Jindřich Jindra Veselý

V Dačicích vymysleli kostku cukru. Za první republiky jsme určovali ceny na londýnské burze. Po roce 1989 jsme ale v panice zavřeli fungující cukrovary a dobrovolně vyklidili trh Francouzům a Němcům. Příběh sladké ekonomické sebevraždy.

Fotky z Normandie zná každý. Pláže plné ocelových křížů. Nebyl to ale německý nápad. Šlo o vynález českého majora Kašíka. Měl chránit nás, ale Hitler ho ukradl a použil k obraně Pevnosti Evropa proti Spojencům.

Souboj měl být předem rozhodnutý. Sovětský svaz hledal cvičný proudový letoun pro celou Varšavskou smlouvu. Favoritem byl domácí Jakovlev. Ovšem čeští inženýři přivezli letadlo, které bylo tak dobré, že Rusové museli přiznat porážku.

Stát uprostřed Evropy, který nemá ani metr pobřeží, vlastnil druhou největší námořní flotilu mezi vnitrozemskými státy světa. Naše lodě brázdily oceány a vozily domů dolary. V 90. letech jsme tento poklad vytunelovali a potopili.

Volkswagen Brouk je ikona. Jeho geniální konstrukce ale není z hlavy Ferdinanda Porscheho. Byla to česká myšlenka, kterou nacisté bezostyšně ukradli. Hitler spor vyřešil invazí, ale pravda nakonec vyšla najevo.

Každý, kdo žil v socialismu, si pamatuje Škodu 120 – auto, kterému se vařila voda v kopcích a motor mělo „špatně“ vzadu. Málokdo ale ví, že koncem 60. let byla připravena výroba vozu, který vypadal jako tehdejší BMW řady 5 a jezdil jako Audi.

Po staletí létal tkalcovským stavem těžký dřevěný člunek. Pak přišel český inženýr Vladimír Svatý s šíleným nápadem: zahodit člunek a nit vystřelovat proudem vzduchu. Vznikl stroj, který změnil textilní průmysl od základů.

Stanislav Brebera chtěl v 50. letech vyvinout efektivní trhavinu pro práci. Místo toho namíchal směs, která změnila dějiny terorismu. Jak se český vynález dostal do rukou Kaddáfího a proč se stal prokletím značky Made in Czechoslovakia?

Otto Wichterle vyrobil první měkké kontaktní čočky na stavebnici Merkur o Vánocích roku 1961. Byl to vynález za miliardy dolarů. Komunističtí úředníci však licenci prodali Američanům za směšnou částku. Mohli jsme mít český Pfizer, máme jen hrdost.

Tatra 603 a T87 byly vozy, které obdivoval celý svět. Aerodynamické limuzíny se vzduchem chlazenými motory vzadu předběhly dobu. Kdyby dostaly šanci na volném trhu, mohly být českou odpovědí na Porsche či Mercedes.

Vyráběli jsme tisíce MiGů, ale nesměli jsme vyvinout vlastní stíhačku. Kdyby nám Moskva nepodstřihla křídla, mohli jsme být jako Švédsko. České supersoniky mohly létat po celém světě.

Pamětníkům se vybaví krávy, dostihy a Tuzex na vesnici. Pod povrchem „socialistického zázraku“ bublalo něco mnohem podstatnějšího. František Čuba nechtěl jen dojit mléko. Chtěl vyrábět počítače.

Je to nejsmutnější den českého hornictví. 7. července 1961 se důl Dukla změnil v ohnivou past a 108 mužů se nevrátilo domů. Nezabíjel jen oheň, ale především socialistický šlendrián a fanatický tlak na plnění plánu.

Zní to jako vtip, ale nechybělo mnoho. Po první světové válce se vážně debatovalo o tom, že by nové Československo převzalo správu nad německou kolonií Togo. Měli jsme mít přístav, plantáže a flotilu. Proč jsme tento sen vzdali?

Místo hádek o Těšínsko jsme mohli vytvořit armádu, které by se bál i Hitler. Spojenectví Prahy a Varšavy bylo na dosah. Proč jsme dali přednost zradě ze Západu před silou sousedství?

Seděli jsme na pokladu, který měl cenu zlata. Československý uran mohl z naší země udělat bohaté Norsko i jadernou velmoc. Místo toho jsme ho zadarmo odevzdali Moskvě.

Vlakem z Prahy přímo k moři, bez pasu a celníků. V roce 1919 jsme mohli získat koridor k Jadranu. Byli bychom námořní velmocí, nebo by nás obrana úzkého pruhu země stála existenci?

Mrakodrapy místo montoven a dálnice napříč zemí už ve 30. letech. Jan Antonín Baťa měl plán, jak udělat z Československa evropskou Ameriku pro 40 milionů lidí. Proč jsme ten manuál zahodili?

Jel do Moskvy jako ministr, vrátil se jako pacholek. Ale co kdyby Jan Masaryk Stalinovi řekl „NE“? Marshallův plán mohl z Československa udělat druhé Rakousko. Stačilo nebát se.

Ovládli jsme šestinu světa. Lenin se jich bál, svět jim tleskal. Československé legie na Sibiři ukázaly, že nejsme malý národ. Měli jsme zůstat a zničit komunismus v zárodku?

Je to zřejmě nejbolestivější „co by kdyby“ moderních českých dějin. Každý rok v květnu, když šeříky kvetou a Plzeň slaví, se vrací ona neodbytná představa.

Fotbal v zemi nikoho a koledy místo střelby. Vánoční příměří 1914 bylo zázrakem, který mohl změnit svět. Kdyby vojáci neposlechli rozkazy, Evropa by možná nepoznala Hitlera ani Stalina.

Zatímco by armáda čekala v bunkrech, v týlu by vypuklo peklo. Soused proti sousedovi, četník proti ordnerovi. Občanská válka v pohraničí by byla krutější než ta na frontě.

Kdyby v srpnu 68 armáda dostala rozkaz k obraně, Československo by se změnilo v evropský Vietnam. Sověti by odpor utopili v krvi, země by byla v troskách. Stál by hrdinský mýtus za mrtvé?

Stačilo, aby Princip minul. Místo rozpadu by přišla federalizace. Žádná světová válka, žádný Hitler, žádný 28. říjen. Byli bychom dnes šťastnější jako součást moderní habsburské federace?

Němci by na pevnosti nešli čelně. Přišli by s plamenomety, plynem a tmou. Pro osádky bunkrů by válka nebyla hrdinská střílečka, ale klaustrofobický boj o vzduch a příčetnost v betonové rakvi.

Odmítnutí Mnichova by znamenalo válku. Wehrmacht by krvácel, ale Praha by hořela. Stála by rovná páteř a národní čest za zničenou zemi a tisíce mrtvých? Úvaha o dějinách, které se nestaly.

Je květen 1945 a historie visí na vlásku, respektive na telefonním drátě mezi štábem generála Eisenhowera a velitelstvím Rudé armády. Co kdyby se George S. Patton, bouřlivák s revolverem u pasu a averzí vůči kompromisům, rozhodl ignorovat rozkazy?

Bitva na Bílé hoře je symbol naší porážky. Přitom stačilo, aby švédský král Gustav II. Adolf v roce 1630 nevstoupil do Třicetileté války. Co kdyby „Lev severu“ zůstal doma?

Upálení Husa v Kostnici (1415) zažehlo husitskou revoluci. Co kdyby Mistr Jan neodjel z bezpečí Čech?