Honza Průša

Diskvalifikace ukrajinského závodníka za pietní symbol, hry pořádané autoritářskými režimy a miliardový byznys ukrytý za frázemi o neutralitě. Olympiáda tvrdí, že spojuje svět skrze sport, ale její současná podoba ukazuje spíš pravý opak.

Olympijská kolekce znovu ukázala, jak snadno dnes zaměňujeme pocit za odbornost. Názory laiků mají stejnou váhu jako hlas expertů, politici pohrdají institucemi a nesmysly se legitimizují jako „vyvážená debata“.

Dnes byly oznámeny nominace na ceny české hudební kritiky Apollo. A kromě písní od Tata Bojs či Jamese Colea nebo desek Jakuba Königa či The Prostitutes může cenu získat i nominovaná píseň Z východu mráz projektu Zapomělsem.

Lucie je nejdůležitější tuzemská skupina 90. let minulého století. Brzy vyrostla v největší rockovou kapelu, jakou jsme tu měli. Stala se tuzemskými Rolling Stones a tak nebylo zvláštní, že si právě před nimi na šňůře k albu Voodoo Lounge zahrála.

V srpnu 1968 obsadili Rusáci Československo. Největší naději tenkrát vkládali Čechoslováci do Dubčeka, který svůj nejdůležitější historický boj v Moskvě prohrál. Zajímavostí je, že se jeho selhání věnoval i Charles Bukowski v jedné ze svých povídek.

Jsme v samém závěru. Poslední, 25. kapitola novely Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná, je tady. Může celý tenhle příběh končit happyendem? Dopředu prozradím, že může. Nevěříte? Tak si to přečtěte.

Co na to všechno řekli lidi? Jaký další dopis dostal Bílek? A od koho? Přečtěte si v dalších dvou kapitolách novely Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná.

Jakou poslední zkoušku si Veronika připravila? A na koho? Kde se vzala ona titulní věta, že nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná? A do čeho se probudí Asim? Čtěte v dalších kapitolách novely Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná.

Pokud se chystáte na dovolenou do Polska a do Litvy, může se vám jako inspirace hodit popis naší cesty, kterou jsme zde absolvovali na začátku července.

Jaký dárek má Veronika pro Asima? A bude z něj mít radost? Co se Petr Bílek dozví v dopisu od Veroniky? A bude z toho mít radost? Lze vůbec v tomto příběhu použít slovo radost?

Komu píše Veronika dopis na rozloučenou? Kdo je to Ludrok? A je dobrej nápad vzít do ruky půllitr s plzní a odejít s ním do černýho lesa? Dozvíte se v dalších dvou kapitolách novely Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná.

Kdo básní o sýru Eidam? A lze to vůbec? A kdo tady koho stopuje? Nebo nestopuje? Dozvíte se v dalších dvou kapitolách novely Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná

S kým se to Veronika potkává na lodžii? A jak proběhne první rozmluva? A co deptá Asima? Udělá nějaký výraznější krok, nebo se stáhne? Dozvíte se v dalších kapitolách novely Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná.

Jak moc hluboko do tmy propadne Bílek? A proč se Katce říká Pověra? A kdo je to vlastně Katka? Dozvíte se v dalších kapitolách novely Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná.

Jaké je to, když máte v hlavě schody? A nebo krávu v autě? A kdo je to Bílek? Dozvíte se v dalších dvou kapitolách novely Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná.

Koho potká Veronika na lodžii? A kde se tam vzal? Jak přišel Asim ke své jizvě? Čtěte v dalších dvou kapitolách novely Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná.

Veronika se konečně v plném vědomí potká s Asimem. Jak bude setkání probíhat? A co si řeknou? Čtěte další dvě kapitoly novely Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná.

Jak se zachová Asim, když najde Veroniku? A jak zareaguje ona? Mohou se tyto dvě ztracené duše sblížit? Přečtěte si v dalších dvou kapitolách novely Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná.

Přečtěte si novelu o zmatené Veronice a Mulatovi Asimovi, kterou jsem psal před třinácti lety. Kniha je dávno rozebraná (což se není vzhledem k nákladu čemu divit), ale třeba to někoho bude bavit i teď.

Po pádu komunismu bylo najednou možné úplně všechno. Šedivá a hnusná normalizace se obarvila a do Prahy začali jezdit západní politici, rockové hvězdy nebo duchovní představitelé. Papež Jan Pavel II. přiletěl na pozvání Václava Havla 21. dubna 1990.

Zdá se, že už jsem prošel všechny skautské fotky, které se po mém dědovi, Jaromíru Průšovi, dochovaly. Teď přináším poslední tucet z nich. A zase, myslím, stojí za to.

Ve včerejším Guardianu vyšel článek, který uvádí, že se v osmi amerických státech snaží postavit mimo zákon chemtrails. Tedy kondenzační páry, které se objevují za letadly.

V dalším díle seriálu, v němž zpracovávám obsáhlý archiv fotografií, které jsem našel v pozůstalosti po svém dědovi Jaromírovi Průšovi, se opět vrátíme do jeho skautských let.

Dovolené se blíží a s nimi také cesty do zahraničí. Létat kamkoliv po světě je stejně snadné jako si v cílové destinaci půjčit auto, aby tam byl člověk mobilní. Jaká rizika ale takové půjčení auta obnáší?

Byla to krásná doba. Byli jsme mladí, všechno jsme měli před sebou a v Československu konečně padli komunisti a s jejich odchodem přišla svoboda a otevřené hranice. Neměli jsme sice peníze, ale to nám nevadilo. Do Evropy jsme vyrazili stopem.

Dalším příběhem, popsaným díky archivu dokumentů rehabilitační komise, který jsem našel v pozůstalosti svého dědy, je snaha Pavla Robina dostat se znovu na divadelní prkna, z nichž byl dle svých slov odstraněn z politických důvodů v 50. letech .

Chystáte se na dovolenou do Dánska? A hledáte inspiraci? Můžete ji najít třeba tady v mém cestopisu, který popisuje naši sedmnáctidenní cestu po Dánském Království, kterou jsme abslovovali v roce 2023.

Daniel Landa je kontroverzní umělec, jehož tvorba vždy přitahovala i rasisticky a neonacisticky smýšlející posluchače. Jak to vůbec v 90. letech bylo se skupinou Orlík? A můžou její členové za rozmach rasismu v době po revoluci?

Dnešní cesta do hlubin archivních fotek, které se dochovaly po mém dědovi Jaromíru Průšovi nás zavede do Načeradce, kde se v kostele ve 40. letech minulého století učil hrát na varhany.

Od roku 2021 postupně vycházely memoáry Miroslava Mydlíka Krůty zachycující jeho pestrý život prožitý ale v šedi komunismu. Na konci loňského roku vyšel díl závěrečný, nazvaný „Život v kalné vodě aneb Bahno, kam se podíváš“ mapující roky 1969- 1989.

Dnes se podíváme do roku 1939 na fotky z výletu parníkem po Vltavě.

Pojďte se podívat na další várku fotek Foglarovy Dvojky. Tentokrát jde o fotografie z alba, které není nijak popsané a ani nijak označené.

Prodaná nevěsta, komická opera Bedřicha Smetany, patří k největším klenotům naší operní tvorby. V archivu po svém dědovi jsem našel tři fotografie z představení, které se konalo na počest volby prezidenta Emila Háchy.

Písničkář Jan Burian vydává jednu desku za druhou, koncertuje, cestuje, má moc hezký pravidelný podcast „Burianovo zavěšený kafe“, píše knihy. Právě mu vyšla další. Nenápadná knížka „Nadarmo“.

V době, kdy se zdá, že je o výsledku sněmovních voleb rozhodnuto, ztrácí současná vládní koalice dech (nebo nenabírá nový). Pokud by chtěla usilovat o slušná volební čísla, musí udělat něco radikálního a nečekaného.

Historie krasobruslení sahá až do druhé poloviny 18. století. Svou oblibu mělo od nepaměti i u nás. A tak k nám jezdily i největší světové bruslařské hvězdy. Z jednoho takového vystoupení v roce 1939 jsem v archivu po dědovi našel pár snímků.

Jak vypadalo okolí Pražského hradu ve válečném roce 1939? Na svých amatérských snímcích to zachytil můj děda Jaromír Průša ve svých třinácti letech. Podívejme se na ně.

„Alvarez potřebuje jen statečné a silné“ je nejznámější text z první kartičky z Foglarovy hry, kterou vymyslel pro svůj skautský oddíl. Hrála se na táboře v roce 1942 a následně na motivy této hry napsal knihu „Devadesátka pokračuje“.

Třetí a stále ne poslední díl fotek z Alvarezova tábora z roku 1942 přináší dalších osmnáct snímků, které jsem našel v deníku mého dědy, Jaromíra Průši.

Když jsem před týdnem zveřejnil přes osmdesát let staré fotky z Alvarezova tábora, vzbudilo to řadu nadšených reakci a přání, abych v tom pokračoval. Pojďme tedy znovu na Foglarův tábor v roce 1942 a na druhý díl fotek z něj.

V dnešním díle seriálu fotek, které jsem našel po dědovi Jaromírovi, se podíváme do roku 1942. Děda v té době chodil do Dvojky Jaroslava Foglara, který na to léto připravil legendární hru Alvarez.

V dalším díle fotek, které skenuji z negativů nalezených v pozůstalosti po svém dědovi, se přeneseme do července 1987 a výletu na Barrandov a do jeho okolí.

V srpnu v roce 1965 se děda dostal nějakým zázrakem do Salzburgu. Marně jsem pátral po okolnostech té srpnové návštěvy, ale kromě sedmi objevených fotek se mi nepovedlo nic dohledat a tak se budu muset dopustit spekulace.

Sdružení Osamělí písničkáři vydává první díl své antologie. Básně šestatřiceti písničkářů jsou tu tematicky rozdělené do čtyř knih. Je radost se do nich začíst nebo si je pak následně dohledat v hudební formě a vnímat je i oblečené do not a melodií.

V dnešním díle seriálu, věnovanému odhalování dosud nezveřejněných fotek z archivu mého dědy Jaromíra Průši, se podíváme na Kampu roku 1958 a na Pražský hrad o čtyři roky později. Povedlo se mi najít i jedno překvapení z roku 1945.

Česká pošta se už dávno stala synonymem pro společnost, která je především zkostnatělá a neschopná inovací. Smutné je, že i v době, kdy jako lidstvo realizujeme různé nejen technologické zázraky, máme problém doručit malý balík z Prahy do Prahy.

Další díl fotek z archivu negativů Jaromíra Průši je ze srpna roku 1990 a zavede nás na Barrandov a do jeho okolí.

Další díl seriálu, v němž zveřejňuji archivní snímky po mém dědovi, nás na tuctu obrázků zavede do roku 1943 na tábor ve Sluneční zátoce. Následně do Slovenských Donoval a pak se podíváme na různá pražská místa z 60. let minulého století.

Další díl seriálu obrázků, které rekonstruuji z negativů, jež jsem zdědil po svém dědovi Jaromírovi, mne zavedl do roku 1982 do Východních Čech. Zaprášený a poškrábaný kinofilm zaznamenal výlet do Krkonoš.

Další díl fotek z archivu Jaromíra Průši nás zavede do roku 1965. Pojďme se podívat na různá pražská místa a to, jak tehdy vypadala. Zajímavé jsou zejména snímky z Jindřišské ulice nebo parkující auta v Chodské ulici.

Kupujete k Vánocům svým blízkým knihy na internetu? Tak si dejte pozor od koho a jak. Může se stát, že jeden prodejce prodává stejnou knihu za několik různých cen. Rozdíl bývá i ve stokorunách. Třeba u prodejce Megaknihy.cz.

Na přelomu 70. a 80. let minulého století se v Praze budovala řada významných dopravních staveb. Pojďte se podívat na dvě z nich. Barrandovský most a stanici metra Síchovské nádraží na snímcích, které doposud nebyly zveřejněné.

První zahraniční díl seriálu z doposud nepublikovaných fotek amatérského fotografa Jaromíra Průši ukazuje, co mohl zažít turista, který se v roce 1971 vydal letecky do Francie.

Chytrý humor, zajímavé postřehy a objevování věcí, kterých si ostatní často nevšimnou. Radost z cestování do neturistických lokalit i z života jako takového. To vše a mnoho dalšího spojuje fejetony Jana Buriana.

Herečku Věru Hanslíkovou můžeme znát z některých filmů pro pamětníky, kde hraje po boku person, jako byl Oldřich Nový nebo Vítězslav Vejražka. Po roce 1948 ale musela s divadlem přestat a do filmů byla obsazována jen zřídka v epizodních rolích.

Konec šedesátých let na doposud nepublikovaných snímcích Prahy ukazuje téměř lidu- i „autprázdné“ ulice a nevšední pohledy na známá místa, která se ale po skoro šedesáti letech významně změnila. Takhle byste mohli Prahu zažít v letech 1967-1970.

Příběhy Rychlých šípů začaly vycházet na stránkách Mladého hlasatele 17. prosince 1938. Kdo by si tehdy pomyslel, že jejich nová dobrodružství se budou psát i po dalších šestaosmdesáti letech.

Je radost najít v archivu amatérského fotografa polozapomenuté negativy z tak zásadní doby, jakou byl srpen 1968 nebo leden 1969 po upálení Jana Palacha. Teď máte jedinečnou možnost spatřit fotky, které doposud skoro nikdo neviděl.

Pojďte se podívat, jak vypadala některá pražská místa před téměř padesáti lety. Na snímky, které v roce 1966 zachytil amatérský fotograf Jaromír Průša.

Jiří Navrátil byl fascinující člověk. Celý život byl skautem, z politických důvodů byl v 50. letech zavřen v jáchymovském lágru. Knižně s ním právě vyšel rozhovor „Není nic horšího než ctižádostivý senior!“.