Hudba podle kalendáře

Zaříkání zkamenělin. To je sbírka kritik a článků skladatele Arthura Honeggera, v níž glosuje hudební dění ve Francii. Arthur Honegger se v ní zaměřuje především na problém nepřijímání soudobé hudby veřejností a těžkou úlohu mladých skladatelů na konci první poloviny 20. století. Kritizuje jednotvárnost programů koncertů, na kterých se objevují stále tatáž jména i díla slavných klasických mistrů, a konzervativnost interpretů, kteří často publiku nabízejí pouze exhibici vynikající techniky.

Přesto, že je Jakub Jan Ryba spojován v podstatě s jedním jediným svým hudebním dílem, má své neotřesitelné místo v české hudební literatuře a historii. Česká mše vánoční neodmyslitelně patří k českým vánocům, není však zdaleka jediným autorovým hudebním dílem. Rožmitálský kantor s pohnutým osudem, jehož skutečná podoba není známa, se narodil 26. října 1765.

Vlídný muž, který se nad své okolí nijak nevyvyšoval, milovník kvalitního vína, otec dvaceti dětí. Takový byl barokní velikán Johann Sebastian Bach. V hudebních kompozicích vzlétala jeho duše k nekonečným výšinám, ve skutečnosti stál nohama pevně na zemi.

Žákem a zetěm skladatele Antonína Dvořáka, členem Českého kvarteta a jedním z dovršitelů českého romantismu byl jeden z nejvýznamnějších českých skladatelů a mistrů orchestrální kompozice Josef Suk. Od jeho úmrtí 29. května 1935 letos uplyne rovných 90 let.

14. března 1875, tedy před rovnými 150 lety, byla poprvé uvedena úvodní část slavného cyklu symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast. Jak vznikaly jednotlivé části cyklu a co bylo skladateli inspirací?

Klasické tradice i moderní prvky, šarm a vtip. Tak lze charakterizovat hudbu Jacquese Iberta. Jeho tvorba zahrnuje různé žánry, včetně orchestrálních děl, oper, baletů a filmové hudby. Do své hudby často vkládal humor a vtip.

Rus s francouzským a litevským původem, přední skladatel hudebního romantismu a člen Ruské pětky, César Antonovič Kjuj se narodil 18. ledna 1835.

Jeník v Prodané nevěstě, Ladislav ve Dvou vdovách, Laca v Její pastorkyňi, ale i Princ Rusalce či Canio v Leoncavallových Komediantech. To jsou jen některé z rolí, v nichž se zaskvěl během své kariéry tenorista Beno Blachut. Zemřel před 40 lety, 10. ledna 1985.

Lékař a lékárník, Červená Karkulka. Těmito singspiely oslnil své současníky skladatel Karl Ditters von Dittersdorf. Další Hudba podle kalendáře připomene rakouského klasicistního houslistu a skladatele, který ovšem polovinu života prožil ve Slezsku a jehož jméno je Karl Ditters von Dittersdorf. Narodil se 2. listopadu 1739 v rodině zámožného dvorního divadelního krejčího.

Fryderyk Chopin se narodil 22. února nebo 1. března 1910 v Żelazowej Woli, vsi v Polsku zhruba 60 km od Varšavy. Jeho otec byl francouzský emigrant, matka pocházela ze zchudlého polského šlechtického rodu. Celá rodina byla velmi muzikální. Otec hrál na housle a flétnu, matka na klavír a klavír také vyučovala. Díky rodičům se tak Fryderyk brzy seznámil s hudbou v mnoha jejích formách. Malý Fryderyk se pokoušel hrát už od šesti let, první klavírní lekce mu dávala jeho starší sestra Ludwika. Svá první klavírní vystoupení absolvoval už v pouhých sedmi letech a tehdejší salónní společnost jej označovala za nového mladého Mozarta.

Srdce skladatele Françoise Adriena Boieldieu je uloženo v pomníku skladatele v Rouenu. Tělo je pochováno v Paříži na hřbitově Père Lachaise. Další Hudba podle kalendáře připomene kulaté výročí francouzského, převážně operního skladatele Françoise Adriena Boieldieu. Zemřel před 190 lety, 8. října 1834.

Oženil se se šlechtičnou, dožil v ústavu pro choromyslné. Český hudební skladatel období českého hudebního romantismu, ale také flétnista, klavírista, sbormistr a hudební pedagog 19. století Vilém Blodek zemřel před 150 lety a narodil se před 190 lety, 3. října 1934.

Přední nejen český, ale i ve světovém měřítku proslulý tenorista přelomu 19 a 20. století, a také překladatel operních libret Karel Burian zemřel 25. září 1924, tedy před rovnými 100 lety.

Na pozadí veselého karnevalu v renesančních Benátkách se odehrává spletitý příběh milostného trojúhelníku, Giocondy, Laury a Enz, plný intrik, spleti neprolomitelné moci úřadů, tajné policie, špiónů a státní akvizice. Zábava ve strachu, smích skrze slzy. To je opera La Gioconda italského operního skladatele Amilcare Ponchielliho. Narodil se před rovnými 190 lety.

Plný milostných afér a společenských skandálů byl osobní život francouzského impresionisty Claude Debussyho. K jeho nejznámějším dílům patří Preludium k Faunově odpoledni, či Svit luny a Dívka s vlasy jako len. Patřil mezi nejvýznamnější představitele impresionismu. Své umělecké názory sdílel s malíři a básníky, kteří se ve svých dílech snažili zachytit neopakovatelné okamžiky, prchavé vjemy a dojmy, nálady či barevné odstíny.

V roce 1892 uspěl se svou operou Komedianti italský hudební skladatel Ruggiero Leoncavallo. Kus měl okamžitý úspěch, stal se trvalou součástí světového operního repertoáru a nahrávka árie Vesti la giubba v podání Enrica Carusa se stala první gramofonovou deskou na světě, která přesáhla milion prodaných výlisků.

K výrazným postavám obrození anglické hudby konce 19. století patřil syn německého obchodníka a naturalizovaný Brit, hudební skladatel Frederick Delius.  Frederick Delius se narodil 29. ledna 1862 a byl synem německého obchodníka, který se stal naturalizovaným britským občanem v roce 1860. Po studiích na gymnáziu a vysoké škole chtěl jeho otec, aby se Frederick Delius zapojil do rodinného podnikání, ale Delia od dětství přitahovala hudba, které se začal naplno věnovat v roce 1886, kdy odešel do Lipska.

Světově proslulý a osobitý a originální skladatel Leoš Janáček se narodil v Hukvaldech na severovýchodní Moravě jako devátý ze třinácti sourozenců. V jedenácti letech jej otec poslal studovat hudbu do brněnské klášterní fundace. V Brně absolvoval také reálku a učitelský ústav a poté odešel do Prahy na varhanickou školu. Po návratu do Brna se zapojil do místního společenského a kulturního života. Učil na místním učitelském ústavu, byl varhaníkem na kůru starobrněnského klášterního kostela, působil jako sbormistr a dirigent.

Rafael Kubelík proslul především jako interpret děl českých a dalších slovanských skladatelů a byl také vyhlášeným odborníkem na skladby Gustava Mahlera či Bély Bartóka. Méně už je o něm známo, že také sám komponoval a rovněž hrál na housle.

Adéla ještě nevečeřela, Tajemství hradu v Karpatech, ale i závažná symfonická a vokální díla má na svém kontě Luboš Fišer. Byl nejen významným autorem soudobé vážné hudby, ale také vyhledávaným a oceňovaným autorem hudby k filmům a televizním inscenacím, jichž má na svém kontě přes 300. Luboš Fišer zemřel před 25 lety, 22. června 1999.

Richard Strauss se narodil v bavorském Mnichově jako syn Franze Strausse, který byl hlavním trubačem na lesní roh v mnichovském dvorním orchestru. Základní hudební vzdělání získal od svého otce a své první dílo napsal už ve svých šesti letech; od této doby pak až do své smrti komponoval prakticky nepřetržitě. Proslavil se zvláště svými symfonickými básněmi a operami, ale byl také známým dirigentem.

Ervín Schulhoff pocházel z německy hovořící židovské hudební rodiny. Po matce byl vnukem houslového virtuosa Heinricha Wolfa a jeho prastrýcem byl žák Václava Jana Tomáška, hudební skladatel Julius Schulhoff. Na pražskou konzervatoř byl přijat už v deseti letech na doporučení samotného Antonína Dvořáka a stal se žákem klavíristy a skladatele Jindřicha Kàana. Poté pokračoval ve studiu ve Vídni, Lipsku a Kolíně nad Rýnem a mezi jeho učiteli byl i Max Reger. V devatenácti letech získal klavírní cenu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a o pět let později i cenu za kompozici. Narodil se 8. června 1894, je tomu tedy letos rovných 130 let.

Hned dvojité je letos výročí významného anglického pozdně romantického skladatele a hudebního pedagoga Gustava Holsta. Zemřel před 90 lety – 25. května 1934 a narodil se před rovnými 150 lety - 21. září 1874. K jeho nejvýznamnějším kompozicím patří cyklus Planety.

K nejvýznamnějším a také nejvlivnějším španělským skladatelům a klavíristům období romantismu patřil Isaac Albéniz. Zemřel v nedožitých 49 letech 18. května 1909. Za jeho mistrovské dílo je považována jeho suita dvanácti klavírních „impresí“, nazvaná Iberia.

Rovných 120 let si letošního 1. května připomínáme od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších evropských symfoniků a tvůrců oratorní i komorní hudby, který je v mezinárodním kontextu nejhranějším českým autorem, a tím je Antonín Dvořák.Hudební odkaz Antonína Dvořáka patří k základním pilířům evropského kulturního dědictví. Už během svého života se stal jedním z nejvýznamnějších evropských symfoniků a tvůrců oratorní a komorní hudby. Jeho díla byla od 80. let 19. století provozována špičkovými interprety v nejproslulejších hudebních centrech mnoha zemí Evropy, ve Spojených státech amerických, v Kanadě, Rusku a Austrálii. V závěru svého života byl Dvořák často označován za největšího žijícího hudebního skladatele.

Skvělý americký jazzový skladatel a pianista, jedna z nejdůležitějších postav jazzu 20. století, autor více než dvou tisíc jazzových skladeb Duke Ellington, plným jménem Edward Kennedy Ellington, se narodil před 125 lety, 29. dubna 1899 a zemřel 24. května 1974.

Jen pravda je diadémem umění. Životní heslo českého obrozeneckého hudebního skladatele Václava Jana Křtitele Tomáška. Je vytesáno i na jeho pomníku s Davidovou lyrou na pražském malostranském hřbitově. Václav Jan Křtitel Tomášek se narodil před 250 lety, 17. dubna 1774

Přes čtyřicet oper a třicítku oratorií zkomponoval skladatel, který patří spolu s Bachem a Telemannem k nejhranějším barokním skladatelům. Slávu mu přineslo především oratorium Mesiáš z roku 1741 a jeho korunovační hymna Zadok the Priest zní od roku 1727 při každé korunovaci britského panovníka.

Čtyřnásobným držitelem Oscara a desetinásobným držitelem ceny Grammy byl americký klavírista, dirigent, aranžér a hudební skladatel André Previn. Narodil se před 95 lety, 6. dubna 1929, a zemřel před 5 lety, 28. února 2019.

Giovanni Pierluigi da Palestrina se narodil v obci Palestrina nedaleko Říma, která byla v té době součástí Papežského státu, a to kolem roku 1525. Jeho rodiče byli poměrně zámožní, vlastnili dům, vinice a pole. Někteří hudební historikové tvrdí, že Giovanni dost možná vyrůstal u své babičky Jacobelly v Římě, a existuje i teorie, že se právě tam i narodil. Další verze říká, že Giovanni Pierluigi da Palestrina Řím poprvé navštívil až v roce 1537, kdy tam byl poslán otcem po smrti matky a kde se stal sboristou v bazilice Panny Marie Sněžné, Santa Maria Maggiore.

Rudolf Kubín se narodil v Ostravě, kde byl jeho otec kavárenským hudebníkem a kontrabasistou orchestru ostravské německé opery, která se orientovala především na klasickou i novější operetu, a tak Kubín už v mládí poznal rozdílná hudební prostředí včetně hornického folklóru. Jeho prvními učiteli byli všestranný hudebník Karel Patočka a violoncellista divadelního orchestru Josef Pozdina, u něhož se učil se hře na violoncello. Za nedlouho už sám usedl i u violoncellového partu v amatérském Orchestrálního sdružení ve Vítkovicích. V roce 1924 vstoupil Kubín na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na violoncello u Julia Junka a skladbu u Aloise Háby. Rudolf Kubín je po Leoši Janáčkovi [https://slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz/heslo/?id=2192] patrně nejvýraznější skladatelskou osobností 20. století pocházející ze severomoravského regionu a s výjimkou jedenáctiletého pobytu v Praze a Brně tu také tvořil celý svůj život. 

Další Hudba podle kalendáře připomene slavnostní otevření budovy Národního divadla v Praze 18. listopadu 1883. Otevřela ji představením pro tuto příležitost zkomponované slavnostní opery Libuše Bedřicha Smetany. Tomuto momentu ovšem předcházelo zhruba osmdesát let úsilí českých vlastenců, řada dílčích vítězství i proher, tahanic a sporů, okamžiků nadšení i zklamání. O privilegium pořádat české divadlo požádali čeští herci císaře Josefa II. už v roce 1786. České divadlo se sice v té době v Praze již hrálo, první česká představení probíhala od roku 1785 v Nosticově, dnešním Stavovském divadle, ovšem jen občas a nepravidelně.

Další Hudba podle kalendáře připomene jednoho z největších hudebních skladatelů všech dob, ruského romantika Petra Iljiče Čajkovského. Ten zemřel 6. listopadu 1893, tedy před rovnými 150ti lety. Už za svého života se Petr Iljič Čajkovskij stal v hudebních kruzích respektovanou osobností. Je jedním z hlavních tvůrců hudebního romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří tři poslední symfonie, Klavírní koncert b moll, Houslový koncert D dur, balety Labutí jezero, Šípková Růženka a Louskáček, či opery Evžen Oněgin a Piková dáma.

Světově proslulý a osobitý a originální skladatel Leoš Janáček [https://www.classicpraha.cz/aktualne/vylety-za-klasikou/za-leosem-janackem-do-brna/] se narodil 3. července 1854 v Hukvaldech na severovýchodní Moravě jako devátý ze třinácti sourozenců. V jedenácti letech jej otec poslal studovat hudbu do brněnské klášterní fundace. V Brně absolvoval také reálku a učitelský ústav a poté odešel do Prahy na varhanickou školu. Po návratu do Brna se zapojil do místního společenského a kulturního života. Učil na místním učitelském ústavu, byl varhaníkem na kůru starobrněnského klášterního kostela, působil jako sbormistr a dirigent. K Janáčkovým nejznámějším dílům [https://www.classicpraha.cz/poznejte-klasiku/svet-klasiky/muzou-starnouciho-skladatele-byla-mladicka-cernovlaska-z-pisku/] patří opery Její pastorkyňa, Příhody lišky Bastroušky [https://www.classicpraha.cz/aktualne/vylety-za-klasikou/liska-bystrouska-z-hukvaldske-obory/], Káťa Kabanová, Věc Makropulos a Z mrtvého domu a podle statistiky portálu Operabase se Janáček řadí mezi 20 nejhranějších operních skladatelů vůbec. Světově proslulé jsou i jeho orchestrální skladby, především Sinfonietta, Glagolská mše nebo orchestrální rapsodie Taras Bulba.

Další Hudba podle kalendáře připomene italského hudebního skladatele období baroka, houslového virtuóza a kněze Antonia Vivaldiho. Vivaldi se narodil 4. března 1678 v Benátkách a okamžitě po narození byl porodní bábou i pokřtěn. Důvodem bylo bezprostřední ohrožení života, ale dnes už není zřejmé, zda to bylo s ohledem na špatný zdravotní stav novorozence, nebo kvůli zemětřesení, které ten den Benátky postihlo. Zemřel 28. července 1741 ve Vídni. Jeho nejznámějším dílem je – jak známo - soubor čtyř houslových koncertů nazvaný Čtvero ročních dob, který patří k nejznámějším a nejhranějším skladbám té doby. Hudba Antonia Vivaldiho byla už za jeho života nesmírně populární i v Čechách. Mezi lety 1726-1736 přivedl do Prahy benátský zpěvák a impresário Antonio Denzio šest Vivaldiho operních představení, z toho dvě premiéry byly zkomponovány přímo pro Prahu. Jednalo se o operu Argippo, která byla v Praze uvedena na podzim 1730, a o pasticcio, což je forma opery, v níž autor kombinuje nové árie s některými svými staršími skladbami či skladbami jiných skladatelů, s názvem Alvilda regina dei Goti. Ta byla v Praze nastudována a provedena na jaře 1731, kdy představení zřejmě řídil sám autor. Všechny Vivaldiho opery byly tehdy provedeny ve šlechtickém divadle hraběte Františka Antonína Šporka v jeho paláci v Praze Na Poříčí

Další Hudba podle kalendáře připomene českého hudebního skladatele, pedagoga a klavíristu Vítězslava Nováka. Ten zemřel 18. července 1949. Novák se narodil 5. prosince 1870 v Kamenici nad Lipou a byl pokřtěn jako Viktor Augustin Rudolf Novák [https://www.classicpraha.cz/aktualne/vylety-za-klasikou/vitezslav-novak-slavny-skladatel-nebyl-spokojen-se-svym-rodnym-jmenem/]. Pocházel z hudebně založené rodiny, jeho maminka Marie, rozená Pollenská, hrávala na klavír, otec Jakub Novák byl lékař a zpíval v pěveckém sboru. Dětství Novák prožíval v Počátkách, kde se učil hrát na klavír a housle a už během studií na gymnáziu v Jindřichově Hradci začal veřejně vystupovat jako klavírista. Díky učiteli klavíru Vilému Pojmanovi začal už tehdy skládat první drobné skladby. Po maturitě na gymnáziu se s rodinou přestěhoval do Prahy. Na přání matky se zapsal na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, odkud odešel po dvou semestrech a přešel na filozofii. Školu absolvoval v roce 1893 bez závěrečné doktorské zkoušky. Současně studoval kompozici a hru na klavír na Pražské konzervatoři, kde od roku 1891 učil Antonín Dvořák. A Novák se stal spolu s Josefem Sukem jedním z jeho nejoblíbenějších žáků. Konzervatoř absolvoval svou Sonátou v červenci 1892.

Další Hudba podle kalendáře připomene 370. výročí narození barokního hudebního skladatele a varhaníka George Muffata. Narodil se 1. června 1653. Byl původem ze Savojska a působil na mnoha místech Evropy, především v Salcburku a Pasově. George Muffat se narodil v Savojském panství, které tehdy – tedy v polovině 17. století - bylo součástí Svaté říše římské. Po rodičích byl skotsko-francouzského původu. V letech 1663 až 1669 studoval v Paříži, pravděpodobně u Jeana Baptista Lullyho, což ovšem není zcela jisté. Poté žil několik let v Alsasku, zejména ve Schlettstadtu, takže byl v cizině mylně považován za tamního rodáka, a působil zde jako varhaník. Od roku 1674 pobýval v Imgolstadtu, kde studoval práva a následně pobýval ve Vídni.

Českou filharmonii pozvedl na špičkovou úroveň a přivedl ji na světová pódia. Další Hudba podle kalendáře bude věnována jednomu z nejvýznamnějších českých dirigentů, Karlu Ančerlovi. Ten se narodil 11. dubna 1908 v Tučapech, v židovské rodině vyrábějící lihoviny. On sám se však rodinné tradici nevěnoval; vystudoval skladbu u Jaroslava Křičky a dirigování u Pavla Dědečka; studoval také hru na bicí nástroje. Význam pro jeho uměleckou kariéru mělo i studium mikroikntervalové hudby u Aloise Háby a pravidelná účast na zkouškách České filharmonie, kde mohl sledovat práci Václava Talicha.

Sergej Sergejevič Prokofjev se narodil 23. dubna 1891 a pocházel ze zapadlé vesnici na jihu tehdejší Ruské říše. Jeho otec Sergej Alexejevič, rodák z Moskvy, byl inženýrem agronomie, umělecky vzdělaná matka Marie pocházela ze šlechtického rodu Šeremetěvů. Byla velmi dobrou pianistkou, a byla to právě ona, která začala svého malého syna záhy učit hře na klavír. Svou první skladbičku složil Prokofjev už jako pětiletý; jednalo se o klavírní Indický kvapík a do notového záznamu jej tehdy převedla jeho matka. Když bylo Sergejovi sedm, naučil se hrát šachy, které stejně jako hudba zůstaly jeho vášní až do konce života. V roce 1904, kdy už měl za sebou tři hotové opery a jednu operu rozepsanou, se Prokofjev dostal na Petrohradskou konzervatoř, kde studoval kompozici a též hru na klavír a dirigování. O čtyři roky později už měl na svém kontě řadu opravdu originálních klavírních skladeb. V roce 1910 ovšem Prokofjevovi zemřel otec a skladatel tak ztratil finanční podporu. V té době už měl ovšem pozici uznávaného skladatele a zhruba v této době zkomponoval i své dva první klavírní koncerty.

Lortzing je považován za hlavního reprezentanta německého operního žánru singspiel, podobného francouzské Opéra comique. Jeho hlavními operními díly jsou dodnes uváděné opery Car a tesař a Pytlák. Gustav Albert Lortzing se narodil 23. října 1801 v Berlíně Johannu Gottliebu Lortzingovi a jeho ženě Charlotte Sophii. Rodiče měli původně svůj obchod s kůží, který ovšem záhy opustili a začali putovat po Německu jako kočovní herci. Po založení berlínské divadelní společnost Urania přeměnili svou původně amatérskou zálibu za trvalé zaměstnání. A tak asi není divu, že i mladý Lortzing se brzy objevil na prknech, která znamenají svět, a to už ve svých 12 letech, a to aby během přestávky bavil obecenstvo komickými básněmi. Od roku 1817 byla Lortzingova rodina součástí souboru Josefa Derossiho z Porýní a vystupovali na jevištích v Bonnu, Düsseldorfu, Barmenu a Cáchách. V té době už Albert Lortzing hrál role mladého milence, venkovského mládence a bonvivána a brzy se stal oblíbencem obecenstva. Občas dokonce zpíval menší tenorové a barytonové role.

V letošním roce si připomínáme 20 let od úmrtí významného českého sbormistra, hudebního režiséra a aranžéra, zakladatele Kühnova smíšeného sboru, Pavla Kühna. Světově uznávaný sbormistr, dirigent a zakladatel Kühnova smíšeného sboru obdržel za svou uměleckou činnost několik významných ocenění a v roce 2003 získal Evropskou cenu Gustava Mahlera.

Další Hudba podle kalendáře připomene francouzského hudebního skladatele italského původu Jeana-Baptista Lullyho. Narodil se 28. listopadu 1632; před rovnými 390 lety. Jean-Baptist Lully patří k nejvýznamnějším francouzským skladatelům barokního období a je de facto tvůrcem francouzské národní opery a francouzského typu operní předehry. Zasáhl do rozvoje opery i tím, že vytvořil nový styl recitativu a deklamace ve francouzské opeře a díky tomu vyrovnal vlastně rozdíl mezi árií a recitativem, tedy zpěv pak zněl více kontinuálně. Lully byl nejvlivnějším a nejúspěšnějším skladatelem své doby a o jeho významném postavení ve společnosti svědčí i to, že patřil mezi několik málo důvěrných přátel krále Ludvíka XIV.

Další Hudba podle kalendáře připomene jednoho z nejvýznamnějších houslových virtuózů všech dob, jímž beze sporu byl Ital Niccolo Paganini. Tento nejen houslista, ale i kytarista a hudební skladatel se narodil 27. října 1782. Na svět Niccolo přišel v Janově jako jeden ze šesti potomků řadového hráče na mandolínu. Přísný otec mu brzy dal do ruky svůj nástroj a poté mu přidal ještě housle. Chlapec musel denně cvičit až sedm hodin. Když se mu nechtělo, přikročil otec k fyzickým trestům nebo mu nedal najíst. Brzy se ukázalo, že malý Niccolo má mimořádný talent. Od devíti let už veřejně koncertoval a v roce 1801 se vydal na hudební festival do toskánské Luccy, kde slavil velké úspěchy. Po skončení festivalu se rozhodl, že se do Janova nevrátí

Další Hudba podle kalendáře připomene pražského hobojistu, dirigenta a hudebního skladatele Josefa Triebensee, který se narodil 21. listopadu roku 1772 v Třeboni. Jeho otcem byl Georg Triebensee, který byl hobojistou ve vídeňském Nationaltheater, a byl to právě on, kdo poskytl synovi základní hudební vzdělání a dovedl jej k dokonalosti ve hře na hoboj. Skladbu Josef Triebensee studoval u Johanna Georga Albrechtsbergera. Po studiích se Josef Triebensee stal členem kapely Jana I. Nepomuka, knížete ze Schwarzenbergu, v letech 1782–1806 byl prvním hobojistou Rakouské císařské harmonie a poté působil, stejně jako jeho otec, ve vídeňském Národním divadle. Josef Triebensee působil i v řadě dalších dechových souborů, například u knížete Liechtensteina ve Feldbergu a hraběte Hunyadi. Jako druhý hobojista v Theater auf der Wieden účinkoval při premiéře Kouzelné flétny Wolfganga Amadea Mozarta.

Další Hudba podle kalendáře připomíná amerického pianistu a skladatele českého původu, který je pokládán za jednoho ze zakladatelů amerického hudebního divadla, a tím je Rudolf Friml. Rudolf Antonín Friml se narodil 2. prosince 1879 v Praze a zemřel 12. listopadu 1972, tedy před rovnými 50 lety. Malý Rudolf prokazoval mimořádné hudební nadání už v dětství a jako desetiletému mu byla dokonce vydána tiskem první hudební skladba. Není tedy divu, že získal stipendium, díky němuž vystudoval na pražské konzervatoři kompozici, a to u samotného Antonína Dvořáka. Po absolutoriu doprovázel na klavír houslistu Jana Kubelíka na turné po jeho evropském turné a v roce 1901 společně vystupovali i v USA. Po druhém americkém turné v roce 1906 se Friml rozhodl v Americe zůstat a věnovat se komponování. Užíval jméno Charles Rudolf Friml. Začátky byly těžké; živil se jako baletní korepetitor v Metropolitní opeře v New Yorku a jeho první dílka u posluchačů propadla. První větší úspěch se dostavil až po šesti letech a byla jím opereta The Firefly (Světluška).

Další Hudba podle kalendáře připomene významného polského hudebního skladatele a pedagoga druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století Karola Szymanowskeho. Jeho styl se pohyboval často na hranici tonality a bývá dáván do souvislosti jak s hudbou konce 19. století, takzvaným hudebním impresionismem, ale i s hudbou neofolklorismu, případně s díly autorů první hudební avantgardy.

Další Hudba podle kalendáře připomene českého hudebního skladatele, dramaturga a hudebního režiséra 20. století Otmara Máchu, který se narodil 2. října 1922, tedy před rovnými 100 lety. Otmar Mácha se narodil V Ostravě, kde také po maturitě na gymnáziu studoval skladbu nejprve u Františka Míti Hradila a poté pokračoval ve studiích na pražské konzervatoři a na její mistrovské škole u Jaroslava Řídkého. Po studiích pracoval jako hudební režisér Československého rozhlasu v Praze, poté jako ústřední dramaturg hudebního vysílání Československého rozhlasu a dramaturg Svatu československých skladatelů. Od roku 1962 se pak už věnoval pouze skladbě.

Česká sopranistka a filmová herečka Jarmila Novotná se narodila 23. září 1907 v Praze a svou kariéru zahájila v roce 1925 jako elévka Národního divadla. Vystupovala ovšem i v kabaretech, hrála a zpívala v operetách a účinkovala v českých i zahraničních filmech. Je označována za nejslavnější žačku Emy Destinnové, i když ji slavná operní diva vyučovala jen pár měsíců. Jarmila Novotná na sebe upozornila rolí Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě, kterou v Národním divadle ztvárnila v pouhých osmnácti letech. Díky svému hereckému talentu si zahrála v mnoha činoherních evropských i jednom americkém filmu. V českých snímcích se objevila jen dvakrát – v němém snímku Vyznavači slunce a ve zvukovém melodramatu Skřivánčí píseň, kde předvedla i svůj pěvecký talent.

Johann Michael Haydn se narodil 14. září 1737 v dolnorakouském městečku Rohrau poblíž maďarských hranic. Jeho otcem byl kolář Mathias Haydn, který pracoval také jako "Marktrichter“, což je úřad podobný starostovi. Mathias sám byl nadšeným amatérským hudebníkem, který se v době své tovaryšské kariéry sám naučil hrát na harfu a staral se také o to, aby se jeho děti naučily zpívat. V roce 1745 tedy Michael Haydn vstoupil do sboru katedrály Sv. Štěpána ve Vídni, kde jeho starší bratr Joseph už od roku 1740 působil jako sopránový sólista. A byl to právě on, který podle nařízení sbormistra v kostele Johanna Adama Reuttera byl pověřen, aby hudebně svého mladšího bratra vzdělával. Společně strávili ve sboru tři roky a když Josephův hlas zmutoval, Michael za něj nastoupil jako sólista a zůstal ve svatoštěpánském sboru až do roku 1755.

Další Hudba podle kalendáře bude patřit vzpomínce na jednoho z nejlepších tenoristů všech dob Luciana Pavarottiho. Zemřel v italské Modeně 6. září roku 2007. Je tomu letos tedy už neuvěřitelných 15 let. Luciano Pavarotti se narodil 12. října 1935 v Modeně jako syn amatérského zpěváka a pekaře. Pěvecký talent zdědil po svém otci, který syna od dětství vedl ke zpěvu. Zároveň však malý Luciano hrál fotbal na pozici středního útočníka za tým Lepanta a toužil po profesionální fotbalové kariéře. Současně ovšem zpíval v místním farním pěveckém sboru „Gioacchino Rossini“, se kterým vyhráli mezinárodní soutěž, začal studovat zpěv u profesora Arrigoa Pola, a tak fotbalová kariéra šla stranou.

Další Hudba podle kalendáře bude věnována lehké múze. V centru pozornosti bude rakouský operetní skladatel Carl Millöcker. Carl Millöcker se narodil ve Vídni, v rodině zlatníka, ale k tomuto řemeslu neměl žádný vztah. Naopak už v raném věku se u něj projevil hudební talent, a tak studoval hru na klavír a hudební teorii na vídeňské konzervatoři. Krom toho byl také vynikajícím flétnistou a jako takový upoutal pozornost skladatele a dirigenta Franze von Suppé, který jej zaměstnal v orchestru vídeňského Theater in der Josefstadt. Později mu Suppé pomohl získat místo divadelního dirigenta v Landestheatheru v Grazu a právě tady Millöcker zkomponoval v roce 1865, tedy ve svých 23ti letech, své první jevištní dílo. Jmenovalo se Der tote Gast (Mrtvý host). Následovala opereta Die Lustigen Binder a obě tyto jednoaktovky měly společnou premiéru 21. prosince 1865.

Světovou proslulost skladatele Umberta Giordana odstartovalo zhudebnění tragického osudu jedné z obětí kritické fáze Velké francouzské revoluce, básníka Andrei Chénier. Giordano, celým jménem Umberto Menotti Maria Giordano se narodil před 155 lety, 28. srpna 1867 ve městě Foggia v provincii Puglia. Studoval na neapolské konzervatoři u Paola Serraa a svou první operu s názvem Marina zkomponoval už v roce 1888, ve svých 21 letech. Zúčastnil se s ní soutěže na nejlepší jednoaktovou operu vypsanou hudebním vydavatelem Sonzogou, ve které ovšem zvítězil jeho krajan Pietro Macagni se svým Sedlákem kavalírem. Přesto si Giordano získal pozornost poroty, protože jako nejmladší účastník se umístil na šestém místě z celkového počtu 73 uchazečů a díky tomu získal objednávku na novou operu pro sezónu 1891-92.

Další Hudba podle kalendáře připomene francouzského skladatele období romantismu Julesa Masseneta. Ten zemřel před 110 lety – 13. srpna 1912. Nejvíce ho proslavily jeho opery, které byly velmi populární na konci 19. a na začátku 20. století; poté popularita většiny z nich upadla až do 80. let 20. století, kdy se některé z nich opět začaly objevovat na světových pódiích, ať už to byla především Manon z roku 1884, či o 8 let mladší Werther. Značná pozornost je v současnosti věnována také jeho opeře Thais.

Další Hudba podle kalendáře bude věnována významnému českému klavíristovi druhé poloviny 20. století Janu Panenkovi. Ten se narodil 8. července 1922, tedy před rovnými 100 lety. Koncertovat začal Jan Panenka už během 2. světové války, kdy jej ještě jako studenta uvedl v roce 1944 na pódium pražské Lucerny profesor pražské konzervatoře František Maxián starší. Od té doby působil Panenka jako sólista, komorní hráč a klavírní pedagog více než 50 let. Kromě bohaté koncertní činnosti zanechal za sebou rozsáhlý odkaz gramofonových nahrávek, z nichž některé získaly tuzemská i mezinárodní ocenění, ať už to byla dvakrát cena Grand Prix du Disque v Paříži, třikrát cena Supraphonu a ocenění od Nippon Columbia v Japonsku.

Johann Christoph Friedrich Bach byl druhým nejstarším ze tří synů, které měl Johann Sebastian Bach se svou druhou ženou Annou Magdalenou a kteří se dožili dospělosti. Zbývající tři zemřeli buď hned po narození nebo jako děti. Johann Christoph Friedrich sice nedosáhl významu Carla Philippa Emanuela, ale zcela se vyrovnal svým bratrům Wilhelmu Friedmannovi a Johannu Christianovi. Byl nazýván zpravidla prostě Friedrich, nebo také bückeburský Bach, neboť sloužil na bückeburském dvoře od roku 1750, kdy mu bylo osmnáct let, až do své smrti v roce 1795.

Český houslový virtuóz a hudební skladatel František Ondříček zemřel před 100 lety, 12. dubna 1922.

Miliony vydělala superstar počátku 20. století Enrico Caruso. Ten svou první gramofonovou nahrávku uskutečnil v Miláně 11. dubna 1902. Dirigent Arturo Toscanini, který řídil některé z oper, ve kterých Caruso v Metropolitní zpíval, ho považoval dokonce za jednoho z největších umělců, se kterými kdy pracoval.

Michail Ivanovič Glinka dokázal umně propojit lidové písně a motivy s exotickou orientální hudbou. Reprezentativním dílem, které ho proslavilo na velkém území světa, je především Kamarinskaja, orchestrální dílo založené na lidových melodiích a opery Života za cara a Ruslan a Ludmila.

Anglický skladatel Frederic Delius měl převzít podnikání svého otce, raději studoval hudbu.

Mozartovu pražskou popularitu odstartovala Figarova svatba. Ve Stavovském divadle zazněla poprvé v roce 1787.