JardaR

Lesní duch, Rusalčino jezírko, zázračná studánka a noc, na kterou se nedá zapomenout. Sedmý den pouti do Santiaga mě zavedl na Třemšín – místo, kde se smíchala krása Brd, zvláštní setkání i tvrdá realita poutnického spaní.

Barokní areál nad Příbramí láká poutníky po staletí. Říká se, že se tu dějí zázraky. Co sem lidi přivádí dnes – a co tu vlastně hledají?

Dneska mě čekají zaoblené Brdy. To jsou takové hezké kopečky tak akorát do ruky. Z každého vršíčku jiný výhled, tady údolíčko, tam lesíček, jako když se člověk rozhlíží v létě po pláži. Můj rodný kraj.

Všerubská trasa Svatojakubské pouti mě lákala kvůli Dobříši, Příbrami, Nepomuku a několika dalším městům, ke kterým mám vztah. Proto jsem na Zbraslavi raději přespal v sadu, místo u faráře pár o kiláků dál Železné trase. Ale to probuzení!

Nečekaná fíčurina na mapy.cz mě fakt dostala. Nevšiml jsem si bleskového přepočítání trasy a překvapení! Na projití Prahy si dávám celý den, ale stačilo mi jednou nepozorovaně špatně zahnout a bylo by to na dva.

Putování začíná v srdci, ne na letišti. Jdu teprve druhý den podél Labe z Litole přes Čelákovice, Brandýs a Starou Boleslav. A travnaté cestičky i cyklostezka mi připomínají. Jdeš do Santiaga! Paráda!

Když se řekne pouť, mnozí si představí týdny příprav, pečlivé plánování, kontrolní seznamy a kilogramy zásob v batohu. Ale někdy je to právě rychlost a spontánnost, která dává cestě ten pravý náboj.