Gebrian PLUS/MINUS

Umělecká instalace Davida Černého na fasádě obchodního domu Máj vyvolala velkou veřejnou debatu a přitáhla mnoho pozornosti. Podle Adama Gebriana je ale potřeba odhlédnout od samotných motýlů a podívat se na kontext, do jakého byla instalace zasazena. V jakém stavu je historicky a společensky významný prostor Národní třídy? Projdeme si ji celou od Národní divadla až k Jungmannovu náměstí.

S Adamem Gebrianem vás většinou bereme na místa, která můžete sami navštívit, abyste si mohli jeho názor konfrontovat s tím vlastním. Tentokrát ale uděláme výjimku. Lennonovu zeď pravděpodobně znáte. Napadlo vás ale někdy, co se skrývá za ní? My vás tam vezmeme.

Architekt Adam Gebrian strávil 10 dní v Singapuru, a tak jsme se pro vás rozhodli připravit improvizovaný cestopis. Co Adam se svou rodinou v Singapuru zažil?

Profláklá turistická místa a výhledy v historickém centru Prahy? Jasně. Ale na Svatomikulášskou městskou zvonici, která vám poskytne pohled na město z úplně jiné – a naprosto fascinující – perspektivy, dojde málokdo. Stojí to za to, rozhodně doporučujeme!

Ukážeme vám výjimečnou, tichou a opravdu kouzelnou kavárnu Kafe & Hrnky v místě, které je extrémně zatížené turistickým ruchem. Kromě kávy a něco dobrého si tu můžete vyrobit, vypálit a odnést hrnek s vlastním motivem. Na příkladu holešovického Vnitroblocku (odkaz níže) jsme si ukázali krásný kontrast mezi vnitřkem a vnějškem. Dneska poznáte místo, kde je tento kontrast ještě větší a kouzelnější.

Malá holešovická kavárna postavená ze tří lodních kontejnerů zaujala dánského architekta Bjarkeho Ingelse (autora vítězného projektu na Vltavskou filharmonii) až tak, že vystoupil z taxíku a prohlédl si ji. Navíc spoluautorem kavárny Kontejner je jeden z lidí, kteří pro něj kdysi pracovali – Ondřej Janků.

Z Malostranského náměstí před několika lety zmizelo na základě tlaku místní občanské společnosti parkoviště. Jak tento významný prostor využíváme dnes? A jakou roli vůbec hrají náměstí v naší společnosti?

Vezmeme vás do krásného a fascinujícího prostoru, přestože tomu zvenku na ulici vůbec nic nenasvědčuje. Vnitroblock v pražských Holešovicích má rozhodně své kouzlo.

V posledním díle minisérie o pražském hlavním nádraží se dostáváme k jeho budoucnosti. Zhodnotíme si nejen vítězný návrh, ale také zbylé dva, které se do soutěžního dialogu zapojily. Ano, celkem byly bohužel pouze tři. Návrhy si můžete prostudovat na novyhlavak.com. 0:00 Zadání soutěže 12:43 Tři nejlepší návrhy 19:17 Hodnocení vítězného návrhu 41:59 Hodnocení návrhu na 2. místě 46:34 Hodnocení návrhu na 3. místě 53:01 Závěr a náhled do budoucna

Ve třetím díle minisérie o pražském hlavním nádraží se podíváme ven a projdeme se kolem dokola v úseku 360 stupňů. A je to smutný pohled – okolní prostředí je v naprosto zoufalém a příšerném stavu. Opravdu byste neřekli, že tohle jecentrum hlavního města. 0:00 Sherwood a prostor před nádražím 8:09 Volné plochy a Státní opera 9:34 Podchody a chodníček smrti 12:27 Úchvatný pohled shora 15:57 Veřejný zájem vs. dravci developeři 18:11 Městská divočina 19:39 Závěr

Zevrubná prohlídka hlavního nádraží. Uvidíte, čeho jste si nikdy nevšimli a co vás možná vždycky štvalo a s čím se potýkáte jako cestující – a ti zahraniční musí opravdu zírat. Budiž pochválen původní záměr zadavatelů, architektů a tvůrců i nádherný design ze 70. let. Uživatelský pohled = naprostá ztracenost a frustrace. 0:00 Úvod 0:39 Reklamní bordel 4:32 Informační šperky ze 70. let 5:18 Není kam si sednout! 6:36 Mimořádně hnusné místo 7:30 Zoufalé eskalátory 8:56 Mačkanice před odjezdy vlaků 10:14 Zvednout oči ke stropu 12:16 Stresující koridor 14:00 Propojení Žižkov – Hlavák 16:34 Střecha nové odbavovací haly 18:52 Magistrála jako bariéra 22:16 Vchod je vedle! 23:36 Frustrující závěr

Krásná historická budova přestavěná na začátku dvacátého století do stylu secese, velmi moderní a úžasně řešená odbavovací hala ze 70. let, velký zážitek při prohlížení nádherné ocelové konstrukce haly, která se klene nad přijíždějícími a odjíždějícími vlaky. Na to všechno se s Adamem Gebrianem podíváme v prvním díle krátké pětidílné série o Hlavním nádraží, čímž reagujeme na poslední dobou hojně diskutované téma – tedy plánovanou rekonstrukci „hlaváku“, kterou ohlásila Správa železnic.

Garáže a garážová stání nemusí být jen obyčejnou, někdy až ošklivou užitkovou nutností. Jak to vypadá, když do návrhu utilitárního objektu vstoupí architekt, umělec nebo grafik? Uvidíte několik výjimečných příkladů, třeba odvážné návrhy architekta Konstantina Melnikova i pár dobrých českých příkladů; ale ten nejbombastičtější a nejslavnější se nachází v Detroitu – tohle parkoviště totiž vzniklo z divadla!

Adam Gebrian odpovídal na Vaše dotazy, které se netýkaly architektury. A takové dotazy má vlastně nejradši. Už víme, že co se týče sportu, má v oblibě fotbal a skoky na lyžích – a co takhle auta? Obdivuje především krásný design, ovšem to, co je pod kapotou, vlastně dodneška dle svých slov úplně netuší:) Adam bude mluvit o žigulíku, legendární Tatře 87 a dalších českých autech.

Dnes si budeme povídat o obdivuhodném a respektuhodném sportu – skocích na lyžích – a jednom průkopníkovi individuálního stylu, Švédovi Janu Boklövovi. A samozřejmě, nepřijdete ani o tipy na architektonické skvosty v podobě skokanských můstků.

Máte rádi cyklistiku? A sledujete pozorně závody? Nejsou tu k vidění jen tvrdě makající závodníci, bystré oko diváka odhalí (specificky při Tour de France) jedinečné krásy Francie, které by člověk jen tak nespatřil. Architekt Adam Gebrian je velký fanoušek sportů, a cyklistiky obzvlášť. Jaké zajímavé stavby díky sledování závodů objevil?

V pěti předchozích dílech otevřel Adam Gebrian problémy českých sídlišť a nabídl jejich možná řešení nebo inspiraci ze zahraničí. V poslední epizodě se zaměří na to hezké a příjemné a najde 9 pádných důvodů, proč žít na panelákovém sídlišti. Důvodů, které by nás možná ani nenapadly nebo které si dostatečně neuvědomujeme.

Většina panelových sídlišť se projektovala v době, kdy se nepočítalo s tak velkou změnou životního stylu, jaká přišla po roce 1989. Spousta věcí tak byla naprosto neodhadnutelná – například téměř trojnásobné množství aut, na něž sídliště nebyla připravená.

Hranice mezi vnitřkem, který je váš, a vnějškem, který je všech, je na českých sídlištích velmi ostrá. Jde o předzahrádky, prahy, lodžie, záhonky – většinou tedy místo před domem. Je to tak nějak váš prostor, ale taky těch ostatních, kdo tu bydlí – a tím pádem by tahle hranice mohla být víc otevřenější, nejasnější. Zatím ale patří mezi dlouhodobé slabiny panelákových sídlišť. Jak společný veřejný prostor postupně zlepšovat a kultivovat? 0:00 Ostrá hranice mezi soukromým a veřejným prostorem 3:17 Z vybydleného paneláku příjemné místo 5:50 Problém bezbariérovosti 8:02 Komerční prostory v parterech 9:59 Původní sídliště nebyla vymyšlená hloupě 12:05 Občanská vybavenost a architektonické ambice

Lodžie a balkony jsou předělem mezi veřejným exteriérem a soukromým interiérem. Ideální by bylo, kdyby měl tento „venkovní pobytový prostor na čerstvém vzduchu“ úplně každý panelákový byt. Což se občas děje i dodatečně – některé z domů prošly rekonstrukcemi, kdy byly lodžie k bytům přidány. A jak kvalitně je umíme využívat? Spousta z nich bohužel vypadá jako skladiště (což mimochodem znamená, že byty nejsou dobře řešené tak, aby měly dostatek úložného prostoru), netrávíme na nich čas a stydíme se ukazovat naše soukromí... 0:00 Přidané lodžie a balkony, rekonstrukce 3:13 Lodžie, nebo skladiště? 5:05 Proč se stydíme ukázat soukromí 9:00 Okna a střešní nástavby 10:50 Mříže na lodžiích 13:16 Nejzajímavější střechy paneláků

Většina lidí si myslí, že čím více je venkovního a veřejně přístupného prostoru kolem sídlišť – tedy třeba chodníků, parčíků, parkovišť, hřišť – tím lepší je tu kvalita a dobrý pocit z bydlení. Adam Gebrian si to nemyslí. Nemá to být tranzitní a užitkový prostor, ale prostor, v němž chcete rádi trávit čas. A takový prostor už nárokuje jisté parametry: především kvalitu, vybavenost, provedení, čistotu, systém údržby. Jak jsou na tom naše sídliště?

V Česku je zhruba 80 000 tisíc panelových bytů, bydlí v nich téměř tři miliony lidí. První panelák v Praze byl postaven v roce 1953 v Ďáblicích. Má ovšem nezvykle jen tři patra. A jak uvidíte, kdyby vypadaly paneláky takhle, bylo by to krásné. Kombinace sloupového a stěnového systému, která tu byla uplatněna, se však ukázala náročnou na realizaci. Další panelové domy jsou většinou jen stěnové systémy. Z nenápadného začátku se stala v šedesátých až osmdesátých letech masová výstavba bydlení. Za krátký čas bylo třeba vyprodukovat obrovské množství domů, to však znamenalo vzdát se kvality a péče detailům.

Stála tu jedna z největších soch ve střední Evropě. Po roce 1989 tohle místo změnilo funkci. Z těžkého, oficiálního bodu zatíženého komunistickou ideologií se změnilo ve svobodnou a svobodomyslnou lokalitu, kde si každý tak trošku dělá, co chce – a ostatním lidem je to jedno. Je tu spousta zeleně a volného prostoru, navíc se v blízkosti nenachází obydlená plocha ani zastávka MHD. A jde o důležitý plac pro skejťáky – místo, které nebylo dělané jako sportoviště, dokázali prkýnkáři o to přirozeněji využít, a ještě ho proslavit i v zahraničí. A ano, má být proč nahlíženo jako unikátní.

Náš společný veřejný prostor je přehlcený věcmi, které už jsou zbytečné a neplní svou funkci. Dobrý pozorovatel si všímá, že uzrál čas na to je vytrhat, vyndat, odvézt do šrotu nebo dokonce zrecyklovat či zpeněžit. Typická jsou třeba zbytečná zábradlí, osvětlení a tak dále. Nechtěli bychom o náš veřejný prostor více dbát? Když do něj vložíme jednu novou věc, dvě další jiné (a často už nesmyslné a nefunkční) bychom mohli odvézt pryč. Více také zde: 1. https://www.stream.cz/gebrian-plus-minus/zoufaly-stav-tretiho-nejstarsiho-mostu-v-praze-co-zazijete-kdyz-se-pres-nej-vydate-pesky-64353754 2. https://www.stream.cz/gebrian-plus-minus/vaclavske-namesti-2023-bizarnosti-ktere-hyzdi-nejdulezitejsi-misto-nasich-dejin-64626535

Když stojíte na hraně Letenských sadů, v zeleném parkovém prostředí, naskytne se vám opradu nádherný výhled na panorama Prahy. Nejednoho člověka může napadnout, že toto místo má určitě obrovskou finanční hodnotu, která by se dala neuvěřitelně vytěžit komerční zástavbou. Proč je dobře, že jsme to neudělali a snad nikdy neuděláme?

Prostor kolem metra Vltavská považují Pražané za jeden z nejhorších ve městě. Právě tady bude stát největší pražská veřejná investice koncentrovaná do jednoho místa – Vtavská filharmonie. Jde o dlouholetý záměr, který vychází z toho, že Česko je velmoc vážné hudby, nicméně ji prezentuje v sálech z 19. a počátku 20. století. Za tu dobu však nároky na hudební produkci pokročily. Uzrál čas na výstavbu moderního a kvalitního prostředí pro velké orchestry i velké publikum. A proč padlo rozhodnutí právě na lokalitu Vltavská a jak vypadá vítězný návrh?

Před nějakou dobou jsme natočili epizodu, ve které jsme se věnovali zacházení s odpadem ve veřejném prostoru a byli jsme v ní dost kritičtí. Proto si dneska ukážeme čtyři dobré příklady u nás i ve světě.

Praha má spoustu krásných parků. Co jim ale chybí, je propojenost, která by přispěla k příjemnému přecházení z jednoho do druhého. V tomto díle se podíváme na návrh propojení Letenských sadů a Stromovky, se kterým přišel jeden z mých amerických studentů. Jde určitě o komplikovaný projekt, který by ale zkvalitnil život nás všech. A přesně o takových projektech bychom se měli víc bavit a investovat do nich naše veřejné peníze.

Každá čtvrť má svou nejdůležitější ulici. Ulice Komunardů je hlavní městskou třídou Holešovic. Ještě před 30 lety byste tady našli prostor, kam byste dobrovolně nevstoupili... Jak se tahle ulice vyvíjela a co se na ní odehrává teď? Je dlouhá jeden kilometr, má širokou vozovku, široké chodníky, jsou tu krásně vzrostlé stromy, stojí tu domy, jejichž partery jsou živé a plné provozoven, je tu i kulturní centrum La Fabrika. Zajímavé jsou zastávky tzv. vídeňského typu, kdy do tramvaje vstupujete přes vozovku, která je mírně vyvýšená, a auta před tramvají musí zastavit. Ale taky tu je jedno místo, které Adam Gebrian nemá rád.

Na fotbalovém hřišti platí jasná pravidla. Proč pak neplatí jasná pravidla i zvenku fotbalového stadionu? Stadion Sparty na Letné byl před lety oblepen šílenou reklamou různých barev a připomínal spíš tržnici. Od té doby se naštěstí odehrála změna a dnes stadion vypadá mnohem lépe. I když se na proměnu podíváte zblízka, tak je ohledně polepů stále co zlepšovat, ale vizuální podoba je už naštěstí jednotná.

Česko a mrakodrapy. Adam Gebrian odpovídá na další z vašich dotazů. Hodí se k nám mrakodrapy? Tahle zajímavá otázka vyvolává i další: Dojde nakonec někdy k tomu, že se u nás mrakodrapy objeví, kdy se tak stane a především – na jakém místě? A jak Adam hodnotí mrakodrapy z architektonického hlediska?

Technické stavby jsou většinou stavěny s jedinou vidinou: aby plnily svou funkci, a na jejich vzhled se ohled nebere. Přitom i technické stavby mají vliv na to, jak se veřejném prostoru cítíme. Před lety byl na Praze 7 postaven strohý, betonový válec – výdech z tunelu Blanka. Místním se jeho podoba nelíbila a zasadili se o to, aby se tento stav změnil. A pod jejich tlakem se to skutečně stalo. Autorem nové podoby výdechu je výtvarný umělec Federico Díaz.

Spodní část Václavského náměstí byla nedávno rekonstruována podle návrhu ateliéru Jakuba Ciglera. Podíváme se tedy na zásadní rozdíly mezi horním a dolním Václavákem. V tom dolním nevidíme žádné dramatické změny materiálů, existuje tu jeden prostor pro lidi – v podstatě pěší zóna; celkem příjemným způsobem je i řešená zeleň (i když to má své mouchy). Ale uvidíme i to, co bylo myšleno jako dobrý úmysl, ale dnes už úplně nefunguje. Nezapomínejme na to, že některé věci, které stojí peníze, aby vznikly, také budou stát další peníze, aby je bylo možné udržovat v dobrém stavu...

Jak vypadá v současné době centrum města, potažmo nejdůležitější novodobý prostor našich dějin? Na Václavském náměstí probíhá už nějakou dobu rekonstrukce. A to pouze ve spodní části, horní část zatím rekonstruována není. A právě tu si dneska prohlédneme a uchováme v paměti. Pojďte se s Adamem Gebrianem podívat na tragikomické detaily, které možná nevnímáte a nevěnujete jim pozornost.

Každý člověk by logicky chtěl plynule projít mezi Národním muzeem a zbytkem Prahy, mezi Starým a Novým městem do Vinohrad. Není to žádná novinka – než bylo postaveno Národní muzeum a vzniklo tu dopravní zatížení, stály tu městské hradby. Za komunistů se spojení necitlivě přeťalo. Co se dá s magistrálou dělat dnes?

Architekt Adam Gebrian pro vás má zajímavou otázku, potažmo úkol: Jaká je tzv. světlá výška nejvíce obývaného prostoru ve vašem bytě/domě? Změříte ji jednoduše: jedná se o vzdálenost od podlahy ke stropu. Minimum je stanoveno na 2,65 cm. Jak jsou na tom vaše prostory? Napište nám prosím do komentářů. A proč je vlastně světlá výška tak důležitá?

V Česku to zní jako fantasmagorie, ale na tomto francouzském sídlišti má každý byt velkou lodžii, kvalitně vyřešené parkování a u paneláku se pěstuje zelenina nebo tu chovají králíky. Důkaz, že se na sídlišti dá žít a cítit opravdu jako doma. Geniální nápad realizovaný ve francouzském Bordeaux získal nejprestižnější architektonickou cenu v Evropě. Šlo o rehabilitaci panelového sídliště od architektů Anne Lacaton a Jeana Phillippa Vassala – zhruba 800 bytů dostalo jednak již zmíněné lodžie a jednak kvalitní venkovní prostor. Proč něco takového bohužel zatím není možné u nás?

Jako když pejsek s kočičkou vařili dort.. Podnikatelské baroko staví na odiv falešný luxus a často domy vypadají třeba jako zámek. Abyste už zdálky poznali, jak moc to stálo a že tady bydlí někdo opravdu významný a důležitý. Zvenku tedy najdeme zajímavé atributy falešného luxusu, jako různé věžičky, zdobné zábradlí, dórské sloupy. Takhle domy pro soukromé bydlení v současném světě vypadat nemají, říká architekt Adam Gebrian.

Kde je hranice mezi soukromým a veřejným? Jak máte zařízený interiér, je zhola vaše svobodná volba. Má ale právo udělat si každý zářivě zelenou nebo fialovou fasádu, protože jde o jeho majetek? Architekt Adam Gebrian si to nemyslí. Další díl videoblogu, natočeného v roce 2020.

Netradiční ukázka z videoblogu popularizátora architektury Adama Gebriana. Tentokrát na osobnější téma, ale přitom zároveň související s architekturou. Fotbal a fotbalové stadiony! A také doporučení na filmy týkající se dvou světových hráčů. Natočeno 2019.

Věděli jste, že existuje celá řada soukromých iniciativ a konkrétních lidí, kteří usilují o umístění různých památníků a pomníků do pražského veřejného prostoru? Se svými nápady se obracejí na Prahu. Uspějí ale minimálně. Jedním z úspěšných projektů je pomník letcům RAF na Malostranském náměstí, leč Praha 1 za to dostala od památkářů pokutu. Mělo by se přijímat více podobných návrhů? Adam Gebrian nabízí řešení.

Kdybyste nevěděli, kde jsme tohle místo natočili, určitě byste si netipli, že jsme... v centru Prahy! Jde o lokalitu poblíž Vltavy, kam jde slunce od jihu a jihovýchodu, a přímo vyzývá k relaxu a odpočinku – ale vypadá to tu naprosto příšerně. Nábřeží by si ještě zasloužilo nějakou tu péči, aby mělo úroveň a vypadalo podobně jako náplavky v Budapešti, Paříži nebo Varšavě.

Za reklamy na domech se jistě inkasují slušné peníze. Ale nejsme už trochu dál, abychom si nechali takhle kazit náš společný prostor? V rukou to máte vy. Kdykoliv uvidíte reklamu velké firmy, která se chová naprosto bez respektu k veřejnému prostoru, otagujte ji na sociálních sítích a ohraďte se: Vážně to neumíte jinak? Vážně nás musíte otravovat a cpát nám reklamu až pod nos?

Vltavská je krásnou ukázkou toho, že lze relativně snadno a za relativně málo peněz zlepšovat podstatné části města a zařídit to tak, aby je používali lidi s chutí a radostí. Notabene ti, na které se myslí nejméně. Místo povalujících se bezdomovců se tu prohánějí teenageři na skejtech.

Na pražském Smíchově, v širším centru města, jsme našli velký pozemek, který patří Dopravnímu podniku, a. s., a ten zase městu Praha. Kromě toho, že je tento prostor velký, je i vizuálně velmi neuspokojivý. Stěžujeme si, že nemáme prostory na výstavbu bytů, a tady se plýtvá místem na jakési neuspořádané parkoviště. Začít stavět na takovém místě nemusí být technicky jednoduché, může to trvat dlouho a bude to spousta práce, říká Adam Gebrian, ale je třeba na takové věci upozorňovat, aby se s tím začalo něco dělat – řešení se vždycky najde.

Nedostupnost bydlení a jeho cena představují problém, který bude přetrvávat i do budoucna, a výhledy jsou spíše horší než lepší. Nicméně – kde všude by se dalo něco postavit nebo přistavět a proč tomu tak není? K určitému počtu bytů se totiž musí počítat s tzv. parkovacím minimem. To je pro developery neradostný náklad a mnoho komplikací – což následně byty prodražuje. Ale co když auto nemám a mít nebudu? Legislativa by mohla konečně přestat být tak rigidní a umožnit postavit bytový dům bez parkovacích míst – tak, jak je to běžné například ve Francii.

Hodně lidí, málo místa, parta podivných existencí, hluk a frmol. Hodně lidí se tu cítí vystresovaně anebo nejrušnější pražskou křižovatku u smíchovského Anděla doslova nesnáší – denně tu projde zhruba 250 000 lidí. Ale rychle a se skloněnou hlavou – ať už jsem proboha konečně v metru (nebo obchodním centru)! Adam Gebrian má však úplně jiný názor. Čeho si všimnout a co hezkého a cenného tu můžete najít?

O železniční viadukt, který vede přes Vltavu mezi Smíchovem a Výtoní, se starají dva různé subjeky – stát a Správa železnic. A to značně rozdílně. Místo aby se most dočkal záchrany, zasloužené péče, oprav a rekonstrukce, bylo o cenné kulturní památce rozhodnuto úplně jinak: Zbourat a postavit nový! Ti, kdo mají rádi architekturu, příjemný veřejný prostor a úctu ke kvalitním realizacím, mohou podepsat petici proti zbourání mostu.

Použití protihlukové bariéry na místě, kam absolutně nepatři? Ano, na tuto „vychytávku“ jsme narazili v Brně a zůstává nad ní rozum stát. Jak se na to díváte vy? Klidně se s námi podělte o názor v komentářích.

Kulturní společenské centrum KU.BE v Kodani je místo, kde se můžou setkat lidé nejrůznějších generací. Návštěvu si ale nejvíc užijí nejspíš děti, které se zde můžou vyřádit dosyta. Skluzavky, stěny na lezení, sítě, prolézačky,... vše na velké ploše, kde dokážete trávit hodiny.

Krásné prostředí domyšlené do detailu – a navíc skvěle provedené. Obrovské plochy banánových plantáží na ostrově Tenerife nedaleko Buenavista del Norte jsou až dech beroucí. Něco, co má jasnou utilitární funkci, přetvořilo kus krajiny v nesmírně zajímavé prostředí.

Více než stoleté náměstí dýchá svou uklidňující atmosférou jednak proto, že má kruhový tvar, jednak díky šumícím vzrostlým stromům. Celkový pocit pak završují „luxusní doplňky“ – šachovnicová dlažba, která připomíná koberec, kašna se zurčící vodou a barevné lavičky vybízející k posezení, relaxaci a snění. Vítejte na rondeu Plaza de Los Patos v Santa Cruz de Tenerife.

Jak oživit místo, které by bylo za běžných okolností jen na koukání? V Paříži – konkrétně v Lucemburských zahradách – najdete „vodní“ atrakci, která přináší opravdové zpestření pro všechny návštěvníky. Spolu s mobilními židlemi jsou to dva principy, které pomáhají tomu, jak dobře se můžete v parku cítit. A šlo by to určitě v jakémkoli parku, i u nás!

Krásná divoká zahrada je otevřená veřejnosti a přístupná zdarma. Je to populární místo, kam míří školy a výlety, vy si zde ale můžete najít soukromí, odpočinout si, najíst se, nasát atmosféru. Od frekventované komunikace ji dělí skleněná bariéra, takže jde o opravdu klidné místo.

S Adamem Gebrianem se vydáváme na bleší trh v Barceloně. Je to zážitek, který rozhodně stojí za to. Pozornost mimo jiné přitáhne střecha, která se nachází nad celým trhem. Levitující, zrcadlová, nalámaná plocha působí až neskutečně futuristicky, poskytuje dostatečný stín a zároveň vytváří naprosto unikátní prostor.

Městské bazény na Montjuic jsou unikátní hlavně díky umístění na zeleném kopci v centru Barcelony a orientaci ve městě; proslavily je skoky do vody během olympiády v roce 1992 – svět obletěly jedny z nejkrásnějších sportovních snímků pořízených během těchto her. Další unikátní bazén se nachází na okraji Barcelony a nabízí pohled na mimořádný výtvor portugalského architekta Álvara Sizy Vieiry.

S Adamem Gebrianem pokračujeme v jízdě po Tenerife a máme tady další místo, kde se dá krásně vykoupat. Nachází se v severní části ostrova, v malé obci Bajamar. Účelné a vizuálně jednoduché prostředí, oceán na dosah a západy slunce jako na dlani.

Adam Gebrian pro vás během svých letních cest natočil zajímavá místa, která určitě stojí za navštívení. V prvním díle zavítáme na ostrov Tenerife k vodnímu areálu a skvěle promyšlenému architektonickému dílu s názvem Lago Martiánez ve městě Puerto de la Cruz, jehož autorem je architekt César Manrique.

Takhle má vypadat historické centrum města! Podíváme se, jak dobře je vymyšlený veřejný prostor u Náměstí Republiky v Praze, kde žijí chodci, tramvaje i autobusy v dokonalé symbióze. Má to jen pár drobných vad, ke kterým se dostaneme v druhé půlce videa. 0:00 Bezpečný a ohleduplný veřejný prostor 3:33 Vady na kráse: Sezení 4:22 Vady na kráse: Stromy 4:37 Vady na kráse: Zmatené vestibuly metra

Jak moc důležitý je strop? V pasáži ČNB v centru Prahy narazíte na něco výjimečného. Zkuste proto někdy pohlédnout nahoru, může vás překvapit opravdu skvěle odvedená architektonická práce.