Hotspot

Vědí vaši blízcí, kde přesně se v tuhle chvíli nacházíte? A je to projev péče, nebo nová forma dohledu? V novém Hotspotu moderátorky Sarah Abulkasim a Barbora Součková rozebírají fenomén sdílení polohy. To, co dřív působilo jako invazivní zásah do soukromí, se pro především mladší generace stává běžným standardem mezilidských vztahů. „Když máš moji lokaci, ručíš za můj život,“ hlásá jeden z populárních memů na TikToku. Co se změnilo?

To, že za uměleckým dílem stojí člověk, byla dřív samozřejmost – dnes je to něco, co pro jistotu uvádíme. Na sítích, v závěrečných titulcích filmů i na přebalech alb se čím dál častěji objevuje prohlášení: „No AI was used“. Proč máme najednou potřebu akcentovat, že za naší tvorbou stojí krev a pot, a ne jenom dobře napsaný prompt?

Pijete horkou vodu pro lepší trávení a vaříte jablka? Víte, odkud tyhle techniky pochází? A jste si jistí tím, že tím nevykrádáte jinou kulturu? Posedlost asijskou kulturou, chinamaxxing a podobné trendy otevírají debatu o tom, jakou roli hrají sociální sítě během kulturní výměny. Často nevinně vypadající inspirace totiž může být problematická a k jiným kulturám neuctivá.

Už dávno neplatí, že sociální sítě používáme hlavně kvůli tomu, abychom skrze ně sdíleli svoje životy. Právě naopak, daleko víc uživatelů a uživatelek je na sítích přítomných jen pasivně a nepostují vůbec. V novém Hotspotu se Barbora Součková a Sarah Abulkasim zaměří na fenomén posting zero a rozeberou, jaké má tiché pozorovatelství na sítích výhody, ale i nevýhody.

Internetové memy o možné třetí světové válce zaplavují feedy sociálních sítí. Lidi řeší, co si vezmou do zákopů nebo jaký playlist si pustí v tanku. Humor může fungovat jako způsob, jak si od hrozby udržet odstup a zvládnout nejistotu. Jenže podobná estetika se propisuje i do komunikace politiků a státních institucí, které tak komentují právě probíhající válečné konflikty. Jak jsme se dostali do situace, kdy oficiální komunikace připomíná spíš trolling?