Jiří Macoun

Cestopis o výletu do Spojených arabských emirátů si prvé čtenáře našel právě na Médium.cz. Teď se proměnil v tradičně pojatou knížku.

Poslední lednový den 1645 vpadli výbojní Seveřané přes Krušné hory do zemí Koruny české a 6. března drtivě porazili vojsko Ferdinanda III. Švédskému vojevůdci Torstensonovi se otevřela cesta na Vídeň.

Francouzské rady a kšefty, čs. legionáři proti císařským důstojníkům, plán gen. Prchaly, seno nebo benzín, šrapnely a jiná munice, dělostřelecké účetnictví i jiné aspekty předválečné artilérie.

Bojovou hodnotu pěší divize za 2. světové války významným způsobem určovaly doprovodné zbraně: granátomety, minomety, pěchotní děla, protitankové kanóny a houfnice či kanóny lehkých dělostřeleckých pluků.

Generálům se staví pomníky, píší se o nich knihy. Na velitele družstev se zapomíná. Proč? Bylo jich moc.

Bylo kdysi velkolepé město a pak najednou skoro nebylo. Tedy přesněji, moc z něj nezbylo. V současnosti už zase vzkvétá. Důchodci se zachtělo zajet si tam na pivo. Ano, je to ten, co byl v Dubaji.

Co jedli a pili, jak spali, co si oblékali a obouvali i jak odpočívali vojáci čs. předválečné armády?

V době války s Pruskem byly Země Koruny české pevnou součástí Rakouského císařství. Řež u Königgrätzu tak byla navýsost naší záležitostí. Rakousko jsme byli i my.

Malinkatý Český Krumlov praská ve švech pod náporem cestovatelů. Městský úřad začal s nadměrným počtem turistů úspěšně bojovat, což zjistil na vlastní peněžence prodávající důchodce.

Psi mají pány, kočky služebnictvo. Myšlenka spisovatele Kurta Tucholského platí asi i v Emirátech, kde lze potkat kočky na ulici, ale psy jen vzácně.

Magdalena Dobromila Rettigová považovala jídlo za důležitý rys národní povahy spřádající příznivě vztahy v rodině i pospolitosti. Důchodce podotýká, asi jo - když se to dá jíst.

Aristoteles považoval vládu uvážlivého jednotlivce za vyspělou formu správy panství ve prospěch všech a demokracii za pokleslý protiklad s davem u vesla. Jak to mají v emirátech?

„Kdybych to byl býval věděl, tak by sem sem nechodil,“ je proslulá hláška z pradávného filmu. Cestovatel také nevěděl, přijel a neutekl.

Římský císař Vespasiánus proslul výrokem: „Peníze nesmrdí“, proneseným v souvislosti se zdaněním provozu veřejných toalet. V dnešních Emirátech nepáchnou ani ty záchody.

Mistr Jan Hus v Knížkách o svatokupectví brojil proti prodeji odpustkových vstupenek na nebesa. Důchodce si letos koupil poukázku na lístek do nebe v předprodeji. Za kolik? Čtěte dál.

„Není to tak, jak to vypadá,“ prohlásila Penny z Teorie velkého třesku. Důchodce letos v Emirátech našel řadu příkladů, které potvrzují všeobecnou platnost výroku půvabné plavovlásky prostého původu.

Německý filozof Immanuel Kant obdivoval hvězdy a mravní zákon v nás. Důchodce letos v lednu udivil hluboký nezájem dubajských obyvatel o cizí telefony nebo kabelky.

Pozoruhodná postava ze skvělé knihy Josepha Hellera Bruce Gold proslula hláškou: „Nic se nezdaří podle plánu.“ Geniální myšlenka. Přesně tak to je.

Jack Kerouac v románu „Na cestě“ vyčkával v New Yorku prvních závanů jara, než vypadl z metropole. Český nedočkavý důchodce letos vyrazil teplu naproti. A dobře udělal.

Boudo, budko, kdo v tobě přebývá? Dozvědět se odpověď na všeobecně známou pohádkovou otázku je v jistém místě Abú Dhabí snadné. Stačí do příbytku vstoupit.

Nikolaj Nosov, sovětský spisovatel, poslal Neználka z rodné díry do rozvinuté civilizace. Letos jsem si prožil pohádkový příběh i já. S poťouchlým rozdílem. V Dubaji nemají komunismus, ale krapet konstituční hlavně monarchii.

Antoine de Saint-Exupéry nenapsal jen „Malého prince“, ale i „Noční let“. Tehdejší putování oblohou za tmy bylo jedno velké vzrůšo. Taky jsem si užil. Prokecal jsem se až do pilotní kabiny.

Kdyby Karel Čapek i nadále žil a místo na západ odletěl na jihovýchod, napsal by Obrázky dubajské? Mistr slova už dávno není mezi námi, dojmy z cesty vám proto přiblíží upovídaný Blíženec.

Je třeba si nalít čistého vína. V České republice máme dva druhy základních škol. Dobré a špatné. Jaké společenské procesy navodily třicet čtyři let po sametové revoluci místy až katastrofický stav veřejného školství?

Ztrácíte občas víru ve schopnosti demokratického systému vypořádat se s výzvami doby? Zdání nejspíš neklame. Selhávají ale hlavy občanské společnosti samy od sebe nebo neduhy prýští z jiných příčin?

Pozorovali jste někdy v poslední době deseti let maminku či tatínka na vyjížďce s dětským kočárkem? Zejména s vozíkem typu golfky?