Gavin N. Harris

Jistě si teď říkáte, proč psát článek o stavbě nějaké lodi, co na tom může být zajímavé a proč byste něco takového měli vůbec číst. Navnadím vás na čtení velice stručně: Loď stavěli Rusové!

Napadla Vás někdy otázka: Mělo Rusko vůbec naději? Naději, aby se zemi podařilo reformovat, zavést konstituci po vzoru Evropy, a tak zabránit revolucím a zmrzačení ruské duše? Mělo. Jménem Nikolaj.

Již od útlého dětství toužil budoucí válečný zločinec Hermann Göring po uznaní od ostatních, obdivu, chvále a metálech. Právě honba za vyznamenáními se stala jeho celoživotní vášní.

Uměle vyvolaným hladomorem ve 30. letech sledoval Stalin mnohem větší cíl než „pouhé“ vyvraždění milionů Ukrajinců. Chtěl navždy změnit etnické složení východní Ukrajiny a prohlásit ji za ruskou.

Tragická neúroda, která postihla Rusko v létě 1891 a která si vyžádala životy takřka půl milionu Rusů, měla pro carský režim dalekosáhlé důsledky. Ruský lid se totiž vydal na cestu k revoluci.

O Mnichovské dohodě bylo napsáno mnohé. Proto bych vám rád nabídl trochu jiný pohled na osudové události ze září 1938. Tento pohled nám zprostředkují paměti Paula Schmidta, tlumočníka Adolfa Hitlera.

Jen stěží najdeme v celé lidské historii zásadnější událost než převrat, který provedli bolševici v Petrohradu 7. listopadu 1917. Šlo však jen o jeden dílek mozaiky a důsledků tehdy nikdo nedohlédl.

Za celou známou historii lidstva zřejmě nežil člověk, který by zásadnějším způsobem otočil kolo dějin z toho nejhlubšího dna k záchraně světa před jistou zkázou.

20. července 1944 se skupina německých důstojníků pokusila zavraždit Vůdce Adolfa Hitlera a pomocí Operace Valkýra přebrat moc ve Velkoněmecké říši. Atentát budeme sledovat hodinu po hodině.

Prostřednictvím vysílání BBC sledovala vylodění v Normandii celá Evropa. Po takřka pěti letech války ucítili lidé šanci na vítězství. A stejně tak doufal Zadní dům v ulici Prinsengracht v Amsterdamu.

Rád bych vám představil hrdinu, na kterého svět neprávem zapomněl. Pana Čiune Sugiharu. Narodil se 1. ledna 1900 v Japonsku a zemřel 31. července 1986. A za války zachránil kolem pěti tisíc židů.

V dnešním článku se na základě historického poznání pokusím vysvětlit, proč socialismus nikdy nefungoval, nefunguje a ani fungovat nemůže. A rovněž ukáži, co byl „ten pravý socialismus“.

Revoluci, která svrhla z trůnu rod Romanovců a uvrhla Rusko do anarchie, jsme sledovali očima cara Mikuláše II. a carevny Alexandery Fjodorovny. Závěrem se podíváme na další osudy carské rodiny.

Revoluci, která svrhla z trůnu rod Romanovců a uvrhla Rusko do anarchie budeme, sledovat očima cara Mikuláše II. a carevny Alexandery Fjodorovny. Právě začíná poslední den v historii carského Ruska.

Revoluci, která svrhla z trůnu rod Romanovců a uvrhla Rusko do anarchie budeme, sledovat očima cara Mikuláše II. a carevny Alexandery Fjodorovny. Carskému Rusku zbývají poslední dva dny.

Revoluci, která svrhla z trůnu rod Romanovců a uvrhla Rusko do anarchie budeme, sledovat očima cara Mikuláše II. a carevny Alexandery Fjodorovny. Carskému Rusku zbývají poslední tři dny.

Revoluci, která svrhla z trůnu rod Romanovců a uvrhla Rusko do anarchie, budeme sledovat očima cara Mikuláše II. a carevny Alexandery Fjodorovny. Carskému Rusku zbývají poslední čtyři dny.

Revoluci, která svrhla z trůnu rod Romanovců a uvrhla Rusko do anarchie, budeme sledovat očima cara Mikuláše II. a carevny Alexandery Fjodorovny. Carskému Rusku zbývá posledních pět dnů.

Revoluci, která svrhla z trůnu rod Romanovců a uvrhla Rusko do anarchie, budeme sledovat očima cara Mikuláše II. a carevny Alexandery Fjodorovny. Carskému Rusku zbývá posledních šest dnů.

Revoluci, která svrhla z trůnu rod Romanovců a uvrhla Rusko do anarchie, budeme sledovat očima cara Mikuláše II. a carevny Alexandery Fjodorovny. Carskému Rusku zbývá posledních osm dnů.

Revoluci, která svrhla z trůnu rod Romanovců a uvrhla Rusko do anarchie budeme, sledovat očima cara Mikuláše II. a carevny Alexandery Fjodorovny. Carskému Rusku zbývá posledních sedm dnů.

Revoluci, která svrhla z trůnu rod Romanovců a uvrhla Rusko do anarchie, budeme sledovat očima cara Mikuláše II. a carevny Alexandery Fjodorovny. Carskému Rusku zbývá posledních devět dnů.

Revoluci, která svrhla z trůnu rod Romanovců a uvrhla Rusko do anarchie, budeme sledovat očima cara Mikuláše II. a carevny Alexandery Fjodorovny. Právě začíná posledních deset dnů carského Ruska.

Tentokráte vám povím o tom, co zažili Poláci pod nadvládou Sovětského svazu. Nebudu psát o Katyni. To všichni znají. V jejím okolí bylo zavražděno na 20 000 Poláků. Budu psát o něčem mnohem horším.

Německo udělalo ve své historii několik velkých chyb. Tou největší, nejosudovější a nejstrašlivější bylo, že vypravilo jeden vlak. Za onu chybu zaplatilo životem přes sto milionů lidí.

Při pokusu o útěk z komunistického Československa bylo Pohraniční stráží zavražděno několik stovek lidí. Avšak vinu za zmařené životy nenesli jen Pohraničníci, ale i jejich pomocníci.

V dnešním článku se mimo jiné dozvíte, jak se Kateřina Veliká dostala k moci či jak probíhal výběr jejich milenců. Kateřina II. totiž prožila v 18. století život, jako snad žádná jiná žena před ní.

Za Německo bojovalo na tisíce Čechů. Ne proto, že by chtěli. Ale proto, že museli. Tento článek vznikl i díky vzpomínkám pana Michala Zbořila, jehož předkové bojovali v řadách Wehrmachtu.

V závěrečné části seriálu o útěku skupiny bratří Mašínů se podíváme, jak se žilo bratrům Mašínům a Milanu Paumerovi ve svobodném světě. A také na pomstu východoněmeckého a československého režimu.

Den za dnem budeme provázet Ctirada Mašína, Josefa Mašína a Milana Paumera na jejich cestě do Západního Berlína. Dnes je 29. října 1953. Osmadvacátý den cesty.

Den za dnem budeme provázet Ctirada Mašína, Josefa Mašína a Milana Paumera na jejich cestě do Západního Berlína. Dnes je 23. října 1953. Dvaadvacátý den cesty.

Ruská společnost byla dlouhá staletí hluboce věřící a pravoslavná církev byla považována širokými vrstvami Rusů za nejvyšší autoritu. Aby ovládli mysl lidu, museli bolševici zavraždit víru.

Dne 30. prosince 1922 vznikl Svaz sovětských socialistických republik. Od této tragické události uběhlo již více než sto let. Zamysleme se tedy nad okolnostmi vzniku státu a nad plány bolševiků.

Nedlouho po Velké říjnové socialistické revoluci se bolševici rozhodli, že prakticky ze dne na den vytvoří novou, socialistickou společnost. Mimo jiné tím, že zdevalvují rubl a vše bude na příděl.

Rusko uneslo z napadené Ukrajiny minimálně několik desítek tisíc dětí. Bohužel, v ruských dějinách nejde o nic nového. Sovětský svaz ve 30. letech odloučil od rodičů miliony dětí a poslal je na Sibiř.

Komunismus se nestal zločinným až po svém nástupu k moci, ale byl zločinným od samého počátku. Ukážeme si to na události z Tiflisu, při které bylo zmasakrováno několik desítek nevinných lidí.

Sovětský svaz se dopustil nespočtu zločinů. Teroru. Vražd. Hladomorů. Gulagů. Rozkulačení. Čistek. Největším zločinem však bylo něco jiného. Násilné deportování takřka 20 milionů lidí.

Stále se najdou lidé, kteří vzývají Lenina a obdivují jej. Prý nebyl jako Stalin. Ukažme si, na základě dopisů, telegramů, rozkazů či memoárů, že šlo o člověka plného nenávisti, krutosti a zbabělosti.

Jednou z nejtemnějších skvrn novodobé české historie je obří vlna antisemitismu, která se vzedmula v Československu jen pár dní po podpisu Mnichovské dohody. A dodnes je toto období tabuizováno.

Žádná konkrétní skupina obyvatel si od bolševiků nevysloužila tolik nenávisti, jako kulaci. Symbolizovali vše, co Lenin nenáviděl: Samostatnost, soukromé vlastnictví a nezávislost.

Glavnoje upravlenije lagerej. Stovky táborových komplexů. Přes 20 milionů vězňů a vězenkyň. Miliony obětí. Více než 30 let existence. Přesto o nich skoro nic nevíme. A už vůbec neznáme příběhy obětí.

Po německém útoku na SSSR museli jeho obyvatelé čekat dvanáct dní, než k nim Stalin poprvé promluvil. Prostřednictvím rádia tak Stalin učinil až 3. července 1941. A odsoudil statisíce lidí k smrti.

Po sebevraždách Adolfa Hitlera, Josepha Goebbelse a Heinricha Himmlera či záhadném zmizení Martina Bormanna, stanula před soudci v Norimberku jediná opravdu „velká ryba“. Říšský maršál Hermann Göring.

Nepředstavitelných zločinů se na zajatých vojácích Rudé armády a civilistech na okupovaných územích SSSR dopustilo nacistické Německo. O to tragičtější byl osud těchto lidí po návratu do vlasti.

Ihned po konci druhé světové války v Evropě začal Sovětský svaz budovat mýtus o slavném vítězství ve Velké vlastenecké válce. A dnešní Rusko v díle zdárně pokračuje. Je na čase tento mýtus vyvrátit.

Snad žádný národ v Evropě nevytrpěl ve svých dějinách tolik jako Ukrajinci. Jen od počátku 20. století zažila Ukrajina čtyři velké války a tři hladomory. Nejstrašnější byl hladomor z let 1932-1933.

Uběhlo již více než 100 let od pochodu italských fašistů na Řím. V dnešní době je však tato událost stále velmi aktuální. Musí nám zůstat na paměti jako varování před voláním po vládě pevné ruky.

Dnes si něco řekneme o historii, kterou se SSSR, potažmo dnešní Rusko, snaží již více než 75 let urputně popírat. Ale my jim to nedovolíme. Přepisování historie totiž nikdy nekončí dobře.