje proto pravidelné individuální schůzky. „Pokud vedete tým do deseti lidí, je dobré se s každým sejít minimálně jednou za dva měsíce na 15–20 minut a zjistit, co potřebují. Individuálně se totiž lidé otevřou daleko víc než na poradě,“ vysvětluje Kotek.A i když už nějaké porady probíhají, ne vždy jsou k něčemu. „Manažer si myslí, že na poradě je všechno v pořádku, protože mu to zaměstnanci řeknou. Jenže pak se sejdou u kávovaru v kuchyňce a teprve tam se dozvíte, co si opravdu myslí,“ upozorňuje Kotek. Pokud chce vedení znát reálnou situaci ve firmě, musí s lidmi mluvit neformálně, pravidelně a bez tlaku.Rozdíly mezi generacemi: Mlčíme, nebo říkáme, co chceme?Starší generace byla vychována k poslušnosti – šéf měl vždycky pravdu a bylo nemyslitelné mu odporovat. Mladší zaměstnanci jsou naopak zvyklí diskutovat a klást otázky. „Mladší generace se nebojí říct: Hele, tohle mi nevyhovuje. A to je dobře. Když se s tím šéf naučí pracovat, může z toho firma hodně získat,“ vysvětluje Kotek.Jenže ne všichni manažeři to zvládají. „Někteří vnímají otázky jako drzost. Ale není to tak – zaměstnanci jen chtějí vědět, proč něco dělají. A pokud jim to nikdo nevysvětlí, přestanou se snažit,“ říká.Párové terapie nejen pro partnery, ale i pro firemní týmyPrincipy párové terapie se skvěle hodí i do práce. „Ve vztazích často nejde o to, že by lidé nechtěli to samé – jen si nerozumí. A to stejné platí v práci. Když se naučíte správně komunikovat, většina konfliktů zmizí,“ vysvětluje Kotek.Poslechněte si celý rozhovor a dozvíte s

Technologie, které mění svět, rostoucí konkurence v IT sektoru a klíčové dovednosti budoucnosti – to vše bylo tématem rozhovoru s Radoslavem Slovákem, zakladatelem společnosti Edhouse. V podcastu Inside Tech popsal, jak umělá inteligence ovlivňuje pracovní trh, proč je důležité změnit české školství a kam směřuje budoucnost IT firem v Česku.Umělá inteligence je dnes buzzword, který se objevuje v každé diskuzi o technologiích. Podle Radoslava Slováka je ale důležité dívat se na AI s odstupem.„Dříve bylo všechno cloud, všechno bylo krypto, dnes je všechno AI. Ano, technologie se vyvíjí, ale mnohdy jde o pouhé PR. Klíčové je hledat reálné využití, ne implementovat AI jen proto, že je to trend,“ říká Slovák.V Edhouse se snaží umělou inteligenci využívat tam, kde dává smysl.„Například pracujeme na aplikaci, která umožní ovládat robota běžnou lidskou řečí. Místo joysticku mu dáte hlasový příkaz a AI ho přeloží do jazyka stroje,“ vysvětluje. Právě zpřístupnění složitých technologií běžným uživatelům vnímá jako hlavní přínos AI.České IT firmy versus globální konkurenceČeské IT firmy mají ve světě dobré jméno, ale čelí rostoucím nákladům.„Jsme na tom dobře z hlediska odbornosti, ale mzdové náklady rostou. Zatímco dříve jsme byli levnější alternativou k západním vývojářům, dnes musíme konkurovat kvalitou,“ říká Slovák.Mnoho mezinárodních firem, jako Red Hat nebo Microsoft, má v Česku vývojová centra. Podle Slováka je klíčem k úspěchu zaměřit se na složitější technologické projekty.„Levné softwarové řešení dnes zvládne Indie nebo Čína za zlomek ceny. My se musíme soustředit na vysoce specializované oblasti, jako je robotika, hardware či průmyslová automatizace,“vysvětluje.Školství a budoucnost pracovního trhuJedním z největších problémů české IT scény je vzdělávání nové generace odborníků. „Dnes už neplatí, že stačí umět programovat. Klíčové je naučit se kriticky přemýšlet a rozumět souvislostem. AI vám dokáže vygenerovat kód, ale musíte pochopit, proč funguje a co s ním udělat dál,“ říká Slovák.Jako učitel na střední škole ve Zlíně vidí, jak studenti často spoléhají na nástroje jako ChatGPT nebo Copilot.„Říkám jim – klidně to používejte, ale musíte vědět, co děláte. Když AI udělá chybu, musíte ji umět opravit. Jinak z vás nikdy nebudou skuteční odborníci,“ varuje.Budoucnost IT: Automatizace a nové roleS rozvojem AI se promění i pracovní trh.„Dříve jste potřebovali programátory na jednoduché úkoly, dnes si mnohé firmy vystačí s AI generátory kódu. Budoucnost patří těm, kdo se dokáží zaměřit na strategii, analýzu a hledání inovativních řešení,“ vysvětluje Slovák.Podle něj nebude hlavní výzvou napsat software, ale pochopit byznys a přetavit ho do funkčního produktu.„Zatímco jednoduché kódování se zautomatizuje, potřeba lidí, kteří dokáží specifikovat požadavky a definovat uživatelské potřeby, dramaticky vzroste,“ dodává.Edhouse se chce posunout od zakázkového vývoje k licencovaným produktům.„Dnes vyvíjíme software na míru, ale chceme mít vlastní produkty, které můžeme prodávat opakovaně. To je jediná cesta, jak zůstat konkurenceschopní,“ říká Slovák.Firma také plánuje expanzi na nové trhy a investice do vývoje v oblasti robotiky a průmyslové automatizace.„Naší výhodou je hluboká znalost hardwarového vývoje a integrace softwaru do složitých systémů. To je oblast, kde se chceme profilovat,“uzavírá.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak konkrétně využívá Edhouse AI v průmyslových aplikacích?Jak se v praxi mění práce programátorů s nástupem automatizovaných nástrojů?Proč v Česku chybí odborníci na pokročilé technologie a jak tento problém řešit?Jak se promění školství, aby dokázalo připravit absolve

Je to pět let, co Velká Británie opustila Evropskou unii. O brexitu se tehdy mluvilo jako o kroku, který britskou ekonomiku destabilizuje, oslabí a uvrhne do nejistoty. Nyní se však vřící debaty vracejí, protože průzkumy ukazují, že mnoho Britů by rádo znovu vstoupilo do EU. Jak hodnotí brexit ekonom Petr Bartoň z Datarunu? Brexit nenaplnil černé scénáře Podle Petra Bartoně je nutné se na brexit dívat přes tvrdá ekonomická data a ne jen skrze průzkumy veřejného mínění. „Průzkumy těsně před brexitem ukazovaly, že většina Britů chce zůstat v EU, ale ve skutečném referendu hlasovali jinak. I dnes ty průzkumy nemusí nutně odrážet realitu,“ vysvětluje Bartoň. Ačkoliv výsledky hlasování překvapily, Velká Británie se ekonomicky nezhroutila. „Kdyby brexit byl takový propadák, jak mnozí tvrdili, tak bychom to viděli v datech. Skutečností však je, že britská ekonomika rostla kumulativně o 3 %, zatímco německá pouze o 0,1 %, a francouzská o 4 %,“ doplňuje Bartoň. Britská libra v prvních měsících po referendu klesla o více než 10 % vůči dolaru a euru, ale následně stabilizovala. Inflace vzrostla především kvůli zdražení importovaných produktů, ale nezaznamenala žádný extrémní vývoj oproti ostatním evropským ekonomikám. Nenaplněná očekávání a vina vlády Brexit nebyl zdaleka dokonalý a významně ovlivnil obchod i migraci. Bartoň ale upozorňuje, že hlavní frustrace Britů nepramení z brexitu samotného, ale z nenaplněných slibů tamní vlády. „Lidé si od brexitu slibovali větší deregulaci, menší byrokracii a silnější otevření světu. Jenže britská vláda tyto změny dostatečně neprovedla,“ říká. Významnou roli sehrál i covid-19, který přišel právě v okamžiku brexitu. Británie navíc zašla v lockdownu dál než většina evropských zemí, což vedlo k hlubšímu hospodářskému propadu. „Britské hospodářství se kvůli covidu propadlo dvakrát více než průměr EU, ale přesto se z toho dokázalo vzpamatovat,“ konstatuje Bartoň. Když se podíváme na obchodní bilanci, tak britský export do EU poklesl o 14 % v prvním roce po brexitu, ale následně se částečně zotavil. Naopak obchod s USA a Asií posílil, což ukazuje, že se Británie snaží diverzifikovat své obchodní vztahy. Jak brexit ovlivnil evropskou politiku? O brexitu se mluví i jako o odstrašujícím příkladu pro další členské státy EU, které by mohly uvažovat o vlastním odchodu. „Evropská unie se snažila Británii „trestat“ a ukázat ostatním zemím, že odchod není snadný. To vedlo k občas absurdním opatřením, jako byly obchodní bariéry a komplikace při uznávání standardů,“ vysvětluje Bartoň. Nicméně myšlenky na další "exit" nejsou v Evropě mrtvé. Slovensko nebo Maďarsko občas zaznívají jako kandidáti na potenciální výstup, ale podle Bartoně to není realistické: „Británie měla vždy sklon k ekonomické otevřenosti. Menší státy by se po odchodu pravděpodobně izolovaly a ekonomicky uzavřely, což by je mohlo zruinovat.“ Důležitým faktorem je i otázka pracovního trhu. Po brexitu se počet evropských pracovníků ve Velké Británii snížil o 7 %, což způsobilo nedostatek pracovní síly v některých sektorech, zejména ve stavebnictví a pohostinství. Budoucnost britské ekonomiky Brexit znamenal pro Velkou Británii výzvy i příležitosti. Zatímco někteří volají po návratu do EU, realita ukazuje, že Británie se s brexitem vypořádala lépe, než se předpokládalo. „Pokud se Británie nyní dokáže skutečně deregulovat a otevřít novým trhům, může z brexitu těžit,“ uzavírá Bartoň. Evropa se mezitím musí zamyslet nad svou konkurenceschopností. „Východ Evropy roste, zatímco Západ stagnuje. Pokud EU nenajde způsob, jak efektivně reformovat své instituce a byrokracii, další 'exity' nemusí být tak nereálné,“ varuje Bartoň. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo p

Jaroslav Kaucký, bývalý CMO společnosti ZOOT a současný marketingový ředitel Fabini, která se specializuje na výrobu kvalitního kuchyňského nádobí, hovoří o své profesní cestě. Od hereckých ambic k marketingu, o tom, jaký je rozdíl mezi dobrým nápadem a precizní exekucí, a jaký význam přikládá time managementu a work-life balanc. Rozhovor moderoval Tomáš Rajchl, CEO společnosti Foxdeli, který se Kauckého ptal i na jeho osobní přístup k vedení týmu a na strategické myšlení. „Marketing není jen o skvělých nápadech, ale i o schopnosti je správně exekuovat a přizpůsobit se trhu,“ řekl v pořadu Smart Money. Jaroslav Kaucký měl původně herecké ambice. „Chtěl jsem být právníkem námořní prokuratury na letadlové lodi, protože Harmon Rabb ze seriálu JAG byl mým dětským idolem,“ říká s úsměvem. Po odmítnutí na DAMU, kam se původně hlásil, hledal alternativní cestu a zakotvil v marketingu. „Marketing je také divadlo, jen publikum nepřivádíš k potlesku, ale k akci,“ dodává. Moderátor Tomáš Rajchl k tomu poznamenává: „Je fascinující, jak mnoho lidí, kteří začínali úplně jinde, končí v marketingu. Přitahuje kreativní myslitele, ale vyžaduje také analytický přístup.“ Jeho cesta do marketingu nebyla přímá, ale dnes je za ni vděčný. „Marketing mě naučil disciplíně a tomu, jak efektivně kombinovat kreativitu a analytiku. Pořád je to trochu divadlo, ale cílem je reálný výsledek,“ vysvětluje. Exekuce vs. Nápad V marketingu podle Kauckého není nejdůležitější nápad, ale jeho provedení. „Sebelepší nápad je k ničemu, pokud ho nedokážete realizovat. Ve Fabini se snažíme tyto dvě složky propojit – vize zakladatele a precizní exekuce celého týmu,“ říká Kaucký. Začátek jeho působení ve Fabini přinesl mnohé výzvy. „Překvapilo mě, že předobjednávky byly tak úspěšné, že jsme vyprodali vše, co mělo dorazit na sklad. Na jednu stranu skvělé, na druhou stranu jsem si říkal: Co budeme prodávat dál?“ vzpomíná s nadsázkou. Time management a work-life balance Jedním z klíčů k úspěchu je podle Kauckého důraz na time management a rovnováhu mezi prací a osobním životem. „Od pátku večer do neděle odpoledne nepracuji. Telefon zvednu jen v krizi, jinak se plně věnuji rodině,“ vysvětluje. „To je osvěžující slyšet. Dneska je trendem být neustále dostupný a přetížený. Ukazuje se ale, že dlouhodobě udržitelný přístup je právě ten váš,‘‘ směje se Rajchl. Kaucký doplňuje, že je důležité nastavit si jasné hranice a umět efektivně plánovat. „Naučil jsem se říkat ne a soustředit se na to, co je skutečně důležité. Je snadné spadnout do pasti neustálého řešení drobností, ale pak vám uniká podstata vaší práce,“ říká. Manažer potřebuje ještě lepší tým Pro úspěšnou marketingovou strategii je podle Kauckého klíčový jasně definovaný cíl a dobrý tým. „Potřebujete mít vizi, KPI a plán s rozpočtem. Vše ostatní je na týmu. Správný manažer by se měl obklopit lidmi, kteří jsou v něčem lepší než on sám. Jeho role je spojovat jejich potenciál a směřovat ho k cíli,“ vysvětluje. Kaucký zdůrazňuje, že důležitá je i schopnost učit se z chyb. „Každá výzva a chyba vás posouvá. Věřím, že stres je indikátorem důležitosti vaší pozice. Pokud nejste pod stresem, pravděpodobně neřešíte nic zásadního,“ uzavírá. Budoucnost marketingu V závěru rozhovoru se Kaucký zamýšlí nad budoucností marketingu a leadershipu. „Myslím si, že budeme čím dál více závislí na datech a umělé inteligenci. Kreativita ale nezmizí, naopak – bude klíčová v tom, jak data správně interpretovat a použít,“ říká. Poslechněte si celý rozhovor v našem podcastu! Jak Jaroslav Kaucký propojuje kreativitu a analytiku v marketingu. Jak zvládá vedení týmu a budování značky ve Fabini. Proč je podle ně

Ikonický růžový džbán ve filmu Barbie, 80% nárůst online prodeje a obchod na Václavském náměstí – Lukáš Klimčák a jeho značka KLIMCHI dokazují, že české sklářské umění má ve světě stále co říct. Mladý zakladatel, pocházející ze sklářské rodiny, se rozhodl zachovat tradici ruční výroby a přetavit ji do moderního designu. A nečekaný telefonát z Hollywoodu jen potvrdil, že jeho vášeň a vize mají globální potenciál. „Chci do sklářského řemesla přilákat mladé umělce,“ říká v pořadu Avokádo. Během studií v Rakousku se Lukášova matka seznámila se svým budoucím manželem, který na severu Čech vedl výrobu svítidel. Právě tato rodinná vazba Lukáše přivedla ke sklu a probudila v něm zájem o sklářství. Tento zájem následně rozvíjel studiem světelného designu ve Velké Británii, kde zastupoval rodinnou firmu, získával zkušenosti s designem a učil se řídit projekty od začátku do konce. V roce 2019 založil Lukáš Klimčák značku KLIMCHI. Zázemí našel v Kamenickém Šenově, ikonickém Křišťálovém údolí, kde má každá druhá budova sklářské kořeny. „V našem městě se sklo vyrábí přes sto let stejnou technikou. Každý výrobek je originál, otiskuje se do něj duše skláře. To mě fascinuje,“ říká Klimčák. Jak české sklo zazářilo ve filmu Barbie Díky filmu Barbie získala značka KLIMCHI výraznou pozornost a stala se známou i za hranicemi České republiky. Růžový džbán z její produkce se objevil v domě slavné panenky, což vedlo k 80% nárůstu online prodeje. ,,Nakupují ho především ženy,‘‘ směje se. „V té době bylo mé telefonní číslo na webových stránkách, takže produkce Warner Bros. zavolala přímo na něj. Představili se, řekli, že chtějí sklo do filmu Barbie. V té chvíli jsem to nevnímal jako něco velkého, protože to bylo hodně dopředu, ještě před uvedením filmu do kin. Domluvili jsme se, co si vyberou z katalogu, objednávka odešla, ale bohužel se zasekla při silniční kontrole. Nakonec sklo získali od našeho partnera v Anglii, kde máme silnou základnu. Dovezli si ho na plac a vše se stihlo. Když dorazilo naše další sklo, nechali si ho v produkci jako dárky,“ popisuje Klimčák. I přesto, že spolupráce nebyla oficiální, popularita „Barbie džbánu“ katapultovala značku na výsluní. Zájem o růžový design explodoval zejména mezi českými zákazníky. Podle Lukáše se na sklo značky KLIMCHI můžeme těšit i v dalších filmech, které se teprve chystají do kin.

Povodně v roce 2024 zasáhly stovky domácností a způsobily škody za miliardy korun. Pojišťovny tak čelily nelehkému úkolu – musely pomoci svým klientům vyrovnat se s následky této živelné katastrofy. Jak se s těmito situacemi vypořádala Generali Česká pojišťovna? Jozef Hrdý, ředitel likvidace pojistných událostí, v rozhovoru přiblížil nejen samotný proces likvidace, ale poskytl i rady pro prevenci a efektivní řešení škod. Povodně patří k nejničivějším přírodním katastrofám a letošní rok byl obzvlášť kritický. Kolik činily náklady na vyplácení pojistného v souvislosti s letošními povodněmi v České republice? ,,Za celý trh je to zhruba 19,5 miliardy korun. Za naši pojišťovnu je to asi 6 miliard. Tvoříme tedy přibližně 30 % trhu,“ dodává. Podle něj jsou velké povodně z poslední doby spíše ojedinělé, což ztěžuje srovnání s minulými lety. Trend rostoucích náhrad je patrný nejen u povodní, ale i u dalších pojistných událostí. „V případě záplav se tyto náhrady meziročně zvyšují, zejména kvůli cenovým změnám na trhu." Ochranné lhůty jako záruka férovosti Letošní povodně poukázaly na fenomén, kdy se lidé snaží pojistit na poslední chvíli, často až v okamžiku, kdy už meteorologové varují před záplavami. Tento přístup však kvůli desetidenní ochranné lhůtě nefunguje. „Princip pojištění je založen na solidaritě. Klienti, kteří dlouhodobě neplatí pojistné, nemohou očekávat, že budou chráněni ve chvíli, kdy už je škoda na dosah. Takový přístup by narušil stabilitu systému," vysvětlil Hrdý. Ochranná lhůta brání tomu, aby do systému vstupovali lidé, kteří nechtějí přispívat pravidelně a chtějí se chránit pouze v okamžiku rizika. „V případě povodní jsme například zaznamenali případy, kdy si lidé chtěli sjednat pojištění až ve chvíli, kdy už stáli po kolena ve vodě. To by však bylo neférové vůči těm, kteří poctivě dlouhodobě platí." Podpojištění je častý jev / Podpojištění není ojedinělý případ Jedním z problémů, na které pojišťovny při likvidaci škod narážejí, je podpojištění. To znamená, že majetek klienta je pojištěn na nižší částku, než jaká odpovídá jeho aktuální hodnotě. „Mnoho klientů si neuvědomuje, že hodnota jejich nemovitostí v průběhu let stoupá. Pokud si však nezvýší pojistnou částku, může jim vzniknout škoda, kterou pojištění zcela nepokryje," upozornil Hrdý. Podle něj by měli klienti své pojistné smlouvy pravidelně revidovat, zejména s ohledem na inflaci a aktuální ceny stavebních materiálů. „Je důležité, aby si lidé uvědomili, že starší smlouvy, které neodrážejí současné ceny, je třeba aktualizovat. Ideálně by měli své smlouvy konzultovat se svým poradcem alespoň za 3-4 roky" Efektivní hlášení škod je klíčové Při hlášení pojistných událostí je zásadní postupovat efektivně a poskytnout pojišťovně všechny potřebné informace. Dnes většina klientů využívá online formuláře, které proces výrazně urychlují. Přesto se občas vyskytují chyby. „Nejdůležitější je zmapovat rozsah škod a pořídit kvalitní fotodokumentaci. V dnešní době to zvládne každý s běžným mobilním telefonem. Chyby často vznikají v momentě, když klienti poskytují neúplné nebo nepřesné informace," vysvětlil Hrdý. Pojišťovna se snaží klienty podporovat nejen během procesu hlášení, ale také při následné likvidaci škod. „Když klient nahlásí škodu, můžeme okamžitě začít s její analýzou a komunikací. Základem je rychlé hlášení přes web nebo telefon," doplnil. Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast – a dozvíte se: Jak správně postupovat při hlášení škod Proč je pravidelná aktualizace pojistné smlouvy klíčová Jak se pojišťovna připravuje na krizové situace Jak efektivně chránit svůj majetek v zá

Automobilky by klidně mohly pokračovat ve výrobě dvanáctiválců s impozantním výkonem, ale nesplnily by pak emisní limity a byly by vystaveny miliardovým pokutám. Šéf vývoje pohonů a podvozků Škoda Auto Martin Hrdlička v obsáhlém rozhovoru s energetickým expertem Pavlem Janečkem odkrývá zákulisí vývoje spalovacích motorů, přechodu na elektromobilitu i nedávných jednání o emisní normě Euro 7. Normy, které nešly splnit Česká republika sehrála klíčovou roli při vyjednávání o podobě emisní normy Euro 7. „Původní návrh normy byl technicky nerealizovatelný,“ konstatuje Hrdlička. „Proto jsme spojili síly napříč automobilovým průmyslem - výrobci osobních vozů, nákladních automobilů, autobusů, zkušební instituce i akademická sféra.“ Pro ilustraci nesplnitelnosti původních požadavků uvádí Hrdlička příklad z oblasti městských autobusů: „Při průměrné rychlosti 17 kilometrů za hodinu by bylo fyzicky nemožné najet požadovaných 400 000 kilometrů pro ověření emisních parametrů v čase, který nám norma dávala k dispozici.“ Hrdlička důkladně vysvětluje rozdíl mezi normou Euro 7 a limity CO2: „Euro 7 se zabývá škodlivými emisemi, nikoli oxidem uhličitým. CO2 jako skleníkový plyn je samostatným tématem s vlastním systémem regulace,“ vysvětluje. Současný systém pokut je nekompromisní: „Za každý překročený gram musíme zaplatit 95 eur vynásobeno počtem prodaných vozů v EU. Při prodeji milionu vozů a překročení limitu o jediný gram znamená pokuta 95 milionů eur, což je zhruba 2 miliardy korun“ popisuje Hrdlička tvrdou realitu. Automobilka by technicky mohla vyrábět výkonné motory včetně dvanáctiválců, ale systém pokut to ekonomicky znemožňuje. „U CO2 neexistuje přímé legislativní omezení. Můžeme teoreticky produkovat CO2 v jakémkoli množství, ale sankce by byly likvidační,“ vysvětluje Hrdlička. Elektromobily umožní splnit limity Řešením jsou podle Hrdličky elektromobily a hybridy: „Nejde pouze o benefity pro zákazníka v podobě nízké spotřeby hybridního vozu. Jde především o to, jak se dopočítáme k požadovaným hodnotám z globálního pohledu v Evropské unii,“ říká. Systém výpočtu je přitom jasně definovaný: „Když má konvenční vůz emise například 180 gramů CO2 na kilometr a prodáme k němu jeden elektromobil s nulovými emisemi, průměr je 90 gramů, čímž se dostáváme pod limit 95 gramů,“ vysvětluje princip Hrdlička. Ukončení výroby spalovacích automobilů je tak dán tím, že se zkrátka vzhledem k pokutám přestanou vyplatit vyrábět. „Automobilový průmysl představuje 10 procent HDP a 20 procent průmyslové výroby České republiky,“ upozorňuje Pavel Janeček. Hrdlička doplňuje evropský kontext: „Ve srovnání se Slovenskem, kde automobilový průmysl tvoří 12,5 procenta HDP, nebo Německem s 4,5 procenty, je význam tohoto odvětví pro českou ekonomiku mimořádný. Každá změna v automotive má u nás dvojnásobný dopad oproti Německu.“ Celý obsáhlý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se: - Transformace Škody Auto - příběh o tom, jak se z lokálního výrobce stalo globální vývojové centrum pro celý koncern Volkswagen, které dnes vyvíjí motory a podvozky pro značky po celém světě. - Pravda o Euro 7 - detailní vysvětlení, proč byl původní návrh emisní normy nerealizovatelný a jak se díky českému vyjednávání podařilo dosáhnout rozumného kompromisu. - CO2 jako klíčový faktor - vysvětlení systému pokut za překročení emisních limitů CO2 a jejich zásadní vliv na budoucnost automobilového průmyslu, včetně praktických příkladů výpočtů. - Rodinný příběh úspěchu - unikátní vhled do historie Škody Auto skrze příběh tří generací rodiny Hrdličků, od dramatických událostí protektorátu přes vývoj Favoritu až po současnou pozici ve světové automobilové špičc

Jak se zajistit na stáří? Dlouhodobý investiční produkt (DIP) je na českém trhu teprve krátce, ale už si získal pozornost tisíců investorů. „DIP přináší zajímavou alternativu ke klasickým penzijním produktům díky flexibilitě a daňovým výhodám,“ říká Richard Podpiera, generální ředitel Patria Finance. Jak DIP funguje a co by měli zájemci vědět, než do něj investují? Rok na trhu a první výsledky DIP byl uveden na český trh na začátku roku 2024 a za prvních devět měsíců si získal více než 78 000 klientů. „Věříme, že do konce roku toto číslo překročí 100 000. Pro srovnání, penzijní fondy měly za první rok na českém trhu 90 000 klientů. DIP má tedy rychlejší start,“ komentuje Podpiera. Navzdory slibnému startu český trh ukazuje svou konzervativnost. „Hodně lidí má stále prostředky ve starých penzijních fondech. To ukazuje, že Češi nejsou příliš ochotní k rychlým změnám, i když jsou tyto nové produkty výhodnější,“ dodává. Počet poskytovatelů DIPu však roste a zahrnuje nyní 30 až 40 institucí. Flexibilita, nižší poplatky a daňové úlevy DIP přináší investorům možnost vyššího zhodnocení díky širokému výběru aktiv, jako jsou akcie, dluhopisy nebo ETF fondy. „DIP je jako prázdná obálka, do které si můžete vložit, co vám vyhovuje. Tento produkt je ideální pro ty, kteří chtějí mít větší kontrolu nad svými investicemi,“ vysvětluje Podpiera. Další významnou výhodou jsou nižší poplatky a možnost daňové úspory. „Rozdíl jednoho či dvou procent v poplatcích se za 20 let výrazně projeví. Ideální je investovat 48 000 Kč ročně, což je maximální částka pro daňovou úlevu. Nízké poplatky a dlouhodobá efektivita dělají z DIPu atraktivní volbu,“ dodává. Daňová výhoda umožňuje investorům odečíst tuto částku ze základu daně a šetřit tak i jinak než zhodnocením aktiv. DIP versus penzijní fond DIP je vhodný především pro aktivní investory. „Pokud máte 10, 20 nebo 30 let do penze, peníze by měly být v akciích. Poté byste měli přemýšlet o tom, jak dostat akcie co nejlevněji,“ radí Podpiera. Klíčová je také důvěryhodnost poskytovatele, protože stabilita a poplatky hrají zásadní roli. Na druhé straně penzijní fondy jsou jednoduchým a pasivním produktem. „Penzijní fondy jsou ideální pro ty, kdo hledají jednoduchost a pasivní přístup. DIP je zase skvělou volbou pro ty, kdo chtějí větší kontrolu nad svými financemi a vyšší zhodnocení,“ vysvětluje Podpiera. Dlouhodobé plánování jako klíč k úspěchu Podpiera zdůrazňuje, že pravidelné investování minimalizuje riziko a buduje disciplínu. „Pravidelné investování pomáhá eliminovat riziko špatného načasování a zároveň přispívá k dlouhodobému růstu hodnoty investic,“ vysvětluje. DIP má za cíl podpořit finanční gramotnost a pomoci lidem připravit se na budoucnost. „Lidé u nás málo investují. Stát nebude mít dostatek peněz na důchody, a proto nebudou vysoké. Češi mají stále mnoho prostředků na běžných účtech, kde je inflace znehodnocuje. DIP může být cestou, jak tyto peníze zhodnotit,“ uzavírá Podpiera. „Do budoucna uvidíme půl milionu, možná až milion DIPů. Věřím, že finanční gramotnost Čechů poroste. I tak ale bude více penzijních spoření, protože je to pro lidi jednodušší produkt,“ dodává optimisticky. Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video: Jak DIP funguje a čím se liší od penzijních fondů. Jaké výhody přinášejí daňové úlevy a nižší poplatky. Co zvážit při výběru investiční strategie. Proč je pravidelné investování důležité. Jaké jsou dlouhodobé cíle a možnosti DIP na českém trhu.

Lenka Šindelářová, vedoucí poradenství a průzkumu trhu společnosti Knight Frank, v rozhovoru pro FocusOn.cz rozebrala současné trendy na realitním trhu v České republice. Zaměřila se na rostoucí dominanci českých investorů, atraktivní segmenty trhu i rizika, která mohou ovlivnit budoucí vývoj. Přiblížila také, proč zůstává český trh pro zahraniční investory stále méně atraktivní. V posledních dvou letech výrazně vzrostl vliv českých investorů na domácím realitním trhu. „Zahraniční investoři se kvůli rostoucím úrokovým sazbám a ekonomické nejistotě stáhli, a tuto mezeru zaplnili domácí hráči,“ uvedla Šindelářová. Podle ní k tomu přispěly generační obměny v českém byznysu a úspěšné prodeje firem, které umožnily akumulaci kapitálu. Čeští investoři nyní dominují zejména v akvizicích větších realitních projektů. Příkladem je nákup Arkád Pankrác realitním fondem Trigea, největší transakce roku v hodnotě jednotek miliard korun. Absence zahraniční konkurence umožnila českým investorům dosáhnout na projekty, které by dříve připadly zahraničním subjektům. „Češi věří svému trhu, znají ho a mají často emocionální vazbu k konkrétním nemovitostem. To je jejich výhoda oproti zahraničním investorům,“ dodala Šindelářová. Tento trend by se však mohl změnit v příštím roce, kdy některé velké projekty, jako moderní administrativní komplexy nebo skladové areály, pravděpodobně přilákají zájem zahraničních institucionálních investorů. Rostoucí význam nájemního bydlení Segment institucionálního nájemního bydlení je na českém trhu stále na vzestupu. Podle Šindelářové je tento trend poháněn nízkou dostupností vlastnického bydlení a rostoucími cenami nemovitostí. „Stále více lidí bude muset přejít na nájemní bydlení, což zvyšuje atraktivitu tohoto segmentu pro investory,“ vysvětlila. Tento segment je obzvláště lákavý díky potenciálu růstu nájemného, který slibuje atraktivní návratnost investic. Mezi letošní významné transakce patří například projekt Nový Opatov, který byl první akvizicí institucionálního nájemního bydlení investičním fondem Reico. „Developeři již nyní připravují větší množství projektů šitých na míru institucionálním investorům. Očekáváme, že tento segment bude v příštích letech dále růst,“ dodala Šindelářová. Proč zahraniční investoři preferují jiné trhy? Zatímco český trh si zachovává stabilitu, pro zahraniční investory zůstává méně atraktivní ve srovnání s jinými evropskými trhy, jako je Polsko nebo Velká Británie. „Na západních trzích došlo k výraznějšímu poklesu cen nemovitostí, což přitahuje zahraniční kapitál. Například v Londýně klesly ceny kancelářských budov na úroveň, která je srovnatelná s Prahou, ale Londýn nabízí vyšší likviditu,“ uvedla Šindelářová. Praha sice nabízí stabilní nájemné a omezenou novou výstavbu, což udržuje hodnoty nemovitostí, ale rozdíly ve výnosových mírách oproti zahraničí jsou často malé. „Výnosové míry špičkových kanceláří v Praze se pohybují kolem 5,5 %, zatímco v Polsku nebo Londýně se blíží 6 %, což pro zahraniční investory představuje zajímavější příležitosti,“ dodala. Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast: Jak konkrétně české instituce a soukromí investoři akumulovali kapitál pro investice do nemovitostí? Proč institucionální nájemní bydlení zažívá v Česku boom a jaký je jeho potenciál? Jaké specifické výhody a nevýhody má český trh oproti západní Evropě a Polsku? Jaké jsou nejzajímavější transakce plánované na příští rok a kdo by mohl být jejich kupcem? Jaké faktory by mohly negativně ovlivnit investiční aktivitu na českém realitním trhu?

Starosta malé obce ví, kolik stojí papír do tiskárny, ale nemá tušení, kolik stojí výstavba kanalizace. Povinně zveřejňované informace v registru smluv jsou nepřehledné a vyřešit by to mohla umělá inteligence. Této příležitosti se chopil Tomáš Hudeček, bývalý primátor Prahy a spoluzakladatel aplikace Fair City, která pomáhá zvyšovat efektivitu veřejných zakázek právě pomocí AI. V rozhovoru mluvil o obrovských rozdílech ve výdajích obcí, příčinách korupce i možnostech úspor, které by mohly dosahovat až 60 miliard korun ročně. Tomáš Hudeček upozorňuje na obrovské rozdíly ve výdajích obcí na stejné typy zakázek. „Zjistili jsme, že některé obce platí za stejné věci i stonásobně více. Častěji však jde o rozdíly v řádu desítek procent,“ uvedl. Příkladem mohou být výstavby dětských hřišť, kde náklady menších obcí často převyšují ty ve větších městech. Důvodem je omezená vyjednávací síla malých obcí a jejich menší informovanost o běžných cenách na trhu. Hudeček dodává, že problém často pramení z rozdílné odbornosti vedení obcí. „Starosta ví, kolik stojí papír do kanceláře, ale nemá tušení, kolik by měla stát dopravní stavba nebo výstavba kanalizace. A právě tady vznikají obrovské rozdíly v cenách,“ vysvětlil. Tento nedostatek informací podle něj otevírá prostor nejen pro chyby, ale i pro zneužívání veřejných financí. Podle Hudečka má aplikace Fair City pomoci právě v této oblasti. Díky datům z registru smluv a analýzám pomocí umělé inteligence dokáže projekt identifikovat nesrovnalosti v cenách veřejných zakázek a poskytnout obcím orientační benchmarky. „Naším cílem je zajistit, aby i malé obce mohly tlačit na férové ceny a nebyly závislé na drahých nabídkách,“ dodal. V hlavní roli umělá inteligence Hlavním nástrojem aplikace je analýza dat z registru smluv, kde je aktuálně více než 7 milionů záznamů. „Každý den přibude zhruba 3000 nových smluv, což žádný člověk nemůže efektivně zpracovat. Umělá inteligence však dokáže identifikovat nejen základní informace, jako kdo s kým a za kolik, ale i předmět smlouvy,“ vysvětluje Hudeček. Díky této technologii může aplikace odhalit nesrovnalosti a nabídnout analýzy cenových odchylek. Vývoj aplikace podpořil CzechInvest částkou 1 milion korun, která pokryla první fázi projektu, zahrnující například analýzu cen dětských hřišť nebo workoutových prvků. V budoucnu chce tým rozšířit analýzy na další oblasti, jako je zateplování budov nebo výstavba silnic. „S každou další iterací systému se naše analýzy zpřesňují, což umožňuje odhalit specifika jednotlivých zakázek,“ uvedl Hudeček. Úspory až 60 miliard korun ročně Podle Hudečka může Fair City přinést úspory ve veřejných výdajích až 15 %, což odpovídá částce 60 miliard korun ročně. „Celkový obrat na úrovni obcí a jejich akciových společností činí zhruba 400 miliard korun. Pokud by se díky větší informovanosti podařilo snížit náklady o 15 %, dosáhli bychom této úspory,“ vysvětluje, jak k sumě přišel. Jde však o dlouhodobý proces, který vyžaduje postupné zavádění aplikace na většině úrovní veřejné správy. Hudeček zdůrazňuje, že aplikace není zaměřena pouze na odhalování korupce, ale především na zvyšování informovanosti zadavatelů zakázek. „Korupce je jistě problém, ale většina neefektivity vyplývá spíše z neznalosti nebo nedostatku odbornosti zadavatelů,“ dodává. Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast: Jak konkrétně funguje analýza pomocí umělé inteligence a jak odhaluje cenové nesrovnalosti? Jaký je přístup malých obcí k vyjednávání zakázek a proč platí více než velká města? Co stojí za obrovskými rozdíly ve výdajích na veřejné zakázky? Jaké další oblasti chce Fair City v budoucnu analyzovat? J

Z původně akademického projektu se stala dynamická firma s globálními ambicemi. Brněnská společnost Enantis, která propojuje vědecké objevy s komerčním světem, se zaměřuje na vývoj růstových faktorů pro kmenové buňky, expanduje do kosmetiky a plánuje vývoj nových produktů pro zdravotnictví. Novým šéfem firmy je Marek Atanasčev, který v pořadu Science Lab přiblížil její další plány. Od kmenových buněk po anti-aging kosmetiku Enantis se zaměřuje na vývoj stabilních růstových faktorů, především pro růst kmenových buněk. „Náš patentovaný růstový faktor vydrží až dva roky, zatímco běžné proteiny mají měsíční expiraci,“ vysvětluje Atanasčev. Díky vyšší stabilitě a aktivitě mohou vědci lépe plánovat experimenty a snižovat náklady. Tento produkt, který firma úspěšně nabízí globálním vědeckým institucím, je klíčovou inovací v oblasti kmenových buněk. Firma nedávno expandovala také do kosmetiky. Stabilní protein s anti-aging účinkem vzbudil zájem na mezinárodním veletrhu In-Cosmetics v Paříži, kde získal ocenění za inovaci. „Naše technologie přitáhly pozornost kosmetických firem z Jižní Koreje a Tchaj-wanu, což potvrzuje potenciál našeho produktu v oblasti péče o pleť,“ uvádí Atanasčev. Celý rozhovor na webu FocusOn.cz Jaké konkrétní výhody přináší Enantis svým klientům v oblasti výzkumu kmenových buněk? Jak probíhal přechod Enantisu do kosmetického průmyslu a jaké výzvy přinesl? Jak Enantis využívá patentované technologie k výrobě stabilnějších proteinů? Proč je pro Enantis výhodné zůstávat v Brně a jaký význam má pro firmu spolupráce s Masarykovou univerzitou?

Partners Banka, vedená Petrem Borkovcem, se rychle prosadila na českém trhu a přilákala 80 000 klientů. V rozhovoru pro FocusOn.cz Borkovec rozebral plány na expanzi do dalších zemí, svůj postoj ke vstupu na burzu, ale také předžalobní výzvy, které dostával za své statusy na sociálních sítích. Celý, téměř hodinový rozhovor, si můžete pustit jako podcast nebo video: Proč Petr Borkovec nerad vydělává peníze? Koupí si někdy fotbalový tým? Co si myslí o kryptoměnách? Bude mít podle Petra Borkovce Apple vlastní banku? Jaké technologické inovace využívá Partners Banka k tomu, aby konkurovala fintechům jako Revolut?

V rozhovoru s Pavlem Csankem, spoluzakladatelem Brain Connect Prague, a Lubošem Müllerem, ředitelem pro inovace skupiny TTC, jsme se dozvěděli o jejich vizích, jak změnit v Prahu v klíčové inovační centrum Evropy. Tento ambiciózní projekt zahrnuje nejen technologický park v Malešicích a nový přístup ke spolupráci s univerzitami a komerčními firmami, ale také investici v hodnotě 750 až 800 milionů korun, která má posílit pozici Česka na globální technologické mapě. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak konkrétně Brain Connect Prague plánuje spolupracovat s univerzitami a výzkumnými institucemi? Jaký je plán na revitalizaci Malešic a co vše nový technologický park nabídne firmám? Jaké výzvy čekají energetické startupy při nástupu distribuované energetiky? Jak se daří Brain Connect Prague zapojit i mezinárodní investory do projektu?

Dlouhodobý investiční produkt funguje prvním rokem. Přesto se do něj zapojilo už 80 tisíc lidí. Marek Černoch, výkonný ředitel České asociace společností finančního poradenství a zprostředkování (ČASF), si myslí, že zásadní nárůst v počtu uživatelů přijde příští rok, protože stát v letošním roce podcenil informovanost. Jaké benefity DIP nabízí a pro koho je nejvýhodnější? Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast: Jaké výhody nabízí dlouhodobý investiční produkt (DIP)? DIP v číslech - počet uživatelů a jak číslo poroste? Pro koho je DIP určen? Daňové odpočty a státní podpora

V Americe běžná praxe. Penzijní fondy jsou jedním z hlavních hnacích motorů venture kapitálu. Kdybychom dokázali rozhýbat 5–10 % kapitálu z penzijních fondů směrem do startupů, mělo by to obrovský dopad na HDP a celkovou ekonomiku země, myslí si Vojta Roček, partner investičního fondu Presto Tech Horizons. Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast: Český startupový ekosystém má potenciál stát se jedním z nejaktivnějších v CEE regionu. Jednorožci jsou důležití, ale klíčové je podhoubí mladých startupů. Globální ambice startupů nemusí znamenat vstup na americký trh, jsou i jiné perspektivní regiony. Venture kapitál je raketovým palivem pro firmy s rychlým růstem. Penzijní fondy mají potenciál významně podpořit inovace a startupy v Česku.

Již po dvanácté rozzáří Signal Festival pražské ulice. Manažerka programu Alžběta Hájíčková odhaluje v pořadu Avokádo, co vše letošní ročník přináší – od inovací a technologií až po mezinárodní spolupráce. Tento rok pokračuje také třetí rok kurátorského konceptu „Ekosystémy“, který tentokrát nese podtitul „Výprava“. Festival letos představí přibližně 40 až 50 umělců.

Rok 2023 přinesl nové alarmující statistiky, které upozorňují na nárůst sebevražedných pokusů o 30 % a výrazné zhoršení psychického zdraví mezi dětmi a mladistvými. V pořadu Avokádo hovořily Denisa Stránská, ředitelka Nadačního fondu Twisten Foundation, a Lenka Felcmanová, speciální pedagožka a předsedkyně organizace SOFA, o tom, jak rozeznat varovné signály a jak správně pomoci těm nejzranitelnějším. „Podpora duševního zdraví dětí je stále podceňována a situaci musíme změnit," upozorňuje Felcmanová. Pokud vás tento rozhovor zaujal, doporučujeme si poslechnout celý podcast, kde se dozvíte: Jak rozpoznat varovné signály, že dítě může být v ohrožení. Které faktory stojí za nárůstem dětských sebevražd. Proč děti a učitelé nevyhledávají pomoc a jak prolomit bariéry stigmatizace. Jaký bod vedl k založení nadace zaměřené na podporu duševního zdraví dospívajících? Jak mohou rodiče a učitelé účinně podporovat duševní zdraví dětí? Jak se vyvíjí systémová podpora duševního zdraví ve školách a jaké změny lze očekávat.

Již více než 60 let propojuje kalendář Pirelli svět pneumatik s vysokým uměním. Pro rok 2025 zachytil fotograf Ethan James Green hvězdy jako Vincenta Cassela, známou americkou herečku ze seriálu Euforie Hunter Schafer nebo třeba Jodie Turner-Smith. „Představení kalendáře proběhne v listopadu v Londýně,“ říká marketingový ředitel Pirelli Zdeněk Vacl v pořadu Avokádo.

Až 25 tisíc měsíčně za 2+kk nebo 40 tisíc korun za větší byt - to jsou nyní mladí ochotni zaplatit za nájem bytu v Praze. Odcházejí tak do velkých měst a chtějí žít v nájmu bez starostí. Naopak děti z 90. let mají v hlavě to, že jediná dobrá investice je vlastní bydlení, říká David Hauerland, zakladatel společnosti Fidurock.

Zatímco mnoho tradičních deníků zaniká, specializované časopisy si nacházejí věrné publikum. Opravdu tištěným periodikům odzvonilo? „Přijdete do trafiky a ve stojanech vidíte více časopisů a novin než před lety,“ říká šéfredaktor české a slovenské edice magazínu Wired v rozhovoru pro pořad Big Deal.

Představte si bojiště, kde místo jednotek vojáků bojují miliony dronů řízených umělou inteligencí. Sci-fi? Podle odborníků možná blízká realita. Plukovník Jan Mazal, vedoucí katedry vojenské robotiky na Univerzitě obrany, v rozhovoru pro pořad Deep State odhaluje, jak moderní technologie mění tvář války a co to znamená pro budoucnost ozbrojených konfliktů.