Janayrin Sramicik

Většina z nás si vybaví veselý příběh, kde se všechna tři prasátka schovají do cihlového domku, vlk marně fouká a nakonec odtáhne s ocasem mezi nohama.

Slovanští předkové nevěřili v nebe a peklo. Smrt pro ně byla jen změna směru, duše odcházely a zase se vracely, přesně jako stěhovaví ptáci.

Svět podle nejstarší rekonstruované slovanské tradice nevznikl z hrsti písku, ale z kosmické lásky mezi Nebem a Zemí.

Miriam Kantorková chtěla léčit děti. Místo toho jí únor 1948 zavřel cestu na gymnázium a otevřel úplně jinou, k filmové nesmrtelnosti.

Paříž měla 467 kilometrů, Berlín kolem 400. Obě sítě zmizely. Pod Prahou leží ta poslední, a nikdo neví, co s ní bude.

Jedno z nejpodivnějších českých rčení má kořeny na Moravě a ve Slezsku, a překvapivou oporu v moderní biochemii.

Genetická studie publikovaná v Nature propojila ženu ze Zlatého koně u Koněprus s pravěkými lidmi z německého Ranisu do jedné malé rodiny, nejstarší doložené populace Homo sapiens ve střední Evropě.

Spadla z jednoho z nejslavnějších indických monumentů. Ani po téměř osmdesáti letech není jasné, jestli mahárání Nina Grosupová skočila, nebo jí někdo pomohl.

Irène Joliot-Curieová zemřela 17. března 1956 v pařížské nemocnici na akutní leukémii. Bylo jí osmapadesát a zabila ji tatáž síla, která jí vynesla Nobelovu cenu.

Žalobce požadoval smrt pro brankáře Bohumila Modrého a útočníka Augustina Bubníka – a to za věc, kterou jste nejspíš už někdy v životě udělali taky. Úřadující mistři světa skončili místo na ledě v uranových dolech.

Jindřiška Kopecká zemřela v norském Vestnes na konci července 1905, necelé tři týdny po svatbě s Rudolfem Těsnohlídkem. Jediným svědkem v pokoji byl její manžel.

Historie šlechtických rodů je protkaná příběhy o politických sňatcích, obrovských majetcích a přísných pravidlech etikety. Občas se ale v rodokmenu objeví černá ovce, která se rozhodne napsat svůj vlastní scénář.

Praha je plná příběhů, ze kterých občas mrazí v zádech, jindy vás zase donutí k pousmání. Ale když se v létě roku 1541 přehnal přes Malou Stranu a Hradčany ničivý požár, byla to pro tehdejší obyvatele naprostá apokalypsa.

Taky si občas říkáte, že na tyhle „domácí čáry“ s bylinkami a květy prostě nemáte čas? Že je to piplačka na celé odpoledne? Vyvedu vás z omylu. Dneska jsem si stopla čas a za hodinu a půl bylo hotovo.

Jeskyně Sơn Đoòng: Podzemní království, které má vlastní mraky i džungli. A nedostane se sem jen tak někdo.

Sika vietnamský je unikát. Představte si zvíře, které je tak vzácné, že ho v jeho přirozeném domově, tedy v hlubokých lesích Vietnamu a jižní Číny, už desítky let nikdo nespatřil.

Představte si, že objevíte lék na smrtelnou chorobu, zachráníte tisíce lidí, a místo metálu vás kolegové pošlou do cvokhausu.

Kdo v sobotu vyrazil na procházku z Pohořelce směrem k řece, mohl mít pocit, že se mu v ranní kávě rozpustilo něco silnějšího.

Vánoce mají být svátky klidu, míru a rodinné pohody. Pro rodinu talentovaného herce Aleše Kubáta se však před lety proměnily v nepředstavitelný horor, který by nevymyslel ani ten nejkrutější scrnárista.

Schválně, kdy jste naposledy vlezli do prosklené krabice, do ucha vám funěl průvan a vy jste horečnatě lovili v kapse drobné, abyste stihli říct mámě, že přijedete pozdě na oběd?

Schválně, zkuste se na chvíli zastavit uprostřed ranního shonu, když pádíte přes Vltavu třeba do práce. Představte si, že místo toho, abyste se vyhýbali turistům s tyčemi na selfíčka, musíte poctivě šmátrat v kapse a lovit drobné.

Záběry z dronů jsou dneska sice na každém rohu a skoro nikoho už nepřekvapí, ale když se někdo odvážný proletí přímo nad špičkami v egyptské Gíze (a odvaha je už jen vyběhat potřebné povolení), stojí to za to.

Znáte to, když se někomu podíváte do očí a máte pocit, že se topíte v hlubokém modrém oceánu? Všechny ty romantické knížky to popisují moc hezky, ale věřte mi, že realita může být ještě lepší. Tedy pokud se vypravíme do Indonésie.

Představte si, že žijete na ostrově, který je tak malý, že ho autem objedete za dvacet minut. A teď si představte, že na tomhle kousku země uprostřed Pacifiku sedíte na největším pokladu světa – a vlastně to vůbec netušíte.

Říká se, že česká kotlina je doslova prošpikovaná tajnými chodbami a zakopanými hrnci s dukáty. Schválně, kolik takových pověstí máte ve svém městě? Já znám ze svého okolí hned tři.

San Francisco, to není jen slavný červený most Golden Gate schovaný v mlze nebo historické tramvaje šplhající do krpálů. V posledních týdnech se bohužel tenhle malebný záliv proměnil v místo, na které je opravdu smutný pohled.

Možná jste to v ranních zprávách taky zaregistrovali. Ministerstvo kultury pod vedením Oty Klempíře se rozhodlo, že nás začne „kultivovat“ po vzoru světových metropolí.

I když od premiéry poslední části trilogie Pán prstenů uplynulo už přes dvě desetiletí, tahle filmová sága nás pořád nepřestává fackovat novými detaily.

Aneb Velikonoce tak trochu z pohledu farmářky. Okolo beránků se točí tak velká symbolika, že nám dost možná uniklo to podstatné.

Zkuste si na moment představit, že jste váženým občanem antického Říma. Sedíte na terase své vily, v dálce šumí moře a před vámi stojí pohár toho nejlepšího vína. Jenže něco mu chybí. Je sice dobré, ale na váš vkus až příliš trpké. Co s tím?

V dnešním světě, kde se úspěch měří počtem nul na kontě a nablýskaným bavorákem v garáži, působí příběh Josého Mujici jako zjevení z jiné planety.

Představte si, že sedíte v devadesátkách u televize, usrkáváte kolu a najednou na vás z obrazovky vybafne reklama, kde frajer v tričku a slunečních brýlích přistane se stíhačkou Harrier před školou.

Představte si, že jste na absolutním vrcholu. Jste špičkový diplomat, pravá ruka císaře, hýbete dějinami Evropy a papež vám posílá tituly jako na běžícím páse. A pak se najednou setmí…

Byl rok 2010 a sever kanadské provincie Saskatchewan znovu ukázal, jak nehostinný a nebezpečný umí být. Rozlehlá krajina kolem jezera Wollaston Lake se totiž stala pro jednoho muže pastí.

Řekněme si to bez obalu. Každý rodič občas tlačí na pilu. Známky, chování, budoucnost… znáte to. Jenže pak jsou případy, kdy už to není „výchova“, ale skoro inženýrství. A já tady jeden takový „projekt“ přesně mám.

Grafologie je běžně používána například v kriminalistice, přesto u některých lidí stále budí skepsi. Přitom už jen způsob psaní „i“ nebo „t“ odhalí až 5 000 rysů vaší osobnosti.

V hloubi brazilské Amazonie, ve státě Rondônia, žily ještě donedávna jen tři ženy z kmene Akuntsu. Matka Pugapia a její dcery. Poslední muž z tohoto kmene zemřel v roce 2017 a přežití celé komunity tak vypadalo bledě.

Že vás můžou požadavky pojišťovny dostat do vězení, na to už jste nejspíš někdy narazili. Ale že půjde o pohledávky 100 let staré, to by vás nejspíš ani ve snu nenapadlo. A Tommyho Gregoryho Thompsona také ne. Ale nepředbíhejme.

Tohle se nestává každý rok. A dokonce ani každé desetiletí. Takže kdo chce vidět opravdu kvetoucí unikát, měl by právě teď zamířit na sever Čech.

Představte si, že jste školák, zlobíte, a tak vás pošlou okopávat brambory na školní zahradu. Docela otrava, což?

Byla vybrána jako dítě, aby po boku Václava IV. zajistila pokračování dynastie. Jenže dědic nepřicházel, manžel se uzavíral do sebe – a královna zůstávala stranou.

Více než 2000 hektarů lesa Jarrah padlo kvůli těžbě bauxitu. V oblasti přitom hnízdí kriticky ohrožení kakaduové.

Dne 15. listopadu 2018 vstoupil tehdy šestadvacetiletý Američan John Allen Chau na pláž zakázaného ostrova. O dva dny později rybáři z dálky sledovali, jak domorodci jeho tělo odnášejí a pohřbívají.

Mezi stromy se náhle objeví kamenné stupně a ostré hrany. Pyramida jako z pouště, jen místo písku ji obklopuje vlhký evropský les. Působí to trochu jako pohled z jiného světa.

Každý rok připlouvají k argentinské Patagonii tisíce obřích velryb jižních, aby se zde pářily a rodily mláďata. Místo klidné „porodnice“ je však čeká stále častější a brutálnější obtěžování ze strany neodbytných racků.

Když britský anatom a paleontolog Richard Owen v roce 1886 popsal fosilie podivného tvora z Tichomoří, domníval se, že jde o velkého rohatého ještěra. Jak velkou zvláštnost drží v ruce, pochopil až později.

Objev, který v roce 1922 šokoval svět, dnes čelí nenápadné, ale o to větší hrozbě. Stropy komor hrobky KV62 mají podle nové studie velmi nízkou pevnost a kombinace vody, geologických zlomů a zatížení hornin může být fatální.

Poslední dobou si čím dál víc kladu otázku, jestli má „normální“ obsah na sociálních sítích ještě šanci. Myslím tím normální v tom nejlepším slova smyslu.

Měl to být klidný konec luxusní cesty přes Atlantik. Místo toho se z nebe snesl na zkoprnělé přihlížející doslova ohnivý vodopád. Kdo mrknul, ten tehdy dost možná o něco podstatného přišel. Tak rychle se zkáza řítila.

Měla přinést světlo a energii do severní Itálie. Místo toho s sebou přinesla noc, kdy se kus hory utrhl a během několika minut smetl celé město.

Představte si, že 29 stupňů už nebude rekordem horkého července, ale průměrem za celý rok. Ne týden, ne měsíc, ale dvanáct měsíců v kuse.

Asi stěží byste hledali známější dílko Bezručových Slezských písní než právě Maryčku Magdonovou. A není divu. Tragický osud chudé dívky, která neunesla tíhu života a skočila do rozbouřené Ostravice, patří k nejsilnějším obrazům slezské literatury.

Za takovou zápletku by se nemusel stydět ani fanoušek Jamese Bonda. Mělo to být jen rutinní testování radaru. Místo toho vědci nad Grónskem objevili pod ledem pravidelné struktury – a ty je dovedly ke skoro neuvěřitelnému objevu.

Herec Peter Falk, jenž zemřel v roce 2011, po sobě nezanechal jen legendárního poručíka v pomačkaném baloňáku, ale i dvě adoptivní dcery. A právě jedna z nich každodenně dokazuje, proč byl její otec jako legendární vyšetřovatel tak skvělý.

Vypadá jako strom z fantasy filmu, ale je až děsivě skutečný. Jeho semena vás můžou zasáhnout stejně bolestivě jako kulka.

Z kdysi arogantního zmijozelského studenta je najednou symbol prosperity. V Číně se totiž z Draca Malfoye stal nečekaný maskot Roku koně 2026.

Když se řekne Velká francouzská revoluce, většině z vás se vybaví gilotina, rozvášněný dav a pád monarchie. Jenže za těmi velkými dějinami se skrývá i příběh malého kluka, kterému bylo sotva deset let.

Vždycky jste se chtěli jmenovat Irena? Nebo tohle jméno dokonce nosíte? Pak tuhle trochu brutální kapitolu historie raději nečtěte. Všichni ostatní jsou srdečně zváni.

Když její slavný seriál skončil, těšila se na to, že konečně začne nový život. Jenže lidé ve filmovém průmyslu kolem ní měli docela jiný názor. Cejchu miláčka publika se už nikdy nezbavila.

Bylo to vlastně štěstí v neštěstí. I tak je ale jedné z nejnavštěvovanějších památek italského pobřeží opravdu škoda.