Když se zeptáte našich občanů, co pro ně znamená demokracie, nejspíš odpoví, že svobodu. Jenže demokracie a svoboda jsou dvě různé věci. Platí to i o povinnosti a kompetenci.
Korelace globální teploty a koncentrace CO2 v atmosféře je mantrou zastánců boje proti emisím CO2. Odpůrci klimatické změny mají své cykly a také saturaci absorpce CO2. Klima je ale mnohem složitější.
Všem ostatním živočichům přiznáváme instinktivní chování. My lidé jsme prý jedineční a výjimeční, protože máme inteligenci, kterou zvířata nemají. Máme rozum. Ale je to tak doopravdy?
Za příčinu globálního oteplování se považují skleníkové plyny. Není však plyn jako plyn a nejen ony umí měnit klima. Mění je i naše přetváření povrchu planety – stavby a zemědělství.
Lokální produkty mají prý nižší uhlíkovou stopu díky kratší dopravě. Ale, jak už to bývá, jedna vlastnost dává zavádějící závěry. Jak je to tedy doopravdy?
Většina občanů vidí v dani z nemovitostí absurditu nebo rovnou zlodějinu ze strany státu. Máme platit daň z majetku, který jsme si koupili za zdaněný příjem? A je to skutečně náš majetek?
Když nás postihnou povodně, ničivý vítr nebo lesní požár, slýcháme, že za to může klimatická změna vyvolaná člověkem. Člověk k tomu ovšem přispívá i jinak.
Úvěr, leasing, půjčka a rychlé splnění potřeb a tužeb. Kdo by odolal. Ale jste si v tom fofru schopni dobře promyslet, zda se takový nákup vyplatí a co bude, když něco selže?
Voda pokrývá 2/3 povrchu naší planety a v nejhlubších místech oceánů tvoří vrstvu silnou přes 10 kilometrů. Přesto jí bývá nedostatek. Jak to? A víte, jak moc je důležitá?
Tak jako jsou výrobky dostupné za nízké ceny obvykle nízké kvality, a nakonec nás vyjdou draze, i zaměstnanci levnější podle sumy na výplatní pásce mohou být velmi drazí, nemají-li zkušené vedení.
Ne všichni odpad třídí a málokdo tak, jak se od nás žádá. Ale dělá to vůbec někdo správně? Jaký má být vztah mezi tříděním a následným využitím odpadu? Kam s tím, co nikdo nechce?