Historie - Novinky.cz

Když vypuklo v Praze 5. května 1945 povstání, českoslovenští piloti v Británii mu chtěli hned letět na pomoc, ale nemohli. Britové jim nedali povolení, protože byla jasně stanovená demarkační linie mezi Sověty a západními Spojenci a Praha spadala do sovětské zóny.

Totalitní Severní Korea představuje uzavřený krutý svět s vlastními pravidly, který je těžké poznat. V 50. letech však byly vztahy KLDR a Československa mimořádně silné a mnozí se do Koreje vydali pomáhat, protože země, která napadla Jižní Koreu, patřila do tábora míru a socialismu, jak se říkalo. To vše připomíná výstava Ruku v ruce s Koreou v pražském Kampusu Hybernská, kde je k vidění na dvě stě fotografií.

Mezinárodní den památky obětí holokaustu se připomíná 27. února, v den výročí osvobození tábora Auschwitz, kde bylo zavražděno přes 1,1 milionu lidí. Proč je to právě toto datum a jak čelit osvětimské lži popírající holokaust, vysvětluje Michał Trębacz, ředitel polského Židovského historického institutu Emmanuela Ringelbluma.

Japonsko se stalo v srpnu 1945 první a dosud jedinou zemí, proti níž byla použita jaderná zbraň. Američané zvažovali, zda ji kvůli možným obětem, mají použít a jakým způsobem. Nakonec atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki shodili, protože Japonsko návrh kapitulace odmítlo a Američané se báli vysokých ztrát při dobývání Japonských ostrovů, říká v rámci projektu Rok osvobození historik Vít Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. Poukazuje i na to, jak porážka Japonska změnila podobu jihovýchodní Asie, kde jednotlivé kolonie získaly samostatnost.

Na frontě dlouhé 5300 kilometrů začíná útočit Rudá armáda. Kavalerie a kolony tanků i automobilů se valí přes pouštní oblast vnitřního Mongolska a pokouší se překonat pohoří Velký Chingan. Další vojáci překračují řeky Amur a Ussuri, překonávají bažiny a hustě porostlé hory. Druhá část klešťového útoku proti Japonsku směřuje od Chabarovsku a z oblasti Přímoří do území loutkového státu Mančukuo. Sověti dodrží slib daný na Jaltské konferenci, když 9. srpna, tři měsíce po skončení bojů v Evropě, zahajují útok na Japonsko.

Tři stříbrné bombardéry se ve výšce sunou ranní oblohou nad Hirošimou. Císařští orli proti nim nevzlétají, jsou příliš vysoko,. Nechtějí plýtvat vzácným palivem, Není to velká formace. Zřejmě provádějí průzkum po nočních náletech na několik japonských měst. Jeden minutu krouží nad městem a v 8.15 shazuje z výšky 9450 metrů první atomovou bombu Little Boy. Ta o 44 sekund exploduje ve výši 580 metrů přímo nad chirurgickou klinikou Šima. Na městem se objevuje atomový hřib. Ve městě umírá nejméně 60 tisíc lidí.

17. července 1945. V Postupimi, předměstí zničeného Berlína, se scházejí zástupci vítězných mocností, aby rozhodli, jak naložit s poraženým Německem. Zesnulého amerického prezidente Roosevelta střídá Harry Truman. Britský premiér Churchill jednání v jeho průběhu opouští a už se nevrátí. Po překvapivé prohře ve volbách ho nahradí labourista Attlee. Ve znamení změn se za zavřenými dveřmi jedná o potrestání nacistických zločinců, o osudu Německa i o přesunu milionů lidí. Rozdíly mezi Západem a Východem se prohlubují. Jednání pokračují až do začátku srpna. Evropou se šíří jak úleva, tak obavy. Vítězství je jisté. Budoucnost nikoliv. Novinky uvádí další díl ze série Rok osvobození, tentokrát s historikem Vítem Smetanou z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.

Američané neosvobodili bojující Prahu, i když přes ní projelo několik amerických misí. „Důvodem nebylo, že by se předem dohodli se Sověty, že to neudělají,“ uvedl historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Vít Smetana. V pokračování rozhovoru jsme se zaměřili na to, jak moc se angažovali českoslovenští představitelé v osvobození Prahy.

V Praze propuká 5. května povstání. Rozhlas volá o pomoc. Situace se zhoršuje, na předměstích metropole se tvrdě bojuje. Hrozbou jsou zasahují jednotky SS z Benešova na Pankráci i Schörnerova armádní skupina Střed. Proudové Messerschmitty 262 bombardují budovu rozhlasu. Oči se upírají na západ. Americké jednotky se dávají do pohybu. Plzeň osvobozují 6. května. Na Prahu ani na České Budějovice už nepostupují.

Druhá světová válka se blíží ke svému konci, ovšem nacisté v Terezíně ještě připravují hrůzné završení své vlády teroru nad vězni ze zdejšího ghetta a z policejní věznice gestapa v Malé pevnosti. Chystají místo pro jejich hromadnou likvidaci za pomoci vody i plamenometů. Začínají také práce na výstavbě plynové komory. Mnozí viníci zločinů však přesto později uniknou spravedlnosti.

Hlučná rána zaduní pražskou pankráckou věznicí. A znovu a znovu. Celkem pětkrát. 26. dubna 1945 ve zdejší sekyrárně umírá setnutím hlavy gilotinou posledních pět odsouzenců. Je mezi nimi i jedna žena. Nejobávanější nacistické popraviště protektorátu si právě vybírá své poslední oběti. Svoji smrt zde našly stovky českých vlastenců.

Vzduch plní hukot motorů. K Plzni se 25. dubna 1945 dopoledne blíží 276 bombardérů B-17G, jejichž cílem je jedna z posledních německých zbrojovek- plzeňská Škodovka a letiště Bory. Výbuchy bomb mění tovární haly v ruiny. Škodovka je zničena. Většina dělníků se stihla schovat. Spojenci před náletem varovali v éteru. O událostech mluví v projektu Rok osvobození Alex Švamberk s Vítem Smetanou z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.

Válka se neodvratně blíží ke svému konci, ale v malebné krajině Beskyd a Vizovických vrchů i ve druhé polovině dubna 1945 pokračují krvavé protipartyzánské akce nacistických jednotek. Jejich obětí se stanou i desítky obyvatel obcí Prlov a Ploština. Mnozí z nich jsou upáleni zaživa.

Jsou na pokraji smrti - zubožení, vyhladovělí, zmučení svými dozorci. Desetitisíce vězňů z koncentračních táborů rozpadající se Hitlerovy třetí říše ještě v posledních týdnech druhé světové války křižují v pochodech smrti dosud okupovanou částí Evropy. Aby se jako svědci nacistických hrůz nedostali do rukou Rudé armády a západních spojenců. Tisíce z nich od 20. dubna 1945 přicházejí také do terezínského ghetta. Mnozí z nich trpí vysoce nakažlivými nemocemi. Ty se ve zdejším ghettu a v nedaleké policejní věznici gestapa v terezínské Malé pevnosti začínají nekontrolovaně šířit. Zdejší vězně tak čeká děsivý závěr druhé světové války.

Devět tisíc děl a raketometů kaťuša začíná ráno 16. dubna 1945 pálit. Na německé pozice dopadá za první půlhodinu půl milionu granátů. Začíná útok na Berlín. Žukovův 1. běloruský front útočí z předmostí na Odře vzdáleného 60 kilometrů od německé metropole. Koněvův 1. ukrajinský front útočí jižněji na Nise. Oba mají rozkaz obsadit Berlín. Stalin je nechává soupeřit, komu se to povede dřív.

Ohromný bitevní kolos dlouhý 263 metrů vyplouvá 6. dubna 1945 z japonského přístavu Tokujama. Všech 27 lodních děl má plný palebný průměr. Palivo ale stačí jen plavbu na Okinawu. Loď Jamato je totiž vyslána v rámci operace Ten-gó na plavbu bez návratu. Má se pokusit zničit americkou flotilu, najet na břeh a do vlastního zničení dál pálit po spojených silách jako pobřežní dělostřelecká baterie. Bez doprovodu letadlových lodí je však už cestou terčem zničujících náletů amerických letadel.

Byla Květná neděle 25. března 1945, do Velikonoc scházel poslední týden. Pražané se právě vraceli z dopoledních radovánek, aby doma mohli usednout k obědu. Když v tom se ozvaly sirény a posléze se na nebi začaly lesknout přilétající formace stovek amerických bombardérů 15. letecké armády. Během náletu byly zasaženy stovky civilních objektů. Hlavním cílem spojeneckého náletu na severovýchod Prahy byly Českomoravské strojírny, neboli ČKD.

Je slunečný jarní den 22. března 1945, čas oběda. V tom se v Kralupech nad Vltavou rozezní varovné sirény a nedlouho poté se na obloze objeví bombardéry. Zatímco mnozí lidí zamíří do krytů, jiní je bez obav pozorují. Předpokládají, že jako obvykle směřují na cíle v Německu. Jenže o chvíli později následuje šok – desítky amerických liberatorů začnou svrhávat svůj smrtonosný náklad na město. Začíná katastrofa, která nemá v českých dějinách obdoby.

Transporty lidí přijížděly do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau z celé okupované Evropy. V přeplněných vagonech se tísnili židé, romové, političtí vězni, váleční zajatci i ti, které nacisté označili za „méněcenné“. V otřesných podmínkách cestovali i několik dní. Domů z tábora se už drtivá většina z nich nikdy nevrátila. Na celou reportáž s videem se můžete podívat ne serveru Novinky.cz.

Krátce po půlnoci 10. března 1945 se nad Tokiem objevují první americké bombardéry B-29. Nejzkušenější posádky shazují zápalné bomby. Požáry vytvářejí obrazec ohromného X, podle něhož se řídí další posádky. Nálet trvá dvě a tři čtvrtě hodiny, během nichž 279 letadel shazuje 1650 tun zápalných bomb včetně napalmových a fosforových. Silně fouká a plameny se ve městě rychle šíří. Ohnivá bouře sežehla skoro 40 km čtverečních zástavby. Zemřelo na sto tisíc lidí a další milion přišel o střechu nad hlavou Šlo o nálet s vůbec největším počtem obětí.

Německý třímotorový transportní Junkers Ju-52 se 23. února 1945 těžce prodírá nocí. Je přetížený. Z Vratislavi obležené Rudou armádou odváží dvacítku zraněných z německé pevnosti Breslau. Počasí je špatné, prudký vítr cloumá strojem. Najednou zazní obrovská rána. Letadlo ještě před svítáním naráží do svahu Obřího hřebene mezi Sněžkou a Svorovou horou. Šest zraněných se vydává ve sněhové vánici hledat pomoc. Do čtyři kilometry vzdálených Růžohorek přicházejí promrzlí v šest ráno. Mráz je příliš silný. Záchranná výprava vedená horalem Robertem Hoferem už v troskách nikoho živého nenachází. Při havárii umírá 24 lidí.

Ráno 19. února 1945 je po dvou pošmourných dnech nad Iwodžimou jasno. Američané z námořní pěchoty vybíhají minutu před devátou ráno z vyloďovacích člunů a zaujímají pozice na pláži. Podle plánu vykládají materiál. Postup z pláže však komplikují skoro pět metrů vysoké svahy z jemného černého sopečného popela, po kterém se špatně chodí a nedá se do něj zakopat. To je přitom potřeba. Hodinu po vylodění spouštějí japonští obránci vražednou kulometnou palbu. Boje o japonský ostrov jsou tvrdé a krvavé.

Je polovina února 1945 a spojenecké bombardéry právě mění německé Drážďany v prach a popel. Zasažena je i tamní věznice, v jejichž hořících troskách bojuje o život mezi mnoha dalšími českými vlastenci i slavný loutkář Josef Skupa. Jeho legendární loutky Spejbla a Hurvínka jsou v tu dobu v trezoru plzeňského gestapa. Kvůli protinacistickým narážkám v jeho hrách je už Češi neměli nikdy vidět…

Je Popeleční středa, 14. února 1945. K Praze přilétají od jihozápadu americké bombardéry. Začínají houkat sirény. Lidé však protiletecký poplach ignorují. Už tolikrát byl planý. Tentokrát však létající pevnosti shazují bomby. Explodují pár minut po vyhlášení poplachu. Lidé utíkají do krytů nebo do sklepů. Mnozí umírají pod troskami, další v krytu na Karlově náměstí.

Sirény v Drážďanech se rozhoukaly 13. února 1945 ve 21.51. Němci běží do krytů. Ve vzduchu je slyšet hukot těžkých bombardérů. O 22 minut později dopadají první bomby na cíle označené magnesiovými světlicemi, kterým Němci říkají „vánoční stromečky“. Během náletů od 13. do 15. února bylo na město shozeno asi 4000 tun bomb. Ohnivá bouře zničila 6,5 kilometru čtverečních města. Zemřelo na 25 000 lidí.

Jaltská konference, která probíhala od 4. od 11. února 1945, byla posledním setkáním amerického prezidenta Franklina Roosevelta, britského premiéra Winstona Churchilla a sovětského vůdce Josefa Stalina. Spojuje se s ní řada mýtů včetně toho, že si na ní velmoci rozdělily sféry vlivu. V obsáhlém rozhovoru v rámci projektu Rok osvobození je vyvrací Vít Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny. Dozvíte se třeba, že o osudu Československa se na Jaltské konferenci nerozhodlo, dokonce se o něm vůbec nejednalo.

Ve stínu slavného atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zůstává jiný atentát. Ten, se odehrál před 80 lety v Brně. Jeho cílem byl SS-Hauptsturmführer August Gölzer. Stal se tak druhým nejvýše postaveným Němcem, jehož český odboj za druhé světové války sprovodil ze světa. Jenže na rozdíl od Heydrichovy smrti, gestapo rozhodlo o utajení celého případu před veřejností.

Postupující sovětští vojáci z Koněvova 1. ukrajinského frontu se přibližují ke koncentračnímu táboru Auschwitz-Birkenau. Zbylí nacisté se tvrdě brání. V boji s nimi padlo 231 rudoarmějců. K táboru dorazili sovětští vojáci 27. ledna 1945 zhruba ve tři odpoledne. Když vidí zubožené vězně, jsou v šoku. S videem lze přehrát na serveru Novinky.cz

Před rozedněním v 5:35 začala pálit děla. Na předmostí u Baranówa na východě Polska začal 12. ledna 1945 1. ukrajinský front maršála Ivana Koněva dělostřeleckou přípravu. Němci útok nečekají, nic mu nenasvědčovalo. Je zataženo a letadla do vzduchu nemohou. Dým z dělostřelecké palby se ani nerozptýlil a už útočí sovětská pěchota. Němci rudoarmějce odrážejí. V deset hodin však znovu hřmí děla. Míří na odhalené pozice Němců a likvidují je. Za pěchotou vyrážejí tanky. Fronta je prolomena a německý 48. tankový sbor rozprášen. Sověti postupují o desítky kilometrů.

Novinky.cz uvádí první díl ze série Rok osvobození. Nový rok 1945 začal před pár hodinami. Je slyšet hukot leteckých motorů. Němečtí dělostřelci zahajují palbu. Několik nízkoletících strojů se jim daří zasáhnout. Nejsou to však nepřátelské bombardéry, ale vlastní stíhačky. Ve vzduchu je na 900 messerschmittů 109 a focke-wulfů 190 s podvěšenými pumami, které navádějí na cíle bombardovací junkersy. Německá luftwaffe chce jediným překvapivým úderem na 17 letišť v Nizozemsku a Belgii změnit nepříznivou situaci a zbavit spojence převahy ve vzduchu. Operace Bodenplatte je tak tajná, že o ní neví ani vlastní protiletadlové dělostřelectvo.

Už při útoku Japonců na Pearl Harbor 7. prosince 1941 a současném náletu na Filipíny se do bojů zapojili Čechoameričané. Další záhy poté narukovali, nebojovali však jen za svou novou vlast, ale i za osvobození Československa. Používali k tomu i svůj vliv v Hollywoodu. O podobách jejich zapojení hovořili v podcastu Historie generální konzul České republiky v Los Angeles Jaroslav Olša a redaktor Alex Švamberk.

Demonstrace 17. listopadu 1989 stála na počátku konce vlády komunistické strany v Československu. Tvrdý zásah proti studentům na Národní třídě vybudil společnost k bezprecedentní reakci, takže za týden už nestál v čele země Miloš Jakeš. Pochod na Národní třídě ale vůbec končit neměl, policie ho jen jinam nepustila. Trasu pochodu procházíme s jeho účastníkem Alexem Švamberkem, který byl na místě až do úplného konce.