Janek Letenský

Zapomeňte na přímý dialog. Pražský hrad a Strakova akademie objevily kouzlo vzkazů přes média. Jak funguje politická tichá pošta a proč tenhle permanentní kabaret nakonec platíte vy?

Dětem začíná dvouměsíční festival svobody, rodičům největší logistická operace od vylodění v Normandii. Proč neumíme v létě jen tak vypnout a žít jako Italové podle hesla dolce far niente?

Že v červnu svítí slunce a bývá teplo? Kdepak! Podle moderní žurnalistiky nás v pekelném stresu dusí atmosférická anomálie. Přežijte příchod bájné Pokličky s humorem a kapkou zdravého rozumu.

V katedrále svatého Víta konečně hrají nové varhany. Když stojíte pod tou monumentální klenbou, všechny vládní krize a žabomyší války dole v podhradí se najednou smrsknou do jednoho čistého akordu.

Že s věkem ubývá svatebních poznámek, je fakt. Poslední rozloučení s kamarádem mě ale zastihlo naprosto nepřipraveného. A nebylo to smutkem.

Změnil se majitel a s ním i dresy. Starý umakart vystřídal masivní dub. Scéna sídlištního nonstopu dostala sterilní záři, ale surový boj o to, komu vlastně patří tohle ráno, právě začal.

Filmařský trik „americká noc“ kdysi zachraňoval rozpočty. Dnes tento analogový filtr unavená lidská mysl nutně potřebuje jako štít proti brutálně přeexponovanému digitálnímu světu.

Boj s trolly pomocí čisté pravdy je marný. Pokud chcete v téhle digitální válce gangů zvítězit, musíte odložit fakta, nasadit maskování hejkala a začít věrohodně simulovat šílenství.

Hledáte dno české povahy? Možná tam místo morálního bahna najdete nečekaný návod na přežití. Proč je zatracované „čecháčkovství“ tou nejlepší obranou proti dnešnímu kolektivnímu šílenství?

Sledujete zprávy s pocitem bezmoci a vzteku? Nejste sami. Dva pojmy ze starého Řecka přesně popisují úpadek dnešní politiky. Řešení přitom nemáme hledat u voleb, ale sami u sebe.

Tleskáme raketám v poušti a oslavujeme likvidace bez soudu. Přitom potichu pohřbíváme základy civilizace a dáváme státu do ruky zbraň, která se jednou může obrátit proti nám všem.

Bohumil Hrabal dokázal z hospodské řeči vytvořit světovou literaturu. Co když jsme ale spolu s „nekorektností“ vyhodili z veřejného prostoru i obyčejného člověka a jeho skutečný hlas?

Karel Čapek varoval: „Není ošklivější věci, než dělá-li se z vlastenectví živnost.“ V dnešní době se však z prodeje strachu a hněvu stal byznys, který ničí skutečné hodnoty patriotismu.

Skrze syrový odkaz Egona Bondyho a jeho estetiku trapna odkrýváme, jak digitální sterilita a strach z vybočení dusí skutečnou autenticitu.

Proč dnes každého označujeme za narcise, a proč tím možná přehlížíme mnohem nebezpečnější typ chování, který proměňuje politiku v divadelní show ega.

Česko šetří, ale v Bruselu kupuje „pojistku“ na Titanic za miliony. Vrchol byrokratické absurdity, nebo mrazivý obraz státu, který ignoruje realitu?

Byl největším českým básníkem, a přesto psal o věcech, které by dnešní hyperkorektní editoři smazali. Co nás Jaroslav Vrchlický učí o svobodě slova a pokrytectví moderní doby?

Neurochirurg Vladimír Beneš varuje, že si vypínáme mozky. Při pohledu na českou politiku mám ale pocit, že tam už někdo zhasnul dávno, a mezitím se tam nastěhoval hmyz.

Má být škola bitevním polem ideologií, nebo bezpečným přístavem? Analýza rizik dětského aktivismu a praktický návod, jak udržet neutralitu výuky i v době hluboce rozdělené společnosti.

Je povolení alkoholu za volantem svoboda, nebo hazard s cizím životem? Osobní reflexe absurdní debaty a ankety, která by v civilizované zemi vůbec neměla vzniknout.

Surová sonda do mikrosvěta nonstopu, kde se stravenky mění v hazard a naděje v dluhy. Příběh o „recyklaci bídy“ ukazuje neúprosný potravní řetězec, v němž na lidském zoufalství vydělávají všichni.

Sázkovky neprodávají sport. Prodávají naději lidem, kteří už žádnou nemají. A čím míň máš, tím víc jsi pro ně ideální zákazník.

Sledujeme show Trumpa a Putina, zatímco skutečná moc mění majitele. Kdo jsou tiší hráči roku 2026, kteří ovládají vaše peněženky, data a energetiku, zatímco vy se rozčilujete u televizních zpráv?

Školní řád má čtyři strany. Nikdo ho nečte, dokud není problém. Pak se z něj stává svatý text. Proč ho pořád dokola ladíme, když realita ve třídách vypadá úplně jinak?

Slogan „Válka je vůl“ vznikl v roce 1968. A dnes, po letech války na Ukrajině, zní znovu aktuálně. Jak neztratit lidskost mezi apatií těch, kteří ji ignorují, a hysterií těch, kteří z ní dělají morální bič?

Vzpomínáte na klíče na krku a opékání brambor? Nepleťte si dojmy s pojmy. Za „pohodou“ se skrývaly povinné brigády, domovní důvěrníci a lešení, která v Praze nic neopravovala, jen jistila ruiny.

Co zameteme pod koberec, nezmizí - jen si počká. Potlačené emoce a neřešené konflikty se vracejí v tu nejhorší chvíli. Proč ticho není řešení, ale časovaná bomba.