Janek Letenský

Hledáte dno české povahy? Možná tam místo morálního bahna najdete nečekaný návod na přežití. Proč je zatracované „čecháčkovství“ tou nejlepší obranou proti dnešnímu kolektivnímu šílenství?

Sledujete zprávy s pocitem bezmoci a vzteku? Nejste sami. Dva pojmy ze starého Řecka přesně popisují úpadek dnešní politiky. Řešení přitom nemáme hledat u voleb, ale sami u sebe.

Tleskáme raketám v poušti a oslavujeme likvidace bez soudu. Přitom potichu pohřbíváme základy civilizace a dáváme státu do ruky zbraň, která se jednou může obrátit proti nám všem.

Bohumil Hrabal dokázal z hospodské řeči vytvořit světovou literaturu. Co když jsme ale spolu s „nekorektností“ vyhodili z veřejného prostoru i obyčejného člověka a jeho skutečný hlas?

Karel Čapek varoval: „Není ošklivější věci, než dělá-li se z vlastenectví živnost.“ V dnešní době se však z prodeje strachu a hněvu stal byznys, který ničí skutečné hodnoty patriotismu.

Skrze syrový odkaz Egona Bondyho a jeho estetiku trapna odkrýváme, jak digitální sterilita a strach z vybočení dusí skutečnou autenticitu.

Proč dnes každého označujeme za narcise, a proč tím možná přehlížíme mnohem nebezpečnější typ chování, který proměňuje politiku v divadelní show ega.

Česko šetří, ale v Bruselu kupuje „pojistku“ na Titanic za miliony. Vrchol byrokratické absurdity, nebo mrazivý obraz státu, který ignoruje realitu?

Byl největším českým básníkem, a přesto psal o věcech, které by dnešní hyperkorektní editoři smazali. Co nás Jaroslav Vrchlický učí o svobodě slova a pokrytectví moderní doby?

Neurochirurg Vladimír Beneš varuje, že si vypínáme mozky. Při pohledu na českou politiku mám ale pocit, že tam už někdo zhasnul dávno, a mezitím se tam nastěhoval hmyz.

Má být škola bitevním polem ideologií, nebo bezpečným přístavem? Analýza rizik dětského aktivismu a praktický návod, jak udržet neutralitu výuky i v době hluboce rozdělené společnosti.

Je povolení alkoholu za volantem svoboda, nebo hazard s cizím životem? Osobní reflexe absurdní debaty a ankety, která by v civilizované zemi vůbec neměla vzniknout.

Surová sonda do mikrosvěta nonstopu, kde se stravenky mění v hazard a naděje v dluhy. Příběh o „recyklaci bídy“ ukazuje neúprosný potravní řetězec, v němž na lidském zoufalství vydělávají všichni.

Sázkovky neprodávají sport. Prodávají naději lidem, kteří už žádnou nemají. A čím míň máš, tím víc jsi pro ně ideální zákazník.

Sledujeme show Trumpa a Putina, zatímco skutečná moc mění majitele. Kdo jsou tiší hráči roku 2026, kteří ovládají vaše peněženky, data a energetiku, zatímco vy se rozčilujete u televizních zpráv?

Školní řád má čtyři strany. Nikdo ho nečte, dokud není problém. Pak se z něj stává svatý text. Proč ho pořád dokola ladíme, když realita ve třídách vypadá úplně jinak?

Slogan „Válka je vůl“ vznikl v roce 1968. A dnes, po letech války na Ukrajině, zní znovu aktuálně. Jak neztratit lidskost mezi apatií těch, kteří ji ignorují, a hysterií těch, kteří z ní dělají morální bič?

Vzpomínáte na klíče na krku a opékání brambor? Nepleťte si dojmy s pojmy. Za „pohodou“ se skrývaly povinné brigády, domovní důvěrníci a lešení, která v Praze nic neopravovala, jen jistila ruiny.

Co zameteme pod koberec, nezmizí - jen si počká. Potlačené emoce a neřešené konflikty se vracejí v tu nejhorší chvíli. Proč ticho není řešení, ale časovaná bomba.