Jan Novák

Evropský projekt Freyja slibuje levnou antiraketu, fyziku ale ošidit nelze. Ve skutečnosti jde jen o politický bizár: raději spálíme miliardy ve slepé vývojové uličce, abychom se vyhnuli vnitřním „nespravedlnostem“ v Unii.

Ukrajinská armáda není etalonem moderního válčení. Její nekritická adorace západními médii je nebezpečná iluze, která pramení spíše z ruského diletantství.

V západním veřejném prostoru zakořenil mýtus, že moderní konvenční výzbroj je neúnosně složitá a předražená. Tento narativ však nestojí na ekonomické realitě, ale na agresivním marketingu obranných startupů a iluzi levných řešení.

Německá akviziční tragikomedie dostává v červenci 2026 nečekaný zvrat. Znamená nová dohoda mezi Berlínem a Paříží konec sabotáže autonomní evropské protiraketové obrany?

Určitě tu situaci znáte. V úterý dopoledne stojíte na tribuně z mramoru, kynete kolonám S-300 a v přímém státním přenosu slibujete zničení Izraele. A ve středu po obědě už vám na hlavu padají bomby z F-15.

Nákup F-35 pro vzdušné síly AČR je v cílové rovince. Technologický triumf má však háček: bez radikálního navýšení rozpočtu se z nebeského dravce může stát jen neuvěřitelně drahá koule na noze.

Možný odchod Spojených států z NATO vyvolává mezi evropskými politiky paniku. Ovšem jedinný důvod pro její existenci je evrospká posedlost mezinárodním právem a neochota se k čemukoliv rozhodnout.

V dnešním článku se podíváme na další ruskou „zázračnou zbraň“ – tentokrát na údajnou hypersonickou střelu Zirkon. Čeká nás dost možná největší Potěmkinova vesnice, jakou jsme kdy na blogu rozebírali.

Francouzská ASN4G představuje v současnosti jediný projekt hypersonické zbraně v Evropě, který splňuje americkou definici tohoto pojmu. Pojďme se podívat, co tento ambiciózní program přináší.

V dnešním článku si posvítíme na mýty kolem strategického bombardování a vysvětlíme, proč je tak těžké vybombardovat Írán. Jen pozor, až příště půjdete do kina, možná se budete chytat za hlavu, co za nesmysly vám servírují.

Britská ponorková flotila čelí kolapsu. Jak k tomu došlo? Kromě vládních úspor z minulosti stojí za současným selháním i přehnané ambice samotného projektu nových útočných ponorek třídy Astute.

Jaderné zbraně nejsou tak všemocné, jak nám tvrdí Hollywood. A právě to je dělá v rukou Íránu tak nebezpečnými. V dnešním článku si rozebereme, jak skutečně funguje jaderný mír a kde má své limity.

Německo a Francie musely ukončit projekt evropské stíhačky 6. generace FCAS. Pohřbily tak nejrozumnější společný vojenský projekt v Evropě, ve kterém měl jeden schopnou byrokracii a druhý peníze.

Vojenský bulvár zaplavily čínské propagandistické pohádky. Proč je ale dovážet? Země, která dala světu Tři oříšky pro Popelku, si přece dokáže napsat vlastní a podstatně lepší.

V médiích nyní rezonuje zpráva, že námořnictvo USA konečně posvětilo stavbu bitevních lodí třídy Trump. Ve skutečnosti admirálové projekt fakticky pohřbili a zachránili tak americkou flotilu.

Poté, co Rusko 24. května znovu nasadilo rakety Orešnik, zaplavily média zprávy o unikátní zbrani, kterou nikdo jiný nedisponuje. Nikdo ji ovšem nemá z prostého důvodu – je to úplný vojenský nesmysl.

Média často varují, že Evropa v oblasti hypersonických zbraní zaostává. Realita je však opačná: zatímco ostatní státy prohrávají boj se zákony fyziky, evropský projekt STRATUS začíná vítězit.

Válka v Íránu uvázla v patu. Zatímco Trump se chlubí zničením íránské „výkladní skříně“, skutečné vojenské kapacity Teheránu přečkaly útoky bez úhony. Co čeká Pentagon v druhém kole?

Drony jsou často označovány za budoucnost válčení, pro strategické údery jsou však již fakticky mrtvé. V dnešním textu rozeberu, proč ani tzv. One Way Effector nedokáže tento úpadek zvrátit.

Při úvodním útoku v roce 2022 selhalo 60 % ruských střel. USA jich v roce 2026 selhalo nad Íránem méně než procento. Tento základ západní vojenské převahy chce nyní Trumpova administrativa zrušit.

Poté, co americké námořnictvo utopilo projekt své protiponorkové fregaty Constellation v byrokracii, se Německo nenechalo zahanbit. Plán na totální likvidaci fregat Niedersachsen zatím plní na 110 %.

Evergreen Trumpovy administrativy je zpět: Spojené státy prý dlouhodobě doplácejí na evropskou obranu a je načase stáhnout vojáky domů. Má to jednu slabinu, mají jich tu méně než Armáda ČR.

Administrativa Donalda Trumpa zvažuje stažení z NATO. Dnešní článek se pokusí osvětlit, k čemu vlastně Evropa Američany při své obraně potřebuje, vojenské schopnosti to překvapivě nejsou.

V dnešním techničtěji orientovaném článku se podíváme na jednu z méně známých lekcí z aktuálního blízkovýchodního bojiště – na pozoruhodně suboptimální výkon izraelského systému Davidův prak.

Pod svými články jsem často kritizován, že mluvím o vojenské realitě, ale neřeším tu politickou. V tomto článku se vás pokusím přesvědčit, že popisování geopolitiky je spíše šamanství než analýza.

NATO ztrácí svůj poslední skutečný stíhací bombardér Panavia Tornado. Proč je odchod veterána do důchodu strategickou noční můrou a proč jej vyřeší až (stále poněkud vzdálené) letouny 6. generace?

V dnešním delším analytickém článku si rozebereme, proč se USA nepodařilo dosáhnout svých cílů v Íránu. Není to politický ani strategický problém, ale problém nedostatečných vojenských kapacit.

Ve Vietnamu i v Afghánistánu prohráli politici, ne vojáci. V Íránu však Američanům hrozí první reálná vojenská porážka po dvou stech letech.

Donald Trump se na sociálních sítích opět rozvášnil nad vizí „uvedení Íránu do doby kamenné“. Má to ovšem jeden háček: bombardování civilních cílů většinou z vojenského hlediska nedává valný smysl.

Při sledování bulvárních vojenských webů by člověk nabyl dojmu, že ve vojenství nastal „konec dějin“ a budoucí konflikty ovládnou výhradně drony, proti nimž neexistuje obrana. Nic z toho není pravda.

Trumpova operace v Íránu se mění v tragikomedii. Přitom stojí proti nepříteli, který by za normálních okolností neměl mít šanci. Důvodem je, že USA bez Evropy nejsou zase tak vojensky silné.

Američanům se podařilo dosáhnout významných vojenských úspěchů, ovšem vojenská struktura režimu se nezhroutila. Hlavním důvodem je charakter samotného amerického úderu a neúprosná realita logistiky.

V dnešním díle o ruských mytických zbraních se podíváme na něco trochu smysluplnějšího, než je zbraň hromadného rybího ničení Poseidon. Bude jí první ruská „hypersonická“ střela – Avangard.

Tímto článkem bych rád zahájil minisérii o mýtických ruských zbraních. Začneme jednou z těch nejbizarnějších: jaderným torpédem s jaderným pohonem – Poseidonem.

Média jsou poslední dobou plná zpráv o tom, jak Rusko zrazuje své spojence. Realita je ale taková, že Rusko nikoho nezrazuje, prostě jen není v jeho silách s tím cokoliv dělat.

Konečně se opar války trochu rozplynul. Můžeme tedy vyvodit závěr, že možné problémy pro západní letectva se nakonec, doufejme, podařilo vyřešit.

Trump zaútočil, ačkoliv ve válce se může stát cokoliv, už nyní můžeme sledovat některé zajímavé vzory v chování amerického letectva.

Pro někoho může být překvapivé, proč americká armáda tolik tlačí na odklad vojenského útoku na Írán. Tento důvod totiž úzce souvisí s Čínou a její protivzdušnou obranou.

V poslední době se to na nás valí z médií ze všech stran. Zase někdo použil ty hrozivé hypersonické zbraně. Realita je však o něco méně děsivá.

Při řízení evropských bezpečnostních projektů se všichni snaží dodržovat pravidlo čtyř N: Nikdy k Ničemu Nepouštěj Němce. Bohužel právě to se nyní stalo osudným evropské protiraketové obraně.

Jsou eToro, Alphafin a Interactive Brokers opravdu podvodníci, jak se někdy píše? Otestoval jsem všechny tři a nabízím střízlivé srovnání bez emocí a předsudků.