Hotspot

Máte dostatečně dobrý vkus a pracujete na jeho tříbení denně 15 minut? Hotspot se zaměřuje na fenomén tastemaxxing, jehož cílem je vylepšit vlastní vkus, a to jak třeba v oblastech kultury, tak i módy nebo designu. Proč se vkus stává v současnosti nejvyšším platidlem a jak ho proměňují sociální sítě?

Jak by podle vás mělo vypadat ideální léto? Na sítích čím dál častěji vídáme, že pro spoustu lidí by se mělo odehrávat v typicky českých kulisách – u babičky na chalupě, s ovocnými knedlíky nebo na koupališti. Instagramová estetika cottage coru a czech summer coru ale letní měsíce úspěšně idealizuje a vytěsňuje z nich mnoho zásadního.

Bad Bunnyho evropské turné zaplavilo sociální sítě a potvrdilo, že portorický rapper a zpěvák patří k největším popovým hvězdám současnosti. Jeho globální úspěch přitom nestojí na přijetí pravidel anglofonního mainstreamu, ale na španělštině, portorické identitě a otevřeně politické tvorbě. Nový díl Hotspotu zkoumá, proč právě tahle neústupnost oslovila celý svět.

Na sítích se dá najít tutorial snad na jakýkoliv DIY projekt. Pletený svetr, oprava komody nebo návod na nové kalhoty na Youtube, Pinterestu nebo TikToku najdeme inspiraci snad na cokoliv. Nový Hotspot se tak věnuje tomu, proč máme potřebu něco tvořit. Zajímá se o ruční práce díky sociálním sítím víc lidí a jsou DIY projekty z reelsek skutečně slow?

Dospělost jsme si dlouho představovali jako stav, kdy člověk konečně ví, co dělá. Jenže pak přijde daňové přiznání, rozbitý bojler, nutnost objednat se k doktorovi nebo píchlá pneumatika a ukáže se, že žádné velké prozření nenastalo. Spíš improvizujeme a vyhlížíme někoho kompetentnějšího. Někoho, kdo už je Adult Pro Max. Kdy se člověk začne cítit opravdu dospěle? A přijde ten moment vůbec?

Někdy stačí špatně nasvícená kancelářská chodba, zapomenutá počítačová hra nebo video, které vypadá, jako by ho nikdo neměl najít. Creepypasty proměnily internet v místo, kde se rodí nové lidové legendy. Psát je může kdokoli, šíří se samy a patří tak trochu všem a nikomu zároveň. Nový díl Hotspotu se ptá, proč si internet vyrábí vlastní digitální příšery a jak se z anonymního příspěvku na 4chanu stal celosvětový fenomén Backrooms.

Zastihnul tě nový Hotspot? Je to znamení, že se ti stane něco báječného! Na sítích se čím dál víc objevují trendy, které pracují s manifestacemi, tarotem, energiemi nebo léčivými krystaly. Jak tyto praktiky takzvané alternativní spirituality na sítích fungují, jakou roli v tom hrají algoritmy a proč můžou mít podobné trendy blízko i třeba ke krajní pravici?

Taky jste si neoblékli hezké tílko jen proto, že vám vaše tělo nepřišlo připravené na léto? Se stoupajícími teplotami roste i množství obsahů na sítích o tom, jak se do začátku prázdnin můžeme stihnout připravit do plavek. Sarah Abulkasim a Barbora Součková se v novém Hotspotu zaměřují na fenomén hot summer body a ukazují, proč je tento koncept problematický i nesmyslný.

Hledání bydlení se v posledních letech výrazně přesunulo na sociální sítě. Skupiny zaměřené na podnájmy začínají čím dál víc připomínat spíš seznamku nebo casting. Poptávající sdílejí své fotky, osobní informace a detaily z každodenního života výměnou za šanci získat střechu nad hlavou. Na TikToku mezitím trendují videa lidí, kteří zoufale shánějí pokoj nebo byt a narážejí na miniaturní nebytové prostory bez oken. Hotspot se vydává po digitálních stopách bytové krize.

Máte hunter eyes a správně definovanou čelist? A kolik z deseti jste? Těmito otázkami se obvykle zabývají muži, kteří se věnují looksmaxxingu, tedy systematické snaze o maximalizaci vlastního vzhledu. Nový Hotspot se zaměřuje na to, jak podobné trendy souvisejí s vyznáváním určitých politických hodnot. Looksmaxxing totiž můžeme pozorovat třeba i u politiků z hnutí MAGA.

Vědí vaši blízcí, kde přesně se v tuhle chvíli nacházíte? A je to projev péče, nebo nová forma dohledu? V novém Hotspotu moderátorky Sarah Abulkasim a Barbora Součková rozebírají fenomén sdílení polohy. To, co dřív působilo jako invazivní zásah do soukromí, se pro především mladší generace stává běžným standardem mezilidských vztahů. „Když máš moji lokaci, ručíš za můj život,“ hlásá jeden z populárních memů na TikToku. Co se změnilo?

To, že za uměleckým dílem stojí člověk, byla dřív samozřejmost – dnes je to něco, co pro jistotu uvádíme. Na sítích, v závěrečných titulcích filmů i na přebalech alb se čím dál častěji objevuje prohlášení: „No AI was used“. Proč máme najednou potřebu akcentovat, že za naší tvorbou stojí krev a pot, a ne jenom dobře napsaný prompt?

Pijete horkou vodu pro lepší trávení a vaříte jablka? Víte, odkud tyhle techniky pochází? A jste si jistí tím, že tím nevykrádáte jinou kulturu? Posedlost asijskou kulturou, chinamaxxing a podobné trendy otevírají debatu o tom, jakou roli hrají sociální sítě během kulturní výměny. Často nevinně vypadající inspirace totiž může být problematická a k jiným kulturám neuctivá.

Už dávno neplatí, že sociální sítě používáme hlavně kvůli tomu, abychom skrze ně sdíleli svoje životy. Právě naopak, daleko víc uživatelů a uživatelek je na sítích přítomných jen pasivně a nepostují vůbec. V novém Hotspotu se Barbora Součková a Sarah Abulkasim zaměří na fenomén posting zero a rozeberou, jaké má tiché pozorovatelství na sítích výhody, ale i nevýhody.

Internetové memy o možné třetí světové válce zaplavují feedy sociálních sítí. Lidi řeší, co si vezmou do zákopů nebo jaký playlist si pustí v tanku. Humor může fungovat jako způsob, jak si od hrozby udržet odstup a zvládnout nejistotu. Jenže podobná estetika se propisuje i do komunikace politiků a státních institucí, které tak komentují právě probíhající válečné konflikty. Jak jsme se dostali do situace, kdy oficiální komunikace připomíná spíš trolling?