Jenom zelenou a modrou

V roce 1983 stačilo pár minut, aby svět zmizel z mapy. Jedno rozhodnutí jednoho muže tehdy oddělilo civilizaci od jaderné apokalypsy.

Zapomínání, ztráta soustředění a pocit, že vám mozek jede na půl plynu. „Mommy brain“ není mýtus ani slabost. Věda potvrzuje, že těhotenství a mateřství mozek opravdu přetváří.

Zvířata si často idealizujeme. Vidíme v nich čistotu, přirozenost a nevinnost, kterou jsme my lidé údajně dávno ztratili. Ale pokud jde o sex, rozmnožování a vztahy mezi pohlavími, příroda se zase oproti nám vůbec neřídí etikou, empatií ani studem.

Kritici je označují za anachronismus a nespravedlivý privilegovaný systém, zastánci je zase hájí jako kompenzaci za náročné a rizikové služby pro stát. Na kterou stranu se přikloníte?

Kokosy na sněhu jsou známou a oblíbenou oddechovou komedií o čtyřech mužích z Jamajky, kteří se rozhodnou poprvé zúčastnit Zimních olympijských her v jízdě na čtyřbobu. Příběh baví, ale málokdo ví, že se opravdu stal.

Vězení není jen místo s mřížemi. Je to uzavřený svět s vlastními pravidly, hierarchií a jazykem. Svět, kde se čas měří podle jídel, vycházek a cigaret, a největší roli – oproti běžnému očekávání – nakonec nehraje síla, ale psychika.

Donald Trump je bezedná studnice bizarních výroků. V poslední době se ale vyjadřuje způsobem, který nenechává spát veřejnost ani odborníky. A sociální sítě jsou plné různých teorií o tom, co se děje.

Čeští odborníci se ne vždy shodují, která varianta porodu je obecně lepší pro matku a dítě. Obecně se přiklánějí k přirozenému porodu. Ale proč si v některých zemích lze vybrat dle vlastních preferencí? A jaké jsou výhody a nevýhody obou typů porodu?

Máme nespočet možností, jak si užít vizuálně estetické show, aniž bychom ohrožovali něčí zdraví či dokonce život. Tak proč nás ještě dnes, ve světě moderních technologií, pořád baví dělat „kravál“ bez jakéhokoliv estetického přínosu?

Hlad je pomalá smrt. Bolestivá. A proto ve chvíli, kdy přestane existovat chléb, snadno přestává existovat i většina pravidel, na nichž stojí civilizace. Hladomory, které zasáhly Sovětský svaz ve 20. století, patří k nejtemnějším kapitolám dějin.

Smells like teen spirit je hymna celé jedné generace. Přesto se stala pro jejího vlastního autora časem naprostou noční můrou. Kurt Cobain ji nesnášel a odmítal ji hrát, přestože se dones jedná o jeden z nejoblíbenějších hitů kapely Nirvana.

Ačkoliv se zdá, že krásné ženy mají v lásce výhodu, psychologické studie ukazují pravý opak. Atraktivita může vztahy komplikovat. Ony samy vyjadřují opakující se zkušenost, kdy jsou chtěné pouze jako tělo, nikoliv jako osoba.

Let British Airlines 5390 v roce 1990 vstoupil do dějin, když se za letu ve výšce téměř 6 kilometrů rozbilo přední okno kokpitu. Změna tlaku vysála kapitána ven z kabiny, přesto přežil.

Ludvík XIV.: francouzský „Král Slunce“, který je v dějinách zapsán jako symbol absolutní moci, okázalosti a neochvějné disciplíny dvora ve Versailles… a také tím, že se údajně koupal jen dvakrát za život.

Znáte ten pocit, když jedete po známé trase – a najednou jste doma, aniž byste si průběh cesty pamatovali? Neznamená to, že jste byli „mimo“. Naopak — právě tehdy váš mozek pracoval nejchytřeji, jak umí. Na autopilota.

O otroctví se většinou mluví jako o tragédii, kterou způsobili bílí kolonizátoři. Dějiny jsou ale v tomto ohledu mnohem složitější. Otroctví totiž v Africe existovalo dávno před Evropany – a často se na něm podíleli i sami Afričané.

Jedna z příjemných věcí na podzimním období je pro mnoho z nás i to, že se jedná o sezónu burčáku. Ale zatímco pro nás je to už jen chuťové zpestření večerního popíjení, v roce 1941 v okupovaném moravském městečku se jednalo o mnohem víc.

Po virovém zánětu mozku ztratil Clive Wearing schopnost ukládat nové vzpomínky. Každých pár sekund se znovu „probouzí“ do světa, který nepoznává. Jeho případ změnil to, jak věda chápe paměť, lidskou identitu i samotné naše vědomí.

Každý z nás má v hlavě hlas. Někdy nás podporuje, jindy kritizuje. A způsob, jakým se sebou mluvíme – zda v první osobě („Zvládnu to“), nebo ve třetí („Pavle, zvládneš to“) – odhaluje překvapivě mnoho o naší psychice, emocích i seberegulaci.

Někteří lidé poslouchají písně plné vzteku a vzdoru, jiní raději poslouchají ty, co vyjadřují lásku či vděčnost. Na první pohled to může působit jako otázka osobního vkusu. Ve skutečnosti hudební preference odrážejí kulturní a psychologické rozdíly.

Mileniálové nesou na bedrech unikátní kombinaci tlaků – kariéra, finance, rodičovství i péče o stárnoucí rodiče. V době digitální dostupnosti 24/7 je jejich vyhoření varováním pro celou společnost. I přesto často hlasitěji pláče generace Z. Proč?

Okupace Československa nacistickým Německem (1939–1945) postavila všechny před obtížné volby. Někteří bojovali a trpěli, jiní se snažili přežít, a pár osobností se zapletlo s režimem víc, než jim národ dokázal po válce odpustit.

Uprostřed hrůz nacistického koncentračního tábora vznikl nástroj, který neměl nikdy existovat. Housle, sestavené Franzem Kempou z prken a drátů, dodaly vězňům pocit naděje.

Občas se při natáčení realita smísí s fikcí tím nejhorším možným způsobem. Proč došlo k tragédii při natáčení filmu Vrána a jak se zranili Leonardo DiCaprio nebo Tom Curise?

Nadcházející dekáda může být největší proměnou pracovního trhu od průmyslové revoluce. Automatizace, umělá inteligence a robotika přetvářejí způsob, jakým pracujeme. Profese, které dnes bereme jako samozřejmé, mohou během deseti let úplně zmizet.

Film „Intouchables“ z roku 2011 dojal diváky po celém světě příběhem nepravděpodobného přátelství mezi bohatým aristokratem na vozíku a mladým pečovatelem z „banlieue“. Ale jak moc je tohle dílo založené na skutečnosti?

Od bylinkářských historek své babičky až po vedení týmu EPRV777, který jezdí po celé republice „odvádět duše“. Jaroslav Drábek tvrdí, že svět duchů je stejně skutečný jako ten náš. Kdo je muž, kterého volají tam, kde logika přestává fungovat?

„Odkud jste?“ „Počasí se zhoršilo, že?“ Krátké otázky, banální konverzace. Small talk má pověst prázdného tlachání. Psychologie ale ukazuje, že právě tyto zdánlivě bezvýznamné rozhovory jsou pro nás zásadní, ať už je milujeme či nenávidíme.

Vědci mají jasno – po jednom pivu se z vás stává magnet pro komáry. Alkohol ve vás je přitahuje dokonce mnohem víc než vaše tělesné teplo. Takže pokud máte pocit, že na vás jdou více než na vaši drahou polovičku, možná pro vás máme vysvětlení.

Probudit se během operace, slyšet hlasy, cítit bolest a přitom se nemoci pohnout. Pro většinu lidí nepředstavitelný horor, pro některé prožitá realita. Podívejte se na skutečné příběhy pacientů, kterým selhala narkóza.

Je to klasická scéna: sedíte v restauraci, jídlo je průměrné, čekali jste věčnost, a přesto automaticky připočítáte pár desítek korun servisu k dobru. „To se prostě patří,“ řekne každý číšník s úsměvem. A vy se možná ptáte: proč?

Představte si, že nevíte, kdo jsou vaši skuteční rodiče či sourozenci. Poprvé se setkáte tváří v tvář - ale místo rodinného pouta se dostaví fascinace, touha, ba dokonce láska. To je GSA – genetická sexuální přitažlivost (genetic sexual attraction).

Je to nepřítel, který není vidět, neslyšíte ho a necítíte – a přesto dokáže zabít spolehlivěji než kulka. Nemoc z ozáření. Stačí pár minut v blízkosti silného zdroje radiace a tělo se začne doslova rozpadat zevnitř.

Šok a znechucení. Tak reagovala Amerika i celý svět na případ Stevena Pladla – muže, který se stal symbolem nejděsivějšího incestního skandálu posledních let.

„Léčba Savem“ a koupel v žíravině: jak se z dezinfekce stal zázračný elixír, a dokonce i léčba očí?

Rozchod bolí. A vždycky s sebou přinese nejistotu a otázku „co teď?“. Naštěstí existují způsoby, jak se s tím vypořádat – a některé z nich nejsou úplně tradiční. Tady je 10 tipů, které vám můžou pomoct překlenout nejtěžší období.

Jak se z jihokorejského seriálu stal největší globální fenomén posledních let – a proč tolik zarezonoval i v české společnosti?

Krváky, duchařiny, zombíci, upíři, děsiví klauni i krvežíznivá monstra… Svět hororů buď milujete, nebo z něj máte noční můry.

Bylo to dokonalé. Třásla se vám kolena, když vám napsal zprávu. A pak – z ničeho nic – cvak! Něco se změnilo. Najednou vás irituje jeho hlas. Vadí vám, jak jí polévku. Jak se směje. Jak chodí. Vítejte ve světě fenoménu „the ick“.