Jindřich III.

Pozorní diskutující si jistě také všimli, že Andrej Babiš už nemá v diskusích a komentářích takové zastání, jako míval před volbami. Čím to jen může být?

O sňatcích našich předků máme zažité romantické představy. Těžko říci, kde se vzaly, ale i dnes věříme, že zatímco šlechta se brala z rozumu, poddaní z lásky. Realita ale byla daleko krutější a pragmatičtější.

Politická strana Motoristé sobě není příliš oblíbená. Je plná průšvihů, přešlapů, arogance a neumětelství. A přestože mají motoristy přímo v názvu, jsou milovníci automobilů touto stranou společensky poškozeni.

Politika posledních let je plná kritiky. Ale kritiky, která absolutně postrádá smysl. Politické strany více soupeří, než se věnují budoucnosti státu. A ve státě bez budoucnosti se nežije dobře.

Vláda Andreje Babiše se snaží zkrotit vysoké ceny pohonných hmot. Rozhodla se stropovat ceny, za které se mohou prodávat. Není to příliš dobrý nápad, který by mohl ohrozit stabilitu trhu a vyhnat čerpadláře.

Informace o válce na Ukrajině se ve zprávách objevují čím dál méně, i když konflikt neutichá. Jednak jsme si na Ukrajinsko-Ruskou válku zvykli a jednak ji přehlušila jiná válka. Vzdálenější, ale citelnější.

Pojede Petr Pavel na summit NATO do Ankary, nebo jej Babiš nechá doma? A nevypálí mu Pavel rybník a neztrapní nakonec celou delegaci?

Andrej Babiš, premiér české republiky, je průlomový. Chce z naší konzervativní vlasti patrně vytvořit moderní vládní systém plný online videí. Anebo prostě jen propadl kouzlu sociálních sítí. Takhle se však politika nedělá.

Jsme velmi negativní národ. Každého máme za hlupáka, nic se nám nelíbí a odsuzujeme ještě předtím, než věc poznáme. Možná je to vizitka nás samých, možná dědictví a možná zkrátka národní sport.

Střídání času nám často rozhodí denní režim. Ještě dva týdny se budíme jako přejetí a spát chodíme uondaní. Přitom kdybychom hned druhý den přijali, že se změnil čas, byl by přechod paradoxně daleko hladší.

Pokud se vám zdá, že aut je už příliš, mám pro vás dobrou zprávu. Zanedlouho jich totiž bude ubývat. Napřed pomalu, ale úbytek bude zrychlovat.

Pojďme se společně podívat na příkladu elektrických aut na to, proč má smysl chtít obnovitelné zdroje, a proč Green Deal není jen špatný. Současná ropná krize nám to dost osvětlí.

Pohonné hmoty se výrazně zdražily a rafinerie nás opět pořádně ždímají. Přitom někde mají benzín za pár korun. Jak je možné, že je u nás tak drahý?

„Škoda rány, která padne vedle.“ Podle tohoto hesla byly vychovávány předchozí generace. A kupodivu jsou na to často patřičně hrdé a tvrdí, že to každému dítěti jen prospělo a dalo mu to dobrý základ do života.

To, že píšu tenhle článek, mě mrzí. Vážně moc. Byl bych raději, kdyby mě tohle téma nikdy nenapadlo. Ale už se zkrátka stalo, že z Daniela Vávry, vynikajícího herního designéra, se stal arogantní křikloun a postavička dezinfoscény.

Byli jsme naprosto jiní. Naše děti se chovají tak, že my to nedokážeme pochopit, a odnaučit je to nejde. Nestačí jim pohádky, ani štosy hraček. Chtějí mít rodiče pro sebe, což je někdy pořádně náročné.

Je v dnešní době normální chlubit se tím, že někdo byl členem Pohraniční stráže? Patrně příliš ne, ale stejně se tak děje. A to poměrně velmi okatě.

Většina techniky naší armády je z dovozu. Ozývají se hlasy po vývoji vlastních českých strojů, na které bychom mohli být hrdí. Naráží však na tvrdou realitu, v níž nám obrazně řečeno ujel tank. Tedy vlak…

Motoristé se ve vládě pustili do destrukční práce. Jednotliví ministři se snaží zničit obory, o které se mají starat. Je to snaha, pomsta, nebo jen amatérismus?

Již potřetí pozorujeme změnu iniciativy na ukrajinském bojišti. Rusko je opět v defenzivě. Ale stále není vyhráno a není ani jisté, že se opět situace neotočí.

Válka v Íránu opět budí emoce ve společnosti. A opět ji rozděluje, nebo přinejmenším její část. Je však alespoň částečně oprávněná, na rozdíl od Ruské invaze na Ukrajinu.

Války zachvátily svět. Bojuje se i v Evropě, blízko našich hranic. Trump chce, abychom dávali do obrany 5% HDP. A naše vláda se rozhodla jít proti proudu a peníze raději rozdávat „potřebným.“

Tentokrát trochu jinak. Odlehčeně o vážné věci. O tom, jak dokáže porucha auta překazit dovolenkové plány, i o tom, že když má člověk štěstí a je pod tlakem, jde to jako na drátkách.

Poslanec za SPD Jan Síla tvrdí, že Ukrajinci nás přišli okrádat a že čeští důchodci nemají na léky. Přímo ukázkově si však zvolil dva naprosté extrémy, které o celkové situaci neříkají vůbec nic. Snad jen to, že každý národ jsou jenom lidé.

Většina lidí v životě mnohokrát někomu dá peníze „zadarmo“. Jako dýško, jako bakšiš žebrákovi i jako odměnu za dobře odvedenou službu. Takže není důvod nepodpořit i místní autory.

Babiš se snaží zpolitizovat a ovládnout Českou televizi skrze její rozpočet. Ale může se mu to v budoucnu vymstít, až se nástroj, který hodlá používat, otočí proti němu.

Milion chvilek rozjel podporu prezidenta Pavla ve velkém. Tak velkém, že se mu to možná vymklo z ruky. Zdá se, že u nás v republice bude brzo „předemonstrováno.“ Měli bychom demonstracemi raději šetřit, až bude hůř.

Vláda Andreje Babiše se opět rozhodla uspokojit své voličstvo zastropováním důchodového věku. V době, kdy státní rozpočet snáší více, než toho unese. Jenže na tyto populistické líbivé kroky doplatíme úplně všichni, včetně penzistů.

Můžeme se vznosně nazývat demokraty, můžeme si říkat opozice, mohou nás nazývat fialovými přisluhovači. Cíl máme stejný: Nepustit populistickou politiku do vyšší sféry vlivu. A nedaří se nám to.

Češi se v diskusích navzájem posílají bojovat na Ukrajinu. Na obě strany fronty. Jedna z nesvářených stran však pro zemi, které přeje úspěch, dělá daleko více, než ta druhá.

Prezident Petr Pavel byl členem KSČ, za což se omluvil. Ono je to v kontextu událostí a doby ale vlastně nakonec celkem jedno. Dělal totiž jen svou práci vojáka.

Zase tu máme, jako každé volební období, vlnu demonstrací. Proti nim zase vlnu odpůrců. Ale tentokrát už to odpůrci poněkud přehánějí. V příspěvcích se objevuje nezdravě mnoho agresivních výlevů nálad.

Státní zaměstnanci si od dubna přilepší. Nepopulární tah však neznamená zatížení státního rozpočtu, ale především zatížení dotčených pracovišť. Hrozí odliv šikovných lidí.

Současná tristní vláda vypadá, jako by se měla sesypat a mnohý člověk z řad opozice pokukuje po předčasných volbách. Mnoho těchto lidí spoléhá na to, že by předčasné volby mohly odstavit Babiše. Ale velmi se mýlí.

Prvního února proběhla velká demonstrace lidí nespokojených s vládou Andreje Babiše. Respektive některými jejími členy. A vláda namísto diskuse a vlastní obhajoby strká hlavu do písku.

Kauza Filip Turek se táhne už od voleb. I když se v jednu chvíli zdálo, že je vyřešená, otevřela se znovu, ještě s větší intenzitou.

Příznivci hnutí ANO chválí současnou vládu za to, jak to tu dala do pořádku. Výsledky však zatím vidět moc nejsou, respektive ani být nemohou. Vláda totiž ještě nezačala pořádně vládnout.

Evropa už dlouho není světový lídr. V porovnání s USA je Evropa spíše chudý bratříček. Má to několik důvodů, za které si většinou Evropané mohou sami. Je ještě čas to zvrátit?

Motoristé měli dobrý rozjezd. Zaujali určitou část lidí. Ale nyní zdá se, že jim došel benzín a produkují jedno zklamání za druhým.

Krize ohledně Trumpovské imperiální expanze vrcholí. Evropští politici by se měli důrazně postavit za Dánsko. Náš premiér však strká hlavu do písku…

Ukrajina měla zájem o naše 4 bojové letouny L-159 Alca. Vláda však tento kontrakt shodila ze stolu. Rusové mají jistě radost, my jsme přišli o dobrou příležitost.

Tak Trump dostal Nobelovu cenu. Vůbec ne zaslouženě, ale to mu je asi jedno. Opět to mnoho prozradilo o jeho duševní vyzrálosti, která se nezdá přesáhnout první stupeň základní školy.

Narativ nezbytnosti války pocházející z Ruska není nic nového. Tutéž rétoriku měli před více jak 80 lety i Japonci, kteří se pustili do války s USA. Od těch, kteří mu věří, je to krátkozraké přebírání propagandy.

Filip Turek si pro sebe vymyslel krásný post zmocněnce pro Green Deal. Vzhledem k jeho antiekologickému smýšlení se nezdá, že to je dobrý nápad. Opak je ale pravdou.

Jako volič opozice jsem v tuto chvíli s hnutím ANO, respektive Babišem vlastně nakonec spokojen. To proto, že se zdá, že předvolební sliby byly jen snůškou lží a populismu.

Lidstvo by se mělo děsit dne 5. února? V té době patrně vyprší smlouva mezi USA a Ruskem Nový START, která omezuje jaderné zbraně. Když se na to však podíváme střízlivýma očima, je to skutečně celkem jedno – naopak možná i dobře.

Snášet kritiku není lehké. Ale kritika bývá přínosnější, než by se čekalo. Je totiž hybnou silou změny. Oceňme vzpurného Zelenského, politickou opozici i třeba Patrioty pro Evropu. Dělají nám větší službu, než se zdá.

Stát každému zajišťuje minimální hranici, aby se měl dobře. Občas je hůř, ale pořád ne špatně. A to bez jakékoliv invence dotyčných. Na druhou stranu nám ale umožňuje mít se lépe díky vlastnímu přičinění. A to těm, co se přičiňovat nechtějí, vadí.

Novoroční projev Tomia Okamury schytává kritiku téměř ze všech stran. Málokdo si v něm však všiml několika nesrovnalostí a podivností, které buďto k Okamurovi příliš nesedí, nebo jsou to naprosté nesmysly.

Babiš se pochlubil, že mu na druhý svátek Vánoční volal Trump. Nejspíš nic nevyřešili a nebylo o čem mluvit. Protože pro někoho je to ale „hustý,“ přispěchal Babiš s touto informací na sociální sítě, aby se pochlubil.

Kdybychom přirovnali premiérování k nějaké deskové či počítačové hře, jak by obstál staronový premiér Andrej Babiš a jak odcházející premiér Petr Fiala? Kolik bodů by získali a kolik achievementů sklidili?

Země uživí až 11 miliard lidí. Tohoto čísla bychom za několik desetiletí mohli dosáhnout. Jenže křivky se dramaticky mění, a naopak ubývat nás začne dřív, než se čekalo. A to je problém. Nebo spíš není?

Babiš vyřešil střet zájmů a stal se premiérem. Ovšem nemálo lidí mu řešení zkrátka nevěří. A to z důvodu typické české vlastnosti, umět cokoliv obejít.

Někdo se těší, jak konečně bude líp, protože to slíbili. Jiný si zase zoufá, jak od teď bude i přes všechny ty sliby hůř. A některému je to jedno, protože spoléhá sám na sebe a bude mu dobře vždycky.

Je 28 bodový mírový plán pro Ukrajinu jen snaha Američanů vyvázat se z konfliktu, aby mohli síly upřít jinam? USA dlouhodobě chtějí, aby si Rusko vzala na starost Evropa, zatímco ony se zaměří spíš na Čínu.

Už samotný výrok, že se něco demokraticky zakazuje, je sám o sobě protimluvem. Kdyby se to zakazovalo, nikdo by o tom nemohl ani ceknout. U nás ale nikdo nic nezakazuje, naopak šíření lží a konspirací prožívá rozkvět.

Nastupující vláda se nebojí odhodit kravaty. Je to signál, že jim na politice nezáleží, anebo že mají k lidem blíž?

Těžko se hledá odpověď na ruskou vyčerpávací taktiku, která používá levné drony na plýtvání drahou municí. Ekonomicky je to dlouhodobě neúnosné. NATO ale má odpověď paradoxně v drahé technice.

V tuto chvíli se Andrej Babiš musí rozhodnou, na kterém z dvou křesel sedět. Jestli na tom z Agrofertu, nebo na tom premiérském. Není to pro něj lehká volba.

Ještě před dvěma měsíci jsme mohli z řad opozice slyšet bezmeznou kritiku Fialovy vlády. Nyní se postupně ukazuje, že kritika byla poněkud prázdná, protože mnoho z kritizovaných věcí zůstane i za Babiše.