Divoké lesy, středověké zříceniny, zámek, skály a na závěr lázně. Chřiby sice nejsou velké, ale na jeden víkend toho nabízejí až nečekaně moc. Tohle je mých deset nejoblíbenějších koutů.
Bzenec je místo, kde vás omámí vůně borovicového lesa na písku, výhled z nově opravené kapličky vám vezme dech a moravská svatba pod okny hotelu ukáže, co znamená skutečně žít.
Jsou místa, kam se člověk podívá jednou a stačí to. To ale o Strážnici neplatí. Pojďte se mnou objevit klid skanzenu, kouzlo Baťova kanálu i tichou krásu zámeckých alejí.
Dřete se do roztrhání těla, abyste si u večeře mohli stěžovat, že pro sebe nic neděláte? Pokud vnímáte odpočinek jako odměnu za výkon, jste v pasti. Zní vám to povědomě? Čtěte dál.
Za dva roky, co mi bylo Irsko domovem, jsem poznala obě tváře Mohérských útesů. Zatímco většina turistů bojuje u zábradlí o nejlepší selfie, já vás vezmu na cestu k jejich tiché a divoké duši.
Vyměňte letos tradiční pomlázku za výlet na hrad Beckov! Pojďte s námi sledovat, jak se na jaře probouzí jedna z nejmalebnějších zřícenin na Slovensku.
Zapomeňte na fronty u Macochy a objevte místo, kde se historie potkává s nespoutanou přírodou Moravského krasu. Holštejn nabízí fascinující jeskyně a zříceninu hradu.
Vstoupit s vlastní kůží na internet je adrenalinový sport. Stačilo pár minut v komentářích a pochopila jsem, že k mé klávesnici by se měl povinně přibalovat kontakt na dobrého psychoterapeuta.
Jak jsem se přihlásila na adrenalinovou dovolenou s partou skvělých lidí, které jsem předem neznala. Jak jsem prožívala jedno dobrodružství za druhým, překonala sama sebe a ještě mnohem víc.
Kolegové z práce se domluvili, že v létě pojedou na dovolenou do Řecka. Někdo onemocněl, a tak jsem místo něj jela já a nakonec to byl báječný týden plný smíchu, relaxu a neplánovaných dobrodružství.
Dovolená s kolegyní, která se při výběru hotelu řídila jediným: aby všechno bylo all-inclusive. A jak jsme si to tam užily, to se dozvíte když si přečtete můj článek.
Dcera mé známé pracovala v letní sezoně jako animátorka pro jednu cestovku. Přiletěly jsme za ní na turecké pobřeží Středozemního moře, do Antalye, abychom ji navštívily a poznaly krásy této země.
Celodenní výlet jsem dostala k narozeninám. Jelo nás tam pět: já, sestřenice, teta se strýcem, ještě jedna teta a s námi plný autobus turistů. Tady je příběh o tom, jak jsem si to užila.
Dobrovolnice ve švýcarském klášteře jsou moje zážitky o tom, jak jsem měsíc pomáhala řádovým sestrám, našla přitom ztracený klid a odjela domů s méně bolavým srdcem.