Historie českého zločinu

14. listopad roku 1960, železniční stanice Stéblová u Pardubic, 17 hodin a 35 minut. Místo a čas největšího železničního neštěstí v dějinách Československa. Tato tragédie se ale nehodí do jásavého budování socialismu, a tak je snaha mnohé zamlčovat. Ale přesto je třeba najít viníky fatální srážky dvou vlaků, při které bylo kvůli vznícení nafty zmařeno mnoho životů. Kdo za srážku mohl? A co znamenaly podivné záblesky zeleného světla?

Vypadalo to idylicky. Místo činu vonělo čerstvými rohlíky, jeden z lupičů to tu znal dokonale a s sebou navíc měli i technickou novinku: ruční kotoučovou brusku. S ní mělo být otevření kasy hračka. Vraždit rozhodně nebylo v plánu. Další skutečný případ skutečného rady Vacátka. Co všechno pro záchranu svého majetku byl ochotný udělat pekař Brauner? zachránilo život jednomu z četníků? Jakou metodu výslechu se detektivové rozhodli využít? A jakou dohru měl případ u soudu?

Kam zmizel důchodce pan Slavík? Muž, který si přivydělával jako noční vrátný, byl považován za spolehlivého pracovníka. Jenže on vynechal už třetí směnu. A ani nezanechal na dveřích lísteček, kde je a kdy se vrátí, jak obvykle dělával. Záhada jeho zmizení byla vysvětlena 8. srpna 1965. Toho dne se za starým pánem vydala jeho dcera. Do bytu ji pustila dívka, která o sobě tvrdila, že je jeho podnájemnice. Pána našli v kufru v zamčené spižírně, od kterých se ztratily klíče.

Když náhle zmizí člověk, nevěstí to nic dobrého. V případu z roku 1964 museli kriminalisté najít odpověď na mnoho otázek. Jedna z prvních byla, kam a proč zmizel vrátný na stavbě hracholuské přehrady. Dokudrama podle skutečných událostí pro Historii českého zločinu napsal Emil Hruška.

Trvalo to jen pár sekund a zvuk výstřelů rychle zanikl v šumění obilí. Nikdo je nezaslechl. Na poli u obce Louvres zůstala ležet těla dvou mladých studentů... Rada Vaňásek vyřešil případ vraždy, který francouzská policie měla za beznadějný.

Na Štědrý den chce sloužit málokdo. Nejinak tomu bylo i na policejním komisařství zvaném pražská Čtyřka. V roce 1935 padl černý Petr na policejního radu Josefa Vaňáska a inspektora Jana Mrvíka.

Někdejší Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality obvykle neřešil případy plné honiček, vražd a napětí. Jeden z případů, který vyšetřovatelé řešili v roce 2008, ale vyčníval drzostí hlavního pachatele.

Byl to povedený dáreček. Prý by vymámil i tele z jalovice. A rovnou zlaté. Spravedlnost ho na konci 20. letech 20. století stíhala až do Jižní Ameriky.

„Cítím, že se tomu tentokrát neubráním. Vytahuji nůž. Všechno zmizelo, je jen ona… štíhlá, mladičká – oběť,“ zapsal svoji zpověď muž s nevídaně vysokým IQ.

Každý podvod vyžaduje nápad, pečlivou přípravu a notnou dávku hereckého talentu. Tři pachatelé v roce 1911 zcela novým způsobem okradli několik ctihodných občanů.

V březnu 1970 zmizel z Poštovního muzea v Praze vzácný osmdesátiblok poštovních známek. Nejen pražští kriminalisté byli na nohou, šlo totiž o událost mezinárodního měřítka.

Seznam jeho falešných jmen je úctyhodný. Dokázal podvést a obrat desítky lidí. Prokázal skvělé herecké nadání, když se mu podařilo podvést i policii.