Intimní zpovědi

„Před dvaceti lety se lidi veřejně nepřiznávali, že si dávají koks nebo perník, droga je dnes společensky uznávaná,“ upozorňuje Dan Horyna na dostupnost drog a benevolenci k nim. Sám se třikrát ocitl v pervitinovém pekle, dnes coby vyhledávaný terapeut pomáhá i rodičům drogově závislých. Blanka Kubíková se ho ptala i na to, jak rodina teenagera pozná, že jejich potomek má vážný problém. Jak odhalit huliče trávy a jak konzumenta opiátů? Proč nepomáhají prosby, vyhrožování, ultimáta? Kdy vyhodit dítě z domova a proč je to nutné? Proč si drogově závislí pořizují děti a ty pak končí v kojeneckých ústavech? Na čem všem jsme závislí a proč závislost na pornu likviduje muže jako milence? A jak rocker, terapeut a tenista dohání dvanáct „ztracených“ let?

V Americe se Dejdarům líbilo na dovolené, pak se tam během pár dní přestěhovali. Rozvíjení hokejového talentu Martinova syna byl jen jedním z důvodů. Jaké byly ty další, herec otevřeně vylíčil Blance Kubíkové. Stejně jako jak mu vydělávalo v Čechách na život v Americe. Nebo jak se kluk z východních Čech cítil na studiích v Praze, jak ho „zaškolila“ Eva Holubová, jak mu málem unikla jedna z nejlepších dosavadních rolí kvůli nálepce „televizního ksichtu“, proč považuje Českou republiku za zdivočelou zemi spíš dnes než v polovině 90. let, čím mu vehnal slzy do očí Karel Gott a jak ho v soutěži Tvoje tvář má známý hlas dostala Věra Špinarová.

Jak bojuje s ataky panické poruchy? Komplikuje jí život její křehká psychika? Přiznává, že má za sebou divoké životní období, ale v posledních letech zbrzdila. „Nejenom tělo, ale i moje duše potřebovala trošku uklidnit.” Pěveckou kariéru jí nastartovala soutěž SuperStar. Přihlásila se tam poté, co prohrála sázku s kamarádkou, že sjede černou sjezdovku na lyžích pozadu. V soutěži ale nakonec neuspěla. Porotci jí řekli, že zpívá jako chcíplý kůň. „Dost se mě to dotklo, dnes už mi to ale přijde vtipné. Měli pravdu, asi jsem tak tehdy opravdu zněla.” V psychické pohodě ji udržuje její přítel. V otevřeném rozhovoru se Štěpánkou Duchkovou prozrazuje i to, proč nechce zveřejnit jeho identitu.

Co těší, baví či trápí ty, jejichž tváře známé z obálek lesklých časopisů? Tentokrát poskytl hloubkový rozhovor na kamery Seznamu michelinský šéfkuchař Roman Paulus.

Díky její intuici se brzy přišlo na to, že má nádor na mozku. Po operaci gama nožem ale tuto svoji schopnost, kterou považuje za dar od předků, neposlechla. Jak dopadla? Jaké poučení si z toho vzala? A jak vůbec „vypadá“ intuice a instinkt? I to přední mezzosopranistka popsala Blance Kubíkové. Stejně jako jak je možné, že si vysnila manžela a otce svých dětí a proč i jako pětatřicetiletá singl bohémka věděla, že nezůstane sama a bude mít víc než jedno dítě. V čem ale považuje intuici za dar - nedar? Využil ji někdy někdo? Narazila na manipulátora? A co opravdu nesnáší?

Proč se jeho manželka neukazuje na veřejnosti? Jak mu komplikuje život bulvár? Nebylo pro něj lehké, když se v médiích objevila fáma, že má poměr s mistryní světa v běhu na lyžích Kateřinou Neumannovou. Přiznává také, že nikdy neměl moc času na svého syna Matyáše. „Prošvihl jsem jeho dost důležité životní momenty. Dokonce i porod.” Dohání to teď v jeho dospělosti, kdy spolu lezou po horách. Už na základní škole o něm kolovala hláška: kde je Čenský, tam jsou ženský. „Tehdy jsem chtěl těm, kdo to říkali, rozbít ústa.” Dnes ale připouští, že dámská společnost je pro něj silným magnetem už od dětství. I o vztahu k ženám mluví v otevřeném rozhovoru se Štěpánkou Duchkovou.

Šest let patřila se svým tehdejším mužem do světové taneční špičky. Byla zvyklá, že měli na letenku jen na cestu na soutěž a museli vyhrát, aby se dostali domů. Ale s tím, že po rozvodu zůstane zadlužená, nepočítala. Jak to zvládla? A jaké následky to mělo? I to prozradila Blance Kubíkové. O tom, že své peripetie dávno bere s nadhledem, svědčí rozhovor plný výbuchů smíchu. Zde ukázka: „V pětatřiceti jsem si myslela, že ještě budu mít rodinu, ale to jsem ještě nepočítala s tou řadou idiotů, kterých jsem se ráda zbavila. Asi jsem se upnula na představu o spořádané rodině, protože ono není stoprocentně jisté, že když máte dítě s idiotem, že to dítě bude idiot. Je to těžké, protože když skončíš kariéru jako tanečnice, jsi samý sval a vypadáš krásně, tak tě oslovují jen lidé s Porsche a Ferrari. Normální chlap tě ani neosloví. Pak už jsem z toho měla i hrůzu. Takže mám štěstí, že jsem potkala Hartmuta...“

Má dar i o nepříjemných věcech mluvit s humorem, většinou suchým. Nic nepřikrášluje a nezveličuje. A až překvapivě – vzhledem k tomu, co jí osud a komunisté „nadělili“ – nikomu nic nevyčítá. Ani lékařům, kteří nepoznali, že její první dítě umírá.

Ve vysokoškolském uměleckém souboru zpívali písně pokrokové mládeže, pak čtveřici studentů uhranuly černošské spirituály. Tak v roce 1960 vznikla nejstarší česká skupina. A zatímco málokterá studentská kapela přežije promoce svých členů, Spirituál kvintetu se to podařilo, přes spoustu změn v obsazení a repertoáru. Překonal emigrace, těžké nemoci a úmrtí svých členů i změnu režimu. Slaví 60 let, stále ji vede poslední ze zakladatelů Jiří Tichota. Proč považoval za pitomost rozjezd kapely? Jak vzpomíná na hezká i krušná období? Proč si váží diváků a pořadatelů? Co na něj prozradila jeho žena Zdenka, kterou angažoval jako zpěvačku v roce 1974? A co ostatní členové kapely Dušan Vančura, Jiří Cerha, Veronika Součková, Jiří Holoubek a Pavel Peroutka? Co bude, až skončí poslední ze čtrnácti vyprodaných Luceren?

Igor Timko se nestydí za to, že pochází ze skromných poměrů. Čtyři bratři měli dohromady jeden pokojíček v panelákovém bytě. Všichni chodili třikrát týdně do hudebky a když potřebovali soupravu bicích, rodiče si na ni vzali půjčku s šestnáctiprocentním úrokem. Tatínek, inženýr ve východoslovenských strojírnách, si přivydělával hraním na svatbách a zábavách a syny bral s sebou. To jim dalo smysl pro řád, šetrnost, spolupráci a řešení konfliktů. Takže dnes mají jasno, že si nemluví do vztahů a neprobírají politické názory. „Někdo je radikálnější, někdo pravicovější, máme i slovenského Maďara. I to je důvod, proč se o politice nevyjadřujeme a nebereme ani mastné nabídky od politických stran,“ vysvětluje Igor Blance Kubíkové. A mužům poradí, k čemu je dobrá holá hlava.

Protancoval se do šestého kola StarDance a když vypadl, překvapil přiznáním, že před pár lety by soutěž nezvládl kvůli depresím. „Vím, že ty problémy má spousta lidí,“ vysvětluje Blance Kubíkové. A taky, že je může mít i člověk, který adaptuje humoristické knížky. A který o tom, že muž není schopen najít máslo v téměř prázdné lednici, napsal písničku, u které publikum v divadle ABC řve smíchy. Herec a režisér vzpomíná, jak se nechal hospitalizovat na psychiatrii v době prázdnin, aby nekomplikoval provoz v divadle. A jaké terapie mu pomohly potom. Kdo pro něj byl vzorem disciplíny? Platí pro něj a jeho manželku Janu, že muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách? Kdy se musel na jevišti vdávat a proč musel hrát ruskou primabalerínu?

“Pivo se u nás dává už malým dětem, s kamarády se scházíme u vína, na kole jezdíme od hospůdky k hospůdce,” poukazuje Martin Preiss na toleranci Čechů k alkoholu. V otevřeném rozhovoru s Blankou Kubíkovou přiznává, jak těžké je poznat hranici mezi “normálním” popíjením a začínajícím problémem. Jak se závislostí bojoval? Jak to ovlivnilo jeho blízké? A měl někdy s povoláním, ve kterém je konfrontován se slavnými rodiči, chuť, praštit? I jeho žena Martina otevřeně mluví o situaci v rodině. A taky o tom, na co si holka z jižní Moravy těžko zvykala v Praze, a jak těžké je pro herečku restartovat kariéru po pětileté mateřské dovolené.

Na období, kdy šéfoval barrandovským filmovým studiím, vzpomíná tuze nerad. Byl veřejným nepřítelem číslo 1 a dodnes cítí nespravedlnost. Nefňuká ale, ani dnes by neudělal nic jinak. Má pro strach uděláno, už jen proto, že armádní posty si to žádají. Je majorem v aktivní záloze a lituje, že na misi do Afghánistánu se už nedostane, svěřil redaktorce Radce Červinkové. Má ale čisté svědomí, že před výzvou necouvl. Stejně tak se popral s nelehkou rolí producenta při svém posledním filmu za 175 milionů korun Nabarvené ptáče, kde si sáhl až na dno, když dva roky nedokázal sehnat ani korunu. Proč po jedenácti letech práce na filmu nekřepčí na vrcholu zdolané hory? Z čeho má vlastně radost a jak se pracuje s hollywoodskými hereckými hvězdami jako jsou Harvey Keitel a Stellan Skarsgård?

Prozradíme, že ho nedojímají jen děti. Má jich kolem sebe hodně, je s nimi rád a jeho nejmladší syn je mladší než nejstarší vnuk. Zařídit, aby děti po rozchodu rodičů trpěly co nejméně, považuje za samozřejmost. „Davídek nebyl nikdy svědkem, že jsme se s Lejlou hádali, před dítětem se musíte ovládnout,“ apeluje na dospělé. Syna si užívá, co to jde, dokonce kvůli němu změnil pracovní režim. Co si zanechal, je „smažení her“ před usnutím. V rozhovoru s Blankou Kubíkovou zabrousí i do dětství. Proč na něj spolužáci pokřikovali „kostelní kryso“? Co z něj chtěl mít tatínek, pro kterého muzika nebyla „dost“? Za co si vysloužil trestní stíhání za pobuřování? S manželkou Američankou by pro něj nebylo těžké odstěhovat se do zahraničí – proč to neudělal ani po zákazu Pražského výběru? A jak mu život změnila věta „Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží”?

Nebavilo ji cvičit etudy, i při Debussyho skladbách na školních vystoupeních improvizovala. A když se přihlásila do sboru, zařadili ji do nejhorší skupiny k mutujícím klukům. Přesto začala už v prvním ročníku gymnázia zpívat s kapelou IMT Smile, pak spoluzaložila kapelu Peha. Z obou odešla, z obou ne úplně v dobrém. Proč? Jak na to po letech vzpomíná? Proč si připadala tak ubitá, že měla chuť s muzikou seknout a třeba jít uklízet? A jak to souvisí s tím, že ještě nemá děti?

Dlouho nevěděla, čím chce být, svěřuje se Radce Červinkové populární herečka. Rozhodl až režisér jejího prvního filmu a budoucí manžel Karel Kachyňa a její herecká „guru“ Jiřina Jirásková. Navedli ji ke studiu herectví, kam se marně pokoušela třikrát dostat. Zvrat nastal až na brněnské JAMU, kde se takzvaně „našla“. Nejprve musela dostudovat a získat pražské angažmá, aby po deseti letech známosti mohla s o čtyři desítky let starším Karlem Kachyňou žít. Zemřel dřív, než jejich dcera dospěla, a herečka se stáhla do ústraní. Pomohla psychoterapie a čas. Proč nepovažuje roky mimo potlesk diváků za ztracené a jaký kus práce na sobě za tu dobu musela udělat? Co ji přivedlo zpět na výsluní a proč se cítí teprve teď připravená na život?

Zpívá, co si pamatuje. Netuší, kdy složila první písničku. Ví jen, že první kapelu měla na gymplu, když jí došlo, že zpívání ji baví víc než vyučovací předměty. Rodiče ji ani sestru do ničeho netlačili. Z Kláry se stala jedna z nejrespektovanějších zpěvaček tuzemské scény, Tereza hraje v její kapele. „Když jsem si vzala bubeníka z Toxique, říkala jsem si, že není dobré míchat práci a rodinu. Teď spolupracuju se ségrou,“ směje se Klára. V otevřeném rozhovoru s Blankou Kubíkovou přiznává, jaké rady dostávala jako začínající zpěvačka, co ji dostalo z několikaleté tvůrčí krize, co je podle ní základem rodinného života a jak se jí, která zpívá jen svoje písničky v angličtině, zpívaly šlágry jejího dětského idolu Zuzany Navarové na koncertu k jejím nedožitým kulatým narozeninám.

Přiletěl z koncertu v Indonésii a přímo z letiště ho odvezli do nemocnice, kde strávil tři měsíce. Jak se na jeho zdraví podepsal stres a rozpad manželství po pětatřiceti letech? Po akutní urologické operaci byl v takovém stavu, že několik týdnů vůbec nedokázal zvednout housle. „Doktoři na mě tlačili, ať zase začnu hrát. Úplně mi odešly svaly a když jsem vzal housle po tak dlouhé době do ruky, měl jsem pocit, že hraju na nějaký cizí předmět", vzpomíná na krušné chvíle. Ty ale zažil i v Belgii, kde se mu těsně před koncertem rozlepili housle, nebo na Sicílii, kde se bál hrát kvůli mafii. I o tom mluví v otevřeném rozhovoru se Štěpánkou Duchkovou.

„Lepší je hrát než psát, tam je vždycky nejistota,“ říká Zdeněk Svěrák. „Ale naše přátelství se vždycky utužilo při psaní. Když jsme ten úkol dostali a hledali jsme, co napsat a jak nezklamat ty diváky, jak nebýt horší než v předchozích hrách,“ poodhaluje zákulisí vzniku patnácti divadelních her, které napsal s Ladislavem Smoljakem. Dodnes žádná neměla premiéru. Která z nich se rodila obzvlášť těžce? Proč je po smrti Ladislava Smoljaka repertoár „uzavřený“? Jaký podíl na zrodu divadla měla velkorysost paní Svěrákové? Jak si po večerních příchodech z divadla tatínka vychutnával malý Jan Svěrák? A jak Cimrmanologové na jevišti zvládají svoje neduhy stárnutí? Zjistíte v Intimních zpovědích, které jsou součástí speciálního vydání pořadu Moje místa.

Studovat vysokou školu začala, až když měla děti. Učila angličtinu a překládala, přestože od malička věděla, že bude spisovatelkou. První román psala deset let, tajně. Až když byl hotový, dala ho přečíst rodině. Pak dva roky čekala, než vyjde. To jí bylo padesát. Dnes je nejúspěšnější českou spisovatelkou. Hned dvě její knížky najdete v TOP 10 českých knihkupectví: Hanu a Slepé mapy. Díky úspěchům Hany se zvedly prodeje i jejích dalších románů, Slepé mapy a Hotýlku. V mezičase si „střihla“ knížku pro děti a občas píše fejetony. Jak riskantní bylo opustit zaměstnání a stát se spisovatelkou na volné noze? Z jaké rodiny pochází, když dokáže psát tak dramatické příběhy o vztazích? A jak se v dětství vyrovnala se svým hendikepem? I to tom otevřeně mluvila s Blankou Kubíkovou.

„Spoustu času jsem ztratila tím, že jsem se zabývala svými chybami. Asi nejtěžší úkol - teda kromě nalezení životního partnera, to je taky docela oříšek – je naučit odpouštět si. Já umím odpustit každýmu, ale sobě nic,“ přiznává Lucie Bílá Blance Kubíkové. Co jediné odpustit neumí? Proč se chodí „schovávat před problémy“ na jeviště? Proč právě její nová deska Ta o mně je o lásce a radosti ze života? Zařadila na ni osobní témata: písničku o synovi, který vylétl z hnízda, o mamince, která už není, i skladbu, kterou věnovala svému příteli k narozeninám. Proč nenašla partnera mezi vrstevníky a jak si vysvětluje, že právě výrazně mladší sportovec zvládne její hektický životní styl a popularitu?

„Hana Zagorová“ a „dieta“. To na vás vypadne z vyhledávače, když si zadáte jeho jméno. Až pak účinkování na nejprestižnějších světových scénách nebo program jeho pražských vystoupeních v Národním divadle. Jak to vnímá? Jak na jeho vztah s tehdy vdanou zpěvačkou, navíc o deset let starší, reagovala jeho rodina? Hana zavzpomíná, jak právě Štefana jí z karet a kávové sedliny vyvěštila Helena Růžičková. „Olga Šoberová jí zavolala ,jedeme k tobě se Zagorkou’ a ona mi pak chtěla jít za družičku,“ směje se zpěvačka. Jaké má Štefan nejbizarnější zážitky ze světa opery? Jak reagoval, když měl po jevišti běhat se zapnutou motorovou pilou? A když se měl v Její pastorkyni svléknout donaha? A jak je možné, že má pořád nabídky ze světových scén, když tenoristé bývají ve vrcholné kondici jen do šedesáti? O tom všem mluvil s Blankou Kubíkovou.

Do Prahy přišla před 35 lety bez prostředků a úplně neznámá. Tatiana Kovaříková začínala jako manekýnka a fotila i do časopisu Praktická dívka. Tehdejší obávaná předsedkyně Českého svazu žen a zarytá komunistka Marie Kabrhelová viděla její fotky a vydání časopisu okamžitě zakázala. Proč podle ní modelka vypadala příliš kapitalisticky? V rozhovoru se Štěpánkou Duchkovou jedna z nejuznávanějších českých návrhářek přiznává, že umí modely namalovat, umí udělat střihy a všechno n a modelkách odzkoušet. Ale kdyby měla něco ušít, tak prý vyletí z kůže. Jak se podařilo, že si její šaty oblékla na švédskou královskou svatbu hraběnka z Wessexu Sophie? A proč se jí nepovedl první jevištní kostým pro Jiřího Korna? I o tom mluví v otevřeném rozhovoru.

Jak se vyrovnat se zprávou, že jeden z vašich nebližších vás brzy opustí? „Nejtěžší je, že musíte dodávat naději a sílu,“ vzpomíná Daniela Kolářová v otevřeném rozhovoru s Blankou Kubíkovou. V synech vidí urputnost svého muže, herce Jiřího Ornesta. Matěj je renomovaný počítačový expert, Šimon vystudoval řezbářství, ale nastoupil jako vychovatel do Jedličkova ústavu. „Když jsem založil kapelu The Tap Tap, známí mi říkali, že na nás budou lidi chodit jen ze soucitu.“ Navzdory předpovědím má kapela úspěch doma i v zahraničí. Vyprodala Státní operu a na jeviště Nové scény se dostala s vlastním představením Nefňuka. To Šimon ještě nastudoval se svým tátou. „Byl po operaci srdce a mozkové příhodě, už se nemohl zapojit tak aktivně, ale zvládli jsme to,“ usmívá se kapelník.

Jak se mu podařilo neskončit jako alkoholik, zloděj, nebo prostitut? Když dnes jezdí po školách se svým příběhem, apeluje na děti, jak důležité je vzdělání. Mezi Romy není příliš populární, připadá jim málo „romský“. A opakuje jim, že se mají začlenit – právě i vzděláním. On sám si maturitu dodělal i kvůli manželce, která je vysokoškolačka. „Když několikrát týdně nespíte kvůli tátovi, kterej dělá do pěti hodin bordel, přijdete do školy jako zombie. Navíc jsem byl pro děti černá huba a i někteří učitelé byli rasisti,“ vzpomíná na dětství v rodině alkoholika muzikant, jehož písnička Romano Hip Hop uspěla v MTV. S maminkou se Radek před její smrtí stýkal, s tátou k sobě cestu nenašli. I o tom mluví v otevřeném rozhovoru.

Chtěla založit rodinu, ale do života se jí připletla letní láska. A vytrvala, za o deset let mladšího kolegu Miloslava Tichého se nakonec Petra provdala. Jak se vyrovnávala s tím, že nemohla otěhotnět? A co jí nakonec pomohlo? Proč vyhořela, když divadlo hrála od dětství? A jak se vůbec v pěti letech na jeviště „procpala“? Až tak, že se za ni starší bratr Jakub styděl...

Spolužáci se na něho dívali „jinak“, ale on byl na své jméno vždycky pyšný. Rodičům vděčí za své životní hodnoty, a tátovi, herci Radoslavu Brzobohatému speciálně za to, že dnes hraje na klavír. Nesnáší ale škatulky, a proto je rád občas hercem, občas moderátorem, aranžérem, a nejvíc ze všeho se cítí být muzikantem. Jeho role syna slavného otce ale měla i své stinné stránky. Svého času se potýkal se ztrátou sebe sama a pomohla až psychoterapie.

„Kdybych měla svůj život žít znovu, nežila bych jinak,“ říká v Kočičí hře Dana Medřická. A její syn a snacha říkají to samé: jsou spokojení jak se soužitím s koňmi, tak s hereckou profesí. I když za obojím je spousta práce.

Jeho dědeček začínal jako bavič po hospodách, pak pod pseudonymem Saša Rašilov dobyl Národní divadlo a stal se hvězdou stříbrného plátna. „Když jsem byl na jednom jevišti s jeho kolegy Macháčkem, Kemrem a Hrušínským, měl jsem strašnou trému,“ přiznává jeho vnuk na okraj hloubkového rozhovoru před kamerami Seznamu.

Mozková mrtvice ho na rok odvedla od hudby. S pomocí bratra Jana se mu ale podařilo vrátit na hudební pódia. A v roce 2011 opět zazářil – přišel velký comeback díky písni Půlnoční pro film Alois Nebel. Připouští, že už s tím ani nepočítal.

Václav Neckář se rozpovídal o své nemoci, dětství i vztahu s bratrem Janem. Nabízíme vám ochutnávku pořadu Intimní zpověď.

Hyperaktivní zpěvačka a závodnice rallye nás pustila do svého soukromí. Promluvila o bývalém vztahu s Xindlem X i o nálepkách Zlatokopka a Barbína, které vznikly omylem.

Co těší, baví či trápí ty, jejichž tváře známe z obálek lesklých časopisů? Tentokrát poskytl hloubkový rozhovor na kamery Seznamu herec, především komických rolí, textař a moderátor Václav Kopta.

„Poučil jsem se z krizového vývoje… Ženit už se určitě popáté nebudu,“ odpovídá člen kapely Lucie a producent Michal Dvořák s úsměvem na otázku, jestli těch svateb nebylo přece jen na jednoho člověka už trošku moc.

Už 16 let žije v Praze, přesto po něm pořád někdo vyžaduje „brněnštinu“ říznutou „valašštinou“, kterou si vymyslel pro dlouhovlasého borce z reklamy. „Myslí si, že to bude strašná sranda a já vysvětluji, že to nejsem já, ale role,“ diví se Josef Polášek.

V dětství si připadala jako chůva, protože jako nejstarší z pěti dětí se starala o sourozence. Aby pak mohla studovat, zadlužila se. A rodiče neměli radost, že si nevybrala „normální” povolání.