Česká věda a výzkum si v mezinárodním srovnání nevedou špatně. Problém nastává ve chvíli, kdy je třeba převést dobrý výzkumný nápad do tržní reality. Chybí mezinárodní konexe, přístup k rizikovému kapitálu a lidé.
Když se řekne Keňa, mnoha lidem se vybaví safari. Když se zmíní Rwanda, nejspíše vám naskočí vzpomínka na genocidu a v případě Tanzanie si představíte horu Kilimandžáro. Tyto země ale patří do společné celní a obchodní unie.
Pokud zavítáte do Japonska, možná vás překvapí, kolik malých rodinných restaurací tam najdete. V mnoha z nich pracuje pouze jeden nebo dva lidé, ale i přesto vám tam jídlo přistane na stole během deseti minut a chutná výborně. Jak to dokáží?
Po navštívení našeho pavilonu na Expu v Ósace jsem se nemohl ubránit pocitu, že jsme postavili sice hezký, ale tematicky irelevantní projekt za čtvrt miliardy.
Emmanuel Macron navštívil s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou Čínu a poté se pokusil vypadat jako velký proevropský státník. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat.
Díky změnám v geopolitické situaci světa dochází ke sbližování mezi západními zeměmi a Tchaj-wanem. V čem je Tchaj-wan unikátní a v čem je nám podobný?
V posledních dvou letech dochází ke sbližování evropských států s Tchaj-wanem a Česká republika není výjimkou. Jak se k tomu staví Peking a kam se vytratily česko-čínské ambice?
V Německu přes půl milionu lidí podepsalo „Manifest za mír“, na Slovensku desítky tisíc mužů signovalo, že nechtějí v případě války bojovat a Chcimírové České republiky se zaštiťují zájmem o blahobyt lidí.
Vztahy mezi Ruskem a Čínou byly vždy komplikované. Minulý rok jsme se však od představitelů Ruska a Číny dozvěděli, že mezi nimi panuje „přátelství bez hranic“, a pak vypukla válka.