Jiljí Záruba

To už tak bývá, že jakmile se objeví něco nového, vždycky se sešikuje dostatek odpůrců, kteří dokazují, jak tím lidstvo trpí a trpěti bude. Třeba AI, umělá inteligence.

Za socialismu se mi líbily oficiálně používané hlášky, protože tříbily fantazii a člověk si při jejich čtení mohl představovat nespoutané věci.

Dneska už si na nic nehraju. Když nevím, zeptám se. Nicméně závidím těm, kteří se neptají, protože vědí. Anebo si o sobě myslí, že vědí. Jako třeba Filip Turek.

Něco mi na tom nesedělo, takže když jsem se rozhodoval, jestli budu horoskopům bezvýhradně věřit, nebo nebudu, položil jsem si sedm otázek a hledal na ně odpovědi. Výsledek byl zdrcující.

Snad každý máme nějakou tu jazykovou drobnost, která nás při čtení textů jiných autorů drásá, ba leckterá až fackuje, a jen protáčíme oči v sloup, jak tohle mohl někdo napsat.

Z kraje devadesátých let, to byly časy, pamatujete? Přišla svoboda a každý vesničan chtěl hned být pánem z velkoměsta. Jenže to je právě to, s vaničkou občas vylil i dítě. Třeba vzájemné pozdravy.

Černá jen bere. Jasně. Jako jediná z barev umí pohltit sto procent světla a všechno si ho nechá, potvora. Nic nevydá, ani světýlko na konci tunelu. Černá je sice hrozná, ale…

Asi moje chyba, ale telefon beru pokaždé, když se zobrazí neznámé číslo, nebyl tedy důvod, abych nepřijal i tento hovor, obzvlášť když jsem měl mobil zrovna v ruce.