JardaR

Železná zahrádka z podkov, bloudění u obřího lomu, posed obsazený sršni a večerní boj o střechu nad hlavou. Další den na bavorském Caminu ukázal, že při putování Německem nikdy nevíte, co potkáte.

Uprostřed bavorského lesa jsem narazil na hudební stezku pro děti plnou bubnů, gongů a dřevěných nástrojů. Všechno funkční, volně přístupné a neponičené. Upřímně? Nedokázal jsem si představit, že by něco takového u nás přežilo.

Čekám úzkou štěrbinu mezi skalami. Místo toho nacházím klidnou rovinku s poli a duhou. Právě tady, na hranici mezi Českem a Německem, se mění důležitá věc. Přestávám být turista a stávám se poutníkem.

Cesta na Koráb fakt bolela. Vedro, žízeň a kopce mě úplně vyždímaly. Pak ale přišel tichý večer pod jabloní, západ slunce a poznání: ke štěstí opravdu potřebujeme mnohem méně, než si myslíme.

Opouštím Nepomuk a mířím k Šumavě. Tiché lesy, zlaté studánky a zvláštní místa střídá moje „geniální“ zkratka, která je sice delší, ale o to obtížnější. A na koci dne bonbonek vracející víru v lidi.

Po dvou letech se mi svatý Jakub znovu připomněl. Večer v centru Prahy se proměnil v nečekanou pouť plnou vzpomínek, barokní krásy, varhan, královských korun i zvláštních náhod. Stačilo projít branou minoritského kláštera u baziliky sv. Jakuba.

Pravá pouť probíhá uvnitř. Co znamená, když vám osud třikrát pošle do cesty stejného člověka? Jak kolem při putování protéká krajina, tak vyplouvají staré nedořešené věci a odpuštěním se uzavírá minulost.

Lesní duch, Rusalčino jezírko, zázračná studánka a noc, na kterou se nedá zapomenout. Sedmý den pouti do Santiaga mě zavedl na Třemšín – místo, kde se smíchala krása Brd, zvláštní setkání i tvrdá realita poutnického spaní.

Barokní areál nad Příbramí láká poutníky po staletí. Říká se, že se tu dějí zázraky. Co sem lidi přivádí dnes – a co tu vlastně hledají?

Dneska mě čekají zaoblené Brdy. To jsou takové hezké kopečky tak akorát do ruky. Z každého vršíčku jiný výhled, tady údolíčko, tam lesíček, jako když se člověk rozhlíží v létě po pláži. Můj rodný kraj.

Všerubská trasa Svatojakubské pouti mě lákala kvůli Dobříši, Příbrami, Nepomuku a několika dalším městům, ke kterým mám vztah. Proto jsem na Zbraslavi raději přespal v sadu, místo u faráře pár o kiláků dál Železné trase. Ale to probuzení!

Nečekaná fíčurina na mapy.cz mě fakt dostala. Nevšiml jsem si bleskového přepočítání trasy a překvapení! Na projití Prahy si dávám celý den, ale stačilo mi jednou nepozorovaně špatně zahnout a bylo by to na dva.

Putování začíná v srdci, ne na letišti. Jdu teprve druhý den podél Labe z Litole přes Čelákovice, Brandýs a Starou Boleslav. A travnaté cestičky i cyklostezka mi připomínají. Jdeš do Santiaga! Paráda!

Když se řekne pouť, mnozí si představí týdny příprav, pečlivé plánování, kontrolní seznamy a kilogramy zásob v batohu. Ale někdy je to právě rychlost a spontánnost, která dává cestě ten pravý náboj.