Tak nám Babiš coby majitel firmy s miliardovými zisky opět čerpá dotace. Není špatně to, že je čerpá Babišův Agrofert, špatně je celý systém dotační politiky.
Donald Trump se rozhodl, že své jméno nezvěční jen v monumentech a místních názvech. Chce se propsat i do armády, respektive námořnictva a to novou třídou bitevních lodí.
Typický whataboutismus se stále šíří éterem. Některým lidem je jedno, co dělají členové Babišovy vlády špatně a stále dokola se ohánějí tím, že nejhorší přece byla vláda Fialova.
Lidé se často obávají umělé inteligence. Toho, že nám přeroste přes hlavu a rozhodne se nás zbavit. I když nás umí slušně ovládat, chytřejší než my, lidé, rozhodně není.
Je načase, chovat se ekologicky zodpovědně. A dobrovolně se do toho nikomu moc nechce. Možná proto je dobře, že EU na nás aplikuje takzvanou salámovou metodu.
Zčistajasna se objevila zpráva, že česká vláda jedná o prodeji české úspěšné firmy Explosia, které se v posledních letech díky konfliktu na Ukrajině nebývale daří. Prodej předního českého výrobce trhavin absolutně postrádá smysl.
Technologické novinky budí obavy. Zejména u konspirátorů, kteří vždy přijdou s varováním, že tentokrát nám jde o život či duševní zdraví. Jejich prognózy však jaksi nevychází.
Kdo je nezná, může se považovat za šťastlivce. Většina lidí však příšerné reklamy z Temu zná důvěrně. Jsou tu s námi už docela dlouho. Jsou hloupé, až to bolí a hlavně je jich víc, než je zdrávo.
Jen málokteré jméno padne z úst Andreje Babiše, pokud mluví o politicích pozitivně, častěji než Macron. Pravdu, proč tomu tak je, se nejspíš nikdy nedozvíme. Existuje však několik možností.
Další článek z nostalgické kategorie „To za nás nebylo.“ Nyní se podáme na to, proč je škodlivé vozit své ratolesti do školy autem, což ještě před třiceti lety nebylo běžné.
Nadpis není lákadlem na vyjmenování faktů. Nadpis je skutečně otázkou. Otázkou na lidi, kteří „nejhorší vládě všech dob“ dosud nemohou přijít na jméno. Protože pokud něco tak jistě tvrdí, pak musí vědět, proč.
To, že lidé mění klima na Zemi je nevyvratitelný fakt. Už s tím asi nic nenaděláme. Na co se tedy můžeme připravit? A Bude se taková změna týkat nás samých, nebo až našich dětí?
V premiérském křesle sedí Andrej Babiš. Petr Fiala byl na hlavu poražen a stáhl se z nejvyšších pater politiky. A to některým v jejich krátkozrakosti naprosto stačí k blaženosti.
Z kouzlení s cenami zboží v supermarketech by se zamotala hlava i Harry Potterovi. Jak se v nich pak má vyznat běžný český zákazník? A dá se s nastalou situací ještě něco dělat?
Nemálo lidí nemá rádo ekology a ekologii. Mají to za sprosté slovo. Ovšem ochrana přírody je důležitější, než se může zdá. A nemusíme dělat moc, abychom se chovali ekologičtěji.
Politické strany se hádají. To by bylo v pořádku, kdyby dělaly i něco jiného. Jenže nedělají a naši zemi tak posílají k ledu, do budoucnosti, kde se nemáme na co těšit a která je zahalená mlhou neznáma.
Ministr kultury Oto Klempíř přišel s novelou zákona, která by z České televize udělala zpravodajský kanál. Ostatní „balast“ se má zrušit a přijít na soukromé stanice. Včetně oblíbených pořadů StarDance a Peče celá země.
Pozorní diskutující si jistě také všimli, že Andrej Babiš už nemá v diskusích a komentářích takové zastání, jako míval před volbami. Čím to jen může být?
O sňatcích našich předků máme zažité romantické představy. Těžko říci, kde se vzaly, ale i dnes věříme, že zatímco šlechta se brala z rozumu, poddaní z lásky. Realita ale byla daleko krutější a pragmatičtější.
Politická strana Motoristé sobě není příliš oblíbená. Je plná průšvihů, přešlapů, arogance a neumětelství. A přestože mají motoristy přímo v názvu, jsou milovníci automobilů touto stranou společensky poškozeni.
Politika posledních let je plná kritiky. Ale kritiky, která absolutně postrádá smysl. Politické strany více soupeří, než se věnují budoucnosti státu. A ve státě bez budoucnosti se nežije dobře.
Vláda Andreje Babiše se snaží zkrotit vysoké ceny pohonných hmot. Rozhodla se stropovat ceny, za které se mohou prodávat. Není to příliš dobrý nápad, který by mohl ohrozit stabilitu trhu a vyhnat čerpadláře.
Informace o válce na Ukrajině se ve zprávách objevují čím dál méně, i když konflikt neutichá. Jednak jsme si na Ukrajinsko-Ruskou válku zvykli a jednak ji přehlušila jiná válka. Vzdálenější, ale citelnější.
Andrej Babiš, premiér české republiky, je průlomový. Chce z naší konzervativní vlasti patrně vytvořit moderní vládní systém plný online videí. Anebo prostě jen propadl kouzlu sociálních sítí. Takhle se však politika nedělá.
Jsme velmi negativní národ. Každého máme za hlupáka, nic se nám nelíbí a odsuzujeme ještě předtím, než věc poznáme. Možná je to vizitka nás samých, možná dědictví a možná zkrátka národní sport.
Střídání času nám často rozhodí denní režim. Ještě dva týdny se budíme jako přejetí a spát chodíme uondaní. Přitom kdybychom hned druhý den přijali, že se změnil čas, byl by přechod paradoxně daleko hladší.
Pojďme se společně podívat na příkladu elektrických aut na to, proč má smysl chtít obnovitelné zdroje, a proč Green Deal není jen špatný. Současná ropná krize nám to dost osvětlí.
„Škoda rány, která padne vedle.“ Podle tohoto hesla byly vychovávány předchozí generace. A kupodivu jsou na to často patřičně hrdé a tvrdí, že to každému dítěti jen prospělo a dalo mu to dobrý základ do života.
To, že píšu tenhle článek, mě mrzí. Vážně moc. Byl bych raději, kdyby mě tohle téma nikdy nenapadlo. Ale už se zkrátka stalo, že z Daniela Vávry, vynikajícího herního designéra, se stal arogantní křikloun a postavička dezinfoscény.
Byli jsme naprosto jiní. Naše děti se chovají tak, že my to nedokážeme pochopit, a odnaučit je to nejde. Nestačí jim pohádky, ani štosy hraček. Chtějí mít rodiče pro sebe, což je někdy pořádně náročné.
Většina techniky naší armády je z dovozu. Ozývají se hlasy po vývoji vlastních českých strojů, na které bychom mohli být hrdí. Naráží však na tvrdou realitu, v níž nám obrazně řečeno ujel tank. Tedy vlak…
Motoristé se ve vládě pustili do destrukční práce. Jednotliví ministři se snaží zničit obory, o které se mají starat. Je to snaha, pomsta, nebo jen amatérismus?
Již potřetí pozorujeme změnu iniciativy na ukrajinském bojišti. Rusko je opět v defenzivě. Ale stále není vyhráno a není ani jisté, že se opět situace neotočí.
Válka v Íránu opět budí emoce ve společnosti. A opět ji rozděluje, nebo přinejmenším její část. Je však alespoň částečně oprávněná, na rozdíl od Ruské invaze na Ukrajinu.
Války zachvátily svět. Bojuje se i v Evropě, blízko našich hranic. Trump chce, abychom dávali do obrany 5% HDP. A naše vláda se rozhodla jít proti proudu a peníze raději rozdávat „potřebným.“
Tentokrát trochu jinak. Odlehčeně o vážné věci. O tom, jak dokáže porucha auta překazit dovolenkové plány, i o tom, že když má člověk štěstí a je pod tlakem, jde to jako na drátkách.
Poslanec za SPD Jan Síla tvrdí, že Ukrajinci nás přišli okrádat a že čeští důchodci nemají na léky. Přímo ukázkově si však zvolil dva naprosté extrémy, které o celkové situaci neříkají vůbec nic. Snad jen to, že každý národ jsou jenom lidé.
Většina lidí v životě mnohokrát někomu dá peníze „zadarmo“. Jako dýško, jako bakšiš žebrákovi i jako odměnu za dobře odvedenou službu. Takže není důvod nepodpořit i místní autory.
Babiš se snaží zpolitizovat a ovládnout Českou televizi skrze její rozpočet. Ale může se mu to v budoucnu vymstít, až se nástroj, který hodlá používat, otočí proti němu.
Milion chvilek rozjel podporu prezidenta Pavla ve velkém. Tak velkém, že se mu to možná vymklo z ruky. Zdá se, že u nás v republice bude brzo „předemonstrováno.“ Měli bychom demonstracemi raději šetřit, až bude hůř.
Vláda Andreje Babiše se opět rozhodla uspokojit své voličstvo zastropováním důchodového věku. V době, kdy státní rozpočet snáší více, než toho unese. Jenže na tyto populistické líbivé kroky doplatíme úplně všichni, včetně penzistů.
Můžeme se vznosně nazývat demokraty, můžeme si říkat opozice, mohou nás nazývat fialovými přisluhovači. Cíl máme stejný: Nepustit populistickou politiku do vyšší sféry vlivu. A nedaří se nám to.
Češi se v diskusích navzájem posílají bojovat na Ukrajinu. Na obě strany fronty. Jedna z nesvářených stran však pro zemi, které přeje úspěch, dělá daleko více, než ta druhá.
Prezident Petr Pavel byl členem KSČ, za což se omluvil. Ono je to v kontextu událostí a doby ale vlastně nakonec celkem jedno. Dělal totiž jen svou práci vojáka.
Zase tu máme, jako každé volební období, vlnu demonstrací. Proti nim zase vlnu odpůrců. Ale tentokrát už to odpůrci poněkud přehánějí. V příspěvcích se objevuje nezdravě mnoho agresivních výlevů nálad.
Státní zaměstnanci si od dubna přilepší. Nepopulární tah však neznamená zatížení státního rozpočtu, ale především zatížení dotčených pracovišť. Hrozí odliv šikovných lidí.
Současná tristní vláda vypadá, jako by se měla sesypat a mnohý člověk z řad opozice pokukuje po předčasných volbách. Mnoho těchto lidí spoléhá na to, že by předčasné volby mohly odstavit Babiše. Ale velmi se mýlí.
Prvního února proběhla velká demonstrace lidí nespokojených s vládou Andreje Babiše. Respektive některými jejími členy. A vláda namísto diskuse a vlastní obhajoby strká hlavu do písku.
Příznivci hnutí ANO chválí současnou vládu za to, jak to tu dala do pořádku. Výsledky však zatím vidět moc nejsou, respektive ani být nemohou. Vláda totiž ještě nezačala pořádně vládnout.
Evropa už dlouho není světový lídr. V porovnání s USA je Evropa spíše chudý bratříček. Má to několik důvodů, za které si většinou Evropané mohou sami. Je ještě čas to zvrátit?
Ukrajina měla zájem o naše 4 bojové letouny L-159 Alca. Vláda však tento kontrakt shodila ze stolu. Rusové mají jistě radost, my jsme přišli o dobrou příležitost.