Houpačky

„Překvapilo mě, kolik udělá hlava. Hlavně v závěru těhotenství a při porodu je důležité být v pohodě, což se pak dobře odrazí v těle. A pak mě taky hodně překvapilo, jak tělo potřebuje po porodu čas,“ říká v Houpačkách Pavla Ptáčková, fyzioterapeutka a odbornice na urogynekologickou fyzioterapii. „Je to síla co tělo zvládne a ženy si za to zaslouží péči a obdiv.“

Co bychom měli vědět o rodičovství ještě předtím, než se staneme mámou nebo tátou? Podle psycholožky Centra LOCIKA Terezy Tetourové to jsou dvě věci. „Uvědomit si, že to na nás bude klást velké nároky. A taky, že změna je možná. To, že si neseme z dětství nějaké vzorce, není navždy a můžeme to změnit.“

„Často za námi chodí v porodnici první den maminky, že má miminko koliky. To není moc možné, koliky přicházejí později. Bývá to spíš zácpa, protože střevo není z dělohy zvyklé na stravu a na takový provoz,“ říká pediatr Cyril Matějka v epizodě Houpaček, kdy se věnujeme bolení dětského břicha.

„Do tří let je bolest v krku většinou virová, menší děti antibiotika moc nepotřebují,“ říká pediatr Cyril Matějka. „Nejdřív léčíme bolest, čili podáváme sirupy a pastilky. Někdy se můžou přidat horečky. Závažné jsou zvětšené uzliny, které mají děti pod bradou. Když bolest v krku provázejí zvětšené uzliny, je čas na doktora.“

„Ať čtou a je jedno, co. Ať čtou to, co je zrovna sytí - komiksy, návody, cokoli. Jedna ze studií ukázala, že dobrými čtenáři se často nestávají děti, které v dětství hodně četly, ale ty, které byly knihami obklopeny. Dává proto smysl knihy neúnavně nabízet,“ říká v Houpačkách Petra Schwarzová Žallmannová, která se dlouhodobě věnuje literatuře pro děti a mládež.

„Narůstají úzkostné stavy, poruchy příjmu potravy. Děti mají pocit, že jejich problémy nemají řešení a mají touhu takový život nežít. Přemýšlejí, jestli by se jim neulevilo, kdyby tu nebyly. Není to primárně touha zabít se, ale spíš ulevit si od něčeho těžkého,“ říká Kateřina Lišková, vedoucí odborných služeb Linky bezpečí. Právě sem volá čím dál víc dětí a dospívajících s myšlenkami na sebevraždu.

Existuje škola, na které není šikana? „To by bylo divné. Je přirozené, že děti zkoušejí pevnost mantinelů. Školy, která tvrdí, že šikanu nemá, bych se bála,“ říká školní poradkyně a psychoterapeutka Renáta Vordová.

„Každá hra, která v Česku vychází, má své věkové doporučení, odkdy je vhodná. Některé hry existují s omezením tři plus a některé šest plus a na první pohled od sebe nejdou rozeznat. Věkový rating je první věc, na kterou bych se podíval, kdyby za mnou přišlo moje dítě s tím, že si chce hru stáhnout a začít hrát,“ říká v Houpačkách Jaromír Möwald, moderátor herního podcastu Quest.

„Do tří let si děti nic nepamatují. A když jim nikdo vzpomínky neuchová, tak jim pak chybí celý začátek jejich života. Chybí pocit, že je někdo měl rád, chybí vědomí toho, co s nimi bylo. A když tohle nevíme, jdeme v životě podle slepé mapy,“ říká Martina Wojtylová Opava, zakladatelka projektu Život v kufříku.

„Nikotinové sáčky mají děti nejradši. Je to věc, která stimuluje a dá se dobře schovat. I další látky jako HHC, kratom nebo energetické nápoje, se na základních školách běžně objevují a všechny jsou snadno cenově dostupné. Pokud si kladete otázku, jestli s nimi i vaše dítě přichází do styku, tak za mě rozhodně ano,“ říká Kristýna Šatochinová z Centra primární prevence organizace Magdaléna,

„Máme za to, že jak dítě roste, zvyšují se jeho náklady. Výživné je vždycky pohledávkou dítěte. Rodič, který o něj pečuje, je do jeho 18 let jen platebním místem. Výživné nekončí tím, co je dítě schopno na měsíc spotřebovat. Pokud je životní úroveň rodiče hodně vysoká, nechává se část výživného na spotřebu a zbytek může jít třeba na spoření,“ vysvětluje advokátka Michaela Dobrovičová.

„Naše domácnost už nemá jednoho pečovatele a jednoho živitele. Dělíme se padesát na padesát. Kdo má daný den rodičovskou službu, ten ráno budí děti, veze je do školy, odpoledne obsluhuje kroužky, dělá svačiny a obstarává domácnost,“ popisuje David Vaníček z páru Dva tátové. „Dřív jsme trpěli tím, čím asi hodně běžných párů s malými dětmi. Měli jsme od sebe očekávání, která visela ve vzduchu a vytvářela nepříjemnou atmosféru.“

„Přemýšlím často, jaké to je, být s dítětem sám celé dny. Často mi píšou matky, že jsou na tohle všechno samy. Že třeba partner chodí do práce, ale i po jeho práci je péče o domácnost úplně na nich. To si neumím představit, jak bych to všechno zvládal sám. A to vůbec nemluvím o samoživitelkách,“ říká Matěj, táta batolete a tvůrce insta profilu Táta na rodičovské.

„Výsledky nás hodně překvapily. Odhady Světové zdravotnické organizace předpovídají zátěž duševního onemocnění u jednoho z pěti dětí. Nám vyšla dvojnásobná čísla,“ říká výzkumník Matěj Kučera, který se svými kolegy z Národního ústavu duševního zdraví otestoval šest tisíc žáků devátých tříd z celého Česka.

„Rozvolňování očkovacího harmonogramu nedoporučujeme. Očkovací kalendář je nastavený tak, abychom dítě chránili co nejdříve, v době, kdy mu onemocnění hrozí, například když už nemá protilátky od matky,“ říká pediatrička Dominika Machová. „Domluva s rodiči je ale vždycky možná.“

„Byla jsem na sebe strašně přísná, pořád jsem se kontrolovala a trvalo víc než tři měsíce, než jsem se po ztrátě zhroutila,“ říká Zuzka, které těsně před porodem náhle a bez lékaři stanovené příčiny zemřel syn. „Nikdy mě nenapadlo, že se něco takového může stát, je to šok a nezměrná bolest, která nejde popsat,“ říká.

„Do tří let věku dětí si skoro nic nepamatuju. Když se mě někdo zeptal, které nemoci děti prodělaly, nebyla jsem schopná říct, co kdo měl a kdy,“ říká Klára Vítková Rulíková, matka dvojčat a předsedkyně Českomoravské asociace Klubů dvojčat a vícerčat.

Kdo se nejlíp postará o vase malé dítě, když jste v práci? Jak se mezi miniškolkami, skupinami a herničkami zorientovat? Jaký je mezi nimi rozdíl a kolik stojí? Džunglí českého předškolního vzdělávání a péče vás provedou Houpačky.

„Po narození syna mě vyděsilo, že v nové roli nic nevím a všechny dudlíky i plíny si musím hledat na internetu. Říkala jsem si, že matky, které se nevyznají v nemocech, v tom plavou ještě víc, než já,“ říká Šárka Voříšková, vedoucí projektu Lékárnice maminky. V něm vystudované farmaceutky – matky radí rodičům s dětskými rýmami, horečkami nebo ekzémem.

Do speciálního vánočního dílu si Martina Poliaková pozvala Miloše a Veroniku, aby si povídali o tom, jak u nich v rodinách probíhá adventní čas a jak do příprav na vánoční svátky zasahují děti. Jak jim vysvětlují adventní příběh, kdo u nich nosí dárky a jak se s partnery shodují na tom, co mít na štědrovečerním stole? Díl o vánočních tradicích si raději poslechněte bez dětí, hrozí vyzrazení překvapení.

„To, že malé děti přehazují tužku nebo lžíci z jedné ruky do druhé a různě je zkouší, je zcela v pořádku. Kolem pátého roku by se mělo to, kterou rukou bude dítě psát, jasně zvýraznit,“ říká speciální pedagožka Drahomíra Jucovičová, která v pedagogicko-psychologické poradně pomáhá levorukým dětem i dětem se zkříženou lateralitou překonávat každodenní překážky.

„České školství nezvládá ve vzdělávání reagovat na to, co se děje. Naši absolventi bývali vždycky skvěle vybavení znalostmi a dokázali se uplatnit. Teď ale tito lidé selhávají v konfrontaci se sebevědomím, schopností se prosadit a uplatnit v mezinárodním kontextu,“ shrnuje nejnovější výzkumy ředitel Nadačního fondu Eduzměna Zdeněk Slejška. „Bylo tu něco potřeba změnit, a my jsme to nedokázali,“ dodává.

„Výhružky trestem, strašení nadpřirozenými bytostmi nebo obecně to, že dítě cítí děs, nevede k nápravě, kterou si od toho slibujeme. Někdo se zhroutí, někdo se brání ještě větší agresí,“ komentuje mikulášskou tradici terapeut a lektor Jan Vávra.

„Jestli to takhle půjde dál, dojdeme k nějakému interaktivnímu vzdělávacímu portálu, kde se děti budou muset i v případě online výuky aktivně účastnit a vyhledávat informace. Osobně se ale bojím, že se dětem z online prostředí nebude chtít odcházet. Bojím se jejich závislosti na fóru, které není lidské. I když si můžeme na profily psát, jak se strašně milujeme,“ říká ředitelka svazkové školy Panská pole Monika Dragounová.

„Že je Ema trans, se projevovalo už v útlém dětství. Rodiče, kteří si myslí, že mají doma chlapečka či holčičku, a ve skutečnosti je to v mozku jejich dítěte naopak, tyto projevy někdy přehlíží až do puberty. I já jsem to nějaký čas obtížně zpracovávala,“ říká novinářka Kateřina Jonášová, která je matkou trans dítěte.

„Bezpečnost na internetu je strašně složitá záležitost, která se navíc dynamicky mění. Většina rodičů to pořád ještě neumí uchopit,“ říká publicista a odborník na bezpečnost v online prostředí Daniel Dočekal.