Hana Perić

Televizní seriál je proces, jehož dílčí konec by měl u diváka probudit zájem, jak to bude dál. V ideálním případě.

Záběry z okupace naší země v roce šedesát osm mi vhánějí slzy do očí, ač jsem tehdy ještě nebyla na světě.

Novinařina pana Čapka už je dnes zřídkakdy k potkání. Je si totiž vědoma, jakou moc má slovo a jak křehká je důvěra člověka. Potrpí si na důstojnost, disponuje pokorou a touhou informovat.

Kuna se dostala do oběhu poprvé za druhé světové války. Je to víc jak dva roky, kdy jako platební měna běhat přestala. Chybí mi.

Čas běží pořád stejně rychle a lidský život je stále velmi křehký. Seriál Sanitka 2, který v repríze každou středu vysílá Česká televize, je apelující připomínkou, že život máme skutečně jen jeden.

Lidé bez domova. Postávají podél cest, kterými se vracíme domů. U nádraží, obchodního centra. Tiše počítají s naší lítostí, ale nahlas o ni nestojí.

Spravedlnosti se můžeme dovolávat, vyhlížet ji a vyžadovat, ale kdo nahlas potvrdí, že ji někdy viděl či zažil na vlastní kůži? Existuje vůbec?

Zatímco jedni investují do týdne u moře celoroční úspory a už od února se na mořské radovánky velmi těší, jsou i tací, kterým je nějaké moře ukradené.

Logika věci, která prý ženám není právě vlastní, je pro mě naopak zásadní. Musím vše pochopit. A že to u blondýnek trvá o něco déle, je opět jen předsudek. Jeden z mnoha.

Být stále mlád je toužebné přání mnohých z nás a také název písničky Karla Gotta. Můžete si ji zpívat, hýčkat mladistvý náboj v krvi, rozverně křepčit, ale stačí jedna srážka s hulvátem a je pryč.

Patří na talíř, nebo rovnou do koše? Řeč je o potravinách, které vážně ohrožují naše zdraví a my je přesto kupujeme. A bohužel i konzumujeme.

Známý politik se již brzy stane otcem a dítě bude vychovávat se svým partnerem. Česká veřejnost se však rozhořčeně staví na zadní: Není přece normální, aby dítě vychovávali dva chlapi!

Česká televize a její druhý program si za čtvrteční start pětidílné dokumentární série o hledání lásky zaslouží jedničku. S hvězdičkou.

Televizní seriály mají tu moc přikovat nás k televizním obrazovkám na delší dobu. Zaslouží si však náš čas seriál, jehož už druhý díl uvede Česká televize dnes večer?

Srdce jsem měla v krku, žaludek na vodě, v nohách neklid a v prstech brnění. Pokukovala jsem po hodinách, abychom náhodou nepřišli moc brzy a v žádném případě pozdě. První školní den se chodí včas.

Černobílé filmy z minulého století jsou určeny nejen pamětníkům, ale všem těm, kteří mají rádi barvy. A život.

Jsem ženou obletovanou muži z celého světa. A tím i šťastnou, protože není dne, abych od špičkového chirurga, armádního pilota či válečného veterána nedostala zcela vážně míněnou nabídku k sňatku.

Vždycky jsem byla gurmán. A tuto specialitu jsem odkoukala od táty, který měl rád Otu Pavla a ještě raději chodil na ryby. Poznala jsem, že přišla doba úhořů, když pomalu začaly odkvétat pampelišky.

Trůním si to rozkročmo na krabici od banánů a pozoruji moře. Z šestého patra věžáku, kde se topí dřevem. Krabice sice zeje prázdnotou, ale zato hlavu mám plnou prvotních dojmů.