Janika Vicci

Evropský migrační pakt v polovině roku 2026 definitivně vstupuje v platnost a česká politická scéna chytá pravidelný hysterický záchvat. Opozice kreslí scénáře o nuceném přerozdělování a stamilionových pokutách, které zaplatíme z našich kapes.

Ještě před pár lety bylo nakupování na čínských portálech vnímáno jako adrenalinový sport. Člověk objednal, modlil se, aby balíček vůbec dorazil, a když po dvou měsících vypadl ze schránky, doufal, že obsah alespoň vzdáleně připomíná fotku na webu.

Začalo jaro. Poznáte to podle toho, že zpívají ptáci, kvetou stromy a na okreskách začíná každoroční válka nervů.

Jako rodič jistě znáte ten pohled. Vejdete do kavárny, táhnete za sebou ratolest a ještě než si vůbec stihnete sundat kabát, zvedne se od vedlejšího stolu zrak, který jasně říká: „Doufám, že o vás nebudu vědět.“

Když mezi fanoušky tradiční fantasy padne slovo „romantasy“, často následuje jen protočení očí. Je ale tento předsudek spravedlivý? Není tento vitální subžánr spíš záchranou, která k fantastice přivádí miliony nových čtenářů?

Máte hlad, a tak přes aplikaci objednáte pizzu. Odkliknete dopravu, přihodíte třicet korun za papírovou krabici… a pak to přijde. Ještě předtím, než se kuchař vůbec dotkne těsta, na vás vyskočí: Spropitné pro kurýra.

Většina světa ho zná jako arogantního, fialovlasého rappera z druhé řady globálního fenoménu Squid Game. Pro fanoušky asijské popkultury je ale Choi Seung-hyun, známý pod pseudonymem T.O.P, chodící legendou, která si sáhla na samotné dno.

Stát velí návrat do práce, realita bolí. Zkrácené úvazky jsou mýtus, školky praskají a za mateřství platíme kariérní daň. Pojďme se podívat na to, jak český trh ignoruje matky.