Jakub Slavík

Šumperk je názorným důkazem, že i podhorské město o 25 tisících obyvatel může být chytré a mohou zde vznikat velmi zajímavé věci. Pojďme se na to spolu podívat.

Španělská Malaga je českým turistům dobře známá. S kolegyní a manželkou Pavlou jsme se na ni tentokrát podívali trochu jinak – jako na chytré město neboli smart city.

Z úterního článku Taťany Veselé na mne dýchla atmosféra konce 60. a 70. let, kdy i já jsem prožíval dětství. Vlastně bylo veselé, ale že trpím dobrou pamětí, říkám si s klasikem: Never more!

Blíží se naše další konference o chytrých městech a dopravě. S tím jako vždy probírám různé údaje, jimiž bych zaujal. Tentokrát to byla elektrifikace osobních aut v krajích a jejich ekonomická úroveň.

Různé nářky na kvalitu současné české veřejné dopravy mne přiměly k zajímavému srovnání, jak to bylo před dávnými lety. Jako příklad posloužila cesta Raisových Zapadlých vlastenců z Krkonoš do Prahy.

Ne nadarmo někdy představuji sebe a moji ženu a kolegyni Pavlu jako „manžele Elektrobusovy“ – zabýváme se jimi už třináct let. Tak i naše vánoční reportáž mířila do Vídně za vodíkovými elektrobusy.

Bylo hodně napsáno o tom, jak by měl lékař psychologicky pracovat s pacientem a jeho příbuznými. Málo bylo ale řečeno o tom, jak by to mělo být obráceně. Pokusím se o to – k zamyšlení a k pobavení.

Elektromobilita je u nás zhusta vnímána jako produkt „eurošikany“. Klimatické cíle promítnuté do elektrifikace autobusů mají ale i jinde, třeba v Brazílii. Nejnovější elektrobusy zde nesou logo VW.

Stalo se jednou, že si český chirurg namluvil temperamentní německou učitelku matematiky a ta začala v Praze místo logaritmů vyučovat svůj rodný jazyk. Výsledek rozhodně stál zato.

Je tomu patnáct let, co na MSV v Brně získal zlatou medaili český vodíkový autobus TriHyBus. Jestliže jsem jej později v případové studii nazval „nechtěným zázrakem“, byla to nadsázka, ale ne zas moc.

Někteří lidé z mé blízkosti (nebudu jmenovat) celý život nedokážou rozlišit mezi Němci a Rakušany. Zkusím to ukázat na nezapomenutelné stati O bytosti Rakušana od meziválečného klasika K. H. Waggerla.

O invazi čínských dodavatelů na světové i evropské trhy elektromobilů už se toho napsalo (a ještě napíše) hodně. Méně se ví, že čínští výrobci usilují i o evropské trhy elektrobusů.

… podivila se naše dospělá dcera, když jsme jí s manželkou nedávno poslali (pokolikáté už) fotografii z téhle přírodní zajímavosti. Ano, nějak nás pořád přitahuje, navíc v kteroukoli roční dobu.

Planetárium Praha se letos v létě po rekonstrukci představilo veřejnosti jako unikátní technické divadlo. Také ovšem jako neméně unikátní inteligentní budova. Za bližší prozkoumání stojí obojí.

V této volné sérii článků už šla řeč o tramvajích napájených spodem mezi kolejemi. Také o elektrobusech napájených spodem, a to vzduchem – indukčně. Dnes se podíváme, jak to jde spodem kontaktně.

Haškovy nesmrtelné Osudy dobrého vojáka Švejka jsem četl už hodně dávno. Přesto se mi neustále vybavují některé úryvky z něj. Ony mají totiž stále co říci i dnes. Možná právě dnes.

Po městských elektrobusech se začínají elektrifikovat i dálkové autobusy a turistické autokary. Zákonitě však narážejí na limit svého dojezdu na jedno nabití baterií. Kde je problém, vznikne řešení.

Čtyřicetitisícový Přerov je jedním z našich chytrých měst – smart cities, která svoji „chytrost“ nedávají nijak zvlášť na odiv, a tím spíš si zaslouží respekt. Platí to i o tamní elektromobilitě.

„Vždycky jsem si myslel, že vy bobři pořád jen pracujete.“ „To je jen běžný stereotyp, já jsem vlastně docela líný.“ „A jak si tedy vybuduješ svůj bobří hrad?“ „Pronajímám si ho.“

Dvě třetiny Čechů vnímá dopady klimatické změny. Více než polovina však připouští, že se v zájmu udržitelnosti nechce nijak omezovat.

To, jak je „shora“ podávána elektromobilita nebo jiná „klimatická“ opatření, často vyznívá, jako by lidé štědře placení z daní nařizovali daňovým poplatníkům, aby na svůj účet zachraňovali planetu.

Jednou z důležitých oblastí, kde se uplatní elektromobily, je rozvážková služba, poštu nevyjímaje. Své o tom vědí v Rakousku, kde mají pro to příznivou energetiku, ale ne vždy příznivý terén.

Tento článek je nezávaznou letní úvahou manažerského konzultanta. Jeho zdrojem jsou zkušenosti vlastní, kolegů i zákazníků.

Pro naši generaci byla značka Rolls-Royce symbolem toho nejluxusnějšího auta. Odtud tedy i trochu provokativní název tohoto článku. Zde však půjde o malý reaktor od této britské průmyslové skupiny.

Komentátor Lidových novin v článku „Bojíte se Fica, nebo medvěda? Proč se turistika na Slovensko spojuje s kádrováním“ kárá Čechy za klesající zájem o Slovensko a jeho důvody. Podle mého přestřelil.

Každý elektromobil má někde výfuk – kolikrát jen už jsem slyšel tuhle pochybovačnou větu. Je to pravda, nebo jen demagogie odpůrců elektrické dopravy? A jak je to se „zaručeně zelenou“ energií?

Kdykoli se potřebuju odreagovat od médií, která se předhánějí, kdo více vystresuje své publikum, sáhnu po téhle staré sbírce Haškových povídek, doplněných kouzelnými dobovými inzeráty.

Někdo má rád železnici, jiný historickou techniku, ještě jiný třeba naši mateřštinu a její zajímavosti. Já to mám rád všechno. Proto mne okouzluje film Bezstarostné cestování po železnici z roku 1937.

Elce, pelce, strejček Nimra koupil šimla v Kadani, zpívalo se už za mých dětských let v jedné písničce ze Semaforu. Vrtalo mi to stále v hlavě, až jsme se tam s manželkou vypravili. A nelitovali jsme.

Městu Bílina, krásnému i zjizvenému, vévodí na severu elektrárna Ledvice a na jihu majestátní znělcový masiv Bořeň. Z vrcholu uvidíme městečko vklíněné mezi malebným Středohořím a povrchovými doly.

„…vítáme vás, my jsme Poděbrady, vaše srdce bude zase správně bít.“ Kdo uslyší jednou tuhle veselou písničku z poděbradského orloje čili diorámy, z hlavy ji jen tak nevyžene. Ale popořadě.

Je to jako v tom vtipu. Dobrá zpráva: Vyšla výzva k dotacím na elektromobily. Špatná zpráva: Osobních elektromobilů se netýká. Dodejme ještě, že i ty dotace jsou tu pouze pro veřejný sektor.

Koncept chytrých měst (smart city) využívá moderní technologie pro příjemný život občanů a z něj plynoucí prosperitu. Nabízí přitom využití pro řešení již ozkoušená v průmyslu. Jenže ovšem…

„Londýn hoří! Přivezte stříkačky! Oheň! Lijte na něj vodu!“ Že tuhle písničku neznáte? Ale určitě ano. Jen je to tam česky o poznání jinak. Tak tedy ještě do třetice všeho dobrého.

Černá netkaná textilie patří na zeleninu, ne na záhony trvalek. Tak zní jasné doporučení od naší věci znalé kolegyně v knížce pro města a obce. Ovšem když se jednou takhle vložili do věci úředníci…

Jak už to tak bývá, hned po uveřejnění předchozího článku o populárních českých cover verzích zahraničních písniček a o jejich originálech mě začaly napadat další pozoruhodné příklady.

Už za dospívání ve mně hlodaly pochybnosti, zda autoři tehdy populárních českých verzí zahraničních songů drobet nepřehánějí. Časem jsem shledal, že někdy ano, jindy na ně naopak vzali kyblík růžové.

Před časem jsem použil tento lidský příběh o byrokracii a (ne)spravedlnosti jako případovou studii pro jednu svoji učebnici. S odstupem jsem se dověděl jeho konec. Zda šťastný nebo ne, je na čtenáři.

O veřejně-soukromých partnerstvích (PPP) je u nás slyšet stále více, zvlášť v souvislosti se stavbou dálnic nebo nových tratí – třeba na pražské letiště. Jsou ale také často předmětem nedorozumění.

S lidmi frustrovanými se setkáme třeba na ulici, na koupališti, na návštěvě nebo (často) v komentářích pod články na internetu. Zde jsem shrnul jejich know-how, jak si svoji frustraci užít co nejlépe.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) vydala v květnu 2025 svoji pravidelnou zprávu o stavu elektromobility ve světě pod názvem Global EV Outlook 2025. Stojí zato si v ní trochu zalistovat.

Tento článek vzešel z vlastních zkušeností a z debat mezi pracovitými vrstevníky 60+. Pokud má někdo zkušenosti odlišné, netřeba se čertit – každý jsme jiný a tohle je hra, jen trochu k zamyšlení.

K článkům na Médiu mne často inspirují náhody. Jednou z nich byla i nedávná šokující reakce jisté dámy na moji pochvalnou zmínku o bateriových sekačkách na trávu: „A co když přijde blackout?“

S mojí ženou Pavlou máme rádi výlety po Kokořínsku – tedy tím krajem roklí, skal a borovic zhruba mezi Mělníkem, Mšenem a Dubou. V té krásné přírodě ovšem sledujeme i boje mezi rozumem a „tradicemi“.

Pod pojmem „elektromobilita“ si většina veřejnosti představuje především osobní elektromobily, případně elektrobusy. Bateriový elektrický pohon se ale stále více zkouší také třeba u stavebních strojů.

Otevřete si internetové stránky nebo noviny, i ty takřečené seriózní. Zdá se vám, jen si přečtete titulky, že by bylo nejlíp někam zalézt a tiše čekat na konec světa, který je na spadnutí? Mám řešení.

Po nečekaných ohlasech na střípky ze života mé tchyně, jíž říkám maminka, jsem přemýšlel o podobně pozoruhodném mužském protějšku. Napadl mě můj děda - tak, jak ho znám ze vzpomínek i z vyprávění.

Kdykoli projíždíme městečkem, jehož dominantou je „chytrý“ veřejný záchodek, vzpomenu si, jak jsme jej tu před časem fotografovali pro naši knížku s příznačným názvem: Aby chytré město nebylo hloupé.

Před pěti lety žili někteří obavami z nákazy covidem, jiní obavami z dalších vládních „přitvrzování“, případně z obojího. Nám ke zdolání té bláznivé doby nakonec pomohl hlavně rozum i naše profese.

Zajímavé, kdykoli čtu něco o seniorech, jsou mi podáváni jako ubozí stařečkové a stařenky nebo jako jacísi přestárlí diblíci. Dovolte mi tu seznámit čtenáře se starou dámou, co není jedno ani druhé.

O přenášení elektrické energie na dálku pomocí stejnosměrného napětí píšu občas na náš odborný portál už dvanáct let, a stále mne ta technologie nepřestává udivovat. Schválně, co na to čtenáři Média.

EPC (energy performance contracting) neboli energetické služby se zárukou úspor jsou stále zajímavějším způsobem, jak šetřit peníze organizací i životní prostředí. Má to ovšem svá „pokud“.

Leckdo se možná svezl v Paříži (či jinde) metrem, co jen tak zvláštně šustí, protože má gumová kola. O takovém se uvažovalo i v Praze. Dnes si tedy řekneme něco o elektrických vlacích na pneumatikách.

Stojany, kabely, práce se zásuvkami – i pěkně těžkými… Nešlo by elektrická vozidla nabíjet vzduchem na principu indukce? Jistěže ano. Má to však svá „ale“.

Nejsem připravený na písemku… ale vlastně nevím, na co jsem se měl připravit. Nakonec se zoufale ptám učitelky: „Je normální neudělat maturitu, když už mám dva vysokoškolské diplomy?“ Pak se probouzím.

Články na Médiu jsem začal sérií Léto s vůní manga o zážitcích z pětitýdenní návštěvy u naší adoptivní rodiny v Mosambiku. Ta cesta nám mnohé dala. A stále dává, i když už jsme přes rok doma.

Při přípravě prezentace na nedávnou konferenci mne zaujala některá další čísla více či méně související s elektromobilitou. Slovy rady Vacátka: Na náhodu je to až moc náhodné.

Tak už jsem zase zaslechl něco o tom „strašlivém“ modrém světle a o tom, jak je ho nutno potlačovat ve veřejném osvětlení. A že je snad nejlépe nesvítit vůbec. Zkusím to tu nějak uvést na pravou míru.

Už brzy se média tradičně zaplní odbornými kritikami i neodbornými nářky na střídání zimního a letního času. Já si je zde naopak budu pochvalovat. S vědomím, že tím nejspíš píchnu do vosího hnízda.

Už deset let se v Česku rozvíjí koncept smart cities, tedy chytrých měst. I dnes jsou ale chytrá města spojována s „velkými hračkami pro velké kluky“. Pojďme se tu teď na ně podívat s rozmyslem.