Headliner CZ

Ve speciálu podcastu Headliner CZ si můžete zdarma poslechnout ukázku z nové audioknihy Roy Ellis: Šéf skinhead, kterou načetl Filip Kaňkovský a podepsaný je pod ní Honza Vedral. Audiokniha vyšla nezávisle a seženete ji výhradně na adrese vedral.gumroad.com. Nepropásněte koncert Roye Ellise ak Mr. Symaripa už 11.11. 2025 v Malostranské besedě. Vstupenky seženete zde. Roy Ellis alias Mr. Symarip – legenda, která spojila světyRoy Ellis patří k nejvýznamnějším osobnostem prvotní éry ska a reggae. Jako frontman skupiny Symarip koncem 60. let bořil bariéry mezi černým a bílým publikem a šířil jamajskou hudbu po Evropě dávno předtím, než ji proslavil Bob Marley.Není divu, že si vysloužil přezdívku „The Boss“ – jeho výrazný hlas a showmanská energie inspirovala zrod britského 2 Tone ska i řadu dalších muzikantů.Od knihy ke koncertuSpeciální vztah má Mr. Symarip i k Česku, kde zcela nepravděpodobně vznikl jeho životopis Roy Ellis: Šéf skinhead.Honza Vedral se stal členem jedné z jeho doprovodných kapel. Knihu nejprve napsal a vydal pouze v angličtině, díky velkému zájmu a podpoře v crowdfundingu připravil i českou verzi, která je dnes beznadějně rozebrána.I proto letos Šéf skinhead vychází v podobě audioknihy, kterou načetl člen činohry Národního divadla Filip Kaňkovský. Ten pro změnu s Royem Ellisem hrál se svou kapelou Green Smatroll.Citlivost, násilí a hudba jako únikVe speciálu podcastu Headliner CZ si můžete poslechnout první čtyři kapitoly knihy, které zachycují Symaripovo drsné dětství na Jamajce a odchod do Velké Británie.Celá audiokniha má přes sedm hodin a obsahuje více než sto hudebních ukázek.„Zažil jsem spoustu násilí a zlejch věcí. Jak na Jamajce, tak v Anglii. Hodně lidí, který tě vůbec neznaj, tě hned odsoudí. Myslej si, že jsi nýmand, jenom kvůli barvě tvojí kůže. Změnilo se to až na pódiu. Na pódiu, tam se doopravdy cítíš, jako bys byl někdo. Nikdo ti nenadává. Nikdo se ti neposmívá. A právě proto pro mě pódium znamená radost a hrdost. A všechno to začalo onoho večera...“ říká Roy v knize.Jeho hlas má i dnes po desítkách let na pódiu stejnou sílu. A má dodnes pověst jednoho z nejlepších performerů a showmanů žánru.Přijďte se přesvědčit naživoRoy Ellise letos v Praze znovu doprovodí kapela Rudeboy Paradise s hostujícím Neilem Andersonem z londýnského labelu Original Gravity.„Můžete se těšit na rozšířenou sestavu kapely. O špičková sóla se postarají hráči jako Štěpán Janoušek a Michal Wróblewski, doprovodnými vokály přispěje Annamária d’Almeida,“ zve na koncert Honza Vedral. Krom Roye Ellise se v Malostranské besedě představí také drážďanská kapela Rude Hi-fi & The Toadville Rockers, projekt Neila Andersona Boss Foundantion a styloví dýdžejové v čele s veteránem reggae a ska Darylem Orchardem z Velké Británie, který tu vinyly roztočí vůbec poprvé. Roy Ellis11. 11. 2025 – Malostranská beseda, Praha🎟️ Vstupenky seženete zde.📘 Celou audioknihu pořídíte na vedral.gumroad.com.

Poznáte ho jen podle kšiltovky stažené do čela, tmavých brýlí a nakažlivého úsměvu. Jméno ani věk říct nechce. Přesto patří mezi nejposlouchanější české mladé interprety. Slavíček je fenomén generace Z, který se díky TikToku vystřelil z nuly k milionům streamů na Spotify. O tom, jak tato síť funguje, mluví i ve svém vůbec prvním podcastovém rozhovoru, který poskytnul Headlineru. Když Slavíček před dvěma lety začal házet na TikTok první minisongy, neměl žádný plán ani kontakty. Jen kytaru, MacBook a GarageBand. „Ze začátku jsem dělal i covery, ale vůbec to nefungovalo. Až když jsem začal sypat svoje věci každý den, chytlo se to. TikTok má rád kvantitu,“ vysvětluje v podcastu Headliner CZ s Honzou Vedralem.Videa, kde se nikdy neukázal bez kapuce a brýlí, rychle získávala pozornost. Pravidelnost a tajemství fungovaly líp než snaha o perfektní kvalitu.„Až po uši“ a efekt lavinyNejvětší průlom přinesla skladba „Až po uši“. Původně ji složil během jednoho dne a považoval za obyčejný love song. Rok po vydání se ale stala součástí virálního trendu. „Na Majálesu jsem natočil video s Yzomandiasem, dal k němu tu písničku a čekal jsem tisíc poslechů navíc. Ale během dvou týdnů na ni vzniklo 17 tisíc dalších videí. A já jsem najednou měl o dva miliony streamů víc,“ popisuje. Během pár dnů vyskočil z 15 na 200 tisíc měsíčních posluchačů na Spotify. „Bylo to z nuly na sto, úplně šílený,“ dodává. TikTok ≠ koncertySlavíček zároveň dobře ví, co TikTok umí a co ne. „TikTok přivede lidi na Spotify. Ale kdo přijde na koncert, to je spíš Instagram. Tam jsou ti věrní, co vás chtějí vidět i naživo,“ říká.První koncert odehrál na kolínském Majálesu. Měl připravených pět písniček, ale musel hrát 45 minut. „Chtěl jsem se otočit a jet domů. Nakonec jsem vařil z vody, přidával soutěže a stand-up. Ale lidi to vzali a já nikdy nezapomenu,“ směje se.Od kapuce k vyprodaným klubůmDnes už má za sebou vyprodaný Café v lese a podepsanou smlouvu s Redhead Music. Přesto se dál drží anonymity a obyčejné mikiny. „Hudba je jediný, co chci dělat. Žádný plán B nemám. Manifestuju si to od začátku a jinak to nebude,“ říká v podcastu.Ať už Slavíček jednou sundá kapuci nebo ne, jeho příběh ukazuje, že i v Česku už k začátku hudební kariéry může stačit krom odhodlání, talentu a pár minut denně na TikToku.

Digitální streamovací platformy mění způsob, jakým posloucháme hudbu. Ale také způsob, jakým se (ne)uživí ti, kdo ji tvoří. V druhé části debaty Headliner Půdy s podtitulem Kde jsou peníze? jsme se ponořili hlouběji do ekonomiky hudebního provozu – od Spotify přes koncertní haly až po grantové výzvy.Na pódiu Malostranské besedy se potkali tři zástupci různých hudebních světů: Petr Ostrouchov (Animal Music), Lukáš Rychtařík (Championship Music) a Štěpán Suchochleb (Blues Alive). Každý má jiné publikum, jiný typ interpretů, jiný přístup ke koncertům, produkci i distribuci. Co je spojuje? Všichni se dlouhodobě snaží přežít v systému, kde peníze za hudbu tečou, ale často úplně jinam, než by si přáli.Záznam z druhé poloviny večera Headliner půdy, který se konal 5.5. v Malostranské besedě, uzavírá hudební vystoupení Petra Ostrouchova. Přišel i speciální host Mirek Tabák. Další Headliner půdu plánujeme na 8.9. O programu vám dáme vědět brzy!Projekt Headliner půda vzniká za podpory Ministerstva kultury a ochranného svazu autorského.

Zpěvačka Lenny, píáristka Kateřina Králová a umělecký ředitel Universal Music Jiří Kouba byli hosty Honzy Vedrala na třetím setkání projektu Headliner Půda, který je určen pro lidi "do" muziky a "od" muziky. Tentokrát se hosté věnovali tématu Jak se prosadit. V Malostranské besedě mluvili o úspěchu, zkušenostech, které k němu vedou, a o tom, že hudební kariéra se nedá narýsovat jen na papíře, ale občas je to potřeba. A že autenticita, trpělivost a práce mohou ledacos přiblížit. Třeba i čísla. Poslechněte si první část záznamu. Brzy vám nabídneme i druhou. A přijďte na další natáčení, které se v Galerii Malostranské besedy koná již v pondělí 5.5. od 19:00.Téma tentokrát bude: Kde jsou peníze? A hosty Lukáš Rychtařík z Championship Music, Štěpán Suchochleb z Blues Alive a Petr Ostrouchov z Animal Music, který bude i zpívat a hrát. Projekt Headliner půda vzniká za podpory Ministerstva kultury a Ochranného svazu autorského.

Michal Thomes a Suki začínali s festivaly před desítkami let s minimem zkušeností a bez peněz. Dnes stojí za obřími hudebními přehlídkami s mezinárodním přesahem. Co všechno se může na festivalu povést a pokazit? Dozvíte se v první části záznamu z Headliner půdy na téma festivaly. Svými muzikantskými zkušenostmi a písněmi přispěl i Pokáč. Festivaly nejsou jen hudba. Jsou to příběhy, setkání a tvrdá práce – a právě to bylo témate, druhého setkání pod názvem Headliner půda v Malostranské besedě. Hosty byli Michal Thomes (Rock for People), Zdeněk "Suki" Souček (Let It Roll) a Pokáč. Šéfredaktor Headlineru Honza Vedral otevřel diskusi otázkou, co pro ně znamená festival – a odpovědi ukázaly, jak rozdílně, a přesto podobně, festivaly vnímají.Začátky v mlze a mafián jako první sponzorAle začít jsme museli od začátků. Michal Thomes popisoval na první ročníky Rock for People v roce 1995 jako na směs nadšení, naivity a chaosu. „Byli jsme kámoši z basketu a řekli jsme si, že do Českého Brodu přitáhneme kapely, které máme rádi. Na prvním ročníku měla být headliner kapela Sluníčko s Lenkou Dusilovou – ale zrušili to pár dní před akcí, tak jsme narychlo domluvili Support Lesbiens."A jak festival financovali? „V Českém Brodě tehdy žil kmotr české mafie pan Mrázek. Když jsem ho požádal o podporu, z kapsičky tílka vytáhl dva tisíce a řekl, že žádnou smlouvu nepotřebuje. A tak jsme měli prvního sponzora,“ vypráví Thomes pobaveně „mafiánskou“ historku.Suki začínal v polovině 90. let na undergroundové taneční scéně. "Chodil jsem na techno party do squatů a na Ladronku. Pak jsem si řekl, že chci být víc než jen návštěvník – koupil jsem si gramofony a začal pořádat vlastní akce." Nejdřív to byly reggae festivaly. „Všechno jsem dělal sám – stavěl stage, natahoval plachty, zvučil kapely. Spal jsem čtyři hodiny a pak sbíral odpadky," popisuje začátky. „První Let It Roll jsme udělai v klubu Mlejn. Později se přesunul na další místa. A když jsem se z toho rozhodli udělat vícedenní festival, byl jsem překvapenej, že najednou přišlo míň lidí.“Profesionalizace a růstPřechod od nadšeneckých projektů k profesionálně řízeným akcím přišel postupně. Michal Thomes přestal pracovat v potravinářství a začal se festivalu věnovat naplno kolem roku 2000. "Rodiče z toho nebyli nadšení, ale respektovali to," vzpomíná. Let It Roll prošel podobnou proměnou. "V roce 2013 jsme se přesunuli do Benešova, začali investovat do designu stage a booking zahraničních DJů. Najednou jsme byli jediný vícedenní open-air festival pro drum and bass na světě," vysvětluje Suki. A ve světě skutečně zazářili, dnes na Let It Roll míří až 80 % zahraničních návštěvníků a má i britského partnera a úspěšné zahraniční edice.Česká festivalová scéna na světové mapěRock for People i Let It Roll se během let staly respektovanými značkami na evropské festivalové scéně. S profesionalizací si to vyžádalo i další kroky. „Když jsme vstoupili do evropské festivalové asociace, otevřelo nám to dveře k lepšímu bookingu a spolupráci se zahraničními agenty,“ vysvětluje Thomes.Let It Roll má dnes reputaci největšího drum and bass festivalu na světě. "Pomohlo nám, že jsme se od začátku soustředili na kvalitní line-up a silný vizuální styl. Když přijdeš na Let It Roll, musíš hned poznat, kde jsi," říká Suki a popisuje, že i na londýnskou edici si vozí kulisy z Česka. Festivaly dnes nejsou jen hudba – jsou to zážitky, prostor pro setkávání a zároveň tvrdý byznys. „Už to není jen o tom postavit stage a prodat pivo. Dnes je to komplexní operace s týmem lidí, co makají celý rok,“ uzavírá Thomes první část povídání.Záznam druhé poloviny setkání vám v podcastu Headliner CZ nabídneme za týden. Další Headliner půda se koná 14.4. v Galerii Malo

Nástup podzimu už bude pro řadu lidí navždy spojen se vzpomínkou na Mekyho Žbirku. V listopadu to budou tři roky od jeho odchodu, 21. října by oslavil 72. narozeniny. „Myslím, že by byl rád, že tu s námi dál funguje. Že jeho písničky pořád žijí, že na další a další z nich uvádíme s klipy a hlavně, že fanoušci ho pořád poslouchají,“ říká zpěvákova manželka Katka Žbirková v bilančním rozhovoru s Honzou Vedralem. Prvním, který spolu vedli od vydání knihy Katherine.  „Mám spoustu práce, a to je dobře,“ říká hned na úvod Katka. Za ty tři roky toho stihla opravdu hodně. Výstava Roky a dni se z obhlídek v Popmuseu překvapivým vývojem událostí dostala do pražského Národního Muzea, na Bratislavský hrad, do Východoslovenského muzea v Košicích a aktuálně dokonce i do Londýna. Viděly ji už tisíce lidí a zdá se, že další budou mít ještě šanci. „Mám už dvě další nabídky,“ prozrazuje Katka, že pokud vše klapne, mohl by se Meky v rámci svého pomyslného výstavního „turné“ vrátit na festival Pohoda i do New Yorku.  Řeč byla samozřejmě ale také o hudbě. O písních z alba Posledné veci, ke kterým Žbirková plánuje pořídit další klip. I o tragickém příběhu, který stojí za tím aktuálním k písni Naivná. „Měl ho točit David Beránek, tu písničku si vybral, ale pak se mi tři čtvrtě roku neozýval. Když jsem mu zavolala, oznámil mi, že je teď celou dobu se svojí dcerou, kterou postřelil vrah z Filozofické fakulty. Že je na tom velmi vážně, že neví, co bude,“ vypráví Kateřina. Práci na klipu si nakonec vzala za svou právě dcera Davida Beránka Tereza Doležalová, která vymyslela námět a společně se svými vrstevníky následně natáčení zrealizovala na pražské Kampě.  „Nikdo z nich netušil, že točí v místech, kde jsem vyrůstala a jako „naivná“ v sedmnácti chodila s Mekym venčit psa,“ vzpomíná Katherine na úplný začátek svého osudového vztahu, který tak Tereza v rámci své terapie do klipu otiskla, aniž by o tom tušila.  Řeč byla také o tom, jak vypadaly práce na pro mnohé kontroverzním singlu Nora, který vyšel v létě a k jeho vzniku přispěla i umělá inteligence, která Mekyho hlas dotvořila z jeho původního dema. „David (Žbirka – pozn. red) mi říkal, že to nechce produkovat jako standardní nahrávku, kterou mu táta nazpíval. Chtěl, aby to mělo futuristický dotek. Ta písnička má opravdu nadpozemský nádech. Líbilo se mi, že z toho nechtěl udělat rádiový hit a uchopil to takhle. Vím, že je to citlivá věc. Ale myslím, že by Meky nebyl proti tomu,“ popisuje Katka písničku, která kupodivu bodovala v jediné hitparádě – ve Velké sedmě na Radiu 1.  V zajímavé kontrastu s tím jsou akce, které Mekyho fanoušky čekají v dalších týdnech. Jde o koncerty nazvané Miro Žbirka Symphonic Night, které se odehrají 24. října v Bratislavě a 15. prosince v pražském O2 Universu. Jejich koncept, kdy pěvecké party v originálních aranžích převezmou klasické nástroje, vymýšlel sám Meky ještě za svého života. A opět připomenou, jakou sílu v sobě jeho hudba do dneška má.  K pracovnímu nasazení Katky Žbirkové patří i její práce se zpěvačkou Lenny, o kterou se začala starat coby manažerka. A aktuálně za sebou mají úspěch s vyprodaným koncertem v Obecním domě. Anebo funkce prodavačky merche a správkyně Mama hotelu, kterou vykonává pro skupinu Sunnbrella.  A kde na to všechno bere Katka energii? „Asi mě Meky nakazil workoholismem. Já taková vůbec nebyla! Byla jsem línej člověk, který se válel doma, hrál počítačový hry a četl knížky. Ale Meky pořád něco vymýšlel. A dopadlo to tak, že já už snad taky neumím odpočívat,“ směje se. „Ale ta chvíle přijde. Já si lehnu někde u moře a už nevstanu.“  Ale na to je ještě čas, plánů má Katka Žbirková v kapse ještě do

Ještě jednou se s námi můžete vrátit na festival Rock for People. Právě tam se totiž v režii Headlineru konal panel, ve kterém si Jindřich Šídlo na chvíli odpočinul od politiky. A společně s Josefem Vlčkem, Honzou Vedralem a Petrem Adámkem z České televize navštívil svět hudební kritiky a publicistiky. Jak to v současné době v hudebních i nehudebních médiích chodí? A jak to bylo v minulosti? A nemají politici a muzikanti nakonec snad něco společného? Vítejte v poněkud nečekané debatě s poměrně nečekanými pointami.

Letní šuplíková krize podcastu Headliner CZ pokračuje. Proto vás tentokrát místo standardní epizody čeká rekonstrukce titulního článku červencového vydání našeho časopisu, který pojednává a skupině Lufťáci. „Hlavně si neber diktafon,“ instruuje mě bubeník David Landštof a z jedné z mnoha umaštěných kapes na vestě mu kouká párek... začíná toto vyprávění Honza Vedral.

Ano, víme, že v tom titulku je chyba, že tam mají být myši. Ale to jsou věci, které se v našem podcastu dějí, když pan Šéfík odjede na dovolenou a Sága se Šroubkem nenapadne nic lepšího než natočit guerrilovou epizodu bez jeho vědomí! V tomto dvoutřetinovém vydání revue NOTY VOLE je všeho míň, zato vám to wlado s Honzou odvypráví s šílenou kadencí a zásadně bez rozmyslu a bez teček. Nejprve jsme probrali aktuální červencové vydání časopisu Headliner, které můžete číst ve svých mobilech, tabletech i na webu. Zavzpomínali jsme na Red Hot Chili Peppers a jejich zlomové album Californication, chtě nechtě se vrátili na Glastonbury, probrali zrušené koncerty a smůlu, která se nalepila na paty Colours of Ostrava. A aby toho nebylo málo, rozhodli jsme se pověnovat i radikálnímu kroku Michala Davida, který vyměnil osmdesátkové synťáky za ukulele. Zatímco jemu je líp, o osádce naší podcastové revue se to úplně říct nedá.  V dvoutřetinových trendech rozebíráme nový singl Marpa, který natáčí svoje vysněné country rapové–album. A máme kupodivu dost velkou radost i z aktuálního letního hitu Pam Rabbit. V tipech vás pak čeká Toro Y Moi a taky noví Fontaines D.C.  A místo červa jsme poslali Danymu jeden country pozdrav, aby mu nebylo líto, že tu nebyl s námi. A taky aby nás za tuhle podcastovou sabotáž nepřizabil. 

Podcastová revue NOTY VOLE! se na jeden díl mění na NOTY GLASTO! a přichází s krásným hostem v podobě Šárky Hellerové, která s pány Ságem a Šéfíkem prochází hudební festival Glastonbury 2024. Wlado ne jednu epizodu přenechal své místo za mikrofonem i na grafice, ale zatím to chudák neví. V epizodě číslo 34 najdete 34 hudebních ukázek z festivalu Glastonbury a k nim fundovaný komnetář o tom, jaké to bylo. Tedy poslouchejte rychle než to smažou!

V poslední den festivalu Rock for People naše slavná trojice Šroubek, Ságo a Šéfík přijala pozvání na Conference Stage, kde se dopustila živé verze podcastové revue NOTY VOLE. Jako host u toho nemohl chybět Jiří Hrdina.  Společně tito čtyři vystoupili mimo všechny zajeté formáty naší revue.Žádné tipy, žádné trendy, ale stále ještě běžící festival podrobili kruté (ale spíš milé) kritické reflexi. Trojnásobný držitel Stanley Cupu nám popsal, jaké je to stát na pódiu s Vypsanou fixou, držet v ruce kytaru a hrát pro pětadvacet tisíc lidí. Wlado přidal k dobrému další historky s trsátkem svého osudu, Honza seznámil publikum se festivalovým objevem, kterým se pro něj stala zpěvačka se jménem psa. A Dany pohovořil o svých zážitcích z areálu i jeho zákulisí.  Mezi pány nechyběla ani drobná přestřelka o tom, zda jsou The Offspring za zenitem, či zda show The Prodigy byla skvělá, vyčpělá, anebo to stálo vždycky za prd. A samozřejmě jsme probrali i velkolepou show, kterou přivezli Bring Me The Horizon. Ale někteří z nás šli stejně radši za pěknou českou písničkou.  Děkujeme Rock for People za pozvání na skvělý festival. A vám všem, kteří jste si přišli NOTY VOLE naživo užít, i když proti nám hrál legendární Petr Spálený a tajný host festivalu skrytý pod přezdívku Zdena.

Rozhovory Honzy Vedrala v podcastu Headliner CZ se vrací. Prvním hostem po pauze způsobené seriálem Pětatřicátnící je Mirai Navrátil. Řeč byla o albu Tomodachi, deseti letech na scéně, vývoji české populární hudby, rádiích i hudebních kriticích. Může být jejich pochvala pro kapelu polibkem smrti?

Podcastová revue NOTY VOLE je zpátky se standardním, třicátým druhým vydáním, dlouhým jako týden před výplatou. Spousta témat, spousta nové hudby, abychom se také dotkli té staré. A starejch časů, kdy holkám v ústech zvonil smích a všem bylo po ránu líp. Rozebereme šeptaly, kňourauly i silné hlasy, narazíme na Karla Kryla, White Stripes, a připomeneme článek Penk Floyd - obrácená strana talentu Josefa Vlčka. Black Eyed Peas, Calin, Sofian, nový Eminem a spousta hloupostí ketrá nás napadla při střihu. Celou epizodou se jako červená nit vine klasické Vivaldiho dílo – Čtvero ročních období. Dočkáte se velké sázky a její výsledek najdete na samotném konci tohoto dílu. 

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila?  Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát. V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Teď přišla řada na ostatní členy Kabátu. Každou středu si v rámci našeho kanálu Headliner CZ pozveme jednoho z nich, aby do mozaiky příběhu Kabátu přispěl svými vzpomínkami. Tak si u našich podcastů nezapomeňte nastavit odběr.  V šesté epizodě do redakce Headlineru společně s Otou dorazil baskytarista, textař, zpěvák a zakladatel Kabátu Milan Špalek. "Začínali jsem tím, že jsme s kamarádem hráli v háječku na španělky a zpívali anglicky. Anglicky jsme teda neuměli. První píseň byla Sleep sweet sleep. Taková romantická," popisuje, jak zněl Kabát, když chodil na základní školu. Grády to začalo nabírat později, když už kolem sebe našel muzikanty. "Bylo nám dvacet. Tak jaký má člověk záliby? Chce se bavit, chce někde sejmout nějakou holku. Tak jsme o tom zpívali," popisuje mladické období Kabátu. Bylo mu jasné, že škole se věnovat nebude. "Vyučil jsme se na instalatéra – ale byl jsem příšernej instalatér. Tak jsem si říkal, že se radši budu soustředit na muziku, protože to mě bavilo. Sváření trubek jsem se vyhejbal, to bylo šílený," pokračuje Milan Špalek a přidává k dobru historku ze své praxe, která byla naštěstí pro všechny velmi krátká. "Měl jsem takovej speciální klíč, kterým se dala na ulici zavřít voda do celýho baráku. A tím jsem řešil všechny problémy. Když někomu rupla voda, tak jsem ji zavřel," popisuje. "Lidi pak volali na byťák: "Nám neteče voda!" A když se mě mistr ptal: „Špalek, jak to, že jste to neopravil?“, tak já odpovídal: „Vždyť říkali, že jim teče voda, tak teď jim zase neteče. Tak o co tam jde, proboha?“ Takhle blbej instalatér já byl. Takže není divu, že muzika převážila."  Dozvíte se, jak to má Špalek se psaním textů, jaké jsou jeho nejoblíbenější písně. I co to obnáší přijít s novou skladbou po pětatřiceti letech v kapele. "Když něco napíšu, nevěřím, že je to dobrý, dokavaď mi to lidi sami neřeknou. Nevěřím, že je ta kapela dobrá. Nevěřím, že příště přijdou lidi. Celej život to mám takhle. Prostě tomu nevěřím. Ve všem jsem největší skeptik z kapely," říká překvapivě.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila?  Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát. Hlavním průvodcem historií Kabátu se stal kytarista Ota Váňa, strůjce řady nosných riffů a hitů, které má kapela v repertoáru.  Každou středu si můžete jeho vyprávění poslechnout v rámci našeho podcastu Headliner CZ. A kromě vzpomínek Oty Váni vás postupně čekají i rozhovory s ostatními členy Kabátů. Tak si u našich podcastů nezapomeňte nastavit odběr.   A než se do toho vrhneme, ještě jedno důležité upozornění. V této sérii vás čekají sex, drogy a hlavně spousta rokenrolu! Ve čtvrté epizodě uzavírá Ota Váňa své vzpomínání. Pozveme vás do zákulisí obou koncertů na Vypichu. Co řekl Karel Gott Kabátu na předávání Slavíků? Jak kapela prožila covid? A co to obnáší po pětatřiceti letech rokenrolu přijít s novým riffem a dobrým textem? Krom povídání o albech se dočkáte i historek ze studií. Pár slov o podlézání politiků. A dojde i na objasnění toho, kdo kdy a proč si v Kabátech troufnul ostříhat si vlasy. Tím uzavíráme Otovo vzpomínání a vrhneme se do dalších kapitol kabátího příběhu.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila?  Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát. Hlavním průvodcem historií Kabátu se stal kytarista Ota Váňa, strůjce řady nosných riffů a hitů, které má kapela v repertoáru.  Každou středu si můžete jeho vyprávění poslechnout v rámci našeho podcastu Headliner CZ. A kromě vzpomínek Oty Váni vás postupně čekají i rozhovory s ostatními členy Kabátů. Tak si u našich podcastů nezapomeňte nastavit odběr.   A než se do toho vrhneme, ještě jedno důležité upozornění. V této sérii vás čekají sex, drogy a hlavně spousta rokenrolu! Ve třetí epizodě rozebíráme alba Go Satane Go, kompilaci Suma Sumárum, na které poprvé zazněla Pohoda, i vznik alba Corrida, které se zpozdilo tak, až Kabát musel přeplánovat turné. Ale stálo to zato. Krom povídání o muzice se můžete těšit na zásadní historky z ubytoven i amerických turné a hotelů. Jak to přišlo, že Kabát málem zapálil nemocnici v Motole? Jak to bylo s prvním Slavíkem? A co se dělo v zákulisí Eurovize a proč ze soutěže Kabát ve skutečnosti odešel jako vítěz? Zahaleno tajemstvím zůstane snad jen Hurvajzovo tajemné posezení s Dášou, které se poněkud protáhlo.

Podcastová revue časopisu Headliner je zpátky s šestadvacátým vydáním. Tentokrát vás čeká speciální živák, který jsme natočili 14.3. na půdě Malostranské Besedy, kde jsme slavili desáté narozeniny magazínu.  Na začátku Dany s Honzou připomenou, co všechno se na oslavách narozenin Headlineru událo. A pro ty, co nebyli, odhalí tajemství kapely The 1993, za níž se skrývalo speciální akustické vystoupení Ewy Farne.  Po úvodu se přepneme na půdu, kde osádku NOTY VOLE posílil stvořitel Hudebních masakrů a otec zakladatel našeho magazínu Jarda Konáš. Téma povídání tedy bylo jasné – deset let hudebního časopisu Headliner. V občas nekontrolovatelném toku vzpomínek, který se hrdině snažil udržet v otěžích wlado, dojde na vzestupy i pády naší redakce, jakož i na pomluvy a pochvaly kapel, manažerů a dalších hudebních bytostí.  Vzhledem k povaze povídání se tentokrát budete muset obejít bez tipů a trendů, ale nebojte. Ušní červík na samém konci podcastu už hlodá a je připraven se zakousnout. Děkujeme všem co přišli a těšíme se na další živáky!

Ve čtvrtek 14. března se uskuteční jubilejní 10. narozeniny magazínu Headliner v pražské Malostranské besedě, kam bychom vás rádi pozvali také speciální sérií rozhovorů, kterou přichystal wlado. Tentokrát je na řadě šéfredaktor Honza Vedral.  A teď už má slovo wlado: S Honzou Vedralem jsme to vždycky měli jako na houpačce. Oba jsme si o sobě mysleli, že ten druhý je kretén, ale cestu jsme si k sobě (doufám) našli. Honza je taková klidná síla časopisu, moc neřve a nenadává a když už, tak člověk ví, že je opravdu zle. Pravděpodobně mě ovlivnil víc, než bych chtěl přiznat a pokaždé když jsem měl možnost vyrazit s ním na rozhovor, tak jsem se něco naučil a v něčem se posunul. Často se hádáme a štěkáme po sobě – to ostatně znáte z podcastu Noty Vole, ale myslím si, že je nenahraditelnou součástí toho soukolí. Bez něj by rozhodně Headliner vypadal naprosto jinak, pokud by vůbec byl! V rozhovoru se dozvíte, jak to bylo na začátku Headlineru, jak to má s psaním knih, v čem je pro novináře výhoda hrát v kapele. A proč je Honzovou noční můrou dvojnice Britney Spears.

Ve čtvrtek 14. března se uskuteční jubilejní 10. narozeniny magazínu Headlineru v pražské Malostranské besedě, kam bychom vás rádi pozvali také speciální sérií rozhovorů, kterou přichystal wlado. Jako prvního si vzal na paškál otce zakladatele Jardu Konáše. A teď už má slovo wlado: "Deset let už pořádné numero, a tak jsem se rozhodl, že pro vás připravím několik rozhovorů s lidmi, bez kterých by Headliner nikdy nevznikl a nechám je na onu divokou dekádu zavzpomínat...  Jardu asi nemůžete nemít rádi – pokud vás tedy někdy v minulosti nenatřel v Masakrech, ale i tak to s vámi už tehdy myslel dobře! Když vypráví o začátcích magazínu tak vidíte, jak mu svítí oči a jak se usmívá. Každé moje setkání s ním skončí nekonečným povídáním, a to nejen o hudbě. Jarda je inteligentní a schopný člověk, který je ale zároveň skromný a pokorný. Jak říkám nejde ho nemít rád... A jednou možná napíše knížku o Hentai Corporation. Víc už ale v našem rozhovoru."

Plníme rest z loňského roku. Přinášíme záznam z živého vystoupení, které se událo 17. listopadu na Nové scéně Národního divadla. Honza Vedral a Radek Diestlerem z Popmusea během něj společně vzali diváky na hudební procházku dobou, kdy i autorská práva na světové hity patřila všem. Akce se konala na pozvání spolku Díky, že můžem. A za to vážně díky... Během povídání došlo na povahu fungování hudebního byznysu za minulého režimu. Probrali jsme důvody, proč vlastně vznikalo tak moc coververzí. Došlo na srovnání Česka a Slovenska i na případovou studii písně Mexiko. A řadu humorných historek. "Helena Vondráčková zmerčila, že Abba vydala singl Winner takes it all. Zalíbilo se jí to a takřka vyběhla na Supraphon. V závodě zvítězila, až v závěsu za ní doběhl Karel Gott. A byl velmi smutný, že tuto píseň nemůže zazpívat on," líčí Radek Diestler příběh písně A ty se ptáš, co já.   Samostatnou kapitolou pak byli největší lupiči socialistického popu, jejichž šéfem byl podle očekávání vyhlášen František Ringo Čech. 

„Já už dvacet let strašně překvapuju a do toho jsem v prdeli a do toho překvapuju i sám sebe. Žiju v neustálým překvapení,“ směje se papa českého hip hopu v podcastovém rozhovoru Honzy Vedrala. Řeč byla o reakcích na Orionův rap a zejména o první sólovce Teritorium, která oslavila 20 let od vydání  „Když se vidím, nebo slyším, tak se nedivím, že na mě někdo napíše hejt. Hejt je palivo. Nejsem Václav Havel, aby mě všichni měli rádi,“ ohlíží se Orion s nadhledem sobě vlastním za svojí kariérou, která je pevně spjata s legendárními PSH.  Přesto už od začátku v sobě měl nutkání udělat si album po svém a na vlastní triko. A tak vzniklo v roce 2003 první Teritorium. Sólovka, na které nemusel dělat kompromisy a kterou následně místo dvou plánovaných alb rozvedl na „tři a půl“ desky. „Byl jsem překvapenej, že to za těch dvacet let zas tak nezestárlo. Ta deska hezky vypadá a dobře se poslouchá. Jsme na ní hrdej,“ říká o prvním Teritoriu, které vyšlo nedávno v reedici na vinylu.  „Byl to pokoj v paneláku, za závěsem mikrofon, v pokoji ten nejlevnější gauč z Ikea. Futon. Nadržená mňoukací kočka a Tomáš Sochůrek zvaný Etienne jako zvukař,“ popisuje prostředí, ve kterém důležitá deska českého rapu vznikala. „V tý době jsme hodně hulili trávu, takže tam bylo zahuleno, a ty v tom sedíš a od rána do večera spekuluješ textíčky a beaty,“ shrnuje atmosféru doby, a tak není divu, že se už skoro všem zúčastněným „vykouřila“ z hlavy.  Chudáčci Písně ale zbyly. Jednou z nejvýraznějších jsou Chudáčci, ve kterých se poprvé setkal se slovenským rapperem Čistychovem a jeho tehdejší přítelkyní, zpěvačkou Tinou. „Byla to první pecka, se kterou vylezla ven,“ vzpomíná Orion na song s parodickým textem, ve kterém si oba rappeři dělají legraci ze svých neúspěchů u žen. Protože jako Orion pobaveně podotýká: „Já jsem u nás v kapele nikdy nebyl ten mačo.“  Přátelství s Čistychovem Teritorium přetrvalo. Slovenský rapper mu hostoval na všech sólovkách a na letošek plánují společné album. „Bude na ní písnička Dva chudáčci. Akorát to bude už bez Tiny, protože ta neměla čas. Chtěli jsme, aby na nás píčovala: To jste se za těch dvacet let moc neposunuli,“ vypráví Orion. Gruppo v reklamě Krom důkladné pitvy alba track by track přišla řeč i na aktuální věci. Orion prozradil, že našel původní verze tracků z Repertoáru od PSH, o kterých si myslel, že shořely na harddisku společně s počítačem. Rád by je v blízké době za pomoci Ondřeje Ježka zrekonstruoval a vydal.  A samozřejmě jsme nemohli minout ani jeho kapelu Gruppo Salsiccio, které se před nedávnem povedlo prodat písničku Bububu do velké turecké reklamní kampaně na obchod s oblečením. „V Gruppo Salsiccio si odbíhám od rapu do něčeho zábavnějšího, Nehodlám bejt zpěvák, i když mě do toho lidi tlačí,“ říká Orion. „Zarputile odmítám hodiny zpěvu. Zatím mi to tahle stačí. Až dojdu k tomu, že mám limity a chci se posunout, třeba se to změní.“  Zatím je zkrátka spokojený s tím, jak věci jsou. „Uvidíme, jak dlouho nás bude bavit si z vás dál dělat srandu. Úlet je už to, že zpívám šest mysliveckejch písniček. To úplně stačí.“ A co ho zatím ta léta, co je na scéně, z fanouškovských hejtů a reakcí pobavilo nejvíc?  Byl to komentář na internetu: „Orion, to je Iveta Bartošová českýho rapu.“ „Když jsem si to přečetl, tak jsem chcípnul smíchy a k tomu jsem se nasral,“ vypráví Orion pobaveně. „To někdo dobře napsal!“ V podcastu Headliner CZ dále uslyšíte: Příběh Dokumentu Orionek. První setkání s Egem a Rytmusem z Kontrafakt. I o tom, co se stalo s Davidem Čokoládou.

„…a jestli vám to leze do červenejch, je to váš problém,“ začíná poslední letošní vydání podcastu Headliner CZ písničkář Pokáč. V rozhovoru Honzy Vedrala podrobně prozkoumal svou čtvrtou desku, která dostala název Rodinné album. „V pubertě jsem psal o tom, že nemůžu sbalit žádnou holku. Pak jsem psal, že mě štve šéf v práci. A teď je pro mě aktuální vstávání v noci kvůli přebalování, utírání zadku a odstraňování banánu ze všech možných textilií, který máme v bytě,“ popisuje její obsah. Na albu pracoval dva a půl roku. „To je zhruba stejně dlouho, jako je na světě náš starší syn Theodor. A tak se to logicky točí podle podobných témat.“ Krom přebalování tak došlo na alkoholismus, možnosti manželského intimního života i na Pokáčův vztah k běhání a featuring, o kterém netuší ani Mirai.

Podcastová revue časopisu Headliner je zpátky s osmnáctým vydáním. Tentokrát se Dany, Honza a wlado věnovali fenoménu kapely Kiss, která odehrála poslední koncert své kariéry v domovském New Yorku. A dojde i na jejich začátky s Ivanem Králem. Samozřejmě se ponoříme i do trendů, kde se strhne zděšení a morální panika nad písní Bejby od zpěvačky jménem Sima. S Vojtěchem Dykem se zamyslíme nad singlem Táto. A pak se vrátí Rytmus a jeho Bengoro. A chybět nemohou ani aktuální hudební tipy a ušní červ.  Co je obsahem osmnáctého vydání?  • Kiss - jejich konec i začátek. Vše s otazníkem • Kdo z nás se nedíval na Slavíka a proč? • Co píšeme v prosincovém Headlineru? • Jaký byl Red Bull Soundclash? A halové koncerty Mirai a Jelena? • Panika nad zpěvačkou jménem Sima. • Vojtěch Dyk a jeho Táta. • Rytmus je zpátky s Bengoro. • Plus hudební tipy: Cocorosie, Peter Gabriel, Tim McGraw  • A samozřejmě taky ušní červ...  Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k osmnácté části podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my.

Podcastová revue časopisu Headliner je tady s šestnáctým vydáním. Mohla to být krásná edukativní epizoda, ale hádky a urážky od prvního tématu, držení se pod krkem při trendech a dokonce rozbroje při hudebních tipech díky kapele která vypadla ze scénáře a sociální nesnášenlivost v country: to vše je možná předzvěst konce skupiny NTVL! Ale stále nám zbylo spoustu zajimavých plků o Rock’n’roll Hall of Fame, obsahu listopadového vydání magazínu Headliner a spekulace nad Rock for People. Trendy, tipy i ušní červ vás nemine, užijte si poslech, co když je to naposled?

„Vyrostl jsem na hard rocku. Jediné měřítko dobré hudby pro mě bylo, jestli je tam dlouhé kytarové sólo,“ vzpomíná na svoje hudební začátky překvapivě Lukáš Bundil. Hosty Honzy Vedrala v podcastu Headliner CZ byl společně se svým parťákem, zpěvákem Petrem Lexou. Jejich popové duo Slza slaví deset let existence a nedávno vydalo čtvrté album Monodrama. Jaké jsou jejich kořeny, jak je formoval úspěch a co si myslí o českém popu?

Podcastová revue časopisu Headliner je zpátky se čtrnáctým vydáním. Dozvíte se, jaké bude nové album Rolling Stones, které jsme slyšeli jako první v republice. Probereme kauzu rozpadu skupiny Dymytry i sólové ambice pana Protea. Dojde i na Marpa a nový singl Klenoty, ve kterém překvapivě dobře rapuje i Lenny. A také na koncerty U2 v lasvegaské hale Sphere, kterou jsme si na facebooku Headlineru mohli prohlídnout i zevnitř. Ponoříme se do trendů, kde boduje PTK, Kateřina Marie Tichá i Xindl X. A nemohou chybět ani aktuální hudební tipy.    Co je obsahem čtrnáctého vydání?  •           Rolling Stones: První dojmy z prvního alba  •           Dymytry: Proč je dobré nemít Protea  •           Je PTK béčkový Yzomandias? •           Kateřina Marie Tichá poprvé s The Bandjeez •           A spor o nový singl Xindla X •           Plus hudební tipy: Moře dní, Zach Bryan, Old Dominion •           A samozřejmě taky ušní červ...    Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k čtrnácté řásti podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my.

Podcastová revue časopisu Headliner oblékla ve dvanáctém patří nesmrtelné kapele.  Tentokrát se pánové Honza Vedral, Dany Stejskal a wlado zaměřili na fenomén Rolling Stones. Singl Angry, kterým klasici britského rokenrolu oznámili album s novým materiálem po osmnácti letech, totiž pořádně provětral redakci. „Pro řadu lidí je to kapela dědků, co to měli dávno zabalit. Jenže oni vydali tuhle písničku,“ začíná povídání Honza Vedral. „Nejdřív jsem byl skeptickej, když jsem jí doposlouchal, byl jsem naprosto šokovanej,“ popisuje nadšeně svoje dojmy wlado. „Mladý kapely se x desítek let snaží vrátit kytary…“ „…až přijdou Rolling Stones a znova zachrání rokenrol,“ doplňuje ho Honza. A zároveň tím vyjadřuje, proč je album Hackney Diamonds jedním z nejočekávanějších alb letošního října. „Do teď jsem se z toho konsternovanej,“ podotýká Wlado ještě před tím, než se naše trojice společně ponoří do probírání historie a nejlepších nahrávek slavné kapely. Dojde na tipy na oblíbená alba i bujaré historky z natáčení, během něhož třeba zloději kradli až příliš uvolněným Stounům nástroje i vybavení za bílého dne přímo předními dveřmi studia. „Mick je rock a já jsem roll,“ uzavírá hlavní téma slavný citát Keitha Richardse. A Dany se neudrží a opět vyhlásí pro naše posluchače soutěž.  Po oblíbené sekci citací z tiskových zpráv z redakčního mailu už potom následuje neopatrný ponor do trendů a s ním i nějaká kontroverze. Na prvním místě trendující píseň Andrey Kalousové osazenstvo podcastu opravdu nepotěšila. „Mě to uráží vizuálně i zvukově. Do trendů se to asi dostalo jenom kvůli Kazmovi,“ povzdechne si Dany. „Dle mého názoru ostatní věci, které na profilu má zdaleka nejsou tak příšerný jako tohle. Urvi mi uši, vydloubni mi oči, vyřízni mi jazyk.“ Nadšený nebyl ani wlado. „Palačinky jí jdou jako zpívání,“ shrnuje svoje pocity do úderné věty. A Honza přidal vhled karlínského starousedlíka: „V tom klipu chodí na různá místa, která asi mají vypadat romanticky. Ale na Karlínském náměstí leze pod stromy, kde obyčejně nesbírám ani hovna po psovi, jak to tam smrdí. A to je normálně sbírám všude.“  Co se trendů týče, mnohem větší nadšení vzbudili noví Maneskin, kteří ukazují, že proklínaná Eurovize nemusí vždycky zplodit jenom hrůzu. Pak do toho ovšem přijeli Harlej a umístili se do bedny na pole. A tím se všechno rozbilo.   Hudební chuť jsme si v podcastu NOTY VOLE naštěstí jako vždy spravili u tipů. Honza má velká očekávání od blížícího se vydání alba Jakuba Königa v produkci Petra Ostrouchova, wlado nás seznámil s příběhem fred again.. A Dany i ke svému překvapení objevil fenomenální kanadskou zpěvačku Alison Russel, kterou si určitě poslechněte.    A samozřejmě nechyběl ani oblíbený Ušní červ, jímž jsme se tentokrát definitivně rozloučili s létem.  Co je obsahem dvanáctého vydání?  * Rolling Stones: Jak znovu zachránili rokenrol  * Jaké byly jejich začátky?  * Jaký je příběh vyplazeného loga? * A jaká jsou naše oblíbená alba a proč?   * Perly z tiskových zpráv, aneb jak vykročit z komfortní zóny  * Ponor do trendů: Co dělá Andrea Kalousová pod stromy, kam chodí kálet psi? Fenomén Maneskin, aneb Eurovize může být k něčemu. A proč nejezdit Harlejem na pole.  * Tipy: Jakub König a jeho zářící Hvězdy, jak nahrává Fred Again.. a kde se sakra zjevila Alison Russel  * A samozřejmě taky ušní červ...  Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k poslechu dvanácté části podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my. 

O jejím talentu se mluví tak dlouho, až málem spadla do kategorie věčná naděje. Skvěle zpívá, skvěle hraje na kytaru, umí složit písničku. Přesto její debut Půlnoc prošuměl. Teď se ale Tereza Balonová vrací s albem Lampiony, které může být domácí hudební událostí podzimu.  Budova vydavatelství Universal v pražských Dejvicích ještě voní novotou. Po rekonstrukci se tu ledacos změnilo, ale kancelář značky SinglTon, domovské stáje Davida Stypky, Jelenů nebo Kateřiny Marie Tiché, zůstala na svém místě.  Sedíme v ní s Terezou Balonovou, v jejímž světě se toho taky dost změnilo, i když základy zůstaly stejné. Je tu s námi i producent Martin Ledvina – ne snad proto, že by Tereza o své hudbě neuměla mluvit sama. Ale protože Martin byl do desky, která vyšla 1. září, ponořený stejně hluboko. A se svými zkušenostmi dovede dobře popsat ten dlouhý proces, jak se z talentované holky může stát skutečná hvězda.  S tak silným albem, jakým jsou Lampiony, se přesně to může stát takřka v přímém přenosu.  V podcastu Headliner CZ si tentokrát můžete poslechnout rozhovor Honzy Vedrala, který doprovází aktuální titulní článek zářijového Headlineru.

„Všechno, co řeknu, je pravda. A jestli ne, tak se to musí pravdou prohlásit. Jinak to nejde,“ vysvětluje Kašpárek v rohlíku v neplánovaném dílu podcastu Headliner CZ. V rozhovoru s Honzou Vedralem mluví o šestnácti letech bejbypanku, největších hitech, řevnivosti mezi českými kapelami pro děti a festivalu Kefír, který se koná už 2. září v Hradci Králové. 

Třetí album On/Off, které nedávno vydala Bára Poláková, patří mezi nejlepší české popové nahrávky první poloviny roku. Nejen, že na něm jsou krásné písničky a silné melodie, ale taky velmi osobní témata, která Bára do skladeb umí dostat s humorem sobě vlastním. "Nikdo z nás nechce být s někým, kdo ho nemiluje," říká v rozhovoru s Honzou Vedralem v podcastu Headliner CZ, v němž nahrávku společně a do detailu rozpitvali skladbu po skladbě.

Podcastová revue časopisu Headliner pokračuje. Tentokrát pánové Honza Vedral, Dany Stejskal a Wlado Sejk prosvištěli červnovými festivaly. Výsledkem je více než dvouhodinová epizoda s rekordním množstvím ukázek. Pojďte se s námi vrátit do zákulisí festivalů Rock for People a Glastonbury i na další obří akce, které definovaly letošní červen. Chybět nebude ani hádka nad koncertem Marka Ztraceného ve fotbalovém stánku, kam by Wlado nikdy nešel. A samozřejmě ani vaše oblíbené rubriky Trendy, Tipy a Ušní červ. Co je obsahem čtvrtého vydání?  * Jak to vypadalo v zákulisí Rock for People? * Proč to odnesli zrovna The 1975? * Co se dělo před koncertem u Slipknot? * Proč, sakra, nikdo nezpíval s Muse? * Komu půjčil Wlado své trsátko osudu? * A jaké to bylo pro Danyho poprvé vyrazit na Glastonbury? * Životní koncert Eltona Johna na vlastní kůži * Rituální šílenství se skvělými Young Fathers, kteří teď musí do Brna, protože Pop Messe, bohužel, bude. * Nový singl Ektora, citové vydírání Krhuta s Kozubem a Ema Smetana poprvé v češtině. * A naše tipy na písničky, které by vás mohly bavit. Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k poslechu sedmé části podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my. 

Jiří Slavík je renomovaný multiinstrumentalista a ikona české jazzové scény. Kroky tohoto „hudebního cestovatele“ vedly od havířovského folklorního souboru přes římskou konzervatoř, londýnskou Royal Academy a mnohé další destinace, až k opětovnému návratu do Česka v roce 2014. Tam jeho skladatelský a interpretační um začal aktivně čeřit vody hudební scény, za což byl dva roky na to oceněn Cenou Anděl v kategorii World Music za projekt Mateřština, v němž se mísí prvky jazzu, klasické hudby a folkloru. Mimo spolupráci s VUS Ondráš a vlastní kapelu Survivors je aktivním v mnoha hudebních projektech. V letošním roce Slavík vydal u vydavatelství Bivak Records ryze jazzový počin Nostalgia. „Je to určitá nostalgie za časem, který už nebude.“ O tomto a dalším se baví s Jakubem Gaťkem v sedmé edici 32 Bar Talk.

Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k poslechu druhé části podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my.  Podcastová revue časopisu Headliner neplánovaně pokračuje hned druhý týden po sobě. Tentokrát si pánové Honza Vedral, Dany Stejskal a Wlado Sejk totiž vzali na paškál aktuální téma - hudební ceny. Jak se stalo, že hudební kritici vyhlásili v cenách Apollo singlem roku hyperpopovou jízdu tramvají číslo 17 od Matt213? Kdo všechno sedí v České hudební akademii, která rozhoduje o Andělech. A proč jí tak dlouho trvalo objevit Calina? Plus povídání o drsném muži z Ostravska, který se s prodejem tvrdých drog dostal na čelo českých trendů i o trávníku Báry Polákové. NOTY VOLE přináší názory, novinky, hádky a komentáře k dění na české i světové hudební scéně. A také tipy na alba a singly, které byste rozhodně neměli vynechat. Co je obsahem druhého vydání?  Jak se volí singl roku podle hudebních kritiků?  Kdo se může stát členem Andělské akademie?  Existuje cena, kterou by mohl dostat Tomáš Savka?   Proč nemají jazzmani svůj galavečer?  Hard Rico a jeho ódy na tvrdé drogy. A čím nás okouzlila nová hudba od Romy, Luke Combse a boygenius. To a mnoho dalšího si můžete poslechnout v druhém vydání revue NOTY VOLE!

Hudební historik, publicista a autor řady skvělých publikací Radek Diestler je známý svou exaktností. Působí v Popmuseu, které má sídlo v pražském klubu Kaštan, a pořádá pozoruhodné výstavy zaměřené na hudební historii. O té byla řeč i v rozhovoru Honzy Vedrala pro podcast Headliner CZ. Konal se totiž u příležitosti vydání knihy Praha beatová, v níž Radek Diestler zmapoval klubové dění v metropoli od padesátých let. To podstatné o její povaze je řečeno už v anotaci: „Praha beatová nabízí „Magical Mystery Tour“ po pražských lokalitách spojených ve druhé polovině 20. století (s mírným přesahem za rok 2000) s rockovou hudbou. Navštívíme kluby, sály, kulturáky, máničkovské hospody, otevřené byty i zkušebny. Vypravíme se za Bosou hlavou i Plechovým dědečkem, na rock‘n‘roll půjdeme do Merkuru i na Rokosku, na metal do Barikádovny. Odkryjeme tajemství popelářské bedny před New Clubem a uvnitř okusíme proslulou leteckou limonádu. A pak skončíme na hřbitově, jako ostatně všichni.“

S debutovým albem se zjevila koncem loňského roku. Nesleduje na něm žádné trendy ani nehledá novou formu. Prostě tahá držky a zpívá leckdy obhroublé, ale pravdivé texty ze života mladé holky. Tedy z toho svého. Stane se Rozálie objevem letošního roku, nebo je na to už „stará“? Poslechněte si rozhovor Honzy Vedrala, který doplňuje titulní článek [https://www.headliner.cz/2023-1/rozladena-drzka] lednového Headlineru. 

Aneb začalo to Křečovýma žilama a Gumovým knedlíkem. Jednoho dne se u nás v redakci zjevil nečekaně Petr „Hraboš“ Hrabalik a přinesl s sebou dva poklady. Honza Vedral si s ním hned domluvil natáčení podcastu o Hrabošově kapele Našrot. Jeden z prvních českých hardcorových spolků totiž oslaví 28. ledna v pražském klubu Vagon 35 let na scéně.

Klesající návštěvnost. Rostoucí ceny energií. A nepředvídatelné rušení a překládání dlouhou dobu plánovaných koncertů. Nejen v hlavním městě stojí česká klubová scéna na prahu velké proměny. "Covid na nás dopadá teď. Já jsem dva roky přežil bez problému, protože všichni řešili covid, covid covid. Tady máte peníze navíc, tady vám vyjdeme vstříc… A teď? Už je po covidu, už nepotřebujete pomoc," říká ředitel MeetFactory Marek Lakomý v dalším díle volného cyklu podcastů Pražská hudba II. V rozhovoru s Honzou Vedralem hovoří o tom, jak se jeho klub vyrovnával s dopady pandemie, změnou dramaturgie i menší chutí lidí chodit do klubů. "I velká jména, která u nás hrála, měla letos návštěvnost nižší. Do roku 2023 s tím budeme muset začít nějak výrazněji pracovat. Kapely, na které dřív přišlo bez problému 500 nebo 600 lidí dnes mají 400 nebo 200 lidí v sále. Je to opravdu špatný," popisuje Lakomý realitu hudebních klubů, které v dramaturgii nesází jen na mainstreamová jména. A který se netýká zdaleka jen MeetFactory. "V současných rozpočtech na hudební akce figurují naprosto minimální částky. Třeba 50 lidí a 300 korun. Zbytek zaplatíme z dotací a od donátorů," přiznává. * Jak se v pražských klubech změnil systém předprodejů?  * Kdo nese náklady za náhle zrušené koncerty?  * Jak kluby řeší rostoucí ceny energií? * Jaký má inflace a rostoucí ceny služeb dopad na turné kapel a kdo to zaplatí? * Jak fungují dotace a komunikace s úředníky? * A jak reálná je hrozba, že se vrátí na podzim roušky?  "Budeme si muset zvyknout na novou realitu hudby. Jako se dřív říkalo, že galerie a divadla bez dotací nemohou nezávisle fungovat, tak to teď nepůjde ani u té hudby," říká ředitel MeetFactory Marek Lakomý.  O podcastové sérii Pražská hudba II Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů. Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Nové album Lenny nazvané Heartbreak Culture už sklízí první nadšené reakce kritiků i fanoušků. „Dá se říct, že zachycuje historické okamžiky, kdy se hudba nahrála přes Skype nebo přes Zoom. Je to svým způsobem i záznam covidové doby,“ popisuje jeho vznik sama zpěvačka. Jak se za poslední tři roky změnil život i vkus hudebníků? A kde se objevila vášeň pro elektrické kytary? Svou třetí desku začala Lenny natáčet v Liverpoolu, ale nakonec na ní z velké části pracovala se skvadrou producentů a songwriterů z domova. Z Prahy sledovala i to, jak její skladbu Lithium online produkuje Mike Shinoda z Linkin Park. Krom natáčení se zkomplikovaly i možnosti hraní ve světě, které měla Lenny rozjednané. „Z velké části se koncerty jenom přesunuly. Třeba maďarský festival Sziget držel slovo. Ti nás s kapelou chtěli a úplně bez problému to dva roky počkalo,“ vypráví Lenny.  „Problém je třeba u showcasových festivalů jako Reeprebahn. Ti naplánovaný program přesunuli o rok, ale protože nemohlo vystupovat tolik interpretů, tak je sesekali a ty zbylé odložili o další rok. Reálně máte šanci až za rok, za dva, protože se to celé posunulo.“ Je po takové změně pravidel pro české hudebníky ještě těžší proniknout do zahraničí? „Já vidím cestu v tom pracovat na muzice, protože když se vám něco povede, tak už se dveře otevírají samy. Ale v cizině je samozřejmě ohromná konkurence a není to jednoduché. Musí se to zkrátka potkat,“ vypráví Lenny v rozhovoru s Honzou Vedralem. O podcastové sérii Pražská hudba II Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů. Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Držitel Grammy, několika Andělů, producent, skladatel, klávesista a hammonďák Ondřej Pivec byl hostem prvního dílu podcastu 32 Bar Talk, který společně připravují časopis Headliner a festival JazzFestBrno. Brněnský rodák, který se ve světě proslavil především díky spolupráci s americkým zpěvákem Gregorym Porterem, žije dlouhodobě v New Yorku. Covidová krize mu však nečekaně přinesla prodloužený pobyt v rodné zemi. "Vzal jsem to, ale záhy si uvědomil, že hip hop funguje úplně jinak než hudba, kterou jsem byl zvyklý hrát," vzpomíná na svou zkušenost s Wu-Tang Clan.  32 Bar Talk je společný podcast hudebního časopisu Headliner a festivalu JazzFestBrno. Pianista, skladatel a nyní také moderátor Martin Konvička si zve k mikrofonu nejen hosty z jazzového světa, ale také hudebníky, kteří hranice žánru už dávno překročili, nebo do jazzových vod vplouvají jen výjimečně. Ostatně, kde ty hranice a jazzové vody vlastně jsou? Existují vůbec ještě žánry? Není už jazz mrtvý? A proč zrovna 32? K hledání odpovědí stačí jediné – stisknout tlačítko play.

Sebechvála nesmrdí! Šéfredaktor Honza Vedral a vydavatel Dany Stejskal rekapitulují nejlepší momenty z historie hudebního časopisu Headliner. A také listují aktuálním vydáním s pořadovým číslem 100. Proč je na jeho titulní straně David Žbirka? A co všechno zažila Šárka Hellerová v tourbusu Eagles of Death Metal?  Kolik autorů prošlo historií časopisu? A co všechno se dělo na pohyblivých titulních stranách? Jak došlo k tomu, že nám Kato z Prago Union složil song? Jaké bylo nejhezčí narozeninové přání? A jak vznikla fotka, na níž Imagine Dragons drží Imagine Dragons, jak drží Imagine Dragons? Co všechno chystáme na oslavy 100. vydání Headlineru?  A koho má rád Dany Stejskal? Nové vydání podcastu Headliner CZ doplňuje článek o 100 zásadních momentech časopisu, který si můžete přečíst [https://www.headliner.cz/2022-6/100-zasadnich-momentu] v červnovém vydání.

"Po čtyřiceti letech máme stejnýho nepřítele. A nejenom my. I ty," říkají Michal Ambrož a David Koller z Jasné Páky. "Jsme zkažení americkým kapitalismem. Máme rádi, kytary, žárovky, internet a bicí Ludwig." V rozhovoru s Honzou Vedralem vzpomínají na začátky kapely na "čtvrtletních mejdanech", zákazy, které přišly po publikování legendárního článku Nová vlna se starým obsahem v bolševickém plátku Tribuna. A mluví o nahrávání nových písní z právě vydaného EP Starej každej bejt neumí, které pokřtí 5.5. v pražském Divadle Archa. 

Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI) vydala souhrnnou zprávu o stavu hudebního průmyslu za rok 2021. Kdo jsou největší hvězdy současnosti? A proč právě loňské výsledky poprvé překonaly, co bylo v devadesátých letech? Kupuje ještě někdo cédéčka? A jak se, sakra, ve statistikách objevili Fleetwood Mac a jejich Rumours? Honza Vedral a Josef Vlček uvádějí oficiální žebříček hvězd roku 2021 v souvislostech.

Zpěvačka Kateřina Marie Tichá o natáčení posledního alba Davida Stypky, sbližování s Bandjeez, cenách Anděl, Jelenech, potřebě hudby i chození po horách.  „Nikdo z nás, kdo jsme byli Davidovi poblíž, nevěřil, že to takhle dopadne. On byl naprosto přesvědčenej, že to zvládne,“ ohlíží se Kateřina Marie Tichá v podcastu Headliner CZ za divokým rokem 2021, který převrátil její život vzhůru nohama.  Všechno tehdy začalo lednovým úmrtím Davida Stypky. „Zastihlo nás to nepřipravený,“ shrnuje opatrně k pocity, které prožívali i jeho nejbližší spolupracovníci. Sama se s Davidem a Bandjeez přátelila dlouho, vokály natáčela už na jejich průlomovou desku Neboj. A bez jejího hlasu by stejně neznělo ani aktuální album Dýchej, za které je Stypka posmrtně nominovaný na tři ceny Anděl.  „Řekli jsme si, že to album musíme dokončit. Byla to pro nás částečně berlička, abychom to celý zvládli,“ popisuje Tichá začátek roku 2021. „Zároveň jsme věděli, že to bude náročný a těžký. Poslouchat ty písničky a dělat na nich, ze všech úhlů je zkoumat a snažit se přijít na to, jak by to David chtěl.“  Po takovém začátku se jí ale rok 2021 přeci jen trochu projasnil. Na Andělech se s deskou Sami stala Objevem roku. A natáčení posledního alba Davida Stypky nakonec Kateřinu s Bandjeez natolik sblížilo, že se rozhodli spojit svou budoucnost a vystupovat společně. Získala tím hodně.  První pražský koncert odehráli loni na Headliner (ne)Pontonu. A od té chvíle bylo jasné, že se stanou i hlavním hostem narozenin Headlineru leots 17. března v Malostranské Besedě. A zdaleka nejen protože na těch posledních, zrušených před dvěma lety, měl na pódiu stát právě David Stypka. „Ani nevím, jak to popsat navenek. Bandjeez jsou pro mě pocit jistoty, kterou jsem nikdy neměla. Ani na pódiu ani v životě. Z těch kluků se stala rodina,“ říká Kateřina Marie Tichá v rozhovoru s Honzou Vedralem.  Vzpomíná v něm i na své začátky, které byly spojené s kapelou Jelen, s níž stále vystupuje jako speciální host. A hlavně s dlouhým obdobím hledání vlastního hudebního výrazu.  „Jsem ráda, že jsem debutovou desku tak odkládala. Když jsem v roce 2014 vydala EP, byla to sbírka prvních písniček, které jsem napsala mezi patnácti a osmnácti. Ale nebyla jsem s tím spokojená. Prostě mi to nepřišlo dost dobrý. Neuměla jsem tu desku položit před sebe a říct: Tohle to jsem já a tohle chci dělat,“ líčí Kateřina, jak období hledání vypadalo. Od jedné skladby byla schopna připravit 50 verzí s různými muzikanty a nikdy je nevypustit ven. „Musím cítit, že to dává smysl, že tam nejsou vaty a výplně, že to není sentimentální nebo hloupý. Musím o tom být přesvědčená, že je to to, co chci zrovna říct. Nechci dělat věci, aby byly. Chci je dělat, aby měly smysl,“ vysvětluje.

Kolem Vlčka, bylo v posledním roce opravdu živo, pozornost na sebe strhnul zejména produkcí songu Omaga pro Bena Cristovaa, který na Eurovizi slyšelo přes 200 milionů lidí. Dalším překvapením byl společný song s kapelou John Wolfhooker, ve které Vlček hraje na baskytaru a Benny se s ní v singlu Tidal Wave představil jako rockový zpěvák. „My jsme si prostě sedli,“ přikyvuje v podcastu Headliner CZ. „Překvapilo mě, jak silné má Ben rockové kořeny. Jednou mi slovo od slova odscreamoval celý Hatebreed. Říkal, že když skáčeš na snowboardu, tak nemůžeš poslouchat Katy Perry.“ V minulých dnech John Wolfhooker příjemně zaujali vlastním tvrdým singlem Singularity, kterým oznámili podpis smlouvy s velkým vydavatelstvím Warner Music, kde neskrývají ambice zkusit uspět i v zahraničí. Pokud to ovšem nebude na sílu... „Machine Gun Kelly před pár lety nastartoval vlnu návratu hudby, ve který už zase smrděj kytary,“ říká Vlček spokojeně. “Pomalu se na kytarovou hudbu začínají zase nabalovat lidi a jede vlna, která může fungovat. Ale jestli je rock relevantní, je nám trochu jedno. Nikdy jsme to řešit nemuseli.“ Řeč byla i o Vlčkově první kapele Koblížci, která právě oznámila comeback. Navzdory svému šílenému názvu to kluci z Šumperka ve své době dotáhli celkem daleko a Vlček na tom měl dost zásadní podíl. „V Koblížcích jsme měli problémy dvou kohoutů na jednom smetišti. Ve spoustě věcech jsme se nestřetli. Odešel jsem v zoufalství, že mě ostatní nemají rádi, protože se chci hudebně posunout,“ vzpomíná po letech v rozhovoru s Honzou Vedralem. Dnes už ale prý někdejší problémy zmizely. A i když v aktuální sestavě Koblížků Vlček není, neváhal se chopit produkce nového singlu Skáču přes kaluže. Podepsaný je ale i pod dalšími ceněnými songy. Produkci dělal třeba pro Aiko, kterou jsme vyhlásili objevem roku, aktuální EP Pam Rabbit, o níž píšeme v rubrice Čerstvé zboží. Nebo The Valentines, kteří na sebe výrazně upozornili v nominačním kole na letošní Eurovizi. A Michala Horáka, který se stal objevem (nejen) na Slavících. "Přestože jsme z jiných hudebních světů, máme se rádi. Teď jsme byli dva dny zavřený ve studiu a nahrávali stepaře!" říká jeden z nejzajímavějších mladých producentů. "Dává mi příležitost načuchnout k věcem, u kterých bych jinak neměl šanci." V seznamu Vlčkových produkcí jsou ale i podivuhodná místa. Třeba písnička Jizva křížem krážem, kterou udělal pro Lucii Vondráčkovou. „Byla to teprve moje druhá produkce. Lucka se ozvala Pam Rabbit, se kterou jsem dělal její první song, a požádala ji o písničku,“ vzpomíná Vlček pobaveně. „Bylo to úplně random. Vůbec nevím, jak se to stalo. Třeba do přímého kontaktu jsem se s Luckou dostal jenom jednou po telefonu.“ Samotné natáčení popisuje prostě: „Lucka nazpívala zpěvy v Kanadě, poslala je a já jsem to slepil. Byla to jedna z mých prvních věcí a říkal jsem si, že se na tom můžu trochu zviditelnit,“ ohlíží se dnes Vlček pobaveně. Jak současná produkce vypadá v praxi? Jak je na tom český rock? A jak zní jeho současná generace?

Tématem povídání Honzy Vedrala a Josefa Vlčka v podcastu Headliner CZ byly tentokrát texty českých písní.

„Věděli, že se mnou v tom nebude ani náznak bulváru,“ říká Kamil Střihavka o hostech deseti dílné série Ikony Kamila Střihavky, kterou od pátku 7.1. začne v týdenním cyklu vysílat ČT Art. „Neměli jsme ambici vydělat peníze nebo se dostat do bedny. Šli jsme do toho jako ortodoxní hudební fanoušci,“ popisuje v podcastu Headliner CZ vznik formátu, pro který se s režisérem Miloslavem "Mumli" Levekem inspirovali u Sammyho Haggara z Van Halen. „Ten taky navštěvoval kolegy z rockový branže u nich doma a povídali si po svém. Humor je mezi hudebníky specifická věc,“ říká Střihavka. Ikony tak nabídnou leckdy velmi osobní rozhovory například s Petrem Jandou, Romanem Holým, Radkem Pastrňákem, Fanánkem, Danem Bártou nebo Davidem Kollerem, se kterým Střihavku pojí i rodinné vazby, protože mají společného vnuka. „Já jsem dědeček číslo jedna a David dědeček číslo dva,“ vypráví Střihavka v rozhovoru s Honzou Vedralem pobaveně. „Příprava před první klapkou trvala tři roky. Byli jsme důkladní a chtěli jsme, aby všichni velmi rychle zapomněli na to, že jsou kolem nich kamery,“ pokračuje v popisu nové série, v níž muzikanty rozpovídal v jejich domácím prostředí. I přes letité známosti se mnohokrát dočkal překvapení. „Třeba když jsem volal Petrovi Jandovi, úplně mě odzbrojila jeho energie. Moje první otázka byla: „Co bereš?“ Úplně mě převálcoval,“ říká hned o prvním dílu. Došlo samozřejmě i na zanícené muzikantské povídání. „Michal Pavlíček půl hodiny mluvil a ani jsem mu neskočil do řeči. Odzbrojil mě příběh kytary, na kterou natočil celé album Stromboli. Škoda, že ten se do závěrečného střihu ani nedostal,“ pokračuje Střihavka. Výsledný pořad je podle něj takové best of z best of. Původní padesátiminutové medailonky totiž ještě sestříhali na polovinu. Řeč ale nebyla jen o seriálu Ikony. Došlo taky na Střihavkovy začátky coby barového muzikanta, angažmá v Motorbandu, úplatky v rádiích i na to, proč se před pěti lety rozhodnul skoncovat s muzikály. „Prostě jsem doplatil hypotéku,“ říká nejdřív ve vtipu, proč se rozhodnul soustředit hlavně na živé hraní. „Ale to samozřejmě bagatelizuju. Muzikálový žánr šel divným směrem. Kumšt se začal krčit v rohu a pak z těch produkcí úplně zmizel,“ vysvětluje.  „Muzikál je od slova muzika. Musí tam být živej orchestra živá hudba. Když už to dneska pouští z cédéček, říkám si, kdyby jim to alespoň přeskakovalo, aby se něco dělo,“ nesouhlasí s uvažováním a praktikami některých současných produkcí, které z představení dělají rychloobrátkové zboží. „Všechno jsem překlopil v živý hraní. To byl důvod, proč jsem vůbec začal s muzikou,“ vrací se Kamil Střihavka ke svým kořenům. V současnosti funguje ve čtyřech formacích najednou. „Sedím na víc židlích a nejsem kovanej autor, takže ty pecky ze mě lezou pomalu,“ odpovídá na otázku ohledně nové tvorby, jejíž vznik zpomalil obtíže spojené s uzávěrami kvůli covidu. „Natáčení Ikon mě drželo hodně nad vodou, protože se prostě nehrálo,“ přiznává Kamil Střihavka, který každý díl zakončuje společnou písní nebo jamováním se svými hosty. A jaké je hlavní poselství jeho pořadu? „To, že jsem pětatřicet let profesionální hudebník se nevylučuje s tím, že jsem hudební fanoušek. Naopak.“

V pondělí 6. prosince bude mít na novém iVysílání České televize premiéru prvních pět dílů webového dokumentárního seriálu Rapstory. Jeho režisér Šimon Šafránek byl na dálku hostem Honzy Vedrala v dalším vydání podcastu Headliner CZ. "Rap se dostal z ghetta do fotbalových šaten," shrnuje Šafránek celkem deseti dílnou sérii, kterou připravili s hudebním novinářem Karlem Veselým a střihačem Šimonem Hájkem. "Je to kultura, ve které lze najít velké množství upřímných výpovědí o současném světě a člověku." "Věnujeme se tomu, jak se hiphopová komunita u nás vůbec vytvářela. Hráli jsme si s představou, jak společnost ovlivňovala rap a jak rap ovlivňoval společnost. A přišli jsme na to, že rap ovlivňoval hlavně sám sebe," popisuje Šafránek koncept dokumentární série, která podle jeho slov nebude filmovou wikipedií, ale soustředí se na vybraná témata, která tuzemský rap do dneška zformovala.   "Je to generační zlom, který zatím není vidět. V normálních médiích se moc o rapu neozvíš. Většinou jsou tam lidi s kytarama. A přitom děti poslouchají výhradně hip hop," popisuje, jak vzniká nedorozumění mezi generacemi. "Česká hudební scéna je optikou médií tak neuvěřitelně konzervativní, že je to na vyhlášení muzea," konstatuje Šafránek.  Začnou tuzemská rádia konečně hrát rap? A stojí o to rapová scéna vůbec? A kdo všechno bude v Rapstory vystupovat, čím překvapil Ektor a prč všichni uznávají zrovna Oriona?

„Měl jsem zdravotní problémy. S klukama jsme se rozešli v dobrým. Dohodli jsme se, že takhle už dál spolupracovat nejde,“ říká o změnách u legendární punkové kapely Plexis její frontman Petr Sid Hošek.  „Měl jsem určité psychické problémy. Bylo toho na mě moc. Po té havárce jsem chodil na léčení. Už je to lepší, ale rozhodnutí už padlo, takže jsem postavil novou kapelu,“ vysvětluje v rozhovoru s Honzou Vedralem pro podcast Headliner CZ. Kapela v novém složení už intenzivně zkouší několik dní v týdnu. „Jenom kytaristu pořád ještě nemáme. Naivně jsem doufal, že to bude Johny Chaos, ale bohužel neprošel konkurzem. Zasekl se před třiceti lety a my chceme jít dál. Přeju mu, ať si najde kapelu,“ popisuje Hošek aktuální vývoj v Plexis.   Řeč byla i o albu Půlnoční rebel, které oslavilo třicet let od vydání. „Byla to doba naprostýho povznesení a skvělý nálady. Tenkrát se opravdu všichni na všechny smáli. Mysleli jsme si, že žádná špatná doba už nemůže přijít. Nevyšlo to,“ popisuje vznik kultovního alba Petr Hošek. Titulní skladbu napsal na základě svojí první návštěvy západního Berlína. „Dali jsme si LSD. A po dvou letech se mi ten zážitek poskládal v hlavě,“ směje se.  Jak vypadal vůbec první koncert Plexis? Co měli kdysi společného skini, pankáči a máničky? A jak to bylo s tři týdny trvající demonstrací na Staroměstském náměstí, na které se hlučelo tak dlouho, díky které vznikly první pražské rockové kluby? „V lidech už dneska není to odhodlání. Každý si jede na svým písničku sám na sebe. Ta obrovská pospolitost dávno vyprchala.“ říká Petr Hošek, ale jedním dechem dodává: „Za tři měsíce mi bude pětapadesát. Už léta zastávám názor, že mě sere bejt nasranej.“

"Pořád mi chybí totální sebejistota. Furt pochybuju a nejenom v hudbě, ale i když si třeba vybírám holky. Pořád zpochybňuju naše kroky a úspěch. A bojím se to přijmout, i když nevím proč," rozpovídal se nebývale otevřeně frontman kapely Mirai v rozhovoru s Honzou Vedralem. "Asi na tom není nic špatného. Ale tak jako někdo neumí pochválit nebo říct svojí holce, že ji miluje, tak já neumím přijímat, když někdo chválí nás." Jak vznikalo aktuální album Maneki Neko a jakou roli v tom sehrál producent Ondřej Fiedler? "Ten název vymyslela moje máma. Původně se deska měla  jmenovat Sajonara, ale to znamená sbohem. Kluci z kapely říkali, že to je malování čerta na zeď," vysvětluje. "Půlka desky je o holkách a o lásce. Je to vděčný téma. Jestli ve svém věku něco prožívám, tak jsou to vztahy holky a láska. Často nevydařená. Je to autentický pohled." Mirai jsou v současné době nejposlouchanější kapela v České republice. Co s partou obyčejných kluků z Frídku Místku udělá raketový start popularity? "My jsme nikdy nejeli v ultrabulvárním showbyznysovém světě. Teď jsem si na něj skrz Stardance sáhnul a je to děsivý," popisuje Navrátil noční rozhovory s bulvárními novináři, kteří čekají na úlovky po večírcích televizní taneční soutěže, které se aktuálně účastní. "Můj jediný tanec, než jsem to vzal, přitom byl, když jsem v patnácti pogoval na Vypsanou fixu." Celkově ale zůstává v klidu. "S úspěchem se spíš mění pohled okolí na nás." Jak se vůbec Mirai dostali do soukolí hudebního showbyznysu? Jak probíhalo vyjednávání o první smlouvě s velkým vydavatelstvím? V jakých momentech chtěl dát Mirai přednost kariéře právníka? Jak reagoval na "recenzi naživo" Jardy Konáše. A kdy skutečně nenáviděl největší hit Když nemůžeš, tak přidej?

"Yesterday zlej, today to srovnej, tomorrow pomalu bude už dobrej," zpívají době navzdory optimisticky ve společném songu Jeden rok Fast Food Orchestra a Vojtaano. Jak došlo k prolnutí světů jedné z nejdéle hrajících tuzemských ska kapel s rapperem a stand up komikem? A s jakým očekáváním vyjíždějí na společné turné, které začne v sobotu 6. listopadu v Sedlčanech a vyvrcholí 16. prosince v pražském Roxy? "Základní energií si rozumíme," shodují se během rozhovoru s Honzou Vedralem v podcastu Headliner CZ frontman Fastfood Orchestra Fido a Vojtaano. Dohromady je svedlo nahrávací studio Rooftop Ondřeje Žatkuliaka, ve kterém loni chystali nezávisle na sobě svoje vlastní alba. Už tehdy si padli do noty. "Potřeboval jsem do jedné písničky trubku," popisuje Vojtaano první a ještě nenápadnou spolupráci, od které to byl k naplánování společného songu a turné jenom krok. "Přišlo mi, že v naší hudbě jsou podobný atributy, který se přitahujou," přikyvuje Fido, podle kterého měli Fast Food Orchestra jedinou obavu: S jakým textem asi rapper a písničkář s prořízlou pusou a hity jako Budulínek vs. Galantní jelen do společného songu přijde?  "Nejste zklamaný, že tam nejsou prasárny?" ptá se hned Vojtaano Fida pobaveně a vypráví, že i když se sprosťáren nebojí, už z nich vlastně pomalu vyrostl. "Hranic mám čím dál víc. Od malička se ale vymezuju oproti neupřímnosti, že se o některých věcech nemluví," zdůrazňuje.  Jak bude společné turné Vojtaana a Fast Food Orchestra vypadat? Jaké bylo jejich společné skládání? Jaký mají vztah k českým textům? A proč zrovna oni patří mezi muzikanty, kteří v uplynulých měsících neztratili pozitivní přístup ke světu? 

„Musel jsem si vymyslet vlastní prostředky, jak něco takového nahrát,“ říká v podcastu Headliner CZ frontman Albert Romanutti. Bert & Friends uzavírají jednu kapitolu. Živák 2050: Live at Strahov přinášejí fiktivní koncert z budoucnosti a Albert se v rozhovoru s Honzou Vedralem rozpovídal o detailech, jak se něco takového nahrává. „2050 je zad louho a zároveň je to blízko. V té době bude kapela asi pořád existovat,“ říká frontman dost možná nejoriginálnější kapely na tuzemské scéně.  „Je to potenciální hra s nostalgií. Když mi bylo pět, tak jsem sám sebe zdravil do budoucna: Alberte, až ti bude deset. tak tě zdravím. Tohle je stejný pozdrav, ale nejen pro mě, ale i pro posluchače.“ Celé album podle něj podněcuje imaginaci a posluchače dostane do jiné reality i díky binaurálnímu zvuku, který přináší beaty štěstí. „Nejtěžší bylo vytvořit zpívající tisíce lidí. Vyseděl jsem tisíce hodin nad tím, že jsem stahoval celý internet. Používal jsem různé pluginy, nahrával jsem vokály přes sebe, sbíral různý chanty z okresních fotbalů, kde křičej rodiče na děti,“ vypočítává Albert, jak se snažil vytvořit něco, co ještě nikdo neslyšel.  „Věřím, že to jde. Tahle deska je jedním z důkazů. A proto jsem tomu dal tolik práce,“ vysvětluje. „Už když jsem chodil na Ježkárnu, hájil jsem, že jde vymyslet nový žánr. Učitelé mi často říkali, že už tu všechno bylo. Říkal jsem jim, že se taky sám každý den učím nové věci, tak se je zákonitě musí učit i celý svět.“ Proč Albert jako teenager poslouchal hudbu s dotekem smrti? A jaký je rozdíl mezi skládáním vážné hudby a písniček pro Bert & Friends?  Pokud se vám podcast líbí, budeme rádi, když pro Headliner budete hlasovat [https://kristalova.lupa.cz/hlasovani/?setSubjects=1658] v anketě Křišťálová lupa.

„Ze svojí image udělali součást svého úspěchu a nedílnou součást své kapely,“ říká v podcastu Headliner CZ Jarda Konáš o legendární popové kapele, jejíž úspěch se ve své době vyrovnal Beatles. Tentokrát jsme si v podcastu Headliner CZ vyzkoušeli nový formát. Hostem Honzy Vedrala byl otec zakladatel našeho časopisu Jarda Konáš. A řeč byla o britských popových průkopnících Duran Duran, kteří 21. října vydají nové album Future Past. Nás ale zajímala spíš jejich minulost. Jarda Konáš do říjnového Headlineru napsal o Duran Duran retro článek s výmluvným titulkem Jako druzí Beatles [https://www.headliner.cz/2021-10/jako-druzi-beatles]. A během rozhovoru jsme jeho části rozebrali ještě do většího detailu. Jak se z kapely, co mívala dvě baskytary a klarinet stal popový fenomén? Stáli Duran Duran u zrodu boybandů? A jaké byly okolnosti vzniku legendárního klipu Girls On Film, který pobouřil erotickou lascivitou a kapelu zapsal do popové historie? „Duran Duran byli fintilové ve správný čas na správném místě,“ říká Jarda Konáš. "V pětašedesáti chci vypadat jako oni." Pokud se vám náš podcast líbí, budeme rádi, když pro Headliner budete hlasovat v anketě Křišťálová lupa [ https://kristalova.lupa.cz/hlasovani/?setSubjects=1658].